Huyn Natalie de (1719) [1858]

(1)

Huyn Natalie de

(1719) [1858]

–

1940

Katalog

EL NAD 171 AP.: 689

Mgr. Jana Hlavová Klášter 2014

(2)

Úvod:

I. Vývoj původce archiválií 3

II. Vývoj a dějiny archivního fondu 5

III. Archivní charakteristika archivního fondu 6

IV. Stručný rozbor obsahu archivního fondu 14

V. Záznam o uspořádání archivního fondu a sestavení archivní pomůcky 15

Seznam použitých pramenů a literatury 16

Přílohy:

Příloha č. 1: Seznam použitých zkratek 18

Příloha č. 2: Struktura archivního fondu 20

Příloha č. 3: Rozrod rodu de Huyn 21

Katalog:

A. Osobní záležitosti 24

B. Majetkové záležitosti 26

C. Soukromá korespondence 29

D. Korespondence rodinných příslušníků 79

E. Korespondence cizích osob 82

Rejstříky:

Rejstřík osobní 84

Rejstřík zeměpisný 105

Rejstřík věcný 121

(3)

De Huyn byl původně vlámský rod. Již ve 13. století se ovšem někteří jeho členové usadili v Lotrinsku v okolí Met, kde založili bratři Jean a Francois dvě rodové linie, Jeanova linie ovšem brzy vymřela. Roku 1547 obdržel Nicolas I. lotrinský hraběcí titul. Od poloviny 17. století, kdy se po střetu s francouzským královským domem uchýlil člen Francoisovy linie, Johann Joseph de Huyn, do Uher a usadil se ve městě Szigetvár, existovaly dvě větve rodu, francouzská a uherská. Francouzská větev rodu nabyla v 17. století pozemky v okolí Vernéville (cca 10 km od Met) a od té doby nesla jméno hrabat Huyn de Vernéville.

V 19. století vystupovali její členové jako vlastníci pozemkového majetku v jihoasijské kolonii Indočína. Jejich vliv v této oblasti nakonec vedl k tomu, že Albert Louis Huyn de Vernéville (1845–1909) byl dvakrát jmenován residenčním superiorem Kambodži.

Již zmiňovaný zakladatel uherské větve rodu Johann Joseph de Huyn byl za své vojenské zásluhy v bojích s Turky povýšen dne 20. června 1697 císařem Leopoldem do uherského hraběcího stavu. Jeho pravnuk Joseph August si v roce 1809 vzal za manželku Henriettu Lažanskou z Bukové. Narodil se jim syn Johann Carl (1812–1889), císařský komoří, tajný rada a doživotní člen panské sněmovny Říšské rady; v roce 1850 se oženil s Natalii von Sarnthein (1826–1904), dámou Řádu hvězdového kříže a palácovou dámou.

Celkem měli sedm dětí, mezi nimi právě druhorozenou Natalii de Huyn.

Natalie de Huyn se narodila 16. července 1853 ve Veroně. Pokřtěna byla dva dny po svém narození a podle křestního listu obdržela jména Natalia Henriette Luise Udalrica Anna Maria. Měla celkem šest sourozenců, přičemž bratři Maria Ludwig (1852–1931), Carl (1857–1938) a Otto (1859–1928) sloužili v armádě; bratr Rudolf (1855–1918) působil ve státní službě, nejprve jako konceptní praktikant u místodržitelství v Salcburku (okolo roku 1883), poté byl ministeriálním vicesekretářem na ministerstvu obrany země (okolo 1887–

1889), okresním hejtmanem v Bregenz (1898–1901) a dvorským radou u tyrolského místodržitelství (okolo 1904). Zbývající dva Nataliini sourozenci zasvětili svůj život duchovní kariéře. Bratr Paul (1868–1946) působil jako brněnský biskup (1904–1916), arcibiskup pražský (1916–1919), titulární biskup sofijský (1919–1921) a patriarcha alexandrijský (1921–

1946). Její jediná sestra Anna Marie (1863–1928) se nejprve starala o matku, po její smrti však pravděpodobně v roce 1906 vstoupila do Kongregace sester Nejsvětější Svátosti (tzv. eucharistiánky) pod řádovým jménem Marie Natalie. Nejprve působila ve Francii

(4)

Sama Natalie de Huyn se stala dvorní dámou u arcivévodkyně Marie Terezie, manželky arcivévody Karla Štěpána. V této funkci působila pravděpodobně od roku 1884, tuto skutečnost totiž potvrzuje dopis tety Walburgy [Lažanské z Bukové] ze 4. ledna 1884, ve kterém Natalii gratuluje ke jmenování dvorní dámou (kat. č. 213).

Od roku 1911 byly Nataliiny osudy spjaty s Tereziánským ústavem šlechtičen na Pražském hradě, sídlícím v bývalém Rožmberském paláci. Přijetí bylo podmíněno doložením vývodu z šestnácti předků. Dne 1. května 1911 tak byla Natalie jmenována externí prebendistkou ústavu. Po tomto jmenování vystěhovala většinu svých osobních věcí z bytu ve Vídni a také ze zámku Živec, kde pobývala s arcivévodskou rodinou. Jak dosvědčuje zpráva Českého místodržitelství týkající se vyplácení prebendy (ročně činila 1700 korun), přestěhovala se Natalie do Gmunden. O rok později, dne 1. října 1912, po smrti své tety Aloisie Hartmann von Klarstein obdržela dekret o jmenování residenční prebendistkou, byla jí vyměřena roční prebenda ve výši 4000 korun a přidělen byt ve Sněmovní ulici v Praze. K její oficiální instalaci došlo 12. května 1914 a od listopadu téhož roku pak působila ve funkci druhé asistentky Tereziánského ústavu šlechtičen. Nic na tom nezměnila ani smrt děkanky Zdeňky ze Žerotína roku 1925, kdy se ministerstvo vnitra rozhodlo složení představenstva ústavu neměnit. Nová děkanka zvolena nebyla, povinnosti a práva děkanky tak přešly na její zástupkyni Wilmu von Wurmbrandt-Stuppach. Vzhledem k tomu, že ta však v době nové volby pobývala v cizině, přešly kompetence děkanky na první asistentku Marii Annu Viktorii von Wurmbrandt-Stuppach.

Roku 1922 se Natalie de Huyn přestěhovala z Prahy ke svému příbuznému hraběti Vladimíru Lažanskému z Bukové na zámek v Chyších. V roce 1925 jí byl ministerstvem vnitra schválen drahotní příspěvek ve výši 3000,- Kč. O dva roky později jí byl upraven Zemskou správou politickou její roční příjem na 21 500,- Kč. V této částce byla však zahrnuta jak prebenda (7500,- Kč), tak náhrada za vedlejší příjmy (4000,- Kč), příbytečné (5000,- Kč) a drahotní příspěvek (5000,- Kč). Přesto jí bylo roku 1934, kdy její roční příjem činil již 26 200,- Kč, městským úřadem v Chyších vystaveno vysvědčení o nemajetnosti za účelem bezcelního vývozu jistého obrazu za hranice.

Bližší představu o majetku Natalie de Huyn si lze vytvořit i na základě dochovaných konceptů jejích testamentů z let 1913–1923. Zajímavý je pak koncept poslední vůle z roku 1936, ve kterém se Natalie sama zmiňuje, že její veškerý majetek představují z důvodů inflace již zcela znehodnocené cenné papíry. Mimo to veškerý svůj hmotný majetek jako šperky a

(5)

byl složitý a značně nákladný.

Natalie de Huyn byla pravděpodobně velice výtvarně nadaná, o čemž nalezneme svědectví v řadě dopisů, ve kterých jí přátelé a známí děkují za obdržený obraz. Posledních třináct let života pak strávila na zámku v Chyších, kde svůj volný čas mimo jiné vyplňovala psaním básní, které se pokoušela neúspěšně vydat. Jak jí sdělil v roce 1932 Karl Hilgenreiner, vydavatel novin Katholiken-Korrespondenz, náboženská tématika jejích básní nebyla poplatná době a jejich prodej by tudíž nepokryl náklady na vydání. Na základě dochované korespondence je rovněž patrné, že byla členkou řady spolků a přispívala potřebným různými milodary. Natalie de Huyn zemřela na zámku v Chyších 3. dubna 1940 ve věku 87 let.

II. Vývoj a d ě jiny archivního fondu

Fond „Huynová Natalie“ byl v roce 1958 převzat jako součást fondu „Města Chyše“

do archivu pro okres Podbořany se sídlem v Blšanech. Předtím byl uložen ve zvláštní bedně jako korespondence neznámé provenience v budově MNV v Chyších, kam byl pravděpodobně přenesen z chyšského zámku po roce 1945.

V roce 1960 během územně správní reformy byl zrušen Okresní archiv (dále jen OA) v Podbořanech se sídlem v Blšanech a většinu jeho písemností převzal OA v Lounech. Lze jen předpokládat, že zmíněný archiv v téže době přijal do péče i pozůstalost Natalie de Huyn.

Toto tvrzení však nelze zcela potvrdit, protože se z této doby nedochovala ani korespondence, ani kniha přírůstků archivu. Skutečnost, že fond byl jistou dobu uložen v OA v Lounech, však potvrzuje kniha přírůstků OA Plzeň-sever se sídlem v Plasích. Pozůstalost byla totiž do péče tohoto archivu přijata od OA Blšany (Louny) dne 22. června 1962 a zaevidována pod přírůstkovým číslem 89. O dva roky později, dne 20. srpna 1964, byl ale fond opět delimitován a předán na dva roky do péče OA v Karlových Varech, kde byl zaevidován pod přírůstkovým číslem 693. Dne 5. října 1966 byl tento fond převzat pod přírůstkovým číslem 194 do správy archivu v Klášterci nad Ohří, který byl již součástí Státního archivu v Plzni. V roce 1969 pak byly fondy kláštereckého archivu převezeny do žlutické pobočky Státního archivu v Plzni (nynější SOA v Plzni). Tato pobočka zanikla roku 2006, kdy byly všechny archiválie převezeny na nové pracoviště v Klášteře u Nepomuka.

(6)

Pozůstalost Natalie de Huyn byla vyčleněna roku 1958 z převzatých písemností města Chyše a o dva roky později přistoupil k jejímu uspořádání archivář Antonín Cikánek. Během pořádání k fondu přibylo ještě několik dopisů ze zemědělsko-lesnického oddělení v Klášterci nad Ohří, které byly nalezeny v rodinné korespondenci hrabat Lažanských z Bukové na Chyších.

Vzhledem k tomu, že Antonín Cikánek, jak sám poznamenal ve vytvořené pomůcce nazvané „Korespondence Natalie hr. Huynové 1850–1940“, považoval osobu Natalie de Huyn za „ve své korespondenci velmi zajímavou“, přikročil ke zpracování fondu formou katalogu. Katalog rozdělil na dvě hlavní oddělení, přičemž druhé oddělení obsahovalo několik podskupin:

A – Spisy osobní pozůstalosti B – Korespondence

Ba – Neodeslané dopisy a koncepty Bb – Korespondence s členy rodu

Bc – Korespondence s členy vládnoucích rodů Bca – Dům Habsbursko-lotrinský

Bcb – Ostatní domy

Bd – Korespondence s knížecími a vévodskými rodinami Be – Korespondence s ostatní nižší šlechtou

Bf – Korespondence s duchovními Bg – Korespondence s řádovými sestrami

Bh – Korespondence s různými osobami řazená v ročních konvolutech

Celý fond byl uložen v 11 kartonech.

K přeuspořádání a rekatalogizaci fondu bylo přistoupeno poté, co se v červnu 2012 zjistilo, že nesouhlasí uváděné počty dopisů v pomůcce se skutečným stavem. Předchozí archivní pomůcka k fondu, vyhotovená Antonínem Cikánkem, byla sice velice podrobná, fond však v této době již nebyl veden jako inventarizovaný. Ve spisu o fondu jsou dochovány staré evidenční listy, kdy na evidenčním listu z roku 1960 je uvedeno, že je k fondu vytvořena pomůcka. Celý evidenční list je ale opraven a ke stavu k roku 1998 je údaj o inventáři přeškrtnut. Ve spisu o fondu se však nenachází žádná konkrétnější zpráva o jeho vyřazení.

V roce 2012 tak bylo rozhodnuto, že během generální inventury proběhne důkladná kontrola

(7)

opět přikročeno ke katalogizaci fondu. Při zpracování se vycházelo z metodického pokynu ředitele SOA v Plzni pro zpracování archiválií a tvorbu archivních pomůcek č. j. SOAP/006- 0767/2010 ze 12. března 2010 a ze Základních pravidel pro zpracování archivního materiálu (Metodické návody a instrukce pro zpracování archivního materiálu, Sborník archivních prací X, 1960, č. 2, s. 215–310). Současně byl rovněž zohledněn dodatek k výše zmíněnému metodickému pokynu ředitele SOA v Plzni č. j. SOAP/006-1300/2014 z 15. července 2014. Během pořádání byl změněn název fondu podle pravidel pro tvorbu názvů osobních fondů na „Huyn Natalie de“.

Archivní fond je mezerovitého charakteru a obsahuje písemnosti o časovém rozsahu (1719) [1858]–1940, uložené v 11 kartonech o celkovém rozsahu 1,32 bm. Oproti předchozí pomůcce z roku 1960 došlo u řady archiválií k přehodnocení datace a jejich zařazení, přičemž pro některé z nich byla vytvořena nová samostatná katalogová čísla. Priora ve fondu představují archiválie dochované v opisech (kat. č. 2, 3, 20, 22), ale také archiválie přiložené k dopisům a vzniklé dříve než samotný dopis, např. kat. č. 541 (odtud prius v celkové dataci fondu). Ve fondu se ovšem dochovalo i několik dopisů rodinných příslušníků Natalie de Huyn, které nebyly určeny přímo jí. Některé z těchto dopisů vznikly i dříve, než se Natalie narodila. Z tohoto důvodu byly tyto dopisy v celkové dataci fondu považovány za priora.

Ve vlastním katalogu však byly datovány svým skutečným či přibližným rokem vzniku (kat. č. 558, 561, 562). Dolní časovou hranici v celkové dataci fondu pak tudíž představuje nejstarší archiválie vztahující se k osobě Natalie de Huyn, tzn. dopis od otce z roku [1858]

(kat. č. 49). Tento dopis není přesně datován, ale vzhledem k obsahu dopisu, ve kterém se otec zmiňuje o Nataliiných pokrocích ve čtení a z důvodů čitelnosti jeho rukopisu, lze předpokládat, že dopis vznikl pravděpodobně v době, kdy Natalii de Huyn bylo pět let a začala se učit číst.

V rámci souboru archiválií jednoho katalogového záznamu jsou archiválie uspořádány chronologicky od nejstarší k nejmladší. V případě dopisů, u kterých nebylo možné zjistit přesnou dataci, se postupovalo tak, že dopisy byly zařazeny zcela na konec souboru dopisů uvedených v příslušném katalogovém záznamu, a to tak, že nejprve byly řazeny dopisy, u nichž bylo možné zjistit pouze den a měsíc, poté dopisy s uvedeným dnem v týdnu a nakonec dopisy bez jakékoli datace. Za takový soubor dopisů byly případně zařazeny obálky, které se nepodařilo přiřadit k jednotlivým dopisům.

(8)

Anny Marie de Huyn v roce 1928, úmrtí bratra Rudolfa v roce 1918, svatba Ite Lazzarini s Theodorem von Winterhalderem v roce 1895 apod.). V několika případech byla u dopisů zpravidla zelenou či modrou tužkou a rukou archiváře zapsána datace (kat. č. 19, 82, 115, 118, 125, 137, 140, 153, 183, 241, 257, 300, 350, 408, 413, 425, 429, 470, 476, 530, 589).

Taková je ovšem v katalogu uváděna v hranatých závorkách pouze jako přibližná. Není totiž zřejmé, na základě čeho Antonín Cikánek dataci určil. Například dopis od Caroline de Croÿ (kat. č. 140) datoval sice s otazníkem k roku 1913, ale podle obsahu dopisu, kdy Caroline vyjadřuje upřímnou soustrast nad smrtí Nataliina bratra Rudolfa, je jasné, že dopis byl napsán až po roce 1918. U archiválií, u kterých nebylo možné zjistit přesné datum vzniku vůbec, bylo rovněž vždy uvedeno přibližné datování.

Jazykem archiválií je převážně němčina, dále se hojněji vyskytuje francouzština a několik archiválií je napsáno rovněž v italštině, angličtině a češtině. Stav materiálu je dobrý.

V archivním fondu nebylo skartováno.

V rámci katalogizace bylo též kontrolováno, zda odpovídá předchozí určení korespondentů a zda souhlasí počty dopisů uváděné předchozí archivní pomůckou. Bylo zjištěno, že skutečné počty dopisů mnohdy neodpovídaly počtům uváděným v již existující pomůcce. Dopisy však nebyly fyzicky očíslovány, a proto nebylo možno ověřit, zda jejich počet odpovídal údajům uváděným v pomůcce alespoň v době jejího vyhotovení.

Ke zjištěným nesrovnalostem mohlo dojít z různých důvodů. V případě, že dopisů bylo méně, než uváděla pomůcka, mohly být založeny do jiné složky, některé dopisy již dříve určených osob byly totiž nalezeny v původní skupině Bh (tedy v „Korespondenci s různými osobami řazené v ročních konvolutech“). Mimo to samozřejmě mohlo dojít k mylnému uvedení údajů při vlastním pořádání. Případy, kdy dopisy přebývaly, mohly být rovněž způsobeny uvedením mylných údajů v pomůcce nebo jejich dodatečným zařazením na příslušné místo bez provedení patřičné opravy v pomůcce. K těmto nesrovnalostem mohlo snad dojít také tak, že některé k sobě patřící části dopisů byly počítány jako dva různé dopisy. Proto se v rámci vlastní katalogizace raději přistoupilo k foliaci jednotlivých dopisů, popřípadě jejich příloh a také dochovaných obálek.

Dále bylo zjištěno, že určení některých osob nebylo úplně správné. Například se vůbec nedochovala avizovaná korespondence s dědečkem Ludwigem von Sarnthein (pův.

inv. č. 106), namísto toho se v této složce nacházel jeden dopis od babičky Anny von Sarnthein. Na druhou stranu několik dopisů od dědečka bylo nalezeno v neurčené

(9)

vedena jako osoby dvě, Marie Anna (pův. inv. č. 113) a Marie Viktorie (pův. inv. č. 114). To, že se jednalo o jedinou osobu mj., dokládá skutečnost, že písmo odesilatelky bylo v obou případech identické. Navíc neexistují žádné doklady o tom, že by v této době žila žena jménem Marie Viktorie von Wurmbrand-Stuppach.

Dalším podstatným úkolem bylo určit a roztřídit dopisy od korespondentů, které se nepodařilo určit Antonínu Cikánkovi či je považoval za nedůležité. Jednalo se o dopisy z let 1850–1940, respektive tedy původní skupinu Bh, uloženou v kartonech č. 8–11 (tři a půl kartonu). Tyto dopisy byly zpravidla podepsány pouze křestním jménem odesílatele či jeho přezdívkou. Nebylo ovšem výjimkou, že se korespondent podepsal celým jménem, tedy i příjmením. Během katalogizace se však podařilo většinu korespondentů určit, ať již pomocí obsahu dopisů, tak pomocí erbů, které se vyskytovaly na obálkách či samotných dopisních papírech. Další pomůckou k určení osob bylo také místo odeslání dopisu. Řada pisatelů totiž posílala dopisy ze svých rodových sídel.

Katalog byl vytvořen na základě ustálených zásad pořádání rodinných archivů a osobních fondů v SOA v Plzni. Během katalogizace došlo mimo jiné k přehodnocení rozdělení fondu z roku 1960, archivní fond byl nově rozdělen do pěti skupin:

Vnitřní struktura fondu:

A. Osobní záležitosti B. Majetkové záležitosti C. Soukromá korespondence

D. Korespondence rodinných příslušníků E. Korespondence cizích osob

Katalogové záznamy nacházející se ve skupinách A a B byly seřazeny chronologicky.

Pro lepší přehlednost byly v rámci skupiny A vytvořeny podskupiny. Osobní záležitosti byly věcně a následně chronologicky rozděleny do podskupin Doklady a Památky.

V případě dochované korespondence bylo potřeba vytvořit celkem tři hlavní skupiny (C–E), jelikož ve fondu se dochovala rovněž korespondence, která nebyla určena přímo Natalii de Huyn. Korespondence byla v rámci jednotlivých skupin a podskupin řazena zpravidla abecedně podle jmen odesílatelů. Výjimky ve způsobu řazení jsou upřesněny níže u popisu pořádání jednotlivých skupin, respektive podskupin. Soukromá korespondence

(10)

V podskupině Dopisy od rodinných příslušníků jsou uvedeni nejbližší členové rodiny.

Mezi takové byli kromě rodičů, prarodičů a sourozenců zařazeni i teta, manželé sourozenců a jejich děti, tzn. nejbližší bratranci a sestřenice (pro lepší orientaci byl v příloze č. 3 zpracován rozrod rodu de Huyn). Zvláštní výjimku tvoří dopisy od matky a sestry, pro jejich velký počet byl vytvořen zvláštní katalogový záznam k dopisům, u nichž nebylo možné přesně zjistit rok vzniku. Mimo to k nim byly zařazeny i dopisy, které jsou pouze jenom částečně dochované, chybí tedy část dopisu, v níž byla uvedena datace. Celá podskupina je řazena podle blízkosti příbuzenského vztahu korespondentů s Natalií de Huyn. Nejdříve jsou zařazeny dopisy od rodičů, dále prarodičů, pak následují sourozenci od nejstaršího k nejmladšímu, přičemž za každým ze sourozenců jsou uvedeni příslušníci jeho rodiny (tzn. manželka a děti podle věku od nejstaršího k nejmladšímu). Na konec této podskupiny jsou řazeny dopisy od tety, sestřenice a bratrance.

Další podskupinou jsou Dopisy od přátel, známých a vzdálených příbuzných, nacházejí se v ní všechny osoby, které se podařilo určit pomocí jejich příjmení, a to i v případě, že příjmení nebylo určeno s jistotou (osoby určené jen pomocí jména viz podskupina Dopisy od blíže neidentifikovaných osob). V katalogu je rovněž uváděna profese či veřejná funkce, pokud z dopisů vyplývaly či se jednalo o významnější osoby.

V následující podskupině Dopisy od členů panovnických rodů je korespondence dále rozdělena podle jednotlivých dynastií. Pro lepší určení jednotlivých osob v této skupině je uváděn jejich příbuzenský vztah k dalším členům dynastie, např. jména jejich manželů, nebo otce a matky.

Další dvě podskupiny, Dopisy od duchovních a Dopisy od řádových sester, představuje korespondence odeslaná církevními osobami. Osoby jsou zde seřazeny abecedně a to tak, že nejprve jsou zaznamenány osoby, u kterých je známo nejenom jejich jméno ale i příjmení, a po nich následují duchovní a sestry, které se podařilo určit pouze jejich řádovým jménem. Ve většině případů je uváděno, v jaké funkci a kde tyto osoby působily, případně je uveden i církevní řád, jehož byly členy. Co se týče řádů, které nepůsobily v Čechách, je jejich název uveden v jazyce země, z níž tyto řády pocházely nebo v jazyce použitém v dopisu.

Mimo to je rovněž pokaždé uváděna zkratka řádu. Bohužel ne u všech sester a duchovních bylo možné přesně zjistit, k jakému řádu patřili či v jaké funkci působili.

Další podskupiny dopisů obsahují korespondenci od úřadů, spolků, služebných, různých institucí apod. Tato korespondence byla chronologicky rozdělena do několika skupin

(11)

Dopisy od služebnictva a úředníků, Blahopřání, kondolence a poděkování) a v rámci jednotlivých katalogových záznamů byl rovněž případně stručně popsán obsah těchto dopisů.

V další podskupině Dopisy od blíže neidentifikovaných osob se nachází korespondence částečně určených odesílatelů. Tzn., že se tyto osoby podepsaly pouze jménem či zkratkou jména, a nelze tudíž přesně určit, o koho se jedná. Nakonec pak byly zařazeny dopisy osob, které nelze určit vůbec. Jejich jméno je nečitelné, nepodepsaly se či se nedochoval celý dopis a chybí část s podpisem.

Poslední podskupina Koncepty dopisů a dopisy zaslané Natalií de Huyn pak zahrnuje v chronologickém sledu korespondenci, kterou napsala sama Natalie různým odesílatelům.

Většinou se jedná pouze o koncepty či nedokončené dopisy. V jiných případech dopisy snad z neznámých důvodů nebyly vůbec odeslány, anebo dokonce nebyl adresát dopisu na udané adrese zastižen. V případě dopisů určených matce, otci, sestře a bratru lze předpokládat, že vzhledem k blízkému příbuzenskému vztahu se mohly tyto dopisy dostat zpět do Nataliina vlastnictví. Mimo to jsem do této skupiny zařadila také dopis, který psala Natalie jménem druhé osoby (kat. č. 533, 539) a kopie dopisů pořízené Natalií (kat. č. 541, 551).

Dále se ve fondu nachází korespondence, která nebyla určená Natalii de Huyn, ale zpravidla jejím příbuzným (skupina D). Tato korespondence se pravděpodobně v Nataliině pozůstalosti dochovala právě z důvodů rodinných vazeb na ony osoby. V rámci jednotlivých oddělení, uvedených jménem příslušné osoby, byly nejprve zařazeny dopisy přijaté a potom odeslané. Dochována je ale i korespondence adresovaná cizím osobám (skupina E). Většinou se ale v dopisech objevuje zmínka o Natalii (kat. č. 585) nebo o některém z jejích příbuzných, např. dopis týkající se vstupu jistého Lažanského z Bukové do jezuitské koleje v Anglii (kat. č. 584). Do této skupiny byla zařazena rovněž korespondence určená pro arcivévodkyni [Marii Terezii], pravděpodobně si pisatelé těchto dopisů Natalii vybrali jako zprostředkovatelku svých proseb či pozvání (kat. č. 586, 587). Obsah těchto dopisů byl proto konkrétněji popsán. Zcela na závěr katalogu pak byla zařazena neurčená korespondence, tzn. taková, u níž nebylo možné určit ani adresáta, ani odesílatele.

U některých dopisů se rovněž vyskytovaly fotografie, vystřižené novinové články, kresby, svaté obrázky, zbožné vzpomínky (tzv. Gedenkbilder), tištěná modlitba, vizitky, sušené květiny či list ze stromu, apod. Vzhledem k tomu, že byly součástí dopisů, byly u nich ponechány a nebyly vykazovány jako samostatné evidenční jednotky. V obsahu katalogového záznamu jsou pak přesněji popsány a datovány.

(12)

korespondent, který jako první začal onen dopis psát (kat. č. 54, 58, 60, 71, 73, 74, 76, 78, 80, 81, 82, 85, 87, 90, 91, 94, 97, 98, 120, 181, 249, 285, 332, 347, 357, 513). Jako zvláštní katalogová čísla byly uvedeny i dopisy, kdy jeden odesílatel přeposílal Natalii de Huyn dopis od jiného korespondenta (kat. č. 52, 53, 59, 64, 91, 92, 570, 588).

V průběhu pořádání bylo přistoupeno k určování míst odeslání dopisů. Názvy lokalit jsou uváděny v češtině, pokud tedy existuje běžně užívaný český ekvivalent, jinak jsou uvedeny v úředním jazyce státu, v němž se příslušné místo nachází. Samozřejmě, že ne vždy bylo v dopisech místo zapsáno nebo se objevovala neurčitá označení míst jako „moře“, „polní pošta“ či byl udán pouze název ulice. Jindy pisatel naopak lokalizoval své místo velice konkrétně. Kromě města, zámku či obce uvedl i přesnou budovu, poštu, okres, kraj, ale i stát.

V takovém případě byla v katalogovém záznamu poznamenána pouze obec či případně stavba. Ke konkrétnější lokalizaci míst se pak přistoupilo v připojeném zeměpisném rejstříku.

Co se týče příjmení odesílatelů, jsou uváděna ve formě, která byla obvykle užívána v dané době. Urozené osoby jsou identifikovány pomocí přídomku a úplného, v té době používaného, znění jména. U některých starobylých českých rodů je naopak použita vžitá forma jména, např. Lažanští z Bukové namísto Laschansky. Příjmení neurozených osob jsou uvedena v originále a nebyla přechylována do češtiny. U ženských jmen se pak jednalo obvykle o příjmení bez koncovky „–ová“, proto jsou jejich jména ponechána v originální podobě, např. Krombholz, Horak atd. Křestní jméno osoby je opět uvedeno v takové formě, jakou použil sám odesílatel, výjimkou jsou jména členů panovnických rodů, u kterých je upřednostněna česká varianta jména. Pokud měla osoba několik křestních jmen, je použito pouze jméno, kterým se pisatel sám podepsal. Výjimkou jsou osoby, které běžně používaly nikoli své první jméno, ale jedno ze jmen v dalším pořadí. V tomto případě jsou pro lepší určení těchto osob využita všechna jména až po to, pod kterým běžně vystupovaly.

Někteří odesílatelé vystupovali ve své korespondenci pod přezdívkou, která je rovněž uvedena za celým jménem v uvozovkách. Ženy jsou určeny pomocí příjmení manžela a navíc je uvedeno i jejich jméno za svobodna. Případně pokud jejich dochovaná korespondence pochází z doby, kdy ještě nebyly provdány, tak sice jsou uvedeny pod rodným jménem, ale pro jejich konkrétní rozpoznání je použito i jméno přijaté po svatbě. Stejně tak je uvedeno, pokud se rozvedly či ovdověly.

Zvláštním případem pak je ale např. Bertha von Sarnthein, provd. Benziger (kat. č. 284, 285), která používala i po svatbě se švýcarským vydavatelem a nakladatelem své

(13)

jména. Důvodem snad bylo, že byla poslední žijící členkou svého rodu.

V případě nečitelných a chybějících jmen osob, u kterých nebylo zcela jisté jejich určení, jsou jména uvedena do hranatých závorek. Pokud jméno či jeho část nebylo možné přečíst, byly použity namísto něj tři tečky v hranatých závorkách. Stejně tomu bylo i v případě míst odeslání dopisů.

Nakonec považuji za vhodné pro badatele připomenout jisté zvláštnosti neuvedené přímo v katalogových záznamech.

V několika případech nevystupuje autor dopisu zároveň jako jeho pisatel. Například dopis od bratra Rudolfa z 21. června 1918 (kat. č. 61) nebyl napsán Rudolfem, ale byl jím pouze diktován. Skutečný pisatel dopisu není znám. Stejně tomu tak je i v případě dopisu od švagrové Nazieddy z 4. března 1938 (kat. č. 65).

Maria Johann Lažanský z Bukové (kat. č. 215) si psal svou korespondenci určenou Natalii de Huyn až do roku 1921 sám. Psaní dopisů mu pravděpodobně činilo potíže z důvodů onemocnění očí. Pravděpodobně v roce 1925 (viz dopis Marie Krombholz z 24. 2. 1925 – kat. č. 206) podstoupil operaci očí, a proto se kromě jeho rukopisu objevuje i několik dopisů psaných jiným písmem, přičemž Maria Johann Lažanský obsah těchto dopisů pravděpodobně nadiktoval. Dva pisatele dopisů se bohužel nepodařilo určit, několik dopisů však bylo psáno rukou již zmiňované Marie Krombholz.

Do podskupiny Dopisy od přátel, známých a vzdálených příbuzných byla zařazena i korespondence s Marií Krombholz. Přestože sloužila v letech 1900–1938 u Lažanských z Bukové na Manětíně, měla zvláštní postavení. Jak to sama vyjadřuje Therese von Seilern und Aspang, roz. Lažanská z Bukové, ve svém dopise z 13. února 1938 (kat. č. 290) „..., neboť po 38 letech věrné a obětavé služby patřila (Marie Krombholz) do rodiny.“

Ke katalogu byly vypracovány rejstříky osobní, zeměpisný a věcný. V zeměpisném rejstříku jsou případně v závorce nejprve uváděny současné názvy míst v národním jazyce a poté v podobě, v jaké je uváděli sami odesílatelé, a to ve všech variantách, v jakých se v dopisech objevují.

(14)

Archivní fond obsahuje dochovanou písemnou pozůstalost Natalie de Huyn.

Převážnou část této pozůstalosti tvoří bohatá korespondence. Nacházejí se zde ale také osobní doklady, které mohou pomoci dokreslit představu o životě Natalie de Huyn, ať už pomocí torzovitě dochovaných deníkových záznamů (kat. č. 16), tak básní (kat. č. 12). Menší část fondu tvoří také dokumenty pocházející z doby, kdy byla Natalie dámou a později druhou asistentkou Tereziánského ústavu šlechtičen.

Odraz dobových událostí se rovněž přirozeně promítá v hojněji dochované korespondenci, ze které je jasně patrné, že se Natalie de Huyn zajímala mj. také o politické a vojenské události. Z doby, kdy působila jako dvorní dáma, je totiž dochována četná korespondence nejenom s ostatními dvorními dámami, ale také se členy panovnických rodů, generály a úředníky. S některými pak udržovala kontakt po celý život. Z četné korespondence by se dal rekonstruovat např. vztah arcivévodkyně Marie Terezie ke své dvorní dámě Natalii de Huyn.

Na základě korespondence by bylo ovšem možné rekonstruovat i osudy Nataliiných příbuzných. Za velice cennou lze potom považovat zejména korespondenci s jejím bratrem Paulem, především z let 1918 a 1919, kdy byl nucen na nátlak politiků nové československé vlády abdikovat na funkci pražského arcibiskupa. Sama Natalie byla zbožnou katoličkou, její katolické smýšlení a přesvědčení je patrné především v dopisech určených sestře Anně Marii.

Pravděpodobně také vzhledem k duchovnímu působení nejenom jejího výše zmíněného bratra, ale i sestry, se dochovala ve fondu početná korespondence s řadou významných duchovních, ale také řádových sester. Například si dopisovala s Albanem Schachleiterem, poradcem jejího bratra Paula. Od arcibiskupského sekretáře Otakara Vošahlíka je dochován dopis popisující nucený odchod posledního knížete arcibiskupa Paula de Huyna ze své funkce. Natalie de Huyn měla vazby především na kongregaci eucharistiánek, jejíž členkou byla i její sestra Anna Marie.

Pro získání komplexní představy o Natalii de Huyn lze ovšem nahlédnout i do archiválií uložených v jiných fondech. Posloužit by měly ty rodinné archivy, ať už ve správě 5. oddělení Státního oblastního archivu v Plzni, tak v péči ostatních archivů, s jejichž původci Natalie de Huyn udržovala písemné styky. V případě Státního oblastního archivu v Plzni se především jedná o fondy Rodinný archiv Lažanských z Bukové, Chyše a Rodinný archiv Lažanských – Manětín. Korespondence od Natalie de Huyn se ale nachází např. i ve fondech Rodinný archiv Beaufort-Spontinů, Bečov; Rodinný archiv Boos-

(15)

ústav šlechtičen uložený v Národním archivu v Praze. Ve fondu je dochován vývod Natalie de Huyn a veškeré dokumenty, resp. jejich ověřené kopie, dokládající šlechtický původ rodu (tzn. diplomy, jmenování, rodné či oddací listy předků).

V. Záznam o uspo ř ádání archivního fondu a sestavení archivní pom ů cky

Archivní fond „Huyn Natalie de“ uspořádala v období od listopadu do prosince 2012 a od března do července 2014 ve Státním oblastním archivu v Plzni na pracovišti Klášter Mgr.

Jana Hlavová. Katalog sestavila a úvod k němu napsala v srpnu 2014 Mgr. Jana Hlavová.

V Klášteře 17. prosince 2014 Mgr. Jana Hlavová

(16)

Prameny

Státní oblastní archiv v Plzni, pracoviště Klášter u Nepomuka:

Rodinný archiv Lažanských – Manětín, karton č. 1, inv. č. 7; karton č. 29, inv. č. 365.

Státní oblastní archiv v Plzni, pobočka Žlutice, Kniha přírůstků a úbytků SA Klášterec nad Ohří 2, 1960–1968, karton č. 2.

Národní archiv:

Tereziánský ústav šlechtičen, Praha, inv. č. 15, 240.

Literatura

BLÁHOVÁ, Marie. Historická chronologie. Praha : Libri, 2001.

BYSTRICKÝ, Vladimír a kol. Státní oblastní archiv v Plzni. Průvodce po archivních fondech. Svazek 3. Praha : Archivní správa ministerstva vnitra ČSR, 1976.

CIKÁNEK, Antonín. Korespondence Natalie hr. Huynové: archivní inventář [tiskem nepublikovaná archivní pomůcka]. Blšany : Archiv pro okres Podbořany, 1960.

EDEREROVÁ, Radka – PODANÝ, Václav. K problematice osobních archivních fondů.

Sborník archivních prací (dále jen SAP), 1984, roč. XXXIV, s. 310–350.

Gothaischer Genealogischer Hofkalender. (Ročníky 1901, 1904).

Gothaisches Genealogisches Taschenbuch der Freiherrlichen Häuser. (Ročníky 1870, 1883, 1887, 1889, 1890, 1896, 1898, 1899, 1902, 1909, 1910, 1911).

Gothaisches Genealogisches Taschenbuch der Gräflichen Häuser. (Ročníky 1869, 1877, 1883, 1887, 1888, 1909).

MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl I. Praha : Argo, 2008.

Metodické návody a instrukce pro zpracování archivního materiálu. SAP, 1960, roč. X, zvláštní příloha, s. 215–309.

MÍRKOVÁ, Marie. Rodinný archiv Lažanských z Bukové, Chyše: inventář [tiskem nepublikovaná archivní pomůcka č. 663]. Klášter : Státní oblastní archiv Plzeň, pobočka Klášter, 2011.

WANNER, Michal a kol. Základní pravidla pro zpracování archiválií, Praha : Odbor archivní správy a spisové služby MV, 2013.

(17)

Elektronické zdroje

Geneall – Portal von Genealogie [online]. [cit. 2012-12-10]

Dostupné z http://geneall.net/de.

Genealogie české šlechty [online]. [cit.2012-12-10]

Dostupné z http://patricus.info/Panstvo.htm.

MAREK, Miroslav. Genealogy.eu [online]. [cit. 2012-12-10]

Dostupné z http://genealogy.euweb.cz/.

NDB, ADB – Deutsche Biographie [online]. [cit. 2014-02-24]

Dostupné z http://www.deutsche-biographie.de.

WURZBACH, Constantin. Biographisches Lexikon des Kaisertums Österreich. Neunter Teil.

Wien, 1863 [online]. Austrian literature online. [cit. 2014-03-04]

Dostupné z

http://www.literature.at/mdsearch.alo?orderby=author&sortorder=a&quicksearch=true&allfie lds=wurzbach.

(18)

bm běžný metr

C.R.L. Řád řeholních kanovníků sv. Augustina, italské kongregace (lateránští kanovníci)

C.Ss.R. Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele (redemptoristé)

čes. česky

č. j. číslo jednací

EL NAD evidenční list Národního archivního dědictví

fol. folio

franc. francouzsky inv. č. inventární číslo ital. italsky

K koruna československá v období druhé republiky

kar karton

kat. č. katalogové číslo

Kč koruna československá v období první republiky Mons. monsignore

MNV místní národní výbor MV ministerstvo vnitra

NA Národní archiv

něm. německy OA okresní archiv

O.C.D. Řád bosých karmelitek

O.C.P.A. Franziskanerinnen von der ewigen Anbetung (ženský církevní řád) O.P. Řád dominikánů

orig. originál

O.S.A. Řád augustiniánů poustevníků O.S.B. Řád benediktinů

O.S.D. Řád dominikánek ovdov. ovdovělá

prof. profesor provd. provdaná

roč. ročník

(19)

R.S.C.J. Société du Sacré-Cœur de Jésus (ženská církevní kongregace)

S.A. Société des Auxiliatrices des âmes du Purgatoire (ženská církevní kongregace) SAP Sborník archivních prací

S.C.B. Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského (boromejky) S.D.B. Salesiáni Dona Bosca

S.J. Tovaryšstvo Ježíšovo (jezuité)

S.M.R. Société de Marie-Réparatrice (ženská církevní kongregace) SOA Státní oblastní archiv

S.S.S. Kongregace kněží Nejsvětější Svátosti (eucharistiáni), Kongregace sester Nejsvětější Svátosti (eucharistiánky)

S.V. Kongregace Milosrdných sester sv. Vincence z Pauly (vincentky) ThDr. doktor teologie

V.S.M. Řád Navštívení Panny Marie (vizitantky)

zl. zlatý

(20)

Časový rozsah

Kat. č. Počet evid.

jednotek

A. Osobní záležitosti (1850) 1880–

1940

1–21

B. Majetkové záležitosti (1875) [1889]–

1940

22–48

1 karton

C. Soukromá korespondence (1719) [1858]–

1940

479–555 9 ½ kartonu

D. Korespondence rodinných příslušníků

([1840]) –1938 556–583

E. Korespondence cizích osob 1886–1936 584–589

½ kartonu

(21)

Johann Joseph (* [1637])

∞ Catharina Eleonora, roz. de La Haye, dáma Řádu hvězdového kříže

A1 Leopold Felix (27. 6. 1691–10. 2. 1764)

∞ 1721 Maria Theresia Felizitas, roz. z Auerspergu, dáma Řádu hvězdového kříže (21. 12.

1691–22. 5. 1755)

B1 Heinrich Leopold, císařský komoří (15. 4. 1723–26. 5. 1777) ∞ Anna Maria Carolina, roz. Edle von Alpmannshofen (* 6. 5. 1736)

C1 Joseph Carl August (18. 5. 1773–19. 4. 1836)

∞ 1809 Henriette Lažanská z Bukové (3. 3. 1786–25. 11. 1862) E1 Johann Carl (10. 2. 1812–1. 9. 1889)

∞ 1850 Natalie, roz. von Sarnthein (6. 2. 1826–18. 3. 1904) F1 Maria Ludwig (2. 1. 1852–7. 1. 1931)

► F2 Natalie (16. 7. 1853–3. 4. 1940) F3 Rudolf (28. 7. 1855–21. 7. 1918

∞ 1893 Anna, roz. Arz von und zu Arzio-Vasseg (25. 3. 1861–29. 5. 1940 F4 Carl (18. 11. 1857–21. 2. 1938)

∞ 1892 Ignatie „Naziedda“, roz. von Lützow (1. 4. 1871–9. 2. 1956) G1 Johann „Hans“ (3. 7. 1894–20. 8. 1941)

∞ 1. 1928 (rozvod 1933) Elisabeth-Charlotte „Liselotte“, roz. von Philipp (3. 1. 1910–8. 2. 1986)

∞ 2. 1936 Irmgard, roz. von Herman (7. 7. 1908–27. 6. 1952.

G2 Carl (15. 5. 1898–28. 2. 1928) F5 Otto (4. 9. 1859–8. 1. 1928)

∞ 1888 Sofie, roz. von Christalnigg (10. 8. 1867–12. 8. 1951) G1 Marie (21. 4. 1889–7. 4. 1925)

∞ 1907 Egon Poche (18. 5. 1882–16. 12. 1946) G2 Josef „Seppl“ (12. 10. 1893–11. 10. 1959)

∞ 1921 Therese „Reserl“, roz. von Teuber (23. 2. 1900–19. 8. 1985) G3 Georg (6. 12. 1897–28. 12. 1968)

∞ 1940 Anna Einramhof (* 28. 6. 1900)

F6 Anna Marie, řádovým jménem Marie Natalie (17. 5. 1863–6. 4. 1928) F7 Paul (17. 2. 1868–1. 10. 1946)

E2 Hugo Leopold Joseph (16. 9. 1814–26. 10. 1868)

∞ 1854 Therese Luise Marie, roz. von Kurtzrock-Wellingsbüttel (8. 1. 1832–9.

4. 1905)

(22)

šlechtičen „U svatých Andělů“ v Praze F4 Hugo Prokop (8. 8. 1862–1. 7. 1863) F5 Vincenz (21. 4. 1865–17. 6. 1933)

∞ 1895 Stephanie, roz. von Thurn-Valsassina-Como-Vercelli (3. 2. 1871–

13. 12. 1901)

G1 Ludwig (14. 9. 1896–20. 5. 1946)

∞ 1. 1924 (rozvod 1935) Maria „Mia“, roz. Neuss (29. 5. 1902–12. 10.

1951)

∞ 2. 1939 Katharina „Käthe“, roz. Heller (* 10. 3. 1897)

G2 Marie Therese (11. 3. 1898–28. 8. 1974) – dáma ústavu šlechtičen

„U svatých Andělů“ v Praze

G3 Friedrich „Fritz“ (3. 7. 1901–6. 3. 1973)

∞ 1. 1928 (rozvod) Helene, roz. Hernych (* 13. 3. 1908) ∞ 2. 1967 Ruth, roz. Herrman (6. 1. 1913–27. 8. 1996) E3 Henriette (29. 8. 1819–2. 7. 1866)

∞ 1863 Anton Königsbrunn (19. 11. 1807 – 8. 8. 1877)

Pozn.: Tučně jsou zvýrazněna jména osob, jejichž korespondence se ve fondu vyskytuje.

Jméno původkyně fondu, Natalie de Huyn, je podtrženo a označeno šipkou.

(23)

Katalog

(24)

Natalie de Huyn (1853–1940)

A. Osobní záležitosti Doklady

1 Sdělení prezídia Českého místodržitelství o jmenování Natalie de Huyn residenční prebendistkou Tereziánského ústavu šlechtičen po zemřelé Marii Aloisii hraběnce Hartmann von Klarstein (mj. dekret c. k. ministerstva vnitra o tomto jmenování, 1912)

Orig., něm., 4 fol.

1912 kar 1

2 Kopie druhopisu oddacího listu rodičů Johanna Carla de Huyn a Natalie de Huyn, roz. von Sarnthein, uloženého v archivu Tereziánského ústavu šlechtičen

Úředně ověřený opis, něm., 2 fol.

(1850) 1919 kar 1

3 Kopie druhopisu křestního listu Natalie de Huyn, uloženého v archivu Tereziánského ústavu šlechtičen Úředně ověřený opis, něm., 2 fol.

(1853) 1919 kar 1

4 Vrchní lesní rada Tereziánského ústavu šlechtičen Josef Vokurka informuje Natalii de Huyn o rozhodnutí Ministerstva vnitra ve věci složení představenstva Tereziánského ústavu šlechtičen po smrti jeho děkanky Zdeňky ze Žerotína

1925 kar 1

5 Lékařské vysvědčení vydané Hansem Rauchem, lékařem v Kremsmünsteru

1925 kar 1

6 Doporučení vyslanectví ČSR u Papežského státu na poskytnutí všech zákonných úlev při přechodu hranic Československé republiky

Orig., čes., 1 fol.

1932 kar 1

7 Ohlašovací lístky pro evidenci cizinců Orig., čes., 3 fol.

1935–1936 kar 1

8 Povolení pobytu na celém území ČSR do 30. 4. 1938 vydané Zemským úřadem v Praze

1937 kar 1

(25)

9 Ohlášení místa pobytu na vyslanectví Německé říše v Praze

Opis, něm., 1 fol.

1938 kar 1

Památky

10 Sušená květina s přípiskem Natalie de Huyn, že ji dostala od otce

[1880]–[1889] kar 1

11 Básničky od Vladimíra Lažanského z Bukové a jistého Raphaela

1880 kar 1

12 Sbírka básní Natalie de Huyn Orig., něm., 20 fol.

1889–1938 kar 1

13 Báseň sestry Anny Marie de Huyn k matčiným sedmdesátým narozeninám

1896 kar 1

14 Poznámky Natalie de Huyn ke genealogii rodů de Huyn, Lažanských z Bukové a Kolowrat-Krakovských (mj.

dopis Zdeňka Kolowrat-Krakovského) Orig., něm., 7 fol.

[1900]–1922 kar 1

15 Různé poznámky (mj. návod na přípravu dámského účesu, návod na karetní hru „Die Harfe“ od Marie Krombholz, pravidla pro péči o pokožku, kuchařské recepty, návody na pletení čepice a kravaty od švagrové Ignatie de Huyn)

Orig., něm., franc., 21 fol.

[1900]–[1939] kar 1

16 Deníkové záznamy Orig., něm., 107 fol.

1903–1939 kar 1

17 Parte řádové sestry Julie, členky kongregace

eucharistiánek v Binche, zemřela 17. prosince 1919 Orig., franc., 1 fol.

1919 kar 1

18 Novinový článek týkající se Marmaggiho aféry „Hus- Konflikt mit dem Vatikan. Abreise des Nuntius Marmaggi“

1925 kar 1

(26)

19 Básnická sbírka „Das Vater unser“ od sestry Anny Marie de Huyn

Orig., opis, něm., 26 fol.

[1928] kar 1

20 Kopie pamětního zápisu v záležitosti požehnání kaple zasvěcené Nejsvětějšímu srdci Ježíšovu ve Veli Lošinj a zřízené z dobročinnosti arcivévodkyně Marie Terezie a Natalie de Huyn

Opis, ital., 2 fol.

(1897) [1930]–

[1940]

kar 1

21 Oznámení o úmrtí bratra Marii Ludwiga de Huyn, (mj.

zbožná vzpomínka, 1931) Orig., něm., 2 fol.

1931 kar 1

B. Majetkové záležitosti

22 Výpis z testamentu otce Johanna Carla de Huyn z 24. 8.

1875, vytvořený Natalií de Huyn, tzv. poslední přání Opis, něm., 2 fol.

(1875) [1889] kar 1

23 Koncept testamentu matky Natalie de Huyn, roz. von Sarnthein

1902 kar 1

24 Sdělení Českého místodržitelství o vyplácení prebendy v měsíčních splátkách berním úřadem v Gmunden

1911 kar 1

25 Zdeňka ze Žerotína, děkanka Tereziánského ústavu šlechtičen, přiznává Natalii de Huyn jako residenční prebendistce roční prebendu ve výši 4000 korun Orig., něm., 2 fol.

1912 kar 1

26 Měsíční přehledy příjmů prebendy, dochovány torzovitě Orig., něm., 80 fol.

1912–1920 kar 1

27 Koncepty testamentu Natalie de Huyn Orig., něm., 14 fol.

1913–1936 kar 1

28 Josef Vokurka, sekretář Tereziánského ústavu šlechtičen, informuje Natalii de Huyn, že nestihne vyplnit daňové přiznání za rok 1914

1914 kar 1

(27)

29 Na základě platebního příkazu advokáta Konstantina Sobičky předává Zemská banka v Praze Natalii de Huyn obnos ve výši 1000,- Kč

1920 kar 1

30 Zpráva Natalie de Huyn odeslaná Tereziánskému ústavu šlechtičen kvůli změně ve vyplácení prebendy z důvodů přestěhování z bytu v Praze k příbuzným na zámek v Chyších

1922 kar 1

31 Zdeňka ze Žerotína, děkanka Tereziánského ústavu šlechtičen, oznamuje Natalii de Huyn, že jí byl v roce 1922 navýšen roční příspěvek na bydlení o 40 % Orig., něm., 1 fol.

1923 kar 1

32 Zpráva Josefa Vokurky, vrchního lesního rady

Tereziánského ústavu šlechtičen, v záležitosti nevyplácení prebendy po dobu trvání Nataliina pobytu v zahraničí Orig., něm., 1 fol.

1924 kar 1

33 Josef Vokurka, vrchní lesní rada Tereziánského ústavu šlechtičen, informuje Natalii de Huyn o způsobu vyplácení prebendy

1925 kar 1

34 Josef Vokurka, vrchní lesní rada Tereziánského ústavu šlechtičen, sděluje Natalii de Huyn informaci o schválení drahotního příspěvku ve výši 3000,- Kč na rok 1925 Orig., něm., 1 fol.

1925 kar 1

35 [Wele] Vokurka v zastoupení svého strýce Josefa Vokurky oznamuje Natalii de Huyn, že jí přepošle rozhodnutí Zemské správy politické ve věcech její prebendy

1925 kar 1

36 Advokát Konstantin Sobička sděluje Natalii de Huyn požadavky berní správy pro Prahu I v záležitosti Nataliina odvolání se proti předepsané dani z majetku

1925 kar 1

37 Na základě platebního příkazu advokáta Konstantina Sobičky v zastoupení Paula de Huyn předává Zemská banka v Praze Natalii de Huyn obnos ve výši 1000,- Kč Orig., čes., 1 fol.

1926 kar 1

(28)

38 Zemská správa politická upravuje Natalii de Huyn roční příjem na 21 500,- Kč

1927 kar 1

39 Účetní odbor Zemské správy politické potvrzuje, že Natalie de Huyn má řádně odvedenou daň z příjmu do konce roku 1924

1927 kar 1

40 Daňová přiznání

Orig., čes., něm., 17 fol.

1933–1938 kar 1

41 Městský úřad v Chyších vydává Natalii de Huyn vysvědčení nemajetnosti k účelu bezcelního vývozu obrazu

1934 kar 1

42 Berní úřad ve Žluticích potvrzuje příjem částky 422,- Kč zaúčtované na daň z příjmu

Orig., něm., čes., 1 fol.

1936 kar 1

43 Advokát Konstantin Sobička nabízí Natalii de Huyn termín schůzky k právní konzultaci (pravděpodobně ve věci závěti)

1936 kar 1

44 Zprávy v záležitosti správy majetku a peněz Natalie de Huyn od jistého [Novaka] z Chyše

1937–1938 kar 1

45 Výměr vystavený Zemským úřadem v Praze v záležitosti snížení ročního příbytečného z 5000,- Kč na 3500,- Kč Orig., čes., 1 fol.

1938 kar 1

46 Koncepty plné moci ustanovující advokáty Hanse von Strachotinského a Julia von Medunu odpovědnými za veškeré příjmy a kvitance zaslané Natalii de Huyn fondem Tereziánského ústavu šlechtičen

1939 kar 1

47 Finanční úřad ve Žluticích oznamuje Natalii de Huyn, že je vzhledem k výši zdaněného příjmu povinna platit válečnou přirážku

1939 kar 1

(29)

48 Kvitance na 2250,- K za únor 1940 jako doživotní požitek vyplácený fondem Tereziánského ústavu šlechtičen Orig., něm., 1 fol.

1940 kar 1

C. Soukromá korespondence Dopisy od rodinných příslušníků

49 Dopisy od otce Johana Carla de Huyn,

Baden, Budapešť – Budín, Budapešť – Pešť, Gmunden, Košice, Vídeň, Vídeň – Alsergrund

[1858]–1889 kar 2

50 Dopisy od matky Natalie de Huyn, roz. von Sarnthein, (mj. novinový výstřižek týkající se Rudolfa de Huyn, [1891]),

[Bad Vöslau], Bolzano, Bolzano – palác Gerstburg, Freiberg, Gmunden, Kronwinkl, Lambach, Olomouc,

Soprabolzano, Stadl-[Paura], Vídeň, Vídeň – Alsergrund Orig., něm., 590 fol.

1875–1904 kar 2

51 Neúplné dopisy od matky a dopisy nedatované Bolzano, Gmunden, Stadl-[Paura], Vídeň Orig., něm., 119 fol.

[1880]–[1904] kar 2

52 Dopis od matky napsaný z druhé strany dopisu od Josefa

„Pipse“ Rossnera von Rosseneck, Štýrský Hradec

1876 kar 2

53 Dopis od matky, ke kterému je přiložen dopis od baronky [Helene] von Reitzenstein,

Drážďany

1893 kar 2

54 Dopis od matky s přípiskem sestry Anny Marie de Huyn Orig., něm., 3 fol.

[1892] kar 2

55 Dopisy od babičky Henrietty de Huyn, roz. Lažanské z Bukové

1859–[1862] kar 2

56 Dopisy od babičky Anny von Sarnthein, roz. Edle von Metz,

Bolzano

1860–1869 kar 2

(30)

57 Dopisy od bratra Marii Ludwiga de Huyn, Blankenberge, Bolzano, Gmunden, Linec, Vídeň Orig., něm., 33 fol.

1866–1930 kar 2

58 Dopis od bratrů Marii Ludwiga, Carla a Paula de Huyn, Vídeň

1912 kar 2

59 Dopis od bratra Marii Ludwiga de Huyn s přiloženým dopisem od sestřenice Marie [von Toggenburg], Frohnleiten, Vídeň

1919 kar 2

60 Dopis od bratrů Marii Ludwiga a Carla de Huyn, Gmunden

1925 kar 2

61 Dopisy od bratra Rudolfa de Huyn,

Bad Reichenhall, Bolzano, Frohnleiten, Gmunden, Innsbruck, Menton – hotel Regina Palace, Soprabolzano, Vídeň, Vídeň – Alsergrund

1871–1918 kar 3

62 Dopisy od švagrové Anny de Huyn, roz. Arz von und zu Arzio-Vasseg,

Bolzano, Bolzano – palác Gerstburg, Bolzano – palác Rottenbuch, Mnichov, Soprabolzano

1905–1929 kar 3

63 Dopisy od bratra Carla de Huyn, (mj. novinový článek

„Heerespersonalnachrichten“, 1914; novinový článek

„Die Maßregelung deutscher katholischer Blätter in der Tschechoslowakei“, 1931),

Baden, Bolzano, Gmunden, Krakov, Kremsmünster, Lvov, Olomouc, Salcburk – hotel Östliche Hof, Šárišský Potok, Tarnov, Vídeň

1886–1938 kar 3

64 Dopis od bratra Carla de Huyn s přiloženým dopisem od Felizitas von Schnehen,

Bolzano – palác Rottenbuch, Salcburk Orig., něm., 4 fol.

1929 kar 3

(31)

65 Dopisy od švagrové Ignatie „Nazieddy“ de Huyn, roz.

von Lützow,

Bolzano, Bolzano – palác Rottenbuch, Gmunden, Krakov, Kremsmünster, Lvov, Mnichov – penzion Daheim,

Neuburg an der Donau – vila Burgwaldhof, Paříž, Tarnov, Vídeň

1900–1940 kar 3

66 Dopis od švagrové Nazieddy de Huyn, část dopisu diktována bratrem Mariou Ludwigem de Huyn, Vídeň

1913 kar 4

67 Dopis od synovce Johanna „Hanse“ de Huyn, Varšava

1927 kar 4

68 Dopisy od Elisabeth-Charlotte „Liselotte“ von Philipp, provd. de Huyn, manželky Hanse,

Gmunden, Neuburg [an der Donau]

1927–1928 kar 4

69 Dopisy od synovce Carla de Huyn, Geisenheim, Gmunden, Krakov Orig., něm., 10 fol.

1913–1920 kar 4

70 Dopisy od bratra Otty de Huyn, Brno, Kremsmünster, Vídeň, Žovkva Orig., něm., 32 fol.

1876–1927 kar 4

71 Dopis od bratra Otty a jeho manželky Sofie de Huyn, připojeny přípisky od synovců Georga a Seppla s manželkou Reserl

1921 kar 4

72 Dopisy od švagrové Sofie de Huyn, roz. von Christalnigg, Kirchberg – Modrý dům, Kremsmünster

Orig., něm., ang., 30 fol.

1894–1939 kar 4

73 Dopis od švagrové Sofie a jejího manžela Otty de Huyn, Nusshof [bei Klagenfurt]

1892 kar 4

74 Dopis od švagrové Sofie de Huyn, připojeny podpisy manžela Otty a dětí Seppla, Georga a Marie

1898 kar 4

(32)

75 Dopisy od neteře Marie Poche, roz. de Huyn, Brno – Královo Pole, Micheldorf

1911–1923 kar 4

76 Dopis od neteře Marie a její matky Sofie de Huyn, Bolzano

1900 kar 4

77 Dopisy od Egona Poche, manžela Marie, roz. de Huyn, Brno – Královo Pole, Linec, Marbach

1911–1939 kar 4

78 Dopis od Marie Poche, připojen podpis jejího manžela Egona a Nataliina bratra Marii Ludwiga de Huyn, (mj. na dopise přilepeny tři fotografie, [1907]–[1925])

[1907]–[1925] kar 4

79 Dopisy od neteře Pii Poche, Marbach, Pressbaum

1923–1925 kar 4

80 Dopis od synovců Georga a Hubiho a neteře Pii Poche Orig., něm., 2 fol.

1918 kar 4

81 Dopis od neteře Pii a jejích rodičů Marie a Egona Poche, Marbach

1922 kar 4

82 Dopis od neteře Pii a synovců Wolfiho, Georga a Otty Poche

[1939] kar 4

83 Dopisy od synovce Josefa „Seppla“ de Huyn, Eberstein, Helfenberg

1915–1939 kar 4

84 Dopis od Therese „Reserl“ de Huyn, roz. von Teuber, manželky Seppla

1928 kar 4

85 Dopis od Seppla a Reserl de Huyn, Eberstein

1938 kar 4

86 Dopisy od synovce Georga de Huyn, Bolzano, Kremsmünster, Vídeň Orig., něm., 6 fol.

1914–1938 kar 4

(33)

87 Dopisy od synovce Georga a jeho matky Sofie de Huyn, Brno, Kremsmünster

1910–1927 kar 4

88 Dopisy od sestry Anny Marie de Huyn, (mj. vizitka, [1900]; novinový výstřižek o jmenování Natalie de Huyn dámou Tereziánského ústavu šlechtičen, 1911; sušená květina, [1913]; kresba řádových sester, [1920]; svatý obrázek, [1922]; novinový článek v listech Das Neue Reich „Franz Eichert. Von Enrica Handel-Mazzetti“, 1926),

Angers, Atlantský oceán, Binche, Bolzano, Bolzano – palác Gerstburg, Gmunden, Innsbruck, Paříž, Praha, Rio de Janeiro, Sao Paulo, Soprabolzano, Stadl-[Paura], Traunkirchen, Vídeň, Vídeň – Alsergrund, Wels – dragounská kasárna

Orig., něm., ang., franc., 801 fol.

1875–1928 kar 4

89 Neúplné dopisy od sestry Anny Marie de Huyn a dopisy nedatované, (mj. dvě fotografie, [1923]–[1926])

Angers, Gmunden, Paříž, Rio de Janeiro, Vídeň Orig., něm., franc., 36 fol.

[1880]–[1928] kar 5

90 Dopisy od sestry Anny Marie de Huyn s přípiskem matky,

Bolzano

1904 kar 5

91 Dopisy od sestry Anny Marie de Huyn s přiloženými dopisy a přípisky od různých řádových sester,

Binche, Bolzano – palác Gerstburg, Nantes, Paříž, Rio de Janeiro

1904–1927 kar 5

92 Dopis od sestry Anny Marie de Huyn napsaný z druhé strany dopisu od Isabelly d´Ollone, roz. de Ponthiére, Saint-Germain-en-Laye

Orig., franc., něm., 2 fol.

1909 kar 5

93 Dopisy od bratra Paula de Huyn,

Běhařovice, Bolzano, Brno, Břežany, Curych, Engadin – lázně Tarasp, Gmunden, Cheb, Innsbruck, Mnichov, Mohuč, Praha, Řím, Valdsasy, Vídeň, Ždár nad Sázavou Orig., něm.,137 fol.

1875–1939 kar 5

94 Dopis od bratra Paula a sestry Anny Marie de Huyn, Orig., něm., 2 fol.

1911 kar 5

(34)

95 Dopisy od tety Marie Virginie von Toggenburg, roz. von Sarnthein,

Benátky, Bolzano, Rasun Anterselva Orig., něm., 5 fol.

1863–1903 kar 5

96 Dopisy od sestřenice Marie Henriette „Jetti“ de Huyn, Horní Podluží, Chomutov, Prachatice

1878–1933 kar 5

97 Dopis od sestřenice Jetti a synovce Friedricha „Fritze“ de Huyn,

Chomutov

1918 kar 5

98 Dopis od sestřenice Jetti a neteře Marie Therese de Huyn, Prachatice

1928 kar 5

99 Dopisy od bratrance Vincenze de Huyn, Prachatice

1927–1928 kar 5

100 Dopisy od neteře Marie Therese de Huyn,

Arosa – sanatorium, Bečov nad Teplou, Poděbrady, Prachatice, Salcburk, Teplice

Orig., něm., ital., 20 fol.

1917–1939 kar 5

Dopisy od přátel, známých a vzdálených příbuzných

101 von Aehrenthal, Paulina „Paula“, roz. Széchényi de Sárvár-Felsövidék,

Doksany

1918 kar 5

102 Amadei, Anna, roz. Rosty von Barkocz, Vídeň

1920 kar 5

103 Angerer, Aloisia, Altaussee

1883–1884 kar 5

104 Arz von und zu Arzio-Vasseg, Anton „Toni“, Soprabolzano

1918 kar 5

(35)

105 Arz von und zu Arzio-Vasseg, Marie, Bolzano

1867 kar 5

106 von Attems, Caroline „Carla“, Vídeň

[1889] – [1936] kar 5

107 von Attems, Melanie, roz. Jordis von Lohausen, Baden, Kirchdorf an der Krems

1916–1918 kar 5

108 von Attems, Sophie, roz. von Hartig, Rohrbach in Oberösterreich

1918 kar 5

109 von Attems, Wandi, roz. von Nostitz-Rieneck, Öblarn, Slovenska Bistrica – hrad

1916–1927 kar 5

110 von Baillou, Sophie, roz. Wallis von Karighaim, Kolešovice

1938 kar 5

111 de Beaufort-Spontin, Marie-Adelheid, roz. von Silva- Tarouca, (mj. novinový článek v Deutsche Presse „Die Mutter und der Muttertag“, napsaný Marií-Adelheid de Beaufort-Spontin, 1926),

Bečov nad Teplou Orig., něm., 6 fol.

1925–1931 kar 5

112 von Belcredi, Anna, roz. von Welden (mj. součástí dopisů dvě potvrzení od spolku Sv. Alžběty v Gmunden o příjmu daru 10 korun z let 1915–1916),

Bolzano – Gries-San Quirino, Collalbo, Gmunden – vila Belcredi, Torbole

1911–1918 kar 5

113 von Belcredi, Caroline „Caro“, dáma Savojského ústavu šlechtičen ve Vídni, (mj. novinový článek „Kleine Chronik. Gräfin Anna Belcredi †“ z roku 1918), Bad Gastein, Bad Ragaz – hotel Quellenhof, Brione, Cortina d'Ampezzo, Glashütten, Gmunden, Jimramov Orig., něm., 82 fol.

1912–1921 kar 5

(36)

114 von Belcredi, Marie, roz. von Frankenstein, Gmunden

1924–1938 kar 6

115 von Biegeleben, Maria Annunziata „Nunzi“

[1932] kar 6

116 von Biegeleben, Paul (mj. zbožná vzpomínka na Mariannu von Biegeleben, 1932),

Bolzano – Gries-San Quirino Orig., něm., 5 fol.

1928–1932 kar 6

117 Blanc, M.

Orig., franc., 2 fol.

1885 kar 6

118 von Bodman, Elisabeth „Elin“, roz. von Bissingen- Nippenburg, ovdov. von Speth,

Bad Pfäfers Orig., něm., 3 fol.

[1911] kar 6

119 von Bolfras, Bertha, roz. von Larcher zu Eissegg, Baden

1918 kar 6

120 von Boos-Waldeck, Elvira, roz. Malovcová z Malovic a Kosoře, připojeny pozdravy od jejích dětí Heleny „Ilky“, Reinholda, Elviry, provd. Obauer a Ernestiny „Erny“ s manželem Josephem Spiegelfeldem,

Oselce

1918 kar 6

121 von Boos-Waldeck, Helena „Ilka“, dáma Tereziánského ústavu šlechtičen na Pražském hradě,

Oselce, Praha Orig., něm., 7 fol.

1918–1927 kar 6

122 von Boos-Waldeck, Marie, Bad Liebenstein, Praha Orig., něm., 3 fol.

[1880]–1913 kar 6

123 von Boos-Waldeck, Reinhold, Oselce, Praha

1916–1935 kar 6

124 von Boos-Waldeck, Viktor „Adi“, Mnichov, Oselce

1923–[1931] kar 6

(37)

125 Brand-Kopal, Berta, roz. de Maistre Orig., něm., 1 fol.

[1920] kar 6

126 Brand-Kopal, Viktor, Kostelní Bříza

1931 kar 6

127 von Bruck-Auffenberg, Natalie, Vídeň

1864 kar 6

128 Bucheggr, A., prof.

1931 kar 6

129 Buchta von Buchtitz, Camilla, roz. von Hagenauer, Benátky

1887 kar 6

130 Buchta von Buchtitz, Heinrich, Terst, Via Franca

1895–1913 kar 6

131 von Call zu Rosenburg und Kulmbach, Friedrich „Fritz“, Innsbruck

1911 kar 6

132 de Cappy, Constance, Bratislava

Orig., něm., franc., 4 fol.

1911–1932 kar 6

133 Carde, Marie, Řím

1906 kar 6

134 di Carpegna, Marie, Grumone, Řím, Vídeň Orig., franc., 44 fol.

1885–1936 kar 6

135 Ceschi a Santa Croce, Leopoldine „Tilda“, roz. von Thun- Hohenstein,

Vídeň

1910 kar 6

136 Colins [de Tarsienes], Agathon, Innsbruck

1902–1935 kar 6

(38)

137 Consolati von und zu Heiligenbrunn und Bauhof, Marie, roz. von Toggenburg,

Benátky, Heiligkreuz bei Sankt Gallen, Horní Rakousy, Innsbruck

1864–1918 kar 6

138 [Consolati von und zu Heiligenbrunn und Bauhof, ...], vzdálená příbuzná

[1914] kar 6

139 von Coudenhove, Marie „Mary“, roz. von Taafe, Bad Kissingen – Seehof

1918 kar 6

140 de Croÿ, Caroline, roz. z Lobkovic, Slabce

[1918] kar 6

141 de Croÿ, Marie Elisabeth, roz. de Beaufort-Spontin, Slabce

1936 kar 6

142 von Dalberg, Sophie, Dačice

1927 kar 6

143 von Danckelmann, M[arietta], Vídeň – hotel Goldene Ente Orig., něm., 2 fol.

1914 kar 6

144 Daun von und zu Daun, Emma, čestná dáma ústavu šlechtičen „Maria Schul“ v Brně,

Vídeň

1910–1911 kar 6

145 Deym ze Stříteže, Marie Anna Karolina „Mama“, roz.

von Buquoy, Tegernsee

1883 kar 6

146 Deym ze Stříteže, Marie, roz. Wenzl von Sternbach, Nemyšl

1926 kar 6

(39)

147 Dezasse de Petit-Berneuille, Marie, dvorní dáma vévodkyně Marie Terezie Württemberské, Stuttgart

1912–1917 kar 6

148 Dítě, Emanuel, profesor a malíř, Praha

1927–1940 kar 6

149 von Doblhoff-Dier, Marie Theresia, dáma ústavu šlechtičen „Maria Schul“ v Brně,

Baden – zámek Weikersdorf Orig., něm., 3 fol.

1914 kar 6

150 Eckbrecht von Dürckheim-Montmartin, Anna, dvorní dáma arcivévodkyně Alice,

Schwertberg – vila Friedegg Orig., něm., 6 fol.

1935–1937 kar 6

151 Esteves, Laura,

Buenos Aires, Mar del Plata Orig., franc., 3 fol.

1927–1928 kar 6

152 von Falkenhayn, Marie, členka Sdružení sv. Petra Klavera pro africké misie,

Řím

1926–1927 kar 6

153 de Fin, Marie,

Kirchdorf, Salcburk – Aigen-Glas, Steinbach Orig., něm., 4 fol.

1917–[1928] kar 6

154 Folliot de Crenneville, Ernestine, roz. Kinská z Vchynic a Tetova,

Gmunden

1889 kar 6

155 von Forgatsch, Rudolfine, Brno

1911–1928 kar 6

156 Forni, Alice, Bolzano

1931 kar 6