UNIVERZITA KARLOVA Právnická fakulta
Klára Matuszczyková
Pěstounská péče a pěstounská péče na přechodnou dobu
(srovnání institutů)
Diplomová práce
Vedoucí diplomové práce: doc. JUDr. Ondřej Frinta, Ph.D.
Katedra občanského práva
Datum vypracování práce (uzavření rukopisu) : 27. 11. 2022
Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracovala samostatně, že všechny použité zdroje byly řádně uvedeny a že práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu.
Dále prohlašuji, že vlastní text této práce včetně poznámek pod čarou má 184 489 znaků včetně mezer.
Klára Matuszczyková
V Praze dne 27. 11. 2022
Za odborné vedení práce a za podnětné rady děkuji vedoucímu práce doc. JUDr. Ondřeji Frintovi, Ph.D. Mé poděkování patří rovněž všem, kteří se na obsahu práce podíleli svými poznatky z praxe. Ráda bych také poděkovala za podporu svým blízkým a přátelům.
Obsah
Úvod ... 6
1. Teoretické vymezení institutů ... 10
1.1. Instituty ... 11
1.1.1. Pěstounská péče ... 11
1.1.2. Pěstounská péče na přechodnou dobu ... 12
1.2. Historický vývoj ... 14
1.3. Lidskoprávní aspekt ... 18
1.3.1. Nejlepší zájem dítěte ... 19
1.3.2. Právo na rodinný život ... 21
2. Zúčastněné subjekty ... 24
2.1. Pěstoun ... 24
2.1.1. Záruky řádné péče a odborná příprava ... 25
2.1.2. Pěstoun jako osoba blízká ... 26
2.2. Přechodný pěstoun (osoba v evidenci) ... 28
2.3. Dítě a jeho rodiče ... 31
2.3.1. Individuální plán ochrany dítěte ... 31
2.3.2. Přechodná doba ... 32
2.4. OSPOD ... 34
2.5. Doprovázející organizace ... 36
3. Práva a povinnosti subjektů ... 38
3.1. Pěstoun ... 38
3.1.1. Rozšíření práv pěstouna ... 41
3.2. Přechodný pěstoun ... 42
3.3. Dítě a jeho rodiče ... 44
3.3.1. Vyživovací povinnost rodičů ... 48
3.4. OSPOD a doprovázející organizace ... 49
3.4.1. Zprostředkování ... 50
3.4.2. Dohoda o výkonu pěstounské péče ... 52
4. Hmotné zabezpečení pěstounské péče ... 56
4.1. Dávky náležející pěstounovi ... 56
4.1.1. Odměna pěstouna a příspěvek při pěstounské péči ... 57
4.1.2. Příspěvek při převzetí dítěte a na zakoupení motorového vozidla ... 59
4.2. Dávky náležející osobě v evidenci ... 60
4.2.1. Odměna pěstouna ... 60
4.2.2. Příspěvek při převzetí dítěte ... 61
4.3. Dávky náležející dítěti ... 62
4.3.1. Příspěvek na úhradu potřeb dítěte ... 62
4.3.2. Zaopatřovací příspěvek ... 63
4.4. Státní příspěvek na výkon ... 65
5. Instituty z pohledu praxe ... 67
5.1. Pohled pracovnice doprovázející organizace ... 67
5.2. Pohled pracovníků OSPOD ... 69
5.3. Pohled pěstounky na přechodnou dobu ... 70
Závěr ... 73
Seznam zkratek ... 79
Seznam použitých zdrojů ... 80
Abstrakt ... 86
Klíčová slova ... 87
Abstract ... 88
Key words ... 89
6
Úvod
Z článku 9 Úmluvy o právech dítěte (dále jen „ÚPrDt“) lze dovozovat, že dítě má právo vyrůstat v biologické rodině a tudíž i právo vyrůstat se svými rodiči. Dítě je možné odloučit od rodičů jen v případě, že to vyžaduje „zájem dítěte“ (čl. 3 ÚPrDt) a jde o zásah přiměřený.1 Výše uvedené reflektuje i čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod České republiky (dále jen „LZPS“), který uvádí, že: „Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona“.
Pěstounská péče je jedním z důležitých soukromoprávních institutů občanského zákoníku, který pomáhá řešit nepříznivou situaci v biologické rodině nezletilého. Jedná se právě o případy, kdy o dítě nemůžou nebo nechtějí osobně pečovat jeho vlastní rodiče (příp. poručník). Děti tak musí být od rodičů odloučeny a pro jejich zdravý vývoj je nutné zajistit jim náhradní výchovné prostředí. Ačkoliv je pěstounská péče soukromoprávním institutem, spatřujeme v něm nemálo prvků veřejnoprávních. Úkolem státu je zabezpečit dětem náhradní rodinnou péči. Má tak nezastupitelnou roli zejména ve zprostředkování péče nebo v hmotném zabezpečení, bez kterého by nemohl celý systém fungovat.
Pěstounská péče je institutem náhradní rodinné péče, který má suplovat dítěti jeho biologickou rodinu a umožnit mu co nejpřirozenější vývoj v rodině sice náhradní, ale prostředím podobné jeho rodině biologické. Jak uvádí § 958 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „OZ“), tato forma péče je preferována zákonem a má vždy přednost před péčí o dítě v ústavní výchově. Pěstounská péče na přechodnou dobu se postupným vývojem v české právní úpravě kodifikovala jako zvláštní institut odlišovaný od klasické pěstounské péče.
Přechodná péče reaguje na potřebu pouze překlenout nepříznivé období v životě dítěte trvající krátkou dobu, a to nanejvýš jeden rok.
Diplomová práce na téma Pěstounská péče a pěstounská péče na přechodnou dobu (srovnání institutů) se systematicky věnuje rozboru jednotlivých aspektů té které pěstounské péče s důrazem na jejich vzájemné srovnání. Vzhledem ke skutečnosti, že je komparace těchto dvou institutů hlavním cílem mé práce, nelze opomenout specifika podtypu klasické péče, kterým je péče osob blízkých a příbuzných dítěti. Vedlejším cílem práce tak je zanalyzovat péči
1 HRUŠÁKOVÁ, Milana, Zdeňka KRÁLÍČKOVÁ a Lenka WESTPHALOVÁ. Rodinné právo. V Praze: C. H.
Beck, 2015. Academia iuris (C. H. Beck). ISBN 978-80-7400-552-7, s. 279.
7
příbuzenskou a zjistit, do jaké míry jde o rozdílný typ péče a zda by neměla být definována jako samostatný druh pěstounské péče a mít odlišnou právní úpravu.
V práci si tak kladu za cíl odpovědět především na níže uvedené otázky. Jsou instituty v praxi rozdílné nebo se rozdíly mezi nimi stírají? Je přechodný pěstoun skutečně profesionál a jeho péče krizová? Neměla by se v rámci pěstounství rozlišovat rovněž péče příbuzenská a nepříbuzenská? Eliminuje přechodná péče množství dětí umisťovaných do ústavů?
V první kapitole se věnuji samotným institutům, jejich vývoji a lidskoprávnímu aspektu.
Součástí kapitoly je historický vývoj pěstounství, který sahá až k počátkům vzniku institutu a poukazuje na důvody, proč byla zavedena pěstounská péče přechodného charakteru jako nový typ péče. Jaké pohnutky vedly zákonodárce k zavedení tohoto typu „profesionálního“
pěstounství. V druhé části kapitoly se zabývám lidskoprávními principy jako je zájem dítěte a právo na rodinný život a to ve světle rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (dále jen
„ESLP“) a Ústavního soudu České republiky (dále jen „ÚS“). Důraz je kladen na projevy těchto principů v pěstounské péči a jejich vnímání.
Tématem druhé kapitoly jsou zúčastněné subjekty. Srovnávám osobu pěstouna s osobou v evidenci a rozlišuji nároky, které jsou na tyto dva typy pěstounů kladeny. Zamýšlím se nad otázkou, zda lze osobu v evidenci považovat za skutečného profesionála, který je schopen vykonávat krizovou péči. V této části práce v největší míře rezonuje příbuzenská pěstounská péče a její odlišnosti. Zákon sice formálně rozlišuje pěstounskou péči a pěstounskou péči na přechodnou dobu, ale v praxi je významným podinstitutem pěstounská péče příbuzenská.
Ačkoliv je tomuto typu péče s ohledem na blízké vazby dávána přednost, nemusí být vždy v nejlepším zájmu dítěte. V třetí části druhé kapitoly dále pojednávám o biologické rodině dítěte a rozdílných přístupech s ohledem na motivaci a zájem rodičů získat dítě zpět do péče či nikoliv. Dalším důležitým tématem, které analyzuji, je dočasnost péče a její krizovost. Závěrem kapitoly poukazuji na důležitou roli institucí, s kterými rodiny spolupracují a jsou ve vzájemné interakci. Orgán sociálně-právní ochrany dětí (dále jen „OSPOD“) i doprovázející organizace jsou hlavním článkem spojujícím jak osoby v evidenci nebo pěstouny s dětmi a rodiči, tak se soudem nebo sociálními službami.
V třetí kapitole si kladu za cíl zanalyzovat práva a povinnosti jednotlivých subjektů, které v pěstounské péči figurují a zamyslet se nad jejich vyvážeností. V této části pojednávám o osobní péči pěstounů a případné možnosti soudu rozšířit jejich práva nad zákonný rámec a to zejména v případech, kdy rodiče nejsou v dosahu a dítěti by tak mohla vzniknout újma.
8
Právní postavení dítěte se v pěstounské péči nikdy nemění, rodič je stále nositelem rodičovské odpovědnosti a zaujímá tak v životě dítěte svou roli. Je proto potřeba aktivně spolupracovat s biologickou rodinou dítěte. Je vhodné, aby dítě znalo svůj původ a to s ohledem na možný budoucí návrat zpět do biologické rodiny. Pěstounská péče je totiž ve všech svých podobách pouze dočasnou péčí po dobu překážek na straně rodičů. Závěrem analyzuji práva a povinnosti OSPOD a doprovázejících organizací včetně problematických aspektů souvisejících s péčí příbuzenskou.
Ve čtvrté kapitole se zaměřuji na hmotné zabezpečení, a to nejen na dávky pěstounské péče dle zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí (dále jen „zSPOD“), ale i na nový zaopatřovací příspěvek nebo příspěvek na výkon pěstounské péče. S účinností od 1. 1. 2022 zákonodárce novelizoval velkou část této problematiky a zakotvil příspěvek při pěstounské péči jako novou dávku náležející příbuzenským pěstounům, kterým se dávka dosud přiznávala jen v odůvodněných případech. V této kapitole se zamýšlím nad ohodnocením pěstounů a osob v evidenci a to s ohledem na jejich odlišnou výši, která má reflektovat
„profesionalitu“.
Cílem páté kapitoly je obohatit diplomovou práci praktickou částí. V této kapitole uvádím názory různých subjektů, které v pěstounské péči figurují a jsou s ní denně v kontaktu.
Na téma srovnání pěstounské péče a péče na přechodnou dobu jsem vedla volné rozhovory s pracovnicí doprovázející organizace, se sociálními pracovníky a pěstounkou na přechodnou dobu. Zjišťovala jsem problematické aspekty, které se v jejich praxi objevují a získala tak různé i shodné pohledy na současnou právní úpravu.
Pěstounská péče aktuálně nabývá na větší pozornosti v souvislosti s novelou zSPOD.
S účinností od roku 2025 dojde k zákazu umisťovat děti mladší tří let do kojeneckých ústavů.2 Novela bude nutně souviset se zvýšením počtu pěstounů i osob v evidenci. Nelze předpokládat, že při současné právní úpravě, která neumožňuje osvojení dětí stejnopohlavními páry, dojde ke skokovému navýšení zájemců o osvojení dítěte. Bude tak potřeba získávat nové pěstouny a motivovat další potenciální zájemce, aby poskytovali náhradní rodinnou péči tak, aby mohly všechny tyto děti žít důstojný život v náhradní rodině.
Výběr téma diplomové práce byl ovlivněn mým zájmem o rodinné právo, a to zejména o náhradní rodinnou péči jako takovou. Domnívám se, že vhodná péče o děti, které neměly takové štěstí, aby vyrůstaly ve zdravém prostředí biologické rodiny, je klíčová.
2§ 13a odst. 7 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění účinném od 1. 1. 2025.
9
Vychovat jedince, kteří budou plnohodnotnou součástí společnosti, je v celospolečenském zájmu. Jen tak mohou děti následně přenášet správné vzorce chování do své budoucí rodiny.
Nebude tak docházet k řetězení negativní zátěže z jejich nešťastné minulosti a zrcadlení na další vychované generace. V práci vycházím rovněž z praktických poznatků, které čerpám praxí na opatrovnickém oddělení Okresního soudu v Mladé Boleslavi, kde mám možnost se setkat s celým spektrem profesí, které se sociálně-právní ochranou a dětmi zabývají.
A to jak se soudci, znalci nebo pěstouny, tak pracovníky orgánu sociálně-právní ochrany dětí.
10
1. Teoretické vymezení institutů
Náhradní rodinná péče, do které instituty péče pěstounské a péče na přechodnou dobu spadají, je jedním z důležitých nástrojů sloužících k ochraně ohrožených dětí. Pojem ohrožené dítě není paradoxně v zákoně výslovně definován. V praxi se vychází z výčtu § 6 zSPOD, který demonstrativně uvádí případy poskytnutí sociálně-právní ochrany dětem. Ustanovení pouze definuje situace způsobující ohrožení dítěte. Obecně jde o takové případy, kde není zajištěna péče o dítě nebo je dítě bezprostředně ohroženo na životě, případně situace ohrožující jeho řádnou výchovu.3
Ohrožující skutečnosti uvedené ve výše zmíněném paragrafu musí trvat po takovou dobu nebo být takové intenzity, že mohou být příčinou nebo již nepříznivě ovlivňují vývoj dětí.
Ustanovení je nutno vykládat tak, že jednorázové excesy méně závažné intenzity nezakládají závěr o tom, že je dítě ohrožené.4
Na základě výše uvedeného lze polemizovat nad tím, zda je dítě svěřované do pěstounské péče vždy dítětem ohroženým, či nikoliv. V zásadě se domnívám, že dítě, které se nachází v takové situaci, že není možné, aby vyrůstalo v biologické rodině, a musí být odebráno, takovým dítětem bezpochyby je.
V případě klasické pěstounské péče se jedná o děti, které nemohou z jakýchkoliv příčin vyrůstat ve své biologické rodině a jsou umisťovány do rodiny náhradní ve smyslu sice trvalejší, ale stále dočasné péče. V případě pěstounské péče na přechodnou dobu hovoříme o akutním selhání původní rodiny dítěte a umístění do náhradní rodiny pouze na krátké přechodné období s vědomím brzké změny péče. V ideálním případě se dítě navrátí zpět do původní rodiny.5
Tato kapitola pojednává o obou institutech z teoretického hlediska, o jejich vývoji a lidskoprávních aspektech.
3 ROGALEWICZOVÁ, Romana. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí: komentář. V Praze: C. H. Beck, 2018.
Beckova edice komentované zákony. ISBN 978-80-7400-713-2, s. 41.
4 MACELA, Miloslav. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí: komentář. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2019.
Komentáře (Wolters Kluwer ČR). ISBN 978-80-7598-481-4, s. 97-99.
5 PEMOVÁ, Terezie a Radek PTÁČEK, op. cit. sub. 3, s. 209-210.
11 1.1. Instituty
Pěstounská péče je tradičním institutem soukromého práva, který má silné veřejnoprávní rysy spočívající zejména v jejím zprostředkování, organizaci, hmotném zabezpečení, kontrole a současně i v podpoře a provázení pěstounů. Jde o zvláštní formu péče o ohrožené děti a to v prostředí rodinném nebo v prostředí, které rodinu připomíná (kolektivní péče). Soukromoprávní stránku pak můžeme spatřovat především ve vztahu mezi pěstounem a svěřeným dítětem – tedy v zajištění osobní péče o dítě.6
1.1.1. Pěstounská péče
Občanský zákoník v § 958 odst. 1 pěstounskou péči nedefinuje, pouze stručně uvádí, že „nemůže-li o dítě osobně pečovat žádný z rodičů ani poručník, může soud svěřit dítě do osobní péče pěstounovi“.
Důvodová zpráva k občanskému zákoníku výše uvedený odstavec rozvádí.
Jde o institut, jehož účelem je zejména osobní péče o dítě osobou odlišnou od rodiče nebo poručníka, jestliže tato péče nemůže být z jakýchkoliv důvodů vykonávána rodiči. Je úkolem státu, aby zajistil péči o dítě v náhradním prostředí, které rodinu co nejvíce připomíná.
Pěstounská péče musí být vždy pojímána jako subsidiární k péči biologických rodičů.7
Tato důležitá teze znamená, že péče pěstouna je vždy pojímána jako dočasná, ať už je krátkodobá, střednědobá nebo dlouhodobá. V okamžiku, kdy rodiči odpadne překážka, pro kterou nemohl nebo nechtěl osobní péči o dítě zabezpečit, je namístě, aby bylo dítě opětovně svěřeno do jeho péče. Vždy bude záležet na potřebách dítěte a situaci v jeho přirozené rodině, s přihlédnutím k nejlepšímu zájmu dítěte (srov. čl. 3 odst. 1 ÚPrDt).8 Je důležité uvést, že pěstounská péče nesouvisí jen se sociálně-právní ochranou dítěte, ale je rovněž provázaná se sociální situací celé rodiny. Měla by na ni navazovat pomoc rodině v krizové situaci.
Prvotním cílem by mělo být pomoci rodině urovnat poměry tak, aby byla schopna dítě vychovávat a mohlo se tak navrátit zpět do svého přirozeného prostředí (např. formou poskytnutí azylového bydlení).
Následující odstavec druhý § 958 občanského zákoníku dává jednoznačně najevo přednost péče pěstounské před péčí o dítě v ústavní výchově. Tato právní úprava byla mimo
6 LAVICKÝ, Petr. Občanský zákoník: komentář. 2. vydání. V Praze: C. H. Beck, 2020-. Velké komentáře. ISBN
978-80-7400-795-8, s. 1128.
7 Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, k § 958.
8 Ibid.
12
jiné ovlivněna poznatky z oblasti psychického vývoje dětí, které upřednostnily péči o děti v náhradním rodinném prostředí.9 Výše uvedené je však dle mého názoru nutno chápat tak, že nelze a není ani žádoucí úplné zrušení institucionální péče o ohrožené děti. Mohou nastat situace, kdy není jiná varianta než dítě do ústavní péče umístit, zejména v případě nedostatečné sítě náhradních rodičů. Jak uvádí Pemová a Ptáček, nastávají i případy, kdy dítě, zejména dospívající, preferuje ústavní zařízení z důvodu menší citové angažovanosti.10 V praxi jsem se setkala s několika takovými případy.
1.1.2. Pěstounská péče na přechodnou dobu
Občanský zákoník v odstavci třetím § 958 odkazuje na jiný právní předpis slovy
„Soud může svěřit dítě i do pěstounské péče na přechodnou dobu. Podrobnosti stanový jiný zákon.“ Jiným zákonem, který přechodnou pěstounskou péči upravuje, je zSPOD, především jeho § 27a.
Pěstounská péče na přechodnou dobu je institutem, který byl zákonodárcem přijat zejména za účelem snížení počtu malých dětí v ústavních zařízeních. Podstatou je krátkodobé svěření dítěte do náhradní rodinné péče speciálně školených pěstounů (tzv. osob v evidenci) v zákonem předvídaných situacích. Ustanovení § 27a odst. 7 zSPOD uvádí následující případy:
svěření na dobu, po kterou nemůže rodič ze závažných důvodů dítě vychovávat,
dobu, po jejímž uplynutí může matka dát souhlas k osvojení nebo po kterou může rodič souhlas k osvojení dítěte odvolat, nebo
dobu do nabytí právní moci rozhodnutí soudu o tom, že souhlasu rodičů k osvojení není potřeba.
Uvedené důvody nejsou taxativní, neboť § 452 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštním řízení soudním (dále jen „ZŘS“) umožňuje umístění dítěte do přechodné péče předběžným opatřením, a to i z jiných důvodů. Například, pokud se dítě ocitne bez řádné péče nebo je jeho život či normální vývoj ohrožen (týrání, opuštění dítěte rodičem, nalezení apod.).11
Důležitou myšlenkou zavedení institutu přechodné péče je předejít umístění dětí do ústavní péče v situaci, kdy biologická rodina z různých důvodů nefunguje, ale existuje zde
9 RADVANOVÁ, Senta. Kurs občanského práva: instituty rodinného práva. Praha: C. H. Beck, 1999. Beckovy
právnické učebnice. ISBN 80-7179-182-2, s. 124.
10 PEMOVÁ, Terezie a Radek PTÁČEK, op. cit. sub. 3, s. 232.
11 TRNKOVÁ, Lucie. Náhradní péče o dítě. Praha: Wolters Kluwer, 2018. Právo prakticky. ISBN 978-80-7552-
864-3, s. 89-90.
13
předpoklad brzkého návratu dítěte zpět (rodiče ve výkonu trestu odnětí svobody trvající do jednoho roku, hospitalizace rodičů apod.) nebo předpoklad, že dítě bude osvojeno.
Po uvedenou přechodnou dobu je tak dítě v péči speciálních pěstounů, kteří by se měli podílet na sanaci biologické rodiny nebo spolupracovat s budoucími osvojiteli/pěstouny.
Jejich hlavním úkolem tak je přispět k tomu, aby dítě bylo připraveno na přechod do klasické pěstounské péče, do péče osvojitelů nebo zpět k biologické rodině.12 Z výše uvedeného lze dovozovat, že jde o institut zacílený převážně na děti útlého věku nebo na děti u nichž se předpokládá brzký návrat do biologické rodiny.
Odlišujícím prvkem od péče klasické je právě přechodná doba uvedená v názvu institutu. Důležité je, že přechodnost má význam právě ve vztahu k definitivnímu řešení otázky péče o dítě. Svěřením do přechodné pěstounské péče pouze řešíme aktuální situaci ohroženého dítěte „přechodně“, ale aktivně hledáme další navazující řešení. Mělo by jít o pouhé překlenutí negativní situace dítěte tak, aby nemuselo být dočasně vystaveno nežádoucím důsledkům ústavní péče, když je zde předpoklad svěření náhradní nebo biologické rodině.13 Ustanovení § 27a odst. 9 zSPOD upravuje dobu trvání, která je stanovena nejdéle na 1 rok.
Výjimka se uplatní v případě postupného svěření sourozenců (doba jednoho roku se poté počítá od svěření posledního z nich).
Právě přechodnost se zdá na první pohled zásadním rozlišujícím znakem, který je uveden rovněž v názvu institutu. Je však namístě zopakovat, že každá pěstounská péče je ve své podstatě dočasná. A to po dobu, po kterou rodiče nemohou o dítě z jakýchkoliv důvodů pečovat. Skutečnost, že se v praxi hojně setkáváme s dětmi, které mají klasičtí pěstouni v péči až do zletilosti, na tom nic nemění. Ani v tomto případě nelze pěstounskou péči považovat za právní obdobu osvojení, protože status dítěte zůstává stejný. Dítě má stále biologické rodiče, pěstouni nepřijímají dítě za své, pouze suplují náhradní rodinu.
12 ŘEHULOVÁ, Lenka. Pěstounská péče na přechodnou dobu jako institut zachování či obnovení práva na rodinný
život. Právní rozhledy [online]. 2009, 17(15), 536-544 [cit. 2022-11-11]. In Beck-online [právní informační systém]. Dostupné z: http://www-beck-online-cz/.
13Důvodová zpráva k zákonu č. 134/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 94/1963 Sb., o rodině ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.
14 1.2. Historický vývoj
V každé době, ať už současné nebo minulé, existovaly děti, které se ocitly bez péče svých rodičů nebo blízkých osob. Nejčastěji se jednalo o děti osiřelé, opuštěné nebo nežádoucí.
Právní úprava na takovou skutečnost historicky reagovala a snažila se s ní vypořádat.
Nutno podotknout, že až 20. století přineslo uvědomění, že dětem je třeba poskytovat zvláštní ochranu. Právní postavení dětí s postupným vývojem společnosti posilovalo až do současné podoby. V roce 1924 byla přijata ženevská Deklarace práv dětí jako první mezinárodní dokument přiznávající dětem zvláštní práva. Vyvrcholením práv dětí se následně stala Úmluva o právech dítěte z roku 1989. Postavila zájem a blaho dítěte do pozice předního hlediska při jakémkoliv rozhodování.14
Počátky pěstounství sahají do dávné minulosti. Za předchůdce pěstounů můžeme považovat placené kojné, které byly známé již ve starověkém Řecku a Římě. Ve středověku se objevují nejen kojné, ale i chůvy, které se staraly o děti, jejichž matky zemřely při porodu.15 Systémovější řešení otázky péče o ohrožené děti přinesly až nalezince a sirotčince, které byly zřizovány od konce třicetileté války (1648). Jejich rozvoj souvisel s poválečným obdobím, neboť z nemála dětí se stali sirotci. V 18. století se počet těchto zařízení zvyšuje, což bylo důsledkem nejen stále narůstajícího počtu osiřelých dětí, ale i rozvoje společnosti. Začal se klást větší důraz na výchovu dítěte a jeho řádný vývoj, nejen na pouhou záchranu života.16
Základní právní úpravu získalo pěstounství s rakouským všeobecným zákoníkem občanským (dále jen „ABGB“), který platil na našem území až do roku 1950 a to v § 186.
Obecný zákoník občanský poprvé rozlišil pěstounskou péči od osvojení. Důležitým zákonem ve prospěch slabších stran byl říšský zákon domovský spolu se zemským zákonem chudinským z roku 1868, který položil základy sociálně-právní ochrany dětí.17 Chudinská péče nahrazovala dětem chybějící péči biologické rodiny a to buď v ústavech, nebo v péči rodiny náhradní.
Chudinská péče se poskytovala v působnosti domovských obcí, které odpovídaly za péči o sirotky. Domovské obce však často narážely na nedostatek finančních prostředků a byly nuceny předávat děti do rodin, které přijaly dítě za co nejnižší finanční příspěvek.
14 RADVANOVÁ, Senta. Rodina a dítě v novém občanském zákoníku. V Praze: C. H. Beck, 2015. Beckova edice
právní instituty. ISBN 978-80-7400-578-7, s. 15-16.
15 DVOŘÁK, Jan, Jiří ŠVESTKA a Michaela ZUKLÍNOVÁ. Občanské právo hmotné. Praha: Wolters Kluwer,
2013-. ISBN 978-80-7478-937-3, s. 151.
16 SMOLÍKOVÁ, Veronika. Tradice pěstounské péče v českých zemích. Ostrava: Key Publishing, 2014.
Monografie (Key Publishing: European Society for History of Law): European Society for History of Law). ISBN 978-80-7418-218-1, s. 16-17.
17 SMOLÍKOVÁ, Veronika, op. cit. sub. 17, s. 25-26.
15
Taková úprava měla zřejmě závažné nedostatky a brzy se hovořilo o reformě v podobě přenesení chudinské péče na vyšší útvary veřejné správy.18
V roce 1918 Československá republika navázala na zaniklé Rakousko – Uhersko prostřednictvím tzv. recepční normy19 a co se týče náhradní rodinné péče, především recepcí ABGB. Trvalý pěstounský poměr byl následně upraven zvláštním zákonem č. 256/1921 Sb., o ochraně dětí v cizí péči a dětí nemanželských. Ten se týkal dětí do 14. roku věku.
Zákonní zástupci dítěte a pěstouni uzavírali mezi sebou smlouvu, kterou pěstouni přebírali povinnost starat se o dítě namísto rodičů a to za úplatu či bezúplatně. Smlouva byla následně schvalována poručenským soudem a ten také vykonával dohled. Nová právní úprava reagovala na potřebu stanovit podmínky pro výkon pěstounské péče ku prospěchu dětí. Zkoumala osoby pěstounů a zejména jejich schopnost zabezpečit řádnou výchovu dítěte. Pěstouni museli získat k výkonu péče povolení dozorčího úřadu. Děti byly do individuální péče umisťovány přechodně i dlouhodobě. Pokud se dítě umisťovalo pouze přechodně (například po dobu hospitalizace rodiče), nebylo ani nutné rozhodnutí soudu.20
Reorganizace systému proběhla po roce 1948 a přerušila tak slibný prvorepublikový vývoj péče o děti. V roce 1952 došlo ke zrušení předpisů, které pěstounskou péči upravovaly (s výjimkou příbuzenské péče). Příslušné předpisy nahradil zákon č. 265/1949 Sb. o právu rodinném a zákon č. 69/1952 Sb. o sociálně-právní ochraně mládeže. Smluvní úprava pěstounské péče byla vyloučena a pomoc opuštěným a osiřelým dětem byla poskytována jen prostřednictvím ústavních zařízení.21 Kolektivizace tak proběhla na všech úrovních, i ve výchově dětí. Fakticky došlo k likvidaci pěstounské péče a zakotvení přednosti péče ústavní před péči v náhradní rodině. Děti dosud vychovávané v pěstounských rodinách musely být buď pěstouny osvojeny, nebo umístěny do dětských domovů.22
Po přijetí zákona č. 94/1963 Sb., o rodině (dále jen „ZOR“) se předpoklady pro vznik individuální náhradní rodiny změnily. Ten sice pěstounskou péči přímo neupravoval, ale zavedl institut svěření dítěte do výchovy jiného občana než rodiče. Reagoval tak na sílící kritiku socialistického systému náhradní výchovy a na požadavky na individuální přístup k dětem.23
18 NOVOTNÁ, Věra. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí s komentářem. 2., aktualizované vydání. Olomouc:
ANAG, [2016]. Právo (ANAG). ISBN 978-80-7554-022-5., s. 13-14.
19 Zák. č. 11/1918 Sb. z. a. n., o zřízení samostatného československého státu.
20 SMOLÍKOVÁ, Veronika, op. cit. sub. 17, s. 38-39.
21 RADVANOVÁ, Senta, op. cit. sub. 10, s. 142-143.
22 SMOLÍKOVÁ, Veronika, op. cit. sub. 17, s. 48.
23 SMOLÍKOVÁ, Veronika, op. cit. sub. 17, s. 52.
16
Přijetím zákona č. 50/1973 Sb. o pěstounské péči byl institut znovuzaveden do právního řádu a to po více než dvaceti letech. Zákon vymezil účel pěstounské péče, z kterého vyplývá, že zákonodárce stále upřednostňuje ústavní péči před péčí náhradní. Dítě lze svěřit do péče pěstouna, jestliže nelze zajistit řádnou výchovu dítěte především jeho osvojením a ústavní výchova není vhodnější.24 Současně zákon pojímal péči jako dlouhodobou slovy § 2: „dítě, jehož výchova u rodičů není zajištěna z příčin, které budou zřejmě dlouhodobé…“.
Právě ze sedmdesátých let nám dodnes zůstává přesvědčení, že pěstounská péče je dlouhodobou péčí o dítě v náhradní rodině. Významný zlom přinesla novelizace a to zákonem č. 91/1998 Sb., kterým se mění a doplňuje ZOR ve znění pozdějších předpisů.
Zákonodárce upřednostnil péči v náhradním rodinném prostředí před ústavní péčí.25
Zákon o pěstounské péči byl zrušen s účinností od 1. 4. 2000 zákonem č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí a jeho úprava byla zařazena do ZOR, kde pěstounská péče opustila svůj znak dlouhodobosti a umožnila svěřit děti do pěstounské péče i na kratší dobu.
Jedinou podmínkou byl zájem dítěte.26
S účinností od roku 2006 kodifikoval zákonodárce nový institut náhradní rodinné péče.
Novela zákona zSPOD provedená zákonem č. 134/2006 Sb. zavedla pěstounskou péči na přechodnou dobu. Podnětem pro novou kodifikaci byla zejména Národní koncepce rodinné politiky z roku 2005 a Národní strategie ochrany práv dětí. Na základě těchto dokumentů bylo zákonodárci doporučeno rozvíjet a profesionalizovat pěstounskou péči tak, aby se zamezilo umisťování dětí do jakýchkoliv typů ústavů a současně rozvíjet alternativní způsoby řešení péče o ohrožené děti.27 Česká republika je dlouhodobě kritizována řadou mezinárodních organizací za množství dětí umístěných právě v ústavních zařízeních (a to zejména dětí útlého věku).
Cílem přechodné pěstounské péče je tento trend změnit.
Ministerstvo práce a sociálních věcí tedy mělo za úkol rozvíjet pěstounskou péči – mimo jiné profesionální pěstounskou péči, včetně zabezpečení vzdělávání a supervizí pěstounů a dotační podpory subjektům podporujícím poradenství pro pěstouny a to do roku 2006.28
24 Srov. § 1 zákona č. 50/1973 Sb. o pěstounské péči.
25 Srov. § 46 odst. 3 zákona č. 94/1963 Sb. o rodině.
26 HOLUB, Milan, Hana NOVÁ, Lubomír PTÁČEK a Jana HYKLOVÁ. Zákon o rodině: s komentářem, judikaturou a předpisy souvisícími. Praha: Leges, 2011, 456 s. ISBN 978-80-87212-96-7., s. 159.
27 Národní strategie ochrany práv dětí [online]. [cit. 2022-09-23]. Dostupné z:
https://www.mpsv.cz/documents/20142/225508/NSOPD.pdf/bb0782db-dabb-4710-0689-ec3bf0b7dca5, s. 16.
28 Národní koncepce rodinné politiky [online]. Praha, 2005 [cit. 2022-09-23]. Dostupné z:
https://www.mpsv.cz/documents/20142/372765/koncepce_rodina.pdf/e94cc331-74ad-b2cb-28fc-0b245438e95b, s. 50.
17
Samotná důvodová zpráva se k novému institutu a důvodům jeho zavedení vyjadřuje poměrně stručně. Uvádí, že jde o novou formu náhradní péče, která má být alternativou k péči ústavní. Stále (i zde) se setkáváme s přesvědčením, že klasická pěstounská péče je péčí dlouhodobou, která de facto trvale nahrazuje péči rodičů. Proto se zavádí nový institut, který má jasně dát najevo přechodnost péče a její dočasnost ve vztahu k aktuálnímu řešení situace dítěte. Dítě se svěřuje přechodným pěstounům do té doby než rodič nebo širší rodina budou schopni opět převzít péči o dítě nebo než se vyřeší situace jiným vhodným způsobem.29
Komentářová literatura jako hlavní cíl přechodné péče zmiňuje příležitost poskytnout rodičům dítěte čas, aby si upravili bytové a sociální poměry tak, aby mohli převzít dítě zpět do své péče. Důležitým podnětem ke vzniku institutu byly požadavky na alternativu ke kolektivní péči o ohrožené děti (zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, SOS dětské vesničky). Účelem přechodné péče bude vždy osobní péče o dítě v určitém dočasném překlenovacím období a to nejčastěji v prvních měsících života. Dítě tak nebude zbytečně vystaveno prostředí ústavu a střídání jeho zaměstnanců.30
Zavedení pěstounské péče na přechodnou dobu se na první pohled zdá jako ideální řešení, které zamezí umisťování nejmenších dětí do kojeneckých ústavů a zajistí jejich zdravý vývoj v náhradní rodině. Vývoj právní úpravy, který vedl až k zavedení tohoto institutu, byl jistě veden altruistickou myšlenkou. Vždyť otázka přednosti péče rodinné před ústavní byla vyřešena již před mnoha lety, i když nebyla komunistickým režimem respektována. Je ovšem potřeba se odklonit od teorie, která může vypadat téměř idealisticky a podívat se i na praktickou stránku věci. Sociálně-právní ochrana dětí je postavena na vysoce individuálním přístupu ke každému dítěti a vždy je nutné pohlížet na konkrétní situaci dítěte v kontextu jeho nejlepšího zájmu. Ačkoliv bude přechodné pěstounství v mnoha případech dobrou alternativou k ústavní péči, stále může nastat situace, kdy institucionální péče bude pro dítě vhodnější než péče rodinná. Dle mého názoru je velice důležité správně vyhodnotit budoucí situaci nezletilého.
V případě, že jej téměř jistě nečeká přesun zpět k rodičům biologickým, adoptivním nebo náhradním, volit jiné řešení tak, aby se dítě u přechodných pěstounů pouze „neohřálo“
a následně stejně putovalo do péče ústavu.
29 Důvodová zpráva, op. cit. sub. 14.
30 HRUŠÁKOVÁ, Milana. Zákon o rodině: Zákon o registrovaném partnerství: komentář. 4. vyd. Praha: C. H.
Beck, 2009. Beckova edice komentované zákony. ISBN 978-80-7400-061-4., s. 196.
18 1.3. Lidskoprávní aspekt
Jak už bylo naznačeno, právní úprava pěstounské péče má svou soukromoprávní (obsaženou zejména v občanském zákoníku), ale i veřejnoprávní stránku (především v úpravě sociálně-právní ochrany). Postupně, v jednotlivých navazujících kapitolách, se budu věnovat oběma rovinám v jejich vzájemné provázanosti. Lidskoprávní aspekt má však svůj důležitý a specifický význam, proto jsem pro něj vymezila samostatnou část kapitoly. Pojmy „zájem dítěte“ a „právo na rodinný život“ se promítají do všech rozhodnutí týkajících se nezletilých dětí. Náhradní rodinná péče tak není výjimkou. Ačkoliv je s pěstounskou péčí právo na rodinný život často skloňováno, je dítě stále právně navázáno na svou biologickou rodinu a jeho status se v pěstounské péči nemění.
Prvním dokumentem, který začíná reflektovat práva dítěte, je Ženevská deklarace práv dětí přijatá v roce 1924 pod záštitou Spojených národů. Následným pozitivním počinem pro dětská práva byla i Deklarace práv dítěte přijatá v New Yorku o více než třicet let později.
Důležitost práv dětí byla následně vyjádřena i ve Všeobecné deklaraci lidských práv.31 Všechny výše uvedené dokumenty však byly jen doporučující, nikoliv vymahatelné.
Průlom nastal až přijetím Úmluvy o právech dítěte na konci 20. století, která je závaznou mezinárodní úmluvou, kterou ratifikovalo již téměř 200 států. ÚPrDt je založena na základních hodnotách, jedná se především o důstojnost dítěte jako lidské osobnosti, která má právo na speciální ochranu z titulu své zranitelnosti.32
Výbor OSN pro lidská práva (dále jen „Výbor“), který kontroluje dodržování ÚPrDt vydal v září 2021 aktuální doporučení pro Českou republiku. Výbor mimo jiné kritizuje umisťování dětí do ústavů, zejména těch se zdravotním postižením a mladších tří let.
Opakovaně se vyjádřil k potřebě snížit počet dětí umisťovaných do institucionální péče a naopak nutnosti posílit péči rodinného typu. Ve vztahu k pěstounské péči Výbor doporučuje posílit kapacitu pěstounské péče včetně náborové kampaně a pravidelných školení, snažit se udržet kontakt dětí s biologickými rodiči nebo sjednotit systém péče o ohrožené děti pod jedno ministerstvo.33
31 Usnesení č. DE01/48 Valného shromáždění OSN, Všeobecná deklarace lidských práv a základních svobod, ze
dne 10. 12. 1948.
32DUŠKOVÁ, Šárka. Úmluva o právech dítěte: komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2021. Komentáře (Wolters Kluwer ČR). ISBN 978-80-7598-683-2., s. XXVI-XXVIII.
33 Výbor pro práva dítěte OSN, Závěrečná doporučení ke spojené páté a šesté pravidelné zprávě České republiky,
CRC/C/CZE/CO/5-6, [online]. [cit. 2022-09-28]. Dostupné z:
https://www.vlada.cz/assets/ppov/rlp/vybory/pro-prava-ditete/ze-zasedani-vyboru/CRC-CO-5_6-CZ-preklad- konecna-verze_1.pdf, s. 8-9.
19 1.3.1. Nejlepší zájem dítěte
Koncept nejlepšího zájmu dítěte upravuje článek 3 bod 1 ÚPrDt popisně: „musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány“.
V tomto ohledu je důležitý komentář číslo 14 Výboru k ÚPrDt, který neurčitý právní pojem blíže rozvádí. Jedná se o primární východisko, které zajišťuje dětem základní lidská práva a svobody. Obsahem principu je právo na rozvoj a účinné požívání všech práv garantovaných ÚPrDt. K jeho naplnění je potřeba celostní spolupráce všech subjektů, které se podílí na péči o ohrožené děti.34
Nejlepší zájem dítěte je klíčová zásada rodinného práva.35 Musí být vždy vykládána s přihlédnutím ke konkrétnímu případu – tzn. ve vztahu ke konkrétnímu dítěti v konkrétní životní situaci. V praxi dochází k výkladu zásady ve vazbě nejen na okolnosti případu, ale i názor samotného dítěte a jeho přání. Zohledňujeme fakt, že dítě je aktivním subjektem s participačními právy a nikoliv pouhým objektem. Dítě má právo svobodně vyjadřovat své názory ve všech záležitostech, které se ho dotýkají – s ohledem na věk a rozumovou vyspělost (srov. čl. 12 ÚPrDt). Jak uvádí Králíčková, zásada nesmí být aplikována jako „přední a jediná“, ale musí se poměřovat testem poměrnosti, aby bylo nalezeno vyvážené řešení.
Důležitým prvkem je přezkoumatelnost, není možné, aby soud pouze pasivně odkázal na zásadu nejlepšího zájmu bez dostatečného odůvodnění.36
Ústavní soud České republiky se zabýval otázkou kolize nejlepšího zájmu při rozhodování o pěstounské péči v několika případech. V jednom z nejaktuálnějších nálezů ÚS připustil možnost setrvání dítěte v přechodné pěstounské péči nad dobu jednoho roku předvídaného zákonem a to právě s ohledem na nejlepší zájem dítěte. V konkrétním případě se jednalo o nezletilou, která byla svěřena do péče přechodné pěstounky z důvodu alkoholismu rodičů. Po následném zlepšení situace byla opětovně svěřena rodičům, kterým však byla následně znovu odebrána pro stejný prohřešek a svěřena stejné přechodné pěstounce.
S ohledem na situaci „přechodné péče do jednoho roku“ byla pro nezletilou ze strany OSPOD hledána péče „dlouhodobějšího charakteru“ a to péče u klasických pěstounů, kterým byla následně také svěřena. Ústavní stížnost rodičů nezletilé se opírala právě o porušení čl. 3 ÚPrDt.
34 DUŠKOVÁ, Šárka, op. cit. sub. 33, s. 45.
35 Podrobně k nejlepšímu zájmu dítěte srov. např. nález Ústavního soudu ČR, sp. zn. I. ÚS 1737/16 ze dne 12. 7.
2017.
36 RADVANOVÁ, Senta, op. cit. sub. 15, s. 32-33.
20
K stížnosti rodičů se kladně vyjádřil i opatrovník, veřejný ochránce práv (dále jen „VOP“), který namítal pochybení OSPOD zejména ve vztahu k omezování kontaktů rodičů s nezletilou u klasických pěstounů. U přechodné pěstounky byla nezletilá spokojená, dobře prospívala a především docházelo k častým kontaktům s rodiči, které byly jednoznačně v zájmu nezletilé, když návrat zpět k rodičům byl do budoucna vysoce perspektivní. Při následném svěření do péče klasické měla být nezletilá od svých rodičů odtržena a toto mělo být podporováno i ze strany OSPOD a doprovázející organizace. Ústavní soud se přiklonil k názoru rodičů i VOP a konstatoval porušení nejlepšího zájmu dítěte. Ústavní soud tak připustil s ohledem na výjimečné okolnosti případu, aby nezletilá setrvala v péči přechodné pěstounky i nad standardní dobu jednoho roku.37
Dle mé úvahy bylo svěření do klasické pěstounské péče sice v rozporu s nejlepším zájmem nezletilé, ale je na místě se na případ podívat v širším kontextu. Přechodná péče je charakteristická právě svou dočasností, pro kterou byla zavedena. Psychologové v tomto případě namítali silnou citovou vazbu dítěte na přechodnou pěstounku a tím pádem zájem na zachování takové péče. ÚS ve smyslu doporučení psycholožky argumentoval potřebou navázat pevnější vazby s přechodnou pěstounkou s odkazem na nízký věk dítěte a utváření jeho emocionálního vývoje. Taková je dle mého názoru realita. Valná většina dětí se ocitne v přechodné péči právě v raném věku do 2 let.38 Proto si nemyslím, že šlo o ojedinělý a mimořádný případ. K citovému navázání dochází vždy, a pokud rodiče nebyli schopni ani po 12 měsících upravit své poměry tak, aby byli schopni opět převzít nezletilou, bylo namístě, aby se zvážila péče klasická. Samozřejmě silně negativně hodnotím neochotu navazujících pěstounů ke kontaktům s rodiči. Zde měli klasičtí pěstouni navázat na pozitivní přístup přechodné pěstounky. Je však potřeba mít na paměti, že pěstounská péče je vždy péčí dočasnou.
Pokud by si rodiče do budoucna upravili své poměry a byli schopni o nezletilou pečovat, bude vždy navrácena zpět do biologické rodiny a to z obou typů pěstounské péče. I když komentářová literatura i ÚS výjimečně připouští, aby přechodná péče trvala déle než po dobu jednoho roku, mělo by se tak dít sporadicky. Pokud se nám budou z přechodných pěstounů fakticky stávat klasičtí, jednoznačně to nebude v zájmu dalších dětí, které budou jejich péči potřebovat. Postupně by tak mohlo dojít k poklesu „profesionálů“, kteří jsou zde právě proto, aby akutně a ihned přijímali děti dočasně do péče. Zásadní selhání nakonec vidím v rodičích, kteří měli šanci na zlepšení a byli podporováni, ale nevyužili ji a vystavili tak své dítě „přesunu“
37 Nález Ústavního soudu ČR, sp. zn. II. ÚS 2344/18 ze dne 31. 12. 2018.
38 Srov. PEMOVÁ, Terezie a Radek PTÁČEK, op. cit. sub. 3, graf 6.12, s. 215.
21
od jedné cizí osoby k další. Souhlasím s možností přechodné péče i nad rámec jednoho roku, která je v zásadě zákonem umožněna a je na ní obecná shoda, ale nejsem úplně přesvědčená, že se v tomto případě jednalo o mimořádnou situaci, která si takové opatření žádala.
V opozici je však nutno podotknout, že ESLP stejně jako ÚS připouští, že někdy můžeme spatřovat zájem dítěte v setrvání v náhradní rodině. Bude tak nejčastěji v případech, kdy je dítě na náhradní rodinu silně citově navázáno – pokud náhradní péče trvá značnou dobu a nezletilá/ý své rodiče prakticky nezná. Zájem dítěte tak převáží nad zájmem rodičů na opětovném sloučení rodiny. Soudy však nezapomínají konstatovat, že je důležité podporovat kontakty s biologickou rodinou. Je potřeba, aby příslušné orgány podnikaly vytrvalé úsilí, které povede k opětovnému sjednocení rodiny. Rodinné pouto přirozeně nemůže vzniknout, pokud rodičům a dětem není povoleno se stýkat.39 V tomto případě však byl jednoznačně prokázán zájem rodičů o nezletilou a jejich snaha svou životní situaci změnit.
1.3.2. Právo na rodinný život
Nejlepší zájem dítěte je v pěstounské péči konfrontován s jiným ústavněprávním principem a tím je právo na rodinný život. Tento princip je zaručen v čl. 10 odst. 2 LZPS, čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a stejně tak v čl. 9 ÚPrDt. Obsahem je společné soužití rodičů a dětí jako základní předpoklad pro zdravý psychický vývoj dítěte. Jak praví ÚS i ESLP, jakékoliv opatření státu, které narušuje tyto vazby, je zásahem do ústavně zaručeného práva. Odloučení rodiny je silnou událostí jak v životě dítěte, tak jeho rodičů nebo širších příbuzných. Odebrání dítěte se musí opírat o jasné a přesvědčivé argumenty vždy motivované nejlepším zájmem dítěte. Nelze argumentovat pouze tak, že dítě by se mělo lépe mimo biologickou rodinu. Zásah musí být vždy opodstatněný, odpovídat naléhavé potřebě a musí sledovat legitimní cíl.40
Z ÚPrDt v čl. 3 a 9 vyplývá, že odloučení dítěte od rodiny by mělo být až posledním prostředkem, kterého může být užito jen v případě ohrožení dítěte nebo pokud je to zcela nezbytné. Pokud k odloučení dojde, je povinností státu zajistit, aby dítě neztratilo kontakt s biologickou rodinou. Vše se poměřuje nejlepším zájmem dítěte. Výbor dokonce požaduje, aby se v případě protiprávního jednání rodiče a s tím souvisejícího odloučení s dítětem zvážilo,
39 Nález Ústavního soudu ČR, sp. zn. IV. ÚS 695/2000 ze dne 19. 4. 2001, rozhodnutí ESLP ve věci Strand Lobben
a ostatní proti Norsku, ze dne 10. 9. 2019, č. 37283/13 nebo rozhodnutí ESLP ve věci K. a T. proti Finsku ze dne 12. 7. 2001 č. 25702/94.
40 Nález Ústavního soudu ČR, sp. zn. I. ÚS 2903/14 ze dne 12. 5. 2015, bod 31-33; rozhodnutí ESLP ve věci K. a
T. proti Finsku ze dne 12. 7. 2001 č. 23702/94.
22
zda jde skutečně o nezbytné opatření.41 Primární cílem je opětovné sloučení rodiny, proto je důležité, aby dítě své rodiče znalo a bylo připravené na případný návrat zpět.
Zásadní roli zde hraje i běh času, který může mít dopad na utváření vztahů mezi rodiči a dětmi, kteří spolu nežijí.42
Ústavní soud rovněž připomíná, že existence rodinného života není dle ESLP jen záležitostí mezi matrikovými rodiči a dítětem. Dle ustálené judikatury ESLP právo na rodinný život vzniká i v každodenní realitě a to například u adoptivních dětí a jejich rodičů nebo mezi rodiči a dítětem získaným prostřednictvím náhradního mateřství.43 Soudy tak spatřují základ ve faktické situaci. Pod pojem rodinný život můžeme podřadit rovněž silné citové pouto i v případě nulové biologické vazby mezi dítětem a pečující osobou. Je tak možné, aby citové pouto hodné ochrany dle čl. 8 Úmluvy, bylo spatřováno i ve vztahu mezi dítětem a pěstounskou rodinou.44
Pěstounskou péči můžeme vnímat jako náhradu biologické rodiny, která má však kontakty s rodinou podporovat a to v souladu s lidskoprávními dokumenty, jak již bylo uvedeno na začátku této části. Nejen rodiče jsou konfrontováni s odloučením od svých dětí. Skrz matku a otce dochází k odtržení od sourozenců nebo dalších blízkých osob (zejména prarodičů).
Z praxe mohu říci, že odloučené rodiny jsou často rodiny početnější s vícero dětmi.
Vyvstává zde tak otázka zachování styku sourozenců navzájem. Při odloučení by tak měl být rovněž kladen důraz na zachování sourozeneckých vazeb, protože rodinný život tvoří stejně tak vazby blízkých osob a sourozenců jako vazby rodičů a dětí. Nelze však optimisticky počítat s tím, že sourozenci budou vždy umisťováni do stejné pěstounské rodiny. Pravděpodobně by se jednalo o ideální řešení, ale nesmíme zapomenout, že děti mohou mít rozdílné potřeby (zdravé dítě vs. handicapované), budou rozdílného věku a možná narazí na omezenou kapacitu pěstouna/ů. Realita bývá taková, že aby se děti vůbec mohly dostat do pěstounské péče, musí být rozděleny. Málokterý pěstoun bude schopen přijmout více dětí současně (obzvláště pokud se jedná o tři a více dětí). Z doporučení VOP z roku 2017 vyplývá, že má-li dojít k rozdělení sourozenců, je úkolem OSPOD nastavit kontakty mezi sourozenci tak, aby byla zachována citová vazba. V případě svěřování mezi více pěstounů, je vhodné zachovat alespoň
41 Nález Ústavního soudu ČR, sp. zn. I. ÚS 3296/17 ze dne 20. 12. 2017, bod 31.
42 Nález Ústavního soudu ČR, sp. zn. II. ÚS 3765/11 ze dne 13. 3. 2012, bod 28.
43 Nález Ústavního soudu ČR, sp. zn. I. ÚS 3226/16 ze dne 29. 6. 2017, bod 15.
44 Například rozhodnutí ESLP ve věci Kopf a Liberda proti Rakousku, ze dne 17. ledna 2012, č. 1598/06, bod 37.
23
blízkost mezi nimi, aby citová vazba mohla být podporována (např. svěření v rámci jednoho města, kde mohou děti chodit do stejné školy/školky).45
Pokud by však mělo dojít k svěření dětí do pěstounských rodin od sebe hodně vzdálených, domnívám se, že převáží nejlepší zájem dítěte být umístěno v náhradním rodinném prostředí (v případě, že by jediné jiné možné řešení byla péče ústavní).
Problematika pěstounské péče je neoddělitelně spjata nejen se samotnou úpravou, která jí dává právní rámec, ale i s jedinečností každého případu. Zájem dítěte a právo na rodinný život bude mít v konkrétních životních situacích dětí jinou podobu. Zejména zájem dítěte je flexibilním konceptem, který se liší dle osobních poměrů dítěte nebo jeho potřeb.46 Jinak budeme přistupovat k dítěti, jehož rodiče o něj jeví zájem a snaží se upravit životní poměry tak, aby mohlo být do rodiny opětovně svěřeno. Jinak budeme přistupovat tam, kde je situace opačná. Máme-li k dispozici osoby, na které je dítě citově navázáno a naopak, je na místě pouto upevňovat a to bez ohledu na případné genetické vazby. V této problematice znatelně dochází ke střetu práva a psychologie. Nelze je zcela oddělit. Taková už je náhradní rodinná péče. Dítě vyrůstající ve stabilním láskyplném prostředí, bude mít vždy větší šanci na úspěch v životě. Podle mého názoru je důležité, aby se pěstounské péči věnoval dostatek času jak ze strany sociálních pracovníků OSPOD, tak psychologů a doprovázejících organizací.
Pomoc by měla přicházet ze strany státu nejen formou dávek, ale i dostupností psychologických služeb nebo sociálního a azylového bydlení. Z praxe mohu říci, že kde je vůle rodičů, tam je i cesta.
45 Srov. Doporučení zástupkyně veřejného ochránce práv ke kontaktům dítěte v pěstounské péči nejen s rodiči (1),
sp. zn. 6985/2020/VOP/PŠ, č. j. KVOP-51806/2020, Brno, 18. 12. 2020, dostupné z:
https://eso.ochrance.cz/Nalezene/Edit/8788 a Doporučení závěrů kulatého stolu pořádaného dne 30. 5. 2017 v Kanceláři veřejného ochránce práv na téma Sourozenci v pěstounské péči, sp. zn. 1313/2017/VOP, 30. 05. 2017, dostupné z: https://eso.ochrance.cz/Nalezene/Edit/5758.
46 Nález Ústavního soudu ČR, sp. zn. I. ÚS 3226/16 ze dne 29. 6. 2017, bod 30.
24
2. Zúčastněné subjekty
Pěstounská péče je spjata s vícero subjekty, které vstupují do vzájemných vztahů a navzájem se ovlivňují. Mimo samotné pěstouny, rodiče a děti, o kterých jsem již částečně hovořila, jde o zaměstnance OSPOD a doprovázejících organizací, kteří zajišťují dohody o výkonu, dohled nad fungováním nebo doprovázení pěstounů. Jejich úlohu upravují veřejnoprávní předpisy a to zejména zSPOD a předpisy na něj navazující.
Veřejnoprávní aspekty jsou totiž v pěstounské péči stejně tak důležité jako aspekty soukromoprávní. Nelze zapomenout na zásadní roli soudu, který rozhoduje o svěření do všech typů pěstounské péče. Vzhledem k zaměření práce na část občanského práva hmotného, nelze s ohledem na množství materie pojmout i procesní stránku věci. Je však na místě si uvědomit, že soud vždy vychází ze zpráv OSPOD, výpovědi rodičů, příbuzných, příp. bývalých pěstounů nebo psychologů. Rozhoduje zprostředkovaně. Jeho rozhodnutí se odvíjí od životní situace dítěte a o té se dozvídá právě prostřednictvím výše uvedených subjektů.
2.1. Pěstoun
Občanský zákoník, jako alfa a omega soukromoprávní stránky pěstounské péče, se o osobě pěstouna zmiňuje obecně v § 958 odst. 1. „Nemůže-li o dítě osobně pečovat žádný z rodičů ani poručník, může soud svěřit dítě do osobní péče pěstounovi“. Konkrétněji pak v § 962 odst. 1 OZ větou: „Kdo se má stát pěstounem, musí skýtat záruky řádné péče, mít bydliště na území České republiky a musí souhlasit se svěřením dítěte do pěstounské péče.“
Zákon tak vyslovuje tři klíčové požadavky – záruku řádné péče, souhlas a bydliště v ČR.
Jako zásadní se jeví existence vhodné osoby, která bude dítěti schopna poskytnout láskyplné rodinné prostředí pro jeho zdravý vývoj. Zájemce musí být rovněž bezúhonný a podstoupit odbornou přípravu. Souhlas se svěřením souvisí se zájmem o péči o dítě. Bez souhlasu pěstouna/ů nelze dítě do této náhradní rodinné výchovy svěřit, protože řízení o svěření do pěstounské péče může soud zahájit i bez návrhu.47 Komentářová literatura dále zmiňuje také věk a dobrý zdravotní stav, který nesmí být překážkou v péči o dítě. Péče musí být dítěti jednoduše ku prospěchu.48
Požadavek bydliště v České republice je opatřením, které má zamezit obchodování s dětmi a zneužívání pěstounské péče. Pěstoun vykonává pouze osobní péči o dítě,
47 ŠVESTKA, Jiří, Jan DVOŘÁK, Josef FIALA a Michaela ZUKLÍNOVÁ. Občanský zákoník II. Komentář.
Svazek II (rodinné právo). Praha: Wolters Kluwer, 2014, 752 s. ISBN 978-80-7478-457-6, s. 692-693.
48 LAVICKÝ, Petr, op. cit. sub. 7, s. 1144.
25
nezletilý je stále právně spjat se svou rodinou a základním cílem je návrat dítěte zpět do biologické rodiny, pokud je to možné. Pěstoun tak nemusí být českým občanem, ale musí být trvale usazen na území ČR s úmyslem zde žít trvale, aby mohl řádně plnit své povinnosti.49
2.1.1. Záruky řádné péče a odborná příprava
Proces zajišťování náhradní rodinné péče začíná již výběrem vhodných kandidátů na pěstouny a jejich odbornou přípravou. Tento proces je součástí tzv. zprostředkování.
Jedná se o kroky, které činí OSPOD, za tím účelem, aby nakonec mohlo být konkrétní dítě svěřeno konkrétním pěstounům. Zahrnuje tak mimo jiné komplexní posouzení, zda osoba skýtá záruky řádné péče a je tak vhodným adeptem na poskytování náhradní rodinné péče dítěti.50
Záruky řádné péče se posuzují u jednotlivých žadatelů, přičemž se prověřování nevztahuje jen na samotnou osobu pěstouna, ale je rozšířeno i na jeho rodinu. Proces zajišťuje krajský úřad ve spolupráci s celou řadou odborníků – lékařů, psychologů nebo právníků. Ti jsou na základě své odbornosti schopni posoudit žadatele a podílet se tak na spojení nového vztahu dítě-pěstoun v náhradní rodině. Tímto veřejnoprávním procesem je podrobena zátěžovému testu celá domácnost budoucích pěstounů. Samotní žadatelé jsou testováni z hlediska osobnosti, zdravotního a psychického stavu nebo předpokladů pro výchovu dítěte. Důležitou roli hraje také stabilita případného manželského svazku nebo motivace k přijetí dítěte do rodiny [§ 27 odst. 2 písm. b) zSPOD]. Odborné posouzení pro zprostředkování pěstounské péče zahrnuje i celou společnou domácnost. Přihlíží se k vyjádření dětí žadatele k přijetí svěřovaného dítěte nebo posouzení schopností dětí v domácnosti žijících, přijmout dítě do rodiny.
Tato skutečnost je důležitá z hlediska stability rodinného prostředí. V neposlední řadě se bude zjišťovat i bezúhonnost celé domácnosti (§ 27 odst. 1 zSPOD).51
Jednou z dalších podmínek úspěšného svěření dítěte do pěstounské péče je i absolvování přípravy pro přijetí dítěte do rodiny, kterou upravuje § 11 odst. 2 zSPOD. Příprava zahrnuje různé kurzy a školení a to v minimálním rozsahu 48 hodin. Jejím úkolem je nejen pěstouny vzdělávat a připravit je na novou životní situaci, tak aby vychovávali dětí ve vhodném zázemí a připravili je na budoucí život, ale ukázat jim i úskalí a těžkosti, které je mohou v náhradní rodinné péči potkat. Důležité je upozorňovat na fakt, že dítě, které jim bude svěřeno, je v jejich
49 ŠVESTKA, Jiří, Jan DVOŘÁK, Josef FIALA a Michaela ZUKLÍNOVÁ, op. cit. sub. 48, s. 692.
50 Proces zprostředkování. MPSV [online]. [cit. 2022-10-05]. Dostupné z: https://www.mpsv.cz/proces- zprostredkovani.
51 NOVOTNÁ, Věra, op. cit. sub. 19, s. 185-187.
26
péči dočasně a zároveň jsou povinni spolupracovat s původní rodinou dítěte. Mimo jiné musí rovněž respektovat rodiče jako zákonné zástupce.52
Nad dostatečnou odbornou přípravou pěstounů je možné polemizovat. Za základní považuji psychologické vyšetření, které může odhalit psychopatologické jedince a následně je tak vyloučit z celého přijímacího procesu. Metodické doporučení MPSV53 zahrnuje poměrně velké spektrum témat, na které by se měli krajské úřady zaměřit při poskytování přípravy, ale domnívám se, že to vůbec není v časové dotaci 48 hodin možné zvládnout a pravděpodobně by to nebylo ani efektivní. Ztotožňuji se s názorem Havelky, dětským psychiatrem, který jako základní kameny zmiňuje praxi pěstounů a právě jejich odborné zázemí a podporu.
Výsledky jeho analýzy potvrdily, že děti v pěstounské péči mají výrazně vyšší riziko psychiatrických poruch než děti vyrůstající v biologické rodině.54 Důraz by tak měl být kladen na podpůrný aparát ve smyslu sociální, zdravotní, ale i psychologické péče. Pěstounské děti si často ponesou nějakou psychickou zátěž z minulosti a pěstoun by měl mít v dosahu možné řešení a podporu, protože není v jeho silách sám problém vyřešit.
2.1.2. Pěstoun jako osoba blízká
Téma nezprostředkované pěstounské péče, kterou je právě pěstounská péče dítěti příbuzných osob, je v mnoha ohledech specifické. Sám zákon ji upřednostňuje, není-li to v rozporu se zájmem dítěte (srov. § 962 odst. 2 OZ). Nacházíme se zde v situaci, kdy se péče o dítě ujme osoba, která neprošla odbornou přípravou ani poměrně přísným posouzením.
S ohledem na příbuzenské vazby se má téměř automaticky za to, že bude nejvhodnějším pečovatelem a dítě zároveň zůstane ve známém prostředí biologické rodiny (typicky u prarodičů).
Na příbuzenskou pěstounskou péči a její „volnost“ ve vztahu k odbornému posouzení a přípravě, mají různí odborníci podobné názory. V zásadě se shodují na potřebě procesu zprostředkování. Pracovníci Centra psychologické pomoci na základě analýzy dospěli ke zjištění, že příbuzenští pěstouni jsou skupinou se zcela odlišnými potřebami. Často se musí rozhodnout o přijetí dítěte pod velkým časovým tlakem a pod vlivem složitých rodinných vazeb
52 ROGALEWICZOVÁ, Romana, op. cit. sub. 4, s. 92-93.
53 Metodické doporučení MPSV č. 7/2009 k odbornému posuzování žadatelů o zprostředkování náhradní rodinné
péče [online]. [cit. 2022-10-05]. Dostupné z:
https://www.mpsv.cz/documents/20142/225508/Metodicke_doporuceni_MPSV_c-7.pdf/e86827bf-df9a-8bd2- 692a-ce1a13e7f691.
54 HAVELKA, Tomáš. Zkušenosti s dětmi z pěstounské péče na oddělení dětské psychiatrie. Právo a rodina. 2016,
(2), 1. ISSN 1212-866X, s. 1.
