T A JE M S T V Í P O S V Á T N É H O
R Ů Ž E N C E
A M O D E R N Í D O B A
A R N O Š T O L I V A
L. P. 1 9 3 1
VYŠLO V KOMISI N A K L A D A T E L S T V Í K R O P Á Č & K U C H A R S K Ý V P R A Z E
NIHIL OBSTAT
Can. Dr. J o s e f Čihák
c e n s o r
I MPRI MATUR
P rag a e , d ie 25. Sep tem b ris 1931
P r a e l. Dr. M. P í c h a
v ic a riu s c a p itu la ris
N R . 9 9 5 2
I.
1. K T E R É H O JSI, PANNO, Z DUCHA S V A T É H O POČALA.
T o je M agnificat, chvalozpěv, velebící panenství P anny M arie. Slova lid sk á ne
dovedou tu to p řed n o st N eposkvrněné n á
ležitě vyjádřiti, pozem ské b arvy m ají m álo jasu a k rásy p ro ten to o b raz dokonalé cudnosti. M ilosti p ln á — P á n s teb o u — po žeh naná tys m ezi ženam i, ta k Nejvyšší a N ejm ocnější velebí n eposk v rn ěn o u čisto
tu nevěsty D ucha Svatého. Věěný Otec chce n a svět poslati Syna svého, nezm ěrn á láska Boží chce d áti zem i to nejvyšší, co m á.
A k o m u sv ěřuje B ů h Syna svého? Chudé p an n ě, k te rá m uže nepoznává! P an n ě, k te rá B ohu zaslíbila ustavičné p anenství!
C hudičká p a n n a b ud e m atk o u Spasitele.
T a k B ůh ctí dobrovolné panenství. Čistoto nep osk v rn ěn á, m oc tvá je nejvyšší n a z e m i!
T vá čest je vznešenější cti králov sk é, ty m áš účast n a cti Boží! Tvé bohatství převáží všecky poklady světa!
M ilosti p lná — Pán s teb ou — p o žeh na ná tys m ezi ženam i. K do dovede naší době vštípiti do srdce po rozum ěn í p ro tato slova, p o d ařilo se m u dílo obrovské, vrátil lidstvu v íru v k rá su duše P . M arie, k te ro u obdivuje sam o nebe.
Všecky dětské duše, všecka k řesťan sk á srdce m ají býti nap lněny velikou úctou
k nevěstě D ucha Svatého v do m ku n azaret
ském . T ato veliká úcta k M arii P a n n ě je nejvyšší uznán í nep oskv rněné ěistoty.
Celý veřejný i sou krom ý život ve staro
věku u táp ěl se v blátě a p rac h u tělesnosti.
N ejlepší duchové hledali z ách ran u , vysvo
bození, hledali m arn ě. P řiše l K ristu s a k ře sťanství postavilo do světa ob raz P an ny a napsalo pod n ě j: »B lahoslavení čistého srd ce.« Svět počal čistotu m ilovati, pěsto
vati, skláněl se v tiché úctě a hlasitém obdi
vu p ře d panictvím .
tJcta P anny působila ve světě divy, d a ro vala m u panictví, n e jk rá sn ější květ n a stro m u křesťanství, zářící a vonící lilii v za
h ra d ě Boží, nejšlechetnější plo d k ře sť a n ského ducha. Jeho rodištěm je n e p a trn á světnička v Nazaretě, m atk o u a k rálov n o u p řesvatá P an n a, k te rá počala z D ucha Sva
téh o Syna Božího.
T oto k řesťan sk é panictví jd e světem ja ko k rásn ý anděl, m ajestátn ě ja k o králo vn a.
Nadšeně m u h o ld u je ka tolické kněžství:
Panictví, ty duchu z ducha svaté P anny, jsi m ou čestnou ozdobou, n e jk rá sn ější hvě
zdou v m é k o ru n ě ! — Vezm ěte katolické
m u kněžství tu to k o ru n u a béřete m u p ra m en jeh o síly a tajem ství jeh o důvěry.
Do chvalozpěvu kněží v padají tiché p ř í
b y tk y nebeského klid u , sem eniště všeho v n itřn íh o , vyššího, duchovního života, k d e andělé v těle lidském svém u B o hu zasvě
tili životy v chudobě, čistotě a poslušnosti, k d e znovu a znovu oživují nejšlechetnější ideály ženskosti, volající se svatou Anež
k o u : O dstup ode m ne, m ám ť již ženicha jin éh o . Jem u jed in ém u zachovám v ěrnost!
Co velikého vykon al duch panictví? P ři
cházejí chudí a p rav í: Nás povzneslo, za
chránilo . S m utní vyznávají: Nás potěšilo.
I sám h říc h m usí doznati: P řík la d tvůj m ě p řem o hl.
T ažm e se života, k te ré jso u největší a n ejb o h atší p ram en y n ejk rá sn ějšíc h rad o stí v m ládí, a ukáže nám n a čistotu v duchu P an n y nazaretské. H ledám e-li v době ne
šťastných m anželství cestu k rá ji šťastného života ro d in n é h o , u k azu je život oběm a r u k a m a n a M ariinu n eposk v rn ěn o u čistotu.
T ato čistota činí z nevěsty k rá lo v n u , tře b a byla oděna ro u ch em žebračky, dává jí cosi z kouzla anděla, jest n e jk rá sn ější ro u ch o nevěsty, je jí n e jk rá sn ější věneček, je jí n e j
cennější věno.
P o třebuje-li naše doba, p o třebuje-li svět h rd in ů , k te ří jsou schopní největších obětí, p a k je h led ejte je n m ezi těm i, k te ří m ilu jí M ariina ducha svaté čistoty. T o jso u p ra vé, osvědčené duše h rd in n é , k te ré jak o je jich učitelka v k o m ů rce n azaretsk é dove
dou se zbožně m odliti, dovedou tak é s ní jíti cestou oběti do Egypta a cestou k řížo
vou n a Golgotu, k te ré dovedou tak é stateč
ně státi u paty kříže. T o jso u ti p rav í h rd i
nové, k te ří se stali velikým i a silným i ve škole P anny nazaretské.
K teréh o jsi, Panno, % Ducha Svatého p o čala. To je večerní a ra n n í m o d litb a čistých d u ší; sm írn á m odlitba duší k ajících ; p ro sebná m odlitb a duší b o ju jícíc h ; nejm ilejší
m odlitba dobrovolně B obu se zasvěcujících;
zách ran ná m odlitba o h rožených; stavovská m od litba B ohu zasvěcených.
Modlí-li se dítě, k te ré b o ju je p r v n í p ru d k ý zápas těla s duch em , to to tajem ství r ů žence rad ostn ého , jest je h o ctnost zachrá
něna. Růženec rad o stný dejm e do ru k y všem jino chů m a p an n ám , bo jují-li veliký h o j o drah o k am m ládí, ať se s pln o u dů
v ěrou u tík a jí k P a n n ě přem ocné. A ztra- tila-li duše v h o d in u p o k u šen í a svádění ten to p řek rá sn ý d rah o k a m , veď m e ji k P a n n ě n azaretské, aby p o k o rn ě a s líto stí v srd ci ji p ro sila, a záchrana a spása n e n í da
leká. Pom oc P . M arie zm ůže m n o ho . K olik duší d ů v ěrná den ní m odlitba k P a n n ě na
zaretské zachránila ze tm y k světlu, ze sm rti k životu, k o lik jich přived la od ď áb la k Bo
h u ! K olik ohrožených p o d o c h ran o u ne
věsty D ucha Svatého p řem o h lo nebezpečí, k o lik h říšn ík ů nalezlo m ilost, k o lik zoufa
jících bylo potěšeno p ře d jejím obrazem ! P rvn í tajem ství radostného růžence volá do celého světa slova útěšná: Nikdy, nikdy nezoufat!, M ilostiplná m ůže z a ch rá n iti; slo
va výstražná: N edejte n ik o m u zahynouti, m odlete se k P a n n ě nazaretské, k útočišti h říš n ík ů ; slova prosebná: M ilujte čistotu, je ť nejvyšším šlechtictvím .
Naše doba p o h rd á svatou čistotou, posm í
vá se jí. Panictví je p rý lží, je h o k o ru n a k o ru n o u falše, jeh o chvála chválou pokrytec
k o u . H eslo dne z n í: Každý m á p ráv o n a lásk u , žíti a vyžiti se.
T o je zcela jasné p ro h lášen í b a n k ro tu vů
le m o d ern í dobou. Je lo sm utn é doznání, že nem ám e vůle, že jsm e otroci p u d ů , že n em á
m e víry. N ejk rásn ější doby víry byly vždy n ejb oh atší žní panictví. Je to h ro zn é dozná
n í, že nem ám e ideálů , n eb o ť, k d e jsou ideály, jest oběť a o d řík á n í, že neznám e věrno sti, neb o ť ra d ě ji m usím z tra tit jm ěn í a život než d rah o k am čistoty.
P ře s posm ěch a podezřívání světa je p a
nictví nejlep ším šlechtictvím , p ro tože ne
sm rtelným duchem P an n y nazaretské. Lilie panictví kvetou i v naší době, vydechují p ře k rá sn o u vůni, a pokvetou, d o k u d b u d e k ře sťanství, je ť svatá čistota jeh o n e jk rá sn ě j
ším plodem . S úctou se sk lán ím e p ře d P a n n o u nejčistotnější, chválím e P á n a v dílech jeh o ! (Použito m yšlenek dp. J. S tro bele.)
2. SE K T E R Ý M JSI, PANNO , A LŽ B Ě TU N A V Š T ÍV IL A.
P a n n a M aria je m istrovské dílo Boží vše
m ohoucnosti a lásky, div m ilosti.
M aria je stán ek Boží, znovu nalezený rá j, do k teré h o n o h a pek elnéh o h a d a nik dy n e
v sto up ila; M aría je i p ro oči an dělů veliká, zcela jed inečn á podívaná. — Je k rálo v n a , učitelka, vůdkyně v říši ctnosti. Ctnost P . M arie je život a láska a rad o st a štěstí. P ř i
tah u je a okouzluje, o b ětuje se a rozdává, žehná a občerstvuje. Sam a rad o st, chce jiné p o těšiti; sam a štěstí, chce i jin é o b šťastniti;
Bama bohatství, chce jin é obohatiti.
Cesta P. M arie přes h o ry k tetě A lžbětě je
cesta lásky pom áhající. Lásce je jí tichý do
m eček nazaretský byl p říliš m alým , hledá větší pole, nechce býti šťastnou je n sam a, chce i jin é šťastným i učiniti, jd e do dom u kněze Zachariáše a chce tím říc i: Vaše r a dost m o je rad o st, vaše štěstí m o je štěstí, vaše starosti m é starosti.
Živá m onstran ce Lásky tělem učiněné chce jiným zp rostředkovat! po žeh n án í této Lásky. K rálovna m ilosti Božím vyvolením chce býti zprostředk ov atelkou m ilosti p ro jin é . Svou poslušností dívka P á n ě chce býti služebnicí lidí. Stánek rad o sti chce býti d á r
k y n í rad o stí jiným .
K do dovede d ů sto jn ě vylíčiti pom áhající lásku P. M arie! Je to lásk a sdílná, k te rá ze srdce do bré p ře je , je to láska starostlivá, k te rá podle sil svých d o b ré činí, je to láska sloužící, k te rá ve službě jiných zapom íná svých starostí.
Návštěva P. Marie u tety A lžb ěty je p rv n í radostný svátek k řesťa n sk é lásky, k te rá dáti chce a také dává sam a sebe, k te rá se chce obětovati a tak é ob ětuje, je to den triu m fu m ateřství.
Abychom vylíčili d ů stojně tu to lásk u , m u sely by m luviti tiché stěny nazaretského d o m k u , neschůdné cesty jud ský ch h o r, dům kněze Z achariáše, abychom slyšeli, co láska P . M arie m yslila, m luvila, k o n ala. Návštěva P . M arie v dom ě Zachariášově je velebný M agnificat p om áhající lásky, p ř i jehož n e
beských zvucích zaplesalo nem lu v ň átk o v ži
votě m atky a Alžběta byla n a p ln ě n á Du
chem Svatým.
Dozněl snad tento chvalozpěv ? N edozněl!
O hlas jeh o slyšíme vždycky, kdykoliv se m odlím e tajem ství rad o stn éh o rů žence: Se k terý m jsi, P an n o , Alžbětu navštívila.
K do uvažuje toto tajem ství, slyší vroucí p ro sb u P. M arie: Dítě, uvažuj m é cesty, n á
sleduj m ě, abys došlo spásy; slyší m a teřsko u výstrahu: N ezapom ínejte lásky p o m áh ající!
K řesťanství je láska a lásk a je křesťanství.
N ikdo se nenazývej dítkem m ariánský m , k d o neneseš životem jak o d rah o k a m ducha M ariiny lásky.
Se k te r ý m jsi, Panno, A lžb ětu navštívila.
T o je požehnání m arián sk é pom áh ající lás
ce, m arián sk é kázání o duchu k řesťan sk é charity , m arián sk á škola lásky sloužící a po
m áhající.
T o h o to ducha M ariiny lá sky n u tn ě p o tře
b u je naše doba, neb oť p ráv ě doba naše, d oba tělesné a duševní bídy celých zástupů, úpěnlivě volá zachránce, práv ě nyní tělesné a duševní c h řa d n u tí o h ro žu je m asy více než kdykoli jindy. Všude stojí b íd a a volá o po
m oc, jak o p říše ra šklebí se n a nás p ři kaž
dém k ro k u . D račí sím ě tělesné a duševní bídy strašně b u jí, bída h lasitěji a h lasitěji volá k řesťan sk o u c h a ritu a p ro sí slovy Isa
iáše (5 2 , 4 ) : »R ozšiř p ro sto r stan u svého, n e š e tří« Bude-li b íd a m arn ě volati o po m oc, nepoznal k řesťan sk ý lid vážnost chví
le, n esp lnil své nejsvětější povinnosti. D uch p rav éh o k řesťanství je duch z du cha Ma
riin a.
Je n u tn o , aby M ariin duch pom áh ající lásky, p ro h řá tý svatým ohněm m arián sk é
úcty a provázen p ožehnáním m atky k rásn é h o m ilování, procházel k řesťan sk é země a těšil sm utné, sytil hladové, vyhledával ne
m ocné, p o d ep řel klesající, uklid ňo v al zou
fající, dával p řístře ší nem ajícím k a m h la
vu položit, n ah é odíval, h říšn ík y varoval a poučoval.
M ariin duch lásky p o m áh ající! Kéž by ten to duch p řes h o ry spěchající P an n y p ro cházel našim i k ra jin a m i, naším n áro d em a činil d ob ro ! Tisíce a tisíce ubožák ů tělem i duchem ho volají a b u d o u žehnati jeh o p řích o d u .
Se k te rý m , jsi, Panno, A lžb ětu navštívila.
L této m odlitby slyšíme ú pěnlivé volání ne
šťastných M agdalen: P om ozte n á m ! Ještě v nás d řím e p lam én ek d o b ré vůle, n edejte m u shasnouti. K do ra d o u a pom ocí p adlou duši pozvedne z p ra c h u a b láta h říc h ů a tím jí v rátí v íru v lidsko u d ů sto jno st, vykonal největší čin lásky. K do h říšn ík a o d v rátí od b lu d n é cesty, vysvobodí duši jeh o od sm rti a p řik ry je m nožství h říc h ů .
Se k te r ý m jsi, Panno, A lžbětu navštívila.
T o je spolková m odlitba Vincenciánských sp o lk ů ; zásvětná m od litb a m o d ern í p a sto ra ce a n ádražn ích m isií; ú těšn á a požehnání p řin ášející m odlitba k řesťan sk é c h arity ; sta
vovská m odlitba n u tn éh o apoštolátu laické
ho. »Žeň sice je m n o h á, ale d ěln ík ů m álo.«
(M t. 9, 3 7 .) M ariin duch lásky p o m áh ající m u sí poslati dělníky n a vinici, aby »shledá
vali, co se bylo poztrácelo, zpět přiváděli, co bylo rozptýleno, obvázali, co bylo p o lá
m án o , po silnili, co m dlého, o p atro vali, co
silného a tu čn é h o « (Ez. 34, 1 6 .) — hleda
jíce jed in ě čest Boží a spásu duší n esm rtel
ných.
K řesťanství jest opovrženo, C írkev opo u
štějí m asy svedeného lidu. Jed in ě M ariin d u ch pom áhající lásky m ů že vrátiti k řesťa n ství ú c tu a C írkvi vážnost. P ro to volám e se žalm istou: »Ve své k ráse a velebě vyjeď , úspěšně tá h n i v p řed a p a n u j! (Ž. 4 4 , 5 .) Ano, p a n u j! O p an u j lid sk á srdce, o p a n u j srdce n á r o d ů ! D uch M ariin p o m áh ající lás
ky se táže: J a k m o h u pom oci jin ý m ? Jedi
n o u vášní této lásky je p řiv ád ěti jas sluneční do života ubožák ů a ú těch u do srd cí u trp e n ím zkrušený ch ; je jí žaloba z n í: K ztrace
ným d n ů m počítej všecky, v nichž jsi ničeho nevykonal ve službě lásk y ; je jí chloubou je s t: Můžeš býti tře b a posledním n a zem i, n a h o tu svou zakrývat! šatem žebráckým , sloužíš-li lásce, jsi k rále m v očích Božích a m áš k rá sn o u k o ru n u n a hlavě sv é !
M ariin duch lásky p o m áh ající! Plody své sklízet! b ude p ři posledn ím sou d u, kdy ži
vot náš bu d e vážen n a vážkách lásky p o m á
hající. B ěda, bude-li nalezen p říliš le h k ý m !
» P o k u d jste to učinili jed n o m u z n ejm en ších těchto b r a tř í m ých, m n ě jste u č in ilh
(M t. 25, 4 0 ) .
Ja k o rozm ilá an d ělsk á p íseň znělo M agni
ficat pom áhající lásky v dom ě Zachariášo
vě. Kéž by ty ro ztom ilé tóny stále zněly svě
tem ! Ó, zvučte a zněte dále, zvučte všude tam , k d e jsou k řesťan sk á srdce, k te rá do
vedou potěšit! a u k lid nit!, zvučte všude tam , kd e jso u k řesťan sk é oči, k te ré dovedou
b íd u viděti, kd e k řesťan sk é ru ce, k te ré do
vedou dávati a po m áhati. Zněte dále chudo
b ě k b lah u , bolesti k útěše, nouzi k rad osti, Církvi k e cti, světu k požehnání. »Nyní však trv a jí v íra, n ad ěje, láska, tyto tř i; ale největší z nich je láska« (1 . K o r. 13, 1 3 ).
3. K T E R É H O JSI, PANNO, V B E T LE M Ě PO RO D ILA.
Věěně požehnanou zůstane chvíle zrození K rista v Betlem ě z Panny. Chvíle ta značí příchod Spasitele na svět, značí i povzne
sení ženy, k tero u zbavuje hanby a opovrže
n í a činí ji dítkem Božím . T a chvíle p řek le n u je p ro p ast, k te rá dosud dělila m uže a že
n u , a p ro h la šu je slavnostně: M áte stejná p ráva, stejné povinnosti, stejn ou m ilost. Co je zakázáno ženě, je zakázáno i m uži, co zneuctívá ženu, zneuctívá i m uže.
S taro věk pohrdal ženou, p o k lád al ji za o troky ni, evangelium K ristovo ctí ženu, že je sestrou m atky Boží. Tajem ství zrození Spasitele z P an ny je tajem ství důstojno sti ženy a je jíh o šlechtictví.
Čím byly ženy ve dvaceti křesťan sk ý ch stoletích, za to d ě k u jí betlém ském u Dítěti a jeh o m atce. Ženy, k te ré dnes staví se do počtu n e p řá tel K rista, opo uštějí původce své důsto jn o sti a velikosti, stanou se opět otro kyněm i světa pohanského.
N ejkrásnější píseň o d ůstojnosti ženy a m atky dovede zpívati je n v íra, nejhlasitější
chvalozpěv m a teřské d ů sto jn o sti je m od lit
b a : K teréh o jsi, P an n o , v B etlem ě p o ro d ila.
V eliká je M aria ve sb o ru p a n e n p ř i ch rá m u jeru salem sk ém , veliká v N azaretě, když ji anděl nazývá m ilostip lnou , největší v chlé
vě betlém ském p ř i zrození K rista, neb oť stává se m atk o u toho, k teré h o B ů h nazývá m ilým Synem svým. Žádná dů sto jn o st ne
vyrovná se d ů sto jno sti m atk y Boží.
Andělé stále p a tří n a tv á ř Boží, je to ve
lik é vyznam enání, většího dostávalo se dů stojno stí m atky Boží P a n n ě M arii, k te ro u nazývají andělé svou k rálo v n o u ! S p a tria r
chy obcoval B ů h ja k o otec s dětm i, sdělo
val jim svá zaslíbení, s M arií se sp o jil tak úzce jak o s nikým jiným , učinil ji m atk o u Boží a p ro tu to d ů sto jn ost k rálo v n o u p a tri
arch ů . M aria m atk a Boží jest i k rálo v no u p r o r o k ů ! Požehnané m ezi ženam i s bož
ským D ítětem v n á ru č í volají n ebe i zem ě:
»Tys sláva Jeru salém a, tys rad o st Israelo- va, ty čest jsi lid u n a š e h o !« (Ju d . 15, 10.)
Maria s b o žským D ítětem v náručí volá ženám : Veliké věci učinil m i ten , jen ž je m ocný, veliké věci učin il i vám , m á čest jest i vaší ctí. Zrození Ježíše K rista posvě
tilo a ozářilo povolání m atky. Svatá noc učí ctíti m atk u , neb oť je jí povolání je velm i vznešené. O d okam žiku zrození Ježíšova je slovo »m atka« svatým slovem , m ám e je tedy vyslovovati jen s největší ú cto u , p o n ě vadž to slova posvětila ú sta Syna Božího.
Na každou m atk u d o p ad ají zářivé p ap rsk y z p ře k rá sn é k o ru n y , k te rá zdobila hlavu m atky Boží.
D ůstojnost m a tk y jest úctyhodná, je to účast na důstojnosti m atky Boží. M atka, k te rá p ř i p o h ledu n a své dítě nepociťuje dech Boží, k te rá neslyší volání dětské duše p o B ohu a náboženství, je zem í bez slunce, o ltářem bez svící. Spasitel a jeh o m atk a jso u pravé m atce v n itřn ím světlem , k teré o zařuje cesty m ateřství.
Láska m ateřská je láska nejsvětější a n e j
silnější. S vděčností a věrností až do h ro b u vzpom ínám e lásky m ateřské, k te ro u ozářila lásk a P . M arie k svém u dítěti. M ateřská lásk a je láska nejčistší, n e jk rá sn ější odlesk Boží lásky. T a k svatá je láska m ateřsk á, že o na jed in á m ohla jedn oro zen éh o Syna Bo
žího ob jím ati oběm a ru k am a. Je-li n a světě láska, o k te ré p rav í sv. P avel: »Všecko sná
ší, všem u věří, všeho se naděje, všecko pře- trp ív á , nehledá svého p ro sp ě c h u « (1 . K or.
13, 7 ) — p a k je to lásk a opravdové m atky.
Slovo m atčino je svaté slovo ja k o slovo kn ě žsk é . M ateřství P . M arie posvětilo slova m atek. K e cti m atk ám svým m ůžem e a sm í
m e říc i p ře d m ariánským obrazem — a ti
síce lid í b u d o u přisvědčovati — co jsm e sly
šeli ve školách, zapom něli jsm e, co m atka v tichých chvílích n ám vepsala do srdcí jak o nejsvětější p a m á tk u svého života, nezapo
m enem e nikdy. Z toho viděti, že každá m a t
ka m á p ře d B o h em ve liko u zodpovědnost.
K aždá m atk a m á spolupůsobiti n a u skuteč
ň ování božských p lán ů . V d ítěti slouží m at
k a b udoucnosti, věčnosti.
Z rození Ježíše v Betlem ě v a ru je : K do m atk o u p o h rd á , n ení hoden, aby h o země
nosila. D ítě, k teré nectí m atky, je d ítě ne
zd árn é, dítě, k teré neposlouchá m atky , je vyvrhel. »Oko, k te ré p o h rd á m atk o u , vy
k lu b ají krk av ci u vody a m lad í orlové je snědí« ( P ř. 30, 1 7 ).
R od ina, nem ající v úctě slova a obraz m atky, n ení ro d in a svatá, je to ro d in a n ej
výš ubohá. N árod, k terý n e c h rá n í a nectí d ůsto jnosti m atek, k te rý n ežehná m atk ám budoucím , je n á ro d em ztraceným . N árod je tím , co z něh o udělají m a tk y . D obré m atky vychovávají velikány zítřka; sloupy bu douc
nosti, m ají tedy větší význam než učenci, um ělci, státníci. Važme si m atek ja k o k rá loven z m ilosti Boží! M atka jest úctyhodná jak o kněžka, tře b a nosila šat žebrácky. P ro jin é trp í, jest ob ětní b e rá n e k dětí. Važme si m atky, ctěm e j i !
D uch m atčin v tisku je ráz příto m n o sti, v ru k o u m atek jsou i osudy budoucnosti.
Jaké m a tk y dnes, tako vý národ zítra.
K teréh o jsi, Panno, v B etlém ě porodila.
M agnificat m ateřsk é d ů sto jno sti! Velebí sp olek m atek. Spolky m ate k jso u n e jp o třeb n ější spolky p říto m n é doby. D ejte kaž
dé fa rn í osadě veliký, d o b ře vedený spolek m atek, a n e p o tře b u je te žádných spo lk ů ji
ných, všecky jsou p a k zbytečné. D ejte nám dnes svaté m atky a zítra b u d em e m íti h o d né jinochy a b ezúhonné dívky. D ejte nám svaté m atky a n á ro d náš b u d e brzo n á ro dem zbožným , svatým . Ja k á m atk a, takové děti; d o b ré m atky, d ob ré děti, špatné m at
ky, šp atné děti. Jm e n u jte m i jedin éh o veli
k á n a světských a církevních d ějin, jen ž ne
m ěl h o dno u m atk u n ebo ženu! F rancký k rá l Chlodvík vzývá u Ziilpichu B oha Klo- tild in a a m odlí se s celým n á ro d e m k ře sťanské Credo.
V eliké jso u m oc a zásluhy žen. A ugustin m o dlitbou a p řík la d em m atky své stává se světcem. Ja k m ocná je m o d litb a m atky, ja k m ocný je jí p ř ík la d ! Svatá N onna vychovává Ř eh oře Naziánského, svatá E m ilia svatého Basilia. Ženy p rv n ích dob křesťan sk ých velm i svědom itě a věrně plnily své povin
n osti, m ohly a m ěly by v tom o hled u býti vzorem dnešní ženě. Když Chrysostom sám tak nadšeně m luví o k řesťan sk é výchově a m ravn ím vlivu k řesťan sk é ženy, jso u slo
va jeh o je n ozvěna toh o, co zvěděl od m at
ky. Svatá B lanka jest u čitelk ou svatosti fran couzskéh o k rá le Ludvíka. D ejte nám katolické m atky a bud em e m íti katolické d ě ti; dejte nám svaté m atky a b u d em e m íti svaté děti.
Vážně churaví ro d in a , vážně churaví i n á ro d . Co zachrání ro d in y i národy?
Úcta k m atce Boží! U držováním a ch rán ě
n ím této úcty, u d ržu jem e a pozvedám e i úctu k m ateřsk é d ůstojnosti. N árod, který chce udržovati m ateřství státní odm ěnou, dělá h a n b u m atkám poctivým . L áska m ate ř
ská je p říliš svatá, ta se penězi platiti nedá.
D ůstojnost m atky je příliš cenná, ta se pe
nězi p latiti ned á! Láska m ateřsk á, povolání m ateřské žije z oběti, ro d in n ý život z m a
teřsk é lásky.
Učme k řesťanský lid m odliti se tře tí ta
jem ství rad o stn éh o růžence a n e n í třeb a
státn í ochrany m atek. Úcta k m ate řsk é dů
stojn o sti a povinnosti a m ateřsk ém u p ráv u je něco sam ozřejm ého.
Náš n á ro d m ůže zach rán iti je n živá v íra, ro d in ě v rátiti ztracenou svatost je n úcta k m atce Boží. D nešní žena nechce býti m at
k o u , vůli m atk o u býti m ůže j í v rátiti jen ú cta k m atce Syna Božího. O bnova ro d in , obnova p o jm ů o m ateřských obětech i po vinnostech, m usí vycházeti od jesliček, je n podiv uhod né tajem ství b etlem ské m ůže n ad ch n o u ti ženu p ro oběti m ateřství, je n m atk a Boží s děťátkem v n á ru č í obnoví vy
bledlé a zmizelé ideály o d ůstojno sti a p o volání m atky, je n m atk a Boží p řip o m ín á ženám obrovskou zodpovědnost m atky.
Chceme-li obnoviti ro d in y a n áro d y , m usí
m e p o k o rn ě p oklekat! u jesliček. R odiny a n á ro d y nezachrání osvěta, m ate rie ln í odm ě
n a p ro m atky i děti, zákonodárství, nýbrž úcta k B ohorodičce s d ěťátkem v n áru čí.
K terého jsi, Panno, v B e tlé m ě porodila.
T o je n e jk rá sn ě jší m o dlitba budou cích m a
tek, vy jad řu je totiž d ů sto jn o st a velikost m atky. Je to ú těšn á m o dlitba v těžké h od in ě m ateřstv í; je to děkovná m odlitba ve chví
lích m ateřských ra d o stí; je to ra n n í a večer
ní m o dlitba v m ateřských staro stech ; je to p ro se b n á m od litb a m ateřsk é lásky ; je to zá- světná m odlitba sp o lku k řesťanský ch m a
tek.
K teréh o jsi, Panno, v B etlem ě porodila.
K atolické m atky do této m odlitby z a h rn u jí starosti své i svých drah ých, starosti ro d iny
i dětí, a tím je k lad ou v n ejlep ší a nejsp o lehlivější ruce, v ru ce m atky Boží.
T ře tí tajem ství rad o stn éh o rů žence volá:
Ctěte m atky, jso u hodny nejvyšší úcty! Mi
lu jte m atky, nejsvětější láska je lásk a m a
teřská! M ějte ve veliké vážnosti povolání m ateřské, jeť to účast n a božských právech.
T o je p ro sb a m atky Boží.
4 . K T E R É H O JSI, PANNO, V CHRÁM Ě O B Ě TO V A LA .
Čím by byl svět bez lásky? Láska je život, nenávist sm rt. Láska světlo a teplo, nenávist tm a a studeno. Láska rad o st a m ír, n en á
vist sm utek a boj. Láska h a rm o n ie a p o řá dek, nenávist chaos a n ep o řád ek . O dstraňte lásku a život n a zem i nem á ceny. V ypuď te z ro d in věrn o u lásku m anželskou, vděčnou lásku dětskou, n esm rteln o u lásk u ro dičů — a pek lo vybuduje svůj stánek tam , k d e m á vládnouti rajsk ý m ír. Vyžeňte z n á ro d ů lá
sku sm ířlivou, zapom ínající, sjednocující — a n e jp říše rn ější dém oni p ekla b u d o u tu p ro vád ěti svou vše ničící h ru .
L ásku vyhnala třídní, stranická a národní nenávist. Kéž by se b rzo k n ám v rá tila ! Kéž bychom se cítili a byli opravdovým i dětm i jed n o h o Otce, společně se rm o u tili, společ
n ě radovali! Kéž by se p ro b u d ila v nás lás
k a k oběti, o d řík á n í, u trp e n í! L áska žije z oběti, život z lásky, bez obětí m usí ze
m říti. K dy nastane ta toužebná chvíle? Až
se u p latn í víra, k te rá m luví o p o žehnání k říže, až b ude lidstvo rad o stn ě a ochotně zpívati chvalozpěv lásce obětavé!
K teréh o jsi, Panno, v chrám ě obětovala.
P a tří toto tajem ství do růžence rad o stn éh o ? Není to dissonance v rad o stn é p ísn i P anny a m atky m ilo stip ln é? Nevylučují se rad o st a obět’ ja k o Ano a Ne, ja k o život a sm rt?
N evylučují, neb oť bez obětí n e n í prav é r a dosti. N ejp lod nější m a tk o u radosti jest ochota a vůle přinášeti oběti. Není růže bez trn í, m u sí býti noc, m ají-li zářiti hvězdy.
P ra v á rad o st je vykupována obětm i. M aria, p říč in a naší rad o sti, nebyla by m atk o u Bo
ží, kdyby nebyla schopná a ocho tná p řin á šeti největší oběti. V ch rá m ě jeru sa le m ském je posvěcena slavnostně n a kněžku , učitelk u obětí.
M aria, m atk a m ilostipln á, nem usela se p o d ro b iti zákonu očisty, je jí ro u ch o je bě- lejší sněhu lib ano nskéh o a je jí duše světější svatyně n a Sionu, k p ln ěn í zákona p u d í ji d uch obětavosti. K rálov na duší obětavých v ch rám ě jeru salem ském k lad e m lčky bož
ské D ítě do lo k tů Sim eonových, aby jí tento ctihodný služebník Boží p ře d řík á v a l velice d o jem no u m o d litb u o b ě tn í: »T en to jest ustanoven k u p á d u a k u povstání m nohých v Israeli a n a znam ení, jem u ž b u d o u odpí
ra ti, a tvou vlastní duši p ro n ik n e meč«
(L k .2, 3 4 ) .
K terého jsi, Panno, v chrám ě obětovala.
Vznešená chvíle obětování Syna Božího v ch rám ě jeru salem sk ém jest o třásající pře-
d rážk a k Stabat m ate r, p ro ro c k ý výhled na k alvárský kříž. T ento jest ustanoven k u p á
d u a k u povstání m nohých a tvou vlastní duši p ro n ik n e m eč. Syn a m atk a jso u jm e
nováni v jedn o m dechu. V u trp e n í a spolu- u trp e n í m ají býti spojeni ja k o dva trám y kříže. Na jed no m obětním o ltá ři m a jí státi ja k o kněz a p řislu h u jící levita. O bětování v chrám ě je p rv n í oběť v životě P . M arie, od tě doby je životní cesta je jí cestou obě
tí, k te rá se končí u paty kříže.
D uše P . M arie jest o b ětn í o ltá ř, n a něm ž čistě a jasn ě h o ří svatý p lam en obětavé lás
ky. K o ru n a a d okonalost velikosti P. M arie jest je jí vůle k oběti, tato vůle jest i m atk a a k rálo v n a všech je jí ctností.
O bdivujm e je jí andělskou čistotu a volej
m e p ln í ú d iv u : »Ó, ja k k rá sn é jest čistotné plém ě v skvělosti! N esm rtelná jest jeh o pa- m átka« (M oud. 4 , 1 ) .
D uch Boží sám m luví s plným údivem :
» Všecka jsi k rásn á , m á p říte lk o , poskvrny n a tobě není* (V elepíseň 4 , 7 ) .
Čistota m atky a k rálovny jest obětavá lá
ska — bez obětavé lásky n e n í čistoty.
Velebm e všemi jazyky světa p o k o r u P . M arie, k te rá v okam žiku nejvyšší pocty n a
zývá se dívkou P á n ě ; p o k o ra m atky jest obětavá láska. Bez duch a obětavosti n en í pokory.
V elebí duše m á H ospodina — p ůvod a posvěcení zbožnosti jest obětavá lásk a ; bez obětí n ení prav é zbožnosti.
P ře d obrazem královny dusí obětavých p rav ím : Zbožností n ení cit a n álad a, n e n í m odlitba, n en í den ní svaté p řijím á n í, nýbrž vůle k oběti. Ř ekněte m i, k o lik m áte vůle k obětem a já vám ře k n u , ja k veliká a h lu b o k á je vaše zbožnost. D uch M ariin je duch obětí.
P ř i pašijových h rá c h v O b eram erg au táže se P á n p ři odchodu z do m ku n azaretského své m atky, ja k o u odm ěnu žádá za všecku lásk u m ateřsk o u a za všecky m ate řsk é sta
rosti. M aria o d p o v íd á : Abych s tebou, P an e, m oh la trp ě ti. T o je duch M arie P an ny , d uch obětí.
K teréh o jsi, Panno, v ch rá m ě obětovala.
T o je chvalozpěv obětavé lásky, škola obětí.
V této škole učily se nesčetné duše svatém u u m ěn í: M ilovati oběti a cvičiti se v nich.
V m arián sk é škole rad o stn é obětavosti stá
vá se dítě h rd in o u , jino ch silákem jak o Sam son, p a n n a zm užilou ja k o D ebora, k ř e sťanská m atk a ta k ochotnou p řin á še ti oběti jak o h rd in n á m atk a m ak k ab ejsk á. Z m a ri
ánské školy obětavé lásky vycházejí n e sm r
teln í hrd in o v é, k te ří k o n a jí divy ve službě B oha a bližního. D uch obětavé lásky stavěl nem ocnice a asyly p ro chudé a opuštěné a m rzáky všeho d ru h u ; M ariin d u ch obě
tavé lásky n ad ch n u l sv. V incence z P auly tráv iti život se zajatci v nezdravých p ro sto rách , obětovati se p ro ně a za ně, ze sv.
P e tra K laverského ud ělal o tro k a o tro k ů . D ějiny k řesť an sk é charity jso u p ře k rá sn ý M agnificat obětavé lásky.
T ato svatá láska navštěvovala nešťastníky všeho d ru h u v nevlídných světničkách jak o an děl světla, aby je těšila, a obšťastňovala.
Vyhledávala chudé, opu štěn é, nem ocné a starala se o ně.
Nebude-li srdce naše p r o n ik n u to svatým p la m en em obětavé lásky, m usím e vyhnati ze světa všecky starosti a všecka u trp e n í.
K do m ůže a b u d e trp ě ti, nežije-li láska k obětem ? K do b u de snášeti b řím ě chudo
by, nežije-li láska k o bětem ? Nebude-li v našem n á ro d ě lásky k obětem , zahyne, zvoňte m u u m íráčkem , n eb o ť naší době m ůže p řin é sti zách ranu a spásu je n veliká láska k obětem .
K teréh o jsi, Panno, v chrám ě obětovala.
T o je m odlitba duší obětavých, nosičů k ř í
žů, k te ří p o tře b u jí vytrvalosti a zářícího p řík la d u ; je to m odlitba lidí bolestm i a sta
ro stm i obtížených, k te ří n u tn ě p o tře b u jí útěchy a vedení chránící ru k y ; je to m od lit
b a pravých následovníků K ristových, k te ří h led a jí cestu dokonalosti.
Zachránci národa a proroci lepších dob n ejso u ti, k te ří p o d heslem svoboda o d stra
ň u jí zákony a povinnosti. Jako tvůrce lepší
ho z ítřk u , ja k o vůdce ze tm y a bídy k e svět-' lu a k lid u clím e ty, k te ří d ovedou nad- ch n o u ti m asy pro p ožehnání obětí. Spása a zlepšení spočívají v největším ro zšířen í M ariina ducha obětavé lásky v životě jed notlivců, ro d in , n á ro d ů . Jak o svůdců b o jte se těch, k do slib u jí r á j n a zemi. O d té chví
le, kdy k letb a Boží stihla zem i, je r á j zem í
navždy ztracenou. Od křížové cesty našeho Spasitele je každá p rav á cesta jednotlivců i n á ro d ů cestou o b ě tí!
Lepší chvíle m ů že zp ůsobiti je n du ch Ma
riin y obětavé lásky. D ejte každé fa rn o sti le
gii obětavých duší, duší nežistných, slouží
cích je n p ro čest Boží, velikých i v m alič
kostech, tichých v u trp e n í, p řík lad n ý ch v o d řík á n í, vždy veselých — a p a k čekejte lepší rá n o n áro d a. T o jso u velikáni doby, vůdci k výšinám , kněží a k rálov é zároveň, to jso u žáci z m arián sk é školy obětavé lás
k y ; ti zm ohou všecko: C hudobu žehnají, p rác i ctí, u trp e n í vítězně p ře m á h a jí, n en á
vist o d zb ro ju jí, k říž líb a jí, sm rt vítají.
Ve 13. století způsobili A lbigenští v jižní F ran cii h ro zn é spousty ve všech oborech lidskéh o života. K ostely byly vypleněny, udělování svátostí zakázáno, božské i lid ské zákony zneuctěny, u sp o k o je n í všech chtíčů za dovolené p ro h lášen o . Všecky tre sty státní i církevní vrchnosti m arn ý. Co ne
dokázaly m oc a hrozby, dokázal sv. D om i
n ik svým růžencem . S M ariiným duchem nejvznešenější lásky obětavé šel m ezi p o štvaný lid, získal a n ad ch n u l je j p ro P.
M arii a m od litb u růžence a nem ožné bylo m ožným , neu věřitelné p rav d o u , n astal k lid a p o k o j.
D uch A lbig en ských šíří se v našem lidu.
K do přivede je j k po k o ji a k lid u ? Násilí toho nedokáže, zákony toho nedokáží, to dokáže je n M ariin duch obětavé lásky.| Skrze M arii k Ježíšovi, skrze Ježíše k věčné blaže
nosti.
5. K T E R É H O JSI, PANNO, V CHRÁMĚ NALEZLA.
P osled ní p ro sb a P . M arie tím to tajem stvím vy jádřená z n í: Zachovejte věrnost S y n u m é m u ja k o jsem m u ji zachovala já.
T ato p ro sb a je zároveň výstražné napom e
n u tí: Běda člověku, jenž n en í K ristu věren!
T oto tajem ství je M agnificat v ěrnosti ke
K ristu . ^
»Synu, p ro č jsi n ám ta k u čin il? H le, otec tvůj a já s b olestí h led ali jsm e tebe« (Lk.
2 , 4 8 ) . To jest obsah p átéh o tajem ství r a dostného růžence, je to text k chvalozpěvu věrnosti k e K ristu .
K olik bolestí a staro stí m ateřsk éh o srdce o b sah u jí 6lova ta! K olik v nich žhavé touhy po K ristu ! T ři d n i byla M aria bez K rista, byly to chvíle m učivé bolesti a strašlivé sta
ro sti, úzkostlivé chvíle m ate řsk é věrnosti.
Byla to anticipace V elikého p á tk u . Do této scény v chrám ě jeru salem ském sah ají stíny krize.
T ři dni odloučenosti od K rista, tři dni bez K rista, zranily duši P . M arie až k sm rti.
Duše je jí chvěje se strachem , ú zkostí a h r ů zou, k de je světlo očí, k d e útěch a života.
K ristu s, je jí život, je-li ztracen, co jí m ůže život d áti? K ristus je jí rad o st, je-li ztracen, k do ji m ůže potěšiti? K ristova p říto m n o st je jí štěstí, vzdálenost největší neštěstí.
Synu, pro č jsi n ám tak u čin il? T a k n a ří
k á a táže se v ěrnost P. M arie k e K ristu . T en n á ře k a ta otázka m luví celém u sv ě tu :
V b lízko sti K rista je m ír a sp o k o je n o st, za
chovejte m u věrnost! K ristu s je život; K ri
sta z tratiti znam ená sm rt, zachovejte m u te
dy věrn ost! K ristu s je světlo, bez K rista tm a, K ristu s p rav d a, bez n ěh o tá p á n í v b lu du a tm ě, zachovejte m u tedy věrn ost!
Je tře b a dokazovati to to tv rzen í? Jak o n ejlep ší důkaz jistě stačí ro zp o ry a hádk y těch, k te ří ztro sko tali ve víře v K rista-B oha.
N ejsou n ejlep ším důkazem fa n a tic k á zášť a nenávist ren eg átů a o d p a d lík ů ? N ení n ej
lepším důkazem zoufání ta k m nohých, k te ř í opustili a z tratili víru svého m lá d í? Jidáš je vede a ten m u sí doznati: Z hřešil jsem zradiv k rev spravedlivou. Za n ím jd e celá řa d a těch, k te ří m usí doznati s V o ltairem : Jsm e o p u štěn i B ohem a lidm i, k te ří s n a d člověkem N ietschem ko n čí šílenstvím . V šichni ti, k te ří p řísah ali K ristu věrnost, p a k je j opustili a zapřeli, m u sí dosvědčit!, že n ev ěrn o st k e K ristu je p o čátek p ek la, stálý n ep o k o j, stálé h o ře.
S tará pověst v y p ravu je: V dobách k řiž á ckých výprav p řiše l jed e n šlechtic do tu re ckého m ěsta Sm yrny. N etáhl s k řižák y dále, n eb o ť F atim a, sličná dcera sultánova, jej zdržovala a pů vab tu reck é princezny byl ta k m ocný, že ry tíř zapom něl n a v íru i vlast.
P ře d m oham edánským knězem o d p řisá h l k řesťan stv í a jak o paša usadil se v p o h ád kovém paláci Fatim y. Ale štěstí se tu n e
usad ilo! Jak o p říše ry tráp ily h o vzpom ínky n a dobu k řesťan stv í, do bu v ěrnosti k e K ri
stu. T u se hlásila sm rt — p ru d k á ho rečk a v rh la p ašu n a sm rtelné lůžk o — m n o h em
více tráp ily výčitky svědom í. Ve sn u slyšel vyzvánět zvony dom oviny, viděl se v b rn ě n í p ře d oltářem zdvihati m eě a p řisaliati K ri
stu věrnost. V těch chvílích k řič e l: Fatim ó, F atim o, co jsem ztratil, když jsem tě získal!
Je d n o u p řišel posel s hlášením , že nový tra n sp o rt zajatých k ře sť a n ů byl sem d o p ra ven a mezi n im i je stařičký, ctihodný m nich.
P oslední slabý p a p rse k n ad ěje p ro n ik á do duše um írajícíh o paši. Dává si m nich a za
volat! a táže se, zda je n ějak ý h říc h , k terý nem ůže býti odpuštěn. Není h říc h u ta k těž
k éh o , odpovídá m nich, n eboť Syn člověka p řiše l hledat a spasit, co zahynulo. Paša se u k lid ň u je, ale jen n a chvilku. Výčitky svě
dom í n e d a jí m u k lid u : »Můj zločin je větší, než abych zasluhoval odpuštění« (1 . Moj.
4, 1 3 ). Nevěrný K ristu , ztratil v íru i nad ěji, n a sm rtelné posteli nechce se jim učiti, u m í
r á jak o oběť zoufalství.
T ato pověst p rav í jasn ě a hlasitě: Na ce
stách nevěry ke K ristu , n e ro sto u květy štěstí, nehledejte tu p o k o j a spokojenost, tu ro ste n ep ok o j a zoufalství. Svědkem toho p říto m n o st K ristem p o h rd ající. Z je jí tváře to vyčtem e, z jejíh o n á řk u slyšíme, že K ri
stus n edá se b eztrestně Zapírati. K letba ne
věrnosti k e K ristu je K ainův duch n eklid u m o d ern íh o světa, k terý nenalézá n ik d e od
počinku.
K d y nastane zlepšení? M usím e h ledati K rista, býti p ro n ik n u ti duchem to h o to ta
jem ství rad o stn éh o růžence! K do chce zle
p šen í bez K rista, pozná velm i b rzo svou bezm ocnost. K do vidí zlepšení v n e p řá tel
ství k e K ristu , p řip ra v u je zříceniny. K do vidí zlepšení ve sp o jení s K ristem , to m u věřm e, to je tvůrce nové, lepší doby. Zlepše
n í nastane, vyznáme-li v eřejně p ře d celým světem , že jsm e lidem katolickým , že záko
ny K ristovy jso u nám n ed o tk n u teln ý m i, že K ristova Církev je božským zřízením .
Do p arla m e n tů m usím e volati hlasem hro m o vým : U držujte k řesťan sk ý život lidu , nevěra k e K ristu je h ro b n á ro d a ! Do škol
n ích m ístností m usím e stále a stále volati:
D uch a požehnání školy je v ěrnost k e K ri
stu, nevěrn ost jest neštěstí a k letb a školy!
R od inám m usím e d ů razn ě p řip o m ín a ti:
Chcete-li býti zdravým k o řen e m n á ro d a , m usíte K ristu zůstat v ě rn é ! Jak o d rah o k am ch ra ň te k řesťan sk é zásady o povinnostech ro d iny , m anželství, o po žehnání dětí, jejich práv ech a povinnostech. Vaše záh ub a n e
v ěrnost k e K ristu.
B yli jsm e K ristu věrní? Nazýváme h o Mi
strem a netážem e se h o ; světlem a nejd em e za ním a k n ě m u ; p rav d o u a nevěřím e m u ; cestou a n ejd em e p o n í; životem a netouží
m e po něm !
Jsm e K ristu věrní? V zpom eňm e n a p rv n í svaté p řijím á n í a sliby u činěné, vzpom eňm e na d o b rá předsevzetí p ři každé svaté zpově
di, vzpom eňm e n a sliby p ři svatém b iřm o vání, kdy jsm e se stali bojovníky K rista, vzpom eňm e n a p řísa h u věrn osti p ři sváto
sti stavu m an želsk éh o ! A spočítejte, můžete- li, ty n evěrníky! Jsou jich celé legie! B ude
m e n ad nim i volati B ěda? N ikdy a nikdy ne! D uch lásky k řesťan sk é n ám toho nedo
voluje. Pláčem e n a d ztraceným i sestram i a b ra try , n a d ztraceným i syny a dceram i, ale neodsuzujem e jich , jso u to nešťastníci, m ám e s n im i soucit, m odlím e se za ně. Kdy
bychom m ěli nesvědom ité rodiče, k te ří více hledí n a p rosp ěch hm o tn ý než duševní bla
h o , rodiče ve víře lh o stejn é, necitelné^ zlo
m yslné, m ožno, že bychom klesli ještě h lo u běji. B udem e nešťastníky ty vyhledávati a získávati je lásk ou a do b rý m p řík la d em . Na n ě b u dem e pam atovati p ř i m o d litb ě posled
n íh o tajem ství rad o stn éh o růžence.
K teréh o jsi, Panno, v chrám ě nalezla. T o je d ů v ěrn á m odlitba duchovních správců, k te ří s pláčem hled ají ovečky ztracen é; to je p ro seb n á m od litb a ro d ičů , k te ří o p laká
vají nevěru synů a d c e r; to je m odlitba ohrožených ve v íře ; to je p lam en n á m odlit
b a K ristu věrných.
N ejlepší och ránkyně věrnosti k e K ristu je P. Maria. K do ji ctí, ctí i jejíh o Syna. Ma
riá n sk á úcta je základ úcty k e K ristu , láska k M arii vede i k e K ristu , věrnost M arii jest i věrností k e K ristu . K de vym írá láska k m atce, vym írá i láska k synovi. R ůženec v ru ce k atolík a je d oklad jeh o v ěrno sti a lá
sky k e K ristu . Važme si m odlitby svatého růžence, dbejm e, aby se i dom ácí m odlili s n ám i, dejm e růženec do ru k y již dětem , a bu d e více v ěrnosti k e K ristu a více lásky k n ěm u, a tím i více lásky k bližním u , více lásky ve světě!
II.
1. K T E R Ý SE P R O MAS K R V Í P O TIL . T ajem ství růžence b olestného jso u d o je m n é M iserere lásky sm írn é, lásky zneuctěné, lásky trn ím k oru n o v an é, lásky nesoucí těž
ký k říž a lásky ukřižované,
i. K te rý se p ro nás k r v í potil. P ro č se potí Spasitel k rv í? Za h říchy všeho lidstva! T ak o h ro m n á je zloba a tíh a h říc h u . M ůžeme se h říc h u zbavit? Ano! A čím ? P o k án ím ! P o ká n í! P o ká n í! T a k volá k rálo v n a svatého růžence, ta k volá a p ro sí K ristu s, když se m odlím e toto tajem ství.
Jak ý je následek h říc h u ? O dpověď dal B ů h v rá ji, když p o žehnání zm ěněno v k let
b u , světlo ve tm u , rad o st zm ěněna v bolest a život zm ěněn ve s m rt; odpověď dává K ri
stus svým potem krvavým v zah rad ě getse- m anské.
V G etsem ani je noc, je to tem n á noc sm rteln é úzkosti, tesk n á noc největšího d u ševního u trp e n í, p řeb o lestn á noc o p u štěn o sti, h ro zn ě tíživá noc h říc h ů . V šude noc, je n v srdci toho, k te rý se p ro nás k rv í potil, svítí jasné světlo, v jeh o srdci p láp o lají svaté oh n ě lásky, lásky širo ké ja k o svět, hlub o ké jak o m o ře, vysoké jak o nebe, lásky sahající až k b ra n á m p ek la — je to o heň sm írn é lásky. T ato sm írn á lásk a božského Srdce je láskou nejvyšší, k te rá trp í a k rv á cí p ro jin é ; je láskou nejm ocn ější, usmi-
řu je Boží sp rav edln ost; je to láska, k te rá svět vykupuje a lidstvo s B ohem sm iřuje.
Vážná otázka B oha v r á ji: »A dam e, kde jsi?« (Gen. 3, 9 .) žádající od p rv n íh o člo
věka zadostiučinění za p rv n í h říc h , zůstá
vala nezodpověděnou až do této chvíle. Ni
kdo nepřicházel zadostiučiniti a n ik d o ta
ké n em oh l u raženého B oha náležitě usm í
řiti. T e ď se zjevuje d ru h ý Adam , jenž p ři
chází dáti dostatečné zadostiučinění. »Hle, tu jsem !« (Ž. 39, 8 .) Činí p o k á n í za nás, p o k á n í hrozn é!
V G etsem ani sešly se h říchy celého světa.
Jak o u ošklivost b u d í v srdci Světce Božího, Syna Božího! »Počal se rm o u titi a teskliv býti«. (M r. 14, 3 3 .) Ja k h o ty h řích y m učí!
»S m utná je duše m á až k s m rti; zůstaňte tu to a bděte«. (M r. 14, 3 4 .) J a k jso u ty hříchy těžké! K zem i klesá a m odlí se:
»Otěe, všecko je m ožné tobě, odejm i ten to kalich ode m ne, ale ne co já chci, nýbrž co ty«. (M r. 14, 3 6 .)
K te rý se p ro nás k r v í p o til — K ristu s dá
vá zadostiučinění nadlidské. Všecky naše ú trap y , ho řk o sti, bolesti jso u je n stín jeh o h o řko sti, sm utk u a úzkosti. H řích y světa jak o dém onická obluda stojí p ře d n ím a šklebí se m u necitelně do oěí, vidí je vše
cky, cítí jejich tíh u , pociťu je jejic h zlobu*
krvavý p o t řin e se m u s čela a b arv í kletb o u stiženou zemi. S m rt stojí p ře d n ím v h ro z né postavě, stojí tu i peklo a s posm ěchem a jásotem u kazu je n a m iliony těch, k te ří i p ři jeh o sm rteln é úzkosti, p ři jeh o p ro lité krvi, p ři jeh o p ře h o řk é m u trp e n í i sm rti,
p ro p a d n o u věčné záhubě. S tojí tu i n en á
vist5 světa a p řip o m ín á m u svou zlobu.
Jsou tu i apoštolové, ale ti spí. K ristu s b d í;
láska b d í, krvácí a u sm iřu je.
K é ž by tato veliká láska Spasitelova vzb u dila v srdcích našich vděčnost a věrno st a báseň p ře d h řích em a p e k le m ! K éž by nás vedla k následování K rista P á n a ! P rav é následování K rista znam ená dosti činiti, usm iřo vati B oha m o d litb ou, p rac í, u trp e n ím a sm rtí. N ásledování K rista je svaté a velkom yslné »Boliu díky,« že sm ím trp ě ti, liladověti, m říti, obětovati se za jin é.
K te rý se p ro nás k r v í potU. Slyším tu p rosbu P. M arte: N eopouštějte m éh o Syna v G etsem ani, p o jď te sadostčiniti s n ím ! — Celý svět leží ve zlobohu, p ra v í svatý Ja n (1 . J a n 5, 1 9 ). P ravý život sk utečného k ře sťana m u sí býti stálou sm írn o u obětí. V do
b ě, k te rá h říc h ja k o vodu p ije a d o p o ru ču je užívati rad o sti a všeho, d o k u d je čas, m usí život katolick éh o k řesť an a býti h o řící svící obětní, k te rá se stravu je p ro své i cizí h říc h y ; m u sí býti věčnou lam p o u , k te rá shasne v b lah ém po citu, že žila a dostičinila za jin é ; m u sí býti h a rfo u , k te rá ve dne v noci h ra je p íseň sm íru a dostiučinění.
Každý den m u sí býti dnem sm íru , k aždá oběť obětí sm írn o u , každé svaté p řijím á n í p řijím á n ím sm írným . Největší d o b ro din ci lidstva, zachránci n á ro d ů jsou ti, k te ří se učí du ch u sm iřlivosti u K rista k rv í se p o tí
cího. Budem e-li m a rn ě volati k p rác i lásk u sm írn o u , n ezab rán ím e zkáze, svět b u d e zrá- ti k zániku.
S m ír je sOa a p o k o j, rad o st a útěcha, lá
ska a život, zjev a p ro je v svatosti. K ristus se k rv í po til p ro nás, snažm e se p řin ášeti oběti i p ro jin é , k a ti se za sebe i jin é , do- 6tiěiniti za sebe i jiné. K o nejm e rá d i a ocho tn ě skutky sm írn é lásky, žijm e a jed n e jm e v duchu K ristově. Ne ten , k d o m i řík á P ane, nýbrž k d o ěiní vůli Otce m ého, vejde do království Božího. V ůle naše m usí odpovídati vůli Boží, m usí s n í ve všent souhlasiti!
2. K T E R Ý P R O N Á S BIČ O VÁN B Y L . Pravá radost prohlásila b a n kro t. Stále vyhledávají nové a nové rad o sti a zábavy, a svět stále n a řík á , že h o nem ůže nic uspo
k o jiti. Naše doba volá rad o st, h led á rad o st
— m a rn á p ráce! Svět nem ůže dáti prav é rad o sti, poněvadž nezná lásky. M atkou p ra vé rad o sti m ůže býti je n láska.
K te rý p ro nás bičován byl. T o to tajem ství bo lestného růžence u k azu je svatou zem i n ej
čistší a nejšlechetnější rad o sti, Boží zemi převeliké lásky vykupitelské, zem i, k d e lá
sk a k lásce se p ojí.
K te rý p ro nás bičován byl. Nebe i země žasnou n ad obrovským ponížením Syna Bo
žího z lásky k n ám ! Láska zneuctěná!
K rá l David, p říte l a m iláček Boží, těžce zhřešil. K rálovská k o ru n a je h o ztratila nadzem ský lesk, k o ru n a m ilosti spadla s hlavy jeh o . T m a zakryla duši dříve tak k rá sn ě zářící. Z rozkazu Božího přichází
k e k rá li p ro ro k N atan a vytýká m u h říc h jeh o . Srdce k rálo vo , zah řá té p a p rsk e m m i
losti, m odlí se M iserere. Davidovo M iserere stává se m o d litb ou k ajíc n ík ů .
Ve d ru h ém tajem ství bolestn éh o rů že n ce slyším e docela jin é M iserere, M iserere zneuctěn é lásky Syna B ožího, když stojí u sloup u p o k ry t h řích y celého světa. Bož
ský Spasitel je bičován p ro nás. K rev sva
tá řin e se z ra n , h rů z a nás jím á. Bičování bylo tre6t p ro vyvrhele člověčenstva, p ro o tro k y a lupiče. Bičovaný byl navždy zne
u ctěn , p rste m n a něho ukazovali jak o n a zločince. Apoštol Pavel ohražoval se p ro ti bičování jak o občan řím ský , K ristu s z lá
sky k n á m dává se bičovati. K terý p ro nás bičován byl. T o je M iserere zneuctěné lá
sky. T o to M iserere zní z m o ře po tu p y , z p ro p a sti bolesti a hanby. Šatů zbaven stojí Boží Syn u slou pu . Andělé nebeští n ejso u h o d n í hled ěti m u do očí, tady je n ah ý vysa
zen p o hledů m zevlounů. Ani jed in á ru k a se n ep o h n u la, aby ho c h rá n ila a zakryla ve chvíli největší po tu p y ! Již nežije cit vděč
n o sti? K de jso u všichni, k te ří dne6 zneuctě
n ou lásku dříve ctili a m ilovali? O panovala nevděčnost p o le? K de je L azar, k teré m u nedávno život v rátil, k d e P e tr, skála jeh o Církve, k d e Ja n , m iláček je h o ? Již zem řel d uch sa m a ritán a ? »Podoby nem ěl n i k r á sy, povržen byl a n ejp osled n čjším z lidí, m užem bolesti, tu p e n byl« (Is. 53, 2-3 ).
T o m usely býti viny obrovské, k te ré odpy
kává Syn Boží u slo u pu zneuctěn, o p o v r
žen, zapom enut, op uštěn!
K te rý p ro nás bičován byl. T o je pláč n a d duchem Sodom y, p říše rn é p o k á n í za h říchy n em ravnosti, Boží výstrahy p ro sm ilníky. Spasitel u slo u p u bičovaný p ro sí: Nesesm ilníš! A ja k odpovídá svět n a tu to p ro sb u Spasitele? Svědom í lid u spí, ne
chce protesto v ati p ro ti d ém onu nem rav n osti, k terý řá d í h ro zn ěji než m o r a válka.
H las apoštolův volá spícím : »Nem ylte se, B ů h nenechá se posmívati*: (G al. 6 , 7 ) . Zneuctěná láska p ro sí: ^N apom ínám vás, b ra tři, skrze m ilosrdenství Boží, abyste vy
dali tělo své v obět živou, svatou, B o h u m i
lou*: (ftím . 12, 1 ) .
H řích bídné činí národy. Svědkem jso u dějiny. N árody, k te ré nezničily m o r a vál
ky, zničila nem ravnost. P ro testu jm e p ro ti m ís tů m hanby, k te rá zneuctívají katolický lid , p ro te stu jm e p ro ti d u ch u m o d ern ích di
vadel a biografů, p ro te stu jm e p ro ti volné lásce, p o tíre jm e n em rav n o st všem i p ro středk y , ch raň m e úzkostlivě cit cudnosti ve svých ro d in ách !
K te rý p ro nás bičován byl. T o je m o d er
n í k řižáck á m o dlitb a p ro ti p říše rn é vel
m oci v eřejné nem rav no sti, k te rá volá k ne
b i o p om stu a trest. Lidé d o b ří úzkostlivě se táží: Je ještě m ožná zá ch ra n a? A no, ale je n v K ristu ! K ristův m ra v n í zákon, K ri
stova m ilost a pom oc m o h o u lidstvo za
ch rá n iti, jin a k nic a n ik d o ! P ro te stu jm e co nejh lasitěji p ro ti všem u, co u rá ž í styd
livost, volejm e vlády a p arlam enty k och ra
n ě nevinnosti a m ravn osti! D ejte lid u p ře pychové byty, dejte m u zábavy, d ejte m u
vše, čeho srdce ráčí, postavte jej do země bezstarostnosti — všeeko to bu d e m arn é, nezach rán íte h o , nepovedete-li jej k u slou
p u zneuctěné lásky, aby si zošklivil h říc h nem ravnosti.
Zachránce lid u , vůdce k lep ším u životu b u de ten , k d o otevře oči a srdce lid u p ro to h o , k te rý byl p ro nás bičován. N ejkrá snější duše jso u čisté duše. T o jso u zářící d rah o k am y z k o ru n y nevěsty K ristovy. Jen n á ro d čistých duší b u d e n á ro d e m silným , je n silný n á ro d nezahyne, je n silný n á ro d , poněvadž čistý n á ro d dá n á m světce, p ří
m luvce a orodovníky u B oha. Čím více těchto p řím lu v ců, tím více B ožího požehná
n í p ro nás i b ud ou cí!
3. K T E R Ý P R O N Á S TR N ÍM K O RU N O V Á N B Y L.
Ve staré době žil m ocný k rá l. S vojskem svým tá h l do cizích zem í, p álil m ěsta i ves
nice, odváděl obyvatele do zajetí. Činy své dal vtesati do skály, a když cítil blížiti se konec života, dal si vystavěti z velikých k a m e n ů palácovou h ro b k u , n a říd il oblo*
žiti m rtv o lu svou vonným i m astm i. A dnes ? Jm én o jeh o u p ad lo v zap o m enu tí a p řijd e i den, kdy poslední k ám e n jeh o p a m á tn ík u zmizí a p ísek zasype každou stopu jeho.
P ře d 19 sty lety žil tak é k rá l. Jeh o k r á lovství nebylo z to h oto světa, nem ěl vojska, n epro lév al cizí k rv e, n ed al jm én o své vtesati do skály, nýbrž do lidských
srdcí, podával h říšn ík ů m z čisté lásky n i k u , uzdravoval nem ocné, k řísil m rtv é, ch u dým p om áh al, všem odpouštěl, za jin é trp ě l, nepostavil si h ro b k y ja k o k rálo vé a p řece vidím e ve vesnicích i m ěstech jeh o pam átníky . T ím to k rále m je Ježíš K ristu s, k te rý p ro nás trn ím k o ru n o v án byl. Jeho hlava p o k ry ta k rv í a ran a m i, bolestí a h a n b o u , jeh o rty šep tají M iserere tr n ím k o ru nované lásky.
T ře tí tajem ství bolestného růžence volá k e krá lo v sk ém u h o ld u to ho, k te r ý p ro nás trn ím ko ru n o ván byl. Jak ý je to h o ld ? Je to královský ho ld nenávisti a p ek la. Šle
chetný výhonek Davidův, Syn Boží a Syn M arie, byl jistě ho d en jin é cti, uvážím e-li, Že jak o Boží všem ohoucnost a živá láska p rocházel zem í »d o b ře čině« všechněm . Svět h o m ěl nositi n a ru k o u , n a zlatý trů n m ěl býti posazen, v úctě a vděčnosti m ěla se p ře d ním sklánět! k o len a, od pó lu k pó
lu m ěli volati: B udiž m u sláva n a věky věkův! Slyšme, co p rav í ch u d í a obtížení:
B lahoslavil n ás, těšil nás, p o m áh al n ám , je k rále m naším , k laň te se m u s n ám i!
A nem ocní v y p rav u jí: Na nás činil divy své všem ohoucnosti a lásky, k rále m je n a ším , čest m u vzdávejte společně s n ám i!
A m rtv í vyznávají: Nám v rátil život, k r á lem jest, h o ld u jte s nám i k rá li našem u ! Pozvaní nepřicházejí, p řich ázejí suroví žoldnéři a posm ívají se to m u , k terý p ro nás trn ím k o ru n o v án byl. »A svlekše h o , p ř i
oděli ho pláštěm šarlatovým , a zpletše k o r u n u z trn í, vložili m u ji n a hlav u a dali
třtin u v pravici jeh o , a p o k leknu v še p ře d ním posm ívali se m u , řk o u c e : Z dráv b u ď , k rá li židovský!« (Mt. 27, 2 8 -2 9 ). Kéž by tu byla láska m atky, aby n a lila oleje a vína do r a n jeh o ! M atka sem nesm í, p o jď te tedy vy, učeníci P á n ě , a ch ra ň te svého M istra.
Či zapom něli jste n a p řísa h u v ěrno sti, že s ním chcete do žaláře i n a s m rt jíti ? Ne
p řich ázíte? B o jíte se? Ó, p o jď te je n , za
b ra ň te p ek lu v další h ře ! N evidíte n a h la
vě jeh o p o tu p n o u k o ru n u k rálo v sk o u ? Ne
n í to k o ru n a ze zlata a d rah o k a m ů , z kvě
tů a vavřín ů, je to k o ru n a z trn í! T řtin a v ru ce jeh o královským žezlem , k ám en jeh o trů n e m . A k to m u to k rá li přich ázejí vyslanci pek la a h o ld u jí m u .
Ja ký to h o ld ! Syn Boží je k n epoznání.
To je zcela jiný obraz než byl ten v B etle
m ě, k d e po žeh nan á m atk a v převelikém štěstí m ateřsk ém skláněla se n a d D ítětem a klečela u jesliček, když andělé m u zpí
vali ukolébav ku a králo vé východu p řin esli d arem zlato, kadidlo a m y rh u . T o je zcela jiný obraz než byl ten n a p o u šti, k d y zá
stupové lid u po zázračném nasycení chtěli ho k rále m učiniti. T o je zcela jin ý obraz než byl ten v B etanii, když vzkřísil Lazara a m nozí uvěřili v něh o. O braz trn ím k o ru n o v an é lásky jest ob raz k pláči. Ne lásk a m ate řsk á , srdce necitelného p o h an a vo lá:
»E jhle člo v ěk !« Co m u zbylo z celé k r á lovské slávy d řív ější? Andělé p řišli a zpí
vali k rálo v sk o u h y m nu o slávě Boží a po
k o ji lid í — te ď tu nejsou. Živly p říro d n í velebily svého k rá le — te ď m lčí. S m rt zpí
