V MINULOSTI A V SOUČASNOSTI HUDEBNÍ ŽIVOT V BEČOVĚ NAD TEPLOU Z P

F AKULTA PEDAGOGICKÁ

K ATEDRA HUDEBNÍ KULTURY

HUDEBNÍ ŽIVOT V BEČOVĚ NAD TEPLOU V MINULOSTI A V SOUČASNOSTI

D

Eva Andršová

Učitelství pro 1. stupeň základní školy

Vedoucí práce: doc. PaedDr. Daniela Mandysová

Plzeň 2016

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a zdrojů informací.

V Plzni 1. června 2016

...

vlastnoruční podpis

Poděkování

Tímto bych chtěla poděkovat doc. PaedDr. Daniele Mandysové, vedoucí práce, za cenné rady, připomínky, její vstřícnost, laskavost a za odborné vedení této práce.

Vřelé díky patří Mgr. Petru Pitrovi, řediteli ZUŠ Josefa Labitzkého v Bečově nad Teplou, za poskytnutí materiálů a informací pro moji práci.

Velké díky také patří panu Františku Jarešovi, kronikáři, za cenné rady a důležité informace.

Děkuji také Městu Bečov nad Teplou za zapůjčení kronik města Bečova nad Teplou.

Z DE SE NACHÁZÍ ORIGINÁL ZADÁNÍ KVALIFIKAČNÍ PRÁCE .

O

SEZNAM ZKRATEK ... 3

ÚVOD ... 4

1 BEČOV NAD TEPLOU ... 6

1.1 VZNIK MĚSTA BEČOVA ... 6

1.2 HRAD A ZÁMEK ... 8

1.3 RELIKVIÁŘ SVATÉHO MAURA ... 10

2 HISTORIE HUDEBNÍHO ŽIVOTA V BEČOVĚ NAD TEPLOU ... 12

2.1 POČÁTKY HUDEBNÍ HISTORIE ... 12

2.2 HUDEBNÍ ŠKOLA V BEČOVĚ NAD TEPLOU... 14

2.2.1 Založení hudební školy ... 14

2.2.2 Počátky hudební školy ... 15

2.2.3 Rozvoj hudební školy do I. světové války ... 16

2.2.4 Hudební škola během I. a II. světové války ... 18

2.2.5 Hudební škola po II. světové válce ... 19

2.2.6 Studium na bečovské hudební škole ... 20

2.2.7 Hudební život v letech 1887 – 1945 ... 23

3 HUDEBNÍ ŽIVOT VSOUČASNOSTI ... 25

3.1 1946–1959... 25

3.1.1 Ochotnický spolek Petr Bezruč ... 25

3.1.2 Městská hudební škola ... 26

3.1.3 ZK ROH Elektro-Bečov ... 26

3.1.4 Pěvecký kroužek ZŠ ... 27

3.1.5 Kulturní akce ... 27

3.2 1960–1978... 29

3.2.1 Státní hrad a zámek Bečov ... 29

3.2.2 Divadelní představení a kino ... 29

3.2.3 Lidová škola umění ... 30

3.2.4 Pěvecký kroužek ZŠ ... 32

3.2.5 Klub Rudý koutek ... 32

3.3 1979–1991... 33

3.3.1 Lidová škola umění ... 33

3.3.2 Pěvecký kroužek ZŠ ... 34

3.3.3 Státní hrad a zámek Bečov ... 34

3.3.4 Kulturní akce ... 35

3.4 1992–2007... 36

3.4.1 Základní umělecká škola ... 36

3.4.2 Pěvecký kroužek ZŠ ... 39

3.4.3 Státní hrad a zámek Bečov ... 39

3.5 2008–2016... 41

3.5.1 Základní umělecká škola ... 41

3.5.2 Spolek rodičů, přátel a dětí školy ... 42

3.5.3 Pěvecký a taneční kroužek ZŠ ... 43

3.5.4 Botanická zahrada ... 43

3.5.5 Státní hrad a zámek Bečov ... 44

3.5.6 Bečovské slavnosti ... 45

4 VÝZNAMNÉ OSOBNOSTI BEČOVSKÉHO HUDEBNÍHO DĚNÍ ... 47

4.1 KARL VEITH... 47

4.2 ALOIS KOPPMANN ... 47

4.3 JOSEF LABITZKY (1802–1881) ... 47

4.4 VILÉM LABITZKY (1829–1871) ... 48

4.5 AUGUST LABITZKY (1832–1903) ... 48

4.6 ANTONIE ALŽBĚTA LABITZKY (1833–1894) ... 49

4.7 JOSEF LUGERT (1841–1928) ... 49

4.8 JOSEF METZNER (1874–1927) ... 49

4.9 FRANTIŠEK TISCHER-ZEITZ (1872–1945) ... 50

4.10 TOMÁŠ WINDISCH (1914–2005) ... 50

4.11 ADOLF JOSEF OPL (1914–1982) ... 50

4.12 MGR.PETR PITRA ... 51

4.12.1 Rozhovor s ředitelem ZUŠ Josefa Labitzkého v Bečově Mgr. Petrem Pitrou ... 51

ZÁVĚR ... 55

RESUMÉ ... 57

SEZNAM LITERATURY ... 59

SEZNAM OBRÁZKŮ ... 61

SEZNAM PŘÍLOH ... 62 PŘÍLOHY ... I

S

Ú

Motto: „Bečov se starým hradem svým jest jedno z nejmalebnějších a nejvýznamnějších míst v kraji pod Krušnými horami.“

Bedřich Bernau, 1896¹

Diplomovou práci na téma Hudební život v Bečově nad Teplou v minulosti a v současnosti jsem zvolila proto, neboť jsem v tomto městě vyrůstala a po dlouhou dobu je mým domovem. Již několik let nejsem žákyní základní umělecké školy, ale hudbě se věnuji stále aktivně.

Cílem této práce je zmapovat významné hudební události v Bečově nad Teplou a postihnout tak kontinuitu historických skutečností se současným životem v tomto městečku.

První část práce se zabývá počátky hudební historie v tomto městě. Bečov nad Teplou je bohatý svou historií, významnými místy, pamětihodnostmi a osobnostmi, ale nejen to. Jeho hudební tradice sahá až do 17. století. Vývoj hudby zde byl spjat s hudebním spolkem Collegium Musicum, který měl v 18. století již 823 členů. Účelem tohoto spolku byla hudební a pěvecká výchova, která se šířila z Bečova do celého okolí.

V počátku 19. století je hudební činnost v Bečově spjata s ředitelem školy a kůru Karlem Veithem, který učil své žáky hromadně hudbě. Jeho žáci odcházeli do lázeňských měst jako vyškolení hráči do orchestrů. Mezi jeho žáky patřil proslulý skladatel Josef Labitzky.

Proto lze pokládat Karla Veitha za zakladatele výchovy profesionálních hudebníků v Bečově. Dále je pozornost zaměřena na vznik a vývoj Hudební školy v Bečově nad Teplou, jelikož další veškerý hudební život v tomto městě se do roku 1945 odvíjel v souvislosti s existencí a rozvojem této hudební školy.

Druhá část práce pak zachycuje hudební život města od roku 1945 do současnosti.

Podkapitoly jsou rozděleny do částí na období podle kronik města Bečova nad Teplou, kde je vidět, jak kulturní život v tomto městě probíhal. V každém období je popsán vývoj a činnosti místní hudební školy, pěveckého kroužku základní školy a různých spolků, které se věnovaly a věnují hudbě. Dále je zde uvedeno množství kulturních akcí, které se zde konaly či každoročně opakovaly. S hudební činností v Bečově nad Teplou byl vždy spjat

hrad a zámek, proto je v každém období věnována této kulturní památce jedna z podkapitol. Náš zájem se soustředil i na Bečovské slavnosti, které od roku 2004 pořádá město Bečov nad Teplou, a které každoročně obohacují kulturní a hudební život v Bečově.

V závěrečné kapitole věnujeme pozornost významným historickým i současným osobnostem, které se značnou měrou podílely na kulturním životě tohoto města. Tito hudebníci se stali nepostradatelnou součástí Bečova nad Teplou a z velké části ovlivnili hudební život nejen v Bečově a v jeho okolí, ale některé i ve světě.

1 B

T

1.1 V

B

Pokud sledujeme historii zdejšího regionu, patří oblast dnešního Bečova mezi území s dosud nejasným původním osídlením. Historických stop zde bylo nalezeno málo.

Historikové předpokládají osídlení dávnými sedleckými Slovany a na něj navazující osídlení germánské.

Bečov leží v kopcovité krajině. Tato poloha nedávala dávným obyvatelům velkou možnost hospodářského rozvoje a nebyly zde nijak výhodné zemědělské podmínky, které by umožňovaly dobré výnosy.

Také osídlení zde bylo velice řídké a to v té době nedává naději, že by zde stála velká či významná osada. Strategická poloha místa tak naznačuje, že se vždy jednalo spíše o strážní či vojensky zajímavé místo.

V období 10. a 11. století se v českých zemích nacházelo velké množství míst, která nebyla osídlena, obhospodařována. Proto se panovníci snažili o jejich osídlení a tím zvýšení příjmu z hospodaření na dosud pustých prostorech. A mezi jedno z těchto míst patřila oblast zdejšího Bečovska. Dlouho se však jak panovníkům, tak místním pánům nedařilo přilákat sem nové obyvatelstvo. V 11. a 12. století sem nejčastěji přicházeli lidé z oblasti Horních Frank, Saska a Duryňska.

Ve 12. století procházelo regionem Císařského lesa několik obchodních stezek. Na těchto cestách bývala pravidelně rozmístěna mýtná stanoviště, kde se z králova pověření vybíralo od obchodníků mýto za průjezd oblastí. Také v oblasti dnešního Bečova se nacházela již v 11. století křižovatka dvou místních obchodních stezek, což bylo v tehdejší době velice důležité místo. Jedna vedla z Chebu směrem na Plzeň, z ní odbočovala další cesta severním směrem na Žlutice a Prahu. V drtivé většině se pak tato místa pomalu rozrůstala, až zde postupně vznikly malé obce, které se při stoupajícím významu obchodních cest měnily na velká města. Jedno takové mýtné místo v regionu stávalo právě zde. Zdejší mýtné stanoviště vzniklo někdy v průběhu 12. či počátkem 13. století.

Velice důležitým faktorem pro jeho založení byla na tomto místě poloha v terénu.

Nacházel se zde mělký brod přes řeku Teplou, důležitý pro karavany obchodníků, a vysoký

ostroh² nad ním a strmé stráně okolo vytvářely přirozené prostředí pro jeho obranu.

Z uvedených důvodů vzniklo na bečovském návrší obranné místo a kolem něj se pomalu začal vytvářet menší shluk domků, který se postupně rozrůstal. Brzy se tu rozkládala trhová osada.

Usuzuje se, že první osídlení vzniklo okolo středověké tvrze, která původně stávala v místech dnešního náměstí před farním kostelem a farou. Tvrz zřejmě vznikla jako přirozená součást obrany mýtného stanoviště. Ve středověku byla dokonce nalezena listina uvádějící, že mýto zde bylo založeno roku 1214. Toto místo je zde označeno jako Betschaw castrum. Dnes ale panují ohledně listiny pochybnosti a není zcela jasné, zda se jedná o pravý doklad.

Už od počátku se místu říkalo Bečov, tedy jménem daným osadě dávnými Slovany.

V průběhu času vznikaly jen odvozeniny od tohoto jména. Můžeme se tak setkat s mnoha způsoby zápisu na nejstarších dochovaných listinách: Betschaw castrum (1214)?, Beczow (1357), Beczaw (1424), Petschau (1481), Betzschawe (1497), Beczawie (1518), dále pak v průběhu 17. a 18. století také jako Becžow, Bezcow, Beczaw, Betschaw, Betzschaw, Pecziow, Petczaw, Petzaw a Petschau. Z vývoje jména je možné vysledovat přeměnu původního slovanského jména postupným přechylováním až k německému Petschau.

K záměně P za B došlo díky ozdobnému stylu písma kurent, zvaného „švabach“, který byl v historii k zápisům používán. V něm jsou tato velká písmena od sebe jen velice obtížně odlišitelná, proto si je lidé často pletli a pletou dodnes.³

2 Ostrožna je terénní útvar jazykovitě protáhlého tvaru, který je z obou bočních stran ohraničený příkrými svahy.

3 JAŠA, Luděk a Jana DYEDEKOVÁ. Bečov: perla Slavkovského lesa. Sokolov: Fornica Graphics, 2011, s. 11 – 12.

1.2 H

Nejvýznamnější památkou a zároveň největší zajímavostí Bečova je bezesporu zachovalý středověký hrad. Oproti jiným hradům v Čechách se zachoval ve velmi dobrém stavu a veškeré pozdější přestavby se jej dotkly poměrně málo. Jedná se tedy o velmi mimořádnou stavbu a podle toho je mu v současnosti věnována zasloužená pozornost.

Význam hradu tkví také v tom, že jeho vliv byl určující pro dění ve městě. Po celou dobu své existence s ním byl pevně svázán. Nejstarší písemné záznamy o původu či o vzniku hradu příliš nevypovídají.

(kniha – Hrad Bečov – projekt konzervace a prezentace, Antonín Pucherna, 1808)

První spolehlivá zmínka o hradu je z roku 1349, kdy byla Rýzmburky vydána listina, která jednoznačně dokládá existenci hradního sídla. Rod pánů z Oseka, později psaný z Rýzmburka, byl prvním prokazatelným majitelem bečovského panství. V roce 1495 získávají hrad Pluhové z Rabštejna. Díky jejich bohatství pocházejícího z těžby cínu ve Slavkovském lese se výrazně zapsali do stavebního vývoje hradu.

Roku 1624 získávají panství Questenberkové. Za jejich držení byl hrad osazen císařskou posádkou, která se zde udržela až do roku 1648, kdy byla zajata generálem Königsmarkem, který dobyl město i hrad.

Obr. 1 Hrad Bečov nad Teplou

Během třicetileté války byl hrad využíván k hospodářským účelům.

Questenberkové vystavěli roku 1656 pro zvýšení obranyschopnosti nad hradním příkopem dělovou baštu⁴. Ta byla v 18. století stavebně zakomponována do osmiboké zámecké věže, která se stala součástí barokního zámku, postaveného počátkem 18.

století. Roku 1752 umírá Jan Adam Questenberk a celý majetek dědí Dominik Ondřej Kaunitz ml. (synovec druhé ženy J. A. Questenberka).

Roku 1813 zakupuje bečovské panství Friedrich August Beaufort-Spontin. Roku 1838 zakupuje od církve, syn Friedricha Augusta, Alfred Beaufort-Spontin relikviář sv. Maura. V 19. století nechal Alfred opravit bečovské sídlo a zároveň uvažoval o rozsáhlé romantické úpravě středověkého hradu, který měl být podle plánů architekta Zítka propojen s barokním zámkem. Vzhledem k finanční náročnosti byla na základě těchto plánů upravena pouze zámecká kaple sv. Petra.

Ve 40. letech 19. století byly odstřeleny poslední zbytky hradeb a tím zřejmě došlo i k částečnému poškození kaple. Hrad byl v tomto období využíván především jako obilná sýpka.

Díky vnukovi Alfreda, Friedrichu Georgovi a zejména jeho ženě Marii Adelheid Sylva-Tarouca byl v Bečově vybudován rozsáhlý krajinářský park, který byl ve své době nazýván druhými Průhonicemi⁵.

Jelikož Beauforté za druhé světové války aktivně spolupracovali s nacistickým Německem, na základě dekretů prezidenta republiky z 25. října 1945 o konfiskaci nepřátelského majetku, Beauforté panství v Bečově nad Teplou museli opustit.

Po válce zámek sloužil jako škola a z části hradu mělo být muzeum. V roce 1969 získal hrad a zámek plzeňský památkový ústav a postupně se začalo rekonstruovat. V roce 1996 došlo k slavnostnímu zpřístupnění barokního zámku veřejnosti. V části zámku je instalována zámecká expozice a celé první patro je věnováno unikátní prezentaci „nálezu století“ – románskému relikviáři sv. Maura.

V současné době se v prostorách zámku a zámeckých teras každoročně konají různé kulturní akce. Jedná se o speciální prohlídky hradu a zámku, přednášky na různá

4 Bašta je stavební prvek středověkých hradeb. Přispívá k aktivní obraně hradebních zdí, bývaly v ní umístěny střílny.

5 Zámecký park u zámku Průhonice je jeden z nejvýznamnějších zámeckých parků v Česku. Od roku 2010 je národní kulturní památkou.

témata, výstavy, akce pro děti, hudební vystoupení v zahradách zámku a hradní kapli a velice oblíbené jsou svatební obřady⁶.

Obr. 2 Hrad a zámek Bečov nad Teplou

(http://www.kvcard.cz/administrace/foto_slevy/336_10_1324123862_178589_max.jpg)

1.3 R

M

Relikviář sv. Maura je nejvzácnější bečovskou památkou. Je to předmět tumbového (domečkového) typu dlouhý 138,5 cm, široký 42 cm a vysoký 64,5 cm z první čtvrtiny 13.

století. Relikviář sv. Maura byl zhotoven pro ostatky sv. Maura a sv. Jana Křtitele uchovávané v benediktinském opatství ve Florennes v Belgii. Je dokladem románského zlatnictví mimořádné výtvarné i řemeslné kvality.

Na dřevěné dubové jádro byla aplikována bohatá výzdoba ze zlaceného stříbra a zlacené mědi. Uvnitř látkou vyloženého relikviáře byly nalezeny kosterní pozůstatky několika jedinců, textilie různého stáří, zbytky kůže a stopy dalších biologických materiálů.

Podle archivních dokladů zakoupil velmi silně poškozený relikviář v roce 1838 ve Florennes Alfred de Beaufort a nechal jej na své náklady opravit a po výstavě v Bruselu v roce 1888 převézt na své sídlo v Bečově nad Teplou, kde jej vystavoval v zámecké kapli.

Před opuštěním republiky na konci druhé světové války ukryl tajně relikviář do zásypu podlahy hradní kaple, kde byl po složitém pátrání za dramatických okolností v listopadu 1985 nalezen pracovníky tehdejší Federální kriminální ústředny.

Teprve po listopadu 1989 se mohl Památkový úřad v Plzni začít chovat jako vlastník památky a zahájit restaurování, které trvalo dlouhých 11 let. Roku 2002 byly restaurátorské práce ukončeny a relikviář slavnostně převezen na hrad Bečov. Zde je dnes také vystaven a jako druhá nejcennější česká památka důkladně střežen a chráněn.

Roku 2015 město Bečov oslavilo 30 let od vypátrání relikviáře sv. Maura. Nejen hrad a zámek, ale i tento náš národní poklad každoročně přiláká do Bečova nad Teplou mnoho turistů, pro které je připraveno během roku mnoho kulturních akcí.⁷

Obr. 3 Relikviář sv. Maura

(http://i.idnes.cz/12/123/cl6/SLV482ade_100652_2643661.jpg)

7 Sborník 600 let Bečova: Vydalo město Bečov nad Teplou za podpory projektu FMP Phare CBC. Sokolov:

FORNICA GRAPHICS, s. r. o., 1999, s. 61.

2 H

B

T

Hlavním bohatstvím bečovského okolí byla ve středověku cínová ruda. Od 16. století nastával však úpadek dolování. Slavkovský les se vylidňoval a zbylí obyvatelé hledali obživu, kde se dalo. S obnovením vlivu církve a s příchodem cizí šlechty, která se právě v té době začíná předhánět v nádheře svých dvorů, se během 17. století množily příležitosti živit se provozováním hudby nebo výrobou hudebních nástrojů. A právě tehdy se začíná s výrobou hudebních nástrojů v Krušných horách.⁸

2.1

První organizované provozování hudby v Bečově se objevuje v druhé polovině 17.

století, kdy zde bylo založeno hudební bratrstvo – pravděpodobně sdružení pro chrámovou hudbu, podporované funkcionáři zdejšího panství a bohatými měšťany. V této době patřilo bečovské panství rodině hrabat Questenbergů, jejichž rodinným majetkem byly Jaroměřice a Jakubov na Moravě. V jaroměřickém orchestru hráli tehdy i hudebníci z Bečova. Každý rok na podzim přicházela s hrabětem do Bečova i zámecká kapela s kapelníkem Františkem Václavem Míčou z Jaroměřic.

V této době došlo v Bečově k obnovení hudebního spolku, který měl úzký vztah k církvi. Jeho zakladatelem a předsedou byl bečovský farář a tepelský premonstrát Lambert Schusser.

Postupně od roku 1738 do roku 1783 měl spolek 823 členů, kteří měli hmotně podporovat výkonné hudebníky. Mezi horlivé podporovatele patřil i sám majitel panství a členy spolku se stali prominenti panské správy, řada církevních hodnostářů, místní rektor a regenschori⁹ David Stowasser a jeho pomocník Wenzeslaus Wöller, městští radní a další významní občané a to nejen z Bečova a okolí, ale i ze vzdálených míst Krušných hor, ze Znojma a z Jaroměřic. Spolek měl název Collegium Musicum. Nešlo však o literátské

8 ACHLER, Franz. Standt Petschau, das Tepler Land, Heimat der Chorherren und Musiker. 1967. vyd., rukopisný překlad, s. 1.

9 Regenschori (ředitel kůru) je funkce vedoucího chrámového sboru. Jeho úkolem je zajišťovat hru

bratrstvo¹⁰ v pravém smyslu slova, ale jednalo se spíše o milovníky hudby, kteří znenáhla složili jakýsi společný fond bez jakýchkoli bratrských závazků.

Účelem tohoto spolku byla hudební a pěvecká výchova, která se šířila z Bečova do celého okolí. Hudebníci pak působili v tehdejších hornických kapelách, které v tomto hornickém kraji byly početné. ¹¹

Po vymření rodu Questenbergů se stal majitelem panství Dominik Ondřej, hrabě Kounic a po něm jeho syn Alois, který je v r. 1813 prodal Fridrichu vévodovi Beaufort- Spontinimu. Noví majitelé panství již tak velký zájem o hudbu neměli, ale hudba zde přesto žila dál.

Kolem r. 1806 přišel do Bečova hledat zaměstnání kantor Karl Veith. Ve městě se brzy stal ředitelem školy i kůru. Tento výborný hudebník učil své žáky hromadně hudbě. Jeho žáci odcházeli do lázeňských měst jako hráči do orchestrů, a to hráči školení. Proto pokládáme Karla Veitha za zakladatele výchovy profesionálních hudebníků v Bečově. Jeho žákem byl i vynikající komponista taneční hudby a evropsky proslulý kapelník Josef Labitzky, který v Bečově prožil své mládí.

Kromě Veithových žáků byla v Bečově řada hudebníků amatérů, kteří se scházeli a provozovali komorní hudbu. V roce 1862 vznikl ve městě pěvecký sbor, sdružující přátele hudby a zpěvu.

V roce 1868 sdružil učitel Alois Koppmann žáky, kteří se učili hudbě, i dospělejší mládež a vytvořil orchestr, který měl asi 50 členů. Orchestr byl podporován staršími hudebníky a hrál i před majitelem panství vévodou Beaufortem.

Už před založením hudební školy byl tedy Bečov „hudebním městem“ s velkou tradicí a velkým počtem hudebníků. Ti pak našli práci v lázeňských a divadelních orchestrech u nás i v Německu nebo v německých dvorních kapelách.¹²

10 Literátské bratrstvo - mužské (katolické i nekatolické) sdružení kostelních zpěváků.

11 Hudební minulost a současnost Karlovarského kraje: Hudební tradice v Bečově nad Teplou. 1. vydání.

Karlovy Vary: Garmond s. r. o., 2004, s. 74.

12FIALA, Jaroslav a Jiří MATĚJÍČEK. Významné hudební učiliště českých Němců v Bečově u Karlových Varů.

In: Sborník Pedagogické fakulty v Plzni, Pedagogika VII – Umění VI. 1967, s. 167 – 168.

2.2 H

B

T

Veškerý další hudební život v minulosti se pak v Bečově nad Teplou odvíjel v souvislosti s existencí a rozvojem zdejší hudební školy. O kvalitě a pozdějším věhlasu bečovské hudební školy svědčí úzká spolupráce s pražskou konzervatoří, která pomáhala v počátcích doplňovat učitelský sbor odbornými učiteli a naopak absolventi této školy odcházeli jako pedagogové na pražskou konzervatoř.¹³

2.2.1 ZALOŽENÍ HUDEBNÍ ŠKOLY

Když v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století nastal v Rakousku rozvoj kapitalismu, umožňovalo to i rozkvět kultury. Rozvoj lázní a konkurence hudebníků, kteří přicházeli z ciziny, i z vnitrozemí vyžadovaly, aby hráči lázeňských orchestrů byli na svou práci skutečně odborně připraveni. Jednalo se opět o to, aby se obyvatelé chudého Bečovska uživili doma a nebyli z lázeňských orchestrů vytlačováni cizími hudebníky.

Počátkem osmdesátých let 19. století začali někteří bečovští občané usilovat o založení městské hudební školy. Jedněmi z iniciátorů byli poslanec říšské rady dr. Stöhr,

bečovský rodák, a soudce Ernst Veith, syn hudebního skladatele V. J. Veitha. Z historických pramenů lze odvodit, že mezi hlavní iniciátory patřil i profesor pražské konzervatoře Josef Lugert. Lugert dobře znal poměry na Bečovsku s jeho zásobou hudebníků, kteří často nenacházeli nikde uplatnění. Šlo mu o rozvíjení hudebního života ve zdejším kraji. Bylo zapotřebí je jen hmotně a organizačně podporovat. Se starostou Stöhrem sháněli peníze.

Lugert též vypracoval vyučovací plány, napsal metodické návody a učebnice, nakupoval nástroje a dodával škole i notový materiál. Snažil se pozvednout ji na úroveň konzervatoře. K zásadnímu rozhodnutí došlo dne 18. dubna 1882, na zasedání bečovské městské rady, ale úspěch se dostavil teprve za čtyři roky. ¹⁴¹⁵

13 Sborník 600 let Bečova: Vydalo město Bečov nad Teplou za podpory projektu FMP Phare CBC. Sokolov:

FORNICA GRAPHICS, s. r. o., 1999, s. 48.

14FIALA, Jaroslav a Jiří MATĚJÍČEK. Významné hudební učiliště českých Němců v Bečově u Karlových Varů.

2.2.2 POČÁTKY HUDEBNÍ ŠKOLY

Po několikaletých přípravách byla 15. března 1887 hudební škola otevřena. Říšská rada povolila subvenci¹⁶ 500 zlatých, vláda pak ještě 300 zlatých.

Prvním ředitelem školy byl absolvent houslového oddělení pražské konservatoře Karel Petschke. V počátcích bylo přijato jen 33 žáků, protože na větší počet nestačily finance. První studenti byli vybráni z 93 uchazečů, kteří se do školy hlásili. Jednalo se o 19 žáků z Bečova, 13 z nejbližšího okolí a 1 byl cizinec. V prvním období bylo vyučování bezplatné. Samotný Karel Petschke vyučoval hře na housle, violoncello a kontrabas.

K těmto základním nástrojům se postupně přidávaly další. Od 1. října 1887 přibyla většina dřevěných dechových nástrojů, jejichž učitelem se stal Josef Eckel, sólista na flétnu v Karlovarském lázeňském orchestru.¹⁷

První veřejné vystoupení žáků školy se uskutečnilo již 1. prosince 1887 a sklidilo bouřlivý ohlas.

V následujícím školním roce se začalo s výukou hudební teorie a harmonie a od

prosince 1888 také hře na žesťové dechové nástroje. Učitelem se stal Hugo Steidl z Horního Slavkova, pozounista, žák pražské konzervatoře a pozdější ředitel školy.

V těchto letech se množí veřejná vystoupení školy: např. 21. dubna 1889 byla v kostele provedena Reissigerova mše, jako úvod k pozdější neustálé spolupráci školy a kostela. Zajímavé je, že toto vystoupení neřídil ředitel školy, jak bylo později obvyklé, ale pozounista Steidl. Je možné, že už tehdy se projevovaly rozpory, které později vedly k odchodu Petschkeho z Bečova.

Škola procházela hned v prvních letech po svém založení krizí. Hlavním problémem, byla skutečnost, že Karel Petschke nebyl německé národnosti. Zdejší Němci se cítili poníženi tím, že na „jejich“ škole je ředitelem právě Čech. Škola přitom měla být původně německou konzervatoří. Josef Eckel se v roce 1890 vrátil do Karlovarského lázeňského orchestru a krátce po něm odešel i Karel Petschke.

Po odchodu Petschkeho ze školy si Josef Lugert vymínil pro následný konkurz na nového ředitele podmínku, že se jím může stát pouze člověk německé národnosti, ale

16 Subvence (z lat. sub-venire, přijít na pomoc) znamená systematickou hmotnou podporu nebo výpomoc z veřejných prostředků.

17FIALA, Jaroslav a Jiří MATĚJÍČEK. Významné hudební učiliště českých Němců v Bečově u Karlových Varů.

In: Sborník Pedagogické fakulty v Plzni, Pedagogika VII – Umění VI. 1967, s. 169 – 171.

přitom současně požádal městskou radu o to, aby tato podmínka byla držena v tajnosti a nebyla uváděna jako jeho osobní návrh. Věděl, že by tím ztratil přízeň pražské konzervatoře.

Toto vše vypovídá o složitosti doby. Odráželo se to také na repertoáru hudebních děl nacvičovaných žáky pro veřejná vystoupení. Program se sestával hlavně ze skladeb Richarda Wágnera a dalších německých skladatelů. Hudba skladatelů jiných národností, zejména slovanských, byla důsledně opomíjena. U žáků tak už tenkrát měl být vypěstován dojem, že největšími světovými skladateli jsou právě Němci.

Na místo ředitele školy po Karlu Petschkem nastoupil Hugo Steidl. Vyučovacím jazykem se stala němčina.¹⁸¹⁹

2.2.3 ROZVOJ HUDEBNÍ ŠKOLY DO I. SVĚTOVÉ VÁLKY

V průběhu roku 1896 již získala škola takovou oblibu a známost, že se sem hlásili žáci nejen z Bečova a okolí, ale také z celého Rakouska-Uherska. V následujícím období škola rychle rostla, vznikly zde mimo jiné komorní soubory a žákovský symfonický orchestr. Ten se uplatnil jak v Bečově, tak i v širokém okolí. Škola měla již 6 učitelů a tento počet stoupl do začátku první světové války až na 10. Samozřejmě s rostoucím věhlasem školy rostly také požadavky na její vybavení a rozsah vyučování.

V době založení roku 1887 zde studovalo hudbu 33 žáků, v roce 1910 již 180 žáků.

Před nástupem na zdejší školu se museli podrobit přísné přijímací zkoušce a vybráni byli skutečně jen ti nejnadanější. Vysoký standart školy žákům následně zajišťoval dobré podmínky pro přijetí do všech orchestrů v okolí.

Škola však nikdy nedosáhla takového stupně, aby byla zestátněna. Vždy zůstala jen školou městskou, která byla státem pouze dotována. To bylo také příčinou velkých problémů hlavně těsně před první světovou válkou, protože finanční zabezpečení v té době již nestačilo pokrývat celkové náklady.

18 JAŠA, Luděk a Jana DYEDEKOVÁ. Bečov: perla Slavkovského lesa. Sokolov: Fornica Graphics, 2011, s. 128 – 131.

19FIALA, Jaroslav a Jiří MATĚJÍČEK. Významné hudební učiliště českých Němců v Bečově u Karlových Varů.

In: Sborník Pedagogické fakulty v Plzni, Pedagogika VII – Umění VI. 1967, s. 169 – 171.

Kvůli nedostatku financí byla škola nucena zavést školné. V roce 1906 to bylo 10 korun, v roce 1912 již 20 korun. Od roku 1915 se platilo i za používání některých hudebních nástrojů. Finance stále nestačily, a tak škola byla odkázána na dary dalších osob. Mezi mecenáše školy patřil tepelský klášter, vévoda Jindřich Beaufort-Spontin, tehdejší starosta Vilém Billino, velkoprůmyslník Sobischek a další.

Dalším významným krokem bylo založení městského spolku na podporu školy – Spolek pro udržování hudební školy, který finančně přispíval na její provoz.

V roce 1901 navštívil školu i světící biskup pražské arcidiecése Frind, v roce 1905 arcibiskup Leo Skrbenský. Podobné návštěvy znamenaly obvykle jistou finanční podporu a zároveň utužovaly spojení školy s církví.

Jelikož škola byla podporována i německými nacionalistickými spolky, obvykle účinkovala vždy na požádání na jejich zábavách. Repertoár veřejných vystoupení se sestával především z hudby německé, a to hlavně z děl vídeňských klasiků a skladatelů 19. století. Nejčastěji byla hrána díla Richarda Wagnera v různých úpravách.

Škola byla původně založena proto, aby byla podporována hudebnost a umožněna obživa obyvatelstvu chudého Bečovska. Později se však stala hudební školou českých Němců. V této době došlo též k tomu, že město Bečov začalo zčásti žít právě z hudební školy. Mnozí obyvatelé města se začali živit tím, že pronajímali žákům byty a vařili pro ně.

Asi 1/8 z 2000 obyvatel Bečova byla částečně hmotně závislá na přílivu cizích žáků do školy. Jelikož životní náklady v Bečově byly stále nižší než v Praze, bylo to také jedna z příčin, proč byla škola tak vyhledávána. Zvláště pro žáky z nižších sociálních vrstev, kteří právě do Bečova přicházeli, to byla velká výhoda. Někteří chudí žáci dostávali ve městě zdarma obědy, a to jednak u soukromníků, jednak na zámku.

V roce 1900 bylo zahájeno vyučování v nové budově, která byla postavena na náklady obce a měla sloužit výhradně hudební škole. Budova měla 10 místností pro výuku, koncertní sál a zkušebnu pro orchestr. Počet žáků se stále zvyšoval a začátkem století dosahoval čísla 186. Tehdy se také počítalo s tím, že se škola stane školou vysokou.

Ve školním roce 1912/1913 měla už 9 klavírů a bylo otevřeno varhanické oddělení.

Až do první světové války prožívá škola stále období rozmachu. Svědčí o tom i počet absolventů. Zatímco prvních absolventů v roce 1893 bylo 12, v roce 1895 jen 5, v roce 1903 již 15, dosahuje jejich počet v letech 1910–1914 čísel: 14, 27, 27, 22 a 14.

Přesto se značná část žáků, kteří nastoupili do 1. ročníku, do 6. ročníku nedostala. Hlavní

příčinou odchodu byly důvody finanční. Nedostudovaní odcházeli většinou do malých lázeňských orchestrů, do kaváren apod., kde na ně nebyly kladeny tak vysoké technické nároky.

Předválečná léta byla vrcholným obdobím školy. Takového rozvoje a významu nikdy předtím ani potom nedosáhla.²⁰²¹

2.2.4 HUDEBNÍ ŠKOLA BĚHEM I. A II. SVĚTOVÉ VÁLKY

První světová válka znamenala počátek krize nejen hudební školy, ale také většiny veřejného hudebního života v Bečově nad Teplou. Skutečný úpadek ovšem znamenala až první poválečná léta. Po vzniku ČSR bylo jasné, že český stát nebude školu podporovat a objevily se také obavy, zda její činnost nebude ukončena. Hrabě Beaufort a tepelský klášter byli sice bohatí příznivci školy, ale trvale školu podporovat nemohli.

V roce 1917 se stal ředitelem Josef Metzner, jeden z jejích prvních absolventů.

Protože škola měla stále velké finanční problémy, byl z popudu ředitele Metznera vytvořen „Zemský německý spolek pro udržování hudební školy v Bečově“, který měl zajišťovat finanční podporu. Roku 1921 bylo zvýšené školné na 200–300 Kč.

Škola sice měla být udržena pro „Němce“, ale v těchto chaotických poválečných poměrech nebylo jasné, jak se vše dále vyvine. Neutěšené poměry se projevily nakonec v tom, že dosavadní ředitel Metzner roku 1922 odešel a novým ředitelem školy byl jmenován dosavadní učitel Franz Rattai.

Škola je stále finančně odkázána na podpory spolku, města, samosprávy a

soukromníků. Stále se objevovaly pověsti o jejím uzavření. Z tohoto důvodu škola o prázdninách začala pořádat koncerty v Mariánských Lázních, ale finanční efekt nebyl

žádný.

Roku 1929 se ředitelem školy stal Josef Nürnberger, který na této škole také absolvoval. Za jeho vedení škola pokračovala ve své dlouholeté tradici. S jeho příchodem začal hrabě Beaufort opět školu finančně podporovat. V této době škola pořádala velké

20 JAŠA, Luděk a Jana DYEDEKOVÁ. Bečov: perla Slavkovského lesa. Sokolov: Fornica Graphics, 2011, s. 131 – 132.

21FIALA, Jaroslav a Jiří MATĚJÍČEK. Významné hudební učiliště českých Němců v Bečově u Karlových Varů.

In: Sborník Pedagogické fakulty v Plzni, Pedagogika VII – Umění VI. 1967, s. 172 – 175.

koncerty v hotelu Centrál v Bečově a v programech se také opět v hojnějším počtu objevuje církevní hudba.

V předválečných letech zesílila opět spolupráce školy se „Svazem Němců“. V říjnu 1938 školu navštívil říšský ministr pro vědu, výchovu a vzdělání dr. Rust a objevila se rovněž delegace v čele s krajským vedoucím a senátorem Lubomírem Franckem. Této delegaci i ministrovi byly předloženy žádosti o zestátnění školy a zlepšení finanční situace.

Škola skutečně dostala jakousi finanční podporu, ale zestátněna nebyla.

Počet žáků během války značně kolísal, na konci školního roku 1940/41 jich bylo 64.

Ve školním roce 1944/45 již měla škola 206 žáků z Bečova a okolí. Byl to největší počet od vzniku školy. Počet absolventů ovšem postupně klesal, protože byly povolány starší ročníky na vojnu. Jelikož se náklady na vydržování žáka v Bečově během války zvyšovaly, žáci dostávali od nacistické strany a úřadů různé naturální dary a byla jim poskytována stipendia. Pravidelně pracovali na žních.

V zimě 1944/45 byla budova hudební školy, tak i budova literní školy²² obsazena uprchlíky z Východu, takže 3. března 1945 muselo být vyučování na hudební škole dočasně pozastaveno. ²³²⁴

2.2.5 HUDEBNÍ ŠKOLA PO II. SVĚTOVÉ VÁLCE

Škola se přes velké problémy udržela i po celou dobu druhé světové války. Po odsunu původních obyvatel po roce 1945 byl provoz na krátké období přerušen.

S příchodem nových osídlenců však výuka opět pozvolna začínala Hudební škola v Bečově byla změněna na Městskou hudební školu. To mělo za následek, že již do školy nepřicházela mládež od jedenácti let, aby se učila hudbě, která se stane jejím povoláním, ale přicházely děti od sedmi let, aby se učily poznávat a milovat hudbu.

Tehdejší zmatená doba ovšem hudební pedagogice příliš nepřála. Byl nedostatek kvalitních profesorů, chybělo základní vybavení a hlavně finance na další činnosti školy.

Vlastní budova hudební školy byla v letech 1948–1951 využívaná jako součást místní

22 Literní škola – škola týkající se všeobecného vzdělání.

23FIALA, Jaroslav a Jiří MATĚJÍČEK. Významné hudební učiliště českých Němců v Bečově u Karlových Varů.

In: Sborník Pedagogické fakulty v Plzni, Pedagogika VII – Umění VI. 1967, s. 175 – 180.

24 ACHLER, Franz. Standt Petschau, das Tepler Land, Heimat der Chorherren und Musiker. 1967. vyd., rukopisný překlad, s. 19 – 30.

národní školy. V prvních poválečných letech se také ztratilo poměrně mnoho věcí z archivu školy. Je pravděpodobné, že z neznalosti byl zničen celý písemný archiv hudební školy.

Nemůžeme se divit, že se v jejím vedení během krátké doby vystřídalo několik ředitelů. Byli to například Rudolf Pospíšil, Štěpán Hejda, Marie Hronová, Jiří Brož, Karel Zbudovský, či Alois Kutzendorfer. Někteří z těchto ředitelů zde vydrželi jen velice krátce.

Důvodem byly velké problémy spojené s provozem školy. Zpočátku se zde vyučovalo pouze hře na klavír, později k tomu přibyla hra na housle. Do své někdejší slávy měla škola a veškerý hudební život v Bečově velmi daleko.²⁵

2.2.6 STUDIUM NA BEČOVSKÉ HUDEBNÍ ŠKOLE

Studium na bečovské hudební škole bylo šestileté. Do prvního ročníku byli přijímáni žáci nejméně desetiletí, a to pro všechny nástrojové obory. Ve dvacátých letech byla zvýšena věková hranice žáků na 11 roků. K šestiletému studiu byla už v roce 1897/98 zavedena docházka do přípravné třídy, takže studium bylo vlastně sedmileté. Každý z uchazečů musel složit přijímací zkoušku. Dnes ovšem nevíme, jaké byly u zkoušky požadavky. Každý uchazeč musel prokázat hudební nadání a také všeobecné vzdělání, čímž je pravděpodobně myšleno, že musel před přijetím do hudební školy navštěvovat školu literní.

Každý žák si nástroj volil sám. K hlavnímu nástroji si pak žák musel zvolit (nebo mu byl někdy i přidělen) vedlejší nástroj. V mnoha případech to byly dokonce nástroje dva.

Přidělování vedlejších nástrojů bylo ovlivněno i fyzickou vyspělostí žáka a také se přihlíželo k potřebám školy, neboť škola potřebovala mít k dispozici hráče na všechny hudební nástroje symfonického orchestru.

V přípravné třídě se učili všichni žáci povinně hře na klavír a všeobecné hudební nauce. Hra na klavír pak zůstávala povinná pro všechny žáky po celou dobu studia.

Počínaje přípravnou třídou se začal učit také každý žák zpěvu. Byla to pravděpodobně intonace, která se během školní docházky změnila ve sborový zpěv. V hodinách sborového zpěvu se žáci seznamovali s vrcholnými vokálními díly hlavně německých mistrů.

25 JAŠA, Luděk a Jana DYEDEKOVÁ. Bečov: perla Slavkovského lesa. Sokolov: Fornica Graphics, 2011, s. 133 –

Nacvičovaná díla se předváděla na koncertech školy. V těchto hodinách se současně také nacvičovaly i sbory chrámové, které pak byly předváděny na bohoslužbách v místním kostele a jichž se museli zúčastňovat všichni žáci školy bez rozdílu náboženského vyznání.

Nástroji hlavnímu (volitelnému) byla věnována nejdelší vyučovací doba – dvě hodiny individuální výuky týdně. Vedlejším nástrojům se věnovala poloviční doba, tj.

jedna hodina týdně každému vedlejšímu nástroji a také klavíru.

Na rozdíl od konzervatoře se na bečovské hudební škole nevyučovalo žádným literním předmětům ani náboženství. První tři třídy s přípravkou měly vyučování pouze odpoledne, aby žáci podléhající školní docházce mohli navštěvovat literní školu. Počínaje 4. třídou navštěvoval žák jen školu hudební. Látky stále přibývalo a bylo nutné tedy zavést i dopolední vyučování. Chtěl-li někdo vstoupit přímo do vyšší třídy a odpovídal této třídě věkem, musel opět úspěšně splnit přijímací zkoušky.

V době největšího rozkvětu školy, od školního roku 1905/06 byla do výuky zařazena i hudební pedagogika. Zavedení nového předmětu souviselo s tím, že velký počet absolventů se věnoval výuce hudby.

Kromě vyučování museli všichni žáci navštěvovat hru v orchestru. Škola měla dva orchestrální soubory: jeden orchestr symfonický, druhý úplný dechový s fagoty a hoboji.

Při různých oslavách (i o prázdninách) účinkoval hlavně soubor dechový. Symfonický orchestr pořádal pravidelně několik koncertů v každém školním roce. Při vystoupeních symfonického orchestru školy byla kritikou vždy chválena hlavně dechová skupina orchestru, ale skupině smyčců byly činěny výtky. Bylo to pochopitelné, souhra v dechovém souboru byla snazší než v symfonickém orchestru. K tomu je nutno uvážit, že skupina smyčců byla početně dost slabá, a tak se stávalo, že v ní museli účinkovat i žáci nižších ročníků a tedy horších kvalit. Což pravděpodobně mělo na celkový výkon velký vliv.

Kromě orchestrálních cvičení se konala také cvičení komorní hry. Byla zařazena v rozvrhu a konala se pravidelně dvě hodiny týdně, stejně jako cvičení orchestrální.

Na jaře roku 1913 bylo při bečovské škole otevřeno varhanické oddělení.

Na varhany jako vedlejší nástroj se učilo již od založení školy, ale od uvedeného roku bylo možno studovat hru na varhany jako samostatný obor. Škola zakoupila pro svou potřebu varhany a pro výuku byl přijat nový učitel. Od dalšího školního roku byl proto změněn název školy na Hudební a varhanická škola v Bečově.

K dirigování své žáky škola nevedla. Koncerty orchestru dirigoval vždy ředitel školy.

Na konci každého školního roku se konaly veřejné zkoušky, a to jak z předmětů praktických, tak i teoretických. Žáci nejvyšších ročníků pořádali pravidelně každý rok absolventský koncert.

Absolventi hudební školy nacházeli své uplatnění v orchestrech. Nejblíže měli tito absolventi do lázeňských orchestrů. Lázně byly pravděpodobně také příčinou toho, že žáci někdy odcházeli ze školy, aniž by ji ukončili, hlavně v jarních měsících, tj. v době, kdy se připravovaly orchestry na novou sezónu. Nebyly to ovšem jenom lázeňské orchestry, kam odcházeli žáci a absolventi bečovské hudební školy, byly to rovněž v hojné míře orchestry vojenské. Hlavně před první světovou válkou, kdy byla škola ve svém největším rozkvětu.

Vždy na konci školního roku přicházeli do Bečova vojenští kapelníci, kteří dělali nábor do svých orchestrů. O jejich spokojenosti svědčí pochvala v pamětní knize školy. Bečovské žáky bychom našli i v orchestrech divadelních, jako ředitele kůru a učitele hudby v malých i větších městech.

Je nutné se zmínit i o práci učitelů školy, která byla záslužná a obdivuhodná. Všichni učitelé měli vysoké úvazky ve hře na nástroje a kromě toho museli vyučovat i hudebně teoretickým předmětům. Valná většina učitelů, kteří na škole po celou dobu jejího trvání působili, byli odchovanci této školy. To, že na škole působili hlavně její absolventi, nemůžeme ovšem chápat jako klad školy, spíše se to připočítává k jejím nedostatkům.

Tím, že na školu nepřišel nikdo z jiného vysokého hudebního učiliště, nutně vedlo ke stereotypu v práci. Každý učitel učil tak, jaké metody používali při jeho studiu jeho učitelé. Tímto nechceme práci těchto učitelů snižovat, ale vezmeme-li v úvahu jejich úvazek, který byl za první republiky u ředitele 35 hodin a u ostatních učitelů 31 až 33 hodin týdně, uznáváme, že na další teoretický růst nebylo vůbec pomyšlení. Učitelé školy spíše udržovali svou techniku ve hře na nástroje. Často koncertně vystupovali buď sólově, nebo jako komorní hráči. Svoji učitelskou práci však všichni dělali určitě s velkou láskou.²⁶

27

26 FIALA, Jaroslav. Západočeská vlastivěda - Hudba: Hudební škola v Bečově nad Teplou. Plzeň: Tiskárny Vimperk, spol. s. r. o., 1995, s. 68.

27FIALA, Jaroslav a Jiří MATĚJÍČEK. Významné hudební učiliště českých Němců v Bečově u Karlových Varů.

2.2.7 HUDEBNÍ ŽIVOT V LETECH 1887–1945

Bečovská hudební škola konala záslužnou práci i pořádáním koncertů. A to jak orchestru školy, tak komorních souborů. O koncertní činnosti školy nás výborně informují tištěné programy, které jsou zachovány v pamětních knihách školy.

Z kronik města Bečova můžeme zjistit, že se v Bečově pěstovala vážná hudba již před otevřením hudební školy. Jediným dokladem je tištěný program z roku 1881, tedy šest let před otevřením hudební školy. Na něm se dočteme, že se koncert konal v budově obecné školy a že byly hrány např. skladby Carla Maria von Webera, Ludwiga van Beethovena, Josepha Haydna, Wolfganga Amadea Mozarta aj. Je zcela možné, že již v té době existoval v Bečově malý symfonický orchestr, ve kterém účinkovali bečovští občané (členové lázeňských orchestrů z Mariánských Lázní a Karlových Varů). Takových koncertů jistě bylo uspořádáno v Bečově mnohem více, ale bohužel se nedochovaly žádné písemné dokumenty, které by nám tuto domněnku potvrdily.

Byl-li hudební život v Bečově dost pestrý již před otevřením školy, je samozřejmé, že po jejím otevření ještě vzrůstal. Záslužnou práci v bečovském hudebním životě konal i bečovský pěvecký sbor, který později se školním orchestrem mnohokrát účinkoval. Název tohoto pěveckého sboru kronika neuvádí.

První veřejná produkce žáků hudební školy se konala již 8. prosince 1887, tedy devět měsíců po otevření školy. Na tomto koncertě vystoupil pouze orchestr smyčcový.

Další zachovaný program je z 24. června 1890. Na tomto koncertě již účinkoval celý symfonický orchestr. Tento koncert se konal v Mariánských Lázních. První polovina programu byla složena z děl mistrů vážné hudby a druhá polovina patřila hudbě populární. Je velmi pravděpodobné, že před zájezdem do Mariánských Lázní byl koncert proveden i v Bečově, ale program buď nebyl tištěn, nebo se nedochoval.

Bečovská škola vedla žáky nejen k souhře orchestrální, ale i ke hře komorní.

Veřejných komorních vystoupení se mohli zúčastňovat jen ti nejvyspělejší žáci. Byla hrána především klasická německá hudba.

Klavírní literatuře nebyla věnována taková pozornost jako skladbám pro ostatní nástroje. Vyučování na škole bylo zaměřeno spíše k výchově dorostu pro orchestry a nikoli k výchově virtuosů na jednotlivé nástroje. Ale přesto byly hrány některé klavírní koncerty

a skladby těchto autorů: Wolfganga Amadea Mozarta, Fryderyka Chopina, Fidelia Fritze Finkeho (jenž byl v této době inspektorem školy).

Zajímavý byl poměr školy k hudbě českých skladatelů. Nejdříve na programy školy proniklo jméno Antonína Dvořáka, později Bedřicha Smetany. Podobný poměr měla škola i k hudbě ruských skladatelů. Nejčastěji se hrála díla Petra Iljiče Čajkovského a méně Antona Grigorijeviče Rubinštejna.

Po celou dobu svého trvání si škola všímala jednotlivých výročí německých skladatelů a pravidelně pořádala při těchto příležitostech velké slavnostní koncerty. Mezi takovými koncerty oslavnými či vzpomínkovými najdeme jediný koncert věnovaný české hudbě a to vzpomínce 50. letého výročí úmrtí Bedřicha Smetany. Na tomto koncertě byla zahrána předehra k opeře Libuše a symfonická báseň Z českých luhů a hájů. Druhou část koncertu vyplnila hudba Ference Liszta. Kromě Antonína Dvořáka a Bedřicha Smetany pro Bečov žádní čeští skladatelé neexistovali.

Při oslavách 50. letého výročí trvání školy v roce 1937 účinkoval školní orchestr také v Praze, kde pořádal samostatný veřejný koncert v Československém rozhlase v německém vysílání.

Škola věnovala velkou pozornost skladbám sudetoněmeckých skladatelů. Jedním z nejhranějších byl Alfred Domanský, jehož skladby škola velmi často provozovala hlavně v době první republiky. Ani skladatelské dílo profesora Josefa Lugerta v Bečově neopomíjeli. Je docela možné, že své skladby slyšel Lugert pouze v provedení bečovských.

Škola se mu tímto způsobem chtěla odvděčit za jeho nezištnou pomoc materiální i morální.

Mezi nejoblíbenější autory, jejichž sklady byly hrány, patří bezesporu i tito skladatelé: Richard Wagner, Joseph Haydn, Wolfgang Amadeus Mozart, Ludwig van Beethoven, Richard Strauss. Svými koncerty vykonala škola velký kus práce pro propagaci hudby. Mnoho mládeže přímo z Bečova školu navštěvovalo, aniž by se později chtělo věnovat výlučně hudbě, ale proto, že pěstování hudby mělo v Bečově dlouholetou tradici.

Bečovští obyvatelé měli více příležitostí k hudebnímu vyžití či návštěvě koncertů, než obyvatelé některých velkých měst. ²⁸²⁹

28 FIALA, Jaroslav a Jiří MATĚJÍČEK. Významné hudební učiliště českých Němců v Bečově u Karlových Varů.

3 H

Současnost v hudebním životě města jsme pojali od konce 2. světové války, kdy v Bečově nad Teplou došlo vzhledem k historickým událostem k velkým demografickým změnám. Původní německé obyvatelstvo bylo na základě Benešových dekretů odsunuto a Bečov je postupně osídlován českými obyvateli. Podkapitoly jsou vytvořeny s ohledem na jednotlivá období podle kronik města Bečova nad Teplou, kde je vidět, jak kulturní život v tomto městě probíhal.

3.1 1946–1959

První velkou kulturní událostí po skončení druhé světové války, podle kroniky města Bečova nad Teplou, byla oslava prvního výročí Pražského povstání v květnu 1946. Bečov byl po dlouhé době opět vyzdoben. Městem procházel průvod s hudebním doprovodem a večer se konala lidová veselice. Zda na oslavách účinkoval dechový soubor hudební školy, kronika neuvádí. Život města se pomalu vracel do normálu, a proto se bečovští občané začali zajímat o kulturní vyžití. Počínaje rokem 1947 začal ve městě fungovat společenský život naplněný tanečními zábavami, průvody, koncerty, divadelními představeními aj.

Vystupovali zde nejčastěji žáci místní národní a měšťanské školy, žáci městské hudební školy, místní ochotnický spolek a ostatní bečovské společenské organizace a kluby.

3.1.1 OCHOTNICKÝ SPOLEK PETR BEZRUČ

V letech 1950–1958 v Bečově působil ochotnický spolek „Petr Bezruč“. Počet členů dle kroniky není znám. Režiséry tohoto spolku byly Rudolf Chlumecký a Jan Rež. Tento ochotnický spolek nacvičoval pro veřejnost různé činoherní hry i se zpěvem, které byly hrány buď v sokolovně či kulturním domě Centrál. Mezi tyto divadelní hry patří například:

Polibek královský, Setkání s Evou, Ženitba, Sněhurka a sedm mužíčků aj.³⁰

30 http://www.portafontium.eu/iipimage/30360239/soap-kv_00199_obec-becov-nad-teplou-1947- 1959_0010, Kronika obce Bečov nad Teplou 1947–1959.

3.1.2 MĚSTSKÁ HUDEBNÍ ŠKOLA

Velmi záslužnou práci na pořádání veřejných koncertů a vystoupení měla nejen v minulosti, ale i v této době bečovská Městská hudební škola. Ta se i přes velké problémy udržela po celou dobu druhé světové války, i když bylo její fungování po odsunu původních obyvatel na krátké období přerušeno. S příchodem nových osídlenců se s výukou opět pozvolna začalo. Vlastní budova hudební školy byla v letech 1948–1951 využívána jako součást místní národní školy. Ve vedení hudební školy se během krátké doby vystřídalo několik ředitelů. Byli to například Rudolf Pospíšil, Štěpán Hejda, Marie Hronová, Jiří Brož, Karel Zbudovský, či Alois Kutzendorfer. Někteří zde vydrželi jen velmi krátce, než je velké problémy spojené s provozem školy přiměly odejít. Zlom nastal až v roce 1951, kdy byl ředitelem školy zvolen Adolf Opl, který velmi přispěl k obnově slávy zdejší hudební školy.³¹ Byl obnoven dechový soubor, který se zúčastnil všech veřejných slavností. Hudební škola pořádala představení, žákovské koncerty a vystupovala na různých oslavách. Dále se zúčastnila mnoho soutěží STM³², na kterých získala čestná místa. Mezi největší úspěchy dechového souboru v tomto období patří 1. cena v ústředním kole soutěže „Setkání na Dunaji“ v roce 1958, které se konalo v Bratislavě.³³

3.1.3 ZKROHELEKTRO-BEČOV

Roku 1950 byla založena místní skupina lidových hudebníků, která se nazývala ZK ROH Elektro-Bečov.³⁴ Tento výrobní závod patřil a stále ještě patří mezi významné české výrobce elektrotechnického spojovacího materiálu. Hudební skupina se skládala z 25 členů hrajících pod vedením učitele hudební školy Adolfa Opla. Jeho zástupcem byl učitel Karel Bálek (autor známé Bečovské polky). Již v roce 1951 se soubor zúčastnil okresní soutěže dechových hudeb v Karlových Varech, kde se umístil na 2. místě a v krajské soutěži na 4. místě. Tento soubor společně s dechovým orchestrem městské hudební školy účinkoval na většině zábav a kulturních vystoupení, které se konaly v místní sokolovně, v sále hudební školy a kulturním domě Centrál.

31 JAŠA, Luděk a Jana DYEDEKOVÁ. Bečov: perla Slavkovského lesa. Sokolov: Fornica Graphics, 2011, s. 133.

32 STM – soutěž tvořivosti mládeže

33

ZK ROH Elektro-Bečov, byl velkým kulturním přínosem nejen pro Bečov, ale i pro široké okolí. Od roku 1952 do tohoto klubu patřil nejen dechový soubor, ale i různé kroužky (techniků, zlepšovatelů) a také hudební kroužek. Měl 20 členů a pravidelně cvičil s dramatickým kroužkem. Tento hudební kroužek účinkoval při kulturních akcích pořádaných osvětovou besedou nejen v Bečově, ale zajížděl do okolních obcí Chodov, Krásné Údolí, Krásno, Krásný Jez, Mnichov u Mariánských Lázní, Otročín a Útvina. Od roku 1958 dalším kroužkem byl dramatický kroužek, který měl svůj základ v bývalém ochotnickém spolku „Petr Bezruč“. Kroužek studoval různé hry i se zpěvy a vystupoval opět nejen v Bečově, ale také v okolních obcích. Do ZK ROH Elektro-Bečov také patřil i kroužek loutkářský, který zřídil v bývalé malé tělocvičně loutkovou scénu. Krátkou dobu pracoval i kroužek taneční.

3.1.4 PĚVECKÝ KROUŽEK ZŠ³⁵

Další záslužnou práci na pořádání veřejných vystoupení měl pěvecký kroužek pod vedením učitele zdejší základní školy Miroslava Vaníka. Počet členů a rok založení kronika neuvádí. Žáci tohoto kroužku vystupovali na různých školních či mimoškolních akcích, při různých oslavách aj. Tento kroužek se také zúčastnil Soutěží tvořivosti mládeže v okresních a krajských kolech, kde získával dle kroniky čestná místa.

3.1.5 KULTURNÍ AKCE

Během let 1946–1959 se v Bečově konalo mnoho oslav, svátků, zábav, koncertů, které se většinou každoročně opakovaly. Vystupujícími a pořadateli těchto kulturních akcí byly většinou místní spolky a kluby spolu s hudební a místní školou.

Opakující se kulturní akce:

Leden – Zahájení určitého roku pětiletky

– Vstup do nového roku (kdy místní dechová hudba a rozhlas doprovázel pracující do zaměstnání)

– Vystoupení k oslavě V. I. Lenina Únor – Dětský karneval a Karneval pro dospělé – Vystoupení k oslavě výročí únorových událostí

35 ZŠ – Základní škola

Březen – Vystoupení k oslavě Julia Fučíka v Městské hudební škole v Bečově nad Teplou – Veřejné besídky v sále Městské hudební školy v Bečově nad Teplou

– Mezinárodní den žen

Květen – Oslavy 1. máje. Každý rok bývaly oslavy v jiném městě. Někdy se konaly v Bečově, někdy v Toužimi, v Karlových Varech či Horním Slavkově.

– Oslava ukončení 2. světové války – Sokolská akademie

Červen – Mezinárodní den dětí

– Závěrečné žákovské akademie pořádané jak místní školou, tak hudební školou.

Červenec – Vystoupení ke Dni československo-sovětského přátelství Říjen – Vystoupení ke Dni Československé armády

Listopad – Oslava Velké říjnové socialistické revoluce. Položení věnců na hroby obětí pochodu smrti, lampionový průvod, koncert v hudební škole.

– Veřejné besídky v sále Městské hudební školy v Bečově nad Teplou Prosinec – Oslava narození J. V. Stalina

– Vánoční besídky v Městské hudební škole v Bečově nad Teplou – Vánoční besídky Děda Mráze s nadílkou v místním kině

– Rozsvícení vánočního Stromu republiky

Mezi další kulturní akce v tomto období můžeme zařadit koncert Karlovarského symfonického orchestru, vystoupení Krajského oblastního divadla z Karlových Varů, koncert 50. členného Dechového orchestru Sokola – Praha I. aj.

Od roku 1956 byly pravidelně každou neděli pořádány odpolední čaje s jazzovou hudbou pod taktovkou Adolfa Opla v sále kulturního střediska Centrál.

Jak můžeme dle kroniky města zjistit, společenský a hudební život v Bečově byl v tomto období celkem bohatý především na různé oslavy, kulturní vystoupení, taneční zábavy a koncerty. ³⁶

36

3.2 1960–1978

Kulturní život v obci byl připravován pravidelně ročně sestavovaným jednotným plánem kulturní a osvětové činnosti. Podílely se na něm svojí plánovanou účastí jednotlivé závody, společenské organizace, školská zařízení a Osvětová beseda. Osvětová beseda byla účelová rozpočtová organizace města, která směřovala po celou dobu svoji činnost k rozvoji kultury mezi obyvatelstvem Bečova. Byly uspořádány oslavy: Únorového vítězství, Mezinárodního dne učitelů, Mezinárodního dne žen, významné besedy, výročí narozenin a úmrtí prezidentů, Mezinárodní den dětí, oslava Velké říjnové socialistické revoluce, vánoční nadílky, různé koncerty, divadelní představení aj.

3.2.1 STÁTNÍ HRAD A ZÁMEK BEČOV

Velké kritice veřejnosti a občanů podléhal areál hradu a zámku. V daném období se nacházel v barokní části zámku 2. stupeň základní školy. První stupeň základní školy fungoval nejdříve v původní budově základní školy na náměstí a v počátku 70. let, než byla roku 1975 otevřena nová základní škola na náměstí, byl přestěhován do budovy hudební školy. Areál hradu a zámku stále chátral. Krajské středisko památkové péče a ochrany přírody v Plzni to zdůvodnilo nemožností zajištění stavebních kapacit. Obyvatelé Bečova měli s areálem zámku a hradu velké plány, ve kterých se počítalo s úpravou starších budov hradu k výstavním a dalším kulturním účelům a jejich zpřístupnění veřejnosti. Terasovým zahradám měla být věnována zvláštní péče a měl zde být postaven hudební pavilon. Toto vše mělo sloužit také k zatraktivnění Bečova pro lázeňské hosty z Karlových Varů, Mariánských Lázní či z ciziny.

3.2.2 DIVADELNÍ PŘEDSTAVENÍ A KINO

Od roku 1960 čtyřikrát do roka pravidelně přijíždělo do Bečova Karlovarské oblastní divadlo. V místní sokolovně sehrálo několik představení i se zpěvy také Hornické divadlo z Horního Slavkova a Pražské zájezdové divadlo. Velice oblíbené bylo i bečovské kino, kde