Z e z a h r a n i č í
VZDĚLÁVÁNÍ ROMŮ V RUMUNSKU
Eva Šotolová
Obecná charakteristika:
Rumunsko je země s velkou koncentra- cí romského obyvatelstva. V srpnu 1991 vydal Helsinský výbor podrobnou zprávu o dodržování lidských práv a svobod Romů v Rumunsku. Helsinský výbor (Helsinky Watch)byl založen v roce 1978.
Má za úkol podporovat sledování a dodr- žování vnitrostátních a mezinárodních ustanovení lidských práv podle Helsinské dohody z roku 1975.
Romové v Rumunsku jsou diskrimino- váni ve všech oblastech života. Dominují zde rasové předsudky.
Školský systém rovněž romské děti dis- kriminuje, panuje zde názor, že jsou po- malejší, zaostalejší i mentálně retardova- né jen proto, že to jsou Romové. Mají menší šanci než ostatní obyvatelé uplatnit svoji kvalifikaci. V rumunských masme- diích jsou popisováni většinou negativně.
Státní televize vytvořila z politických dů- vodů stereotyp Roma jako zloděje, pro- davače na černém trhu. Televizní kamery zabírají Romy při politických demonstra- cích, aby očernily v očích veřejnosti poli- tickou opozici. Od roku 1989 se revoluč- ní nacionalismus a etnická nenávist dramaticky zvětšuje. Romové, nejviditel- nější a nejslabší menšina v Rumunsku, jsou nejlehčím cílem.
Podle lan Hancocka, vyslance Meziná- rodní romské organizace v OSN, byli Ro- mové většinou považováni zaAraby, pro- tože přišli do Evropy během tatarského vpádu do Byzantské říše. Slovo Gypsy po- chází ze slova Egypťan, jména používa- ného pro každého cizince, muslima nebo člověka přicházejícího z východu. Brzy se začalo používat pouze pro Romy. S růs- tem vědomostí se Romové snažili název Gypsy potlačit bud' jako chybné pojme- nování, nebo jako slovo zahanbující. Mís- to toho se nazývají Roma nebo Romanis.
V této zprávě však Helsinský výbor pou- žívá i nadále označení Gypsies, protože je to stále nejčastější označení pro romskou minoritu.
Je těžké odhadnout velikost romské po- pulace v Rumunsku. Poslední sčítání lidu bylo provedeno v roce 1977 a jednoznač- ně podhodnotilo romskou menšinu číslem 227 398, je to o něco více než 1 % popula- ce. Společnost práv menšin, založená v Londýně, odhadovala v roce 1987 rom- skou populaci v Rumunsku na 760 000, což je asi 3,35 % obyvatel. Dokumentační cen- trum pro německé Sinti a Romy odhaduje dle neoficiálních zpráv rumunské policie počet Romů na 1,8 milionu. Romové sami věří číslu 2,5 milionu, což by znamenalo, že jsou nejpočetnější menšinou v Rumun-
sku a tvoří více než 10 % veškerého oby- vatelstva.
Romové žijí po celém Rumunsku téměř v každém městě a vesnici. Nej novější úda- je ukazují, že 30 % romské populace žije
ve městech a 70 % i nadále zůstává na vesnicích. Přestože Romové sdílejí názor o původu z Indie, je těžké mluvit o jed- notné romské populaci. Jak Dr. Hancock vysvětluje: „Musíte mít stále na mysli, že rumunští Romové sice přišli před šesti sto- letími jako jeden národ, není však možné mluvit o Romech jako o jednotné etnické skupině ani o jednotné romské kultuře"
(In: Destroyingethnic identity, 1991, s. 5).
Populace, již označujeme jako romskou, je složená ze skupin rozdělených podle kmenových příslušností, které odpovídají tradičním profesím, jazyku a také způso- bu života - kočovní a usedlí. Členové těch- to skupin mohou ostatní označovat za Romy, ale často se stává, že nevěří těmto Romům, nebo se na ně dokonce dívají s nelibostí.
V Rumunsku je minimálně 40 skupin Romů: Ursari (cvičitelé medvědů), Kal- derari (kotláři pracující s cínem a mědí), Fierari (kováři), Grastari (koňští handlí- ři), Lautari (muzikanti), Spoitori (bělí prá- dlo), Rudari (tesaři), Boldeni (prodavači květin), Argintari (klenotníci), Slatari (hle- dači zlata). Dále se Romové rozdělují na Corturari - kočující nebo Vatrasi - usedlí.
U rumunských Romů nacházíme rozdí- ly i v jazyce: 60 % mluví v rodině rom- sky, ale většina z nich mluví také rumun- sky nebo maďarsky, záleží na místě, kde žijí. Část mluví též německy, slovinsky,
turecky nebo řecky. Samozřejmě existují Romové, kteří již zapomněli romštinu a mluví pouze jazykem majoritní společ- nosti. Většina Romů žije v Rumunsku usedle, protože po druhé světové válce byli přinuceni státním režimem usadit se.
Tento proces nebyl úspěšný a přibližně 10 % romské populace jsou kočující.
Historie vzdělávání
Podmínky ke vzdělávání mají Romové v Rumunsku nejhorší ze všech národnost- ních menšin. Trond Gilberg uvádí: „Ro- mové jsou v roce 1956 nejzaostalejší ná- rodnostní skupinou, na gymnáziích, středních a vysokých školách v podstatě nejsou, na druhém stupni (sedmiletý) je pouze 500 Romů. Zbytek národa je na prvním stupni nebo v nejrůznějších ústa- vech. Jedním z důvodů, proč Romové ne- jsou na vyšších vzdělávacích stupních, je jejich mentální úroveň, ale nejdůležitějšim faktorem je nedostatek zájmu o vzdělává- ní. Romové zůstávají prostým a tradičním národem jen nepatrně poznamenaným mo- dernizací" (s. 24).
V této době je mnoho Romů, kteří ne- mají žádné formální vzdělání. V roce 1956 se uvádí 37,7 % negramotných romských dětí osmiletých a starších, v porovnání s 10,9 % Rumunů, 3,1 % Maďarů a Židů a 1,1% Němců. Pokrok nastal během dal- ších deseti let a v roce 1966 Gilberg uvá- dí: „V podstatě každé dítě projde alespoň elementárním vzděláním. To samozřejmě znamená třeba jen první školní rok. Ro- mové mají stále jen symbolickou účast na středních, odborných, technických školách
a gymnáziích. Na vysoké škole byl pouze jeden romský student" (s. 24).
V roce 1983 uvádí Zpráva o integraci Romů pokračující problémy se vzdělává- ním romských dětí: „Většina dospělých Romů je negramotná nebo pologramotná a zároveň nejsou příliš horliví v posílání svých dětí do školy. Podle statistik okres- ních školních inspektorů ve školním roce
1982/83 asi 3000 romských dětí nenavště- vuje školu. Podle názoru ministerstva školství je počet romských dětí nenavště- vujících školu mnohem vyšší" (s. 24).
Na nízké školní účasti romských dětí se podílí mnoho faktorů. Zpráva z roku 1983 označuje jako hlavní důvod nízké školní docházky bídu, ve které mnoho romských rodin žije. Romové, se kterými mluvil Helsinský výbor, označují rovněž bídu jako překážku v navštěvování školy. Ko- mentářjedné romské matky: „Stydělajsem se poslat děti do školy, nemají oblečení, a když jsme je poslali tak, jak jsou, ostat- ní děti se jim posmívaly. Proto zůstávají doma" (s. 25).
Jeden z problémů, které rumunská vlá- da nebrala v úvahu, je, že některé romské děti nemluvily rumunsky, když přišly do první třídy, protože se v rodině mluvilo pouze romsky. Nebyl vyvinut žádný pro- gram řešící problémy těchto dětí.
Zpráva z roku 1983 se také nezmínila o problému diskriminace ve školách, kte- rou většina romských rodičů označila jako jeden z důvodů, proč jejich děti nechodí
do školy.
István Mocsel, vedoucí Romů v Kovas- ně, řekl Helsinskému výboru: „Přístup
romských dětí ke vzdělání za Ceausesca byl omezen. Učitelé se o ně nestarali a za- cházeli s nimi špatně, protože byli Romo- vé. Zasedli si na ně a nic je nenaučili.
Oblečení bylo také problém, děti jedno- duše neměly oblečení do školy" (s. 25).
Někteří rodiče se také přiklánějí k názo- ru, že učitelé nechtějí mít romské děti ve třídě, protože jejich špatné výsledky zhor- šují jejich třídní průměr, podle kterého jsou hodnoceni.
Vzdělávání v současnosti Romské děti se stále setkávají s výraz- nou diskriminací ve školství. Ve skuteč- nosti mnoho rodičů věří, že s jejich dětmi bude nakládáno hůře než kdykoli jindy, protože se v zemi stále zvyšuje takzvané protiromské cítění.
Ačkoli je školní docházka povinná, ro- diče romských dětí si často myslí, že se nikdo nestará o to, zda jsou jejich děti ve škole, jestli se učí, nebo neučí.
Zeli Kore z města Virghis: „Učitelé se o naše děti nestarali, protože jsou Romo- vé, jen se jim podívali do tváře a zařídili se podle toho" (s. 73). Maria Stoice z Ba- sara: „Děti nechodí do školy, protože se bojí. Učitelé je posadí dozadu do třídy, místo aby je posadili dopředu a řeknou:
„To jsou jenom Cikáni" (s. 74).
Nejen Rumuni se dívají na Romy pový- šeně, ale i sami Romové pohlížejí na ostat- ní Romy se stejnými předsudky a stereo- typy jako majoritní populace. Helsinský výbor opakovaně slyšel Romy, jak si stě- žují na ostatní Romy a zároveň vysvětlo- vali, jak oni nejsou opravdovými Romy.
Jeden romský muž vysvětluje tento roz- por: „Moje děti se nikdy neučily nie o na- ši historii, kultuře a tradicích, protože veš- keré odkazy o Romech jsou nesprávné.
Všude, kam se obrátily, slyšely jen nega- tivní stereotypy. Věřím, že se mnoho Romů naučilo pohlížet na sebe stejným způsobem. Je třeba, aby se naše děti učily být hrdé na bohaté dědictví romského lidu" (s. 75).
Absence romských dětí ve škole je stá- le vysoká. Příčinou je mnoho faktorů, na- příklad v polokočovných rodinách děti nenavštěvují školu v době, kdy se rodina stěhuje, také se zde projevuje určitý čas nutný k adaptaci na školní režim. Přesto je zřejmé, že diskriminace romských dětí přispívá k jejich absenci. Několik Romů poznamenává, že rumunská společnost plně nechápe rozšiřování předsudků vůči romským dětem, stejně jako škody, které jim způsobují: „Nikdo si neuvědomuje, jak citlivé na zacházení jsou romské děti.
Dobře si uvědomují, jak ve školách ne- jsou vítány. Přesvědčují se o tom na kaž- dém kroku. Jak můžete od nich čekat, že budou rády chodit do školy" (s. 75).
Neromská žena, která strávila určitý čas jako učitelka na školách: „Cítíte předsud- ky přímo ve vzduchu. Neobviňuji romské děti, že nechtějí chodit do školy, kdybych byla na jejich místě, také bych nechtěla"
(s. 75).
lna Radu, školní inšpektorka na minis- terstvu školství, pozorovala romské děti sedící v posledních lavicích v městě Pre- deau: „Zeptala jsem se učitele, proč sedí vzadu. Učitel mně řekl, že to jsou nejzlo-
bivější a nejhloupější děti. Odpověděla jsem mu, že pokud je to tak, měl by je posadit dopředu, kde jim může pomoci více" (s. 75). Podíl žáků, kteří nedokončí základní školní docházku, je mezi rom- skými dětmi poměrně vysoký (minister- stvo školství zřejmě nemá přesné statisti- ky), zčásti je to bídou v mnoha romských rodinách. Je nezbytné, aby se každý člen rodiny stal ekonomicky aktivním tak brzy, jak jen je to možné. Někteří romští rodiče dovolili synům navštěvovat školu, jen dokud nebyli schopni pracovat v rodinném obchodě, většinou mezi čtvrtou a pátou třídou. To platí i pro romské dívky, které se vdávají často ve věku 13 nebo 14 let.
lna Radu naznačila, že vláda poskytuje přídavky na děti v závislosti na tom, zda dítě navštěvuje školu. Samozřejmě v pří- padě dětí, které vydělávají pro rodinu pe- níze, to nemusí být pro rodiče dostatečný podnět. Romské komunity, které bývají nepřátelsky napadány svými sousedy, za- znamenávají stále větší těžkosti při posí- lání dětí do školy.
Romská žena z města Cilnik řekla Hel- sinskému výboru: „Mé děti byly ve škole bity ostatními dětmi, hlavně potom, co byla naše vesnice napadena. Nyní se děti bojí chodit do školy" (s. 76).
Rumuni samozřejmě nevěří, že se Ro- mové opravdu bojí posílat své děti do škol.
Starosta města Cilnik: „Myslím, že Romo- vé nemají jediný důvod bát se. Vymlou- vají se, protože ve skutečnosti nechtějí do školy chodit" (s. 76).
Ministerstvo školství schválilo experi- mentální doučovací program pro romské
studenty počínaje školním rokem 1990/91.
Program se pokouší poučit budoucí učite- le, aby byli citlivější pro výchovné a kul- turní potřeby romských dětí a aby byli schopni s nimi komunikovat romsky. Cíle programu však nepodpořili rodiče, kteří nechtějí posílat své děti studovat romštinu.
V Tirgu-Mures řekl romský učitel Hel- sinskému výboru, že romská organizace byla schopna najít pouze 20 studentů, tak- že 7 míst zůstalo neobsazeno. Tento pro- gram probíhá pouze na dvou pedagogic- kých školách. Existují také třídy, kde je vyučovacím jazykem romština (Bacau, Tirgu-Mures, Bukurešť). Romští rodiče, se kterými Helsinský výbor mluvil, měli smíšené názory na zřizování romských škol nebo tříd. Někteří rodiče viděli vý- hody ve výuce svých dětí v romštině.
Wilhem Cisco, maďarsky mluvící Rom z vesnice Reghim: „Myslím, že by bylo moc dobré, kdyby učitelé učili děti rom- ský jazyk. Maďarský jazyk nemá slovo Rom, má jen slovo Cikán. Vzdělávací pro- gram je velice důležitý, nyní děti, které necítily žádná pouta ke škole, jsou pyšné, že chodí do školy" (s. 77).
Rom z města Huedin: „Mluvíme maďar- sky. Velmi málo lidí mluví romsky, chce- me naše děti i dospělé naučit romštinu, ale nechceme chodit do školy. Chceme se učit o naší historii a tradicích" (s. 77).
Mnoho rodičů se obává, že oddělené třídy nebo školy jen prohloubí izolaci Romů, a věří, že nejlepší možnost jejich dětí je potlačení jejich etnického původu.
Mladá matka z města Virghis: „Nemá- me zájem o romské školy. Bojíme se být ještě více izolovaní. Chceme se více inte-
grovat a nesoustředit se na to, že jsme Romové" (s. 77).
Adam Kornel z města Huedin: „Proto- že jsme v Rumunsku, nechceme dělat roz- díly mezi etnickými skupinami. Chceme být přáteli s Maďary, Rumuny i Romy.
Oddělené školy nám k tomuto cíli nepo- mohou" (s. 78).
Romové se v Rumunsku stále ještě na- cházejí na spodním sociálním stupni.
Mnozí z nich každodenně bojují o přežití - žijí ze dne na den. V této zemi je u Romů stále ještě vysoké procento negramotnos- ti. V některých romských rodinách děti nikdy nezačaly chodit do školy, nebo z ní po krátké sobě odešly.
Sociální podmínky mohou vyvolávat pocity méněcennosti a ovlivňují také do- stupnost školního vzdělání.
Literatura:
Destroying Ethnic Identity - the Persecu- tion ofGypsies in Romania. New York, Helsinky Watch 1991.
