Vysoká škola ekonomická v Praze Národohospodářská fakulta
Hlavní specializace: Hospodářská politika
A NALÝZA OCHOTY INVESTOVAT DO ZDRAVÍ V ZÁVISLOSTI NA PROFESI ,
VZDĚLÁNÍ A MZDĚ V P LZEŇSKÉM KRAJI V ROCE 2020
diplomová práce
Autor: Bc. Eva Sýkorová
Vedoucí práce: Ing. Karina Kubelková, Ph.D., MBA
Rok: 2021
Prohlašuji na svou čest, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a s použitím uvedené literatury.
Bc. Eva Sýkorová
V Plzni dne 12.1.2021
Poděkování
Chtěla bych poděkovat vedoucí své diplomové práce Ing. Karině Kubelkové, Ph.D., MBA za pomoc při formulování tématu této práce, ochotný přístup, cenné rady a připomínky.
Dále bych chtěla poděkovat Ing. Bc. Martinu Škrabkovi za pomoc
s ekonometrickým modelem, Ing. Štěpánce Petrů za konzultace vybraných
témat práce a Mgr. Vladimíře Lokajíčkové, Ing. Peterovi Sýkorovi, Barboře
Martínkové a dalším za pomoc s distribucí a organizací sběru dat
do dotazníkového šetření.
Abstrakt
Práce se zabývá problematikou zdraví a ochotou v něj investovat a jejím cílem je zjistit, zda ochotu investovat do zdraví ovlivňuje příjem jednotlivce, jeho profese a vzdělání.
Zdraví má významný vliv nejen na jednotlivce, ale i na celou společnost, proto je důležité vědět, jaké faktory mají vliv na ochotu do něj investovat. Ochota investovat do zdraví je vyhodnocována na základě výsledků vlastního dotazníkového šetření uskutečněného na podzim roku 2020 v Plzeňském kraji. Data od 449 respondentů ve věku 20 až 60 let různého vzdělání, příjmu a pracujících v 15 různých skupinách profesí jsou vyhodnocována deskriptivní statistikou a regresní analýzou. Ochota investovat do zdraví byla při metodě deskriptivní statistiky pozorována dle jednotlivých rizikových faktorů životního stylu, pro metodu regresní analýzy byla vytvořená vlastní proměnná, vypočítána na základě jednoduchého bodového hodnocení odpovědí. V modelu regresní analýzy byly proměnné vzdělání, příjem i povolání významné, závislost tedy byla prokázána. Zároveň byla projevena závislost u pohlaví. U jednotlivých povolání byla největší závislost pozorována u profesí řemeslník, pracovník v oblasti práv a nekvalifikovaný pracovník. Závěry deskriptivní statistiky dochází k podobným závěrům jako regresní analýza. Výsledky mohou být základem pro další podrobnější šetření či informativní pro tvůrce politik.
JEL klasifikace: E24, I15, I12, J01
Klíčová slova: Lidský kapitál, investice do zdraví, determinanty zdraví, vzdělání, příjem, profese
Abstract
This thesis examines the concept of health and the willingness to invest in it, specifically whether the willingness to invest in health is affected by income of the individual, his profession and education. Health has a significant impact not only on individuals but also on whole society, so it is important to know what factors affect the willingness to invest in it. For examinig the willingness to invest in health own questionnaire survey was conducted in autumn of 2020 in the Pilsen Region. Gathered data are from 449 respondents aged 20 to 60 years, all of various education, income and working in 15 different groups of professions. Results are evaluated by descriptive statistics and regression analysis. Willingness to invest in health was observed in the method of descriptive statistics according to individual respones about healthy lifestyle threating factors. For the regression analysis was created own variable, calculated on the basis of a simple point evaluation of answers. In the regression analysis model, the variables education, income and profession were significant so the gender. As for profession, the most significant were craftsmans, lawyers and unskilled workers. Conclusions of descriptive statistics are similar as the one of regression analysis. The results can be the starting point for further in-depth research or informative for policy makers.
JEL classification: E24, I15, I12, J01
Key words: Human capital, investment in health, health determinants, education, wage, profession
Obsah
Úvod ... 11
Teoretická část ... 13
1. Ekonomika zdraví a zdraví v ekonomických teoriích ... 13
1.1 Rozdílnost zdravotní služby jako ekonomického statku ... 13
1.2 Lidský kapitál a zdraví ... 15
1.3 Teorie hospodářského růstu a zdraví ... 16
1.4 Zdraví v teorii externalit ... 21
1.5 Investice do zdraví ... 23
1.6 Poptávka a nabídka po zdravotní péči ... 27
2. Základní determinanty zdraví a jeho ukazatele ... 31
2.1 Rizikové faktory životního stylu ... 32
2.2 Ukazatele zdraví a životního stylu ... 35
3. Charakteristika Plzeňského kraje ... 37
Praktická část ... 40
4. Data a metodologie ... 41
4.1 Metoda sběru ... 41
4.2 Charakteristika dotazníku ... 42
4.3 Ochota investovat do zdraví ... 43
5. Deskriptivní statistika ... 45
5.1 Celkové výsledky ... 45
5.2 Vliv příjmu na ochotu investovat do zdraví ... 56
5.3 Vliv vzdělání na ochotu investovat do zdraví ... 59
5.4 Vliv povolání na ochotu investovat do zdraví ... 61
5.5 Vliv věku a pohlaví ... 66
5.6 Shrnutí výsledků deskriptivní statistiky ... 67
6. Regresní analýza ... 69
6.1 Předpoklady modelu ... 69
6.2 Model ... 71
6.3 Odhad modelu ... 72
6.4 Test předpokladů ... 74
6.5 Interpretace výsledků ... 75
6.6 Shrnutí výsledků regresní analýzy ... 76
6.7 Zodpovězení hypotézy ... 78
7. Možná omezení šetření ... 78
Závěr ... 82
Seznam použitých zkratek ... 86
Seznam tabulek, grafů a rovnic ... 87
Seznam grafů ... 87
Seznam tabulek ... 88
Seznam rovnic ... 88 Seznam literatury a dalších pramenů ... 89 Přílohy ... 97
11
Úvod
Rok 2020 byl příkladem, že naše zdraví je důležité nejen pro nás samotné, ale i pro naše okolí a celou společnost. Je důležité vědět, jak se chovat, když nás zasáhne nemoc, ale možná i důležitější je vědět, jak nemoci předejít a podporovat své zdraví dříve, než dojde k zdravotním komplikacím. Šíření chorob na takové úrovni, jakou nám ukázala pandemie viru COVID-19, má za následek mimo jiné i značné zvýšení výdajů státního rozpočtu, a to jak na lékařskou péči, tak i na podporu jednotlivých podnikatelských subjektů. Pandemie měla velký vliv na chod ekonomiky státu, ale i celého světa a výrazně ovlivnila i výši hrubých domácích produktů jednotlivých zemí. Zdraví obyvatel má nezanedbatelný vliv na hospodářský růst země a její prosperitu, proto by jeho podpora měla být důležitá pro všechny, koneckonců, jak ukázaly události roku 2020, ovlivňuje nás nejen na osobní úrovni, ale jako společnost celkově. Podporovat zdraví formou investic do něj je začátkem úspěchu, proto je důležité vědět, co nás vede k tomu, do jaké míry jsme ochotni do zdraví v současné době investovat. Doposud se ekonomické studie této problematice příliš nevěnovaly a už vůbec ne investicím do zdraví formou vlastní iniciativy, nikoliv pouze vynaložených financí. Domnívám se, že je důležité vědět, kdo si význam investic do zdraví uvědomuje více a kdo méně, zda má na ochotu investovat do zdraví vliv naše vzdělání či náš příjem, nebo zda je to více záležitostí individuální.
Myslím, že právě to může být základem pro další kroky vedoucí k rostoucí prosperitě země.
Teoretická část práce nejprve představí ekonomické teorie, které se vztahují k tématu zdraví a podtrhne jeho důležitost ať už v teorii hospodářského růstu, teorii lidského kapitálu, teorii akumulace lidského kapitálu či teorii externalit. Úkolem kapitol je také představit specifika zdraví na trhu, tedy i zvláštnosti nabídky a poptávky po něm.
V neposlední řadě bude věnována pozornost investicím do zdraví, které jsou základem pro zkoumání ochoty investovat do zdraví a budou představeny základní rizikové faktory zdravého životního stylu, kterým je nutné se vyhýbat, nebo naopak je vyhledávat jako formu investice do zdraví. Shrnutí základních determinantů zdraví bude podkladem pro praktickou část stejně tak jako zmíněné ukazatele životního stylu. Jelikož šetření, které bude zdrojem dat praktické části, probíhalo v Plzeňském kraji, bude v teoretické
12
části rovněž porovnán kraj se zbytkem republiky a budou uvedeny jeho základní ekonomické a socio-demografické údaje kraje.
Jelikož je ochota investovat do zdraví těžko měřitelnou hodnotou, sběr dat pro praktickou část probíhal formou dotazníkového šetření, jež se uskutečnilo na podzim roku 2020 v Plzeňském kraji. Základem otázek v dotazníku byly rizikové faktory životního stylu vyplývající z teoretické části formulovány do otázek inspirovaných existujícími studiemi podobné problematiky. Sběr dat byl mimo základní demografické údaje rovněž soustředěn na informace ohledně vzdělání, profese a příjmu respondentů.
Data získaná formou dotazníkového šetření pak budou v praktické části zpracována a vyhodnocena jak formou deskriptivní statistiky, tak regresní analýzy, která umožní přesnější výsledky závislosti proměnných než jednoduché popisování hodnot. Výsledky obou metod vyhodnocování výsledků budou na závěr porovnány, díky čemuž bude možné sledovat jejich provázanost.
Cílem praktické části bude na základě získaných dat zjistit, zda ochotu jedince investovat do zdraví ovlivňují některé faktory jako je příjem jedince, jeho profese či vzdělání. Shromažďovaná data se budou soustředit na pro porovnání dostatečné množství pozorování za jednotlivé skupiny determinantů. Na sběru dat bylo nejnáročnější dostatečné množství odpovědí za jednotlivé skupiny profesí. Pro tuto kategorii je zvoleno minimum 20 odpovědí. Na základě výsledků pak bude zkoumána podobnost jevů v daných skupinách a rovněž pomocí regresní analýzy sledována závislost jednotlivých proměnných ekonometrickým modelem. Po interpretaci výsledků a shrnutí jejich významnosti bude potvrzena či vyvrácena hypotéza, která se ptá, zda vzdělání, profese a příjem ovlivňuje ochotu investovat do zdraví.
13
Teoretická část
1. Ekonomika zdraví a zdraví v ekonomických teoriích
Ekonomika zdraví bývá často zaměňována s pojmem ekonomika zdravotnictví, není to však to samé. Ekonomika zdravotnictví se zabývá ekonomickými procesy a ekonomickými veličinami v rámci zdravotního systému, ovšem ekonomika zdraví poukazuje na to, že zdravotní služby, zdravotní systém a poskytovatelé zdravotních služeb nejsou jediné subjekty, které mají vliv na lidské zdraví. Jedním takovým v této teorii zapomenutým subjektem jsme přímo my lidé, naše genetická výbava, životní styl nebo sociální status. Ekonomiku zdraví můžeme tedy považovat za rozšířený pohled na problematiku zdraví, než nabízí ekonomika zdravotnictví. Důležité ale je, že na zdraví jako statek se lze dívat dvěma způsoby, a to jako na soukromý statek, kdy péče o něj je záležitostí každého jedince samostatně, anebo jako na hodnotu svého druhu, kdy péče o něj je záležitostí veřejného statku, protože jeho kvalita má dopad na péči o zdraví a na organizaci jako takovou. (Barták, 2010).
1.1 Rozdílnost zdravotní služby jako ekonomického statku
Ekonomika zdraví je na rozdíl od ostatních ekonomických teorií v lecčem specifická, proto je nutné si tyto rozdíly uvědomovat. Základním kamenem mikroekonomie je minimalizace nákladů a maximalizace zisku, ovšem v případě zdraví by žádný vynaložený výdaj do zdraví neměl být zbytečný. Zda výše takových výdajů má přímo úměrný vliv na zdraví se však s jistotou říct nedá, navíc výše celkových výdajů je sice vyčíslitelná, ovšem konkrétní hodnota zdraví jednotlivce se pro svou abstraktnost zcela změřit nedá. (Kotherová, Malý a kol., 2015)
Ekonom Kenneth Arrow ve své teorii Uncertainty and the welfare economics of medical care z roku 1978 popsal hned několik specifik ekonomiky zdraví. Prvním z nich je poptávka po zdravotní péči, které bude věnována celá samostatná kapitola.
Arrow (1978) poukazuje na to, že poptávka je do určité míry nepředvídatelná a nepravidelná, protože zdravotní služby nám přinášejí užitek pouze když jsme nemocní.
Pomineme-li tedy preventivní prohlídky. Dalším rozdílem od běžné poptávky je, že
14
nemoc, která nás nutí zdravotní službu využívat, je negativním rizikem jak zdravotním, tak i ekonomickým.
Dalším specifikem ekonomie zdraví je dle Arrowa (1978) na straně nabídky, a to v podobě očekávaného chování lékařů, které se může lišit od jiných ekonomických subjektů. Spotřebitel nemůže produkt před spotřebou vyzkoušet ani vycházet z předchozí zkušenosti, protože službu v častých případech nevyužívá opakovaně. Významnou roli zde pak hraje důvěra. U lékařů samotných hraje na rozdíl od některých jiných ekonomických subjektů roli etické omezení. Jejich chování by se mělo řídit blahem a zájmy spotřebitele mnohem více než chování většiny jiných ekonomických subjektů.
(Arrow, 1978)
Jak už bylo naznačeno v předchozím odstavci, v případě nabídky zdravotních služeb mají spotřebitelé asymetrické informace o nabízené službě. Lékaři mají oproti pacientům nesrovnatelně lepší informace a obě strany jsou si toho vědomy. Dalším rozdílem je tedy nejistota, co se týče produktu. Vyléčení či propuknutí nemoci je do jisté míry nepředvídatelné, nedá se tedy zcela předpovědět ani kvalita produktu. Navíc spotřebitelé většinou nemají možnost poučit se ze svých zkušeností, protože se služba mnohdy neopakuje nebo se značně liší na základě konkrétního zdravotního problému.
(Arrow, 1963)
Nabídka zdravotní péče se liší rovněž pro svá omezení, která mají být jakousi garancí minimálního kvalitního standardu. Pokud chce být jedinec lékařem, musí splňovat určitá kritéria stanovená státem, a to nabídku zdravotnických služeb z části omezuje, protože lékařem nemůže být kdokoliv, kdo se zrovna rozhodne. Zdroje sloužící k produkci zdravotních služeb jsou tedy do jisté míry omezenější, než mohou být potřeby tohoto zdroje. Toto omezení pak vede k růstu cen zdravotnických služeb, přitom dostatečné zdroje na uspokojení potřeb ani nemusíme být schopni generovat. (Arrow, 1963)
15
1.2 Lidský kapitál a zdraví
Lidský kapitál se od hmotného kapitálu liší tím, že se nedá zcela změřit, proto bývá v některých ekonomických teoriích opomíjen nebo vnímán pouze jako ukazatel vzdělanosti, nikoliv rovněž jako ukazatel ovlivněný zdravím. První zmínky o lidském kapitálu uvedl Adam Smith ve svém díle Pojednání o podstatě a původu bohatství národů z roku 1776. Popisuje zde jako důležitou složku ekonomie vzdělání. To dle něj mělo funkci investice, která se projeví v budoucnu vyšší mzdou. (Smith, 2001) Byl tedy první, kdo nastínil důležitost vzdělání, které je dnes podstatnou částí lidského kapitálu.
Později znalosti a dovednosti za faktor ekonomického vývoje považoval ve svém díle Zásady politické ekonomie a zdanění z roku 1817 David Ricardo. Ten tvrdí, že vyšší vzdělání má za nevyhnutelný výsledek vyšší kapitál než obyvatelstvo, které vzdělané není. Zmiňuje také důležitost populačního růstu jako determinantu ekonomického růstu, vždy ale pouze v kombinaci se vzděláním. Tato kombinace pak přispěje k růstu životní úrovně a růstu mezd. (Ricardo, 1956) John S. Mill na rozdíl od Ricarda považuje za důležité vzdělání kvůli jeho nepřímému vlivu na ekonomický rozvoj prostřednictvím nových vynálezů (Mill, 1872) Karl Marx pak ve svém díle Kapitál upozorňuje na důležitost znalostí a zkušeností také. (Marx, 1976). Myšlenkou, že by důležitým prvkem ekonomiky mimo vzdělání mohlo být také zdraví, se poprvé zaobíral Alfred Marschall, který mezi determinanty efektivnosti práce zařadil mimo duševní a morální sílu také sílu fyzickou a zdraví jedince. Významnou roli ve tvorbě těchto kvalit mají podle něj finanční možnosti rodiny, ze které jedinec pochází. Doporučoval proto udělovat stipendium nejnadanějším studentům a umožnit jim tak posun do lepší společenské třídy.
To mělo vést ke zvýšení produktivity práce a úrovně technologií formou nových vynálezů a objevů. (Marschall, 1997)
Propracovanější teorii lidského kapitálu představila až Chicagská škola, konkrétně Gary S. Becker a Theodor W. Schultz. Schulz (1961) považuje za investice do lidského kapitálu jak výdaje na vzdělání, tak výdaje na lékařskou péči nebo migraci za lepší nabídkou využití práce. Becker (1962) byl jedním z nejvýznamnějších představitelů teorie lidského kapitálu a věnoval jeho studii dokonce celou knihu, ve které popisuje faktory ovlivňující výši lidského kapitálu. Na rozdíl od svých předchůdců přisuzoval významný vliv vedle vzdělání, pracovní zkušenosti a migraci také zdravotní péči.
16
Mezi způsoby investic do lidského kapitálu řadil také zlepšení emočního a fyzického zdraví a z pohledu zaměstnavatelů stavěl investice do zdraví zaměstnanců na stejnou úroveň jako běžná pracovní školení.
Becker (2007) pohlížel na zdraví samotné jako na lidský kapitál a tvrdil, že jeho studie umožňuje vypočítat ochotu platit za zlepšení pravděpodobnosti přežití do různých skupin věku, protože se člověk rozhoduje, zda bude investovat do lidského kapitálu za předpokladu dožití vyššího věku či nikoliv. Taková ochota má pak podle něj tendenci klesat s věkem a stoupat s příjmem, ovšem závisí také na dalších proměnných. (Becker, 2007) Podobná závislost příjmu a věku na ochotě investovat do zdraví bude zkoumána v praktické části.
Becker vytvořil nový rámec pro ekonomy a tvůrce politik, kteří si začali uvědomovat důležitost investic do lidského kapitálu a dodnes způsob, jakým značná část ekonomů v současné době přemýšlí o nabídce a poptávce po lidském kapitálu, je z velké části formován Beckerovy postřehy. (Acemoglu, 2012). Vzdělání jako hlavní složka lidského kapitálu je považována za důležitou nejen pro jednotlivce a ekonomickou teorii, ale i pro hospodářskou politiku. (Acemoglu & Angrist, 2000) Významnost pro hospodářskou politiku je pak blíže přiblížena v kapitole zabývající se hospodářským růstem, kde je větší pozornost věnována i zdraví jako součásti lidského kapitálu a faktoru ekonomického růstu. Ostatně vzdělání jedince, který se bude investovat pouze do vzdělání, a nikoliv do zdraví, může být zbytečnou investicí, nedožije-li se vyššího věku kvůli zanedbané péči o své zdraví.
1.3 Teorie hospodářského růstu a zdraví
Teorie hospodářského růstu je pro svou mnohostrannost jednou z nejzajímavějších, ale zároveň nejdůležitějších podoblastí ekonomie. Hospodářský růst může být chápán jako růst agregované produkce, ale zároveň jako základní transformace ekonomiky, struktur odvětví, jako rozvoj demografické a geografické struktury země a tvořit institucionální a sociální strukturu. (Kuznets, 1967) Teorie hospodářského růstu zároveň kombinuje poznatky z mikroekonomie i z makroekonomie, kdy záleží sice na agregovaných, makroekonomických výsledcích, ty jsou ale stavěny na mikroekonomických základech. (Acemoglu, 2012). První základní kameny této teorie
17
položil opět Adam Smith ve svém díle Pojednání o podstatě a původu bohatství národů z roku 1776. Už v 18. století svými myšlenkami přispěli k teorii hospodářského růstu i David Ricardo a Thomas R. Malthus a později v 19. století Joseph A. Schumpeter a Allyn A. Young. Ovšem počátek moderní teorie růstu se datuje až k první polovině 20. století, konkrétně k Franku P. Ramseymu, který sice nevytvořil žádný model růstu, jeho výklad mezičasové optimalizace chování domácností pak ale o několik let později aplikovali další ekonomové ve svých růstových teoriích. (Filipová, 2008)
Jeden z nejznámějších ekonomů stojících za teorií růstu je rozhodně Robert M.
Solow, který svým článkem A contribution to the theory of economic growth vydaným v roce 1956 převrací dosavadní pohled na ekonomický růst a tvoří základ výzkumu dlouhodobého hospodářského růstu. Solow (1956) za hlavní faktor růstu mimo lidský a fyzický kapitál považuje technologický pokrok. Na to navazuje Seymour M. Lipset (1959) se svým tvrzením, že technologický pokrok je proces modernizace, který zahrnuje ekonomický růst, ale i expanzi vzdělání a strukturální změny, což je motorem institucionální změny společnosti. Pod vlivem nových poznatků z teorie lidského kapitálu Nelson a Phelps (1966) pohlíží na lidský kapitál jako na klíčový v problematice přijímání nových, produktivnějších technologií a rovněž navrhují vlastní model ekonomického růstu. V jejich modelu mají klíčovou roli dva faktory: (1) akumulace lidského kapitálu, resp. investice do pracovní síly a (2) šíření technologie jako nových znalostí. Je totiž důležité, aby společnost vedle nové technologie připravené k aplikaci disponovala rovněž adekvátním množstvím pracovníků s odpovídajícím lidským kapitálem, aby mohly být nové technologie produktivně využity. (Nelson & Phelps, 1966)
1.3.1 Akumulace lidského kapitálu
Důležitost akumulace lidského kapitálu si jako jedni z prvních uvědomovali Paul M. Romer a Robert E. Lucas. Romer (1990) tvrdil, že nově nabyté vědomosti generující technické a technologické inovace jsou nezbytné pro ekonomický růst. Lucas (1988) této problematice zaměřil celou svou teorii endogenního růstu a představil dvě Cobb-Douglasovy produkční funkce:
18
Rovnice č. 1:
𝑌 = 𝐶 + 𝐾 + δK = 𝐴(𝑣𝐾)𝛼(𝑢𝐻)1−𝛼
První rovnice představuje tvorbu fyzických statků v závislosti na lidském i fyzickém kapitálu, spotřebě a technologickém pokroku. Druhá rovnice zobrazuje sektor vzdělávání a je odvozena od první rovnice.
Rovnice č. 2:
𝐻 + δH = 𝐵[(1 − 𝑣)𝐾]𝑛[(1 − 𝑢)𝐻]1−𝑛 Y = výstup
C = spotřeba K = fyzický kapitál H = lidský kapitál
A, B =parametry technologického pokroku
n, α = podíly fyzického kapitálu na výstupu v jednotlivých sektorech v, u = podíly fyzického a lidského kapitálu
δ = celkový produkční parametr akumulace kapitálu
Lidský kapitál je v tomto modelu vnímán jako obecná úroveň znalostí a platí, že čím větší je akumulace kapitálu, tím větší je jeho růst. Vše za předpokladu konstantních výnosů z rozsahu. (Lucas, 1988) Lucas (1988) tedy uvažuje závislost produktivity pracovníků na úrovni dovedností, respektive lidského kapitálu, zatímco Romer (1990) situaci vidí tak, že nejdříve musí společnost generovat kvalitní lidský kapitál v podobě kvalifikovanějších pracovníků, ti pak budou inovátory a teprve pak dojde k růstu.
Kvalifikovaný pracovník, který však není zdravý a nemůže svou práci vykonávat, k růstu společnosti nepovede. Nevyhneme se tak závěru, že lidský kapitál i zdraví je tedy fundamentální pro ekonomický růst a měl by být důležitým předmětem diskuse pro tvůrce politik.
19
1.3.2 Další pohledy na ekonomický růst
V době, kdy byla studie ekonomického růstu na počátku, ještě nebyly mezi vyspělostmi zemí, jejich bohatstvím a rychlostmi jejich růstu tak znatelné rozdíly jako dnes. Tempo růstu se v podstatě liší po celém světě a pro každou ekonomiku platí různé modely. Rozdílnost v rychlosti růstu pak způsobuje také rozdílnosti příjmů na obyvatele a životní úrovni v zemi. Některé ekonomiky jako Japonsko, Singapur a Čína tyto rozdíly rychle překonaly, jiným se to dodnes nepodařilo. (Acemoglu, 2012)
North a Thomas uvádí, že inovace, úspory z rozsahu, vzdělání, akumulace kapitálu a další faktory, v jiných ekonomických teoriích prezentovány jako příčiny ekonomického růst, nejsou ve skutečnosti příčinami, ale samotným ekonomickým růstem. Prosperitu společností podle nich nevysvětluje množství vzdělaných pracovníků v populaci, vyšší úroveň produktivity nebo více technologicky inovované stroje a továrny, ale spíše ji pouze popisují. To, co dle nich skutečně ovlivňuje ekonomický rozvoj, jsou především instituce. Zaměřenost institucí na investice do vzdělávacího systému, na podporu inovací a jiných podpůrných programů má tak klíčovou roli v rozvoji země. Svou představu o funkci systému prezentují North a Thomas (1973) v následujícím diagramu ekonomického rozvoje:
Instituce → {úroveň produktivity, lidský kapitál, fyzický kapitál} → ekonomický rozvoj Nejen instituce, které stojí na začátku diagramu, mohou být hlavním činitelem, nahradit či doplňovat je můžou i kultura země a její geografická poloha. (North & Thomas, 1973) Tento názor později sdílí i Acemoglu, který se dívá na instituce rovněž jako na hlavní faktor ekonomického růstu. Právě odlišné zaměření institucí je dle něj příčinou rozdílnosti prosperity ekonomik napříč světem. (Acemoglu & Angrist, 2001) Podle Goldina a Katze (2007) Spojené státy americké ztratily své vedoucí postavení ve vzdělávání právě proto, že upadají jejich instituce. Tím dochází ke zpomalení tempa akumulace lidského kapitálu, který tak zůstává pozadu za technologickými změnami.
Pokud tedy nedochází k růstu lidského kapitálu, samotný růst technologie k ekonomickému růstu nevede. (Goldin & Katz, 2007).
20
Významnost institucí vnímají i Acemoglu a kol., kteří tvrdí, že populace Spojených států není vzdělanější než například populace Peru nebo Mexika proto, že by obyvatelé měli geneticky větší předpoklady k vyššímu lidskému kapitálu, ale proto, že ve Spojených státech fungují instituce, které podporují povinnou školní docházku a v Peru a Mexiku nikoli. Interakce mezi institucemi a hospodářským růstem a sociálním rozvojem je neopomenutelná a pravděpodobně mnohem složitější a zajímavější.
(Acemoglu, Gallego & Robinson, 2014). Acemoglu kritizuje Solowovu neoklasickou teorii, protože podle něj nevysvětluje technologické rozdíly, ale zaměřuje se pouze na akumulaci lidského a fyzického kapitálu jako na způsob vysvětlení dynamiky růstu.
Příčiny rozdílných úrovní technologií a lidského a fyzického kapitálu v zemích jsou si příliš blízké na to, aby dle Acemoglu (2009) mohly být základními faktory hospodářského růstu. Podle Acemoglu (2009) by větší vliv mohly mít instituce nebo politiky země. Až ty pak pobízejí k investicím do lidského a fyzického kapitálu nebo technologie. Důležitost institucí tedy hraje klíčovou roli v prosperitě státu. Podle toho, jak podporují instituce dané faktory růstu jako je vzdělání, ale neodmyslitelně i zdraví obyvatel, se pak vyvíjí i společnost, ve které instituce působí.
1.3.3 Zdraví jako determinant hospodářské růstu
Na základě studie 100 zemí od roku 1960 do roku 1990 řadí Robert Barro (1996) mezi faktory tempa růstu reálného HDP na obyvatele naději dožití, úroveň vzdělání, míru plodnosti, míru investic, míru inflace, otevřenost mezinárodnímu obchodu, spotřebu vlády, úroveň demokracie a formu právního státu. Ve své studii v roce 1999 uvedl, že investice do lidského kapitálu zvyšují schopnost pracovní síly pracovat a zvyšují produktivitu. Pouhý jeden rok školní docházky navíc zvyšuje tempo růstu země o 0,7 % ročně. Úroveň vzdělání je tedy zajisté faktorem hospodářského růstu. (Barro, 1999) Mimo již zmíněnou důležitost vládního nastavení uvedl Barro (1999) nový, pro tuto práci významný, faktor tempa růstu HDP, a to naději dožití. Vyšší průměrná délka života je faktorem hospodářského růstu i podle Upretiho (2015), který za faktory navíc považuje i zvýšení přírůstku populace, objem vývozu a produkce přírodních zdrojů v rozvojových zemí. (Upreti, 2015). Vedle vzdělání má tedy i zdravý a dlouhý život pracovníků významný vliv na ekonomický růst.
21
Údaje mezi lety 1971 až 1998 z 19 zemí OECD ukázaly, že nejen výdaje na vzdělání, tak i výdaje na zdraví pozitivně ovlivňují hospodářský růst, přičemž vliv zdraví je dokonce považován za silnější než vzdělání. V porovnání významnosti závislosti soukromých a veřejných výdajů a zdraví veřejné výdaje projevily závislost významnější. Výdaje na veřejné zdraví je tedy nutné nepodceňovat, protože ve skutečnosti podporují hospodářský růst, převážně jedná-li se o zdraví populace v produktivním věku. (Beraldo, Montolio & Turati, 2009). Zdraví může hospodářský růst ovlivnit i nepřímo prostřednictvím větší návratnosti ze vzdělání či rychlejší adaptací a nabývání zkušeností pracovníků. Zdravější děti navíc mají lepší kognitivní funkce a větší docházku, což jim umožňuje stát se v budoucnu jedinci s lepším vzděláním a s vyššími výdělky. (Bloom, 2005)
1.4 Zdraví v teorii externalit
Jak již bylo zmíněno, trh zdravotnických služeb je v lecčem specifický oproti běžným trhům a jedním z takových rozdílů je, že zdravotní péči může poskytovat pouze licencovaný zdravotník, který k získání takovéto licence potřebuje konkrétní vzdělání.
Takové vzdělání, pracuje-li absolvent ve svém oboru, je pak ale pozitivní externalitou společnosti, protože zatímco náklady na studium postihují převážně absolventa daného vzdělání potřebného pro požadovanou profesi ve zdravotnictví, jeho znalosti zvyšují užitek celé veřejnosti. Přesně na takovémto principu externality fungují. V případě pozitivní externality dochází k selhání trhu, kdy jedna strana vynaloží vyšší náklady než strana druhá, přestože v závěru těží z výsledku strany obě. V případě negativní externality pak vznikají náklady i straně, která z dané situace nemá žádný užitek. V takovém případě je možné situaci řešit soudně nebo jí předejít určitým vládním nařízením, omezením či licencí.
Známé řešení takovýchto situací představil Arthur C. Pigou, jež tvrdil, že pozitivní externality by měly být kompenzovány subvencí a negativní externality daní. (Pigou, 2013) V případě externalit pozitivních by se v tomto případě mohlo jednat o příspěvek na výdaje během studia studentům lékařských fakult a jiných zdravotnickým oborům či jiné zvýhodnění oproti ostatním studentům. (Stiglitz, 1997)
22
Stejně tak jako vzdělání jedinců ve zdravotním sektoru působí jako pozitivní externalita výzkum a vývoj ve zdravotnictví. V tomto případě výzkum nové zdravotnické technologie může umožnit jiným tento výzkum doplňovat nebo s jeho užitím postupovat vpřed v jiných výzkumech. Usnadňuje tak možnosti výroby více subjektům, než je výrobce, který s výzkumem přišel jako první. V tomto případě je možné řešení pozitivní externality formou subvencí výzkumu ve zdravotnictví. Bez vládního zásahu či jiného řešení může docházet k neefektivní alokaci zdrojů, kdy se výrobcům nevyplatí vyrábět to, co zvýhodní ostatní. (Barták, 2010)
Teorie externalit se ale projevuje nejen ve zdravotnictví, ale i u zdraví samotného.
Na zdraví jedince má vliv celá řada faktorů a jedním z nich je i životní prostředí. To může mít na zdravotní vývoj jedince jak negativní, tak pozitivní vliv. Mezi ty nejzávažnější faktory životního prostředí působící negativně patří znečištěné ovzduší, krajina a voda, které bývají důsledkem převážně průmyslové činnosti. Obyvatelé průmyslových měst mají pak nevýhodu vůči obyvatelům malých měst či vesnic obklopených více přírodou než továrnami a hustou dopravou. Takové znevýhodnění se pak může projevit na zvyšující se nemocnosti obyvatel či zkrácením jejich produktivního věku. Pokud by docházelo k růstu znečištění, do budoucna by to jistě mělo vliv i na výdaje na zdravotní péči. (Malý, 1998)
I zdraví samotné má rysy externality, kdy, díváme-li se na zdraví jako veřejný statek, má jeho kvalita dopad na zdravotní péči celkově, na organizaci zdravotnictví a především, jak jsme shrnuli v kapitole o hospodářském růstu, má zdraví vliv na hospodářský vývoj země. (Barták, 2010) Zda se jedná o externalitu pozitivní nebo negativní záleží na tom, jak se o své zdraví staráme či v jakém prostředí žijeme. Pokud nemocný jedinec nakazí i své okolí, je to příklad externality negativní a v extrémním případě je nutný státní zásah a regulace (např. nařízená karanténa). Jistou formu externality předpokládáme i u lidského kapitálu, kdy investice do něj mohou vytvářet výhody pro subjekty ve společnosti a míra návratnosti takových investic se zvyšuje se zvyšováním zásoby lidského kapitálu ve společnosti. (Acemoglu, 1996) Zdraví je ale také soukromý statek a péče o něj je záležitostí individuální. (Barták, 2010) Ta se odvíjí od naší ochoty do zdraví investovat, což přiblíží následující kapitola.
23
1.5 Investice do zdraví
Jako u jakýchkoliv jiných investic, míru investování do zdraví by měla stanovovat očekávaná výnosnost investice. Pokud je investice nákladná, ale výsledek nejistý, máme tendenci se investici spíše vyhnout, zatímco u okamžitého nebo zaručeného výsledku investici upřednostňujeme. Problémem s investicemi do zdraví je, že výsledek někdy není známý, navíc se nedá jednoznačně určit, který faktor výsledek nejvíce ovlivnil, kombinujeme-li více způsobů investic do zdraví. (Filipová, 2008) Becker (2007) se domnívá, že investice do zdraví ovlivňuje rovněž pravděpodobnost přežití jednotlivých nemocí v různém věku. Od běžné investice se investice do zdraví liší i svou mírou výnosnosti, která se dá rozdělit na osobní a společenskou. Naše zdraví má vliv nejen na nás samotné, ale rovněž na společnost, což pak může ovlivnit výdaje státu na naši zdravotnickou péči. (Filipová, 2008).
Jak již víme z kapitoly o teorii externalit a teorii hospodářského růstu, nejsou to však jen veřejné výdaje na zdravotnickou péči, prostřednictvím čeho společnost zdraví jedince ovlivňuje. Díváme-li se na situaci z ekonomického hlediska, v době nemoci se příjem jedince sníží a investicí do zdraví se dá takovému stavu z části předejít. Výše investice do zdraví ale většinou není vyšší než potenciální ztráta příjmu. Výše investice záleží na ceně lékařských služeb, míře znehodnocení zdravotního kapitálu a subjektivní diskontní sazbě jedince. Ochota investovat do zdraví se však může měnit během našeho života v závislosti na fázi životního cyklu. Jelikož však nemůžeme konec životního cyklu považovat za exogenní faktor, model investic do zdraví je pravděpodobně zcela jiný než model investic do lidského kapitálu. (Cropper, 1977)
1.5.1 Grossmanův pohled na investice do zdraví
Grossman (1972) přichází s pojmem zdravotní kapitál (health capital), kdy se jedná o jakýsi kapitál produkující čas ve zdraví. Jeho předpokladem je, že při narození dostaneme určitou zásobu zdraví, od které se odvíjí také délka dožití. Délka dožití se věkem znehodnocuje, ovšem dá se zvětšit investicemi do zdraví. Grossmanův model je tak podobný modelu lidského kapitálu, kdy investice do něj zvyšují naši mzdu, v tomto případě naši zásobu zdraví. Zásoba zdraví podle něj určuje celkovou dobu, kterou může jedinec strávit produkcí peněžních příjmů a komodit. Oproti tomu lidský kapitál,
24
konkrétně vzdělání, ovlivní pouze to, kolik takové příjmy budou činit. Hrubé investice do zdravotního kapitálu tvoří funkce domácností, jejichž přímé vstupy jsou vlastní čas spotřebitele a tržní zboží v podobě lékařské péče, stravy, pohybu, rekreace a bydlení.
Je to právě individuální aktivita, která primárně ovlivňuje zásobu zdraví a tím i délku života. Lidé mohou ovlivnit zdravotní kapitál svými stravovacími návyky, cvičením a preventivními návštěvami lékaře, ovšem tyto položky vyžadují finanční prostředky nebo čas, proto musí jedinec svůj čas rozdělit na čas, který věnuje práci, čas, který věnuje investicím do zdraví a čas, který věnuje volnočasovým aktivitám. (Grossman, 1972) Jelikož pro jedince s vyššími příjmy jsou náklady času obětovaného investici do zdraví vyšší než pro ty s příjmem nižším, Grossman předpokládá, že vysokopříjmoví jedinci volí raději investice formou výdajů na zdravotnické služby než na ty, které vyžadují především čas. Nejsou to však jen peníze a čas, co ovlivňuje investice jedince do zdraví, Grossman se domnívá, že jelikož se zdravotní kapitál zmenšuje s rostoucím věkem, starší lidé mají větší tendenci do zdraví investovat. Nejen věk, ale i vzdělání je dle Grossmana faktorem investování do zdraví. Domnívá se, že vzdělanější jedinci mají tendenci investovat do zdraví víc, jelikož si uvědomují důležitost takových investic.
(Grossman, 1972) Ke Grossmanovu pohledu na investice a vyjádření rovnice se ještě vrátíme v kapitole poptávky a nabídky zdravotní péče, kterou právě z Grossmanova modelu odvozujeme.
K podobným závěrům jako Grossman dochází i Maureen L. Cropper (1977), který investice do zdraví dělí na dvě skupiny. První jsou investice preventivní, kterým se jedinec věnuje průběžně a druhé jsou pouze výdaje v případě nemoci. Spotřebitele jde tedy rozdělit do dvou skupin: (1) investor a (2) konzument, kde investor do zdraví investuje průběžně, ale konzument prostředky použitelné pro investice do zdraví konzumuje a své prostředky vkládá do zdraví pouze v případě nemoci. Dle Croppera může jedinec do jisté míry skrze investice do zdraví ovlivnit i délku svého života.
Domnívá se však, že největší investice jsou vynakládány na začátku života, kdy se život dá značně prodloužit, a s přibývajícím věkem klesají. (Cropper, 1977)
25
1.5.2 Možnosti investic do zdraví
Investice do zdraví dělíme na soukromé a veřejné. Veřejné investice jsou v České republice (dále ČR) povinné formou zdravotního pojištění, které se řídí zákonem č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů. Zdravotní pojištění je povinné pro všechny s trvalým pobytem v ČR či pracujícího pro zaměstnavatele se sídlem v ČR. Zdravotní pojištění hradí zaměstnavatel, zaměstnanec a osoby samostatně výdělečně činné na základě výše mzdy nebo příjmu a je poskytováno sedmi zdravotními pojišťovnami. Některým skupinám, jako jsou například studenti, důchodci a matky na mateřské dovolené, zdravotní pojištění hradí stát. Ze zdravotního pojištění je pokryta zdravotní péče v rozsahu stanoveném výše zmíněným zákonem, přičemž výše pojištění se neodvíjí od zdravotního stavu pojištěnce.
Zdravotní pojištění pokrývá výdaje jak v případě náhlých zdravotních komplikací, tak i preventivní prohlídky u lékaře, jejichž pravidelnost může odhalit závažné zdravotní komplikace včas a předejít tak zdravotním problémům v budoucnu. Výdaje nad rámec zdravotního pojištění jsou již rozhodnutím jedince.
1.5.2.1 Soukromé výdaje na zdraví
Lékařské zákroky a preventivní prohlídky jsou sice většinou hrazeny ze zdravotního pojištění, existuje však celá řada způsobů investic do zdraví nad rámec zdravotního pojištění. Mezi takové investice můžeme zařadit doplatky za léky nebo doplňky stravy a zdravotní pomůcky, na které se zdravotní pojištění nevztahuje ani z části, nadstandardní zdravotní péči, zdravotní služby soukromých společností, ale také již zmíněné investice preventivní jako je dostatečný pohyb a relaxace. Takové investice často vyžadují především čas. S tím mohou být spojené investice formou návštěv fitness center, bazénů a jiných sportovišť, ale také nákup kvalitní obuvi nebo dalšího sportovního vybavení. Velký vliv na zdraví mají také naše stravovací návyky (SZU, 2020a), takže se za formu investic do zdraví dá považovat i odpovídající nákup potravin nebo jiná forma investice do zdravého stravování.
26
1.5.2.2 Podpora zaměstnavatele
Zaměstnavatelé často využívají vzdělávacích kurzů a podobných školení k rozvíjení schopností svých zaměstnanců. O takových výdajích zaměstnavatelů se dá hovořit jako o investicích do lidského kapitálu. Mohou takto podpořit i zdraví zaměstnance formou financování speciálních zdravotních prohlídek či léčebných a ozdravných pobytů nebo příspěvkem na nákup zdravotnických potřeb. Pokud se zaměstnanci stravují v zaměstnání, může zaměstnavatel přispět na zdravější nabídku pokrmů.
Podporu zaměstnanců doporučoval i Becker (2009) ve své knize o lidském kapitálu. Domnívá se, že celková mzda zaměstnance by měla být součtem mezního produktu zaměstnanců a zisku firem z investice do zaměstnanců a zároveň se rovnat základní mzdě zvýšené o nárůst produktivity, jež způsobí zmíněná investice do zaměstnance. Pouze tehdy se zaměstnavatelům vyšší mzda pro zaměstnance vyplatí.
(Becker, 2009) V případě zvýšení mzdy však zaměstnavatel nemůže ovlivnit, na co jedinec příplatek využije. To již závisí na konkrétní volbě zaměstnance. Pokud zaměstnavatel spolupracuje s odpovídající společností, může zaměstnancům například umožnit výhodnější nákup určitého sortimentu, který podporuje zdravý životní styl.
V dnešní době je velmi populární způsob takových příspěvků formou poukázek, které jsou uplatnitelné pouze v relaxačních nebo zdravotnických zařízení. Pokud investice zaměstnavatelů do zdraví zaměstnanců zvýší jejich produktivitu, zaměstnavatelé mohou ve finále ušetřit. Každý zaměstnanec, který investuje sám do svého zdraví, se tak z části dělí o výnos z této investice i se svým zaměstnavatelem. (Kameníček, 2012)
Zdraví jako faktor produktivity zaměstnance shledali i ekonomové Leibenstein (1957) a Mazumdar (1959). Ti vnímají důležitost odstranění bludného kruhu nízké produktivity zaměstnanců s nízkou mzdou. Zastávají názor, že podpora stravování ze strany zaměstnavatele je nezbytná k růstu produktivity a výše investic do zdraví se odvíjí od výše příjmu jedince. (Leibenstein, 1957, Mazumdar, 1959) Grossman (1972) se však domnívá, že zdraví produktivitu neovlivňuje, ale ovlivňuje pouze počet dní, kdy člověk může pracovat. Zdraví tak ovlivňuje pouze počet dní v práci během roku, ale neovlivňuje hodinovou mzdu. Produktivitu dle Grossmana (1972) ovlivňuje lidský kapitál celkově.
27
1.6 Poptávka a nabídka po zdravotní péči
Jelikož poskytovatelé zdravotních služeb za své služby účtují peníze a snaží se o maximalizaci zisku, můžeme říct, že se chovají jako firmy. Na druhé straně pacient jako spotřebitel, se musí spolehnout na poskytovatele zdravotní služby, který určí, zda a jakou službu potřebuje. Specifickou roli zde hraje navíc třetí strana – zdravotní pojišťovny.
(Folland a kol., 2016) Trh se zdravotnickými službami je ovlivňován dalšími trhy jako je trh práce, trh s farmaceutickými výrobky, zdravotním materiálem, a v neposlední řadě trh zdravotního pojištění. Do trhu se zdravotnickými službami navíc výrazně zasahuje stát.
(Kotherová, Malý a kol. 2015) Poptávka a nabídka po zdravotní péči jsou do značné míry ovlivněny také politikou státu. Můžeme tedy říct, že poptávka je dána především potřebou pacienta a nabídka skladbou zdravotnických zařízení. Ovšem poptávka po zdravotní péči má velkou škálu požadavků a nabídka pouze omezenou možnost uspokojení těchto požadavků. (Bellová & Zlámal, 2013)
1.6.1 Poptávka po zdravotní péči
Jak již bylo řečeno, poptávka po zdravotní péči je dána potřebou pacienta.
Na takovou potřebu se můžeme dívat buď jako na potřebu subjektivní nebo na potřebu objektivní. Objektivní potřeba je průběžná a souvisí s preventivním sledováním zdravotního stavu a včasného zachycení rizik dříve, než dojde na zdravotním komplikacím. Pak přichází na řadu potřeba subjektivní, která se již odvíjí od zhoršení zdravotního stavu. (Bellová & Zlámal, 2013) Obecně poptávku po zdravotní péči vnímáme jako málo elastickou, protože poptávané množství péče se ve většině případů neodvíjí od její ceny. Značná část je financována zdravotní pojišťovnou, tedy pacient jako spotřebitel efekt ceny téměř nepociťuje. Rozdíl tomu je u zákroků, které zdravotní pojišťovna nefinancuje nebo financuje jen z části. Příkladem takové zdravotní péče je plastická chirurgie a kosmetické zákroky. Sklon elasticity může být jiný u nákupu léků, na které zdravotní pojišťovna nepřispívá, nebo zdravotnických potřeb jako jsou například kontaktní čočky. V tomto případě je poptávka elastičtější než poptávka po zdravotní péči celkově. (Barták, 2010)
28
1.6.1.1 Grossmanův model poptávky
Zdraví jedince nevychází pouze z kvality a kvantity zdravotní péče a příspěvků zdravotních pojišťoven. Významnými determinanty zdraví je i životní prostředí, pracovní prostředí, příjem, vzdělání, strava a životní styl. Některé tyto determinanty tedy může jedinec ovlivnit sám a předem tak z části rozhodnout o tom, kolik zdravotní péče bude v budoucnu poptávat. Věnuje-li se spotřebitel zdravotní péče svému zdraví průběžně, hovoříme pak o investicím do již zmíněného zdravotního kapitálu, který je částí lidského kapitálu. (Grossman, 1972) Grossman se ve svém modelu dívá na poptávku po zdravotní péči jako na počet dní určených k práci a k mimotržním aktivitám, které tak představují zdravotní kapitál. Čas jedince je tedy možné rozdělit na pracovní, odpočinkový, čas investic do zdravotního kapitálu a čas strávený nemocí.
Grossman (1972) se na zdravotní kapitál dívá ze dvou pohledů, jako na investiční komoditu a jako na spotřební komoditu. Zdravotní kapitál jako investiční komodita má význam jako množství pracovního času, které se zvyšuje díky investicím do zdravotního kapitálu. Větší množství pracovního času pak umožňuje ovlivnit rovněž výši příjmu.
Zdravotní kapitál jako spotřební komodita má pak význam skrze počet dní strávených nemocí a kvůli tomu ubývajícímu počtu dní pro mimotržní aktivity. Spotřebitel jako aktivní producent investující svůj čas a peníze do svého zdraví je tak základním předpokladem následujícího modelu:
Rovnice č. 3:
𝑇𝑊𝑖 + 𝑇𝐿𝑖 + 𝑇𝐻𝑖 + 𝑇𝑖 = Ω Popis proměnných v rovnici:
TWi = čas strávený prací po dobu i Tli = čas ztracený nemocí z období i
THi = čas investovaný do produkce zdravotního kapitálu po dobu i Ti = čas strávený mimotržními aktivitami po dobu i
Ω = celkový dostupný čas
Grossman (1972) ve své teorii dále zmiňuje jako důležitý faktor velikosti poptávky po zdravotní péči pojem health stock, který do češtiny můžeme přeložit jako
29
zásoba zdraví. Uvádí, že taková zásoba se odvíjí od investic do zdraví, kdy investice představují jak peníze, tak čas. Poptávka po zdravotní péči je dále odvozená od poptávky po zdraví a poptávky po užitku z času prožitém ve zdraví. Neopomenutelným předpokladem modelu poptávky je také míra opotřebení zdravotního kapitálu vycházející z myšlenky, že čím je člověk starší, tím má slabší imunitu a je náchylnější k nemocem.
Rovnice č. 4:
𝐻𝑡 = 𝐻𝑡−1+ 𝐼 − 𝛿 Ht = zásoba zdraví v čase t
Ht-1 = zásoba zdraví v čase t-1 I = investice do zdraví
δ = míra opotřebení zdravotního kapitálu.
Grossman (1972) považuje za jedny z nejdůležitějších faktorů mající vliv na optimum zdravotního kapitálu cenu zdravotnických služeb, příjem jednotlivce, jeho vzdělání a věk. Dle něj se člověk po dobu svého života může rozhodnout, kolik chce investovat do svého zdraví a toto rozhodnutí záleží právě na zmíněných faktorech.
Tyto investice nemají vliv na budoucí příjmy jednotlivce, nýbrž na jeho délku života a tvoří jakousi zásobu zdraví, která když se vyčerpá, přichází smrt. Proto další důležitou proměnnou v Grossmanově modelu je mezní efektivnost kapitálu (MEC) závislá na mzdové sazbě, míře výnosnosti a nákladech investic. Ta se pak společně s mírou opotřebení zdraví (δ) na ose y zvýšenou o náklady na kapitál (r) a zásobou zdraví v čase (H) na ose x promítne do grafu funkce poptávky po zdraví. (Grossman, 1972)
Rovnice č. 5:
𝑀𝐸𝐶 = 𝑊 ∗ 𝐺 𝐶 W = mzdová sazba
G = míra výnosnosti
C = přímé náklady investic do kapitálu
30
Graf č. 1 - Funkce poptávky po zdraví
Zdroj: Grossman, 1972
Grossman (1972) věří, že na výši výdajů na zdravotní péči má neopomenutelný vliv mzda a lidský kapitál, jelikož jedince s vyšší mzdou stojí den ztracený nemocí více než toho se mzdou nižší, protože jeho ztráta není tak velká. Podle něj tedy roste poptávka po zdravotní péči s růstem mzdy a výše mzdy má dále vliv na výdaje do zdravotního kapitálu. Výdaje do zdravotního kapitálu se ale podle Grossmana (1972) snižují se stárnutím, protože tím se jejich cena zvyšuje. Tato teorie je základním stavebním kamenem hypotézy této práce.
Důležité je však zohlednit, že o délce svého života nerozhodují jen investice do zdraví, ale také řada náhodných faktorů, kterým každý věnuje jinou váhu. Dá se zde tedy mluvit o substituci investic do zdraví výdaji na okamžitou spotřebu v případě, že náhodným faktorům přikládáme váhu velkou. V některých případech může docházet ke konfliktu výše investic do zdraví s profesí, kdy profese zdraví jedince ohrožuje.
Dochází pak ke kompromisu mezi vyšší mzdou a možné újmě na zdraví. Crooper (1977) však argumentuje, že volba vyšší mzdy před zdravím není racionální v žádné fázi životního cyklu. (Crooper, 1977)
31
1.6.2. Nabídka zdravotní péče
Jak již je zmíněno výše, nabídka zdravotní péče je převážně nepružná. Klíčovou roli hraje poskytovatel zdravotní péče, který určuje nabídku zdravotní péče. Poskytovatel zdravotní péče rozhoduje o alokaci zdrojů ve zdravotnictví, jaké léky bude pacient užívat, vybírá dodavatele zdravotních potřeb a v neposlední řadě rozhoduje o typu péče pacienta.
Dalším omezením nabídky na pružnosti je omezenost konkurence a omezená substituce.
Počet zdravotních zařízení v blízkosti bývá přiměřený počtu obyvatel v okolí a nedá se ve většině případů nahradit jinou službou. (Darmopilová & Malý, 2012) Další faktor, který ovlivňuje nabídku zdravotní péče, je znalost a péče lékařů. K vykonávání profese lékaře je potřeba specifické vzdělání. Takové vzdělání je v tomto případě formou licence k výkonu práce. Za takové situace se jen těžko může nabídka transformovat podle potřeb poptávky a činí to nabídku méně pružnou. (Kotherová & Malý, 2015) Pružnost nabídky je ovlivněna i náročností zdravotních studií a pokud náklady studia nejsou vyváženy očekávanými příjmy, může zde dojít k výraznému poklesu nabídky. Vzdělání ve zdravotnictví a následná práce v oboru, jak již bylo řečeno, působí ale jako pozitivní externalita, protože přináší nejen soukromý užitek, ale i užitek celé společnosti.
Společnost by tak měla k němu i přistupovat. (Phelps, 1992) 2. Základní determinanty zdraví a jeho ukazatele
Faktorů, které ovlivňují naše zdraví pozitivně či negativně, je několik a každý z nich má na zdraví vliv rozdílně velký. Zdravotní služby jsou významným, nikoli však jediným determinantem lidského zdraví a mnoho determinantů závisí i na nás samotných.
Faktory, kterými zdraví může ovlivnit sami, mohou mít významnější vliv na zdraví než zdravotnický systém samotný. (Arrow, 1963) Mezi faktory, které ovlivnit tolik nemůžeme, patří například genetické předpoklady. Ty podle Čeledové a Čevely (2010) ovlivňují naše zdraví zhruba z 10 až 15 % stejně tak jako dostupnost a kvalita zdravotní péče. Životní prostředí a socioekonomické faktory pak ovlivňují naše zdraví z 20 až 25 %.
Takovým faktorům můžeme přizpůsobit, kde bydlíme, ale nedá se všem případným negativním vlivům vyhnout zcela. Jednotlivcem nejsnáze ovlivnitelným faktorem je životní styl, a právě ten ovlivňuje naše zdraví z 50 až 60 %. (Čeledová & Čevela, 2010) Je tedy zřejmé, že pro naše vlastní zdraví můžeme nejvíc udělat právě my sami. Faktorů, které můžeme v rámci péče o zdravý životní styl ovlivnit, je hned několik.
32
2.1 Rizikové faktory životního stylu
Zdravý životní styl má významný vliv na naše zdraví, a proto je důležité mu věnovat pozornost a zbytečně nevyhledávat rizikové faktory, které pak vedou ke zhoršení zdravotního stavu. Světová zdravotnická organizace rozdělila faktory nejvíce ovlivňující zvyšující se zátěž nemocemi v Evropě do dvou skupin na ovlivnitelné a neovlivnitelné.
Mezi neovlivnitelné patří chudoba, příjmová nerovnost, rizika spjatá s pracovními podmínkami a nízká míra sociální soudržnosti. Mezi ty ovlivnitelné pak patří nadužívání alkoholu, vysoký krevní tlak, užívání tabáku, vysoká hladina cholesterolu, nadváha, nízká konzumace ovoce a zeleniny, nedostatek pohybu, nechráněný pohlavní styk, nedostatek železa a užívání drog. (WHO, 2018) A právě těm negativním faktorům, které ovlivnit můžeme, bychom se měli vyhýbat. Státní zdravotnický úřad také upozorňuje na důležitost preventivních prohlídek u lékaře, které, docházíme-li na ně pravidelně, mohou vést k včasnému odhalení závažných chorob. (SZU, 2020a)
2.1.1 Kouření a užívání drog
Kouření má celou řadu negativních vlivů na zdraví, poškozuje zuby i dásně, snižuje plodnost, způsobuje nádory plic, úst, hrtanu nebo mrtvici. (SZU, 2020b) Zvyšuje výskyt kardiovaskulárních onemocnění nebo nemocí dýchacího ústrojí a je to hlavní příčinou nádorů plic. Velkým rizikem je rovněž pro těhotné ženy. (Kudlová, 2009) Dalším rizikem kouření je závislost, která v případě častého kouření může vzniknout.
Závislost pak může komplikovat snahu o kvalitnější zdraví. Negativní vliv na naše zdraví má nejen závislost na tabáku, ale i na jiných návykových látkách. Užívání většiny takových návykových látek je zakázáno, a proto se dají kupovat jedině na černém trhu.
Spekulativnější je pak ale užívání marihuany, jejíž konzumace je v některých státech povolená nebo omezená jen částečně, protože byly prokázány i pozitivní výsledky jejího užívání v medicíně. Kouření cigaret však žádné pozitivní výsledky na zdraví nevykazuje.
Problematika kouření je téma, které bývá upraveno různými vládními opatřeními jako jsou vyšší daně ze spotřeby tabáku, zákazy kouření v uzavřených prostorech či zákazy reklamy na tabákové produkty. (Gunter, Oates & Blades, 2004)
33
2.1.2 Stravování
Nutričně nevyvážené stravování může způsobovat nadváhu, která má pak za následek mnoho dalších zdravotních problémů. Mimo nadváhu může mít stravování vliv také na poruchu funkce štítné žlázy, která může být způsobena nízkým příjmem jódu, může způsobit diabetes, na který má vliv nízký příjem vlákniny či nadměrný příjem jednoduchých sacharidů nebo může stravování způsobit dokonce nádorová onemocnění včetně nádorů prsu, na které neblaze působí nízký příjem látek s antioxidačním účinkem jako jsou vitaminy C a E, beta karoten či vysoký energetický příjem a saturované tuky.
Nevhodná strava má na vznik nádorových onemocnění dokonce vyšší vliv než již zmíněné kouření.
Mezi další nežádoucí účinky nevhodné stravy patří vysoký krevní tlak, vysoká hladina cholesterolu nebo osteoporóza. Spoustě těmto zdravotním komplikacím lze předejít sledováním dostatečné konzumace významných zdrojů vitaminů, omezení potravin s vysokým energetickým obsahem, vysokým množstvím jednoduchých cukrů či nenasycených mastných kyselin. Mezi nejběžnější chyby patří nadměrný příjem masa a mastných výrobků, malé zastoupení ryb a drůbeže v jídelníčku, nízká spotřeba zeleniny a ovoce, vysoká spotřeba soli nebo pochutin a sladkých nápojů či nízká spotřeba nízkotučných mléčných výrobků. (SZU, 2020a) Spotřeba masa je v České republice asi o 20 % vyšší, než je jeho doporučená konzumace, zatímco spotřeba ovoce zhruba na 65%
doporučené dávky a spotřeba zeleniny pouze na přibližně 60 %, což platí i pro spotřebu mléka. Ovoce a zelenina by měla být konzumována alespoň 1x denně. (SZU, 2020d) 2.1.3 Nadměrná konzumace alkoholu
Konzumace alkoholu v rozumné míře nám život nezkrátí, ovšem důležité je vědět, co je taková rozumná míra. Alkohol se počítá na tzv. jednotky alkoholu a denní bezpečná dávka takových jednotek je pro muže 4 jednotky a pro ženy 3. Týdenní dávka je však 21 jednotek pro muže a 14 pro ženy, to znamená, že i když nepřekročíme maximální denní dávku jednotek alkoholu, pořád můžeme v součtu překročit tu týdenní. Jednou jednotkou alkoholu míníme na ukázku 250 ml piva stupně 12, 330 ml piva stupně 10 nebo 100ml běžného vína. (Komárek a kol., 2007) Nadměrná konzumace alkoholu má pak celou řadu nežádoucích účinků na zdraví jako je jaterní cirhóza, nádory hltanu, dutiny ústní, hrtanu,
34
jícnu, žaludku, tlustého střeva, prsu nebo jiná vážná onemocnění orgánů dutiny břišní.
Jelikož závislost na konzumaci alkoholu rovněž není tak neobvyklým úkazem, může nadměrná konzumace alkoholu vést také k různým psychickým poruchám. (SZU, 2020a) 2.1.4 Nedostatek pohybu
Nedostatek pohybu nemá vliv pouze na zvýšení výskytu obezity a špatné držení těla, ale i například na výskyt kardiovaskulárních onemocnění nebo diabetes. (SZU, 2020c) Pohyb je základním projevem života, tak měl být vyhledáván nejen skrze sportovní aktivity ve volném čase, ale i formou jednoduché, fyzicky nenáročné procházky o mírné intenzitě minimálně 30 minut dlouhé. Takový pohyb může být zcela zásadní například ke zvládání stresu a zlepšení psychického zdraví. Dostatečná fyzická aktivita má vysoký protektivní účinek. Snižuje riziko onemocnění srdce a cév, snižuje krevní tlak, riziko vzniku nádorových onemocnění, redukuje hmotnost a je prevencí obezity, diabetu či vzniku osteoporózy. (SZU, 2020a)
2.1.5 Stres
Stres je nepříjemnou součástí našeho života, ale také pro zdraví velmi rizikovým faktorem. Jedná se o soubor krátkodobých nebo dlouhodobých nepříznivých vlivů na organismus, které mohou způsobovat potíže cévního systému těla, zažívací problémy, bolesti pohybového aparátu, duševní problémy či mít podíl na rozvoji psychosomatických poruch. Zdroji stresu může být naše práce, zdravotní stav nebo ekonomická situace, ale i rodina, životní plány a potřeba seberealizace. Stres navíc může způsobit i zvýšený výskyt pro zdraví nežádoucích činností jako je kouření, pití alkoholu či nadměrná konzumace léků. (Kožená & Matoušek, 2008)
Spousta determinantů zdraví se neodvíjí od kvality zdravotnictví a mnoho z nich můžeme ovlivnit my sami, a to především formou našeho životního stylu. Proto je dobré šířit zdravotní osvětu zavčasu již ve školách. Proto vzdělávací systém ať už na základní škole nebo na vysoké by se měl více zaměřit na podporu zdraví. Zdravý student, který se rozhoduje na základě informovaného a pozitivního životního stylu, je angažovaný student a bude mít snazší cestu v průběhu studia a na závěr větší šance na úspěch a uplatnění.
(Bloom, 2005)
35
Podle tradiční ekonomie se lidé chovají racionálně a maximalizují svůj užitek, ale v praxi to není vždy pravda. Behaviorální ekonomie takové chování hodnotí zcela jinak než například škola racionálních očekávání a přiklání se spíše k tomu, že lidé se často chovají neracionálně a dělají to vědomě. Přestože víme, co je pro náš užitek, ať už v přítomnosti nebo v budoucnu, nejlepší, vědomě se vystavujeme faktorům, které nejsou v našem nejlepším zájmu a někdy nám až extrémně škodí. (Rice, 2013) V příkladu faktorů negativně ovlivňující zdraví tedy nemůžeme spoléhat, že samotná edukace o těchto faktorech naše jednání změní. Jak již bylo zmíněno, dost záleží na tom, jakou váhu přikládá člověk v otázce zdraví a délky života náhodným faktorům. Na základě výše uvedených teorií však víme, že neracionální chování v oblasti faktorů negativně ovlivňující naše zdraví má neblahý vliv nejen na nás samotné, ale i na hospodářský růst.
2.2 Ukazatele zdraví a životního stylu
To, jak je jedinec zdravý, se většinou dá jen těžko určit, dokud se neprojeví zdravotní komplikace. Zdraví populace je těžko měřitelné, proto existuje hned několik zdravotních ukazatelů, které sledují buď nemocnost obyvatel nebo jejich úmrtnost.
Hodnocení kvality životního stylu je měřitelné ještě obtížněji, pro tyto účely bývá využíváno dotazníkových šetření.
2.2.1 Zdravotní ukazatele
Jedním ze způsobů, jak sledovat zdravotní stav obyvatel, je sledovat statistiky úmrtí v daném regionu. Úmrtnost má tu výhodu, že je to neopakovatelná událost, snadno rozpoznatelná, počitatelná, lze snadno časově určit a je to jednoduchý ukazatel pro mezinárodní srovnání. Pro porovnání se většinou používá tzv. standardizovaná míra úmrtnosti, tedy počet úmrtí na 100 000 obyvatel během jednoho roku. (ČSÚ, 2006) Nevýhodou je, že taková informace přispívá ke sledování zdraví pouze skrze úmrtí, které je způsobené nemocemi, navíc údaj podává pouze informace o obyvatelích, kteří již nepatří do populace. Pro větší přesnost pak bývá zkoumána úmrtnost dle příčin smrti.
(např. úmrtnost na kardiovaskulární onemocnění, úmrtnost na zhoubné nádory, úmrtnost na poranění, úrazy a otravy nebo jiná onemocnění). Dále můžeme úmrtnost sledovat skrze ukazatel předčasné úmrtnosti, kdy se měří celková úmrtnost podle příčin u osob mladších 65 let. Jedním z ukazatelů je střední délka života, která se nejčastěji udává při narození,
36
avšak ukazatel předpokládá, že po celou dobu dalšího života se řád vnímání dané osoby nezmění. (ČSÚ, 2012)
Sledování nemocnosti je všeobecně dostupný a poměrně levný zdroj informací, problémem tohoto ukazatele je, že se zaměřuje pouze na zjištěné nemoci a ne ty, o kterých jedinec ještě neví, což dělá data nekompletní a nedá se s jistotou určit, do jaké míry jsou správná. Mezi ukazatele nemocnosti patří statistika pracovní neschopnosti uvádějící počty dnů v roce, kdy jedinci nemohou vzhledem k nemoci či úrazu do práce docházet.
Problémem však je, že sleduje pouze zaměstnance, kteří pracovní neschopnost nahlásili, ale ne všechny, kteří skutečně nemocní byli. Další možností, jak sledovat nemocnost, je statistika hospitalizovaných osob, statistika povinně hlášených nemocí či nemocnost podle příčin chorob. Jednou z možností sledování zdraví populace je rovněž skrze ukazatele počtu lékařů na 1 000 obyvatel. (ČSÚ, 2006) Mezi mezinárodní ukazatele kvality zdraví patří také délka života ve zdraví (HLY)1 podle Eurostatu, očekávaný život ve zdraví (HLE)2 rovněž dle Eurostatu a očekávaná délka života ve zdraví (HALE)3 podle WHO. (ÚNRR, 2019)
2.2.2 Ukazatele životního stylu
Zdravotní ukazatele jsou při sledování celkového zdraví populace většinou zaměřené pouze na jeden aspekt zdraví a určení všeobecného zdraví populace je komplikované. Mezi ukazatele životního stylu může být považováno několik údajů jako je výskyt kuřáků v populaci, konzumace alkoholu nebo návštěvnost preventivních prohlídek, ovšem celkové hodnocení životního stylu na jednotlivce je obtížné. Sledování investic do zdraví formou soukromých výdajů ve zdravotnictví je jednodušší, ovšem investice formou vyhýbání se rizikovým faktorům životního stylu zmíněných výše může být hodnoceno převážně jednotlivci samotnými, proto se pro takové údaje využívá dotazníkových šetření. Dotazníková šetření však mohou mít menší vypovídající hodnotu, jelikož se jedná o subjektivní hodnocení respondenty.
1 Healthy life years
2 Healthy life expectancy
3 Healthy life expectancy at birth
