N O V Ý Z Á K O N
PÁNA N A ŠE H O JE Ž ÍŠE KRISTA
P Ř E L O Ž IL D R JA N L A D ISL A V SÝKORA U P R A V IL D R JA N H E J Č L
1947
P R O D Ě D I C T V Í SV. M N A N E P O M U C K É H O V Y D A L E X E R C I Č N Í D Ů M V E F R Ý D K U
N I H I L OBSTAT
c e n s o r e x o f f i c i o
I M P R I M A T U R
Č. Těšín die 10. Augusti 1946 Nro 2596/46
v i c a r i u s g e n e r a l i s
C o p y r i g h t b y D ě d i c t v í s v . J a n a P r a g u e
ÚVOD.
K N o v é m u Z á k o n u p a tří ty to knihy:
a) p ř t k nih dějepisných, to tiž : č ty ři evangelia (sv.
M atouše, sv. M arka, sv. L uk áše, sv. Ja n a ) a S kutky apo što lsk é;
b) je d e n ad v a c et k n ih poučných, a to : č trn á c t listů sv. P av la a sedm listů zvaných k ato lick ý ch (jeden sv. Ja k u b a , dva sv. P e tra , tř i sv. Ja n a , jed e n sv. Ju d y );
c) jed n a kniha p ro ro ck á , to tiž : Z jevení sv. Ja n a čili A pokalypse.
O evangeliích.
Slovo evangelium je s t původu řeck éh o . Z nam enalo původně d a r za d o b ré poselství. V N. Z. bylo ta k n a zváno poselství či k á zá n í o k rá lo v stv í m esiášském , o vy k o u p en í lid stv a sk rze K rista P á n a a tom blahu, jehož lze sk rze něho dosíci, ano nazváno ta k i učení K risto v o , ja k bylo od apo što lů a m užů apoštolských hlásáno. V době ap o štolských O tců podložen byl slovu evangelium tak é význam p s a n é h o poselství o V y
k u p ite li a jeh o díle i učení. V p rv n í polovici 2. sto letí obm ezen je s t výraz ten pouze na ony s p i s y přím o nebo n ep řím o a p o š t o l s k é , nebo aspoň za tak o v é vydávané, ve k te rý c h K ristu s sám slovem i sk u tk em učí, jed n á , trp í a m oc i slávu svou zjevuje. — T ak o vých spisů kolovalo v p rv n ích sto letích círk v e K ris tovy m noho, ale círk e v n e p řijala jich nikdy více do svého k án o n u než č ty ři svrchu jm enované. P říč in a , proč pouze č ty ři evangelia p řija la, byla v tom , že jed in é o nich v ěřila na základě apoštolského podání, že jsou sepsána z v n u k n u tí D ucha sv. P rv n í tř i evangelia (M at., M ark., L uk.) n azývají se „sy n o p tick ý m i“ či p řehledným i, poněvadž vý b ěrem a u sp o řád án ím p ře d m ětu p o dobají se tak , že obsah jejich m ožno sestaviti do jed n o h o stru čn éh o přehledu.
I
O evangeliu sv. Matouše.
M atouš byl syn jak éh o si A lfea. Jin é jm éno jeho hylo Levi. P ovoláním svým byl celn ík em v K a farn a u . Od celnictví d ostal se k e K ristu nedlouho p ře d veli- konocem i, k te ré se slavily v d ru h ém roce v eřejn éh o života jeho. T ehdy to tiž šel P án Ježíš kolem celnice jeho p ři je z e ře G en esaretsk ém , a sp a třiv ho tam seděti, vyzval ho, aby se stal trv alý m průvodcem a u čed n ík em jeho. A on, nechav všeho, šel za Ježíšem . Od té doby asi, zejm éna jak o apoštol, nazýval se M a
touš, ačli již d řív e nem ěl jm en obou, neboť Židé m í
vali dvě jm éna. P o zd ěji zvolil ho P á n Ježíš za apoš
tola. Jin a k však nem luví se o něm výslovně v N ovém Z ákoně, leda že u v ád í se jm éno jeh o ve čty ře ch se
znam ech apoštolských, k te ré se v y sk y tu jí v p rvních třec h evangeliích („sy n o p tick ý ch “ ) a v S kutcích apoš
tolských. Ja k svědčí sv. Ire n e j a zvláště K lem en t Alex. a E usebius, apošto lsk o u činnost svou vykonával n e jp rv e v P a lestin ě m ezi židy. P o zd ěji odešel k n á rodům pohanským . Do k te rý c h k ra jin však 6e odebral, není jisto . N ejvíce však podobá se p rav d ě, co udává R u fin a S o k rates, že to tiž odešel do k ra jin jižn ě m oře K aspického a tam k ázal evangelium . V zem i té n e j
spíše ta k é p o d sto u p il sm rt m učednickou. T ělo jeh o později p řen esen o do S alerna a tam uloženo ve chrám ě jem u zasvěceném .
E vangelium své n apsal sv. M atouš v P alestin ě, snad v Je ru sa lem ě r. 42, ne-li již r. 41, a to pro křesťany palestin sk é, o b rácen é ze židovství. Židé je n en áv i
děli a p o k lád ali je za o dpadlíky od n áboženství pravého. I p ro n ásled o v ali je nebo h leděli různým způsobem je po h n o u ti, aby se v rá tili k židovství a spojili se s nim i p ro ti nenáviděným Ř ím anům , jejichž jh o ta k těžce nesli. M imo to k řesťan é nem ěli dosud c h rám ů a bohoslužba je jich byla jedn o d u ch á.
Židé však m ěli ch rám velkolepý, bohoslužbu na oko skvělou, plnou o b řad ů vnějších. T o vše působilo na palestinské a zvláště na jeru salém sk é k ře s
O evangeliu sv. Matouše. 5 ťany a b u dilo n ebezpečenství, že se v rá tí k ži
dovství a bu d o u s nim i č ek a ti V y k u p itele časného, k terý by je vym anil z m oci řím ské a dopom ohl jim k časné slávě a b lah u pozem ském u. N ebezpečenství vzrostlo zvláště za A grippy I., když k rá l ten i apoštola J a k u b a S taršího u sm rtil a k řesťany pronásledoval. Ne- m ěli-li ted y m nozí z k řesťan ů tam n ích podlehnouti v něm , bylo teh d y velice p o tře b í co nejp řesv ěd čiv ěji uk ázati, že V y k u p itel již p řišel a očekávané k rálo v stv í m esiášské založil. A p ráv ě to u p o třeb o u byl sv. M atouš pohnut, aby nap sal své evangelium . T ak é p ři psaní ji m ěl na z řeteli. V ybral ze života K risto v a právě tak o v é děje, k te ré byly ve S tarém Z ákoně p ře d p o v ě děny nebo p řed o b razen y , a p řip o m ín aje rozličná m ísta p ro ro ck á , opět a o pět u k azu je, že na Ježíši K ristu se vyplnilo, co p ro ro ci p řed p o v ěd ěli o budoucím Vy
k u p iteli. A by nikdo n ed al se m ásti K risto v o u ch u dobou a jeh o i v lastním u trp en ím , u p o zo rň u je též na jeho slávu a podává důkazy jeho vyšší p řiro zen o sti;
v y světluje jasn ěji než k te rý jiný evangelista povahu k rá lo v stv í m esiášského a po m ěr jeh o k bohovládě staro zák o n n í, a p oučuje o p o třeb ě snášeti trp ěliv ě u trp e n í a p ře m á h ati sebe. A čkoli pak p o stu p u je cel
kem p o řad em času, n e řad í p řece jed n o tliv ý ch ud álo stí vždy tak , ja k se udály po sobě, nýbrž ja k se věcně hodí k sobě a k jeh o účelu.
P ro to ž e začíná evangelium své rodokm enem K rista jak o člověka, zo b razu je se sv. M atouš obyčejně se sym bolem člověka.
N e jstarší svědek, k te rý jm e n u je M atouše spiso
vatelem evangelia, je s t sv. P apiáš, žák sv. Jana evangelisty. P o něm ěiní to sv. Ire n e j, T ertu llian a jiní.
J a k p a trn o z výslovného svědectví řečeného Pa- piáše, Ire n e je , O rigena, E usebia a jiných, jak o ž i z povahy řeči v te x tu řeck ém , M atouš napsal své evangelium v h e b rejštin ě v širším slova smyslu, to je s t v aram štin ě. A le aram sk ý originál ten byl záhy, již v době apoštolské, v d ru h é polovici I. století
6 O evangeliu sv. Matouše.
přeložen do řečtin y . P a trn o to m im o jin é z toho, že te x tu řeck éh o užili již sv. O tcové a p o što lští: a u to r listu B arnabášova, P o ly k a rp , Ignác m uč., K lem en t Řím., jak o ž i z toho, že podle jed n o h o ru k o p isu sy r
ského, p řičítan é h o n ep ráv em E usebiovi C esarejském u, bylo evangelium sv. M atouše v řeck ém znění svém p řed m ětem jed n á n í na círk ev n ím sněm u r. 119 v Řím ě pod papežem X ystem . P ře lo žil je n ejspíše n ě k te rý žák apoštolský, m ožná pod n ějak ý m dozorem n ě k te ré h o ap o što la; ne o tro ck y doslova, ný b rž po n ěk u d volně, a byť ne dokonale, p řece celkem zd ařile a v ěrn ě tak , že p ře k la d jeho je s t náležitý m zástu p cem ztracen éh o originálu. D ů k azem toho je s t je d n a k ono všeobecné uznání, jehož podle výpovědi P apiášovy d ostalo se mu n ejen od k ře sťa n ů m alo asijsk ý ch vůbec, nýbrž i od sam ého ap o što la Ja n a , jed n a k to, že círk e v jej p ři
jala a schválila ja k o spis sv. M atouše.
Svaté evangelium Ježíše Krista podle sepsání sv. Matouše
Kristův rodokmen.
1. R o d o k m e n Ježíše K rista, syna Davi
dova, syna Abrahamova. 2 Abraham zplodil Isáka, Isák Jakuba, Jakub Judu a b ratry jeho. 3 Juda pak zplodil Faresa a Zaru z Ta- m ary, Fares zplodil Esrona, Esron Arama, 4 Aram Am inadaba, Aminadab Naasona, Naa- son Salmona, 5 Salmon Booza z Rahaby, Booz pak zplodil Obéda z R úty, Obéd Jessea, 6 Jesse Davida krále, David pak král zplodil Šalomouna z té, k terá bývala Uriášovou, 7 Ša
lomoun zplodil Roboam a, Roboam Abiama, Abiam Asu, 8 Asa Josafata, Jo safat Joram a, Joram Oziáše, 9 Oziáš Joatam a, Joatam Acha- za, Achaz Ezechiáše, 10 11Ezechiáš Manassa, Ma- nasses Amona, Amon Josiáše, n Josiáš pak zplodil Jechoniáše a b ratry jeho za stěhování
R o d o k m e n J e ž í š e K r i s t a u k azu je, že P án Ježíš pochází sk u tečn ě z po to m k ů A braham ových a z ro d u D avidova podle zaslíbení daných A b ra h a movi a D avidovi.
11. stěhováním rozum í se tu odvádění Židů do za
je tí babylonského. P očalo se za Jo ak im a r. 605 př.
K r. a bylo dokončeno za Jech o n iáše a Sedekiáše r. 587.
8 Matouš 1, 12— 18.
babylonského. 12 A po stehování babylonském Jechoniáš zplodil Salatiele, Salatiel Zorobá- bele, 13Zorobábel Abiuda, Abiud Eliakim a, Eliakim Azora, 14 Azor Sadoka, Sadok Achima, Achim Eliuda, 15Eliud E leazara, E leazar Ma- tana, M atan Jakuba, 16 Jakub p ak zplodil J o sefa, muže M arie, z níž se narodil Ježíš, jenž slove Kristus. 17 Všech tedy rodů od A bra
ham a až po Davida bylo čtrn áct, od Davida až do stěhování babylonského rodů čtrnáct a od stěhování babylonského až do K rista rodů čtrnáct.
Početí a narození Ježíše Krista.
18K ristovo narození stalo se tak to : Když m atka jeho, M aria, byla zasnoubena Jose- * i
16. Jo s e f nazývá se m užem P a n n y M arie, neboť po vůli Boží u zav řel s ní sň a tek m anželský. Ale i v m an želstv í zachovali Jo s e f i P a n n a M aria u sta v ič né p anictví, žijíce spolu jak o b r a tr se sestro u . P o n ě vadž m ezi Jo sefem a M arií P an n o u bylo u zav řen o řád n é m anželství, p a třilo d ítk o Ježíš p ráv em m an žel
ským nejen P an n ě M arii, nýbrž i sv. Jo sefu . A to je též p říčin a, proč ro d o k m en , k te rý je v lastn ě ro d o k m enem Josefovým , m ohl b ý ti označen od sv. Mt.
(ve v. 1.) jak o ro d o k m en Ježíše K rista . P o něvadž to tiž P á n Ježíš podle lidské p řiro ze n o sti své p a třil p ráv em m anželským tak é Josefo v i, zák o n n ém u otci jeho, p ro to ro d o k m en Jo s e fů v byl záro v eň ro d o km enem K ristovým .
1 8 n. „ p rv e než se sešli“ : v dom ě Jo sefo v ě jak o m anželé, „ p rv e než s ní u zav řel sň atek m an želsk ý “ .
Matouš 1, 19— 24. 9 fovi, nalezena jest, prve než se sešli, tě
hotnou z Ducha svatého. 19 * Josef pak, muž její, jsa spravedlivý, a nechtěje postaviti ji na odiv, odhodlal se p ropustit ji tajně.
20 Když však o tom přemýšlel, hle, anděl Páně ukázal se mu ve snách a řekl: „Josefe, synu Davidův, neboj se přijm outi M arii, m an
želkou svou; neboť co se v ní počalo, z Ducha svatého jest. 21 22 P orodí pak syna a dáš mu jm é
no Ježíš (t. j. Spasitel), neboť on spasí lid svůj od hříchů jejich.44 22 Toto pak všecko se stalo, aby se naplnilo, co bylo pověděno od P ána skrze pro ro k a slovy: 23„Aj, panna počne a porodí syna a nazvou ho jm énem Em anuel44, to jest (v překladě) „S námi B ůh44. 24 P ro
Jo s ef zpozoroval, že snoubenka jeh o stala se m atk o u , a nevěda, k te r a k se to událo, p řišel do ro zp ak ů ; vnější okolnosti m ěly jej k tom u, aby soudil o její n e v ěrn o sti a jak o n ev ěrn o u u dal ji ú řad ů m , ale zbož
nost a ctn o st je jí b rá n ily m u, aby n e p řip o u ště l si ta k o vého p odezření. M aria zajisté zpozorovala na něm ja kýsi nepokoj a z árm u te k a znala též jeh o příčinu, p řece však n e řek la m u, k te ra k se stala m atk o u . P o nechala vše Bohu. A d ů v ěra ta ji nezklam ala. — Jo sef se nazývá m užem (v. 19) a P a n n a M aria jeho m an žel
kou (v. 20), ač je š tě v m anželství nebyli, neboť snou
benci m ěli táž p ráv a a ty též povinnosti jak o m anželé.
21. P an n a M aria byla ovšem m atk o u toliko člově
čenství K risto v a ; vždyť božství se nerodí. Poněvadž však ten člověk Ježíš, jehož počala a p o rodila, nebyl ani okam žik pouhým člověkem , n ýbrž též Bohem , tak ž e poro d ila bohočlověka, slove právem a jest R o dičkou Boží.
22. Isaiáš 7, 14.
10 Matouš 1, 25—2, 1.
budiv se pak Josef ze sna, učinil, jak mu p ři
kázal anděl Páně. I přijal m anželku svou, 25 ale nepoznal ji, až porodila syna svého prvo
rozeného, a nazval ho jménem Ježíš.
Příchod mudrců od východu.
2. ^ d y ž se tedy Ježíš narodil v B etle
mě judském za dnů H eroda krále, hle, m u
drci od východu přišli do Jerusalem a, 25
25. E vangelista u p o z o rň u je znova, že P á n Ježíš nebyl po čat způsobem p řiro zen ý m . P ra v ě však, že Jo sef nep o zn al P a n n y M arie, až p o r o d i l a s y n a svého p rv o ro zen éh o (P ána Ježíše), n ik te ra k n e tv rd í tím , že by ji byl poznal tělesn ě po n aro zen í P án ě, a že by ted y P a n n a M aria byla m ěla d ítk y ještě jin é, p řiro zen ý m řá d em zplozené. N eboť spojka a ž , a ž do n ep o u k azu je, podobně jak o spojka p r v e n e ž , k ničem u jin ém u než k to m u , co se stalo nebo nestalo do jisté h o okam žiku, a nic n e tv rd í ani n ep o p írá o tom , co se stalo později. K dyž na p řík la d v 2. K rál. 6, 23 p ra v í se, že M icholi, dceři Saulově, n e n aro d il se syn a ž d o dne sm rti její, nikdo nebude rozum ně so u diti z toho, že se jí n a ro d il syn po je jí sm rti. P á n a Ježíše nazývá p rv o ro zen ý m synem P an n y M arie p ro to , že byl jed n o ro zen ý m či jediným synem je jím ; neboť slovo p r v o r o z e n ý (řeck é: p ro to to k o s) odpovídá h e b rejsk é m u slovu b e k ó r, k te ré ž po výkladě Boha sam ého (2. M ojž. 13, 2) znam enalo p rv o ro zen ce vůbec, nehledíc k tom u, zda je š tě jin ý n aro d il se po něm , ted y i p rv o ro zen ce i jed n o ro zen ce. V N. Z. m luví se sice na n ěk o lik a m ístech o b ra tříc h , ano i o se
strá c h P án ě, ale n ik d e n ero zu m ějí se jim i jeho b r a tř í ve vlastním , nýbrž v širším slova sm yslu, t. j. jeho příbuzní, d ítk y to tiž A lfea a jeh o m anželky M arie,
Matouš 2, 2— 11. 11 'řk o u c e : „K de je ten novorozený král ži
dovský? Neboť viděli jsme hvězdu jeho na východě, i přišli jsme poklonit se jem u.46 3Uslyšev to král H erodes, vzrušil se a vše
chen Jerusalem s ním. 4I shromáždiv všecky velekněze a znalce Písma v lidu, tázal se jich, kde se má Mesiáš naroditi. 5Oni mu řekli:
„V Betlem ě judském ; neboť takto je psáno skrze proro k a: 6 *A ty, Betleme, území judské, nikoli nejsi nejm enší mezi knížecími městy judskými: neboť z tebe vyjde vévoda, který bude spravovati lid m ůj israelský.66 7 Tu H e
rodes povolal tajně m udrce, vyptal se jich bedlivě na ěas, kdy hvězda svítila, 8 * poslal je do Betlem a a řekl: „ Jd ě te a ptejte se pilně po dítěti, až p ak je naleznete, zvěstujte mi, abych i já šel a poklonil se jem u.66 9 Oni vy- slechše krále, odjeli; a hle, hvězda, kterou byli uzřeli na východě, předcházela je, až přišedši stanula nad m ístem, kde bylo dítě.
10 Uzřevše hvězdu, zaradovali se radostí velmi velikou. 111 všedše do domu, nalezli dítko
k te rá podle J a n 19, 25 byla sestro u , t. j. snad p ří
buznou neb švagrovou P an n y M arie. N azývajíť se v P ísm ě sv. m nohdy b ra try i p říb u zn í a švakrové i p řá te lé .
2. 1. H ero d es V eliký, syn A n tip a tra Idum ejského.
2. 4. M ojž. 24, 17.
5 n. P ro ro c tv í M icheášovo (5, 2) uvedli nikoli do slova, nýbrž volně, ale co do sm yslu správně.
11. P a n n a M aría a sv. Jo s ef nebyli již v chlévě (jeskyni), ve k te ré m se P á n Ježíš naro d il, nýbrž v n ě k te rém dom ě betlem ském .
12 Matouš 2, 12—*15.
s Marií, m atkou jeho, a padše, klaněli se je mu, a Otevřevše poklady své, obětovali mu dary: zlato, kadidlo a m yrhu. 12A dostavše napom enutí ve snách, aby se nevraceli k H e
rodovi, vrátili se jinou cestou do své země.
Otek do Egypta.
13Když odešli, hle, anděl Páně ukázal se ve snách Josefovi a řekl: „V staň a vezmi dítě i m atku jeho a utec do Egypta, a pobuď tam, až ti povím ; neboť H erodes bude hledati dítě, aby je zahubil.‘6 14 On vstav, vzal dítě i m atku jeho v noci a odešel do Egypta, 15 a byl tam až do sm rti Herodovy, aby se splnilo, co bylo pověděno od P án a skrze p ro roka slovy: „Z E g y p t a p o v o l a l j s e m s y n a s v é h o . “ 15 * *
15. Slova ta proslovil p ro ro k Oseáš v litern ím (slovném ) sm yslu sice o n áro d ě israelsk ém , k te rý jak o n áro d vyvolený nazývá se m nohdy v P ísm ě sv. synem Božím ; avšak ja k ev an g elista sám vykládá, v před- obrazném sm yslu pověděl je o b udoucím V y kupiteli, p ře d p o v íd a je jim i, že S pasitel sv ěta u teče se za h ro zícího n eb ezp ečen stv í života do E gypta a o d tu d zase svým časem v rá tí se zdráv. P o d le pod án í pozdějšího, usadili se prý v M atarii, n ed alek o nynějšího m ěsta K airo. K olik bylo Ježíšovi ro k ů , když m u bylo p rc h a t do E gypta, není znám o; je n to lik je s t jisto , že mu nebyly je š tě dva ro k y (níže v. 16). — D louho-li pobyl v E gyptě, toho evangelia n e u d áv a jí; zp ráv y starý ch a výklady novějších se pohybují m ezi n ěk o lik a m ěsíci a osmi lety.
Zavraždění dítek betlémských.
Matouš 2, 1 6 -1 9 . 13
18 Tu H erodes vida, že byl oklam án od m udrců, rozhněval se náram ně, a poslav (vo
jíny), dal usm rtit všecky chlapecky, kteří byli v Betlem ě i ve všech končinách jeho ode dvou let a níže podle času, k terý vyzvěděl na m udrcích. 17 Tehdy se splnilo, co bylo pově
děno skrze p ro ro k a Jerem iáše slovy: 18 19 * * *„ H la s v R á m ě b y l o s l y š e t , p l á č a k v í l e n í m n o h o : R á c h e l t o p l a k a l a n a d s y n y s v ý m i , a n e d á v a l a se p o t ě š i t i, p o n ě v a d ž j i c h n e n í . ‘4
Návrat z Egypta.
19Když H erodes um řel, hle, anděl Páně ukázal se ve snách Josefovi v Egyptě
17 n. V ýrok ve sm yslu lite rn ím v ztah u je se k od
vedení Židů do z ajetí babylonského. T ehdy to tiž po
ru šili Židé p řestu p o v án ím zákona úm luvu s Bohem , a B ůh p o tre s ta l je za to tím , že byli odvedeni do zajetí. I stal se p ro to všeobecný n á řek , k te rý p ro ro k Je rem iáš líčí tím způsobem , že p ře d sta v u je p ra m á te ř Židů R áchel, jak o by ona, vstávši z hro b u , plakala nad záhubou svých synů. A le n á ře k ten byl podle neom ylného v ý kladu sv. M atouše zároveň p ře d o b ra zem n á řk u nad záhubou m nohem větší, k te rá měla stih n o u ti n áro d israelsk ý a k te r á vzala jak ý si počátek již v ražd o u d íte k betlém sk ý ch a n á řk em jejich m atek-
19. H ero d es zem řel brzy, snad již za 7— 8 neděl po zav ražd ěn í d íte k betlém ských. Z em řel v prvních dnech d ubna r. 750 od založení Říma = r. 4 před p očátkem našeho letopočtu.
14 Matouš 2, 20— 3, 4.
20a řekl: „V staň a vezmi dítě i m atku jeho a jdi do země Israelské; neboť zemřeli ti, k teří ukládali o život d ítěte.66 211 vstal, vzal dítě i m atku jeho a vešel do země Israelské. 22 Když však uslyšel, že Archelaus k raluje v Judsku místo otce svého H eroda, obával se tam jíti, a byv napom enut ve snách, obrátil se do k ra jin galilejských. 23 Přišed, bydlel v m ěstě, k teré slove N azaret, aby se naplnilo, co bylo předpověděno skrze p ro ro ky, že N azaretským slouti bude.
Působení Jana Křtitele.
3. *V tom čase vystoupil Jan K řtitel a k á zal na poušti judské: 2„Č iňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.66 3 To je totiž ten, jenž byl předpověděn od p roroka Isaiáše slovy: „ H l a s v o l a j í c í h o n a p o u š t i : p ř i p r a v t e c e s t u P á n ě , r o v n é ě i ň t e s t e z k y j e h o . 66 4 Sám pak Jan měl roucho ze srsti velbloudí a pás kožený kolem svých beder;
23. P ro ro c i to tiž nazývali n ěk d y budoucího V y
k u p ite le v ý h o n e m č i p r u t e m z k o ře n e Jesse.
V ýhon však slove v h e b re jštin ě p ráv ě ta k , jak o slulo m ěsto N a za re t (N écer) v již n í G alileji. K dyž ted y P án Ježíš, usad iv se v N a za re tě , nazýván byl p ro to N azaretsk ý m , d o stal tím jm éno, k te rý m označovali jej něk d y p ro ro ci. P a tř il p ak N a za re t v ěas K risto v a narození pod v ládu H e ro d a A ntipy.
3. 1— 12. Viz M ark. 1, 1— 8, L uk. 3, 1— 18.
3. Is. 40, 3. Viz 3, 4— 6.
Matouš 3, 5— 12. 15 pokrm em byly mu kobylky a lesní med. 5 Tu vycházel k němu Jerusalem a veškeré Judsko i P ojordání 6 a byli k řtěn i od něho v Jordáně, vyznávajíce hříchy své. 7Uzřev mnohé z fa ri
seů a saduceů, k tera k přicházejí ke křtu jeho, řekl jim: „P okolení zmijí, kdo vám ukázal, abyste u tek li budoucímu hněvu? 8P ři
nášejte tedy ovoce hodné pokání, 9 * a nemys
lete, že m ůžete řík ati sami u sebe: Otce máme A braham a; neboť pravím vám, že Bůh může z kam enů těchto vzbudit syny Abrahamovi.
10 Již přiložena jest sekera ke kořeni strom ů:
každý tedy strom , který nenese dobrého ovo
ce, bude vyťat a na oheň uvržen. 11 Já křtím vás vodou k pokání, ale ten, jenž přijde po mně, mocnější jest než já; a já nejsem hoden ponášet obuvi jeho. On bude vás k řtíti D u
chem svatým a ohněm. 12 Jeho vějiěka je v ru
9. t. j. n em yslete, jak o byste již pro svůj původ od A b rah am a m usili b ý ti p řija ti do k rá lo v stv í m e
siášského.
11 n. K ře s t m ůj nepůsobí m ilosti, jak o voda n e působí duševního očištění, nýbrž je to lik o obřadem vnějším , k terý m se b u d í neb n ajevo dává kajícn o st, ale K ristu s má m oc u d ělo v ati m ilost D ucha sv., k te rá by p ro n ik ala a očišťovala duši, podobně jak o oheň p ro n ik á a očišťuje kovy. Má moc i souditi a ta k od
d ělovati d obré od zlých, jak o hosp o d ář vějičkou (lopatou) věje a ta k od d ělu je pšenici od plev. A já jsem ta k n e p atrn ý p ro ti něm u, že nejsem hoden, abych p ro k ázal m u službu nejnižší, k te ro u k o n áv ají poslední otroci, abych to tiž ponesl mu obuv (aneb ja k m á M arek 1, 7, L uk. 3, 16, Ja n 1, 27: abych rozvázal řem ín k y u obuvi jeho).
16 Matouš 3, 13—4, 2.
ce jeho, i vyčistí svůj m lat a shrom áždí svou pšenici do obilnice, plevy však bude páliti ohněm neuhasitelným .66
Křest Pána Ježíše.
18 Tehdy přišel Ježíš z Galileje na Jo rd án k Janovi, aby od něho byl p o k řtěn . 14 Ale Jan mu bránil řka: „ J á mám p o třeb í po
k řtěn býti od tebe, a ty jdeš ke m ně?66 ^ O d povídaje Ježíš, řekl mu: „N echej nyní; neboť tak sluší nám vyplniti všelikou správnost.66 I nechal ho. 16 A když byl Ježíš po k řtěn , vy
šel ihned z vody; a hle, otevřela se mu ne
besa, i viděl D ucha Božího sestupovati jako holubici a přicházeti na něho. 17 A ejhle, s n e
be pravil hlas: „T ento jest Syn můj milý, v němž se mi zalíbilo.66
Půst a pokušení Páně.
4. * 1 Tehdy byl Ježíš uveden na poušť od Ducha, aby pokoušen byl od ďábla. 2 * 4I postil
3. 13— 17. Viz M ark. 1, 9— 11, L uk. 3, 21— 22, Ja n 1, 31— 34.
15. V e š k e r á s p r á v n o s t , to je odvěký ú r a dek, k te rý B ůh po jal o v y k o u p en í lidstva. D le něho m ěl V y k u p itel p řijm o u ti k ře s t p o k án í od Ja n a , aby ukázal, že b e re na sebe h řích y lid stv a a chce za ně d o stičiniti.
4. 1— 11. Viz M ark. 1, 12— 13, L uk. 4, 1— 13.
4. 1. P o d le pod án í byla to poušť K v a ran ta n ie , se
v erozápadně od Je rich a .
Matouš 4, 3—11. 17 se čtyřicet dní a čtyřicet nocí a potom zlač
něl. . _
3I přistoupil pokušitel a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, rci, ať kam eny tyto stanou se chle
by.66 4On odpověděl: „Psáno jest: ,N e s a m ý m c h l e b e m ž i v j e č l o v ě k , n ý b r ž k a ž d ý m s l o v e m , k t e r é v y c h á z í z ú s t B o ž í c h 4 * 6 7.66 5 Tu pojal ho ďábel do svatého města, postavil ho na vrchol chrám u 0a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, spusť se dolů, neboť psáno jest: ‚ A n d ě l ů m s v ý m p ř i k á z a l o t o b ě , a n a r u c e u c h o p í t e b e , a b y s s n a d n e n a r a z i l n a k á m e n n o h o u s v o u 6.66 7Dí jem u Ježíš: „T aké je psáno: ‚ N e b u d e š p o k o u š e t i P á n a B o h a s v é h o 6.66 8 Opět pojal ho ďábel na horu velmi vysokou, ukázal mu všecka království světa i nádheru jejich 9a řekl: „T oto všecko ti dám, jestliže padna, budeš se mi k lan ěti.66 10Tu řekl mu Ježíš:
„O dejdi, satane, neboť je psáno: ‚ P á n u B o h u s v é m u b u d e š se k l a n ě t i a j e h o j e d i n é h o c t í t i 6.66 111 opustil ho ďábel a hle, andělé přistoupili a sloužili mu.
4. 5. Mojž. 8, 3. Slovem z ú st Božích m ínil stv o řite lsk é slovo či tv ů rč í moc Boží, k te ro u B ůh rovněž ta k m ůže tv o rstv o u d rž e ti a u d rž u je , jak o je stvořil, a k te ro u ta k é dává p o k rm ů m moc živnou.
6. Žalm . 90, 11.
7. — 5. Mojž. 6, 16.
10. — 5. Mojž. 6, 13.
18 M atouš 4, 12— 18.
Odchod do Galileje.
12 Když pak Ježíš uslyšel, že Jan byl uvěz
něn, odebral se do Galileje 13 a opustiv Naza
ret, přišel do K afarnaa přím ořského v kon
činách zabulonských a neftalim ských a usídlil se (tam ), 14aby se splnilo, co bylo pověděno skrze p ro ro k a Isaiáše slovy: 15„ Z e m ě z a - b u l o n s k á a z e m ě n e f t a l i m s k á p ř i m o ř i , Z a j o r d á n s k o , G a l i l e a p o h a n s k á , 161 i d, k t e r ý s e d ě l v e t m ě , u z ř e l s v ě t l o v e l i k é a t ě m , k t e ř í s e d ě l i v k r a j i n ě s m r t n é h o s t í n u , v z e š l o s v ě t l o . 66 17Od toho času poěal Ježíš hlásati: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.66
Povolání prvních učedníků.
18 Chodě pak podle m oře Galilejského, spa
třil dva b ratry , Šimona, jenž slove P e tr, a On
dřeje, b ra tra jeho, ani pouštějí síť do m oře,
O dchod do G alileje. P á n Ježíš, vyvoliv si K a far- naum za východiště galilejské činnosti své, naplnil p ro ro ctv í Isaiášovo (8, 23; 9, 1).
4, 12— 17. Viz M ark. 1, 14 n., L uk. 4, 14 n.
12 n. J e to d ru h á cesta, k te ro u k o n al P á n Ježíš po svém p o k u šen í do G alileje. (O bšírně ji vyličuje sv. J a n 4, 1— 45). Co činil od svého pokušení do té to cesty, o tom v y p ra v u je sv. Ja n (1, 29— 3, 36).
15. G a l i l e a p o h a n s k á je s t G alilea severní při F o in ik ii (Fénicii) a S yrii; zove se pohanskou, po
něvadž v ní obývali po v ětšin ě pohané.
18.— 22. Viz M ark. 1, 16— 20, L uk. 5, 1— 11.
Matouš 4, 19—25. 19 neboť byli rybáři. 191 řekl jim: „P ojď te za mnou, a učiním vás rybáři lidí.“ 20 A oni hned zanechali sítě a šli za ním. 21A vzdáliv se odtud, spatřil jiné dva bratry , Jakuba (syna) Zebedeova a Jana, b ra tra jeho, na lodi se Ze- bedeem , otcem jejich, k te ra k spravují své sítě; i povolal je. 22A oni hned zanechali loď i otce svého a šli za ním.
Přehled galilejské činnosti Páně do prvního rozeslání apoštolů.
2:11 obcházel Ježíš celou Galileji, uěe v sy
nagogách jejich a hlásaje evangelium o k rá lovství a uzdravuje všelikou nem oc i všeliký neduh v lidu. * 24 A roznesla se pověst o něm po celé Syrii. I přivedli (a přinesli) k němu všecky chorobné: rozličnými neduhy a m u
kami sklíčené, i posedlé a nám ěsíěné a ochr
nulé. A uzdravil je. 251 šly za ním veliké zá
stupy z Galileje a z Desítim ěstí, i z Jerusale
ma a Judska a ze Zajordánska.
22. z a n e c h a v š e l o ď , tak podle řeck éh o te x tu ; podle V ulgáty bylo by „ z a n e c h a v š e s í t ě 44.
25. D e s í t i m ě s t í (D ekapolis) svaz a územ í desíti m ěst sam osprávných, skoro vesm ěs za J o r d á nem (na levém b ře h u Jo rd á n u ) kolem řek y J a rm u k u ležících a většin o u od pohanů obydlených. Podle P lin ia (H ist. n a t. 5, 18) p a třil k něm u D am ašek, F ilad elfie, R afan a, G ad ara, H ipos, D ium , P ella, Ge- rasa, K a n ath a , vesm ěs za Jo rd á n em a Skythopolis p řed Jo rd án em .
20 Matouš 5, 1— 9.
Řeč horská.
5. 1 Uzřev pak Ježíš zástupy, vystoupil na horu, a když se posadil, přistoupili k němu učedníci jeho. 2 3I otevřel ústa a učil je takto:
Osmero blahoslavenství.
3 B lahoslaveni chudí duchem, neboť jejich je království nebeské. 4 Blahoslaveni tiší, n e
boť oni zemí vládnouti budou. 5 Blahoslaveni lkající, neboť oni potěšeni budou. 6 B laho
slaveni, k te ří lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni nasyceni budou. 7 * B lahoslaveni m i
losrdní, neboť oni m ilosrdenství dojdou.
8 Blahoslaveni čistého srdce, neboť oni Boha viděti budou. 9 * * * Blahoslaveni pokojní, neboť
fteč h o rsk á viz L uk. 6, 21.— 49.
3. „ch u d í d u ch em “ , t. j. ti, k te ř í s pom ocí Boží nelnou (m ěrou n ezřízen o u ) k s ta tk ů m pozem ským , časnou b ídu (ať ch udobu a nouzi, ať nem oc a u trp e n í neb jin é stra sti) trp ěliv ě snášejí, a u zn áv ajíce v po
k o ře n ed o stateč n o st svoji ve věcech spásy, n e je n s d ů věrou k B ohu se u tík a jí ve svých p o třeb á ch , nýbrž i u žívají p ro s tře d k ů od B oha k e spáse ustanovených.
4. V ýraz v l á d n o u t i z e m í znam enal v d ěd ič
ném d rž en í m íti zem i zaslíbenou, P a le s tin u ; poněvadž p ak ta to byla obrazem i p ře d o b ra z em k rá lo v s tv í m e
siášského, užívalo se ho ta k é o d ržen í či ú časti v k rá lo v stv í K risto v ě , c írk v i ja k b o ju jící, ta k vítězné.
9. V ýraz b ý t i s y n e m B o ž í m znam ená to tiž nejen ve sm yslu lite rn ím b ý ti synem Božím (byť i p ř i
jatým ), nýbrž i ve sm yslu o brazném po d o b ati se Bohu.
Matouš 5, IU— 17. 21 oni synové Boží slouti budou. 10Blahoslaveni, kteří protivenství trp í pro spravedlnost, ne
boť jejich je království nebeské. “ B lahosla
veni jste, když pro mne budou vás tupiti a pronásledovati a m luviti všecko zlé p roti vám lhouce; 12radujte se a plesejte, neboť odplata vaše hojná je v nebesích. T ak za
jisté pronásledovali proroky, k teří byli před vámi.
Povinnosti představených církve.
13Vy jste sůl země: jestliže sůl se zkazí, čím bude osolena? K ničemu nehodí se již, leč ji vyhodit ven a nechat pošlapat od lidí.
14 Vy jste světlo světa. Nemůže se u kryti měs
to na hoře ležící. 15 Aniž rozsvěcují svíci a kla
dou ji pod kbelík, nýbrž na svícen, aby svítila všem, k te ří jsou v domě. 17 18T ak svěť světlo vaše před lidmi, ať vidí skutky vaše dobré a velebí Otce vašeho, jenž je v nebesích.
Kristus Pán přišel zákon naplnit.
“ N edom nívejte se, že jsem přišel zrušit zákon nebo proroky; nepřišel jsem zrušit,
17. S tarý zákon n ap ln il P á n Ježíš tím , že p ř e d p i s y j e h o m r a v n í sám zachovával, d o konaleji vy
ložil a vyšší p o h n u tk u (lásky) stanovil i pomoc nám dal, abychom je m ohli zach o v áv ati; p ř e d p i s y o b ř a d n í tím , že podal a ustan o v il ve sk u tečn o sti to, co staro zák o n n ím i ú k ony bohoslužebným i bylo tolik o n a stiňováno a p ře d o b razo v án o ; ob ětí svou podal Bohu
22 Matouš 5, 18—21.
nýbrž naplnit. * 18 V pravdě zajisté pravím vám:
dokud nepom ine nebe a země, nepom ine jediné písmě nebo jediná ěárka ze zákona, až se všecko stane. 19 Kdo by tedy zrušil je
den z příkazů těchto nejm enších a vyuěil tak lidi, nejm enším bude v království nebeském ; kdo by však je činil a jim učil, ten bude velikým v království nebeském. 20 21 Neboť p ra vím vám: nebude-li hojnější spravedlnost vaše než zákoníků a fariseů, nevejdete do království nebeského.
Ducli zákona má se plniti, ne jen litera.
21 Slyšeli jste, že bylo řečeno starým : „ N e z a b i j e š ! K d o b y z a b i l , p r o p a d n e s o u
n ekonečné dostiu čin ěn í a ustan o v il bohoslužbu (oběť mše sv. a svátosti), k te ro u se i B ohu vzdává pocta n e jd o k o n a lejší i lidem se zjed n áv á osp rav ed ln ěn í a p o svěcení a sp ojení s B ohem . P r o r o k y n a p l n i l tím , že vykonal a v círk v i koná, co oni p řed p o v ěd ěli o něm a o jeh o díle.
18. J e d i n é p í s m ě n e b j e d i n á č á r k a , do slovně bylo by „ je d in é jo ta neb jed in ý rů ž e k 44.
19. t. j. kdo by za n ep latn ý neb bezvýznam ný p ro hlásil n ě k te rý z těc h p řed p isů , k te ré jsem p řiro v n al k ěárce p ro to , že se tý k a jí věcí n ed ů ležitý ch , obdrží sice odm ěnu, ale m enší, poněvadž zákon zachovával sice ve věcech dů ležitý ch , p ře stu p o v al je j však ve vě
cech n ed ů ležitý ch a tím u razil B oha, jen ž dal p řik á zání o těch i oněch věcech.
21. S l y š e l i j s t e to tiž v synagogách p ři p ře d č ítá ní a v y k lád án í zák. m ojžíšského. 2. Mojž. 20, 13. K řis-
Matouš 5, 22—28. 23 d u .“ 22 Já však pravím vám, že každý, kdo se hněvá na b ra tra svého, propadne soudu.
Kdo by však řekl b ra tru svému „hlupáku“ , propadne veleradě, a kdo by řekl „blázne“ , propadne pekelném u ohni. 23 Přinášíš-li tedy d ar svůj k oltáři a tam se rozpomeneš, že b ra tr tvůj má něco p ro ti tobě, 24 zanechej tam d ar svůj před oltářem a jdi prve, smiř se s b ratrem svým a potom přijda, obětuj dar svůj. 25 * * Srovnej se s protivníkem svým rychle, dokud jsi s ním na cestě, aby tě snad ne
vydal protivník soudci, a soudce vydal by tě biřicovi a byl bys uvržen do vězení.
26 Vpravdě pravím tobě, nevyjdeš odtud, do
kud nevrátíš poslední haléř.
27Slyšeli jste, že řeěeno je starým : „ N e z c i z o l o ž í š “ . 28 Já však pravím vám, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní
tus, ja k z dalších slov p a trn o , n estav í se tu přím o ani p ro ti rab ín ů m , ani p ro ti m ojžíšském u zákonu sam é
m u, nýbrž jen p ro ti zákonu, ja k jej pojím ali zákonici.
22. K do s e h n ě v á pouze ve svém n itru , hoden bu d e tak o v éh o tre s tu , jak ý stanoví m ístn í soud váš, tr e s tu časného, m enšího; páše ted y h řích , ač toliko všední. K do by ře k l R á c h a , t. j. p rázd n ý neb h lu páku, a ta k p ro jev il hněv svůj n ad áv k o u nem noho urážliv o u , hoden bude v e l e r a d y , nejvyššího to soudu vašeho, ted y i nejvyššího tre s tu , k te rý soud lidský m ůže stan o v iti. P áše ted y h řích v ětší než předešlý, ale p řece jen všední. K do by ře k l b l á z n e či bezbož
n íku a ta k p ro jev il hněv svůj nad áv k o u velice u rá ž livou, hoden bude p ekelného ohně; hněv jeho jest tedy hřích těžký.
24 Matouš 5, 29— 33.
zcizoložil ve svém srdci. 29P ohoršuje-li tě oko tvé pravé, vylup je a odhoď od sebe; neboť prospěšnější je pro tebe, aby zahynul jeden tvůj úd, než aby celé tělo tvé bylo uvrženo do pekla. 30 A jestliže pravá ruka tvá tě po
horšuje, u tn i ji a odhoď od sebe, neboť p ro spěšnější je pro tebe, aby zahynul jeden úd tvůj, než aby celé tělo tvé bylo uvrženo do pekla. 31 Řečeno jest také: „ K d o b y p r o p u s t i l m a n ž e l k u s v o u , d e j j í l í s t e k z á p u d n ý . “ 32Já však pravím vám, že každý, kdo propouští m anželku svou, vyjma pro smilství, uvádí ji v cizoložství, a kdo by p ro puštěnou pojal, cizoloží.
33O pět jste slyšeli, že řečeno je starým :
„ N e b u d e š k ř i v ě p ř í s a h a t i, a l e s p l n í š
29— 30. (M ark. 9, 46, M at. 18, 9.)
31 n. K do v S. z. p ro p u stil m an želk u svou, byl po*
vinen d á ti jí list p ro p u stn ý či zápudný. (5. Mojž.
24, 1.) P á n Ježíš p ro h lašu je však m an želstv í za ne- ro zlu čiteln é a p řip o u ští rozvod to lik o od stolu a lože;
ale u p o z o rň u je , že i ten , kdo ta k to p ro p o u ští m an želku či ro zv ád í se s ní od stolu i lože, vydává ji v neb ezp ečen stv í, že zcizoloží, ten jed in ý p říp ad vy
jím aje, když by sam a již byla cizoložství se do p u stila;
neboť v p říp ad ě tom nebyl by h řích em jejím vinen.
33— 37. (2. Mojž. 20, 7; 3. M ojž. 19, 12; 5. Mojž.
5, 11). P o d le židovských v ý k lad ů byla jen ta přísaha (přípovědná) závaznou, p ři k te ré se vzývalo jm éno Bůh. P ro ti tom u p ro h lašu je P á n Ježíš, aby vůbec n e p řísah ali v dom nění, že by ta p řísah a nevázala, neboť i ten , kdo p řísah á sk rze věci stv o řen é, dovolává se Boha alespoň n ep řím o , a to jak o stv o řite le a zacho- vatele oněch věcí. J e s t ted y i jeho přísaha závazná.
Matouš 5, 34— 39. 25 P á n u p ř í s a h y s v é 46. 34Já však pravím vám, abyste nepřisahali vůbec: ani p ři nebi, ne
boť trů n Boží je to, 35 ani při zemi, neboť je podnoží nohou jeho, ani p ři Jerusalem u, ne
boť je to město velikého krále, 36 ani při hlavě své nebudeš přísahati, neboť jediného vlasu nemůžeš uěiniti bílým nebo ěerným.
37Budiž však řeě vaše: „ano, ano44; „ne, ne44;
co nad to jest, ze zlého jest.
38Slyšeli jste, že bylo řeěeno: „ O k o za o k o , z u b za z u b 44. 80 Já však pravím vám, abyste neodpírali zlému; nýbrž udeří-li tě * 19
O statn ě (učí P á n dále ve v. 37) p řísaha m á původ svůj ve zlém, v tom , že lidé z po ru šen é p řiro zen o sti své buď p rav d u p o ru šu jí a jin é o k lam ati hledí, aneb jed n i dru h ý m n e d ů v ěřu jí. A le ta k nem á b ý ti m ezi údy k rá lo v s tv í K risto v a. Ti m ají si d ů v ě řo v ati a m lu v iti vždy jen p rav d u , tak , aby nebylo p řísahy po
tře b í. Že nezak azu je p řísah u n ap ro sto , p a trn o z toho, že sám p řísah al (M at. 26, 63. 64), odsuzuje však zne
užívání přísahy, jak o ž i p řísah u lehkovážnou a křiv o u .
— M ě s t o v e l i k é h o k r á l e , t. j. Boha, jem už tam byl ch rám zasvěcen, jediný, k te rý židé m ěli v P a le s
tině.
38— 42. (2. Mojž. 21, 24; 3. Mojž. 24, 20; 5. Mojž.
19, 21.) — N ik te ra k však nezak azu je, aby kdo cestou zákonnou h ájil sebe a svých práv. — P ř i n u t í - l i t e b e n ě k d o n a m í l i jed n u . P á n Ježíš naráží tu na obyčej, k te rý v době K yrově byl zaveden v říši persk é a později ro zšířil se o d tu d ta k é do jiných k ra jin , jm en o v itě též k Ř ím anům , ovšem s n ěk terý m i zm ěnam i. Po celé říši p ersk é ustan o v il totiž K yros v u rě itý ch stanicích rychlé posly (na koních), k te ří m ěli d o p rav o v ati k rálo v sk é rozkazy rychle jed e n ke dru h ém u , až by se dostaly na m ísto příslušné. Po-
26 Matouš 5, 40—47.
někdo v pravé líce tvé, nastav mu i druhé, 40 a tomu, kdo se chce souditi s tebou a (tak) vzíti sukni tvou, zanechej i plášť; 41 * * a p řin u ti
li tě kdo na míli jednu, jdi s ním [i jiné] dvě.
42 Tomu, kdo tě prosí, dej, a od toho, kdo si chce vypůjěiti od tebe, se neodvracej.
43Slyšeli jste, že bylo řeěeno: „ M i l o v a t i b u d e š b l i ž n í h o s v é h o a n e n á v i d ě t i b u d e š n e p ř í t e l e s v é h o 66. 44Ale já pravím vám: M ilujte n ep řátele své [dobře ěiňte těm, k teří vás nenávidí], a m odlete se za ty, k teří vás pronásledují [a pom louvají], 45 abyste byli dětm i svého Otce, jenž je v nebesích, jenž slunci svému velí vycházeti na dobré i na zlé a déšť dává na spravedlivé i n esp ra
vedlivé. 46 Neboť m ilujete-li (jen) ty, k teří vás milují, jakou budete m íti odplatu? Což to nečiní i celníci? 47 A budete-li pozdravovati
šlové ti sluli ang aro j a m ěli p ráv o vyžadovati na kom koli, aby, bylo-li by toho tře b a , n ejen p ro p ů jčil jim na cestu svého koně neb loď a pod., nýbrž i sám s nim i šel a jim cestu u k azo v al neb nesl břím ě.
V zhledem k tom u u tv o řili od slova angaros sloveso a n g arav ejn , k te ré se ujalo ta k é v ře čtin ě i v latin ě (a n g ariare ) a zn am en alo d o n u tit n ě k o h o , aby ho p r o vázel za tím účelem , by m u cestu ukazoval, břím ě nesl neb jin o u službu p ro k ázal. Chce ted y P á n Ježíš na svých učednících, aby, jsouce od někoho na újm u své svobody donucováni, aby m u na cestě jed n u m íli (řím skou) či asi 1.5 km , ponesli b řím ě neb jin o u služ
bu p ro k ázali, n ejen m u vyhověli, nýbrž ra d ě ji větší ješ tě službu p ro k ázali, než aby se hněvali neb m stili.
— V y p ů j ě i t i si, to tiž b ezú ro čn ě, ne lichvářsky.
Viz L uk. 6, 34. 35.
Matouš 5, 48— 6, 10. 27 toliko své bratry, co zvláštního činíte? Což to nečiní i pohané? 48Buďte tedy dokonalí, jak i Otec váš nebeský jest.
K spravedlnosti patří dobrý úmysl.
6. 1 M ějte se na pozoru, abyste nekonali dobrých skutků svých před lidmi, chtíce bý
ti od nich viděni; sice nebudete m íti odplaty u svého Otce, jenž je v nebesích. 2 Když tedy dáváš almužnu, netru b před sebou, jako po
krytci činí v synagogách a na ulicích, aby byli ctěni od lidí; vpravdě pravím vám, (tím již) vzali odplatu svou. 3Ale když ty dáváš al
mužnu, ať nezví tvá levice, co činí tvá p ra vice, 4 aby alm užna tvá byla v skrytě, a Otec tvůj, který vidí v skrytě, odplatí tobě.
5 A když se m odlíte, nebuď te jako p o k ry t
ci, k teří si libují v synagogách a na rozích trh ů stojíce se m odliti, aby byli viděni od lidí. Vpravdě pravím vám: vzali odplatu svou.
“Když však ty se modlíš, vejdi do pokojíka svého, zavři dveře a pomodli se k Otci svému v skrytě a tvůj Otec, který vidí v skrytě, odplatí tobě. 7Modlíce se pak, nem luvte m no
ho jako pohané; dom nívajíť se, že budou vy
slyšeni pro svou m nohom luvnost. 8 Nebuďte tedy, jako jsou oni; ví zajisté Otec váš, čeho je vám potřebí, prve než ho prosíte.
9T akto tedy budete se m odliti vy: O t č e n á š , j e n ž j s i n a n e b e s í c h , p o s v ě ť se j m é n o t vé . 10 P ř i j ď k r á 1 o v s t v í t v é. B u ď
28 Matouš 6, 11—-22.
v ů l e t v á j a k o v n e b i t a k i n a z e mi . 11 C h l é b n á š v e z d e j š í d e j n á m d n e s . 12A o d p u s ť n á m n a š e v i n y , j a k o ž i my o d p o u š t í m e n a š i m v i n n í k ů m . 13A n e u v o ď n á s v p o k u š e n í . A l e z b a v n á s o d z l é h o ( A m e n ) . 14Neboť odpustíte-li lidem hříchy jejich, odpustí i vám Otec váš nebeský [hříchy vaše]; 15pakli neodpustíte lidem, ani Otec váš neodpustí vám hříchů vašich.
16 Když p ak se postíte, nebuď te jako po
krytci zasmušilí; neboť znešvařují obličej svůj, aby zjevno bylo lidem, že se postí.
Vpravdě pravím vám, vzali odplatu svou.
17 Když však ty se postíš, pomaž si hlavu a tv ář si umyj, 18 aby nebylo zjevno lidem, že se postíš, nýbrž Otci tvém u, jenž je v skry
tě; a tvůj Otec, jenž vidí v skrytě, odplatí tobě.
O snaze po statcích nebeských.
19 N eskládejte si pokladů na zemi, kde rez a mol kazí a kde zloději vykopávají a kradou;
20 ale skládejte sobě poklady v nebi, kdež ani rez ani mol nekazí, a kde zloději nevy
kopávají aniž kradou. 21 Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce. 22 Svící těla
22. n. Oko = svíce těla, po k u d p řijím ajíc světlo, sdílí se o ně s celým tělem , tak ž e všechny údy zdravé m ohou k o n a t svoje úkony. Je-li šp a tn é, nevním á sv ě t
la n áležitě a p ro to ovšem nesdílí se o ně ani s tělem ,
Matouš 6, 23— 2tí. 29 tvého jest oko tvé. Je-li oko tvé zdravé, bude světlé celé tělo tvé; 23je-li však oko tvé špatné, celé tělo tvé bude tmavé. Jestliže te dy světlo, k teré jest v tobě, tmou je, jak ve
liká bude tm a sama? 24Nikdo nemůže dvěma pánům sloužiti; neboť buď bude jednoho ne
náviděti a druhého m ilovati, anebo jednoho se přidrží a druhým pohrdne. Nemůžete Bohu sloužiti a mamoně. 25P ro to pravím vám: Ne- peěujte úzkostlivě o svůj život, co byste jedli, ani o své tělo, ěím byste je odívali. Což není život více nežli pokrm , a tělo více než oděv?
28 Pohleď te na ptactvo nebeské, že neseje, ani nežne, ani neshrom ažď uje do stodol, a váš Otec nebeský je živí. N ejste vy dražší než ono? 27A kdo z vás samou starostí může p ři
dati k délce svého věku jediný loket?
28A proě pečujete úzkostlivě o svůj oděv?
P ozorujte lilie polní, k tera k rostou, nepracují,
tak ž e údy nem ohou k o n at n áležitě své úkony. S v ě t lo , k te ré je s t v člověku, je srdce, pokud ono podle teh d ejších n ázo rů židovských je s t sídlem m oh u tn o sti poznávací i žádací, a ted y i stře d em vešk eréh o života duševního. T ak é ono, jsouc zdrávo ěi p ro sto n e zříze ných žád o stí po věcech časných i nep rav ý ch názorů o nich, n ejen p řijím á s ochotou zjevené pravdy a m i
losti Boží, n ýbrž i sdílí se o ně s ostatn ím i silami duševním i, tak ž e celý duševní život člověka je s t d o h ře spo řád án . Je-li však srdce to n ezd rav é či pokaženo n ezřízeným i žádostm i a nep rav ý m i názory o světě a cíli člověka, nevním á světla víry a m ilosti Boží.
27. V ěk, k te rý se v P ísm ě sv. p ře d stav u je někdy (Žalm 39. 6) jak o něco co do délky m ěřiteln éh o .
30 M atouš 6, 29— 7, 6.
aniž před o u ; 29pravím pak vám, že ani Šalo
moun ve vší své n ádheře nebyl tak oděn, ja
ko jedna z nich. 30 Jestliže tedy trávu polní, která dnes jest a zítra do peci vržena bývá, Bůh tak odívá, čím spíše vás, m alověrní?
31 N epečujte tedy úzkostlivě, říkajíce: Co bu
deme jísti, aneb co budem e píti, aneb ěím se budeme odívati? 32Neboť po tom všem se po- baně shánějí; ví zajisté Otec váš nebeský, že toho všeho potřebujete. 33 H ledejte tedy nej
prve království Božího a spravedlnosti jeho, a toto všecko bude vám přidáno. 34 N epečujte proto úzkostlivě o zítřek; neboť zítřek bude peěovati sám o sebe, dosti má každý den na své lopotě.
O lehkovážném posuzování.
7. N e su ď te , abyste nebyli souzeni; * 2neboť jakým soudem soudíte, takovým budete sou
zeni, a jakou m ěrou m ěříte, takovou bude vám odm ěřeno. 3P roě pak vidíš třísku v oku b ratra svého a trám u ve svém oku nepozoru
ješ? 4Aneb k te ra k díš b ra tru svému: N echejt ať vyjmu třísku z oka tvého; a hle, trám jest v oku tvém ? 5P okrytěe, vyjmi nejprve trám z oka svého, a potom přihlédni, abys vyvrhl třísku z oka b ra tra svého. 6N edávejte věci
7, 1. (Luk. 6, 37. Řím. 2, 1.) 2. (M ark. 4, 24.)
Matouš 7, 7— 14. 31 svaté psům, aniž házejte perly své před svině, aby snad jich nepošlapaly a obrátíce se ne
roztrhaly vás.
Třeba prositi za vyšší pomoc.
'P ro ste , a bude vám dáno; hledejte, a na
leznete; tlucte, a bude vám otevřeno; 8neboť každý, kdo prosí, dostává, kdo hledá, nalézá, a tomu, kdo tluče, bude otevřeno. 9 Či je k terý člověk mezi vámi, jenž podá synu své
mu kám en, když ho bude prositi za chléb?
10 aneb bude-li p rositi za rybu, zdali podá mu hada? “ Jestliže tedy vy, jsouce zlí,um íte dobré dary dávati svým dětem , čím spíše Otec váš, jenž jest v nebesích, dá dobré věci těm, k te ří ho prosí? * 11 12Všecko tedy, co chcete, aby vám lidé činili, i vy tak čiňte jim ; neboť to jest zákon i proroci.
Závěr řeči horské.
13V cházejte těsnou branou; neboť široká jest brána a pro stran n á cesta, k te rá vede k zahynutí, a mnoho jest těch, k teří vchá
zejí skrze ni. 14 Jak těsná jest brána a úzká cesta, k terá vede k životu, a málo je těch, kteří ji nalézají.
7, 7— 11. Srovn. L uk. 11, 9— 13.
11. zlí, t . j. p řiro ze n o sti po ru šen é a více ke zlému než k d obrém u nakloněné.
32 Matouš 7, 15— 27.
15 M ějte se na pozoru před nepravým i p ro roky, k te ří přicházejí k vám v rouše ovcím, v n itru jsou však vlci draví. 18 Po ovoci je
jich poznáte je: Což se sbírají s trn í hrozny anebo s bodláčí fíky? 17 Tak každý strom dobrý nese ovoce dobré, špatný strom ovoce špatné přináší. 18 Nemůže strom dobrý nésti ovoce špatné, ani strom špatný přinášeti ovoce dobré. 10 Každý strom , k terý nenese ovoce dobrého, bývá vyťat a na oheň u v rž e n .20 Nuže tedy po ovoci jejich poznáte je.
21 Ne každý, kdo mi říká „P ane, P an e44, vejde do království nebeského, nýbrž kdo či
ní vůli Otce m ého, jenž jest v nebesích, ten vejde do království nebeského. 22 Mnozí mi řeknou v onen den: P ane, P ane, zdali jsme ve jm énu tvém neprorokovali a ve jménu tvém nevym ítali zlé duchy a ve jm énu tvém nečinili mnoho zázraků? 23A tehdy p ro h lá
sím jim : Nikdy jsem vás neznal; odejděte ode m ne, pachatelé nepravosti.
24Každý tedy, kdo slyší tato má slova a ko
ná je, bude jako muž m oudrý, který posta
vil dům svůj na skále. 251 spadl příval, p ři
šly řeky, zavály v ětry a obořily se na ten dům. Nespadl však, neboť byl založen na skále. 20 A každý, kdo slyší tato má slova a nekoná jich, bude jako muž pošetilý, jenž postavil dům svůj na písku. 271 spadl příval, přišly řeky, zavály větry a obořily se na ten dům. I spadl a pád jeho byl veliký.
Matouš 7, 28—8, 6. 33 28 A když Ježíš dokončil řeči tyto, užasly zástupy nad jeho učením , 29 neboť učil je ja
ko mající moc, a ne jako jejich zákonici a fa riseové.
Uzdravení malomocného.
8. *Když pak sestoupil s hory, šly za ním veliké zástupy.
2 A hle, malom ocný přišel a klaněl se mu řka: „P ane, chceš-li, můžeš mě očistiti.64 3I vztáhl Ježíš ruku a dotkl se ho řka: „Chci, buď čist.66 A ihned byl uzdraven od svého malomocenství. 2 * 4 * * *I řekl mu Ježíš: „H leď, abys to nikom u neříkal, ale jdi, ukaž se knězi a obětuj dar, který přikázal Mojžíš, na svě
dectví jim.66
Uzdravení služebníka setníkova.
5 Když pak vešel do K afarnaa, přistoupil k němu setník a prosil ho řka: 8„Pane, slu
2. Od 8, 2— 9, 34. u k azu je evangelista na divotvor- nou moc K risto v u , k te ro u se objevil b ý ti pánem jak života i sm rti, ta k p říro d y i duchů zlých. J e d n o tli
vých z áz rak ů nelíčí v tom p o řád k u , ve k te ré m se udály po sobě.
2— 4. (Srovn. M ark. 1, 40— 44.; L uk. 5, 12— 14.) 4. P o dobné rozkazy dával P á n Ježíš uzdraveným častěji, aneb učiniv zázrak , odcházel do sam oty, teh d y to tiž, když bylo n ebezpečenství, že lid způsobí politické b o u ře a b u d e c h títi je j pro h lásiti za krále.
5— 13. Srovn. L uk. 7, 1— 10.
34 Matouš 8, 7— 16.
žebník můj leží doma ochrnulý a hrozně se tr á p í / ‘ 71 dí mu Ježíš: „Já přijdu a uzdravím ho.“ 8Odpověděv pak setník, řekl: „Pane, nejsem hoden, abys vešel pod střechu mou, ale toliko rci slovem a uzdraven bude slu
žebník můj. 9 Neboť i já (aě) jsem ělověk pod mocí postavený, mám pod sebou vojáky;
a dím tom uto: ,Jd i,‘ i jde, a jiném u: ‚Přijď ,‘
a přijde, a svému služebníku: ‚Uěiň to to ,‘
i uěiní.“ 10 Uslyšev to Ježíš, podivil se a řekl těm, k teří šli za ním: „V pravdě pravím vám, nenalezl jsem tak veliké víry (ani) v lidu israelském. “ P ravím pak vám, že mnozí p ři
jdou od východu i od západu a stolovati bu
dou s Abraham em , s Isákem a s Jakubem v království nebeském ; “ synové království však budou vyvrženi ven do tm y; tam bu
de pláě a skřípění zubů.“ 11 * 13 *1 řekl Ježíš set
níkovi: „Jdi, a jak jsi uvěřil, staň se tobě.“
A v tu hodinu služebník ozdravěl.
U zdravení tchyně Petrovy.
14 A přišed Ježíš do domu P etrova, spatřil tchyni jeho, ana leží a má zimnici. 151 dotkl se ruky její a přestala ji zim nice; i vstala a posluhovala mu. “ Když pak byl veěer, p ři
11. n. M nozí z p o hanů u v ěří, vstoupí do církve a skrze ni do b lažen o sti věčné, m nozí ze židů však zůstanou v n ev ěře a bu d o u p ro to zavrženi.
14— 17. Srovn. M ark. 1, 29— 34.; L uk. 4, 38— 41.
