NOVÉ SMĚRY V ROZVOJI JUGOSLÁVSKÉHO ŠKOLSTVÍ Inž. HANA NOVÁKOVÁ
Výzkumný ústav pedagogický, Praha
I .
Současný j u g o s l á v s k ý š k o l s k ý s y s t é m uplatňuje princip jednotné školy, která je osmiletá a kterou žáci navštěvují od sedmi do patnácti let.
Po ukončení povinné školní docházky mají chlapci a děvčata možnost volit si podle svých schopností a předpokladů pokračování ve vzdělání na některém ze tří typů škol II. cyklu, a to: 1. na čtyřletém gymnasiu, 2. čtyřleté odborné škole, 3. na 2 —31eté škole učňovské.
Čtyřletá gymnasia a čtyřleté odborné školy, zakončené maturitou, umožňují svým absolventům připravit se ke studiu na vysoké škole. Ani učňovské školy, vychovávající kvalifikované dělníky, neuzavírají mladým lidem cestu k další
mu vzdělání. V Jugoslávii existuje řada různých typů studia při zaměstnání, vedoucích k získání nižší odborné, střední i vysokoškolské kvalifikace.
Ze schématu současného školského systému v SFRJ je zřejmá návaznost jed
notlivých typů škol i procento mládeže, které absolvování základní osmileté školy přichází do jednotlivých škol II. cyklu.*)
II.
Školy II. cyklu, především gymnasia, jsou v současné době v popředí zájmu jugoslávských pedagogů. Proto také je od 1. září 1965 zaveden n a v š e c h g y m n a s i í c h SR Srbska n o v ý u č e b n í p l á n , vydaný Sekretariátem pro vzdělání SR Srbska dne 21. 6. 1935,1) který umožňuje volbu dvou studijních větví; přitom má každá škola zastoupeny oba tyto studijní směry. Žáci mají možnost volit si směr společensko-jazykový nebo směr matematicko-přírodo- vědný. Zastoupení jednotlivých učebních předmětů je patrno z učebního plánu* 2) na str. 226 n.
Dosavadní učební plán gymnasií z 31. 5. 1980 (viz Pedagogika, roč. XV, č. 5, str. 593) byl diskutován a analyzovaly se praktické zkušenosti z vyučování na mnoha školách. Výroční zprávy škol byly podrobeny důkladnému studiu a pracovníci Ústavu základního vzdělání a vzdělání učitelů Srbska konzultovali s řediteli a profesory gymnasií, k těmto otázkám se organizovaly sem ináře atd. Aby Ústav získal objektivní posouzení platného učebního plánu gymnasií, připravili během školního roku 1962—1963 anketu o výchovně vzdělávací práci, jíž se zúčastnili všichni ředitelé a profesoři gymnasií v SR Srbsko.. Výsledků této ankety bylo použito ke zlepšení pedagogické práce na gymnasiích.
Výsledky ověřování dosavadního učebního plánu, zkušenosti z praxe mnoha škol, požadavky dalšího rozvoje výchovně vzdělávací práce na gymnasiích i po
třeby současného a perspektivního rozvoje společnosti v SFRJ podnítily vypra
co v án í'k o rek ce učebního plánu i učebních osnov některých předmětů. Ústav dal upravený učební plán k diskusi školám, výzkumným pedagogickým ústa-
*) Viz str. 237.
*) Socijalistička republika Srbija, republički sekretariát za obrazován je, 09 broj 1649, 21. VI. 1965 godine, Beograd.
2) Nastavni pian i program za gimnaziju u Socialisticko j Republici Srbi ji, iz Závod za osnovno obrazovanje i obrazovanje nastavnflka SR Srbije, Beograd, juna 1965 god.
I. S p o l e č e n s k o - j a z y k o v ý s m ě r
Ročník
I II III IV
Srbochorvatský jazyk 1
a literatura a) ' 5 4 4 4
A
Dějepis 3 3 3 3
Vědecké základy učení o společnosti se společenským
zřízením Jugoslávie — — 3 5
Psychologie — 2 — —
Logika — — 2 —
Filosofie — — — 3
Umění 2 2 2 2
Cizí jazyk 4 4 4 5
Latina 2 2 — —
B
Zeměpis 2 2 — 2
Biologie 3 2 2 —
Chemie — 2 2 —
Fyzika 2 2 2 —
Matematika 5 3 2 2
Technické vyučování (b) 2 2 2 2
Předvojenská příprava — — 2 2
Tělesná výchova 3 3 3 3
33 33 33 33
vům i vědeckým a odborným institucím, a to nejen v SR Srbsko, ale též v o stat
ních republikách. Výsledky diskuse se realizovaly při konečné redakci nového učebního plánu a učebních osnov, které byly schváleny Republičkim sekretarija- tem za obrazovanje SR Srbije v červnu 1965.
Nový učební plán gymnasií, zavedený na všech těchto středních školách Srbska od 1. 9. 1965, vychází ze zásady,3) že v současném školském systému se nemění místo gymnasií ani jejich poslání a cíl, že se nemění systém výchovně vzdělávací p ráce ani obecná koncepce vzdělání a výchovy v těchto školách.
Přitom dochází ke změnám, které však nemají způsobovat vážnějších obtíží vzhledem k učitelským kádrům, materiálním podmínkám a zvláště při práci a učebnicemi a odborně metodickou literaturou.
Nový učební plán je podle jugoslávské pedagogické literatury dalším ’krokem v realizaci nového pojetí a systému výchovně vzdělávací práce na gymnasiích.
Charakterizují jej především tyto skutečnosti:
a ) zvýšení celkového týdenního počtu vyučovacích hodin, přičemž změny v jednotlivých učebních předmětech jsou minimální;
3) Tamtéž.
II. M a t e m a t l c k o - p ř í r o d o v ě d n ý s m ě r Ročník I II III IV Srbochorvatský jazyk
s literaturou (a) 5 4 4 4
A
Matematika 5 5 5 5
Fyzika 2 3 3 3
Chemie — 3 3 2
Biologie 3 2 2 2
Deskriptívni geometrie — — 2 2
Technické vyučování (b) 2 2 2 2
B
Zeměpis 2 2 — 2
Dějepis 3 3 2 —
Vědecké základy učení o společnosti se společenským
zřízením Jugoslávie 2 2
Psychologie — 2 — —
Logika — — 2 —
Filosofie ' — — — 2
Uměni (c) 2 — — —
Cizí jazyk (d) 4 3 3 3
Latina 2 2 — —
Předvojenská výchova — — 2 2
Tělesná výchova 3 3 3 3
33 34 35 34
Legenda:
a) Ve školách a třídách, v nichž se vyučuje v jazycích národnosti, se upravuje učební plán takto:
I II III IV
mateřský jazyk 5 4 4 4
srbochorvatský jazyk s literaturou 3 3 3 3 Rada školy může rozhodnout, zda se' v matematicko- přírodovědném směru počet hodin mateřského a cizího
jazyka sníží na normální úvazek žáka. * b) Všichni žáci jsou povinni účastnit se 6 pracovních
dnů ročně výrobní práce.
c) Žáci II., III. a IV. ročníku matematicko-přírodovědné- ho směru mají po 40 hodinách předmětu »umění«
ročně.
d) Žáci, kteří si volí druhý cizí jazyk, mají jej 3 hodiny týdně.
e) Rada školy může doporučit, aby se ve 4. ročníku vy
učovalo astronomii po 1 hpdině týdně.
b) nevelké změny v obsahu učebních osnov jednotlivých vyučovacích před
mětů, v nichž se však podstatně přepracovala a zlepšila vnitřní struktura učiva, respektovaly se přitom mezipředmětové vztahy mezí styčnými předměty a vy- pustilo se nepodstatné učivo;
c) pro učitele bude třeba vypracovat nové metodické pokyny, v nichž se detailně rozvede učivo jednotlivých učěbních témat i hesel.
Při porovnání dosavadního učebního plánu s plánem novým jsou zde patrné tyto změny:
1. Učební osnovy srbochorvatského jazyka a literatury v obou studijních sm ěrech podtrhují základní a univerzální význam vyučování jazyku a literatuře ve všeobecném vzdělání.
2. K odstranění nedostatků, které si někteří žáci přinášejí ze základních osm iletých škol a k vytvoření solidního základu pro probírání normálního učiva z hlavních předmětů — ze srbochorvatského jazyka, z matematiky a z ci
zího jazyka — byl u těchto předmětů zvýšen počet týdenních hodin o jednu hodinu.
3. Základy nauky o společnosti a společenském zřízení byly spojeny v je
den předmět, kterému se vyučuje v nejvyšších třídách gymnasia, a to ve spo- lečensko-jazykovém směru při stejném počtu hodin. Ve směru m atem aticko- přírodovědném se jedna hodina z tohoto počtu věnuje dějepisu. Uplatňuje se přitom zásada, aby žáci studovali společenské zřízení SFRJ na základě pro
braného učiva o společnosti.
4. U deskriptivní geom etrie se snižuje počet hodin ze šesti na čtyři a tyto*
dvě hodiny se věnují m atem atice. Takový poměr hodin lépe odpovídá významu obou předmětů a je v souladu s množstvím učiva, které se v nich probírá.
5. Po jedné hodině se zvyšuje počet hodin věnovaných biologii, psychologií a logice se zřetelem k obsahu učiva v těchto předm ětech a k jejich významu pro současné všeobecné vzdělání. Podobně se zvyšuje počet týdenních hodin ci
zího jazyka ve 4. ročníku matematicko-přírodovědného směru ze dvou na tři hodiny.
6. Ve 2. a 3. ročníku společensko-jazykového směru se zvyšuje počet hodin předmětu »umění« z jedné na dvě hodiny. V matematicko-přírodovědném směru se pro předmět »umění« počítá ve 2., 3. a 4. ročníku se 40 hodinami ročně.
7. Žáci všech ročníků jsou povinni účastnit se každým rokem po šesti pra
covních dnech výrobní práce, kterou škola organizuje podle příslušných sm ěr
nic.
8. Ve 3. ročníku je změněn počet hodin u volitelného předmětu tělesná vý
chova, kterou mohou zajišťovat ty školy, které k tomu mají podmínky. Jestliže škola tyto možnosti nemá, vyučuje se týdně po třech,hodinách tělesné výchově podle jednotné učební osnovy pro všechny žáky.
9. Při studiu druhého cizího jazyka jsou žáci povinni (jako i v kterémkoli druhém předmětu) navštěvovat a úspěšně zakončit vyučování, do kterého se přihlásili.
10. Ve vyučování astronomii, která má v současné době obzvláště velký vý
znam, umožňuje učební plán školám rozhodnout, zda budou astronom ii vyučo
vat.
Tyto změny jen málo mění současnou strukturu učebního plánu a nepřesahují rám ec dosavadní organizace systému výchovně vzdělávací p ráce v gymnasiích.
Zvýšení celkového týdenního počtu vyučovacích hodin se nekvalifikuje jako zvětšení množství učiva p;ro žáky. Naopak, větší počet hodin umožňuje škole i vyučujícím lépe zorganizovat a zefektnit vyučování jednotlivým předmětům.
Nové pojetí učebního plánu zdůrazňuje ve vyučování uplatňování mezipředmě
tových vztahů a osvojení si základů metodologie jednotlivých vědních disciplín.
Není již rozhodující jen to, kolik poznatků žáci zvládnou, ale v jaké kvalitě si je osvojili. Učitel má v pedagogickém procesu žákům vysvětlovat, jak se učit, má formovat jejich pracovní návyky a vést je ke kultuře práce i působit na vytváření pozitivních osobních vlastností žáka v souladu s výchovně vzdě
lávacím posláním tohoto typu školy. To znamená, že žáci gymnasií, kteří si osvojili základy vědních disciplín, pochopí i vědeckou podstatu úspěchů tech niky a budou schopni aplikovat tyto poznatky v praxi i ve svém povolání.
Práce podle nového učebního plánu klade velké nároky na vyučující, kteří především mohou ovlivnit úroveň vyučování, a to maximálním využitím vyučo
vací doby, tvůrčím uplatňováním vědeckých poznatků domácí i zahraniční pe
dagogické vědy a praxe, co nejlepším využíváním těch způsobů a metod vyučo
vání, které vedou k jeho racionalizaci a vyšší efektivitě, individuálním přístu
pem k žákům a využíváním techniky ve vyučování. Tyto úkoly může dobře pjnit jen takový učitel, který sám je dobrým odborníkem, dobrým metodikem i pe
dagogem, který ke své práci přistupuje tvůrčím způsobem, promyšleně a pracuje podle plánu.
V metodických poznámkách k jednotlivým předmětům jsou i podněty týkající se těch žákovských zájmových činností, které se váží na realizaci výchovně vzdělávacích úkolů jednotlivých předmětů. Přesto se v učebních osnovách de
tailně nepojednává o ostatní zájmové činnosti. ]e třeba mít na mysli její praktic
ký význam pro výchovu a vzdělání mládeže, a proto je důležité realizovat veške
rou práci gymnasia vzhledem k potřebám výchovy a vzdělání mládeže jako systematický synchronizovaný a jednotný proces, který směřuje k výchově osob
nosti, dobře připravené pro další studium i pro tvůrčí práci v současné jugo
slávské socialistické společnosti.
III.
Přijatý a od září 1965 zavedený učební plán gymnasií není konečným slo
vem pedagogiky v FSRJ. Podobně jako v řadě evropských zemí probíhají i v ju
goslávských pedagogických kruzích diskuse a výměna názorů o n o v é m p o j e t í c e l é h o š k o l s k é h o s y s t é m u , který má být v předstihu k roz
voji výrobních sil a odpovídat potřebám socialistické společnosti.
Nový školský systém, který by měl po ověření na experim entálních školách vejít v platnost v sedm desátých letech, připomíná do jisté míry současnou koncepci vzdělání v NDR. Návrh jugoslávského pojetí školského systému je zřejmý ze schématu. 4) 5)
4) Prof. Mihaljo Juhas, načalnik u Jugoslovenskog závodu za Školstvo u Beogradu:
Drugi stupanj, Obrazovni nivoi, System ustanova za zobrazowanie, O dgojnoobrazovna struktura priprem nog d k lu sa , Prtprema i obrazovanfe specialnth kategorifa om ladině
— studijní materiály.
5) Materiály ze soukromé cesty do Jugoslávie v roce 1965.
N ávrh n o v é h o sy stém u v z d ě lá n í n a š k o lá c h 1. a II. cy k lu roč.
Návrh na přebudování školského systému vychází z nedostatků, které má dnes základní osmileté vzdělání. Je faktem, že většina žáků si sama přeje po
kračovat ve studiu a také dále navštěvuje některou školu. I v mezinárodním měřítku je přijímán princip kontinuálnosti vzdělání, protože každý člověk se musí i nadále vzdělávat — nechť tedy k tomu dochází organizovaně. Z toho vyplývá pro školu jeden důležitý závěr: škola prakticky nemůže definitivně připravovat pracovníky pro určitá povolání v národním hospodářství, protože se mění nároky na kvalifikaci pracovních sil. Avšak škola »může poskytnout všeobecnou přípravu pro práci, vzdělávat a vychovávat mládež v určitém smě
ru; příprava a získání kvalifikace pro povolání i příprava pro další odborné studium je prpces, který na seba navazuje, opírá se o školu a později se poně
kud odděluje od systému vzdělání mládeže a připojuje se k pracovnímu pro
cesu, k závodům a institucím«.6)
Na základě analýzy požadavků ná vzdělání docházejí přední jugoslávští pedagogové (prof. Mihajlo Juhas a další) k závěru, že současné pojetí škol
II. cyklu (čty řle tá gymnasia, čtyřleté střední a ostatní odborné školy pro vý
chovu středních technických kádrů pro průmysl, zemědělství a služby, i dvou
leté až tříleté učňovské školy a školy s praktickým zaměřením) i systém získávání kvalifikace při zaměstnání naráží na obtíže, které není možno za současné situace odstranit.
Základním nedostatkem je, že se podle nynějšího školského systému žáci rozhodují pro další vzdělání nebo pro povolání v době, kdy není možno jejich schopnosti a předpoklady pro další studium nebo pro praktickou činnost do
statečn ě posoudit.
Návrh nového školského systému prodlužuje povinné vzdělání mládeže o dva 6) Tamtéž
roky a umožňuje odsunout rozhodnutí žáků o další studijní nebo pracovní per
spektivě do doby, kdy jsou pro to zralejší.
Po absolvování povinné desetileté školy mohou žáci na základě osvojených si poznatků všeobecného a polytechnického charakteru postoúpit do vyššího typu školy nebo se začlenit do pracovního procesu, v němž by mládež měla možnost získat si při zaměstnání během krátké doby příslušnou kvalifikaci.
Nový školský systém má umožnit rozvíjet u žáků osobní zájmy a schopnosti a otevřít jim cestu k pracovnímu uplatnění i k dalšímu vzdělání, k němuž mají předpoklady.
Jugosláští pedagogové navrhují rozčlenit vzdělání na školách II. cyklu do dvou etap, a to na:
a) v ž d ě lá n í p říp r a v n é ( d v o u le t é ) ,
b) v z d ě lá n í s p e c iá ln í ( d v o u le t é ) , n a v a z u jící n a p ř íp r a v n é K v z d ě lá n í.
Vyšší a vysoké školy se navrhuje zařadit jako školy III. cyklu (společně se vzděláním směřujícím k získání vědeckých hodností).
Dvouletá střední škola, povinná pro všechny žáky, by prakticky prodlužovala školní docházku na 10 let a byla by žákům přípravou pro povolání i pro další vzdělání. Tento typ školy by žákům poskytoval všeobecné a polytechnické vzdě
lání i základy odborných nauk některého z nejrozšířenějších dělnických po
volání. V učebním plánu se počítá i s výrobní prací žáků.
Absolventi dvouleté (přípravné) střední školy by měli dvě možnosti, a to:
a) začlenit se podle svých zájmů a předpokladů do pracovní činnosti a bě
hem tří až dvanácti měsíců získat při zaměstnání kvalifikaci požadovanou pro dané pracovní místo a vykonat příslušnou »kvalifikační zkoušku; někteří z nich by si při zaměstnání zvyšovali všeobecné vzdělání;
b) studovat na vyšším stupni střední školy.
Speciální vzdělání (3. a 4. ročník střední školy) by se dělilo na vzdělání v gymnasiích (s pěti až šesti volitelnými směry, tedy značně diferencované), poskytující přípravu pro studium na vysoké škole, a na vzdělání ve středních odborných školách, které by vychovávaly různé typy středních techniků a ostat
ních odborných pracovníků se středním vzděláním pro různé úseky národního hospodářství (pro sféru výroby, služeb i kultury).
Kromě předmětů všeobecného vzdělání, povinných pro všechny žáky, se bu
de ve vyučování na střední škole uplatňovat diferenciace v zájmových skupi
nách předmětů, přičemž se budou plně realizovat didaktické zásady a indivi
duální přístup k žákům. Nová koncepce bude vycházet z profilu kádrů se středním vzděláním a z požadavků vysokých škol na přípravu mládeže na střední škole.
Ve školách II. cyklu bude i nadále hrát velkou úlohu ve výchově mládeže praktická činnost, rozvíjení zájmové činnosti a žákovská sam ospráva.
V současné době se teprve rozpracovávají detailní otázky obsahu a orga
nizace p ř í p r a v n é s t ř e d n í š k o l y . V zásadě je však možno říci, že v učebním plánu budou zastoupeny:
a) povinné všeobecně vzdělávací předměty včetně povinné výrobní praxe žáků,
b) volitelné předměty,
c) zájmová činost žáků a žákovská samospráva.
V procentuálním vyjádření bude přibližně 85 % vyučovací doby připadat na všeobecné a polytechnické vzdělání a 15 % bude věnováno obecně technickému vyučování (základy strojírenství, zemědělství a elektrotechniky) a výrobní práci.
Učební plán bude koncipován z hlediska intelektuálního rozvoje mládeže a z hlediska pracovní, morální, estetidké a tělesné výchovy a hygieny.
V povinném vyučování budou zařazeny všeobecně vzdělávací předměty (m a teřský jazyk, cizí jazyk, dějepis se základy státního zřízení, hospodářský ze
měpis, základní ekonomického vzdělání, matem atika, fyzika, chemie, biologie, tělesná výchova, a td .). Kromě toho budou všichni žáci studovat standardní před
měty základů techniky a výroby (základy strojírenství, elektrotechniky, deskrip- tivní geometrii s technickým kreslením, technologii m ateriálu atd .). Na jed
notlivých školách by se měnily základy tohoto oboru, jehož speciálních tech nických poznatků je třeba pro přípravu k hlavním dělnickým povoláním v jednotlivých odvětvích (průmysl, zemědělství, služby atd .). Bude určen i po
čet hodin, po které budou žáci pracovat v praxi, ve výrobní práci.
Vlohy a schopnosti budou moci žáci rozvíjet ve volitelném předmětu, který bude zaveden podle jejich výběru a s přihlédnutím k možnostem školy.
Na přípravnou dvouletou střední školu by těsně navazoval systém studia pracujících, v němž by zam ěstnaná mládež získávala kvalifikaci (organizátorem by mohly být podniky, universita pracujících, školské středisko a j.). Získání kvalifikace studiem při zaměstnání však nebude »slepou uličkou«; umožní, aby na ně navázala odborná škola, poskytující kvalifikaci středního technika.
Pokud se týče organizace přípravné střední školy, není zatím rozhodnuto, zda tato škola bude přičleněna ke školám II. cyklu nebo ke škole základní, či zda bude sam ostatnou jednotkou.
Za předpokladu dobré úrovně výchovně vzdělávací p ráce na obou stupních škol II. cyklu nedojde podle názoru jugoslávských pedagogů ke snížení vzdě
lání v porovnání s dnešními gymnasii. Rovněž s přihlédnutím k situaci v sou
časném odborném školství se dá předpokládat, že nový systém vzdělání bude lepší přípravou mládeže jak pro povolání, tak i pro vysoké školy. V souvislosti s tím bude třeba řešit otázku vzdělání některých skupin mládeže, jak výchovu dětí hudebně a umělecky nadaných, problém studia dospělých na školách II.
cyklu i otázku studia mládeže opožděné ve vývoji.
Zvláštní pozornosti a podrobnějšího rozpracování zaslouží otázka ak celerace (urychlení vzdělání) pro ty žáky, kteří jsou výjimečně nadaní a mohli by absolvovat úplnou střední školu za tři místo za čtyři roky.
Z ávěr
Přestavba školského systému v Jugoslávii se řeší dlouhodobě a odpovědně, o problémech se .diskutuje ve vědeckých pedagogických kruzích i s učitelskou veřejností. Analyzují se připomínky k návrhu »pro« i »proti«. Výše uvedené nové pojetí systému vzdělání a výchovy na školách II. cyklu je hypotézou, kterou na vědeckém základě vypracovaly jugoslávské vědecké pedagogické instituce ( Jugoslovenski závod za školstvo v Bělehradě a j.), a která se bude korigovat závěry z diskuse a potom výzkumně ověřovat na experim entálních školách.
Na základě analýzy dosavadních zkušeností z práce gymnasií a vzhledem
k poslání tohoto typu školy v současné socialistické společnosti byl vypracován a od září 1935 zaveden nový učební plán v gymnasiích SR Srbsko. Učební plán, který má dva směry — společensko-jazykový a m atematicko-přírodověd- ný — zavedly všechny školy, a to v obou směrech. Oproti dosavadnímu učební
mu plánu se lépe hodinami saturují základní předměty — m ateřský jazyk, cizí jazyk a matematika. Ve vyučování se zdůrazňují mezipředmětové vztahy a spojení teorie s praxí. Proto také učební plán ukládá, aby se žáci všech čty ř ročníků účastnili po šesti dnech praxe v každém školním roce.
Představitelé jugoslávské pedagogické vědy se zabývají též řešením nové koncepce systému vzdělání v SFRJ. Návrh vychází z teoreticky zdůvodněného prodloužení povinné školní docházky z osmi na deset let a z celkové změny pojetí škol II. cyklu. Podle návrhu navazuje na základní osmiletou školu dvou
letá přípravná střední škola, z níž teprve odchází mládež do povolání nebo dále studovat na dvouletém gymnasiu nebo na dvouleté střední odborné škole.
Nový školský systém, který přebudovává především školy II. cyklu, se bude po úpravě připomínek z diskuse prověřovat na některých experimentálních školách.
Do r e d a k c e d o š lo v lis to p a d u 1965.
