MASARYKOVA UNIVERZITA

(1)

MASARYKOVA UNIVERZITA

FILOZOFICKÁ FAKULTA ÚSTAV RELIGIONISTIKY

Amišové v moderní společnosti Bakalářská diplomová práce

Vypracoval: Jan Geisler

Vedoucí práce: PhDr. David Václavík, Ph.D.

2010

(2)

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval/a Samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

________________________________

Podpis autora práce

(3)

Na tomto místě bych chtěl poděkovat panu PhDr. Davidu Václavíkovi, Ph.D. za vstřícnou pomoc a trpělivost při vedení této bakalářské práce.

Rovněž bych rád poděkoval paní Mgr. Janě Valtrové, Ph.D. za uvedení do problematiky a

podnětné připomínky k tématu práce .

(4)

4 Obsah.

Obsah... 4

1 Úvod ... 5

2 Původ a příčiny přesídlení. ... 5

3 Obecná charakteristika amišů. ... 7

3.1 Klasifikace ... 9

3.1.1 Sekta ... 9

3.1.2 Komunita ... 11

4 Ordnung ... 12

5 Vnější separační symbolika amišů. ... 14

5.1 Styl odívání ... 14

5.2 Pokrývka hlavy ... 15

5.3 Oděv ... 16

5.5 Jazyk... 17

5.6 Technologie ... 19

6 Vliv moderní společnosti. ... 20

6.1 Vzájemná interakce ... 20

6.2 Míra tendence ke změnám. ... 21

6.3 Kulturní změny ... 23

6.4 Diference změn ve společenství. ... 27

6.5 Vyjednávání ... 28

7 Strategie přežití ... 29

7.1 Separace ... 31

7.2 Migrace jako obnova separace ... 33

8 Amišové a moderní svět ... 35

8.1 Kontrasty ... 36

8.2 Vývoj sociálního postavení amišů... 37

8.3 Sporné argumenty ... 38

9. Závěr ... 39

Seznam použité literatury: ... 41

Internetové zdroje: ... 42

Klíčová slova: ... 42

Resumé. ... 43

Přílohy: ... 45

(5)

5 1 Úvod

V současné době působí v kontrastu s prudkým technologicko-společenským vývojem v USA společenství amišů téměř přízračně. Ostré rozdíly v životním stylu, výrobních prostředcích a duchovních hodnotách vyvolávají mnoho otázek. Na několik z nich se budu snažit odpovědět. Primárním cílem této práce je popsat základní rysy amišů a uvést je do kontextu s majoritní společností v USA a Kanadě, kde amišové žijí. Snažím se popsat, jakým způsobem amišové komunikují s okolím mimo komunitu a hovořit o explicitních i

implicitních prostředcích k udržení tradice. Jedná se o sociologické téma a tak se pokusím na něj nahlížet zejména z tohoto úhlu.

Amišové jsou uzavřená komunita. Terénní výzkum je v tomto případě velice obtížný a většinou se omezuje na pozorování, nebo výpovědi konvertitů, které mohou být mnohdy emocionálně zabarvené. Vzhledem k omezenému počtu vhodné literatury primárně vycházím ze dvou nejobsáhlejších publikací na toto téma od sociologů Donalda Kraybilla a Johna Hostetlera. S jejich pomocí se pokusím vysvětlit sociální strukturu společenství a obranné mechanismy komunitní koherence před vlivy moderní společnosti a její charakteristické znaky.

2 Původ a příčiny přesídlení.

Amišové jsou křesťanská denominace vzniklá z protestantského hnutí švýcarských a německých anabaptistů (novokřtěnců). Anabaptisté se hlásili k základním myšlenkám reformace, tedy k individuální náboženské svobodě, autoritě písma a dobrovolné víře, ale zásadně odmítali křest v dětském věku. Prosazovali názor, že každý se může sám rozhodnout, zda křest postoupí, či ne, a začali praktikovat křest v dospělosti.¹ U většiny se ale jednalo o křest druhý, jelikož prvním prošli již v dětství. Toto, té době velice radikální jednání, vyústilo v krvavá pronásledování nejen z pozic katolické církve, ale i uvnitř v protestantského

náboženského prostředí. Jednotlivé komuny anabaptistů pod tlakem nábožensko-politické situace migrovaly ze Švýcarska, Německa a Holandska do okolních zemí a zejména na Moravu, kde nalézaly komunity dočasná útočiště. Nové pronásledování novokřtěnců nastalo

1Papoušek Dalibor, heslo novokřtěnci, in: Břetislav Horyna -Helena Pavlincová (eds.), Judaismus, křesťanství, islám, Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2003, 393.

(6)

6 po potlačení povstání českých stavů na Bílé hoře roku 1621. Byli nuceni Moravu opouštět a vydávali se na hlavně na Slovensko.² Novokřtěnci žili v uzavřených komunitách, které se obvykle jmenovaly podle svého zakladatele, nebo vůdčí osobnosti. Jednou z prvních byli mennonité-společenství kolem původně katolického kněze Menno Simonse. Na Moravě vedle sebe žily gabrielité (Gabriel Ascheram), filipité (Filip Blabermel) či hutterité (Jakob Hutter).

Pro tuto práci je důležitá osoba Jakoba Ammanna (1644-1729)³. Původem byl Švýcar a později se přestěhoval do města Markisch (dnešní St. Marie aux Mines) ve francouzském Alsasku, kde se ujal role mluvčího místních anabaptistů.⁴ Jeho názory se poněkud rozcházely s idejemi mennonitů a tak se jeho stoupenci vyčlenili ze skupiny novokřtěnců a začali se nazývat amišové.⁵

V 18. století pokračovaly anabaptistické skupiny, zejména hutterité, přes Ukrajinu do Ruska, nebo rovnou do severní Ameriky.⁶ V tomto období tak prakticky započal hromadný odchod amišů z Evropy.⁷ Ti, kteří neopustili svá bydliště, obvykle konvertovali k jiné církvi.⁸

Hostetler dále uvádí, že většina z nich, více než tři čtvrtiny, se usídlila v Pensylvánii, Ohiu a Indianě.⁹ V současné době můžeme kolonie amišů nalézt prakticky v každém státě

2 Jaroslav Pánek, „Moravští novokřtěnci (Společenské a politické postavení předbělohorských heretiků, sociálních refomátorů a pacifistů)“, Český časopis historický 92, 1994, 254.

3Obě data jsou nejistá. Hostetler uvádí datum narození 12. Únor 1644, nicméně bez záruky a úmrtí zasazuje

„před rokem 1730“, viz Hostetler, Amish Society…, 41.

4 John A. Hostetler, Amish Society, The Johns Hopkins University Press, 1993, 33.

5Donald B. Kraybill, The Riddle of Amish Culture, The Johns Hopkins University Press 2001, 8.

6 Joseph W. Eaton, ASurvival Technique of the Hutterites, American Sociological Revue, Vol. 17, No. 3, 1952, 332.

7 První lodí- The Adventure, která převážela pasažéry s typicky amišskými jmény, se plavila z Rotterdamu do Filadelfie dne 2. 10. 1727. viz Hostetler-Amish life, 8.

8 John A. Hostetler, Amish Life, Herald Press, Scottdale, 1983, 8.

9 Ibid., 8.

Švýcarsko-alsaští anabaptisté

mennonité amišové

(7)

7 severozápadní části USA a v navazující části jižní Kanady (Canboro Township, Ontario).

Největší kolonie amišů však zůstaly ve výše zmíněných třech státech federace (viz., tabulka 1).

3 Obecná charakteristika amišů.

Amišové se ve Spojených státech a Kanadě stávají náboženskou skupinou, na kterou se stále častěji upírá zrak veřejnosti. Primárním důvodem je životní styl amišů a to, jak ho vnímá okolní moderní společnost.¹⁰ Paralelně s rychlým vědecko-technickým a ekonomickým rozvojem posledních let se stejně dynamicky prohlubuje propast mezi americkou společností a amiši. Ti se od začátku separují od konvenčního světa a jeho symbolů, jakými jsou např.

automobily, mrakodrapy, značkové oblečení, ale také okázalé katedrály.¹¹ Opírají se o Nový Zákon: „Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa“ (J 17,16).¹² Svět zde může být chápán ve dvou rovinách. Jednak jako fyzický svět, ale také jako lidská společnost, která nepřijala Ježíše Krista¹³. Na základě této exegeze zřejmě minimalizují amišové kontakt s outsiders, nečleny.¹⁴

10V této práci se bude často vyskytovat pojem „moderní společnost“. Vzhledem k poměrně problematickému definování a šířce významu, bych rád vymezil rámec výhradně pro potřebu této práce. Amišové sídlí převážně v USA a Kanadě a proto bych moderní společnost zasadil do prostředí těchto dvou severoamerických zemí, jejichž mentalita si je svým způsobem podobná. V obou případech se jedná o ekonomicky vyspělé státy, s přibližně shodnou sociální a demografickou strukturou. Obě země jsou rovněž na vysoké úrovni v oblasti vědy a techniky, která se rychle stává přístupnou pro téměř všechny sociální skupiny v USA. Moderní společností v obecné rovině tedy rozumím její „konvenční část“, respektující legislativu, využívající možností

technologického pokroku, módního životního stylu atp.

11 John A. Hostetler, The Amish Use of Symbols and Their Function in Bounding the Community, The Journal of the Royal Anthropological Institute od Great Britain and Ireland, Vol.94, No. 1, 1964, 15.

13 Filipi Pavel, Audio výklad bible, http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/rannislovo/_zprava/249047, 10. 7. 2009.

14 Výklad toho klíčového výrazu může být mnohoznačný. Obsahově ho vnímám jako vše, co není součástí amišské společnosti. Pro potřeby práce mi přišlo nejvhodnější zvolit termín „nečlen“ Dle mého názoru jednoznačně vyjadřuje separační postoj komunity a její výlučnosti. Z pohledu religionistikymi toto označení nepřijde příliš vhodné-může být zavádějící. Termín „outsiders“ je však velmi častou užíván v primární literatuře, a tak jej nemohu vynechat. Budu jej psát kurzívou.

(8)

8 Mají potřebu žít v bezprostředním kontaktu s přírodou a využívat přirozenou cestou její zdroje ke své obživě a existenci.¹⁵ Živí se tedy především zemědělstvím a ruční výrobou nábytku a látek. Veškeré pomůcky a pracovní nástroje jsou obvykle rovněž archaické.

Oblékají se ve stylu, který se od doby jejich usazení v Americe prakticky nezměnil a je vázán přísnými pravidly. Přivezli si s sebou i charakteristický dialekt, který užívají dodnes.

Nezapojili se do školského systému. Většina jejich dětí dochází do amišských škol uvnitř kolonie (můžeme se ale setkat i s jejich docházkou do škol veřejných), kde absolvují ekvivalent povinné školní docházky.¹⁶

V čele každé skupiny stojí biskup (či „vedoucí“), jehož výběr je velmi pečlivě

připravován.¹⁷ Jeho úkolem je nejen vést svou kongregaci, ale i administrovat veškeré rituály své komunity. Rozhoduje o vnitřních sporech a rovněž tak o vztahu k vnějšímu okolí.¹⁸ Samotnou sociální architekturu amišů shrnuje Kraybill do pěti charakteristik¹⁹:

1) Malá: od jednotlivce k organizované jednotce mají všichni preferovat malé věci před velkými, jelikož ty přinášejí specializaci, implikující nežádoucí hierarchii.

2) Kompaktní: jejich víra není oddělena od ostatních každodenních aktivit, jakými jsou např. práce, výchova dětí, vzdělávání, mše atp., jelikož všechny se odehrávají ve stejném okruhu lidí a touto interakcí se vytváří velice úzká sociální síť.

3) Lokální: Amišové jsou většinou vázáni na jedno konkrétní místo, které obvykle neopouštějí. Jsou prakticky izolováni od okolního světa tím, že odmítají všechny prostředky masové komunikace.

4) Neformální: Život amišů je vázán prostou tradicí, jednotnými symboly a společnou nedůvěrou ve vnější svět. Tato tradice je přenášena uvnitř rodin převážně verbální cestou.

5) Stejnorodá: Jednotné vzdělání vede k nástupu do tradiční práce v zemědělství, a proto nevznikají znaky konvenčních sociálních tříd, podobně jak je uváděno v prvním bodě.

15John A. Hostetler, Amish Society, The Johns Hopkins University Press, 1993, 88.

17 A. Hostetler, Amish Society.., 105-111.

18 Ibid., 106.

19 Donald B. Kraybill, The Riddle of Amish Culture, The Johns Hopkins University Press 2001, 106-110.

(9)

9 3.1 Klasifikace

Velmi specifická podoba společenství amišů vnáší do diskuzí mnohdy poměrně zavádějící a různě emocionálně zabarvené pojmy čí významy. Pokud chceme úspěšně popsat

problematiku vzájemného vlivu dvou objektů, je nezbytné klasifikovat jejich formu jazykem soudobé vědy. Měli bychom si ujasnit, jaké dva sociální celky vedle sebe stojí a jakou náboženskou instituci v amiších vlastně vidíme.

3.1.1 Sekta

Pohled na charakter společenství amišů se v sociologicky zaměřených univerzitních kruzích poměrně často diskutoval. Vyskytovaly se názory, že se jedná o „tajné společenství“,

„rodinnou společnost“, „integrační sociální“ systém atp.²⁰ V neposlední řadě zaznívá pojem sekta. S posledně jmenovaným označením náboženské skupiny se setkáváme nejčastěji, a to zejména díky médiím. Religionistika doposud nedisponuje exaktní definicí termínu sekta, proto není prakticky možné dojít k obecnému závěru. Nicméně považuji za vhodné se v této práci pokusit o nástin této sociální problematiky v kontextu s prameny.

V odborné literatuře o amiších, použité v této práci, se pojmem sekta zabývá detailněji pouze Hostetler.²¹ Po faktické stránce je zde zřetelná jeho snaha o objektivní posouzení charakteru společenství.²² Svou typologii staví na klasickém modelu sekty od Maxe Webera o aplikaci ideálního typu a doplňuje poznatky E. Troeltche, B. Wilsona a M. Martyho.

Podle Hostetlera má sekta následující atributy:

a) generuje novou formu ideologie

b) v čele stojí autoritativní osobnost, která srozumitelným způsobem artikuluje rozdíly v konfesi a interpretace „pocitu naléhavosti“.

c) má konkrétní cíle.

d) kulturní a společenská separace.²³

21 Ibid., 5-8;48-49.

22 Hostetler pochází ze zkoumaného prostředí, tradiční rodiny amišu, a tak předpokládám, že tuto pasáž zasadil do své práce záměrně, aby vytrhl pojem „sekta“ z jejího, obecně zakořeněného pejorativního rámce.

23 John A. Hostetler, Amish Society…, 48.

(10)

10 Hostetler vychází z předpokladu, že klasifikace amišů na sektu je možné výhradně

v historicko-náboženské rovině a určitém časovém období. Za předpokladu, že bude vytvořen ideálně typický model, bude dle Hostetlera možné identifikovat jednotlivé charakteristiky sekt.²⁴ V křesťanském prostředí představovali anabaptisté radikální skupinu, která se v době svého vzniku svým učením a náboženskou praxí výrazně lišila nejen od katolické církve, ale i od protestantského hnutí. Skupina anabaptistů okolo Jakoba Ammanna, respektive amišové, Hostetlerovu obrazu sekty odpovídala. Ammann vytvořením vnitřních pravidel amišů urychlil odštěpení od křesťanství. Měl dobré rétorické dispozice, nepostrádající agresivitu a

přesvědčivost. Na misiích ho doprovázelo několik dalších osob, nicméně vystupoval zpravidla sám. Ammann se domníval, že církev upadá a její záchranu viděl v okamžité reformě. Jeho moc nebyla založená na mandátu od skupiny, ale na charismatu a jasném cíli. Svou skupinu jasně vizuálně separoval, čímž současně zviditelnil i doktrinální otázky (zbožnost byla prostoupena prakticky celým životem členů), uzavírá Hostetler.²⁵

V této historické souvislosti tedy lze hovořit o sektě, což Hostetler nejen v této fázi

připouští, ale na několik místech popisné části i zmiňuje. Následkem dějinného vývoje, stejně tak jako tomu bylo i u jiných náboženství, se zjevné sektářské projevy u amišů začaly

vytrácet, či přetvářet. Z pohledu religionistiky je typologie amišů je trochu složitější. Doposud nebyla popsána jednoznačná typologie, která by využívala hodnotově neutrální pojmy,

zohledňovala kulturní kontext, historickou variabilitu a kulturně společenskou dynamiku.²⁶ Tento nelehký proces stále není z mnoha důvodů u konce. Václavík uvádí, že v tomto ohledu by bylo na místě revidovat metodologii, která je orientována k „tzv. monoteistickému

přístupu.“²⁷ Domnívám se, že právě křesťanské prostředí, ve kterém se amišové formovali, jejich kategorizaci exemplárně ztěžuje. Dle koncepce B. Wilsona bychom amiše řadili k introversionistickým (pietistickým) skupinám.²⁸ Izolují se od okolního světa, který považují za hrozbu, a nelze v něm dosáhnout spásy. Vytvářejí tak jeho alternativní obraz v podobě své komunity. Členství pak následně implikuje spásu.²⁹ Amišové sice splňují všechny body, nicméně izolace, jako totální separace od společnosti není v jejich případě na místě (viz níže).

Dále se domnívám, že největší slabinou kategorizováni amišů do sekty, je samotná jejich

24 John A. Hostetler, Amish Society, The Johns Hopkins University Press, 1993, 6-8.

25 Ibid., 48-49.

26 David Václavík, Sociologie nových náboženských hnutí, Masarykova univerzita, Brno, 2007, 58-63.

27 Ibid., 63.

28 Ibid., 56.

29 Ibid., 63.

(11)

11 struktura. Někteří amišové jsou otevřenější vnějšímu světu a přijímání změn, než jiné skupiny amišů. Amišové nejsou řízeni centrální autoritou. Ta je poplatná pouze jednotlivým

kongregacím, a to bez ohledu na jejich velikost. Podobných problémů by se našlo více, ale to není primárním cílem této práce. Osobně si myslím, že řečí soudobé religionistiky jsou amišové sektou, ale raději bych se souhlasně přiklonil k označení „menšinové náboženské hnutí“.³⁰

3.1.2 Komunita

Vzhledem k tomu, že se v této práci snažím předložit základní problematiku interakce mezi dvěma odlišnými sociálními celky, rád bych vymezil diferenci mezi moderní společností a tradičním společenstvím. Mnohdy totiž vznikal dojem (a to dílem dřívější antropologické terminologie), že obecně jakákoli izolovaná komunita, žijící tradičním životem je jednoduchá.

Toto hodnotící stanovisko je však nepřípustné, jelikož se jedná o zaujatý postoj, ovlivněný jistou dávkou „západní“ arogance. S ohledem na rozdílnost obou typů společnosti bych se rád částečně opřel o práci B. Wilsona.

Součástí sekularizační teze B. Wilsona jsou dva druhy sociální vazby, čímž navazuje na popis této ideálně typické dichotomie od Ferdinanda Tönniese: společnost (Gesellschaft) a společenství (Gemeinschaft).³¹

Společnost typu Gesellschaft je vnímána jako: rozsáhlá, státem koordinovaná společnost, založená na neosobních vztazích, v níž jedinec není totální osobou, ale pouhým předváděčem rolí.³² Dle Wilsona toto prostředí prostupuje do všech sfér života a působí destruktivně na lokální tradice. Společnost je ovlivněna rozmachem moderních technologií a centrálním plánováním.

Společenství je oproti společnosti založeno na lokálních a trvalých vztazích, které se udržují v rámci stabilní skupiny lidí. V této skupině jsou dominantní mezilidské vztahy a intenzivní kontakt (tváří v tvář), např. vesnice, nebo klan.³³ Hostetler se odvolává na R.

Redfielda. Ten vnímá ideální typ společenství, resp. „lidovou společnost (Folk society)“ jako malý, izolovaný, tradiční, nesložitý, homogenní celek, pro který jsou nejdůležitějším faktorem

30 David Václavík, Sociologie nových náboženských hnutí, Masarykova univerzita, Brno, 2007, 58.

31Dušan Lužný, Náboženství a moderní společnost, Masarykova univerzita, Brno, 1999, 62.

32 Ibid., xx.

33 Ibid., xx.

(12)

12 pro interakci s životem konvence a orální komunikace.³⁴ Stejně tak je nadřazeno sdílení praktických znalostí nad vědu a zvyky nad kritickou reflexi. Dle Hostetlera se lidová společnost obává jakýchkoli změn. Přirovnává jí ke Gemeinschaft se silným důrazem na sdílení všech životních rovin.³⁵ Vedení společenství není institucionalizované a téměř v něm nenalezneme výraznější ekonomické rozdíly. Oproti společnosti je ve společenství silně vyvinutý smysl pro vzájemnou pomoc. Uniformní chování a zvykový trend se pro okolí často jeví jako tajemné a dostává se mu tak religiózního nádechu. I veskrze praktické úkony pak splývají v mystickou úroveň.

Dle Hostetlera jsou amišové typem společenství (Gemeinschaft) s vysoce racionálním sociálním systémem. Domnívá se, že koncepce lidové společnosti, jak je popsána výše, je nejblíže k pochopení charakteru amišů, jelikož lze stěží najít jinou odpověď.³⁶ Amišové si udržují zvyky a technologie z 19. století a jsou dodnes spojeni s obdobím raného vesnického života, kdy farmaření bylo záležitostí rodiny a hlavním pomocníkem kůň.

Podle některých parametrů zmíněné teorie je možné porovnat aspekty společenství amišů.

Uvnitř moderního státu se o ní dá hovořit jako o nevelké lidové komunitě se zemědělskou subkulturou, čímž se odlišuje, slovy Hostetlera od „primitivních zemědělců a vesnických balíků“.³⁷

Je však na místě poznamenat, že ideálně typický charakter Töennisovy dichotomie je v tomto případě pouze základní, a dle mého názoru nejvhodnější optikou, výhradně použitou pro účely této práce. Cílem je jasně vymezit pomyslnou hranici mezi dvěma odlišnými sociálními objekty, aby bylo možné lépe sledovat jejich vzájemnou interakci.

4 Ordnung

Ordnung³⁸ je termín, se kterým se v prostředí amišů setkáváme velice často. Z náznaků chápeme, že se jedná, řečeno právnickou terminologií, o specifický druh komunitní „ústavy“.

34srv. Robert Redfield The American Journal of Sociology, Vol. 52, No. 4 (leden., 1947), 293-308 a John A.

Hostetler, Amish Society, The Johns Hopkins University Press, 1993, 9.

36 Ibid., 9.

37 Ibid., 10.

38 Tento termín s ohledem na jeho specifickou povahu nebudu v textu nahrazovat českým překladem, ani skloňovat. Psán bude kurzívou, s velkým počátečním písmenem.

(13)

13 Ordnung upravuje chování členů v komunitě.³⁹ Jeho význam má však daleko širší přesah, a proto považuji za velice důležité se o Ordnung ve stručnosti zmínit, a současně se pokusit nalézt a navrhnout k němu český ekvivalent.

Přesný překlad tohoto slova z němčiny je řád, pravidlo, zřízení, ovšem nemůžeme jej použít k obecné aplikaci, právě pro jeho specifický význam ve společenství amišů. Kraybill chápe tento termín jako „plán pro očekávané chování“, regulující všechny složky života člena.⁴⁰ Hostetler o něm hovoří jako o konsenzu vedoucích a členů, nezbytném pro

společenství.⁴¹ Je aktualizován na zvláštních setkáních kongregací, jež probíhají dvakrát do roka. Není nikde sepsaný a udržuje jej narativní tradice. Amišové jej dobře znají, a považují jej za samozřejmost.⁴² Děti během svého vývoje pozorují a poslouchají své rodiče, sousedy a další členy kongregace, přičemž jejich zvyky pochopí a považují je za přirozené.

Ordnung, jak již bylo naznačeno výše, obsahuje přijatelné, nebo nepřijatelné vzorce pro život v komunitě (a prakticky i život komunity) jak ve sféře veřejné a ceremoniální, tak i v soukromé. Hostetler rozlišuje dva druhy Ordnung: historicky vzniklý a současný. V prvním případě se jedná o Ordnung pocházející z šestnáctého století, heslovitě sepsaný, vytištěný a vztahující se přímo k anabaptistickému hnutí. Soudobý Ordnung je verbální ustanovení, regulující život v jednotlivých kongregacích amišů.⁴³

Amišové nemají centrální autoritu, Ordnung je v současnosti utvářen individuálně v rámci jednotlivých skupin. Svým obsahem prakticky vymezuje amišům pomezí mezi sakrální a profánní sférou.⁴⁴ Upravuje požadavky na vnější úpravu členů (sestřih, vousy, tetování atd.), styl oblékání, možnosti využití pracovních a domácích technologií, ceremoniální metodiku, vzdělávací systém, vztah ke zdraví atp.⁴⁵ Hostetler považuje stanovení těchto limitů za účinný prostředek separace od okolního světa a udržení koherence mezi členy i jednotlivými

kongregacemi.⁴⁶

Ordnung je utvářen během dějinného vývoje každé komunity. Je upravován pod vlivem mnoha faktorů, jakými jsou například sociálně-politický tlak majoritní společnosti,

39 Donald B. Kraybill, The Riddle of Amish Culture, The Johns Hopkins University Press 2001, 112.

40 Donald B. Kraybill, The Riddle of Amish Culture..., 112.

42 Ibid., 82.

43 Ibid., xx.

44 Ibid., 83.

45 Viz., příloha 2.

(14)

14 ekonomické faktory, mediální prostředí atp. Na jeho podobě se podílí nejen vedoucí linie každé kongregace, ale i jsou brány na zřetel i podněty a potřeby jednotlivých

„řadových“členů. Osobně se domnívám, že jej nelze považovat za zákon, jelikož jeho platnost není obecná pro všechny skupiny amišů. Dle mého názoru můžeme Ordnung nazývat jako zvykové právo kongregace.

5 Vnější separační symbolika amišů.

5.1 Styl odívání

Oděv obecně vypovídá o člověku mnohé. Postavíme-li před sebe tradiční oděvy amišů a oblečení tzv. moderní společnosti konce dvacátého a začátku dvacátého prvního století, očividně reflektujeme dvě odlišné kultury. Moderní oděv vyjadřuje obvykle individuální znaky jedince: sociální statut, společenskou prestiž, mnohé naznačuje o osobnosti člověka a jeho názorech. Na straně druhé tradiční oděvy amišů jednoznačně poukazují na solidaritu ke skupině.⁴⁷ Na rozdíl od uniforem bezpečnostních, armádních a záchranných složek, nebo jiných pracovních stejnokrojů, které plní spíše praktickou funkci, je pro amiše jejich téměř unifikovaný oděv výrazem příslušnosti a podřízenosti morálnímu řádu.⁴⁸ Nedílně tak patří k rituálnímu chování amišů, které Hostetler označuje jako sociální.⁴⁹

V moderní společnosti má oděv i své specifické funkce: výletní a speciální prádlo

k venkovním volnočasovým aktivitám, smoking, plavky, cyklistický dres, montérky, domácí oblečení atd., tedy přesně pro aktuální potřebu a ještě v mnoha módních i funkčních

variantách, ovšem bez žádného hlubšího významu. Oděv amišů je modifikován pouze pro tři příležitosti: práci, sváteční příležitost a do kostela. Ve všech případech vypadá jako uniforma a do jisté míry tuto funkci plní.⁵⁰ Důvodů uvádí Kraybill hned několik. Prostý tradiční styl signalizuje podrobení se řádu amišů. Jednoduchost a uniformita zabraňuje pronikání různých módních doplňků, což by narušilo vizuální pocit rovnosti. Dále v každém vyvolává pocit společné identity a „zvyšuje sociální kontrolu“. Dodává, že charakteristický styl odívání

48 Ibid., 58.

49 Hostetler dělí rituální chování Amišů na dvě základní skupiny: sociální- zahrnující běžné rutinní aktivity, jako je práce, oblečení, návštěvy, výchovu, atd. a ceremoniální- shromažďování na mších, svatbách, pohřbech atp., viz: John A. Hostetler, Amish Society…, 209.

(15)

15 sjednocuje veřejnou představu o společenství, čímž si amišové budují pomyslnou izolační čáru mezi okolním světem a vymezují tak svou skupinu v obecnějším povědomí. Ve vztahu k okolnímu světu je to rovněž jistá forma protestu.⁵¹

Pro amiše hraje oděv významnou roli ve vnitřní hierarchii, mimo jiné jako důležitý

nonverbální komunikační kanál. Jeho styl, užití barev atd. vypovídá mnohé o každém člověku uvnitř komunity, jako je například věk, členství (příslušnost), materiální statut, pravomoci ve společenství, vymezuje oblast sakrální a profánní.⁵²

5.2 Pokrývka hlavy

Pokrývka hlavy amiše výrazně odlišuje od lidí mimo komunitu. Všichni muži vždy nosí tradiční klobouk, v létě obvykle slaměný a v zimě z černé látky.⁵³ Chlapci si mohou nasadit klobouk od dvou let věku. Postavení v komunitě je vyjádřeno šířkou střechy (krempy) a výškou a tvarem korunky (dýnka) klobouku. Chlapcům od deseti let je dovoleno korunku klobouku promáčknout. Váženější a důstojnější muži (stejně tak jako hoši pod deset let věku) ji mají rovnou, či kulatou.⁵⁴ Rozdíl v šířce střechy u seniorů a duchovních představitelů je zanedbatelný (cca 1,5 cm).⁵⁵ Klobouky se nosí vždy, když jsou amišové mimo domov. Jaký klobouk si muž vezme je podmíněno zamýšlenou činností, kterou jde vykonávat. Hostetler se dokonce zmiňuje o kloboučnictví, dodávající téměř třicet druhů a velikostí amišských

klobouků.⁵⁶

U žen tomu není jinak. Rovněž ony mají tradiční pokrývky hlavy. Jednoduchý nízký čepec s úvazem pod bradou.⁵⁷ Na rozdíl od mužů nosí ženy čepec i doma a odkládají jej pouze před spaním, nicméně i ke spánku se ukládají s noční pokrývkou hlavy.⁵⁸

54 Ibid., xx.

55 John A. Hostetler, The Amish Use of Symbols and Their Function in Bounding the Community, The Journal of the Royal Anthropological Institute od Great Britain and Ireland, Vol.94, No. 1, 1964, 15.

56 Ibid., 15.

57 Viz., obrázek 4.

58 John A. Hostetler, The Amish Use of Symbols and Their Function in Bounding the Community..., 16.

(16)

16 Šest týdnů po narození je při první návštěvě kostela dívce nasazena dětská čepička, kterou v různých velikostech střídá až do svých čtyř let. Od čtyř let může nosit „dospělý“ čepec, ovšem pouze na sobotní službu.⁵⁹ Barva čepce je převážně bílá. Pouze některé dívky od dvanácti let až do své svatby nosí na bohoslužby čepce černé barvy.⁶⁰

5.3 Oděv

Amišové odmítají mechanické i suché zipy. Převážně používají háčky s oky, některé skupiny povolují i knoflíky, ale pouze na práci. Sváteční oděv musí být vybaven zapínáním s háčky a oky. Někteří, zejména starší amišové, si knoflíky vyrábějí sami, ale většina je kupuje v obchodech.⁶¹ Můžeme se ale také v některých výjimečných případech setkat s použitím suchého zipu.⁶²

Pánské kalhoty nazývají Američané „broadfall trousers“.⁶³ Vyznačují se charakteristickým zapínáním na knoflíky vpředu (u nás je známé jako „padací most“) a nikdy nemají zadní kapsu. Nošení těchto kalhot není nijak normativně upravené, a tak je nosí muži bez rozdílu věku. Opasky nejsou povoleny, v případě potřeby se používají šle.⁶⁴ Pracovní oděv je stejný pro muže i chlapce a skládá se z kalhot, černého saka s knoflíky a již zmiňované pokrývky hlavy.

Pro zvláštní příležitosti a do kostela nosí muži sako frakového střihu, pod ním černou vestu

a bílou blůzu s tzv. „V“ výstřihem. Chlapci mohou tuto kombinaci nosit až od 16 ti let.

V barvě domácích a pracovních oděvů dominuje u mužů černá, u blůzy pak modrá, zelená, fialová. Oproti majoritní kultuře je bílá barva pro amiše úzce vázána se smrtí. Zemřelí jsou pohřbíváni výhradně v bílé barvě, a to bez ohledu na jejich pohlaví.⁶⁵

Ženský oděv, podléhá menším omezením, než mužský, alespoň co se barev týče. Je povolena širší škála barev. Ovšem oděv musí prostý vzorů. Tradičně se jedná o jednodílné

59Donald B. Kraybill, The Riddle of Amish Culture, The Johns Hopkins University Press 2001, 58.

60 John A. Hostetler, The Amish Use of Symbols and Their Function in Bounding the Community..., 16.

61 Ibid., 14.

64Donald B. Kraybill, The Riddle of Amish Culture..., 65.

65 Ibid., xx.

(17)

17 šaty. Přes ramena nosí spuštěný charakteristický trojcípý šátek (Halsduch) a vpředu

přivázanou zástěru.⁶⁶

I u žen má oděv výpovědní hodnotu. Kombinací barev částí oděvu, nebo střihem šatů naznačuje statut nositelky. Svobodná dívka má šaty se zapínáním vzadu a na bohoslužbu jde v bílé zástěře i šátku, vdaná žena zapíná šaty vpředu a barva zástěry a šátku s nimi

koresponduje.⁶⁷

5.4 Tělo

Ordnung rovněž upravuje fyzický zevnějšek amišů. Zakazuje jakoukoli tělesnou úpravu, jakou je tetování, piercing, plastické operace, záměrně vytvořené jizvy atp. Stejně tak je tomu s nošením šperků, náramkových hodinek, a s jiným zdobením. Výjimku tvoří pouze ty zásahy a předměty, které jsou nezbytné, respektive funkční (např. zdravotní pomůcky, plastické operace řešící nějaký závažný problém). Účes je jednotný. Pro ženy platí nestříhané dlouhé vlasy, nošené pod čepicí (dívky je mají splétané). Mužům Ordnung předepisuje chlapecký sestřih. Na tomto místě je třeba uvést poznámku k charakteristickým vousům⁶⁸, které muži nosí. První zmínka o vzniku této regulace sahá do roku 1568, kdy anabaptisté vydali rezoluci, v níž vyjádřili svůj nesouhlas, aby jejich členové nosili sestřih vlasů a vousů dle světské módy.⁶⁹ Důležitým mezníkem byla francouzská revoluce, kdy Napoleonovi důstojníci začali nosit kníry, čímž měli demonstrovat svou nelítostnost. Hostetler se domnívá, že právě toto mohl být ten okamžik, kdy amišové a mennonité, obě silně pacifistická hnutí, odstranili ze svého plnovousu knír, což pro ně bylo synonymem armády a války.⁷⁰

5.5 Jazyk

Navzdory faktu, že amišové pocházejí z několika jazykově odlišných částí Evropy (Porýní, Alsasko -Lotrinsko, Švýcarsko, Holandsko), je velice zajímavé, že jejich současná řeč je poměrně jednotná. Primárně vychází z němčiny, ale obsahuje mnoho výrazů

69John A. Hostetler, The Amish Use of Symbols and Their Function in Bounding the Community, The Journal of the Royal Anthropological Institute od Great Britain and Ireland, Vol. 94, No. 1, 1964, 13.

70John A. Hostetler, The Amish Use of Symbols and Their Function in Bounding the Community..., 14.

(18)

18 z francouzštiny.⁷¹ Jazyk, kterým amišové nejčastěji hovoří, se nazývá „Pennsylvania

German“ (dále dialekt), čili pensylvánská němčina, nebo také „Pennsylvania Dutch“. Nejedná se o pensylvánskou holandštinu, ale „dutch“ je odvozenina od „deitsch“, němčina.⁷²

Amišové však nehovoří dialektem stále. Lze říci, že všechny kongregace používají tři druhy jazyka- dialekt, angličtinu a tzv. vysokou (vznešenou) němčinu (High German, či Amish High German).⁷³ Každý z nich má své konkrétní použití.

Dialekt je mateřština amišů. Řečí rodiny, zábavy, her atp. Děti do svého nástupu do školy vyrůstají v převážně pouze v jazykovém prostředí dialektu.⁷⁴

Angličtina je řečí komunikace s okolním světem. Děti se učí anglicky hned po nástupu do školy. Během devítileté školní docházky jsou vybaveny základní angličtinou, přičemž

nejvyšší důraz při studiu není kladen na slovní zásobu a gramatiku, ale zejména na výslovnost bez přízvuku.⁷⁵ Angličtina je vyučována amišskými učiteli, které rovněž učili amišové.

„Vysoká“ němčina je určena výhradně pro ceremoniální účely. Amišové tímto jazykem nekonverzují, mnozí jej znají jen pasivně, např. ze čtení Bible, v originálním překladu od Martina Luthera.⁷⁶

Dialekt je jedním z důležitých prvků, které udržují integritu amišů. Kraybill se domnívá, že se jedná o jeden ze způsobů, jak vytvářet sociální soudržnost v komunitě.⁷⁷ Poukazuje a neustále připomíná samotné kořeny amišů. Posvátný projev při čtení Bible a sakrálních textů je vytvářen právě samotným přednesem v pramenném jazyce. V kontrastu s dialektem je angličtina řečí moderního světa, „verbální měna marnivého světa“.⁷⁸

Podle Kraybilla také amiše právě dialekt výrazně separuje. Amišové si angličtinu nikdy neosvojili do té míry, aby byli schopni vyjádřit např. své pocity. Současně se tím reguluje interakce se sousedy mimo komunitu. Opatrně tak prý dodržují odstup od světa.

Angličtina během existence komunity vstoupila i do jejich vnitřního života. Míchají s dialektem některé anglické výrazy, pro něž nemohli nalézt žádný ekvivalent, což se týká zejména technických názvů (např. lednice). Je zajímavé, že navzdory hrdosti na svůj původní

72 Ibid., 241.

73 Ibid., 242.

75 Srv., John A. Hostetler, Amish Society…, 242.; Donald B. Kraybill, The Riddle of Amish Culture ..., 55.

78 Ibid., xx.

(19)

19 jazyk demonstrují svému okolí svou anglickou slovní zásobu vkládáním anglických frází do rozhovoru v dialektu (např. Well I dont know“).⁷⁹ Korespondence mezi jednotlivými členy je vedena v angličtině, pouze oslovení, zdvořilostní fráze a osobní výrazy jsou v dialektu.

5.6 Technologie

Dvacáté století bylo pro rozvoj a upevnění tradice amišů, dle mého názoru, klíčové.

Mohutný rozvoj technologií, které významnou měrou ovlivnil nejen běžný život lidí, ale také industriální a zemědělskou sféru, postavil amiše do zcela jiného světla, než byli v rámci společnosti ve století devatenáctém. Odmítli akceptovat nástup nových zemědělských strojů a technik, nezúčastnili se elektrifikace, která se stala běžnou i na americkém venkově. Nadále používali „archaický“ způsob života, jak na něj byli doposud zvyklí. Převážně setrvali u svícení petrolejkami. Nepodlehli konsolidacím malých farem do velkých obchodních celků.

Odmítali zapojit traktory do polních prací a nákladní vozy do transportu surovin. Setrvali u využívání energie, získané větrnými mlýny a vodním kolem.⁸⁰ Kontrast, který takto vznikl, výrazně amiše zviditelnil pro své okolí. Vnější svět pro ně počal být hrozbou z narušení vnitřní soudržnost komunity.

Nejvýraznějším symbolem amišů je v tomto ohledu vlastní způsob přepravy vozidlem, taženým koněm (koňmi). Nejčastěji se setkáváme s výrazem buggy, a i když je tento termín určen pro jednomístný otevřený povoz, označení buggy je zažitější v obecné rovině.⁸¹ Amiši v Lancaster County, Pensylvánie, používají několik modifikací vozů. Každá varianta má své určení (práce, rodinné výlety atp.) i roční dobu (otevřený vůz, či s uzavřenou kapotou), během které je provozována. Nejpoužívanějším typem kočáru je v současnosti dvousedadlový uzavřený kočár šedé barvy. Dle Kraybilla je buggy významným symbolem identity amišů.⁸² Jednoznačně vyjadřuje hranici mezi tradicí komunity a moderní společností. Šedá barva má symbolizovat Gelasenheit. Je synonymem jednoduchosti a skromnosti. Kočáry nejsou nijak zdobené ani odlišné. Absence okázalosti eliminuje individualitu a sociální statut vlastníka, jak je tomu automobilů.

82 Ibid., 75.

(20)

20 6 Vliv moderní společnosti.

6.1 Vzájemná interakce

Jedním z hlavních důvodů, proč amišové udržují tento archaický způsob života je snaha o zachování prvotních hodnot jejich komunity. Resistence vůči okolnímu světu zabraňuje výraznému pronikání destabilizačních vlivů na jejich společenství. Ovšem interakce mezi moderní americkou společností a náboženskou subkulturou amišů doléhá na komunitu ve všech sférách života. Je mylné nahlížet na amiše jako zarputilé konzervativce bez

progresivních myšlenek, ustrnulé v osmnáctém století, jak se může na první pohled zdát.

Donald Kraybill použil výstižnou větu, která uvádí tyto zavádějící představy na správnou míru: „Společenství amišů není sociální muzeum, jsou dynamičtí a vyvíjející se.“⁸³ (O faktu, že jsou vnímáni spíše jako muzeum, svědčí i neustále rostoucí zájem turistů o návštěvu amišských měst-jen Ohio navštíví ročně cca 1. mil. turistů).⁸⁴ Dokládá to mnoha příklady, ke kterým se vrátím níže.

V obecné rovině ho doplňuje Hostetler. Amišové dlouhodobě pozorovali změny

v technologiích a vyhodnocovali možná rizika pokroku. Dle Hostetlera je proces přijímání specifických změn a adaptace k některým moderním technologiím, podmíněn detailním rozborem rizikových faktorů, které by případně mohly narušit koherenci komunity.⁸⁵ Jedním z příkladů, pokračuje Hostetler, za jakých okolností mohou amišové přijmout vynález

sekulární společnosti, nastává v okamžiku, kdy se tento stává zastaralým, překonaným nebo

„nemoderním“ vůči této majoritě.⁸⁶

Navzdory snahám, regulovat v komunitách vztahy k moderní společnosti, dochází

v posledních letech k výraznému pronikání a využívání moderních produktů do pracovního a soukromého života amišů. Tím postupně vzniká vzájemná ekonomická vazba a propojení dvou zcela rozdílných sociálních systémů.⁸⁷ Amišové začali využívat telefon, efektivnější

84Umble, Diane Zimmerman and David L. Weaver-Zercher, eds. The Amish and the Media. Johns Hopkins University Press, 2008.

86 Ibid., 382.

(21)

21 druhy přepravy a postupně modernizují vlastní průmysl i své domácnosti. Přiklánějí se ke komerčním dodavatelům materiálu i služeb. Půjčují si peníze od bankovních ústavů, což ovlivňuje jejich hospodářskou stabilitu. Paralelně tak narůstá závislost amišů na okolním světě.⁸⁸

Není však na místě tyto tendence zobecňovat na generální vzorec společenství amišů. Ti nejsou nijak institucionalizovaní, a proto se adaptace k moderním technologiím liší nejen mezi jednotlivými okresy, ale i v rámci okresů samotných. Liberální změny v „ordung“ si prosazují konkrétní skupiny, žijící v okrese individuálně. Mnohdy se tak děje i v rámci rodiny.⁸⁹

6.2 Míra tendence ke změnám.

V posledních letech je možné v životě amišů pozorovat postupné přejímání moderních technologií nejen ve sféře výrobní, ale i v domácnostech. Pro stavbu domů jsou preferovány parcely s lepším výhledem, ženy používají pračky a lednice na plyn, šijí ze strojově tkané látky. Zemědělská technika je doplňována hydraulickým příslušenstvím, dojení krav zastaly mechanické dojičky. Tyto změny jsou dle Kraybilla nejpatrnější v Lancaster County a dále se prohlubují.⁹⁰ V tomto bodě se nabízí mnoho otázek. Kde je míra přístupnosti k vnějším vlivům? Existuje nějaká selektivní metoda pro výběr přijatelných změn? Kdo rozhoduje, a na základě jakých kritérií? Jaké jsou jejich argumenty?

Kraybill se domnívá, že amišové vnímají sociální změnu jako důsledek pohybu pomyslné hranice mezi jejich a okolním světem. Ta je nedotknutelná, což striktně dodržují. Avšak není konstantní a její poloha se mění, nebo se vytyčují hranice nové.⁹¹ Je prakticky nemožné stanovit jasná a jednotná pravidla napříč celým spektrem společenství amišů. Důvodem je, jak již bylo naznačeno, že se jedná o velký počet autonomních skupin, respektive autorit biskupů a vedoucích.

Představitelé jednotlivých osad a rodin však inovace do tradičního života nepřinášejí. Jejich funkce je čistě kontrolní. Oni posuzují míru „škodlivosti“, nebo naopak prospěšnosti a

rozhodují o přijetí, či odmítnutí v souladu se zachováním svých konvencí. Jsou však v těchto

90 Donald B. Kraybill, The Riddle of Amish Culture..., 295-296.

91 Ibid., 297.

(22)

22 věcech nanejvýš opatrní a dlouho pozorují objekt případné změny. Když je pak zaveden, tak nejprve v malé míře. Pozorují, zda objekt nemá negativní dopad na tradici. Pokud ano, je zakázán. V opačném případě se může dál šířit (je přijatelnější zakázat něco, co používá 12 lidí, než to co používá 1200).⁹²

Exemplárním příkladem pro ilustraci je práce v zemědělství. Dominantní symbol amišské tradice je kůň. Je prakticky nemyslitelné, nahradit jej automobilem, nicméně amišové akceptují všechny moderní stroje (motorové, hydraulické), které lze za koněm táhnout.

Podobných kompromisů pak můžeme uvést celou škálu: moderní koupelna se sprchou (ovšem bez elektřiny), používají auto (nesmí ho však řídit), používají všechny druhy cestování (mimo leteckého) atp.⁹³ Cestování je u amišů oblíbené. Jedním z hlavních účelů této činnosti je získat poznatky o pravidlech, která panují v jiných kongregacích a následně je komparovat se svými.⁹⁴

Reflexe na nové praktiky jsou tedy stanoveny autoritou lokálního vedoucího, a pokud je to možné, rozšíří se do celé osady. Jedná li se o změnu progresivní, nezasahující do tradice, může se dál šířit do celého společenství. Je-li její charakter v dopadu na amiše nejistý,

dochází k diskuzi a širší revizi. Pak je změna buď akceptovaná, nebo je na ní uvaleno tabu. To musí všichni přijmout, nicméně po čase je možné toto tabu na základě nových skutečností revokovat.⁹⁵ Hostetler uvádí, že větší úspěch na prosazení novinky mají starší lidé. Těm jsou udělovány privilegia formou výjimek a ty mají podstatně větší šanci na generální přijetí do komunity.⁹⁶ Ovšem generační problematika se promítá i do materiálních potřeb uvnitř

komunity. Sociálně stabilizovaný amiš, který již má početnou rodinu a vybudované zázemí, je podstatně méně náročný v potřebách modernizovat (resp. zefektivňovat) pracovní

technologie. Mladá, sociálně slabší rodina, by však tyto možnosti ráda uvítala.⁹⁷ Tento sociální fenomén je velmi podobný tomu v sekulární společnosti. Mladí lidé moderního světa tuto situaci řeší hypotékou. Ta jim sice pokryje materiální potřeby, ale současně na dlouhou dobu zaváže vysokým dluhem. Mladí amišové musejí spoléhat na pomoc komunity, v souladu s Ordnung, nicméně bez tak závažného závazku.

93 Ibid., 302.

97 Ibid., 364.

(23)

23

6.3 Kulturní změny

Kulturní změny ve společenství jsou vždy regulovány a ne každá je přijata. Vždy se hledí na to, zda je pro společenství přijatelná, či nikoli. Co však usměrňuje rozhodovací proces amišů, čelící aktuálnímu návrhu? Kraybill poukazuje na patnáct základních parametrů, regulujících kulturní změny na akceptovatelné a nepřijatelné (nebo méně přijatelné).⁹⁸

1) Faktor ekonomického vlivu: kladně jsou hodnoceny změny vedoucí k produkci zisku.

Primárně akceptují důsledky ekonomické výhody pro samotné žití, např. ve výrobě a zemědělství. Sekundárně pro osobní komfort. Rozhodnou se raději pro nákup a

používání kombajnu, který je schopen efektivně pokrýt potřeby většího počtu lidí, než například pro sekačku. Ta jen ulehčí práci bez většího praktického užitku.

2) Faktor viditelnosti: Změny, které nejsou na první pohled zřejmé, jsou pro amiše akceptovatelnější, než ty „na očích“. Prakticky to znamená, že raději připustí možnost, zaměstnat svého člena mimo komunitu v zázemí podniku, např. ve skladu, kuchyni, než na pozici prodavače či číšníka. Podobně je tomu i ve sféře technologií. Amišové jsou přístupnější k objektům s menší symbolickou hodnotou: inseminační zařízení, či hybridní kuře je přijatelnější, než např. traktor nebo nákladní vozidlo.⁹⁹

3) Faktor vztahu k Ordnung: Neradi připouštějí změny, které výrazně převracejí vztah k Ordnung, než ty, kterými se Ordnung nezabývá. Například motorové stroje sloužící k pohybu Ordnung výslovně neschvaluje, nicméně o mechanickém stroji na

odplevelení se nezmiňuje a tudíž ten je přijatelnější. Trochu problematičtější je to v oblasti nezemědělské. Například truhláři musí používat nástroje, které jsou mnohdy považovány za nevhodné, nicméně díky jejich praktické jedinečnosti jsou ve

výjimečných případech tolerovány.¹⁰⁰ Zde vidíme průnik s prvním bodem.

4) Faktor přizpůsobivosti k Ordnung: Jedná se o změny, které lze kombinovat s tradicí.

Je to již zmíněný příklad mechanického stroje, taženého koňmi. Oproti tomu televizi pochopitelně nelze nijak zapojit do tradice.

98 Donald B. Kraybill, The Riddle of Amish Culture, The Johns Hopkins University Press 2001, 303-305.

100 Ibid., 363.

(24)

24 5) Faktor vazby na symboly: Je prakticky nemožné prosadit návrh, zasahující do výrazné

symboliky amišů. U oblečení je akceptovatelnější používání knoflíků u pracovních oděvů, nebo třeba sportovní obuvi, než nový druh klobouku či střih oděvu.

6) Faktor vazby na sekulární symboly: Zrcadlový příklad předchozího bodu. Počítače, monitory a obdobná elektronika jsou méně přijatelné, než např. plynové grily na barbecue, nemající přímou vazbu na okolní svět.

7) Faktor sakrálních rituálů: Pokud má dojít ke změně v Ordnung, dostává přednost např. úpravě pro charakter práce mimo rámec farmaření před jakýmkoli zásahem do rituálů (zpěv, křest, ordinace).

8) Faktor limitu: Pokud je možné případnou změnu zatížit limitem, je pro amiše

přijatelnější ji přijmout, než tu s otevřeným koncem. Je tak méně pravděpodobné, že zasáhne do tradice a v případě, že se později projeví jako nežádoucí, může být bez větších obtíží zrušena. Diskutují li např. o změně ve způsobu přepravy svých produktů nájemním vozem, existuje jistá šance na prosazení, jelikož lze stanovit limit na jeho využití na určitý den v týdnu.

9) Faktor interakce s nečleny: Tento faktor určuje míru možnosti obchodování mezi amiši a nečleny. Přirozeně je preferován obchod uvnitř komunity, než s obchodníky mimo ní.

10) Faktor externího spojení: Nejsou příliš žádoucí změny, vedoucí k větší angažovanosti amišů ve veřejném a politickém životě mimo komunitu. V popředí jsou vždy aktivity uvnitř společenství.

11) Faktor rodinné solidarity. Každá změna, vedoucí k narušení rodinné solidarity je vždy vyhodnocena jako nežádoucí. Na prvním místě tak stojí práce uvnitř rodiny, na druhém v rámci komunity a v poslední řadě mimo komunitu.

12) Faktor okázalosti: Postoj amišů je velmi konzervativní a preferují jednoduchost. Proto nejsou příliš přístupní k inovacím s tendenčním výrazem a hodnotí je také z tohoto pohledu.

13) Faktor velikosti: „Co je malé, to je dobré“, i takto lze shrnout Kraybillův třináctý faktor. Velkoobchod, zemědělské kooperace, masové aktivity atp. stojí ostře v opozici s tendencí separace amišů. Změny ke zvětšování jsou tak nežádoucí.

14) Faktor individualismu. Již bylo zmíněno, že amišové dbají na uniformitu svých členů.

Soudržnost komunity je založena, mimo jiné, na potlačování zjevných rozdílů. Změny, vedoucí k individualismu jsou vnímány jako negativní. Exemplárním příkladem je již zmíněné vzdělání.

(25)

25 15) Faktor sociálního kapitálu. Pokud jsou amišové schopni zajistit sociální kapitál ve

vlastních řadách, tak tuto možnost preferují. Podobně jako v předchozím bodě je toto zřejmé ve školství. Pokud jsou schopni pokrýt vzdělávání v amišských školách, není přípustné, aby se děti vzdělávaly mimo komunitu ve veřejných vzdělávacích ústavech.

Těchto patnáct faktorů dle Kraybilla reguluje kulturní změny ve společenství. Dále

vysvětluje, že výše uvedené faktory nejsou izolované. Při posuzování možné kulturní změny jich vždy hraje roli několik současně. Mnoho činitelů může naznačovat, že projednávaná změna je akceptovatelná, ale může se vyskytnout jeden fatálně negativní prvek vedoucí k zákazu. Jako příklad uvádí golf. Je to kolektivní hra, podporující soudržnost v rodině, dobré využití volného času atd. Na druhé straně dochází ke kontaktu s nečleny (nemluvě o finanční náročnosti). Faktor kontaktu převáží všechny ostatní a vyhlásí se tabu.

Hostetler vnímá reakce amišů na vnější vlivy jiným způsobem, tzv. diskursem mlčení.¹⁰¹ Sociální vazby mezi amiši a světem „za hranicí“, se dle Hostetlera přizpůsobují tendencím mluvit, či mlčet. Právě mlčení v tomto případě hraje významnou roli. Tento projev obecně převládá zejména v okamžiku bezprostředního ohrožení. Kolektivní uvědomění se stává náboženskou zkušeností v okamžiku, kdy ho nelze reprodukovat ani slovy či zvukem.¹⁰² Hostetler dále uvádí, že „tichá cesta“ je, bez ohledu na kulturu, velice spolehlivým

informačním kanálem, který je schopen třídit přicházející informace do komunity a to mnohdy spolehlivěji, než je tomu ve verbální či psané podobě. Verbální projev je naopak považován za otevřený postoj, který ovšem vyžaduje okamžitou reakci a rozhodování.

V kontextu se snahou o udržení jakékoli tradice je však oproti mlčení náchylnější k pronikání vnějších vlivů do společenství.

Pro amiše je mlčení velmi významné a v mnoha ohledech i typické. Je nedílnou součásti jejich běžného i rituálního života. Obecně je možné amiše charakterizovat jako tiché společenství. Jejich bohoslužby jsou zahajovány tichem, které dále vyplňuje čas mezi zpěvem jednotlivých předepsaných hymnů (Hostetler doslova hovoří o „pasážích

ticha“).¹⁰³ Mezi modlitbami jsou rovněž pravidelné periody mlčení. I v domácnostech je o svátcích zvykem spíše tichá konverzace a vycházky v tichosti. Rovněž je zakázána rušná práce. Mlčení má obrannou funkci proti mimořádným intervencím, je velice účinné v čase

102 Ibid., 388.

103 Ibid., xx.

(26)

26 neštěstí a smrti. Hostetler se domnívá, že mlčení je aktivní zbraní amišů k uchování vnitřní integrity, jež není používána jako opozice k ostatnímu světu, ale působí paralelně

s ostatním světem.¹⁰⁴

Verbální diskurs je příznačný pro prostředí s větším intelektuálním důrazem. Podporuje racionalitu a individualismus. Různé studie, výklady a disputace směřují k myšlení,

vedoucímu k individuálním názorům a znalostem. Důsledkem toho vzniká mnohotvárné myšlení namísto kolektivní jednoty. Hostetler tento způsob myšlení označuje jako „nízký kontext“, jelikož informace jsou hledány především verbální komunikací.¹⁰⁵

Nejsou to však jen kulturní činitele, které mohou ovlivnit rozhodovací proces ke změnám, ale i vnitřní politické faktory. Společenská hierarchie amišů nemá tak širokou škálu jako moderní společnost. Přirozenou autoritou jsou biskupové a věkově starší členové. Čím je iniciátor inovace v komunitě váženější, tím je větší pravděpodobnost jejího přijetí. Stejně může také měřítko samotné změny záviset na aktuální situaci v životě komunity, ve výrobním procesu apod. ¹⁰⁶

Poměrně důležitým činitelem pro změny je vnější politický tlak. Legislativní výnosy, upravující společenské požadavky a potřeby, mnohdy výrazně zasahují do tradičního života.¹⁰⁷ Příkladů k této problematice je mnoho. V roce 1970 došlo k úpravě federálního zákona o bezpečnosti práce, který výrazně zpřísnil podmínky pro farmaření.¹⁰⁸ Před amiše postavil nejméně dva klíčové problémy, kterým měli čelit. Prvním byl novela nařízení tzv.

dětské otrocké práce. Regulovala dětskou práci nejen dle jejího charakteru. Především však stanovila věkovou hranici osmnácti let pro zaměstnávání jedinců. Zemědělství sice dostalo částečnou výjimku (ovšem za předpokladu značného omezení a přesnějšího definování), ale ne ve všech státech. Dětská práce je však neustále terčem kritiky a tak i Amišové pocítili tento sílící tlak americké společnosti. Druhým příkladem je předpis o bezpečnostních pomůckách, v tomto případě ochranné přilby pro stavební práce. Pro amiše je nepřijatelné používat při práci jinou pokrývku hlavy, než je tradiční klobouk. Některé skupiny amišů dokonce proti

105 Ibid., xx.

107 Ibid., xx.

108 Národní databáze bezpečnosti v zemědělství, http://www.nasdonline.org/docs/d001701- d001800/d001777/d001777.html, dne 12. 6. 2009.

(27)

27 tomuto nařízení protestovaly a dosáhly jistých ústupků, nicméně k výrazným výsledkům vlivem politické intervence se nedospělo.

Přes zřejmé kulturní odlišnosti, mnohdy spíše chápané okolní společností jako zaostalost, sledují amišové, a poměrně pečlivě, změny mimo komunitu. Hlavním důvodem není hledat různá optimální řešení, ale nalézt latentní prvek inovace a jeho následné potlačení. Kraybill tvrdí, že ačkoli technologie kontrolují, tak je současně úmyslně brzdí.¹⁰⁹

6.4 Diference změn ve společenství.

Již jsem uvedl, že amišové nemají centrální autoritu. Tu supluje v každé jednotce, rodinou počínaje a kolonií konče, obvykle vedoucí, či biskup. Přijaté změny i jejich dynamika se tedy mohou diametrálně lišit prakticky „dům od domu“. Společnost bez formálního centrálního řízení, složená převážně z rodinných klanů, podléhá změnám jen minimálně. Tempo je pomalé, a napříč celým spektrem komunity rozdílné. Kraybill uvádí, že jedním

z nejvýraznějších příkladů je Lancaster County, ležící na hranici s megalopolí (Filadelfie, Baltimore). Toto úzké sousedství s moderní společností nutí amiše v Lancaster County čelit podstatně většímu civilizačnímu tlaku a jiným stresovým prvkům¹¹⁰. Rozdíly v tradici a ochotě přijímat změny mezi jednotlivými okresy však sekundárně vedou i k jistému napětí, jež může mít fatálnější následky na koherenci všech amišů, než se na první pohled může zdát.

V Lancaster County je možné sledovat jisté napětí mezi historickým centrem společenství a konzervativci .¹¹¹ Severní okrsky jsou vystaveny většímu kontaktu s nečleny, tudíž i Ordnung se postupně přizpůsobil této interakci. Jižní část je konzervativnější a klade větší na důraz ortodoxii. Amišové tyto faktory začínají vnímat a některé rodiny se stěhují do těch míst okresu (zejména ale na jih, kde hledají větší upřímnost). Kraybill vidí právě v těchto rozdílech citlivé místo ideové koherence Amišů. Dodává, že pokud autority jednotlivých okrsků

nebudou jednat v tomto ohledu obzvláště obezřetně, hrozí rozdělení amišské společnosti.¹¹² Tato Kraybillova poznámka se nese v poměrně rozporuplném duchu. Navzdory tomu, že se jedná pouze o hypotetickou otázku, a to v rámci jednoho z mnoha problémů mezi

kongregacemi, pobízí nás, abychom se nad tím krátce zastavili. Pokud Kraybill vnímá cokoli jako hrozbu rozštěpení společenství, musíme se zeptat, zda je vůbec co roztrhnout a kdo by

110 Ibid., 308.

111 Ibid., 309.

112 Ibid., 310.