UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE 1. lékařská fakulta
Studijní program: Specializace ve zdravotnictví (B5345) Studijní obor: Nutriční terapeut (5345R027)
Zuzana Fischerová
Využívání školních automatů, bufetů a obchodů s potravinami v blízkosti školy žáky ZŠ
The use of vending machines, snack bars and food stores near school by primary school pupils
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
Vedoucí závěrečné práce: prof. MUDr. Štěpán Svačina, DrSc., MBA Praha, 2016
Prohlášení:
Prohlašuji, že jsem závěrečnou práci zpracovala samostatně a že jsem řádně uvedla a citovala všechny použité prameny a literaturu. Současně prohlašuji, že práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu
Souhlasím s trvalým uložením elektronické verze mé práce v databázi systému meziuniverzitního projektu Theses.cz za účelem soustavné kontroly podobnosti kvalifikačních prací.
V Praze, 28.4.2016 ___________________________
Zuzana Fischerová
Identifikační záznam:
FISCHEROVÁ, Zuzana. Využívání školních automatů, bufetů a obchodů s potravinami v blízkosti školy žáky ZŠ. [The use of vending machines, snack bars and food stores near school by primary school pupils].Praha, 2016. 68 s., 2 příl. Bakalářská práce (Bc.).
Univerzita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta, 3. interní klinika 1. LF UK a VFN.
Vedoucí práce Svačina, Štěpán.
Obsah
Úvod ... 10
Teoretická část... 12
1 Specifika výživy v dětském věku ... 12
1.1 Aktuální výživová doporučení... 13
1.2 Pitný režim... 15
1.3 Konzumace ovoce ... 17
2 Vývojová psychologie dítěte... 18
3 Rizika nesprávné výživy ... 21
3.1 Obezita ... 21
3.2 Mentální anorexie... 23
4 Ovlivňování stravovacích návyků u dětí ... 25
4.1 Role školy... 25
4.2 Regulace výrobků prodejných ve školních budovách ... 27
4.3 Školní intervence... 30
Praktická část... 32
5 Přípravná fáze výzkumu ... 32
5.1 Cíle a hypotézy výzkumu ... 32
5.2 Metoda výzkumu ... 33
5.3 Zkoumaný soubor ... 33
5.4 Analýza dat ... 33
5.5 Organizace ... 33
5.6 Proměnné výzkumu ... 34
6 Praktická realizace... 35
6.1 Pilotní výzkum... 35
6.2 Vlastní výzkum ... 35
7 Výsledky a diskuze... 37
7.1 První část dotazníku ... 37
7.2 Druhá část dotazníku... 43
7.3 Metodologie výzkumu... 57
7.4 Další implikace výsledků... 58
8 Závěry, naplnění hypotéz ... 61
Závěr... 63
Seznam literatury:... 64
Abstrakt
Bakalářská práce si kladla za cíl zmapovat využívání nákupních možností ve škole a v jejím okolí, podmínek, které využívání ovlivňují, a nákupních preferencí žáků základní školy. Na základě získaných dat jsou zformulovány možnosti intervence, které má škola, aby přispěla ke zlepšení stravovacích návyků svých žáků. Autorka cítí potřebu se
problematikou stravovacích návyků u nezletilých zabývat a zjišťovat možnosti pozitivního ovlivnění.
Teoretická část práce shrnuje výživová doporučení pro období školního věku, pojednává o psychologických specifikách jednotlivých vývojových období. Práce také poskytuje informace o mezinárodních snahách ovlivnění životního stylu mladé generace, o konkrétní realizaci v České republice a dalších zemích, věnuje se doporučení Světové zdravotnické organizace, informuje o některých podpůrných programech v České
republice a snahách o regulaci výrobků prodávaných ve školách. V neposlední řadě je část práce věnována dětské obezitě – její prevalenci, příčinám, důsledkům a možnostem prevence, a také mentální anorexii jako nemoci typicky se vyskytující v období dospívání.
Praktická část, při níž byla využita výzkumná metoda dotazníkového šetření, měla za cíl zjistit nákupní preference žáků základní školy ve školních bufetech, automatech a obchodech v blízkosti školy, případně jejich vztah k věku žáků, pohlaví a dalším podmínkám. Výsledky jsou prezentovány formou tabulek a grafů jak celkově, tak jsou porovnávány jednotlivé kategorie. Respondenti byli rozřazeni do tří skupin podle ročníků, a tak je možné sledovat vývoj a proměnnost výsledků během dospívání a procházení základní školou. U některých oblastí jsou porovnávány i výsledky dívek a chlapců, pokud zde byly výraznější rozdíly.
Bylo zjištěno, že se nákupní preference v závislosti na věku žáků mírně liší, obecně však lze říci, že se na předních příčkách často objevovaly sladkosti, sladké pití, ale také pečivo a ovoce. Pozitivním zjištěním bylo, že si většina žáků nosí svačinu z domova, žáci, kteří vlastní svačinu nenosí, ve většině případů uváděli vysokou frekvenci nákupu. Žáci nákupní možnosti nejčastěji nevyužívají, protože nechtějí utrácet, nebo protože mají vlastní svačinu a jiné jídlo nepotřebují. Hlavním důvodem nákupu je jednoznačně to, že mají žáci na něco chuť. Žáci nákupy hradí nejčastěji kapesným od rodičů, jen málo žáků dostává od rodičů peníze přímo na jídlo a pití, zejména u mladších žáků je oblíbená kartička do automatu na mléko. Výše útraty podle předpokladu roste s rostoucím věkem žáků. Žáci nejčastěji nakupují v obchodě s potravinami, tato možnost je typická zejména pro starší žáky, kteří obecně nakupují více.
Práce umožňuje vytvoření představy o nákupním chování žáků základní školy, ujasnění důvodů k ovlivňování budoucí generace ve stravovacích návycích a informuje o zásadách, pokusech a možnostech intervence.
Klíčová slova:
žák základní školy, školní automat, výživa, nákup
Abstract
The objective of this bachelor thesis was to examine the using of the shopping possibilities in the school and in the neighbourhood, the conditions which influence the using and the pupils’ shopping preferences. According to the acquired data some
possibilities of the intervention are formulated, which can be used to positively influence the pupils’ attitude towards the nutrition. The author concerns herself with the dietary habits of children and wants to discover possibilities to influence it.
The theoretical part of the thesis contains nutrition recommendations for the school age children and describes the psychological specifics of this age. It also provides the information about international attempts to influence the lifestyle of the young generation and particular realization in the Czech Republic and other countries. There is written also about recommendation by World Health Organization and the thesis informs about supportive projects in the Czech Republic and also about the attempts to control the products provided in schools. Last but not least there is the information about obesity – prevalence, causes, consequences and prevention, and also about mental anorexia as the illness typical for the adolescence.
The practical part used a questionnaire to find out the pupils’ shopping preferences in the vending machines, snack bars and food stores near school and the connection with age and gender and other conditions. The data are presented by charts and graphs in total and also according to the category. The respondents are divided into three groups according to the age so it is possible to compare the results during the primary school attendance. Within the particular questions, if the differences were noticeable, the answers by boys and girls are compared.
It was discovered that the shopping preferences are slightly different according to the age. In general it can be said that the top were sweets, soft drinks and also fruit and bread. The positive finding was that the vast majority of pupils bring their own snacks prepared at home. Pupils who do not bring them usually choose high frequency of the shopping. Pupils do not use the shopping possibilities mainly because they do not want to spend money and because they do not need. The main reason why they do the shopping is their appetite. They usually pay with pocket money, only a few pupils get money intended for food and drink, especially within the young children the milk card is used.
The amount of money spent is higher the older the children are as was expected. Most often they use the food stores for shopping. This is typical especially for the older pupils and they also do the shopping more often than the younger pupils.
The thesis can help us to imagine the pupils’ shopping behaviour and can help us to get the reasons for influencing the dietary habits of pupil’s straight and it informs about the principles, attempts and possibilities of intervention.
Key words:
primary school pupil, vending machine, nutrition, shopping
Úvod
Významným důvodem výběru tohoto tématu bakalářské práce byl fakt, že děti jsou naše budoucnost, a my často v novinových článcích čteme o stále dřívějším výskytu některých onemocnění a rostoucím procentu dětí s nadváhou a dětí obézních. V důsledku toho slýcháme o stále vyšším a časnějším výskytu civilizačních onemocnění, která mají negativní vliv na kvalitu života jednotlivce a v neposlední řadě přinášejí výraznou
ekonomickou náročnost zdravotní péče o tyto jedince. Všechny tyto skutečnosti volají po zjišťování způsobů a možností ovlivnění této alarmující situace.
Dalším významným činitelem při výběru tématu byl i můj blízký vztah k věkové kategorii školou povinných dětí, jelikož mým druhým studijním oborem je učitelství pro 1.
stupeň základní školy. V tuto chvíli si nejsem jistá, zda v mé budoucí praxi dojde
k nějakému profesnímu propojení těchto oborů. Pokud se ale vydám na učitelskou dráhu, určitě budu svou třídu vést ke zdravému životnímu stylu.
Ve své bakalářské práci se zaměřuji na to, zda může základní škola ovlivnit výživu dětí. Nezajímala mě efektivita výchovy ke zdraví a tedy teoretické znalosti dětí z této problematiky, ale zabývala jsem se prostředím jedné základní školy. Konkrétně, které pochutiny a nápoje nabízí školní automaty a školní bufet, jehož sortiment je teoreticky možné ovlivnit, ale také preferencemi samotných dětí. Neboli, co si dítě koupí, pokud má peníze, ale není u toho žádný dospělý, který by se mohl snažit výběr korigovat. Kde vůbec děti získávají peníze? Jaké jsou příčiny toho, že některé děti tyto možnosti vůbec
nevyužívají? Na tyto otázky a další jsem chtěla získat odpověď v rámci dotazníkového šetření na základní škole.
V teoretické části jsou shrnuta výživová doporučení pro toto období, možné příčiny a důsledky nedostatečné nebo nevhodné výživy. Dále jsou nastíněna
psychologická specifika vývojových období. Je představena obezita jako důsledek nevhodného způsobu stravování v kombinaci s nedostatečnou pohybovou aktivitou. Je řešena otázka prevence obezity, její příčiny a důsledky, možnosti intervence. Jako protipól k obezitě se část práce věnuje mentální anorexii, nemoci, která se typicky vyskytuje v období dospívání. Jedna z kapitol se také věnuje mezinárodním snahám a doporučením v oblasti ovlivnění zdravého životního stylu a zdravé výživy u dětí, zahrnující právě výše zmíněné školní prostředí, a její konkrétní realizace a snahy v České republice a dalších zemích.
Praktická část si kladla za cíl pomocí dotazníkového šetření zjistit nákupní
preference žáků základní školy. Jedná se o jejich nákupy ve školních automatech, bufetu
a obchodech v blízkosti škol pro jejich soukromou potřebu. Dotazník se snažil ukázat na souvislosti nákupních preferencí s věkem nebo pohlavím dítěte, vztahem s kapesným, svačinou připravenou rodiči a snažil se odhalit příčiny nákupu nezdravých potravin a nastínit možnosti intervence.
Teoretická část
1 Specifika výživy v dětském věku
Děti školního věku se standardně rozdělují na děti mladšího školního věku (6-10 let) a děti staršího školního věku (11-15 let). Výživa je v tomto období nejdůležitějším faktorem růstu, výrazně se podílí také na duševním vývoji.
Mladší školní věk je typický lineárním růstem, energetické nároky dívek a chlapců se neliší, v průměru jde o 335kJ/kg den. Mladší školní věk je velmi důležitým obdobím pro vytváření stravovacích návyků (Svačina, Š., Müllerová, D., & Bretšnajdrová, A., 2013).
Můžeme využít velkou ochotu dítěte spolupracovat a zapojit ho do přípravy jídla.
Vzhledem ke zvýšené zátěži při vstupu do školy je nutné dbát na dodržení stravovacího a pitného režimu, což může být v důsledku školních povinností a zájmových činností náročné. Důležitá je v tomto ohledu zejména snídaně, která zajištuje energii na začátek dne. Při vynechání snídaně tělo pracuje na dluh, což může vést k večernímu hladu a „posilování zásobních metabolických mechanismů“ (Marinov, Z., & Pastucha, D., 2012, p. 24). Případné ranní nechutenství musíme děti naučit překonat. Snídaně by se měla stát trvalou součástí každého dne.
Po nástupu do školy do hry vstupuje také školní stravování, kterého se v České republice v roce 2013 účastnil 1 milion 650 tisíc strávníků. Školní stravování v České republice patří k nejpropracovanějším v Evropě. Podobný systém mají ještě ve Francii. Ve Finsku a Švédsku mají stravování zdarma a účastní se ho 90 % žáků (Holíková, J., 2013, December 20). Dítě školního věku ale není již odkázané jen na to, co mu předloží dospělí.
Projevuje se jistá míra samostatnosti a role kapesného, které mu umožňují částečně vlastní výběr stravy. Ačkoli děti tohoto věku většinou respektují, že peníze určené na školní stravování nejsou na nic jiného, v dnešní době navíc většina rodičů platí školní obědy bezhotovostně, mají obvykle k dispozici i menší částku na vlastní útratu.
Energetická potřeba na kilogram váhy s věkem klesá, v absolutních číslech roste.
V šesti letech je to asi 80 kcal/ kg (334 kJ), v deseti letech 65 kcal/ kg (272 kJ) a v patnácti letech už jen 50 kcal/ kg váhy (209 kJ) (Fórum zdravé výživy, 2005). Starší školní věk je charakteristický akcelerací růstu, která stejně jako puberta probíhá u dívek dříve než u chlapců. Energetická potřeba činí 9 400kJ/den. V tomto období je důležité dostatečně hradit zvýšenou energetickou potřebu. V Českých podmínkách se v tomto věku ukazuje jako rizikový nedostatek železa. Nejde jen o zvýšené ztráty v důsledku menstruace u dívek, ale i o zvýšenou potřebu železa u chlapců v důsledku stimulace erytropoézy.
„Rozvoj kostry vyžaduje také zvýšené nároky na přísun vápníku, fosforu a hořčíku“
(Svačina, Š., Müllerová, D., & Bretšnajdrová, A., 2013, p. 226, 227). Zdravou výživu může ohrožovat i zvýšená emoční labilita v tomto období, o které se více zmíním v části zabývající se psychologií.
Výživu ve starším školním věku neovlivňuje zdaleka jen rodina, ale také sociální prostředí vrstevníků a módní trendy. Dospívající jsou citlivější na emoční stresy, což může vést jak k přejídání, tak odmítání jídla. Módní je také aplikace alternativních způsobů výživy, které mohou vést bez dostatečných znalostí až k poškození organismu. Pro chlapce je typické fyzické přetěžování, které není hrazeno dostatečným přísunem kvalitních živin a energie. Školní stravování již není takovou samozřejmostí a žáci často volí chuťově, ale i sociálně přijatelnější pokrmy (Svačina, Š., Müllerová, D., & Bretšnajdrová, A., 2013).
Zásadní je stejně jako v předchozím období snídaně. Jednoznačně lze doporučit také obědy ve školní jídelně. Atraktivní svačiny připravené rodiči nebo dítětem pomohou předcházet nákupu nevhodných potravin ve školních bufetech nebo automatech (Marinov, Z., & Pastucha, D., 2012).
1.1 Aktuální výživová doporučení
Obecná doporučení pro dětský věk se příliš neliší od doporučení pro dospělou populaci. Rozložení energie během dne by mělo být následující: snídaně 20 %, svačina 15
%, oběd 30 %, svačina 15 %, večeře 20 % celkové energie. U dospívajících chlapců je vhodné zařadit ještě lehkou 2. večeři. Porce je třeba upravit dle individuální potřeby dítěte. Složení stravy by mělo respektovat potravinovou pyramidu (Svačina, Š., Müllerová, D., & Bretšnajdrová, A., 2013). Novou grafickou podobu České potravinové pyramidy představilo v roce 2013 Fórum zdravé výživy (viz. Příloha č. 1). Tato potravinová pyramida je šitá na míru české populaci.
Potravinová pyramida má sloužit jako „jednoduchý pomocník při dodržování odborných doporučení“ (Fórum zdravé výživy, 2013). Nejde o podrobný návod k sestavení jídelníčku, spíše o graficky znázorněné principy. Nová podoba klade důraz především na jednoduchost a komplexnost. Právě tvar pyramidy dobře znázorňuje, které potraviny konzumovat omezeně a které by měli být základem každodenního jídelníčku. Tato potravinová pyramida prezentuje oficiální výživová doporučení, a je tak protiváhou často nepravdivým a protichůdným informacím, které se šíří sdělovacími prostředky.
V potravinové pyramidě není aplikován pouze směr odzdola vzhůru, ale také směr zleva doprava. Potraviny jsou v každém patře řazeny podle vhodnosti zleva doprava. Lidé s vyšší hmotností by tak měli dávat přednost potravinám z levé části pyramidy a konzumovat menší porce, úplně by se měli vyhnout nejvyššímu patru pyramidy. Pyramida se nezabývá alternativními způsoby stravování, je určena pro běžnou populaci. Pyramida neinformuje
o množství, to by si měl každý jedinec upravit individuálně tak, aby byl jeho energetický příjem vyrovnaný s jeho výdejem (Fórum zdravé výživy, 2013).
Z oficiálních Výživových doporučení pro obyvatelstvo České republikyz roku 2012 se dětí školního věku týkají zejména následující body:
„Strava dětí ve školním a adolescenčním věku by měla i dále obsahovat v každé porci obiloviny – pečivo (s preferencí celozrnných výrobků) nebo rýži, těstovinu. Denně by měly děti tohoto věku dostávat ve 3-5 porcích zeleninu a ovoce. Dále by mělo mít dítě ve dvou až třech porcích mléko a mléčné výrobky, v 1-2 porcích maso
(nezapomínat na ryby a drůbež), vejce nebo rostlinné produkty s obsahem kvalitní bílkoviny (sójové výrobky, luštěniny). Volné tuky a cukry by měly být konzumovány omezeně. Džusy a slazené nápoje by měly být ředěny vodou.
Z alternativní výživy nelze u dětí doporučit veganství, makrobiotiku, frutariánství a další podobné směry. Vhodně vedená lakto-ovo-vegetariánská dieta omezuje možnosti výběru výživy dítěte, ale je pro zajištění jeho růstu a vývoje možná“
(Dostálová, J., Dlouhý, P., & Tláskal, P., 2012, April 16).
Podíl tuku by měl ve školním věku představovat 30 – 35 %. Příjem cholesterolu je optimální 100 mg na 1000 kcal stejně jako u dospělé populace. Ideální příjem vlákniny lze zjistit výpočtem 5 g + (věk) g (Dostálová, J., Dlouhý, P., & Tláskal, P., 2012, April 16).
Poslední formulace zásad zdravé výživy ve stručné formě a určená pro širokou veřejnost vznikla v roce 2006 pod názvem Zdravá 13. Tato doporučení jsou určena pro zdravou populaci s cílem snížit výskyt civilizačních onemocnění.
1. „Udržujte si přiměřenou stálou tělesnou hmotnost charakterizovanou BMI (18,5- 25,0) kg/m2a obvodem pasu pod 94 cm u mužů a pod 80 cm u žen.
2. Denně se pohybujte alespoň 30 minut např. rychlou chůzí nebo cvičením.
3. Jezte pestrou stravu, rozdělenou do 4-5 denních jídel, nevynechávejte snídani.
4. Konzumujte dostatečné množství zeleniny (syrové i vařené) a ovoce, denně alespoň 500 g (zeleniny 2x více než ovoce), rozdělené do více porcí; občas konzumujte menší množství ořechů.
5. Jezte výrobky z obilovin (tmavý chléb a pečivo, nejlépe celozrnné, těstoviny, rýži) nebo brambory nejvýše 4x denně, nezapomínejte na luštěniny (alespoň 1 x týdně).
6. Jezte ryby a rybí výrobky alespoň 2x týdně.
7. Denně zařazujte mléko a mléčné výrobky, zejména zakysané; vybírejte si přednostně polotučné a nízkotučné.
8. Sledujte příjem tuku, omezte množství tuku jak ve skryté formě (tučné maso, tučné masné a mléčné výrobky, jemné a trvanlivé pečivo s vyšším obsahem tuku, chipsy, čokoládové výrobky), tak jako pomazánky na chléb a pečivo a při přípravě pokrmů.
Pokud je to možné nahrazujte tuky živočišné rostlinnými oleji a tuky.
9. Snižujte příjem cukru, zejména ve formě slazených nápojů, sladkostí, kompotů a zmrzliny.
10. Omezujte příjem kuchyňské soli a potravin s vyšším obsahem soli (chipsy, solené tyčinky a ořechy, slané uzeniny a sýry), nepřisolujte hotové pokrmy.
11. Předcházejte nákazám a otravám z potravin správným zacházením s potravinami při nákupu, uskladnění a přípravě pokrmů; při tepelném zpracování dávejte přednost šetrným způsobům, omezte smažení a grilování.
12. Nezapomínejte na pitný režim, denně vypijte minimálně 1,5 I tekutin (voda, minerální vody, slabý čaj, ovocné čaje a šťávy, nejlépe neslazené).
13. Pokud pijete alkoholické nápoje, nepřekračujte denní příjem alkoholu 20 g (200 ml vína, 0,5 l piva, 50 ml lihoviny).“
(Dostálová, J., Kunešová, M., Otoupal, P., & Starnovksá, T., 2006, January 1) 1.2 Pitný režim
Nedostatek tekutin způsobuje únavu, podrážděnost a bolesti hlavy, což není ve školním prostředí žádoucí stav žáka. Podle Svačiny, Müllerové a Bretšnajdrové (2013)
„může být rizikový zejména z pohledu neodkrytých a častých anatomických vrozených vývojových vad močových cest a rizika snadné infekce“. Při dlouhodobém nedostatku tekutin dochází k zácpě, tvorbě ledvinových a močových kamenů, v těžkých případech i k poškození ledvin (Svačina, Š., Müllerová, D., & Bretšnajdrová, A., 2013; Pařízková, J., &
Lisá, L., 2007). Příjem tekutin by měl být rovnoměrně rozložený do celého dne, dítě by mělo mít podle Pařízkové a Lisé (2007) možnost pít během celého dne, tedy i během vyučování, a také při jídle. Tento názor sdílejí i autoři materiálu Zdravá školní svačina.
Navrhují, aby měly děti během vyučování k dispozici bezplatně tekutiny jako alternativu k nápojovým automatům. Mohlo by jít například o automaty na vodu, či várnice
s neslazeným čajem připravované školní jídelnou. Toto tvrzení podporuje fakt, že „při průzkumech stravovacích zvyklostí u dětí je opakovaně zjišťován nedostatečný pitný režim, je proto velmi potřebné příjem vhodných tekutin u dětí a dospívajících podporovat“ (Floriánková et al, 2014). Vše ale záleží na možnostech školy.
Konkrétní potřebu tekutin pro daný věk a hmotnost ukazuje Tabulka 1 níže. Nutné je ale brát v úvahu také fyzickou aktivitu a teplotu okolního prostředí. Základním
prostředkem hrazení tekutin by měla být kohoutková nebo stolní neperlivá voda, která se v případě potřeby může dochutit ovocným sirupem. Vhodným doplňkem jsou ředěné ovocné šťávy, čaje a mléčné nápoje (Pařízková, J., & Lisá, L., 2007). Část tekutin přijímáme v tuhé stravě. Svačina, Müllerová a Bretšnajdrová uvádějí, že pro dospělého je vhodný příjem tekutin 2-2,5 l denně, z čehož 500-700 ml tvoří příjem z tuhé stravy, zbytek musíme hradit nápoji (2013).
Tabulka 1 - Doporučovaný příjem tekutin
4-7 let 7-10 let 13-13 let 13-15 let 15-19 let Celkem
(l/den) 1,6 1,8 2,15 2,45 2,8
Z nápojů
(ml/kg/den) 75 60 50 40 40
(Pařízková, J., & Lisá, L., 2007)
Realita se od doporučení značně liší. Marinov a Pastucha uvádějí, že se za
posledních 20 let trojnásobně zvýšila spotřeba nealkoholických slazených nápojů. V tomto směru je nejvýznamnější dětská populace: 50-85 % dětí ve škole konzumuje alespoň jeden nealkoholický nápoj denně. Tyto nápoje se na celkovém denním energetickém příjmu mnohdy podílí 10-15 %. Riziko dětské nadváhy se s každou přidanou sklenicí
přislazovaného nápoje zvyšuje 1,6krát. Slazené nápoje mohou snižovat pocit sytosti v důsledku vysokého glykemického indexu. I v tomto ohledu bychom měli upřednostňovat neslazené nápoje, které pocit sytosti neovlivňují a svým objemem mohou spíše bránit pocitu hladu (2012).
Podle průzkumu Světové zdravotnické organizace je ve většině států včetně České republiky konzumace nealkoholických slazených nápojů vyšší u chlapců než u dívek.
V období 11-15 let má vzestupnou tendenci. Nealkoholické nápoje jsou zdrojem
„prázdných kalorií“, které snižují příjem nutričně výhodnějších pokrmů. Ve Spojených státech se považují za největšího přispěvatele k dennímu energetickému příjmu (7 %).
Spekuluje se o spojitosti mezi zvýšeným příjmem nealkoholických nápojů a sníženým příjmem vlákniny, vápníku a bílkovin. Jejich konzumace má také nepříznivý vliv na stav chrupu. (Currie, C. et al, 2012)
Nevhodná je také konzumace nápojů obsahující kofein – káva, silný čaj, kolové nápoje. Kofein má močopudný účinek, který je ve vztahu k hydrataci nežádoucí.
Nepříznivě ovlivňuje také ukládání vápníku do kostí, které se v dětství a dospívání budují a následně mohou být náchylnější ke zlomeninám. K tomuto nežádoucímu efektu přispívá
také kyselina fosforečná, která je obsažena v kolových nápojích. Kofein také podporuje hyperaktivitu dětí, jde o lehce návykovou látku (Floriánková, M., 2014).
1.3 Konzumace ovoce
Světová zdravotnická organizace ve své mezinárodní výzkumné zprávě Social determinants of health and well-being among young peoplezveřejnila souvislost konzumace snídaní a konzumace ovoce a zeleniny se zdravým životním stylem.
Konzumace ovoce má pozitivní vliv na zdraví obecně, růst a intelektuální vývoj, snižuje podíl tuku v těle. Spolu s konzumací zeleniny výzkum ukázal zvýšenou denzitu kostí u chlapců. Konzumace ovoce a zeleniny v dětství přechází do dospělosti a tam má pozitivní vliv - snižuje riziko kardiovaskulárního onemocnění, mrtvice a rakoviny.
Cestou k motivování dětí ke zvýšené konzumaci ovoce a zeleniny je ovlivnění prostředí. Zvýšení dostupnosti těchto potravin doma, podpora zvýšené konzumace rodiči jako vzoru chování, přístup k ovoci ve škole, zároveň rozšíření vzdělávacích intervencí (Currie, C. et al, 2012).
V České republice byl ve školním roce 2009/2010 spuštěn evropský projekt Ovoce do škol, který má za cíl podpořit zdravé stravovací návyky žáků a zvýšit konzumaci ovoce i zeleniny, proto byl jeho název v roce 2013 změněn na Ovoce a zelenina do škol. Cílovou skupinou v České republice jsou třídy prvního stupně včetně přípravných tříd, kterým je zdarma dodáváno čerstvé ovoce nebo zelenina, šťávy nebo protlaky. Produkty, které jsou z projektu vyloučeny, jsou „Produkty obsahující: přidaný cukr, tuky, sůl a sladidla“. Do projektu je zapojeno stále více škol. Ve školním roce 2014/2015 se do projektu zapojilo 3 741 škol a 509 030 dětí. Evropská unie se ve školním roce 2014/2015 účastnila 88 %, tedy přes 3 miliony eur (Ovoce a zelenina do škol, 2013).
Konzumace ovoce klesá ve věku od 11 do 15. Tento trend můžeme spojovat s nižším výskytem připravených svačin od rodičů a vzrůstající potřebou autonomie dětí.
Výzkum opět ukázal na nižší konzumaci ovoce v nižších společenských vrstvách.
Celosvětově konzumují ovoce více dívky. V České republice konzumuje denně ovoce 55 % 11letých dívek a 42 % 11letých chlapců, což je lehce nad mezinárodním průměrem
(Currie, C. et al, 2012).
2 Vývojová psychologie dítěte
Dítě v mladším školním věku vnímá svět tady a teď, „chce pochopit okolní svět a věci v něm doopravdy“ (Langmeier, J., & Krejčířová, D., 2006, p. 118). Období by se dalo označit za realistické. Zprvu jde o naivní realismus závislý na informacích od dospělých, později se na tyto informace ale dítě dívá kriticky. Dítě nechce být pasivním příjemcem informací a událostí, které mu život přináší. Chce vše objevovat vlastní činností.
V tomto období dochází k vývoji emocionální seberegulace, která umožňuje „vůlí modulovat i průběh a intenzitu vnitřního prožitku“ (Langmeier, J., & Krejčířová, D., 2006, p. 131). Zvládnutí volního ovládání emočních reakcí by možná mohlo mít vliv například na budoucí stresové přejídání. Porozumění emocím je zpožděné u dětí, které prodělaly stresovou situaci, jakou je například pobyt v nemocnici, ale také u dětí zanedbávaných, nebo naopak u dětí hyperprotektivních rodičů.
Normy sociálního chování (co se „smí“ a co se „nesmí“) a základní hodnoty („dobré“ a „špatné“) jsou zatím velmi proměnlivé a odrážejí aktuální potřeby dítěte a postoj autorit, je třeba je podporovat zvnějšku. V 7-8 letech zvnitřňuje dítě základní morální pravidla, která ale aplikuje plošně – pro všechny a za všech situací. Na začátku tohoto období dává dítě převážně za pravdu autoritě, později ale stále častěji převládá vliv sociální skupiny. Co se týká sebehodnocení, v mladším školním věku je poměrně stabilní, k jeho dočasnému poklesu dochází s nástupem puberty. Jeho význam je ovšem nepopiratelný – „kořen mnoha psychických obtíží je právě v nejistotě o hodnotě vlastního já“ (Langmeier, J., & Krejčířová, D., 2006, p. 139 ), což může vést samozřejmě
i k poruchám příjmu potravy v obecné rovině. Na sebehodnocení mají vliv samozřejmě rodiče, kteří fungují jednak jako zrcadlo (oceňování a pochvaly), ale také jako vzor nebo model, dále také učitel a dětská skupina. Přátelské vztahy jsou na začátku školní docházky spíše nahodilé (s kým zrovna dítě sedí v lavici), teprve kolem 10 let začínají vznikat
trvalejší přátelství. (Langmeier, J., & Krejčířová, D., 2006, p. 117-141)
Do staršího školního věku spadá období dospívání, které popisuje životní úsek od výskytu prvních sekundárních pohlavních znaků. Pro naše potřeby se konkrétně jedná o období pubescence vymezené přibližně pro věk 11-15 let. Pro celé období dospívání je typická akcelerace růstu a nápadné psychické změny, charakteristické zejména
„ohlášením nových pudových tendencí a hledáním způsobů jejich uspokojování a kontroly“ (Langmeier, J., & Krejčířová, D., 2006, p. 142), nastupuje celková emoční labilita, ale zároveň vyšší úroveň myšlení (formálně abstraktní myšlení). Jedinec je schopen formálních operací, při řešení úkolu se chová jako badatel – hledá různá řešení a hodnotí jejich validitu, je schopen přemýšlet o svém myšlení. S rozvíjejícími se
schopnosti se objevuje u dospívajících řada nových zájmů, jak z oblasti sportu, tak kultury
(četba, filmy, hudba,..). Dospívající není realista jako v předešlém období, ale realitu srovnává se svými ideály, což často vede ke kritice, nespokojenosti a zklamání.
V období dospívání jedinec preferuje učení na základě logických souvislostí oproti memorování beze smyslu, což bychom měli brát v úvahu i při vzdělávání žáků v oblasti výživy. Ačkoliv jsou jedinci schopni abstraktního myšlení, jehož rozvoj je pro toto období typický, neměli bychom opomíjet ani vizuální oporu.
Emoční labilita se projevuje častými změnami nálad, zejména do negativního spektra. Jednání dospívajících může být impulzivní, nestálé a nepředvídatelné, podobně je to s postoji. Schopnost koncentrace podléhá také významným změnám, což má často za následek výkyvy ve školním prospěchu. Jedinci jsou v tomto období snadno unavitelní, fáze neaktivity až apatie se střídají s přehnanou aktivitou. Někdy se objevují poruchy spánku a poruchy chuti k jídlu na neurovegetativním podkladě. Jelikož dospívající
nerozumí těmto změnám, úzkostlivě se pozorují a probírají své vnitřní konflikty, utíkají do svého světa a využívají denního snění.
Nespokojenost jedince může vyvolat i nespravedlnost a lež, jelikož dospívající uznává absolutní morálku, platící pro všechny, za všech okolností a má tendenci vnímat svět černobíle a odmítá kompromisy, které jsou pro něj projevem zbabělosti a slabosti.
Zdá se však, že projevy dospívajících přímo nesouvisí s pohlavním zráním. Podle Meadové, která prováděla studii na tichomořských ostrovech, jsou projevy dospívajících důsledek spíše „přílišného individualismu, patriarchální struktury rodiny, nereálných morálních standardů a rozporů ve výchově“. Pro tamní dívku bylo dospívání „období nudné, nezajímavé, bez krizí a bez bouřlivostí“ (In: Langmeier, J., & Krejčířová, D., 2006, p.
147). Názory na tuto problematiku se různí, souhrnně můžeme toto období označit za
„více či méně nepodařené úsilí o přizpůsobení na biologické, psychické a sociální podmínky“ (Langmeier, J., & Krejčířová, D., 2006, p. 148).
Ačkoliv tělesné, psychické a sociální změny probíhají současně, vzájemně se ovlivňují a do jisté míry jsou na sobě závislé, rozvoj jednotlivých oblastí může u každého jedince probíhat jinak, často s rychlejším rozvojem jen některé oblasti (Langmeier, J., &
Krejčířová, D., 2006). Toto tvrzení potvrzuje i Kocourková: „Změny v oblasti biologického, psychologického a sociálního zrání probíhají někdy paralelně, v optimálním případě se doplňují, ale také někdy probíhají nezávisle na sobě a při výraznějším nesouladu mohou být pro adolescenta vývojovou komplikací“ (1997, p. 66). Jde například o jedince s časným nástupem sekundárních pohlavních znaků nebo jedince, který v psychickém vývoji
zaostává za vrstevníky a kterému jsou vrstevnické projevy nepříjemné (Kocourková, 1997).
Dospívající jedinec musí také reagovat na měnící se očekávání sociálního prostředí.
Jeho úkolem je uvolnění ze závislosti na rodičích a navázání vztahů s vrstevníky obou pohlaví. Jde o přípravu na budoucí manželskou a rodičovskou roli. Strach ze ztráty dosavadních jistot může vést k využívání prostředků, jako je revolta proti rodičům, jejich kritizování, odmítání projevů něžnosti, odmítání kontroly, které pomáhají nalezení osobitého způsobu emancipace. Rizikové může být nekritické přijetí hodnot a postojů cílové skupiny nebo jedince. Cílem je přemístění části citových vztahů od rodičů na vrstevníky. Pokud se to jedinci nedaří, může to vést k odmítnutí rodičů nebo naopak odmítnutí životního stylu vrstevníků, uzavření do sebe a podobně. Většině dospívajících se však díky těmto a dalším prostředkům podaří psychosociální konflikt vyřešit. V některých případech se ale může určitý způsob obrany proti úzkosti a nejistotě vyhrotit a v krajních případech vést například k rozvoji mentální anorexie.
Co se týká sebehodnocení, obvykle dochází na začátku dospívání k jeho prudkému poklesu v souvislosti s otázkami o vlastní hodnotě. Dospívající musí „poznat své možnosti a meze, přijmout svoji jedinečnost i s některými omezeními a nedostatky, což je zvláště obtížné zejména pro dospívající s jakýmkoliv typem handicapu nebo zdravotního
postižení, které také musí být nyní do celkového sebepojetí integrovány“ (Langmeier, J., &
Krejčířová, D., 2006, p. 160). Dospívající je schopen kritického pohledu na sebe sama, který přináší mnohé těžkosti a také potřebu ujišťování se o vlastní hodnotě. Posuzování sebe sama je hodně závislé na reakcích okolí, zejména vrstevníků. Jedinec se takzvaně hledá, experimentuje s postoji, výrazy, koníčky, hledá cestu ke svým vlastním ideálům. Za úspěšnou individuaci můžeme považovat stav, kdy jedinec vnímá sám sebe jako odlišného od rodičů i vrstevníků, přijímat za sebe zodpovědnost (psychická diferenciace) a vnímat sebe jako nezávislého jedince, který může jednat dle vlastního uvážení bez pocitu viny a úzkosti (psychická nezávislost).
Na důležitosti nabývá i vlastní vzhled jedince. Zejména jedinci s nízkým sebevědomím zkoumají své tělo a často nacházejí odchylky a vady. Vady je trápí, nespokojenost s vlastním vzhledem může vyústit až v dysmorfofobii. Současně se objevuje péče o tělo a vzhled, pečlivá volba účesu nebo oblečení je na denním pořádku.
„Se snahou o dosažení autonomie a s poruchou vnímání vlastního těla je v extrémních případech spojeno patologické odmítání potravy a záměrné hubnutí“ v obrazu mentální anorexie (Langmeier, J., & Krejčířová, D., 2006, p. 161).
3 Rizika nesprávné výživy
3.1 Obezita
Fakt, že dětská obezita je aktuálním problémem, dokládá například zpráva Světové zdravotnické organizace z výzkumu z let 2005/2006, kdy v České Republice trpělo
nadváhou nebo bylo obézních 9 % 15letých dívek a 14 % 15letých chlapců. U 13letých to bylo 12 % dívek a 16 % chlapců, u 11letých již 18 % a 19 % (Currie, C., 2008). Z toho lze vysuzovat vzestupnou tendenci počtu dětí s nadváhou a dětí obézních. To dokládají i výsledky výzkumu COSI 2009/2010, ze kterého vyplynulo, že v České republice nadváhou včetně obezity trpí průměrně 24,4 % sedmiletých chlapců a 23,7 % sedmiletých dívek (Carroguino, M. J., 2009). Srovnání s dalšími státy v Evropě viz Tabulka 2. Z té je patrné, že Maďarsko, Litva a Lotyšsko mají srovnatelný výsledek. Ve věkové kategorii 7 let je na tom z dostupných dat lépe pouze Belgie s 23,1 % chlapců a 24,1 % dívek s nadváhou včetně obezity. Španělsko, Portugalsko, Slovinsko, Makedonie a Řecko jsou na tom se svými 29,6 - 48,9 % výrazně hůře. Obezita se v dětském věku definuje podle růstových křivek. Jde o výškováhový poměr, zohledňuje se pohlaví a věk dítěte. Za nadváhu je považován výsledek nad 90. percentilem, nad 95. percentilem jde o obezitu.
Tabulka 2 - Prevalence nadváhy včetně obezity dle definice Světové zdravotnické organizace (7 let)
chlapci dívky
Belgie 23,1 24,1
ČR 24,4 23,7
Řecko 48,9 44,8
Maďarsko 25,1 28,2
Irsko 25,7 30,0
Lotyšsko 24,5 22,2
Litva 24,4 21,0
Portugalsko 31,5 36,2
Slovinsko 29,6 24,8
Španělsko 44,6 40,4
Makedonie 34,0 27,4
(Wijnhoven, T. et al, 2014a, Table 4. Retriever from http://www.biomedcentral.com/1471- 2458/14/806/table/T4 )
Zabýváme-li se tímto tématem, není možné se nedotknout tématu „obezitogenní prostředí“. Ačkoliv genetická výbava ovlivňuje vznik obezity, sama o sobě není
pravděpodobně jejím původcem (Pařízková, J., & Lisá, L., 2007). Současný pozitivní trend v počtu obézních dětí nemůžeme připisovat genetické informaci, která se nemohla v tak
krátkém čase změnit (Caroli, M., Argentieri, L., Cardone, M., & Masi, A., 2004). Je to spíše prostředí, které nabízí hojný přísun snadno dostupného a chutného jídla bohatého na energii a tuk (Wabitsch, M., 2000). Dalšími faktory, které zvyšují riziko obezity u dětí, jsou obezita rodičů, rodina střední třídy nebo rodina s nízkým příjmem (Pařízková, J., & Lisá, L., 2007). Trend, že děti z chudších rodin trpí častěji nadváhou nebo obezitou, je dle výzkumu Světové zdravotnické organizace z roku 2005/2006 silnější v západní Evropě (Currie, C., 2008). „Při sledování vývoje hmotnosti od adolescence do dospělosti (od 16 do 30 let) bylo zjištěno, že mezi faktory, které predikují BMI v dospělosti, patří: BMI v adolescenci, 4 a více hodin sedavého chování za den, pojídání donesených hotových jídel 2krát a vícekrát za týden, pití slazených nápojů nejméně 2krát denně a redukční diety v anamnéze.“ Toto jsou některé obezigenní faktory, které se často vyskytují současně a mohou mít i synergistický účinek (Pařízková, J., & Lisá, L., 2007, p. 133).
Zjištění, že má intervence největší účinek v mladším věku, lze argumentovat dietní léčbou dětské obezity, která si klade za cíl dosáhnout změny chování a jídelních zvyklostí (Pařízková, J., & Lisá, L., 2007), což je přirozeně snazší, čím dříve se o to pokusíme. Více než 60 % dětí, které mají nadváhu před pubertou, budou mít nadváhu také jako mladí dospělí, což následně sníží průměrný věk nástupu civilizačních onemocnění (Carroguino, M., 2009).
V medicíně je jen málo oborů, ve kterých roste důraz na prevenci. V oblasti dětské obezity nejsou v rámci Evropy skoro žádné národní struktury zabývající se prevencí a léčbou (Wabitsch, M., 2000), „prevence je ale potenciálně lépe účinná ve vztahu k epidemii obezity než léčba“ (Pařízková, J., & Lisá, L. (2007), p. 131). V dětském věku navíc dochází k zmnožení tukových buněk (Floriánková, M., 2014), což je z hlediska budoucí perspektivy vysoce nežádoucí.
3.1.1 Dítě, televize a obezita
Z výzkumů vyplynulo, že sledování televize nahrazuje jiné energické činnosti. Byla zjištěna pozitivní korelace mezi časem stráveným sledováním televize a obezitou. Počet dětí, které sledují televizi více než 4 hodiny denně, za posledních 30 let rapidně stoupl.
V průběhu sledování televize jsou děti vystaveny negativním stimulacím, co se týče energetického příjmu – jedná se například o reklamy, které se v poslední době zaměřují na nezdravé jídlo ve všech jeho formách, ale nejen to. Děti mohou získat zkreslený pohled na běžnou stravu i skrze pořady pro děti, které mohou na dětských kanálech sledovat nepřetržitě. Obézní jsou v těchto pořadech často zobrazování jako zvláštní, neatraktivní a neúspěšní, což může prohlubovat izolaci, kterou obézní děti často trpí. V rodinách, kde je televize zapnutá během jídla, byly zjištěny horší stravovací návyky, než v rodinách s televizí vypnutou (Caroli, M., Argentieri, L., Cardone, M., & Masi, A., 2004). Co se týče
důsledků, nepředpokládám, že by se od roku 2004, kdy článek vyšel, situace příliš změnila.
Co se ale změnilo, je beze sporu obrazovka, která je za toto zodpovědná. Ta se z televizoru proměnila spíše na osobní počítač, zejména u dětí vyššího věku. Nezřídka můžeme děti, ale i mladé dospělé, slyšet pyšně říkat, že se na televizi už nedívají. Bohužel při tom zapomínají na hodiny strávené před obrazovkou počítače surfováním po internetu, hraním online her nebo sledováním mnohasériových amerických seriálů.
3.2 Mentální anorexie
V části věnující se vývojové psychologii jsem uvedla specifika psychického vývoje v období školní docházky. Zdá se, že období dospívání přináší některé rizikové aspekty pro rozvoj poruch příjmu potravy. Kocourková dokonce uvádí, „že mentální anorexie je
z největší části adolescentní patologií“ (1997, p. 65). „Změny ve fyzickém vývoji a paralelně jdoucí změny v prožívání tělového obrazu a sebe sama jsou v adolescenci nejvýraznější ve srovnání s ostatními vývojovými obdobími“ (1997, p. 65). Významnou roli hraje také důraz kladený na vzhled, snaha vyhovět ideálu krásy, ale také snaha
o autonomii, která může iniciovat vznik onemocnění. Některé nežádoucí návyky se mohou vyvinout jako obrana proti nejistotě a úzkosti (Langmeier, J., & Krejčířová, D., 2006).
Kocourková dále uvádí, že je mentální anorexie desetkrát až dvacetkrát častější u žen a dívek než u mužů a chlapců (1997). „Zdá se, že jeho výskyt je významně ovlivněn i širšími kulturními normami a pod vlivem současného zdůrazňování štíhlosti v dnešním západním ideálu tělesné krásny jeho četnost ještě narůstá“ (Langmeier, J., & Krejčířová, D., 2006, p.
161).
Spouštěcí mechanismy se nedají příliš objektivně hodnotit, jelikož jsou zatížené subjektivním vnímáním stresu jedince. V souvislosti s dospíváním však může jít často o psychotrauma zejména u dívek způsobené změnami postavy v průběhu dospívání, pokud nejsou na tyto změny psychicky připraveny. Tato skutečnost souvisí
s nerovnoměrným rozvojem jednotlivých oblastí, jak bylo popsáno výše. Může jít
o poznámky otce nebo chlapců na měnící se postavu, u dívek s vyšší váhou také poznámky mířící na tuto skutečnost, často jde také o nápodobu v sociální skupině. Prostředí jako umělecké školy, sportovní školy a sportovní kluby, kde je „patologické chování ve vztahu k jídlu a hmotnosti téměř obvyklou normou“ (Kocourková, 1997, p. 63), mohou přispět k rozvoji poruch příjmu potravy.
Stejně jako obezita představující druhý extrém, má i mentální anorexie jako typický zástupce poruch příjmu potravy v období dospívání vážná zdravotní rizika. Jde zejména o negativní vliv na vývojový proces na všech úrovních. Pubertální změny nastupují později, dívky začínají později menstruovat. Protože typickým jedincem
ohroženým mentální anorexií jsou poslušní bezproblémoví žáci s výborným prospěchem,
neměli by být rodiče ani učitelé k této problematice slepí. I z toho důvodu, že podle Kocourkové „většina prací uvádí, že právě doba od počátku obtíží do adekvátní terapeutické intervence rozhoduje o dobrém výsledku léčení“ (1997, p. 80). Jelikož se mnoho jedinců obává rozvoje pohlavních znaků a sexuálních myšlenek, považují je za něco špatného, možná by mohlo pomoci informování dospívajících o nadcházejících změnách a ujišťování, že jde o změny zcela normální a přirozené.
4 Ovlivňování stravovacích návyků u dětí
4.1 Role školy
Investice do vzdělávání mají za cíl podpořit sociální a ekonomický vývoj, zvýšit produktivitu a úroveň života společnosti. S tím souvisí i podpora zdraví jako důležité součásti lidského života. Výživa a vzdělání spolu úzce souvisí. Dobrá výživa zlepšuje školní výkonnost, naopak nedostatečná výživa školní výkonnost snižují. Podle Světové deklarace o výživě (World Declaration on Nutrition), kterou přijala Organizace pro výživu
a zemědělství (Food and Agriculture Organisation) a Světová zdravotnická organizace, jsou vzdělání a výživa základními podmínkami zdraví.
Škola je v tomto směru ideálním prostředkem pro podporu zdraví a to hned z několika důvodů. Zaprvé dosahuje na vysoký podíl dětské populace, zároveň může ale ovlivňovat personál, rodiny žáků i širší komunitu. Škola má navíc k dětem přístup právě v období, kdy se formuje životní styl zahrnující stravovací návyky, v období, které je pro jejich formování stěžejní také proto, že dochází ke konfrontaci návyků se sociálním prostředím spolužáků. Škola může poskytovat praktické zkušenosti v oblasti zdravého stravování a potravinové bezpečnosti, může naučit žáky lépe odolávat tlakům společnosti.
Škola má navíc možnost dlouhodobé práce s jedinci, může tak poskytovat následné vedení po příslušném proškolení žáků v oblasti zdravého stravování. Z výzkumů vyplývá, že školní výuka může zlepšit stravovací návyky žáků. Opatření prováděná školskými zařízeními jsou nízkonákladová a zároveň efektivní, tedy jednoznačně nejlepší v poměru náklady - přínos.
Cílem Světové zdravotnické organizace je podpořit školy, aby se staly Školami podporující zdraví(Helath-Promoting Schools). Taková škola může být definovaná jako škola, která se neustále snaží zlepšovat funkci zdravého prostředí pro život, učení a práci.
A to tím, že podporuje zdraví a vzdělávání všemi prostředky, které má k dispozici.
Podporuje celou komunitu v propagaci zdraví, poskytuje zdravé prostředí, iniciuje programy a projekty na podporu zdraví, vytváří příležitosti k fyzické aktivitě. Zařazuje přístupy a prostředky, které respektují sebevědomí jedince, poskytuje různorodé příležitosti k úspěchu a oceňuje individuální snahu a dosažení cílů. Usiluje o zlepšení zdraví jak žáků a zaměstnanců, ale i celých rodin a širší komunity.
Základními složkami intervence jsou vzdělávání v oblasti zdravého životního stylu, zdravotní služba zahrnující screening, výživové programy (v ČR například Mléko do škol, Ovoce a zelenina do škol), práce s komunitou a veřejnými zdroji, pohybová aktivita, poradenství a sociální podpora, podpora zdraví zaměstnanců a zdravé školní prostředí (Aldinger, C. & Jones, J., 1998).
Vzdělávání v oblasti zdravého životního stylu je v České republice ukotveno
v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání, ze kterého vycházejí závazné školní vzdělávací programy. Vzdělávací obsah základního vzdělávání v České republice je rozdělen do devíti oblastí, z nichž jedna se nazývá Člověk a zdraví. Oblast je realizována skrze vzdělávací obory Člověk a zdraví a Tělesná výchova. Přípravu na specializovanější výchovu v těchto oborech nalezneme v oboru Člověk a jeho svět, který se realizuje na 1.stupni ZŠ. V Rámcovém vzdělávacím programu základního vzdělávání je zdraví
definováno jako „vyvážený stav tělesné, duševní a sociální pohody“. Zařazení tématu do základního vzdělávání je argumentováno takto: „Protože je zdraví důležitým
předpokladem pro aktivní a spokojený život a pro optimální pracovní výkonnost, stává se poznávání a praktické ovlivňování podpory a ochrany zdraví jednou z priorit základního vzdělávání.“ Vzhledem k vysoké míře učení se nápodobou a výraznému vlivu prostředí, „je velmi důležité, aby celý život školy byl ve shodě s tím, co se žáci o zdraví učí a co z pohledu zdraví potřebují“. Stěžejní je v tomto směru, zejména v mladším školním věku, vzor
učitele. (MŠMT, 2013)
Mezi očekávanými výstupy na 2. stupni ZŠ, které se přímo týkají stravování, nalezneme například „dává do souvislostí složení stravy a způsob stravování s rozvojem civilizačních nemocí a v rámci svých možností uplatňuje zdravé stravovací návyky“. Na prvním stupni v rámci tematického okruhu Člověk a jeho zdravínalezneme ve 2. období (4. -5. ročník) očekávané výstupy „využívá poznatků o lidském těle k vysvětlení základních funkcí jednotlivých orgánových soustav a podpoře vlastního zdravého způsobu života“
a „uplatňuje základní dovednosti a návyky související s podporou zdraví a jeho preventivní ochranou“. (MŠMT, 2013)
Světová zdravotnická organizace pod zdravým školním prostředím uvádí fyzické, zahrnující poskytování jídel a potravin a bezpečnost potravin, a psychosociální prostředí, zahrnující jednotnost v podpoře zdravého životního stylu v rámci instituce, učitele jako vzoru chování a vzájemnou podporu mezi vrstevníky při možnosti dostatečného času na společné stravování a socializaci. Škola by měla poskytovat čistou vodu, bezpečné potraviny a možnost mytí k podpoře zdraví. Také by měla nabízet a podporovat zdravé a kvalitní pokrmy, měla by poskytovat příjemný a dostatečný prostor pro konzumaci jídla umožňující socializaci. Školy by měly také navázat spolupráci s prodejci v blízkosti škol, kteří tvoří významný zdroj potravin pro žáky. Školy by měly také přinášet možnost praktické přípravy jídla, experimentů s jídlem a pěstování plodin (Aldinger, C. & Jones, J., 1998).
4.2 Regulace výrobků prodejných ve školních budovách 4.2.1 Legislativa v České republice
Dlouholetá debata k obsahu školních automatů a sortimentu školních bufetů a kantýn se na začátku letošního roku dočkala legislativního zakotvení. Od 1. září 2015 vešla v platnost novela č.82/2015 Sb. školského zákona (č.561/2004 Sb.), jejíž 2. odstavec
§ 32 upravuje prodej výrobků ve školách: „Ve školách a školských zařízeních se zakazuje reklama, která je v rozporu s cíli a obsahem vzdělávání, a reklama, nabízení k prodeji nebo prodej výrobků ohrožujících zdraví, psychický nebo morální vývoj dětí, žáků a studentů nebo přímo ohrožujících či poškozujících životní prostředí a dále reklama a nabízení k prodeji nebo prodej potravin, které jsou v rozporu s výživovými požadavky na zdravou výživu dětí, žáků a studentů. Požadavky na potraviny, pro které je přípustná reklama a které lze nabízet k prodeji a prodávat ve školách a školských zařízeních, stanoví ministerstvo a Ministerstvo zdravotnictví vyhláškou“ MŠMT (2015b).
V metodické příručce Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy k novele školského zákona se dočteme: „Předmětem informace obdobně není oblast „zdravých potravin“ ve školách, pro které je přípustná reklama a které lze nabízet k prodeji a prodávat ve školách a školských zařízeních, jejichž výčet ponese vyhláška vydaná společně s Ministerstvem zdravotnictví“ MŠMT (2015a). Vyhláška, která by konkrétně uváděla požadavky na potraviny, ještě půl roku po účinnosti novely vůbec neexistovala.
V současné době existuje její návrh, který ale podle některých hlasů nemůže být přijat, protože je příliš přísný. V prodeji tedy může být oficiálně stále cokoliv.
V doporučení Světové zdravotnické organizace je zmíněno, že bychom měli „zvolit techniky, které povedou k redukci prodeje nezdravého jídla na místech, kde se pohybují děti, jako jsou dětská hřiště, školy, školky, ordinace praktického lékaře, spolu s omezením reklamy na toto jídlo v hlavních dětských vysílacích časech,“ což dokládá důležitost právní úpravy sortimentu automatů a školních bufetů (volně přeloženo dle Binkiewicz-Glińska, A., Bakuła, S., Kusiak-Kaczmarek, M., Kowalski, I. M., Zaborowska-Sapeta, K., Protasiewicz- Fałdowska, H., & ... Białkowska, M., 2012, p. 161).
V roce 2014 vznikl za spolupráce Společnosti pro výživu a Státního zdravotního ústavu dokument Zdravá školní svačina: aneb uzdravme svůj školní automat i bufet, který prezentuje doporučení, co se týká sortimentu ve školních automatech a bufetech. Podle autorů jsou nejpalčivějšími problémy v oblasti výživy příjem soli, jednoduchých cukrů a umělých sladidel, která ač bez obsahu energie navykají děti na sladkou chuť. Podle autorů je takřka nemožné přijmout v běžné stravě maximálně 5 g soli, jak udává doporučení Světové zdravotnické organizace. Vysoký obsah soli je nejen v pečivu, ale i sýrech, pomazánkách a šunce. S obtížemi je možné vejít se do zvýšeného limitu 8 g za
den, proto je nutné apelovat na výrobce, aby obsah soli ve výrobcích snižovali. Co se týká příjmu jednoduchých cukrů, „doporučené denní dávky DACH stanovují limit příjmu volných cukrů celkem do 20 % z celého denního energetického příjmu“ (DACH = Německo, Rakousko, Švýcarsko). Autoři navíc doplnili kritérium přidaného cukru maximálně 10 % energie. Autoři prezentují konkrétní doporučení pro dětskou svačinu, kterou rozdělují dle věkové kategorie na menší svačinu (6-10 let) a větší svačinu (11-15 let).
Normy pro menší svačiny:
obsah energie činí 960 až 1185 kJ
maximálně 30 až 35 % energie pochází z tuků (tj. do 7,5 až 10,9 g)
maximálně 10 % energie pochází z nasycených mastných kyselin (tj. 2,5 až 3,1 g)
maximálně 1 % energie pochází z transmastných kyselin (TFA) (tj. do 0,2 g) – mohou být obsaženy pouze v potravinách, ve kterých se vyskytují
přirozeně (mléčné výrobky, máslo, maso a masné výrobky)
maximálně 10 % energie pochází z přidaných cukrů (5,6 - 7 g), maximálně 20 % energie pochází z volných cukrů celkem (11,3 - 13,9 g)
maximální obsah sodíku do 480 mg (tj. 1,2 g kuchyňské soli)
součástí svačiny by mělo být ovoce a zelenina nejlépe v čerstvém stavu
součástí svačiny by měl být nápoj v množství 200-350 ml Normy pro větší svačiny:
obsah energie činí 1275 až 1680 kJ
maximálně 30 až 35 % energie pochází z tuků (tj. do 10 až 15,5 g)
maximálně 10 % energie pochází z nasycených mastných kyselin (tj. 3,3 až 4,4 g)
maximálně 1 % energie pochází z transmastných kyselin (TFA) (tj. do 0,3 g) – mohou být obsaženy pouze v potravinách, ve kterých se vyskytují
přirozeně (mléčné výrobky, máslo, maso a masné výrobky)
maximálně 10 % energie pochází z přidaných cukrů (7,5 - 10 g), maximálně 20 % energie pochází z volných cukrů celkem (15 - 19,8 g)
maximální obsah sodíku do 480 mg (tj. 1,2 g kuchyňské soli)
součástí svačiny by mělo být ovoce a zelenina nejlépe v čerstvém stavu
součástí svačiny by měl být nápoj v množství 200- 350 ml
Nápoje mají z důvodu snadné konzumace cukrů limit 10 g cukru na balení.
(Floriánková, M., Košťálová, A., Fujáková, T., Tláskal, P., Suchopárová, L. & Balíková, M., 2014)
4.2.2 Regulace obsahu automatů v jiných zemí
Otázka sortimentu nabízeného ve školních zařízeních není předmětem diskuzí pouze v České republice. Obezita je závažným problémem všech vyspělých zemí
a sortiment školních automatů a bufetů jistě přispívá k tvorbě obezitogenního prostředí.
V následujících odstavcích představím v krátkosti přístupy některých zemí, které již v této problematice provedly legislativní kroky.
Například v USA již v roce 2007 doporučil Institut medicíny americké Národní akademie věd pro školní stravování vodu bez příměsí, nízkotučné mléko (nebo obdobné nápoje např. ze sóji), ochucené mléko obsahující max. 20 g cukru na 250 ml, 100 % ovocný džus. Jako akceptovatelné jsou označeny potraviny, které obsahují max. 840 kJ (uvedeno 200 kcal) na jednu porci, max. 35 % energie pochází z tuků, max. 10 % energie
z nasycených tuků, max. 35 % energie pochází z cukrů (neplatí pro jogurt) a mají max. 200 mg sodíku na jednu porci. Doporučené potraviny nesmí obsahovat žádné trans-mastné kyseliny (Floriánková, M., 2014). V červnu roku 2013 prosadilo Federální ministerstvo zemědělství zákaz prodeje nezdravých vysoce kalorických potravin ve školách (Hnilicová, H., 2013).
Španělský úřad pro bezpečnost potravin a výživu vydal usnesení upravující vhodný sortiment nabízený ve školách. Jsou to výrobky s maximálním obsahem energie 840 kJ (200 kcal), kdy maximálně 35 % energie pochází z tuků, maximálně 10 % energie pochází z nasycených tuků, neobsahují žádné trans-mastné kyseliny (s výjimkou přirozeného výskytu v mléčných výrobcích), maximálně 30 % energie pochází z cukrů (neplatí pro ovoce, zeleninu, šťávy a mléčné produkty), maximální obsah soli je 0,5 g (0,2 g Na).
Potraviny nesmí obsahovat umělá barviva, kofein a jiné stimulanty s výjimkou těch, které jsou přirozeně obsažené v kakau (Floriánková, M., 2014).
Ve Francii jsou automaty zcela zakázané na základních a středních školách. Ve Velké Británii platí od roku 2006 minimální výživové normy, obsah automatů je regulován.
V Litvě je obsah automatů regulován dle výživových norem schválených v roce 2005.
V některých dalších zemích je regulace v kompetenci obecních úřadů či záleží pouze na vedení školy a rodičích žáků (Hnilicová, H., 2013).
V říjnu roku 2014 byly publikovány výsledky výzkumu Světové zdravotnické organizace, který porovnával BMI dětí na školách ve 12 evropských zemích se školním nutričním prostředím. Prostředí se hodnotilo skrze charakteristiky přispívající ke zdravé
výživě a životnímu stylu, celkem šlo o 18 bodů. Hodnotila se časová dotace hodin
tělocviku, dostupnost sportovních hřišť, dostupnost 15 položek občerstvení a organizace postupů na propagaci zdravého životního stylu. Informace o školním prostředí podávali zaměstnanci, v České republice to byl pediatr nebo člen výzkumného týmu s pověřeným pracovníkem školy. Bylo vybráno 5 charakteristik, které se přímo týkají výživy: čerstvé ovoce, mléko, slazené nealkoholické nápoje, slané a sladké pochutiny. Vyšší skóre v jednotlivých charakteristikách znamenalo vyšší podporu. Česká republika se spolu s Bulharskem, Řeckem, Maďarskem, Lotyšskem a Litvou řadí k zemím s nižším skóre (méně než tři charakteristiky byly hodnoceny jako podporující). Na druhém konci škály nalezneme Irsko, Maltu, Norsko, Portugalsko, Švédsko a Slovinsko. Nepřítomnost slazených nealkoholických nápojů, sladkých a slaných pochutin byla vyšší ve státech s vyšším skórem.
V české republice bylo zapojeno 548 škol, což je výrazně více než v ostatních zemích. Bylo zjištěno, že čerstvá zelenina a ovoce je dostupná na 50 %, 100 % ovocný džus bez cukru na 25 % škol. Mléko a slazené nealkoholické nápoje jsou dostupné na 60 % škol.
Jogurt a voda je dostupná na 55 % škol. Slaná svačina pouze na 18 % škol. Školní hřiště jsou mimo vyučování dostupná na 80 % škol, což je nejméně ze všech států. Podpůrné projekty jsou organizovány v České republice v 88 % zúčastněných tříd, což je vzhledem k ostatním státům uspokojivé. Jde o údaje z roku 2007/2008.
Česká republika se také řadí ke státům s největšími rozdíly mezi jednotlivými školami, což dokládá nejednotnost školní politiky napříč celým státem. Tento problém řeší již zmíněná novela školského zákona a měla by to řešit dosud neexistující vyhláška, která se k němu bude vztahovat. Ačkoliv souvislost školního prostředí a BMI žáků nebyla prokázána, s výjimkou Norska a Švédska, hodnoty BMI dětí byly oproti roku 2007 opět vyšší (Wijnhoven, T. et al, 2014b).
4.3 Školní intervence
V tomto odstavci se pokusím shrnout principy, které by mohly zvýšit účinnost školní intervence. Podle Pařízkové a Lisé byly neúspěšné ty studie věnující se životnímu stylu dětí, které se věnovaly více oblastem. Mimo nutriční edukaci a fyzickou aktivitu se zaměřovaly také na mimoškolní aktivity dětí a fyzické prostředí. Neúspěšné studie také ve větší míře požadovaly vlastní aktivitu dětí, aktivitu rodičů nebo širší komunity. Působení na úrovni rodiny se také nezdá být vhodné. Z daného vzorku byly průměrně úspěšnější kratší intervence (61 týdnů). Z výsledků vyplývá také vyšší úspěšnost u dětí do 8 let věku (2007). Výhodou intervencí v dětském věku je také to, že: „Dodržování diety v prevenci dětské obezity je poněkud jednodušší než u dospělých vzhledem k tomu, že děti rostou.
Proto v převážné většině případů není nutné, aby dodržovaná dieta byla přísná“
(Pařízková, J., & Lisá, L., 2007, p. 131).
škola si ale musí dát velký pozor na formu intervence. Již několikrát jsem se ve školním prostředí setkala s přístupem, který je podle mého mínění neadekvátní. Absolutní odmítání všeho nezdravého může podle mě snadno vést k naplnění pořekadla: Zakázané ovoce chutná nejlépe. Každý člověk má někdy chuť na něco sladkého nebo slaného, proč tedy v duchu potravinové pyramidy tuto možnost nedopřát i dětem. Při každé intervenci je navíc nutné brát v úvahu i možný nežádoucí účinek na děti s normální nebo nízkou hmotností, které by se mohly v důsledku intervence dostat do podváhy.
V materiálu Fóra zdravé výživyZdravá výživa dětímůžeme najít hezké shrnutí toho, jak ošemetné může být nucení dětí do „zdravých potravin“. Ačkoliv je míněné spíše do domácího prostředí, jistě ho můžeme aplikovat i do toho školního. Z materiálu vyplývá, že je-li dítě pravidelně nucené do jídla, které nemá rádo a které je prezentováno jako zdravé, může si vytvořit ke zdravým potravinám negativní vztah. I z těchto situací může vzejít rozlišování potravin v dospělosti na „dobré“ a „zdravé“. Představování nových pokrmů musí probíhat nenásilně. „Strach z neznámé chuti lze oslabit jen opakovaným nenuceným kontaktem s potravinou.“ „Navíc je třeba počítat s tím, že zatímco dospělému stačí, aby novou potravinu ochutnal v průměru 5 - 7x a oblíbí si ji, dítě potřebuje těchto kontaktů asi jedenáct.“ Snězením jídla také není dobré podmiňovat oblíbené dětské činnosti nebo za snězení dítě odměňovat, tím obliba potraviny klesá. Nejdůležitější je, aby připravená zdravá strava byla chutná, jen tak lze vytvořit žádoucí návyk.
(Fórum zdravé výživy, 2005)
Praktická část
5 Přípravná fáze výzkumu
5.1 Cíle a hypotézy výzkumu
Hlavním cílem bakalářské práce je zmapovat nákupní preference žáků základní školy a podmínky, které je ovlivňují, a na základě výsledků zformulovat doporučení, jak pozitivně ovlivnit zdravý životní styl žáků základní školy. Vzhledem k tomu, že soubor respondentů pochází z jedné základní školy, půjde o opatření šitá na míru této škole, jejich plošná aplikace by nemusela být funkční.
Z formulovaných dotazníkových otázek vyplývaly následující vedlejší cíle:
Zjistit, co žáci v automatech, bufetech a obchodech nejčastěji nakupují.
Zjistit, zda jsou nákupní preference ovlivněny věkem.
Zjistit, zda má na četnost nákupu vliv, zda si žák nosí svačinu z domova.
Zjistit, proč někteří žáci nákupní možnosti nevyužívají.
Zjistit, co je důvodem k nákupu.
Zjistit, odkud pocházejí peníze, kterými žáci tyto nákupy platí.
Zjistit, zda výše útraty závisí na věku.
Ověřit souvislost mezi nákupními možnostmi a denní dobou, kdy žáci nakupují.
Na základě cílů jsem stanovila následující hypotézy:
Žáci nejčastěji nakupují sladké pití, tyčinky a sladkosti. Nemyslím si, že se objeví alkoholický nápoj - žáci to nepřiznají.
Myslím, že svačina z domova nemá vliv na četnost nákupů.
U žáků, kteří nákupní možnosti nevyužívají, očekávám nejčastěji možnost
"nepotřebuji, protože dostávám svačinu z domova".
Žáci nakupují nejčastěji proto, že mají na něco chuť.
Zejména mladší žáci hodně využívají automat na mléko.
Nákupy jsou nejčastěji hrazeny kartičkami do automatu na mléko a kapesným.
Očekávám vyšší útratu u starších žáků, kteří mohou mít lepší přístup k penězům.
Nákupy v obchodě v blízkosti školy se týkají spíše starších ročníků.
Očekávám vztah mezi provozem školního bufetu (před vyučováním a o velké přestávce) a denní dobou nákupu, podobná souvislost může vzniknout u obchodu (před vyučováním, o polední pauze, cestou ze školy), kam musí mít žáci čas dojít.
