Vysoká škola ekonomická v Praze Národohospodářská fakulta
Hlavní specializace: Národní hospodářství
P OROVNÁNÍ VÝVOJE PLATŮ PEDAGOGICKÝCH PRACOVNÍKŮ K RŮSTU PRŮMĚRNÉ MZDY V LETECH
2012–2019 V Č ESKÉ REPUBLICE PODLE JEDNOTLIVÝCH KRAJŮ
bakalářská práce
Prohlašuji na svou čest, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a s použitím uvedené literatury.
Kateřina Vašátková
V Praze dne 12. 05. 2021
Poděkování
Na tomto místě bych ráda poděkovala paní Ing. Zdence Vostrovské, CSc. za cenné rady a připomínky, které mi v průběhu zpracování práce vstřícně poskytla. Dále bych chtěla poděkovat zaměstnancům Českého statistického úřadu, kteří mi ochotně poskytli potřebné informace ke zpracování práce. Na závěr bych ráda poděkovala své rodině za podporu při studiu.
Zadání
Abstrakt
Tato bakalářská práce zkoumá mzdové ohodnocení pedagogických pracovníků na základních a středních školách veřejného sektoru v letech 2012–2019. Platy učitelů jsou porovnány se mzdami v jednotlivých krajích České republiky. V teoretické části práce jsou nejprve definovány pojmy související s veřejným sektorem a metoda ke stanovení výše platu pedagogických pracovníků a poté pojmy týkající se teorie nezaměstnanosti, hrubého domácího produktu a lidského kapitálu. V praktické části tato práce porovnává platy učitelů na základních a středních školách s průměrnými mzdami v jednotlivých krajích pomocí dat získaných především z Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky a Českého statistického úřadu. Ve vybraných krajích je následně provedena analýza zabývající se nacházením možných příčin nepoměrů mezi vybranými kraji. Bakalářská práce shledává vznik nepoměrů platů ke mzdám. Nejnižší poměry v celém sledovaném období platů ke mzdám jsou zjištěné v hlavním městě Praha. Naopak nejvyšší poměry v Karlovarském kraji. U šesti vybraných krajů je provedena analýza zkoumající možné příčiny nerovnosti. Vývoj nezaměstnanosti, hrubého domácího produktu a podílu vysokoškolsky vzdělaných osob evidovaných v kraji odpovídá zjištěným nepoměrům. Práce nabízí pohled na finanční situaci pedagogických pracovníků a přehled situace v jednotlivých krajích.
Klíčová slova: Trh práce, cena práce, nezaměstnanost, veřejný sektor, vzdělání
JEL klasifikace: E24, I21, J23, D73
Abstract
The bachelor thesis examines the salary evaluation of pedagogical staff at primary and secondary schools in the public sector during the years 2012–2019. Teachers' salaries are compared to salaries in individual regions of the Czech Republic. The theoretical part of the thesis first defines the terms related to the public sector and the method for determining the salary of teachers, as well as the concepts and theories of unemployment, gross domestic product and human capital. In the practical part, the work compares the salaries of teachers in primary and secondary schools to the average wages in individual regions using data obtained mainly from the Ministry of Education, Youth and Sports and the Czech Statistical Office. An analysis is then performed in the selected regions, dealing with finding possible causes of disparities among picked areas. The thesis finds the resulting differences between salaries and wages. The lowest ratios of salaries to wages in the entire monitored period are possible to detect in the capital city of Prague. By contrast, the highest conditions are in the Karlovy Vary region. An analysis examining the possible causes of inequality is performed in six selected regions. The development of unemployment, gross domestic product and the share of university-educated people registered in the region corresponds to the identified disparities. The work offers a view of the financial situation of pedagogical staff and an overview of the situation in individual regions.
Keywords: Labour market, labour price, unemployment, public sector, education JEL classification: E24, I21, J23, D73
Obsah
Poděkování ... 4
Zadání ... 5
Abstrakt ... 7
Abstract ... 8
Úvod ... 13
Metodika... 15
Teoretická část... 17
1. Struktura veřejného sektoru ... 17
2. Struktura školství ... 18
3. Odměňování pracovníků ... 19
3.1. Mzda ... 20
3.1.1. Ukazatelé mezd ... 20
3.1.2. Zdroje dat ... 21
3.2. Platy ... 22
3.2.1. Odměňování pedagogických pracovníků ... 23
4. Nezaměstnanost ... 26
4.1.1. Dělení nezaměstnanosti ... 27
4.1.2. Typy nezaměstnanosti ... 27
4.1.3. Měření nezaměstnanosti ... 28
5. Makroekonomické ukazatele ... 30
5.1. Hrubý domácí produkt ... 30
5.1.1. Reálný a nominální HDP ... 31
5.1.2. Metody měření HDP ... 32
6. Vzdělání jako investice do lidského kapitálu ... 33
Praktická část... 34
7. Vývoj mzdového ohodnocení v jednotlivých krajích ... 34
7.1. Vývoj průměrných hrubých mezd pedagogických pracovníků podle krajů v letech 2012–2019 ... 36
7.2. Poměr mezd pedagogických pracovníků k průměrným mzdám podle krajů v letech 2012–2019 ... 38
7.3. Mzdy v regionálním školství ... 41
7.3.1. Vývoj hrubých mezd pedagogických pracovníků podle krajů v letech 2012–2019 ... 41
7.3.2. Poměr mezd pedagogických pracovníků k průměrným mzdám podle krajů v letech 2012–2019 ... 43
8. Porovnání vybraných krajů ... 45
8.1.1. Hlavní město Praha ... 47
8.1.2. Jihočeský kraj ... 48
8.1.3. Karlovarský kraj ... 49
8.1.4. Moravskoslezský kraj ... 49
8.1.5. Středočeský kraj ... 50
8.1.6. Zlínský kraj ... 51
9.Příčiny rozdílů mezi poměry platů pedagogických pracovníků a mzdami z hlediska jednotlivých krajů ... 51
9.1. Nezaměstnanost ... 51
9.2. Podíl krajů na celkovém HDP ... 53
9.1. Struktura obyvatel ... 55
Závěr... 59
Použité zkratky ... 65
Seznam tabulek ... 66
Seznam grafů ... 66
Seznam příloh ... 67
Seznam zdrojů ... 68
Tištěné publikace... 68
Tištěné publikace dostupné online ... 68
Elektronické zdroje ... 69
Zákony a nařízení ... 74
Přílohy ... 75
13
Úvod
Cena práce, a s tím spojená výše průměrných mezd, je častým tématem napříč různými obory a důležitým ukazatelem vyjadřujícím životní úroveň každé ekonomiky.
Zatímco v soukromém sektoru je výše mzdového ohodnocení ovlivněna mnoha faktory vyskytujícími se na trhu práce, ve veřejném sektoru tomu tak není. Finanční ohodnocení ve veřejném sektoru je stanoveno plošně pro celou Českou republiku bez ohledu na kraj.
Tím mohou vznikat významné nesrovnalosti ceny práce na trhu mezi soukromým a veřejným sektorem. V každém kraji České republiky zaměstnanci veřejného sektoru pobírají mzdové ohodnocení dle stejných platových tarifů. To však může vést k nesrovnalostem, kdy v určitém kraji budou tyto pozice nejžádanější z důvodu vysokého finančního ohodnocení a naopak v jiném kraji budou tyto pracovní pozice poptávané méně. Zaměstnanci, kteří spadají do veřejného sektoru, jsou mimo jiných pedagogové, na něž se tato práce podrobně zaměřuje. Aktuálnost práce spočívá zejména v tom, že problematika není příliš rozebírána. Pouze v roce 2019 vznikla jediná statistická publikace, zabývající se celým regionálním školstvím, která mimo státních škol zřizovanými MŠMT, obcemi a kraji, na které se tato práce zaměřuje, zahrnuje i soukromé a církevní instituce.
V teoretické části se práce zaměřuje na charakteristiku veřejného sektoru, jeho členění a financování s následným bližším pohledem na strukturu školství. Následně jsou v práci popsány způsoby odměňování pracovníků za odvedenou činnost. Blíže zkoumány jsou finanční formy odměn mzdami a platem. Jsou vysvětleny ukazatele, které se používají při měření mezd, a následně jsou popsány způsoby statistického šetření při výpočtu průměrných mezd. Podrobněji se teoretická část práce zabývá platy, které jsou cenou práce ve veřejném sektoru. Teorie platů se zaměřuje především na skupinu pedagogických pracovníků. Jsou zde definovány termíny a způsob stanovení výše finanční odměny pro pedagogické pracovníky. Výzkum se zabývá hledáním příčin nepoměrů mezi platy pedagogů a průměrnými mzdami v jednotlivých krajích České republiky. Tyto příčiny jsou zkoumané vybranými makroekonomickými ukazateli, které jsou definovány v teoretické části práce. V kapitole zabývající se hrubým domácím produktem je charakterizováno dělení a metody měření využívané k výpočtu hrubého domácího produktu. V kapitole zabývající se nezaměstnaností je popsáno dělení a typy nezaměstnanosti. Měření nezaměstnanosti se zabývá metodikou Českého statistického
14
úřadu i Ministerstvem práce a sociálních věcí. Teoretická část práce je ukončena investicí do lidského kapitálu – vzdělání.
Praktická část práce charakterizuje vývoj mzdového ohodnocení pedagogických pracovníků na státních základních a středních školách ve sledovaném období 2012–2019 ve všech krajích České republiky. Cena práce pedagogických pracovníků je následně porovnána s průměrnou hrubou mzdou v kraji ve všech sledovaných letech. Z důvodu aktuálnosti a objektivního šetření se práce dotýká i problematiky, kdy je do výběru zahrnuto celé regionální školství. Na rozdíl od předchozího šetření je na analýzu regionálního školství nahlíženo i přes ukazatel medián mezd. Cena práce pedagogických pracovníků regionálního školství se porovnává s průměrnými mzdami a s mediánem mezd z hlediska jednotlivých krajů.
Na základě poměru platů ke mzdám ve státním školství je vybráno šest reprezentativních krajů (Hlavní město Praha, Jihočeský kraj, Karlovarský kraj, Moravskoslezský kraj, Středočeský kraj a Zlínský kraj), které jsou podrobně zanalyzovány. Vývoj poměrů platů pedagogických pracovníků na státních základních a středních školách k průměrným mzdám ve vybraných krajích je porovnána s vývojem nezaměstnanosti a hrubého domácího produktu s cílem nalézt možné příčiny těchto rozdílů. Na závěr jsou platy ve vybraných krajích poměřeny i se strukturou obyvatelstva, kdy se konkrétně obyvatelstvo klasifikuje podle věku a dosaženého vysokoškolského vzdělání, které je nezbytné pro vykonávání pedagogické činnosti.
Tato práce si klade za cíl verifikovat, že v jednotlivých krajích České republiky dochází k nepoměrům mezi platy pedagogických pracovníků a mzdami, které se tvoří na trhu práce, následně zhodnotit několik ukazatelů s cílem nalézt shody charakterizující ekonomický vývoj krajů jako příčinu těchto nepoměrů. Závěr bakalářské práce nabízí porovnání zjištěných údajů ve vybraných krajích.
15
Metodika
V teoretické části práce je zejména využita metoda literární rešerše. Jejím cílem je vysvětlení veřejného sektoru, odměňování pracovníků, vybrané makroekonomické ukazatele a teorie kapitálu. Souhrn poznatků tvoří teoretický základ k praktické části práce.
Úvod praktické části zkoumá platy pedagogických pracovníků vyučujících na základních a středních školách veřejného školství z hlediska jednotlivých krajů. Tyto údaje vychází ze čtvrtletního výkazu o zaměstnancích, které zveřejňuje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Ze získaných údajů je následně provedená analýza vyjadřující poměr platů pedagogů obou sledovaných skupin k průměrným mzdám v daném kraji. Obdobná analýza je provedena i pro celé regionální školství z dat získaných z Českého statistického úřadu, ve které jsou využívány ukazatele průměrných mezd a mediánu mezd. Dále je provedeno časové srovnání vývoje poměru platů pedagogických pracovníků na státních základních a středních školách s průměrnými mzdami podle jednotlivých krajů. Závěr praktické části nabízí analýzu možných příčin nepoměrů mezi platy pedagogů ve veřejném sektoru a mzdami. Nezaměstnanost je měřená metodikou Ministerstva práce a sociálních věcí vyjadřující podíl nezaměstnaných osob. Práce dále zkoumá nepoměry podle míry, se kterou se jednotlivé kraje podílejí na celkovém HDP České republiky. Hrubý domácí produkt je důležitým národohospodářský agregát sloužící k posouzení výkonnosti ekonomiky. Zjištěné údaje z Českého statistického úřadu vychází z výdajové metody měřící celkové HDP a jeho podílu kraje na celkovém HDP České republiky. Následně jsou z Českého statistického úřadu zjištěné počty vysokoškolsky vzdělaných osob v kraji a celkový počet ekonomicky aktivního obyvatelstva v kraji. Podíl vysokoškolsky vzdělaných osob je vypočítán z celkového počtu vysokoškolsky vzdělaných osob k celkovému počtu obyvatel v kraji.
Závěr bakalářské práce vychází z provedených srovnání a analýz. Jsou zhodnoceny možné příčiny nepoměrů mezi platy pedagogických pracovníků na státních základních a středních školách a průměrnými mzdami z hlediska jednotlivých krajů.
17
Teoretická část
1. Struktura veřejného sektoru
Významnou součástí národního hospodářství je veřejný sektor. Ve veřejném sektoru je kladen důraz na kolektivní potřeby, na rozdíl od soukromého sektoru, kde je důraz kladen na maximalizaci zisku a užitku k uspokojení individuálních potřeb. Cílem veřejného sektoru je zajistit vnitřní a vnější bezpečnost, zdravotní služby a poskytnout patřičné vzdělání či služby spojené s bydlením. Veřejný sektor je financován z daní prostřednictvím veřejného rozpočtu.
Součástí veřejného sektoru je veřejná správa. Veřejná správa je tvořena institucemi s centrální, nebo územní působností. Instituce s centrální působností jsou součástí státní správy, např. ministerstva, Parlament ČR nebo Národní kontrolní úřad. Instituce s územní působností, patřící do samosprávné jednotky, jsou zejména krajské samosprávy a samosprávy obcí. Kromě veřejné správy (institucí patřící pod veřejnou správu) jsou součástí veřejného sektoru i organizace poskytující veřejné statky a služby za předpokladu, že jsou rovněž jako veřejný sektor financovány z veřejného rozpočtu. Mezi tyto organizace patří nemocnice, školy, sociální služby aj. (Nahodil, 2014) Podle Doc.
JUDr. Horzinkové (2013) může být veřejná správa charakterizována jako služba občanům, prostřednictvím které jsou realizovány veřejné úkoly. Veřejná správa je součást výkonné moci. Je rozdělena podle subjektů zabezpečujících výkon státní správy a výkon samosprávy. Státní správa je prováděna správními úřady12 vykonávajícími správu v zájmu státu. (Horzinková, 2013) Vykonavatele státní správy lze rozdělit i podle přímého či nepřímého jednání. Mezi přímé vykonavatele patří prezident ČR, vláda a jednotlivá ministerstva, která sdružují správní orgány nebo veřejné ozbrojené sbory.
Mezi nepřímé vykonavatele patří např. obecní úřady, obecní úřady s rozšířenou působností nebo krajské úřady. (Nahodil, 2014) Veřejný sektor je tedy reprezentován veřejnou správou, která se dělí na státní správu a samosprávu. Kromě veřejné správy se
1Správní úřady jsou úřady, které jsou součástí výkonné moci, ale nejedná se o prezidenta republiky nebo o vládu. Příkladem mohou být jednotlivá ministerstva, Český statistický úřad, Úřad pro ochranu osobních údajů nebo Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (Pouperová, 2014)
18
do veřejného sektoru řadí i další subjekty. Všechny tyto instituce jsou financovány z veřejného rozpočtu (veřejných financí).
Nahodil (2014) uvádí, že: „Veřejné finance představují nejvýznamnější nástroj veřejného sektoru, který může ovlivňovat hospodářskou situaci ekonomických subjektů.“
(Nahodil, 2014, str. 9) Ovlivňovat ji mohou jak na mikroekonomické úrovni, tak na úrovni makroekonomické. Veřejné finance označují finanční vztahy, kdy minimálně jedna ze stran je financována z veřejného rozpočtu, mezi institucemi veřejné správy a ostatními subjekty. (Nahodil, 2014)
2. Struktura školství
Škola je společenskou institucí, jejíž cílem je poskytnutí vzdělání obyvatelstva a rozvoj gramotnosti. Podle zřizovatele se v České republice dělí školy na státní, soukromé a církevní. Zřizovatelem státních škol je Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky, kraj, obec nebo svazek obcí. Zřizovatelem církevních škol je církev nebo náboženská společnost. Zřizovateli soukromých škol jsou kromě fyzických a právnických osob také družstva a nadace. Pojmenování regionální školství označuje všechny zmíněné typy škol, tzn. státní školy, církevní školy a soukromé školy. (MŠMT, 2020) Školská zařízení se dále klasifikují na univerzální, odborná a umělecká nebo podle klasického rozdělení na předškolní výchovu, základní školství, střední školství a vysoké školství. (Nahodil, 2014)
Ve struktuře zaměstnanců ve školství je potřeba vymezit další dva pojmy, a to rozdíl mezi pedagogickými a nepedagogickými pracovníky. Pedagogičtí pracovníci jsou ti, jejichž náplní práce je přímá pedagogická činnost. Ta může být vyučovací, výchovná nebo pedagogicko-psychologická. Pedagogický pracovník může být zaměstnancem státu i právnické osoby vykonávající činnost školy nebo zařízení sociálních služeb.
Pedagogický pracovník je učitel, vychovatel, asistent pedagoga, pedagog v zařízení pro další vzdělávání, speciální pedagog, psycholog, pedagog volného času nebo trenér.
(zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících) Nepedagogický pracovník je zaměstnanec, který rovněž jako učitel pracuje na akademické půdě a je finančně odměňován z rozpočtu veřejného financování, ale nevykonává přímou pedagogickou činnost. Mezi tyto pracovníky patří například technicko-hospodářští pracovníci,
19
zaměstnanci vykonávající práce školníka, kuchaře, vedoucího školní jídelny, vrátného, účetní či administrativně správní, personalistické a ekonomické práce. (MŠMT, 2020)
Každý zaměstnanec má nárok za vykonanou práci být odměněn mzdou, platem nebo odměnou z dohody. Zaměstnavatelem vyplácejícím prostředky k finančnímu ohodnocení ve státním školství je stát, územní samosprávný celek, státní fond, školská právnická osoba zřízená Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky, krajem nebo obcí či dalšími poskytovateli. (zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce)
České veřejné školství je financováno ze státního rozpočtu. Tyto finanční prostředky se nachází v zákoně o státním rozpočtu České republiky v rozpočtové kapitole č. 333 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a jsou primárním zdrojem financování českých veřejných škol. Druhým zdrojem financování veřejných škol jsou finanční příspěvky obcí, které jsou poskytovány zejména mateřským a základním školám, a to pokud je daný kraj, obec nebo svazek obcí zřizovatelem. Tyto finance jsou získávány z rozpočtového určení daní nebo jako subvence a jsou školám poskytovány k realizaci neinvestičních výdajů (vytápění, úklid, spotřeba energií, odvoz odpadu apod.). (Nahodil, 2014) Veřejné školství je převážně financováno ze státního rozpočtu, pouze malá část je hrazena obcemi. Soukromé školy jsem převážně financovány dotacemi. Existují dva typy dotací. První jsou poskytovány pouze institucím, které jsou zařazené jako předškolní a školní zařízení. Odlišný druh dotací je určen pouze k neinvestičním výdajům, které přímo souvisí se vzděláváním. Zpravidla jsou tyto finanční prostředky používány na financování pedagogických pracovníků. Výše dotací se stanovuje na základě počtu žáků vzdělávaných na škole. (Nahodil, 2009) Školství může být mimo to financováno také z jiných činností a zdrojů nebo fondu odměn. (MŠMT, 2020)
3. Odměňování pracovníků
Každý zaměstnanec má nárok na patřičnou odměnu za vykonanou práci. Na odměňování pracovníků lze hledět několika pohledy. Například v moderním řízení lidských zdrojů je brán zřetel na mnohem širší vymezení odměňování za vykonanou práci než pouze na peněžní odměnu. Prof. Ing. Josek Koubek CSc., ve své knize Řízení lidských zdrojů poukazuje, že součástí celkové odměny jsou jak peněžní odměny v podobě mzdy, platu nebo jiného finančního ohodnocení, tak nepeněžní odměňování. To může být povýšení, (nepeněžní) zaměstnanecké výhody, formální uznání (v podobě pochvaly)
20
nebo hmotné věci, kupříkladu nadstandartní vybavení kanceláře, přiřazení stroje či zařízení. Kompenzace za odvedenou práci v podobě nepeněžní formy se dají více či méně vyjádřit v peněžní hodnotě, nicméně ale i tento druh je součástí celkové odměny zaměstnance. (Koubek, 2007) I přesto, nejenom z pohledu národohospodářského, je spíše kladen důraz na problematiku peněžního odměňování v podobě platů a mezd.
Mezi pojmem mzda a pojmem plat je podstatný rozdíl. Mzda je peněžní odměna, kterou vyplácí zaměstnanci za vykonanou práci zaměstnavatel v soukromém sektoru.
Zatímco plat je poskytován v nepodnikatelském sektoru, tedy veřejném sektoru.
3.1. Mzda
Mzda je peněžité plnění, které poskytuje zaměstnanci zaměstnavatel za odvedenou práci. O mzdě se rozhoduje převážně mimotržním kolektivním jednáním, do kterého je promítnuto i rozhodování institucí, firem na trhu a odbory. Na trhu práce se výše rovnovážné mzdy odlišuje podle velikosti nabídky práce. (Brožová, 2018) Výše mzdy zaměstnance se odlišuje pracovní výkonností, odpovědností, obtížností, individuálními charakteristikami daného zaměstnance a pracovními výsledky. Výše mzdového ohodnocení je sjednána v pracovní, popř. v jiné smlouvě (např. manažerská smlouva) nebo v kolektivní smlouvě. Mzda zaměstnance se skládá ze tří složek – základní mzda, příplatek za práci přesčas a příplatek ve ztíženém pracovním prostředí. (Bělina, 2017)
3.1.1. Ukazatelé mezd
Prvním důležitým ukazatelem, jedná-li se o mzdy, je průměrná hrubá měsíční mzda.
Hrubou měsíční mzdu tvoří základní složka mzdy a dalších finanční odměny, jako jsou příplatky, náhrada mezd a platů či jakákoliv jiná finanční odměna, která byla v daném měsíci zaměstnanci vyplacena. Průměrná hrubá měsíční mzda je podíl součtu mezd v dané sledované skupině zaměstnanců k počtu sledovaných zaměstnanců. Výsledná hodnota neukazuje výši mzdy, kterou by pobírala většina zaměstnanců, ale ukazuje celkovou mzdovou úroveň dané sledované skupiny v určitém časovém období. Jedním z podkladů, kterým může být počítána průměrná hrubá mzda, je podnikové výkaznictví.
(ČSÚ, 2018)
21
Druhým, neméně důležitým ukazatelem, je medián mezd. Tento ukazatel dělí sledovanou skupinu na dvě stejně velké poloviny a určuje prostřední hodnotu všech mezd zaměstnanců. (ČSÚ, 2018) Ukazatel medián mezd tedy představuje prostřední hodnotu v seřazeném sledovaném souboru. Medián mezd je očištěn o chybovost způsobenou vyskytujícími se extrémními hodnotami v souboru. Jsou-li tedy do sledované skupiny zařazení i vysokopříjmoví jedinci (manageři, ředitelé, vedoucí aj.), používá se pro správné šetření medián namísto průměru, který i za přítomnosti jediného vysokopříjmového jedince ve sledovaném souboru vychýlí průměr výš, než by tomu bylo, kdyby přítomen nebyl.
V práci je sledována cena práce pedagogických pracovníků na základních a středních školách. V takto již omezeném vzorku se nejedná o příliš velkou chybovost ani při použití ukazatele průměrných mezd. Důvod pramení z toho, že samotné pozorování je již očištěno od vysokopříjmových pracovníků (nebo naopak nízkopříjmových pracovníků) a je zaměřené na skupinu podobně finančně ohodnocenou. Pokud by byla sledována mzda všech zaměstnanců v mnohem širším měřítku, byla by průměrná hodnota ovlivněna více.
Jelikož jsou údaje sledování zaměřené pouze na pedagogy základních a středních škol, kteří se pohybují v 9.–14. platové třídě3, přičemž nejčastěji se vyskytuje 12. platová třída, je vzorek očištěn o extrémní hodnoty. (Wagner, 2020)
V neposlední řadě je důležitým ukazatelem souvisejícím se mzdami ukazatel Evidenční počet zaměstnanců, který zahrnuje veškeré osoby v pracovním vztahu k zaměstnavateli. Všechny údaje, ať už o počtu zaměstnanců nebo průměrné hrubé mzdě, jsou očištěny o osoby, které vykonávají veřejné funkce, jako jsou poslanci či senátoři. Do statistik rovněž nejsou zařazeny osoby na mateřské a rodičovské dovolené nebo učni vykonávající činnost na jinou dohodu, než je pracovní poměr. (ČSÚ, 2018)
3.1.2. Zdroje dat
Na stejnou oblast statistického šetření lze hledět různými pohledy. Český statistický úřad používá odlišné metodiky na stejné oblasti statistiky. Není tomu jinak ani při analýze průměrných mezd, kde ČSÚ pracuje se dvěma zdroji dat.
3 Zařazení do platové třídy je blíže popsáno v kapitole 3.3 Platy
22
Průměrná mzda může být zjišťována z podnikového výkaznictví. Tyto údaje jsou zveřejňovány čtyřikrát ročně – každé čtvrtletí. Tato metoda poskytuje údaje o průměrných mzdách tříděné podle krajů, odvětví nebo početně velkých skupin. Jsou zde zahrnuty i osoby, které jsou buď nemocné nebo mají neplacenou nepřítomnost v práci po dobu kratší než 4 týdny. Výhodou použití metody podnikového výkaznictví je, že objem mezd je očištěn o ostatní osobní náklady (OON) 4 a poměřen evidenčním počtem zaměstnanců daného podniku. Z podnikového výkaznictví nemohou být detailně porovnávány různé obory. (ČSŮ, 2018)
Podrobnější informace o jednotlivých mzdách zaměstnanců se dají zjistit z dat strukturální statistiky. Ta umožňuje třídění průměrných mezd podle druhu zaměstnání a poskytuje tak obecný pohled na rozprostření mezd mezi zaměstnanci v různých odvětvích či pracovištích. Nevýhodou této metody je zatížení výběrovou chybou. Tato chyba vzniká v důsledku toho, že strukturální statistika částečně plyne z výběrového šetření. Další nevýhodou je, že do strukturální statistiky nejsou zahrnutí zaměstnanci, kteří mají úvazek kratší než 30 hodin týdně. Strukturální statistika je vypracována ve spolupráci ČSÚ a MPSV. (ČSŮ, 2018) MPSV pracuje s Informačním systémem o průměrném výdělku (ISPV), který eviduje úroveň a délku pracovní doby zaměstnanců, a je publikován ve čtvrtletním šetření o průměrném výdělku (MPSV, 2021)
3.2. Platy
Plat je rovněž jako mzda peněžité plnění, ale není poskytován v podnikatelské sféře, ale ve sféře nepodnikatelské. Výše platu není výsledkem jednání mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, ale je určen podle zákoníku práce a nařízení vlády, popř. podle vnitřního platového předpisu. Každý zaměstnanec ve veřejných službách a státní správě je zařazen do odpovídajícího platového tarifu. (Bělina, 2017) V celé České republice platí stejné platové tarify bez ohledu na životní úroveň či životní náklady v obci, okresu nebo kraji, bydliště či vykonávané pracovní činnosti. Platové tarify jsou upraveny v §5 nařízení vlády č. 341/2017 Sb a v přílohách téhož nařízení vlády. (nařízení vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě) Nařízení vlády
4 Ostatní osobní náklady (OON) je označení pro odměnu za práci, která však byla činěna mimo pracovní poměr. Do OON patří odměny na dohodu o práci, odměna z dobrovolné činnosti, odměna vyplácená žákům během konání odborného výcviku apod. (TREXIMA, 2021)
23
341/2017, s účinností od 1. ledna 2018 nahradilo předchozí nařízení vlády 564/2006 Sb.
(MPSV, TREXIMA, 2021)
Zaměstnanci veřejného sektoru jsou členěni podle druhu zaměstnání. Tyto druhy jsou definovány ve čtyřech přílohách téhož nařízení vlády, které udávají příslušné platové tarify, podle kterých jsou zaměstnanci finančně odměňováni.
Členění příloh
• Příloha č. 1: obecná stupnice platových tarifů pro nezahrnuté zaměstnance v přílohách č. 2–4,
• Příloha č. 2: zdravotní pracovník poskytující zdravotní služby (neuvedeni v příloze 3) podle Zákona o zdravotních službách a pracovníci zařízení sociálních služeb a sociálně právní ochrany dětí,
• Příloha č. 3: lékaři, zubní lékaři podle Zákona o zdravotních službách a Zákona o organizaci o provádění sociálního zabezpečení,
• Příloha č. 4: pedagogičtí pracovníci podle Zákona o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů.
(WOLTERS KLUWER ČR, 2017)
V novém nařízení došlo ke snížení počtu platových tarifů a v současnosti jsou pouze čtyři přílohy upravující platové tarify. Příloha č. 5 stanovuje podmínky a výši příplatků (MPSV, TREXIMA, 2021)
3.2.1. Odměňování pedagogických pracovníků
Tato práce se blíže nezaměřuje na platy všech zaměstnanců veřejného sektoru, ale pouze na pracovníky vyplácené podle platového tarifu přílohy č. 4. Z toho důvodu je podrobné vysvětlení platového tarifu v této kapitole zaměřeno pouze na tuto skupinu.
Všem pedagogickým a nepedagogickým pracovníkům je vyplácený plat.
Odměňování platem stanovuje zákoník práce a právní předpisy a nesmí být určeno jiným způsobem, složením ani výši, než je uvedeno. K vysvětlení výše platu, na který má zaměstnanec nárok, je potřeba rozlišit pojmy – platový tarif, platová třída, platový stupeň a platový výměr. (MŠMT, 2019)
24
První z pojmů představuje platový tarif. Platový tarif je upraven v §123 zákon č. 262/2006 Sb. „Zaměstnanci přísluší platový tarif stanovený pro platovou třídu a platový stupeň, do kterých je zařazen, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak.“
(odst. 1 §123 zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce) „Platové tarify se stanoví v 16 platových třídách a v každé z nich v platových stupních.“ (odst. 5 §123 zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce)
Vymezeno je 16 platových tříd. Zaměstnanec se do platové třídy zařazuje podle nejnáročnější požadované činnosti. Ačkoliv platný zákoník práce již neuvádí požadavek
„kvalifikačních předpokladů“5, nařízení vlády, z kterého vychází určení výše platu,
„kvalifikační předpoklady“ pro platové účely požaduje. Požadované vzdělání v jednotlivých platových třídách je vyobrazeno v příloze A na straně 75 této práce.
Existuje několik úrovní dosaženého vzdělání od základů vzdělání (poskytované na základní škole speciální), které odpovídají 1. a 2. platové třídě až po navazující vysokoškolské vzdělání ukončené titulem magistr, či jiným titulem na stejné úrovni.
(MŠMT, 2019) Učitelé základních a středních škol se nachází v 9.–14. platové třídě.
Nejčetnější zastoupení těchto učitelů je pak ve 12. platové třídě, která požaduje vysokoškolské vzdělání ve studijním programu ukončené bakalářským titulem nebo v navazujícím studiu ukončené magisterským titulem. (Wagner, 2020)
Zařazení do platového stupně se odvíjí od délky dosažené praxe. Do této sledované doby se může započítat i tzv. „započitatelná praxe“, jež představuje péče o dítě, případně doba strávená ve výkonu vojenské základní služby nebo civilní služby. Pro účely zařazení do platového stupně se praxí rozumí takový výkon práce, kde dříve byla vykonávána pedagogická činnost a uskutečněna výchova a vzdělávání. Taková praxe se započte v plné výši. Rovněž v plné výši se započte doba strávená na mateřské či rodičovské dovolené nebo osobní péče o dítě vyžadující speciální potřeby výchovy, a to až v rozsahu šesti let. V rozsahu až dvou třetin (podle využitelnosti) uzná zaměstnavatel dobu jiné praxe. Vojenská základní či náhradní služba je také uznána v plné délce a civilní služba je uznána v rozsahu vojenské základní služby. (MŠMT, 2019)
Příloha B na straně 75 nabízí platový tarif pro pedagogické pracovníky dle přílohy 4 platný dle nařízení vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců
5 Mezi kvalifikační předpoklady patří např. bezúhonnost a beztrestnost podrobně obsažená v Zákoně
§53 č. 137/2006 Sb. (Zákon 137/2006 Sb.)
25
ve veřejných službách a správě. Zákon neumožňuje přeřazení do vyšší ani nižší platové třídy bez věcného zdůvodnění. Obecně při změně platové třídy musí zaměstnavatel přesně vymezit novou činnost, kterou bude zaměstnanec vykonávat nad rámec své minulé činnosti, či naopak kterou již vykonávat nebude. (MŠMT, 2019)
Zaměstnavatelé soukromé sféry, jejíž hlavní činnost je maximalizace zisku, zpravidla odměňují mzdou, nikoliv platem. Avšak i ve školství se naleznou instituce odměňující mzdou. Jsou to například veřejné vysoké školy nebo soukromé a církevní školy. (MŠMT 2019)
Platový výměr se přikládá k pracovní smlouvě. V platovém výměru jsou uvedeny údaje o výši platového tarifu, tzn. o platové třídě a platovém stupni a všech nárokových složkách platu. Zaměstnavatel musí platový výměr vydat zaměstnanci nejpozději v den nástupu do práce. (MŠMT, 2019)
K vymezení přesné výše platu je dále třeba definovat pojmy nároková a nenároková složka platu. Veřejná sféra disponuje jen malým prostorem na finanční ohodnocení nad rámec příslušného platového tarifu. Vyšší finanční ohodnocení se realizuje skrz nenárokové složky platu.
Nenároková složka platu představuje finanční ohodnocení nad rámec platového tarifu. Stanovení a vyplácení nenárokové složky závisí na rozhodnutí zaměstnavatele a její přesná výše není zákonem stanovena, ale pouze upravena. Zároveň se nejedná o garantovanou pravidelnou součást měsíčního mzdového ohodnocení. Nenárokovou složku platu dle zákoníku práce představuje osobní příplatek a odměna za práci.6 (Přib, 2016) Osobní příplatek umožňuje dodatečnou finanční odměnu zaměstnanci, který dlouhodobě velmi kvalitně vykonává svoji práci. Osobní příplatek může tvořit až výši 50 % platového tarifu a v případě zaměstnance v desáté a vyšší platové třídě může být osobní příplatek dle zákoníku práce až 100 %. (§ 131 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce) Odměna je vyplácena za splnění mimořádného pracovního úkolu nad rámec pracovních povinností obsažených ve smlouvě. Výše odměny je stanovena zaměstnavatelem. (§ 134 zákona č 262/2006 Sb., zákoník práce)
6 Platí ale, že jakmile je osobní příplatek jednou zaměstnanci přiznán, stává se složkou nárokovou.
Odebrat lze z důvodu zhoršení či pochybení zaměstnance v jeho pracovní činnosti. U odměny za práci (nikoliv cílové odměny za práci) toto neplatí a zůstává vždy pouze složkou nenárokovou.
26
Nároková složka platu je výše platu, která je sjednaná v pracovní smlouvě a její vyplácení je garantováno. Výše nárokové složky se stanoví podle zařazení zaměstnance do platového tarifu (dle platové třídy a platového stupně). Do nárokové složky se zahrnuje dle § 124 - § 135 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce například příplatek za vedení, příplatek za noční práci, příplatek za práci v sobotu a v neděli nebo ve svátek, plat nebo náhradní volno za práci přesčas nebo příplatek za přímou pedagogickou činnost nad stanovený rozsah. (zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce)
4. Nezaměstnanost
Úroveň země a růst životní úrovně země ovlivňuje několik ukazatelů. V zemích, kde jsou vysoké úspory a investice, roste HDP a zásoba kapitálu rychleji než v zemích s nižšími úspory a investicemi. K růstu životní úrovně země, stejně důležitě (někdy ale i více), přispívá úroveň nezaměstnanosti v dané zemi. (Mankiw, 1999). Určitá výše míry nezaměstnanosti je v ekonomice nevyhnutelná. Jedním z důvodů, proč tomu tak je, je ten, že se na trhu práce navzájem vyhledávají zaměstnavatelé a zaměstnanci, ale z důvodu neúplných a asymetrických informací se doba nalézání prodlužuje. Lidé nemají veškeré informace o všech možných volných pracovních místech a zaměstnavatelé naopak nemají informace o všech uchazečích o zaměstnání. Proto po určitou dobu zůstávají osoby hledající práci bez zaměstnání a pracovní místa neobsazena. Jedním z dalších možných důvodu růstu nezaměstnanosti je poskytovaná podpora v nezaměstnanosti.
Když nezaměstnaní lidé pobírají finanční podporu, mohou si dovolit zůstat déle nezaměstnaní. (Holman, 2010) Pojištění v nezaměstnanosti tedy snižuje dopady nezaměstnanosti pro jednotlivé osoby, ale zvyšuje množství nezaměstnaných, kteří odmítnou pracovní pozice s finančním ohodnocením nižším, než je výše jejich finanční podpory v nezaměstnanosti. (Mankiw, 1999) Při zvažování, zda vstoupit na trh práce, porovnávají nezaměstnaní i subjektivní hodnotu volného času. Volný čas pro nezaměstnané, avšak vzdělané, schopné a talentované účastníky trhu práce, nemusí mít tak vysokou subjektivní hodnotu, protože vysoký počet volných hodin připravuje člověka o možnost zhodnocení investice do lidského kapitálu a při nezaměstnanosti nezískává výnosy ve výši, jaké by dostal při vstupu na trh práce. Naopak pro pracovníky s nízkou nebo žádnou kvalifikací, kteří na trhu práce získávají mzdu blížící se mzdě minimální, nepředstavuje nezaměstnanost vysoké dodatečné ztráty. Vytváří se tím tzv. past
27
nezaměstnanosti, kdy při vstupu na trh za minimální mzdu nezískají příjmy, které by pokryly jejich dodatečné náklady, např. náklady na dojíždění. (Brožová, 2018)
4.1.1. Dělení nezaměstnanosti
Prvním rozlišením jsou osoby ekonomicky aktivní a osoby ekonomicky neaktivní.
Do kategorie ekonomicky neaktivních obyvatel jsou zařazeny děti (zpravidla do 15 let), studenti denního studia, důchodci, muži nebo ženy v domácnosti. Mezi ekonomicky aktivní obyvatelstvo patří pracující osoby starší patnácti let nebo nezaměstnaní jedinci aktivně hledající zaměstnání. Ekonomicky aktivní obyvatelstvo je dále děleno do kategorií zaměstnaných a nezaměstnaných. Do kategorie nezaměstnaných jsou zařazeni ti, kteří jsou dočasně nebo trvale bez zaměstnání, práci aktivně hledají, jsou připraveni k okamžitému nástupu do práce (maximálně do čtrnácti dnů) a rovněž jsou zaregistrováni na úřadu práce. (Mankiw, 1999)
Přirozená míra nezaměstnanosti je taková míra, kdy se ekonomika pohybuje na svém potencionálu. Existuje zde trvalý převis nabídky (tudíž nezaměstnanosti) a poptávky (počet volných pracovních míst) na pracovních trzích. (Krebs a kolektiv, 1997)
4.1.2. Typy nezaměstnanosti
Nezaměstnanost lze rozlišit na několik různých typů, z nichž je možné dále usoudit příčinu nezaměstnanosti, její závažnost, a díky tomu poté přijít se způsoby řešení. Obecná ekonomická teorie rozlišuje nezaměstnanost frikční, strukturální a cyklickou (někdy je udávána i sezónní nezaměstnanost, která však nepředstavuje význam pro bližší zaměření).
Frikční nezaměstnanost má přechodný charakter a je spojená s životním cyklem jedince a s hledáním pracovního místa. (Krebs a kolektiv, 1997) Frikční nezaměstnanost vzniká z důvodu nedokonalých informací, odhaduje se v průměru na tři měsíce trvání (dle časového hlediska se jedná o krátkodobou nezaměstnanost). Velký podíl nezaměstnaných tvoří mladí lidé, kteří jako čerství absolventi vstupují na trh práce a teprve vybírají místo svého uplatnění. To nebývá první pracovní nabídka, kterou obdrží. Rovněž jsou zahrnuti i jedinci, kteří dočasně opustili původní pracovní místo s cílem nalézt nové. Tento typ nezaměstnanosti je považován za dobrovolnou nezaměstnanost. (Brožová 2018)
28
Strukturální nezaměstnanost je spojena s rozporem mezi nabídkou a poptávkou na trhu práce. (Krebs a kolektiv, 1997). Poptávka po práci se zvyšuje v odvětvích, která expandují, naopak klesá v odvětvích v útlumu. Hovoří-li se o strukturální nezaměstnanosti, jsou důležité dvě roviny - kvalifikační a regionální. V kvalifikační rovině je při přechodu mezi odvětvími často vyžadována nová a vyšší kvalifikace, jež vyžaduje čas navíc. „Nové provozy rostoucích odvětví bývají zřídka alokovány právě do oblastí, kde jsou uvolňováni pracovníci z útlumových odvětví. Tato stránka strukturální nezaměstnanosti klade velké nároky na mobilitu práce, resp. ovlivňující bariéry, které mobilitu omezují.“ (Brožová, 2018, str. 251) Frikční nezaměstnanost má obvykle delší trvání než strukturální, jelikož vede k překvalifikování jedinců. Cyklická nezaměstnanost je odchylka od přirozené míry nezaměstnanosti a nepatří do přirozené míry nezaměstnanosti. Cyklická nezaměstnanost souvisí s hospodářskými cykly. Když se ekonomika nachází v recesi, klesá počet pracovních míst a roste nezaměstnanost, a to až do doby, kdy se ekonomika oživí a začne expanze. Během cyklické nezaměstnanosti není rekvalifikace tak snadným řešením, jako ve frikční nezaměstnanosti, jelikož v úpadku je celá ekonomika (Brožová, 2018)
Nezaměstnanost můžeme dále rozdělit na dobrovolnou a nedobrovolnou. Uchazeč o zaměstnání, který nepřijme pracovní nabídku za mzdu vyšší než mzda převládající na trhu, spadá do kategorie dobrovolně nezaměstnaných. Nedobrovolně nezaměstnaní jsou tací, kteří práci hledají, jsou ochotni pracovat za mzdu převládající na trhu či nižší, ale na trhu práce o ně přesto není zájem. Nedobrovolně nezaměstnaní bývají pracovníci, kteří mají málo alternativních příležitostí. Počet nedobrovolně nezaměstnaných roste v recesi hospodářského cyklu – v období cyklické nezaměstnanosti. (Brožová, 2018)
4.1.3. Měření nezaměstnanosti
Nezaměstnanost se sleduje dvěma odlišnými způsoby. Jedno měření provádí Český statistický úřad a druhé Ministerstvo práce a sociálních věcí.
Český statistický úřad počítá tzv. obecnou míru nezaměstnanosti. K jejímu výpočtu používá metodiku výpočtu míry nezaměstnanosti v rámci výběrového šetření pracovních
29
sil (VŠPS)7, které vychází z doporučení Mezinárodní organizaci práce (ILO) a Eurostatu.
(ČSÚ, 2012) Ve výpočtu obecné míry nezaměstnanosti jsou obvykle obsaženy osoby žijící v soukromých domácnostech, tzn. že na osoby, které dlouhodobě žijí v hromadných ubytovacích zařízeních, není šetření staženo.8 Šetření se provádí na dostatečně rozsáhlém náhodně vybraném vzorku domácností, které je dále přepočítáno na celkové výsledky statistiky obyvatelstva, ve kterých se zohledňuje přirozený pohyb obyvatelstva a salda migrace. Zároveň se provádí i šetření počtu nezaměstnaných a ekonomicky neaktivních osob. Za nezaměstnané se považují osoby starší patnácti let, které v době šetření nebyly zaměstnané, aktivně hledaly práci nebo byly připraveny nastoupit do práce, a to nejpozději do čtrnácti dnů. Výstupy jsou zpracovány jen do úrovně krajů. Pro menší území, např. pro jednotlivé obce, nejsou data získaná z VŠPS vhodná a docházelo by ke statistickým chybám (ČSÚ, 2012)
Metodika Ministerstva práce a sociálních věcí vyjadřuje „podíl nezaměstnaných ze všech obyvatel v daném věku“ (ČSÚ, 2012) Metodika MPSV dříve registrovala míru nezaměstnanosti. Míra registrované nezaměstnanosti byla počítána podílem dosažitelných uchazečů o zaměstnání, kteří byli evidování na Úřadu práce a pracovní síly (tvořené ze zaměstnaných a nezaměstnaných osob). Nový ukazatel Podíl nezaměstnaných osob počítá rovněž ve jmenovateli počet dosažitelných uchazečů o zaměstnání evidovaných z Úřadu práce, ale je zde upravena věková skupina na osoby v produktivním věku 15–64 let. V čitateli jsou zahrnuti obyvatelé ve věku 15–64 let, tzn.
že oproti míře registrované nezaměstnanosti jsou v Podílu nezaměstnaných osob započítáni i ekonomicky neaktivní osoby (důchodci, studenti, osoby na mateřské nebo rodičovské dovolené aj.). Jelikož první ukazatel počítal s osobami registrovanými na Úřadech práce staršími 65 let a naopak neobsahoval ekonomicky neaktivní osoby, vyjde nový ukazatel Podíl nezaměstnaných osob vždy menší než míra registrované nezaměstnanosti. (MPSV, 2012)
7 VŠPS se nepoužívá pouze k měření nezaměstnanosti, ale obecně ke zjišťování situace na trhu práce. Nejedná se pouze o ekonomická, ale rovněž i sociální a demografická hlediska. Všechny členské státy jsou povinné provádět tato šetření. (ČSÚ, 2020)
8 Zejména cizí státní příslušníci žijící a pracující na území České republiky
30
Rovnice 1: Měření nezaměstnanosti
Zdroj: Vlastní zpracování; (MPSV 2012)
Tento způsob šetření nemá výběrovou chybu a lze počítat nezaměstnanost i na úrovni menší než kraje. Z tohoto důvodu se od 07. 11. 2012 změnila metodika výpočtu nezaměstnanosti MPSV a začalo se počítat novým ukazatelem - podíl nezaměstnaných osob. Tato metodika umožňuje sledování nezaměstnanosti podle pohlaví až do úrovně obcí. Vypočítaný podíl nezaměstnaných ale nemůže sloužit k mezinárodnímu srovnání.
Jelikož je nový ukazatel nesrovnatelný se starým ukazatelem, byla od roku 2005 MPSV dopočtena časová řada dle nové metodiky. Zjištěné údaje se primárně používají k hodnocení politiky zaměstnanosti. (ČSÚ, 2012)
5. Makroekonomické ukazatele
V práci jsou podrobně zkoumány příčiny rozdílů mezi kraji vybranými dvěma makroekonomickými ukazateli, tj. hrubý domácí produkt a nezaměstnanost. Samuelson uvádí rychlé dosažení ekonomického růstu, nízkou úroveň nezaměstnanosti a stabilní cenovou hladinu jako hlavní cíle hospodářské politiky. Nejdůležitějším úkolem prosperujícího státu je zajistit dostatečné množství statků a služeb všem obyvatelům.
(Samuelson, 2013)
5.1. Hrubý domácí produkt
Základním národohospodářským agregátem je domácí produkt. Je to jedna z nejčastěji měřených jednotek, pomocí nichž lze posoudit výkonnost ekonomiky
Míra registrované nezaměstnanosti
𝐷𝑜𝑠𝑎ž𝑖𝑡𝑒𝑙𝑛í 𝑢𝑐ℎ𝑎𝑧𝑒č𝑖 𝑜 𝑧𝑎𝑚ě𝑠𝑡𝑛á𝑛í 𝑒𝑣𝑖𝑑𝑜𝑣𝑎𝑛á 𝑛𝑎 Úř𝑎𝑑𝑢 𝑝𝑟á𝑐𝑒 𝑧𝑎𝑚ě𝑠𝑡𝑛𝑎𝑛í+𝑛𝑒𝑧𝑎𝑚ě𝑠𝑡𝑛𝑎𝑛í
(𝑃𝑟𝑎𝑐𝑜𝑣𝑛í 𝑠í𝑙𝑎)
Podíl nezaměstnaných osob
𝐷𝑜𝑠𝑎ž𝑖𝑡𝑒𝑙𝑛í 𝑢𝑐ℎ𝑎𝑧𝑒č𝑖 𝑜 𝑧𝑎𝑚ě𝑠𝑡𝑛á𝑛í 𝑒𝑣𝑖𝑑𝑜𝑣𝑎𝑛í 𝑛𝑎 Úř𝑎𝑑𝑢 𝑝𝑟á𝑐𝑒 𝑣 𝑝𝑟𝑜𝑑𝑢𝑘𝑡𝑖𝑣𝑛í𝑚 𝑣ě𝑘𝑢 (15−64 𝑙𝑒𝑡)
𝑃𝑜č𝑒𝑡 𝑜𝑏𝑦𝑣𝑎𝑡𝑒𝑙 𝑣 𝑝𝑟𝑜𝑑𝑢𝑘𝑡𝑖𝑣𝑛í𝑚 𝑣ě𝑘𝑢 (15−64 𝑙𝑒𝑡)
31
a provést mezinárodní komparace ekonomik států. Domácí produkt vypovídá o růstu ekonomiky a životní úrovni země. S růstem domácího produktu roste průměrná životní úroveň země. „Domácí produkt je tok zboží a služeb, vyrobených na území určité země za určité období.“ (Holman, 2011, str. 409) Daným obdobím se obvykle rozumí rok.
Domácí produkt zahrnuje prodávané či kupované výrobky a služby na trzích, nikoliv výrobky a služby vyráběné spotřebiteli pro vlastní užitek. Takové výrobky a služby nejsou statisticky evidované, a tudíž není možné je podchytit, ale pouze odhadnout. Do statků jsou zahrnuté jak statky okamžitě spotřebované, tak i statky dlouhodobé spotřeby.
Vždy se však jedná o nově vyrobené statky ve sledovaném roce. Domácí produkt je třeba rozlišit na hrubý domácí produkt a čistý domácí produkt. Rozdíl mezi těmito dvěma ukazateli představuje opotřebení. Opotřebení ale není možné určit zcela přesně z důvodu inovativního růstu a růstu kvality. Proto se pro posuzování výkonnosti používá ukazatel hrubého domácího produktu. (Holman, 2011)
Hrubý domácí produkt (HDP) je souhrn všech zboží a služeb vyprodukovaných na daném území za danou časovou jednotku. (Holman, 2011) Do HDP se tedy započítávají všechny vyrobené položky prodané na trhu. Je potřeba poukázat na výpočet HDP nájemného bydlení. Hodnota nájemného k započítání do HDP je zjistitelná buď z výdajů nájemníků či příjmů nájemců bytů. Ani do jedné z kategorie ale nepatří subjekty žijící ve vlastním bytě. K tomu slouží odhad tržního nájemného, který pracuje s principem zvaným imputované nájemné. Jedná se o situaci, kdy vlastník odvádí nájem sobě samému, a tím se ve výdajích i příjmech vlastníka objeví daná renta. (Mankiw, 1999)
„HDP je částí národního důchodu a národních účtů, které jsou souborem statistik, díky nimž vláda pozná, zda ekonomika zažívá pokles nebo expanzi, a jestli nehrozí závažná recese či prudký růst inflace“. (Samuelson, str. 386) Pro měření úrovně ekonomického růstu země se používá hodnota HDP přepočtená na obyvatele (per capita), která slouží k měření životní úrovně. (Samuelson)
5.1.1. Reálný a nominální HDP
Důležitou vlastností hrubého domácího produktu je schopnost porovnat růst ekonomiky oproti předchozím letům. Růst cen bývá obvykle způsobený vlivem inflace.
K meziročnímu porovnání produkce je potřeba očistit cenu od růstu cen. Nominální domácí produkt počítá v běžných cenách, tzn. s cenami převládajícími v danou dobu na
32
trhu. Reálný domácí produkt počítá ve stálých cenách, tzn. počítá s cenami určitého minulého roku. Je-li reálný hrubý domácí produkt nižší nežli nominální hrubý domácí produkt, je to způsobeno právě růstem cen. Spíše teoretická situace, kdy by byl naopak nominální hrubý domácí produkt vyšší nežli reálný hrubý domácí produkt, znamenalo by to pokles cen oproti předchozím letům. Při výpočtu reálného hrubého domácího produktu je nejprve nutné vyjádřit v cenách daného minulého roku a až následně aplikovat k domácímu produktu minulého roku. (Holman, 2011)
5.1.2. Metody měření HDP
Hrubý domácí produkt lze v ekonomii měřit třemi odlišnými metodami – metodou výrobkovou, výdajovou a důchodovou.
Při výpočtu HDP metodou výrobkovou se sčítají hodnoty vyrobených výrobků a služeb ve sledovaném roce. Do této metody nelze započíst výrobky vyrobené v jiném, dřívějším, roce (např. prodej starších aut v autobazaru). Výrobce započítává pouze přidanou hodnotu, aby nedocházelo k vícenásobnému započítání stejných výrobků do HDP. (Holman, 2010)
Druhou metodou měření HDP je metoda výdajová. Výdajová metoda patří mezi nejpoužívanější metody v národním hospodářství. V této metodě představuje domácí produkt agregátní výdaje a jsou si rovny. Vícenásobnému započítání se předchází tím, že se započítají výdaje na finální produkty. Výdaje jsou složeny ze čtyř složek – výdaje na spotřebu domácností, investice, vládní výdaje a čistý vývoz. (Holman, 2010)
Rovnice 2: Výdajová metoda HDP
𝑌 = 𝐶 + 𝐼 + 𝐺 + 𝑁𝑥
Vlastní zpracování, (Holman 2010)
Poslední, nejméně užívanou, metodou, je metoda důchodová. Předpoklad metody spočívá v poznatku, že „každý výdaj je něčím důchodem“ (Holman, 2010, str. 19)
33
6. Vzdělání jako investice do lidského kapitálu
Každý člověk je jedinečný a disponuje odlišnými vlastnostmi, s kterými vstupuje na trh práce. Někteří jedinci jsou schopnější, talentovanější či produktivnější než jiní. Teorii zabývající se vzděláním představili podrobně ekonomové z Chicagské školy jako Teorii lidského kapitálu. Mezi nejznámější představitele patří Gary Becker a Jacob Mincer.
Chicagská škola nenahlíží na vzdělání jako na spotřební výdaje, ale jako na formu spotřeby, kdy vzdělání je investicí. (Brožová, 2018) Investice do lidského kapitálu ovlivňuje nejenom budoucí výnosy, ale i psychické příjmy, jelikož investicí do lidského kapitálu je zvyšováno i sociální postavení jedince ve společnosti. Činnosti vnímané jako investice vedou ke zlepšování schopností či znalostí, které vedou k vyššímu výdělku.
I investice do zdraví patří mezi investice do lidského kapitálu, jelikož investování do fyzického a duševního zdraví rovněž zvyšuje výdělky. Nejdůležitějším oborem lidského kapitálu je vzdělání. Mezi investice do lidského kapitálu je řazena i lékařské péče nebo vyhledávání informací o výnosech z rozsahu. Každý jedinec porovnává své očekávané náklady a výnosy. Náklady představují primárně investovaný čas, zatímco výnosy vyšší výdělky, ale i kulturní a společenské zisky. (Becker, 1997)
Vzdělání je jedním z nejdůležitějších faktorů určujících výdělky pracovníků.
Znalosti získané vzděláním zvyšují produktivitu pracovníka. S růstem produktivity rostou výdělky. Lidský kapitál formuluje i dodatečné vlastnosti jako vytrvalost, schopnost komunikovat a cílevědomost. Vysokoškolské studium je investicí do vzdělání, stojící na předpokladu, že vyšší vzdělání zvyšuje, nebo je alespoň tak vnímáno, produktivitu, která vede k vyššímu příjmu. Vyšší vzdělání rovněž vede k možnosti lepšího uplatnění na trhu práce a lepších pracovních pozic. (Brožová, 2018)
V České republice existuje několik stupňů vzdělání: předškolní výchova, základní školství, střední školství zahrnující gymnázia, střední odborné školy a střední odborná učiliště, vyšší odborné školy a vysoké školy. (Nahodil, 2009) Absolventem vysoké školy jsou osoby, které úspěšně dokončily minimálně bakalářský program vzdělání.
34
Praktická část
7. Vývoj mzdového ohodnocení v jednotlivých krajích
Subjektivní mzdové ohodnocení každého pracovníka bývá velmi často mnohem vyšší, než je jeho skutečná cena na trhu práce. Pouze racionální člověk by byl schopný správně zařadit veškeré proměnné a určit si odpovídající mzdovou sazbou a tomu přizpůsobit svoje přítomné i budoucí výdaje na spotřebu. Takového člověka, který by byl schopný vzít v úvahu veškeré faktory a správně je aplikovat, v reálném světě najít nelze.
Lidé jsou často nespokojeni se svým mzdovým ohodnocením, přestože setrvávají na dané pracovní pozici a nehledají jinou alternativní příležitost. Na základě toho se pak odvíjí i jejich výdaje na spotřebu. Nespokojenost pracovníků a nerovnováhu na trhu nezpůsobuje pouze subjektivní činnost každého jedince, ale svou roli zde mají i jiné faktory. Faktor, který tato práce dále zkoumá, je nerovnováha výše platu pedagogických pracovníků na státních základních a středních škol mezi jednotlivými regiony České republiky. Jak již bylo zmíněno výše, platové ohodnocení se neurčuje na základě dohody mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, tudíž výše ohodnocení není ovlivněna konkurencí nebo cenou na trhu práce v dané oblasti. Růst nákladů na život vede k požadovanému vyššímu mzdovému ohodnocení a tím v dlouhém období k růstu mzdového ohodnocení. To má za příčinu, že v oblastech vysokých nákladů na život jsou mzdy vyšší než v oblastech s nižšími náklady na život. Toto ale neplatí u platů, které jsou v celé České republice totožné bez ohledu na tyto vedlejší faktory. Nároková složka platového tarifu je určena podle dosaženého vzdělání, praxe a pracovní náplně. To však neznamená, že ze státního rozpočtu (z rozpočtové kapitoly č. 333 MŠMT) jsou vyplácené platy pedagogickým pracovníkům v jednotlivých krajích totožné.9 Skutečný výdaj určený pro jednotlivé kraje ovlivňuje i struktura a počet pedagogických pracovníků v daném kraji, tzn. že k porovnávání platů pedagogů v jednotlivých krajích není možné vycházet z celkového rozpočtu pro daný kraj, ale ze mzdového ohodnocení pedagogů v krajích.
9 Informace o zaměstnancích a vyplacených mzdových prostředcích jsou publikovány MŠMT ve čtvrtletních a ročních výkazech „
35
Z důvodu zjednodušení formální interpretace se v následujících kapitolách až do kapitoly č. 9: Příčiny rozdílů mezi poměry platů pedagogických pracovníků a mzdami z hlediska jednotlivých krajů již nerozlišuje pojem „mzda“ a „plat“, ale v práci je používán pouze pojem mzdy. Mzda tedy není dále používána jen pro soukromou sféru, ale i pro sféru veřejnou, ve které se pro mzdové ohodnocení používá pojem plat.
Následující tabulky znázorňují průměrné hrubé měsíční mzdy pedagogů základních a středních škol. Tyto údaje vychází ze čtvrtletního výkazu o zaměstnancích a mzdových prostředcích v regionálním školství a škol. Tyto výkazy jsou sestavovány čtvrtletně všemi školami a školskými zařízeními v regionálním školství bez ohledu na to, zda se jedná o státní školy zřizované MŠMT, obcí nebo krajem, či školy církevní nebo soukromé. Tyto údaje navazují na organizací vykázané účetnictví. (MPSV, 2021)
K šetření problematiky porovnávání mezd pedagogických pracovníků základních a středních škol veřejnoprávního sektoru se mzdami v jednotlivých krajích, je nezbytná dostupnost dat struktury školství jejich pracovníků a mezd. MŠMT je jedinou institucí zpracovávající tyto údaje členěné podle pedagogických pracovníků na daném stupni vzdělání podle zřizovatele a zároveň členěné z hlediska jednotlivých krajů, avšak údaje jsou zjišťovány pouze ukazatelem průměrných mezd.
Tabulky 1 - 4 porovnávají průměrné hrubé mzdy učitelů na základních a středních školách veřejnoprávního sektoru podle jednotlivých krajů. Následně porovnávají poměr průměrných mezd pedagogických pracovníků s poměrem průměrných mezd v jednotlivých krajích. Tato kapitola práce je zaměřená na všechny kraje v ČR.
Podrobnější analýza vybraných jednotlivých krajů je popsána v další části této bakalářské práce.
Pro přehlednost jsou údaje v tabulkách barevně vyznačeny. Červené hodnoty představují kraj, ve kterém v daném roce dosáhli pedagogové nejvyšší průměrné hrubé mzdy. Žluté hodnoty naopak představují kraj, ve kterém v daném roce dosáhli nejnižší průměrné hrubé mzdy. Zelené hodnoty jsou kraje s prostřední hodnotou. Není možné je nazvat mediánovými hodnotami, ale jedná se o vybrané dva (případně tři) kraje, které zaujaly sedmou a osmou pozici podle velikosti naměřených hodnot. V případě, že jedné z těchto pozic připadla hodnota, která byla rovněž na pozici šesté či deváté, je i tento daný kraj považován za kraj s prostřední hodnotou. Nejedná se tedy o mediánové hodnoty, ale
36
dané kraje mohou být považovány za tzv. „mediánové kraje“, jelikož představují přesnou polovinu průměru hrubé mzdy pedagogů ZŠ a SŠ v České republice.
7.1. Vývoj průměrných hrubých mezd pedagogických pracovníků podle krajů v letech 2012–2019
Tabulka 1: Průměrná hrubá mzda pedagogů na základních školách podle krajů ČR
Zdroj: Vlastní zpracování, MŠMT: Zaměstnanci a mzdové prostředky ve školství 2013–2020
V porovnání mezi kraji bylo průměrně pedagogickým pracovníkům na základních školách ve sledovaném období vyplácena nejvyšší mzda, mezi sledovanými lety, ve třech různých krajích. V roce 2012 tomu tak bylo v Ústeckém kraji, následujících pět let, do roku 2017 ve Středočeském kraji a v posledních dvou sledovaných letech byla nejvyšší průměrná mzda vyplácena pedagogům ZŠ v hlavním městě Praha. Nejnižší průměrnou hrubou mzdu obdrželi pedagogové ZŠ v letech 2012–2014 v Královéhradeckém kraji. Od roku 2014 je nejnižší hrubá mzda vyplácená ve Zlínském kraji. Určení kraje, představující průměrný kraj, není jednoznačné. Z uvedené tabulky je patrné, že šest ze čtrnácti krajů České republiky ve sledovaném období představovalo průměrný kraj podle mezd pedagogů ZŠ. Pozorováním vývoje průměrných mezd mezi lety je patrný nárůst rozdílů.
V roce 2012 činila nejnižší a nejvyšší průměrná hrubá mzda rozdíl ve výši 1 433 Kč.
V roce 2019 tento rozdíl představoval již výši 3 928 Kč. Rozdíly mezi kraji mohou být
2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019
Česká republika 27 161 27 477 28 027 28 894 30 575 32 980 36 564 42 123 Hlavní město Praha 26 780 27 113 28 057 29 023 30 910 33 277 37 643 44 853 Jihočeský kraj 27 056 27 443 28 016 28 685 30 328 32 501 35 796 41 547 Jihomoravský kraj 27 042 27 307 27 811 28 663 30 344 32 934 36 422 41 547 Karlovarský kraj 26 958 27 269 27 744 28 549 30 139 32 840 36 052 41 702 Královéhradecký kraj 26 508 26 753 27 280 28 335 29 978 32 611 36 115 41 618 Liberecký kraj 27 661 27 862 28 223 29 180 30 885 33 252 37 010 42 273 Moravskoslezský kraj 27 390 27 680 28 130 28 937 30 618 32 990 36 391 41 687 Olomoucký kraj 27 049 27 309 27 903 28 668 30 202 32 606 36 153 41 307 Pardubický kraj 26 811 27 084 27 783 28 663 30 309 32 449 36 002 41 339 Plzeňský kraj 27 046 27 452 27 935 28 919 30 535 32 840 36 614 42 205 Středočeský kraj 27 681 28 243 28 746 29 637 31 469 33 887 37 473 42 886 Ústecký kraj 27 941 28 077 28 579 29 337 30 998 33 388 36 835 41 763
Vysočina 26 714 27 216 27 712 28 641 30 184 32 598 36 018 41 785
Zlínský kraj 26 724 26 819 27 298 28 132 29 606 31 948 35 304 40 925 Sledované obdoby
Kraj
