Postavení a úloha Banky pro mezinárodní platby v mezinárodním měnovém systému

(1)

Bankovní institut vysoká škola Praha

Katedra bankovnictví a pojišťovnictví

Postavení a úloha Banky pro mezinárodní platby v mezinárodním měnovém systému

Bakalářská práce

Autor: Anna Maľová

Bankovní management, Bankovní manaţer

Vedoucí práce: doc. Ing. Jana Marková, CSc.

Praha Duben, 2011

(2)

Prohlášení:

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu.

Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Praze dne 9. dubna 2011 Anna Maľová

(3)

Poděkování

Děkuji touto cestou paní doc. Ing. Janě Markové, CSc., vedoucí mojí bakalářské práce, za čas, který mi v průběhu vytváření práce věnovala, za její věcné připomínky a rady, které jsou pro mne přínosem.

(4)

Anotace

Tato práce si klade za cíl na základě rozboru aktivit Banky pro mezinárodní platby zhodnotit její úlohu a význam v mezinárodním měnovém systému. Popisuje historické okolnosti zaloţení této banky v meziválečném období, její přerod z oficiálního poslání jako banky pro technické vypořádání německých reparací po první světové válce v centrální banku centrálních bank. Seznamuje se zakládacími dokumenty, kde jsou cíle, úkoly a oprávnění této banky s mezinárodním dosahem obsaţeny. Dále představuje organizační strukturu banky s důrazem na tu část, která plní funkce koordinačních center mezinárodních standardizačních orgánů v měnové a finanční oblasti. Na příkladu výsledků hospodaření v letech 2003 a 2010 analyzuje dynamiku a strukturu aktiv a pasiv a poslední výsledky alokace aktiv podle vybraných kritérií. Reformní činnost banky při zabezpečování stability globálního finančního a měnového systému je představena v souborech opatření pod názvem Basel I – III. Rovněţ je zmíněna organizace výzkumu mezinárodního měnového a finančního vývoje a jeho výsledky týkající se především poučení z nedávné krize. Závěr rozebírá šance přijatých opatření na realizaci a na zabezpečení potřebné účinnosti v případě vzniku krizí v budoucnosti.

Annotation

Analyzing the activities of the Bank for International Settlements this paper aims to evaluate its role and importance in the international monetary system. It describes the historical circumstances of the establishment of a bank in the interwar period, its transformation from an official mission as settlement bank for technical German reparations after the First World War, to the central bank of central banks. It acquaints with the documents of incorporation, where are the goals, tasks and authority of this bank with international reach included. Further it shows the organizational structure of the bank with an emphasis on that part which performs the functions of coordination centers of international standards bodies in the monetary and financial areas. On an example of the results of operations for the years 2003 and 2010 it analyzes the dynamics and structure of assets and liabilities and results of the latest asset allocation according to selected criteria. Reform activities of the Bank in fixing stability of the global financial and monetary system are introduced in a set of measures known as Basel I - III. It also mentions systems of the international monetary and financial developments research and their results, which relate mainly to the lessons from the recent crisis. The conclusion assaies chances of the measures taken to implement the necessary security and efficiency in case of crises in the future.

(5)

5

Obsah

Úvod ___________________________________________________________________ 6 1 Zaloţení Banky pro mezinárodní platby _____________________________________ 8 1.1 Historické podmínky a okolnosti ________________________________________ 8 1.2 Zaloţení Banky pro mezinárodní platby – základní dokumenty ________________ 9 1.2.1 Haagská smlouva a Ustavující charta ___________________________________ 11 1.2.2 Stanovy banky ____________________________________________________ 12 1.2.3 Headquarters Agreement ____________________________________________ 14 2 Organizační struktura banky _____________________________________________ 16 2.1 Řídící orgány banky _________________________________________________ 16 2.2 Orgány spolupráce __________________________________________________ 18 2.3 Orgány Basilejského procesu __________________________________________ 19 3 Rozbor aktivit banky ___________________________________________________ 24 3.1 Analýza historického vývoje ___________________________________________ 24 3.2 Hospodaření banky __________________________________________________ 29 3.3 Analýza výsledků v letech 2003 a 2010 __________________________________ 30 4 Banka jako centrum mezinárodní spolupráce ________________________________ 36 4.1 Reformní činnost ____________________________________________________ 36 4.2 Basilejský proces ____________________________________________________ 38 4.2.1 Basel I ___________________________________________________________ 38 4.2.2 Basel II __________________________________________________________ 40 4.2.3 Basel III _________________________________________________________ 42 5 Výzkumná a informační činnost __________________________________________ 46 5.1 Organizace a orientace výzkumu _______________________________________ 46 5.2 Hodnocení pokrizového vývoje podle výzkumu BIS ________________________ 48 5.3 Charakter reforem ___________________________________________________ 50 Závěry _________________________________________________________________ 53 Seznam pouţité literatury __________________________________________________ 56 Seznam příloh ___________________________________________________________ 58

(6)

6

Úvod

Téma práce „Postavení a úloha Banky pro mezinárodní platby v mezinárodním měnovém systému“ jsem si zvolila, protoţe v sobě spojuje historii i současnost. Banka pro mezinárodní platby je nejstarší existující mezinárodní bankovní institucí, na jejíţ půdě se nyní řeší důleţité otázky reformy globálního měnového a finančního systému, které vyhrotila právě skončivší krize.

Cílem mé práce bylo, na základě aktivit Banky pro mezinárodní platby zhodnotit její úlohu a význam v mezinárodním měnovém systému. Vzhledem k provázanosti měnového a finančního systému je často zmiňuji společně.

Banka vznikla v roce 1930 na základě Youngova plánu jako první bankovní instituce se smíšeným veřejným a soukromým kapitálem k vypořádání německých reparací. Současně jí byly dány do vínku funkce a úkoly, které ji profilovaly jako „centrální banku centrálních bank“. K tomuto poslání se BIS hlásila od počátku a počínala si vţdy aktivně, jak pokud šlo o poskytování pomoci při stabilizaci národních měn, tak i při zkoumání systémových problémů světových financí. Velkou pozornost věnovala organizování diskuzí a výměny zkušeností mezi centrálními bankéři a koordinaci jejich činnosti v mezinárodním měřítku.

20. století bylo obdobím zásadních systémových změn ve všech sférách včetně proměn mezinárodního ekonomického, měnového i finančního systému. V těchto proměnách začal být brzy pociťován nedostatek koordinovaného úsilí po nastolení potřebného řádu. Hledání započalo v bankovní oblasti, kde koncentrace velkých mezinárodních bank a světových finančních center nabízí vhodné objekty a nástroje k systémovému řízení. Vedlo k tomu i poznání, ţe všechny váţnější krize vyšly z finanční sféry.

V práci vysvětluji, proč k poznání těchto problémů byla vţdy blíţe BIS a proč se stala místem koordinujícím úsilí národních i mezinárodních měnových a finančních institucí o vlastní regulaci a kontrolu. Úspěch spočíval v tom, ţe banka dokázala přitáhnout k řešení těchto sloţitých problémů odpovídající intelektuální potenciál a jeho výsledky nabízela v dohodě s rozhodujícími členskými bankami „na trhu“ svobodně a nenásilně bez právního či smluvního zmocnění.

(7)

7

Přesvědčení nejdůleţitějších hráčů světové ekonomiky, ţe její návrhy jsou ve stávající konkurenci nejlepší, jí vyneslo postavení řídícího centra mezinárodní spolupráce a regulátora globálního měnového a finančního systému.

V této souvislosti bylo důleţité ukázat organizační strukturu a principy systému tvorby nových bankovních standardů, synergii soustavy standardizačních orgánů sjednocených na půdě BIS, jakoţ i propojenost hlavních a pomocných proudů aktivit napomáhajících udrţování stability mezinárodního systému.

Stejně důleţité bylo ukázat i systém zavádění standardů do praxe, které probíhá na národní úrovni jejich legislativní implementací do národního bankovního systému. Pro důslednou aplikaci pravidel byl vytvořen systém trvalé spolupráce mezinárodních standardizačních a národních aplikačních orgánů, který operativně konzultuje a řeší vzniklé problémy.

Zmínila jsem také organizaci a výsledky výzkumu, které naznačují současné podmínky reforem, jejich rizika a zdůrazňují potřebu jejich včasného zahájení. Úkolem práce nebylo vnikat do ekonomické podstaty reforem, přesto je jejich ekonomický dosah někdy naznačen.

Podkladů pro tuto práci je dostatek, ale jsou především na webových stránkách jak samotné BIS, jejích reformních výborů a orgánů, tak i samostatných vědeckých i soukromých institucí a osob. Jsou uvedeny v odkazech a v seznamu literatury.

Problematika BIS je komplexní, zasahuje všechny sféry měnové a finanční politiky, bankovních nástrojů i bankovní statistiky. Pro pochopení některých pojmů a systémů bylo třeba pouţít některé širší publikace z bankovní oblasti.

Rozsah práce umoţnil seznámit jen s některými vybranými aspekty činnosti BIS.

(8)

8

1 Založení Banky pro mezinárodní platby

1.1 Historické podmínky a okolnosti

¹

Bezprostřední podnět ke vzniku Banky pro mezinárodní platby se zrodil z chaosu, který následoval po ukončení první světové války. Versailleská smlouva, formulovaná na Paříţské mírové konferenci v lednu 1919, vyjadřovala jednoznačně vůli vítězů. Stanovení podmínek bylo provedeno zejména pod tlakem Francie a Belgie, které nesly hlavní tíhu války na Západní frontě.

Pod hrozbou vojenského obsazení Německa a po souhlasu všech politických stran s postupem vlády byla smlouva 28. června 1919 podepsána. Versailleská smlouva nestanovila výši reparací. Vítězné státy se aţ v lednu 1921 dohodly na reparacích ve výši 226 miliard marek ve zlatě se splatností v průběhu 42 let. Odmítnutí této sumy Německem mělo za následek vojenské obsazení velké části Porúří spojenci a zřízení celní hranice (8. března 1921).

Pokračující protestní akce v Německu daly spojencům jasně najevo, ţe tato částka je neúnosná a nepřijatelná. Proto se reparační komise opět sešla a sníţila reparace na 132 mld.

marek, splatných v průběhu 30 let. Tuto částku německá vláda pod tlakem okolností akceptovala, i kdyţ nebyla přesvědčena o její reálnosti.

Jiţ na začátku války Německo odešlo od zlatého standardu s předpokladem, ţe válku vyhraje.

Jestliţe během války byly dopady emisního financování tlumeny regulačními opatřeními, po válce se tyto snahy míjely účinkem. Navíc nutná konverze průmyslu a opatření v sociální oblasti vyvolaly nové velké výdaje, takţe inflace nabyla v roce 1922 a zejména 1923 astronomických rozměrů. Tento vývoj vešel do historie jako odstrašující příklad inflace.

Tehdy stál jeden dolar 4,2 bilióny německých marek a začátkem listopadu 1923 dosáhla cena bochníku chleba 420 miliard marek.

Hyperinflace byla definitivně zastavena měnovou reformou vlády v listopadu 1923. Jejím jádrem bylo ustavení Rentové banky, která vyměňovala jednu rentovou marku za jeden bilión starých marek. Krytí nové marky bylo zajištěno zatíţením průmyslového a pozemkového vlastnictví hypotékou ve výši 3,2 mld. rentových marek a emisí na to konto 2,4 mld.

1 MÜLLER, H. Dějiny Německa. 1. vydání. Praha: NLN, s. r. o., nakladatelství Lidové noviny, 1995. 591 s.

Dějiny států. ISBN 80-7106-125-5. Z tohoto zdroje čerpám v části 1.1.

(9)

9

rentových marek, jimiţ byly z poloviny financovány výdaje vlády a z poloviny poskytovány úvěry bank na obnovu ekonomiky a průmyslu.

I v této situaci však bylo zřejmé, ţe Německo nebude schopné své závazky z reparací plnit.

První pokus o jejich korekci se proto odehrál jiţ v roce 1924, po další vlně vnitropolitických bouří v Německu a po ukončení okupace Porúří a levobřeţního Porýní, na naléhání Anglie a USA.

Dawesův plán na jaře 1924 byl výstupem výboru zřízeného pod vedením amerického finančního experta Charlese G. Dawese. Oţehavost problému reparací nebyla ani zde vyřešena. Celková částka nebyla stanovena, byla však řešena určitá provázanost mezi stanovenými platbami na nejbliţších pět let a financováním německého průmyslu a tím i jeho schopnosti vůbec nějaké reparace splácet. Proto byl Německu poskytnut úvěr ve výši 800 mil.

marek ve zlatě.

Ale ani tyto platby se nedařilo z německé ekonomiky dostat. Proto se v roce 1929 začal rodit Youngův plán², který stanovil reparace na 112 miliard zlatých marek a dobu splatnosti 59 let, tj. splátky 2 mld. marek ročně. Plán byl přijat 12. března 1930.

To uţ ale byla v běhu Velká hospodářská krize (1929–1932), která oslabila vůli vítězných mocností jakkoli tlačit na Německo, aby splácelo i tyto sníţené částky. Proto byly v roce 1932 německé reparace zrušeny.

1.2 Založení Banky pro mezinárodní platby – základní dokumenty

Za otce Banky pro mezinárodní platby (dále jen banka, případně BIS) jsou některými autory³ označovány tři osobnosti, které se shodou okolností zúčastnily také jednání o německých reparacích. Jsou jimi Hjalmar Schacht⁴, Charles G. Dawes⁵ a Owen D. Young⁶. Není známo,

2 HANZAL, J. Youngův plán na úpravu německých reparací (1929). Moderní dějiny, Vzdělávací portál pro učitele, studenty a žáky [online]. 2009 [cit. 2011-03-19]. Dostupný z WWW: http://www.moderni- dejiny.cz/clanek-younguv-plan-na-upravu-nemeckych-reparaci-1929-482/.

3 WOOD, P. Global Banking: The Bank for International Settlements. NewsWithViews.com [online]. 2005 [cit.

2011-03-19]. Dostupný z WWW: http://www.newswithviews.com/Wood/patrick4.htm.

4 Hjalmar Horace Greeley Schacht (1877–1970) byl od roku 1923 prezidentem Říšské banky. 8. března 1930 z této pozice odstoupil na protest proti Youngovu plánu. V roce 1933 se vrátil na post prezidenta Říšské banky. Přestoţe nebyl členem NSDAP, byl v roce 1934 jmenován Adolfem Hitlerem ministrem hospodářství.

Pro nesouhlas s Hitlerem a Göringem ze svých funkcí v roce 1937 odstoupil. Byl souzen v Norimberském

(10)

10

zda k tomu měli pověření od svých vlád, ale idea samostatné mezinárodní banky, která by se zabývala platbami reparací, byla přijata Youngovým výborem 7. června 1929 a stala se oficiálním základem jejího zaloţení.

Současně s tím byla realizována idea „centrální banky centrálních bank“, jakéhosi koordinátora širších aktivit národních centrálních bank, která zaznívala jiţ od konce 19.

století.⁷ Potřeba zaloţení takové banky se stala naléhavou aţ v tomto meziválečném období, kdy důsledky války vedly ke zrušení zlatého standardu a destabilizovaly celý mezinárodní měnový systém.

Vznik BIS jako centrální banky centrálních bank je logickým završením přirozeného vývoje soustavy centrálních bank ve všech ohledech, nejen jako platebního, zúčtovacího, depozitního a úvěrového centra, ale v pokračující globalizaci světové měnové a finanční soustavy i jako řídícího centra mezinárodní spolupráce, usilujícího o dosaţení cílů měnové politiky na mezinárodní úrovni.⁸ Genetická informace tohoto charakteru byla vloţena především do zakládacích dokumentů banky – dohody o zaloţení, statutu a do dohody o výsadách poskytnutých bance vládou Švýcarska.

BIS je komerční bankou s právní strukturou obchodní společnosti s odpovědností omezenou výší akcií registrovaných na jméno příslušného akcionáře. Má postavení mezinárodní organizace se všemi zárukami a výsadami. Tyto podmínky jsou rámcově stanoveny v Haagské smlouvě a dále rozvedeny ve Stanovách a v Bruselském protokolu z 30. 7. 1936 a znovu potvrzeny v Headquarters Agreement z roku 1987 (viz část 1.2.3).

procesu, který jej shledal nevinným. Po válce působil jako hospodářský poradce v rozvojových zemích.

(Vypracováno s pouţitím Metapedie, Alternativní encyklopedie.)

5 Charles G. Dawes byl v roce 1921 ředitelem amerického Výboru pro rozpočet. V roce 1923 slouţil ve Spojenecké komisi pro reparace ustavené vítěznými mocnostmi. Později napsal knihu na téma stabilizace německé ekonomiky, která mu vynesla Nobelovu cenu za mír v roce 1925. Byl také viceprezidentem USA (1925–1929) za prezidenta Calvina Coolidge, pak velvyslancem v Anglii (1931). Bankovní kariéru završil v City National Bank and Trust v Chicagu jako předseda bankovní rady v letech 1932–1951, kdy zemřel.

6 Owen D. Young byl americký podnikatel v oboru rozhlasového vysílání (rádio RCA 1919–1933) i průmyslu (předseda správní rady General Electric 1922–1939). V roce 1932 kandidoval na prezidenta Spojených států, ale prohrál v souboji s F. D. Rooseweltem.

7 MARKOVÁ, J. Mezinárodní měnové instituce. 1 vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická, 2002. 251 s. ISBN 80-245-0431-6.

8 BORDO, M. D. A Brief History of Central Banks. Federal Bank of Cleveland [online]. 2007 [cit. 2011-03- 27]. Dostupný z WWW: http://www.clevelandfed.org/research/commentary/2007/12.cfm.

(11)

11 1.2.1 Haagská smlouva a Ustavující charta

BIS vznikla na základě Haagské smlouvy z 20. 1. 1930, plným názvem Convention Respecting the BIS⁹, mezi zakládajícími státy a Švýcarskem. Je to jen dvoustránkový dokument, jehoţ signatáři jsou vlády Německa, Belgie, Francie, Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, Itálie a Japonska, na straně jedné a vláda Švýcarské konfederace, na straně druhé, jako poskytovatel sídla a garant zvláštního zacházení.

V článku 1 se Švýcarsko zavazuje poskytnout Bance pro mezinárodní platby výsadu spočívající v konstitučním závazku (nikdy) neanulovat Ustavující chartu (Constituent Charter of the BIS), neměnit ani nedoplňovat ji ani nesankcionovat změny Statutu banky uvedené v článku 4 charty jinak, neţ se souhlasem signatářů, tj. vlád, které podepsaly tuto dohodu.

Článek 2 upravuje způsob řešení rozdílů ve výkladu smluvních dokumentů při jejich aplikaci předloţením arbitráţnímu soudu.

Článek 3 stanoví, ţe smlouva je uzavřena na dobu 15 let a podléhá ratifikaci ze strany Švýcarské konfederace. Ratifikační dokument bude uloţen na Ministerstvu zahraničních věcí v Paříţi.

Protoţe švýcarské právo vyţadovalo zvláštní souhlas s pobytem banky na území Švýcarska v závislosti na celé době jejího pobytu a tento souhlas byl obdrţen, 10. června 1930 byla smlouva prodlouţena na celou dobu umístění banky na jeho území, tj. bez časového omezení.

Po ratifikaci vstoupila smlouva v účinnost 24. února 1930 a banka mohla zahájit svoji činnost.

BIS je tak nejstarší mezinárodní institucí v systému mezinárodních finančních a měnových vztahů 20. století.

Součástí Haagské smlouvy je Ustavující charta (Constituent Charter of the BIS)¹⁰, upravující podmínky důleţité pro existenci a fungování banky.

9 Convention respecting the Bank for International Settlements. Bank for International Settlements [online].

1930 [cit. 2011-03-20]. Dostupný z WWW: http://www.bis.org/about/convention-en.pdf.

10 Constituent Charter of the Bank for International Settlements. Bank for International Settlements [online].

1930. [cit. 2011-03-20]. Dostupný z WWW: http://www.bis.org/about/charter-en.pdf.

(12)

12

Zatímco Haagská smlouva je smlouvou mezi vládami, Charta je smlouvou zakladatelů, kterými jsou vládami zmocněné centrální banky Belgie, Francie, Německa, Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, Itálie a Japonska a také bankovní skupina, sestávající ze soukromých bank USA, jmenovitě J. P. Morgan and Co. of New York, First National Bank of New York, New York, First National Bank of Chicago, Chicago.

Podpisem Charty byla banka reálně zaloţena, její struktura, operace a činnost byly vymezeny stanovami, které byly současně s ní schváleny. Charta stanoví zásadu, podle níţ lze nejdůleţitější články statutu měnit a doplňovat jen po odsouhlasení návrhů dvoutřetinovou většinou členů představenstva, následném schválení většinou valné hromady a po přijetí nového znění článku doplňujícího či pozměňujícího chartu banky. Změny těchto článků, pokud budou provedeny v souladu s chartou, budou platné a účinné bez ohledu na budoucí změny švýcarského práva.

1.2.2 Stanovy banky

Stanovy¹¹ banky (Statutes of the Bank for International Settlements) byly přijaty současně jako třetí ustavující dokument 20. ledna 1930. Jejich účel spočívá v podrobném výčtu cílů, způsobu řízení, provádění operací a chování banky při jejím působení na mezinárodních trzích.

Jak bylo uvedeno v předchozí části, Charta stanoví důleţitou procesní zásadu pro změny vybraných článků stanov. Týká se to sídla banky, jejích cílů, změny základního kapitálu, práva volby a účasti na valné hromadě, oprávnění k provádění vyjmenovaných operací, či naopak zákazu provádění některých, zásad hospodaření banky a dělení ročního zisku. Ostatní články lze měnit na základě jednodušší procedury, tj. po schválení dvoutřetinovou většinou představenstva a nadpoloviční většinou valné hromady vstupují nové návrhy v platnost.

Dále uvádím převáţně ve volné parafrázi některé z nejdůleţitějších článků.¹² Podle článku I/3 stanov banky je jejím cílem podporovat spolupráci centrálních bank a zabezpečovat dodatečné prostředky pro mezinárodní finanční operace; působit jako zplnomocněnec a zprostředkovatel

11 Statutes of the Bank for International Settlements. Bank for International Settlements [online]. 2005 [cit.

2011-03-19]. Dostupný z WWW: http://www.bis.org/about/statutes-en.pdf.

12 viz¹¹

(13)

13

ve věcech mezinárodních finančních vypořádání na základě dohod se zainteresovanými stranami.

Kapitál můţe být zvýšen či sníţen na návrh představenstva, schválen jeho dvoutřetinovou většinou a přijat dvoutřetinovou většinou účastníků valné hromady (čl. II/8). Odpovědnost akcionářů je limitována nominální hodnotou jimi drţených akcií (čl. II/11).

Drţení akcií dává právo jen na podíl na zisku (čl. II/13) a nezakládá automatické právo volby a účasti na valné hromadě. Takové právo vykonává centrální banka kaţdé členské země nebo jmenovaný zástupce. Článek připouští široký okruh institucí, které mohou drţitele zastupovat, to však podléhá souhlasu představenstva BIS (čl. II/14).

Operace banky musí být prováděny v souladu s měnovou politikou centrálních bank zainteresovaných zemí. Pokud centrální banka dané země na dotaz BIS v přiměřené době vyjádří svůj nesouhlas, taková operace se nesmí uskutečnit (čl. III/19).

Výčet operací, které můţe banka provádět, je v podstatě shodný s operacemi komerčních bank. Podstatné jsou ty operace, které banka provádět nesmí, a sice: vydávat směnky splatné po předloţení drţitelem, provádět akcept cizích směnek, poskytovat úvěry vládám, otevírat běţné účty na jména vlád, získat dominantní vliv v jakémkoli obchodě s výjimkou případů, kdy je třeba ponechat volnost konání dluţníkovi po dobu umoţňující uhradit dluţné pohledávky banky (čl. III/24).

Banka musí být řízena se zvláštním ohledem na zachování své likvidity. Za tím účelem musí udrţovat aktiva přiměřená splatnosti a charakteru svých pasiv. Tyto proporce má za úkol stanovovat představenstvo banky.

Při zaloţení Banky pro mezinárodní platby byl upsán základní kapitál ve výši 500 mil.

švýcarských franků, rovnající se 145.161.290,32 gramům čistého zlata, rozděleným na 200 tisíc akcií. Kaţdá z devíti bank upsala 16 tisíc akcií. Tak měla bankovní skupina USA v souhrnu třikrát větší zastoupení neţ ostatní jednotlivé země.¹³ Tento zjevný nesoulad ve struktuře banky přetrval velmi dlouho, ale nevyvolával ţádné viditelné kontroverze.

13 WOOD, P. Global Banking: The Bank for International Settlements. NewsWithViews.com [online]. 2005 [cit.

2011-03-19]. Dostupný z WWW: http://www.newswithviews.com/Wood/patrick5.htm.

(14)

14

Aţ v roce 2001 na mimořádné valné hromadě došlo k nápravě. BIS to zdůvodnila jako odstranění konfliktu zájmů mezi soukromými vlastníky a cíli banky. V té době bylo v jejich drţení 13,7 % akcií. Odkup byl uskutečněn za hotovost 725 mil. USD. Situace byla vyřešena ve stanovách přechodnými ustanoveními článku 18(A), podle nichţ banka nuceně vykoupila jejich akcie za cenu 16 tisíc švýcarských franků za jednu. Nejprve byla zrušena registrace těchto akcií na soukromé osoby, čímţ prakticky přešly do drţení banky a pak byly nabídnuty k odkupu ostatním akcionářům za stejnou cenu.¹⁴

Výše a kvalita základního kapitálu doznala dále zásadní změny v roce 2003. V souladu s pravidly Mezinárodního měnového fondu (MMF) bylo rozhodnuto o přechodu na měnové jednotky „zvláštní práva čerpání“ (SDR – Special Drawing Rights) a výše základního kapitálu byla nově stanovena na 3 miliardy SDR., rozdělené na 600.000 akcií, po 5.000 SDR, vydaných ve třech emisích. První dvě jiţ byly vydány. Třetí můţe být emitována na základě rozhodnutí představenstva najednou či v několika částech podle potřeby.¹⁵

1.2.3 Headquarters Agreement

Od 10. února 1987 platí nová dohoda mezi BIS a Švýcarskou konfederací ohledně práv a výsad banky na švýcarském území, zvaná Headquarters Agreement¹⁶, která nahradila Bruselský protokol z roku 1936.

Tato dohoda:

- potvrzuje mezinárodní právní subjektivitu a právní způsobilost banky na švýcarském území a poskytuje svobodu a autonomii bance ve všech ohledech ale jen u akcí, které jsou obsahem její činnosti jakoţto mezinárodní organizace. Týká se také ochrany a nedotknutelnosti majetku a budov nebo částí budov a okolních pozemků bez ohledu na majitele, pokud slouţí účelům banky. Nedotknutelnost archivů, dokumentů či jakýchkoli archivních médií je garantována navţdy;

14 BIS 71st Annual Report - June 2001 - Activities and Balance Sheet. Bank for International Settlements [online]. 2001 [cit. 2011-03-20], s. 172–173. Dostupný z WWW:

http://www.bis.org/publ/arpdf/ar2001e9.pdf.

15 73rd Annual Report. Bank for International Settlements [online]. 2003 [cit. 2011-03-20], s. 201. Dostupný z WWW: http://www.bis.org/publ/arpdf/ar2003e9.pdf.

16 Agreement between the Swiss Federal Council and the Bank for International Settlements to determine the Bank’s legal status in Switzerland. Bank for International Settlements [online]. 2003 [cit. 2011-03-20].

Dostupný z WWW: http://www.bis.org/about/headquart-en.pdf.

(15)

15

- poskytuje imunitu vůči výkonu švýcarského práva a rozhodnutí švýcarských soudů v rozsahu, v jakém ji připouští v jednotlivých případech předseda či generální ředitel banky nebo jimi zmocněný představitel;

- zaručuje osvobození od přímého zdanění majetku federálními, kantonálními či komunálními daněmi s výjimkou budov, pokud nejsou ve vlastnictví banky nebo jí nejsou vyuţívány;

- poskytuje výsadní zacházení při celním řízení, které je regulováno dohodou o preferencích poskytovaných mezinárodním organizacím. Zaručuje svobodné provádění všech operací podle stanov jak ve Švýcarsku, tak se zahraničím.

Penzijní a jiné speciální fondy banky mají podle této smlouvy stejné zacházení jako fondy týkající se movitého vlastnictví banky. Pohlíţí se na ně jako na účelová aktiva ke krytí pohledávek banky.

Banka je vyňata ze švýcarského systému pracovního práva a penzijního pojištění, jakoţ i zdanění zaměstnaneckých platů a odměn, pokud jde o pracovníky, kteří nejsou švýcarskými občany. Členům představenstva a vedení banky a představitelům členských centrálních bank jednotlivých zemí, pokud se pohybují na území Švýcarska, jsou poskytovány různé daňové a celní výsady jako diplomatickému sboru. Švýcarsko nenese odpovědnost za činnost banky či jejích funkcionářů na mezinárodním poli.

(16)

16

2 Organizační struktura banky

2.1 Řídící orgány banky

Organizační struktura banky je podřízena jejímu poslání napomáhat centrálním bankám v jejich úsilí o dosahování finanční stability, podporovat mezinárodní spolupráci a slouţit jako banka pro centrální banky. Právě taková struktura umoţňuje efektivní a disciplinované řízení sloţitých struktur spolupráce.

Nejvyššími rozhodovacími orgány BIS jsou:

Výroční valná hromada (Annual General Meeting), sestávající z členských centrálních bank a jim na roveň postavených centrálních orgánů (Příloha č. 1), je nejvyšším orgánem BIS. Jmenovaní zástupci členských institucí mají právo účasti a rozhodování na Výroční valné hromadě, která zasedá nejpozději do čtyř měsíců po skončení finančního roku (31.března). Zde rozhodují o rozdělení zisku, schvalují výroční zprávu a závěrečný účet, odměny členům představenstva a volí externí auditory. Kromě toho jsou podle potřeby svolávány mimořádné valné hromady, které projednávají a schvalují statutární a procesní změny zásadního rázu podle příslušných článků stanov banky¹⁷.

Správní rada (Board)¹⁸, (Příloha č. 2), má 19 členů a zodpovídá za určování strategie a politiky Banky a kontrolu jejího vedení. Jejím předsedou je prezident banky Christian Noyer z Francie, zvolený v březnu 2010. Rada se schází nejméně 6 x ročně.

Vedení banky (Management)¹⁹, (příloha č. 3), řídí generální ředitel, jímţ je nyní Jaime Caruana, který je odpovědný správní radě. Jeho poradním orgánem je Výkonný výbor (Executive Committee) v čele s generálním ředitelem jako předsedou a členy – náměstkem generálního ředitele a vedoucími tří hlavních částí banky: generálního sekretariátu, bankovního úseku a měnového a ekonomického úseku. Členy výboru jsou také zástupci vedoucích hlavních úseků a vedoucí Institutu pro finanční stabilitu.

17 Statutes of the Bank for International Settlements, Chapter V, General Meeting. Bank for International Settlements [online]. 2005 [cit. 2011-03-27]. Dostupný z WWW: http://www.bis.org/about/statutes-en.pdf.

18 Statutes of the Bank for International Settlements, Chapter IV, Board and Management. Bank for International Settlements [online]. 2005 [cit. 2011-03-20]. Dostupný z WWW:

http://www.bis.org/about/statutes-en.pdf.

19 viz ¹⁸

(17)

17

Organizační strukturu BIS²⁰ (příloha č. 4) lze rozdělit na útvary ryze bankovní a na útvary širší profilace, plnící navíc úkoly mezinárodní spolupráce.

Ke štábním útvarům podřízeným přímo správní radě či jejímu předsedovi patří výbory strategického zaměření a kontroly:

- Výbor pro řízení bankovních záleţitostí a rizik, - Výbor pro otázky auditu,

- Výbor pro administrativní záleţitosti, - Nominační výbor,

- Sekretariát správní rady.

Generální ředitel řídí provozní a pomocné bankovní útvary, jmenovitě:

- bankovní úsek, kam patří treasury, řízení aktiv, bankovní operace a finanční analýzy, - generální sekretariát, který zahrnuje ostrahu budov a logistiku, komunikace, účetnictví,

lidské zdroje, informační sluţby a organizaci účelových schůzek,

- pomocné útvary jako právní úsek, kontrola rizik a likvidity a oddělení kontroly operačních a normativních rizik.

Na půdě banky nalezneme sekretariáty mezinárodních orgánů spolupráce, které zajišťují jednotlivé odborné úseky banky:

- Měnový a ekonomický úsek hostí sekretariáty Basilejského výboru pro bankovní dohled a Výboru pro finanční stabilitu.

- Úsek řízení a koordinace měnové politiky hostí sekretariáty Výboru pro globální finanční systém, Výboru pro platební a zúčtovací systém, Výboru pro finanční trhy a Skupiny pro kontrolu centrálních bank.

- Útvar výzkumu a statistiky hostí sekretariát Výboru Irvinga Fishera pro otázky bankovní statistiky.

Kromě toho banka hostí sekretariáty Výboru pro finanční stabilitu, Mezinárodního sdruţení pro pojišťování vkladů a Mezinárodního sdruţení pojišťovacích inspektorů.

20 Organigram. Bank for International Settlements [online]. 2011 [cit. 2011-03-20]. Dostupný z WWW:

http://www.bis.org/about/organigram.pdf.

(18)

18

Do sféry mezinárodní spolupráce patří také Institut pro finanční stabilitu a zastoupení banky pro Asii a Pacifik a pro obě Ameriky.

2.2 Orgány spolupráce

BIS je rovněţ organizačním centrem podpory globálních orgánů mezinárodní spolupráce členských centrálních bank, jako je Shromáţdění k otázkám globální ekonomiky (Global Economy Meeting, GEM) a Shromáţdění guvernérů všech členských bank (All Governor´s Meeting).

Shromáždění pro otázky globální ekonomiky (Global Economy Meeting – GEM)²¹ je stálý vrcholný pracovní a řídící orgán, určený ke sledování a posuzování otázek vývoje světové ekonomiky a k přímému řízení vybraných výborů. Sestává z guvernérů třiceti členských centrálních bank včetně Evropské centrální banky a Federální rezervní banky, New York, které představují 82 % globálního HDP. Zástupci dalších patnácti centrálních bank se účastní schůzek jako pozorovatelé. Mezi nimi je i Česká národní banka.

V lednu 2010 se uskutečnila rozsáhlá reforma struktury řízení odborných orgánů, kdyţ do kompetence GEM přešlo přímé podřízení některých výborů, jmenovitě Výboru pro globální finanční systém (Committee on the Global Financial System), Výboru pro platební a zúčtovací systémy (Committee on Payment and Settlement Systems) a Výboru pro finanční trhy (Markets Committee), které byly celá desetiletí řízeny přímo skupinou G10.

Vzhledem k velkému rozsahu činností GEM vytvořilo představenstvo banky informační skupinu ECC (Economic Consultative Commitee), která má za úkol připravovat návrhy na pracovní priority, jmenování členů výborů a schvalování změn v jejich formě a organizaci a předkládat je GEM ke schválení. Předsedou GEM je v současné době Jean-Claude Trichet, prezident Evropské centrální banky, který byl pověřen také vedením ECC.

Dalším podobným orgánem je Shromáždění guvernérů všech členských bank²² (All Governor´s Meeting), kde se projednávají klíčové problémy aktuálního vývoje, jako jsou

21 80th Annual Report, Bimonthly meetings and other regular consultations. Bank for International Settlements [online]. 2010 [cit. 2011-03-27]. Dostupný z WWW: http://www.bis.org/publ/arpdf/ar2010e8.pdf.

22 80th Annual Report, Bimonthly meetings and other regular consultations. Bank for International Settlements [online]. 2010 [cit. 2011-03-27], s. 109. Dostupný z WWW: http://www.bis.org/publ/arpdf/ar2010e8.pdf.

(19)

19

zejména systémová rizika na finančních trzích, hledání nástrojů, jak jim čelit, řešení globální bankovní krize, zajištění likvidity bank a podobně.

All Governor´s Meeting řídí činnost dalších orgánů, jmenovitě Skupiny pro řízení centrálních bank (Central Bank Governance Group) a Výbor Irvinga Fishera pro statistiku centrálních bank (Irving Fisher Commitee for Central Banks Statistics), protoţe charakter jejich činnosti vychází za rámec bankovní problematiky projednávané na půdě GEM.

2.3 Orgány Basilejského procesu

²³

BIS charakterizuje tento proces jako svoji podporu činnostem sekretariátů uvedených výborů a asociací nacházejících se na její půdě, které mají za úkol koordinovat národní finanční orgány a mezinárodní standardizační instituce za účelem vypracování a zavedení souboru účinných opatření vedoucích ke stabilizaci a zvýšení úrovně kontroly mezinárodního měnového a finančního systému.

Tento proces je zaloţen na vyuţití pruţnosti a otevřenosti výměny informací, podpory ze strany výzkumu, expertíz a zkušeností BIS, zavádění standardů na národní úrovni a synergie společného umístění standardizačních orgánů na půdě banky. Jde o tyto výbory a asociace:

1. Výbor pro finanční stabilitu (Financial Stability Board, FSB), který je řídícím a koordinačním centrem národních měnových a finančních orgánů a mezinárodních normotvorných institucí.

2. Basilejský výbor pro bankovní dohled (Basel Committee on Banking Supervision, BCBS), který je klíčovým mezinárodním standardizačním orgánem v oblasti bankovní, měnové a finanční.

3. Výbor pro globální finanční systém (Committee on the Global Financial System, CGFS), který sleduje a analyzuje prvky a faktory makrofinanční stability.

4. Výbor pro platební a zúčtovací systém (Committee on Payment and Settlement System, CPSS), jenţ analyzuje a tvoří normy pro platební, clearingovou a zúčtovací infrastrukturu.

5. Výbor pro finanční trhy (Markets Committee, MC), který studuje mechanizmy finančních trhů.

23 80th Annual Report, Basel process, Activities of BIS–hosted groups. Bank for International Settlements [online]. 2010 [cit. 2011-03-27], s. 109–110. Dostupný z WWW:

(20)

20

6. Skupina pro otázky řízení centrálních bank (Central Banks Governance Group, CBGG), která studuje otázky organizačních struktur a operací centrálních bank.

7. Výbor Irvinga Fishera pro statistiku centrálních bank (Irving Fisher Committee on Central Bank Statistics, IFC), jenţ se zaměřuje na statistické údaje centrálních bank, včetně údajů o ekonomické, měnové a finanční stabilitě.

8. Mezinárodní sdruţení pojišťovatelů vkladů (International Association of Deposit Insurers, IADI), které sleduje vlivy pojištění vkladů na finanční stabilitu.

9. Sdruţení pojišťovacích inspektorů (Association of Insurance Supervisors, IAIS), které usiluje o zkvalitnění kontroly pojišťovací činnosti.

Uvedené orgány nejsou organizačními sloţkami BIS a nejsou jí nijak podřízeny. Banka působí jen jako základna pro jejich sekretariáty a zabezpečuje jejich provoz. S několika málo výjimkami pracovníci banky nejsou členy těchto výborů, které tvoří hlavně finanční a bankovní experti. Banka je však rozhodujícím článkem při přípravě výzkumu a analýz měnových a finančních problémů a poskytuje jim tyto sluţby. Její měnový a ekonomický úsek spravuje databáze, které jsou všeobecně k dispozici členským organizacím.

Výše uvedené výbory se štěpí na mnoho dalších podvýborů a pracovních skupin, které spolu mnohdy tvoří účelová sdruţení k rozpracování dílčích otázek a jsou řízena a podřízena uvedeným vrcholným orgánům. Jejich souhrnný počet s určitostí přesahuje stovku. Tato situace je dosti nepřehledná i pro odborníky.

BIS poskytuje sluţby sekretariátů všem těmto devíti orgánům, včetně FSB (Financial Stability Board). Z nich orgány uvedené výše v bodech 2 – 7 jsou sice napojeny na BIS, ale jsou samostatné při rozhodování o své náplni a činnosti. Naproti tomu FSB, International Association of Deposit Insurers (IADI) a International Association of Insurance Supervisors (IAIS) jsou zcela samostatné, protoţe se bankovní problematikou přímo nezabývají.

Výbor pro finanční stabilitu (Financial Stability Board, FSB)²⁴ je vrcholný mezinárodní orgán, který na mezinárodní úrovni koordinuje spolupráci národních finančních institucí a mezinárodních standardizačních orgánů za účelem vytvoření ucelené a účinné regulační a

24 80th Annual Report, Activities of BIS–hosted groups, Financial Stability Board. Bank for International Settlements [online]. 2010 [cit. 2011-03-27], s. 111–112. Dostupný z WWW:

(21)

21

kontrolní politiky v bankovní soustavě. Snaţí se vytvořit příznivé podmínky pro její zavedení napříč sektory a právními systémy do národních ekonomik. Byl zaloţen 2. dubna 2009 rozhodnutím států G20 jako náhrada za Fórum finanční stability (Financial Stability Forum).

Tím se mu dostalo silného mandátu největších ekonomik světa.

Výbor je sloţen z 24 zástupců včetně všech zemí G20, Evropské centrální banky a Evropské komise. Účastníky jednání jsou také představitelé mezinárodních finančních institucí, jako je BIS, MMF, OECD a Světová banka (World Bank) a mezinárodních standardizačních orgánů BCBS, CGFS, CPSS, International Accounting Standards Board (IASB), IAIS a International Organization of Securities Commissions (IOSCO). Vzhledem k velkému rozsahu problematiky působí v jeho rámci několik organizačních a pracovních výborů podle odborného zaměření.

Basilejský výbor pro bankovní dohled (Basel Committee on Banking Supervision, BCBS) je vůdčím orgánem Basilejského procesu.²⁵ Výbor zaujímá pozici vrchního světového bankovního regulátora. Jeho řídícím orgánem je skupina guvernérů centrálních bank (Group of Central Bank Governors) a vedoucích bankovního dohledu (Heads of Supervision), která se pravidelně schází na půdě BIS a vykonává dohled nad prací BCBS.

Výbor byl zaloţen jiţ v roce 1974 skupinou centrálních bank zemí G10 jako reakce na systémové platební riziko, které se projevilo tím, ţe zahraniční platba byla německé Herstatt Bank²⁶ sice doručena ale v důsledku jejího krachu nemohla být doručena klientům.

Hlavní náplní výboru je vypracování programu reformních kroků na ozdravení systému mezinárodních financí vymezením a identifikací systémových rizik a vytvořením potřebného prostoru pro udrţitelný ekonomický růst. Cestu vidí v posílení národních kontrolních systémů zvýšením efektivnosti bankovního dohledu a kontrolních mechanizmů s minimem předpisů, které jsou srozumitelné a proveditelné.

25 About the Basel Committee. Bank for International Settlements [online]. 2009 [cit. 2011-03-20]. Dostupný z WWW: http://www.bis.org/bcbs/index.htm.

26 Herstatt bank Economyppoint.org. [online]. 2006 [cit. 2011-03-27]. Dostupný z WWW:

http://www.economypoint.org/h/herstatt-bank.html.

(22)

22

V roce 2009 byl rozšířen na 27 členů oprávněných reprezentovat většinu členských centrálních bank a institucí bankovního dohledu.Šlo hlavně o státy G20, které dosud nebyly jeho členy.

Basilejský výbor (BCBS) spolupracuje s ostatními orgány a institucemi prostřednictvím Společného fóra (Joint Forum) a Koordinační skupiny (Coordination Group). Fórum bylo vytvořeno v roce 1996 za účelem zkoumání otázek společných pro bankovnictví, bezpečnost a pojišťovnictví, včetně otázek řízení finančních sekcí. Koordinační skupina je vyšší řídící orgán sdruţující vedoucí pracovníky stojící v čele BCBS, Mezinárodní organizace komisí pro bezpečnost (IOSCO), Mezinárodního sdruţení pojišťovacích inspektorů (IAIS) a také předsedu Společného fóra. Schází se dvakrát ročně.

Vzhledem k velkému rozsahu činností je výbor členěn do zhruba třiceti pracovních skupin a podskupin. O jeho činnosti bude podrobněji pojednáno v další části práce.

Výbor pro globální finanční systém (Committee on the Global Financial System, CGFS) sleduje vývoj finančního trhu a analyzuje jeho vliv na finanční stabilitu. Členy Výboru jsou viceguvernéři a vyšší funkcionáři 23 centrálních bank a ekonomický poradce BIS.

V uplynulém období zkoumal odezvu veřejného i soukromého sektoru na finanční krizi prostřednictvím různých pracovních skupin.

Výbor pro platební a zúčtovací systémy (Committee on Payment and Settlement Systems, CPSS) působí na upevnění infrastruktury finančního trhu zaváděním bezpečného a efektivního platebního, clearingového a zúčtovacího systému. Členy Výboru jsou zástupci 25 centrálních bank.

Výbor pro trhy (Markets Committee, MC) sdruţuje 21 centrálních bank, jejichţ zástupci jsou vyšší vedoucí pracovníci. Jeho úkolem je sledovat vývoj na finančních trzích a vyhodnocovat jeho vliv na fungování trhů a operace centrálních bank. K těmto problémům publikuje specializované instrukce a organizuje diskuze na vlastní půdě.

Skupina pro otázky řízení centrálních bank (Central Bank Governance Group, CBGG) se s podporou BIS zabývá výzkumem organizační výstavby centrálních bank jako institucí provádějících veřejnou politiku, dotýkající se zájmů celé společnosti. K těmto otázkám pořádá

(23)

23

společně Central Bank Governance Network pravidelné fórum Central Bank Governance Forum.

Výbor Irvinga Fishera pro otázky statistiky centrálních bank (Irving Fisher Committee on Central Bank Statistics) sdruţuje 66 centrálních bank, mezinárodních a regionálních organizací a slouţí jako fórum k projednání otázek sběru a vykazování statistiky ukazatelů měnové a finanční stability.

Mezinárodní sdružení pojišťovatelů vkladů (International Association of Deposit Insurers, IADI) významně přispívá ke stabilitě finančních systémů šířením spolupráce na mezinárodním poli mezi pojišťovateli vkladů a zainteresovanými hráči na finančním trhu.

V současné době se této spolupráce aktivně účastní 78 organizací, z nichţ je 60 pojišťovatelů.

Mezinárodní sdružení pojišťovacích inspektorů (International Association of Insurance Supervisors, IAIS) hostí BIS od roku 1998. Jeho cílem je stanovit mezinárodně platná pravidla zlepšující dohled nad pojišťovnictvím, rozvíjet mezinárodní spolupráci zaloţenou na výměně informací a spolupráci a tím přispívat ke globální finanční stabilitě. IAIS je členem Financial Stability Board a pracovní skupiny Joint Forum, společně s BCBS a IOSCO.

BIS má svůj zastupitelský úřad pro Asii a Pacifickou oblast (Asian Office) v Hongkongu a Zastupitelský úřad pro Ameriky (Americas Office) v Mexico City. Tyto úřady napomáhají rozvoji spolupráce s regiony formou konferencí a seminářů, prováděním výzkumné činnosti a výměnou informací. Asijské zastoupení poskytuje také bankovní sluţby regionálním bankovním institucím.

(24)

24

3 Rozbor aktivit banky

3.1 Analýza historického vývoje

Dnes je BIS nejstarší mezinárodní bankovní institucí a hlavní figurou v úsilí o rozvoj stabilní mezinárodní spolupráce centrálních bank.

BIS byla zaloţena bez jakýchkoli právních či politických pravomocí, avšak vţdy se povaţovala za významnou součást mezinárodního bankovního systému. Netrpěla komplexem malosti či nemohoucnosti a aktivně směřovala k pevnému uchopení svého poslání.

Do zrušení německých reparací v roce 1932 se zabývala i těmito platbami a úvěrovala je jak z vlastních zdrojů, tak z vkladů členských bank. Start banky byl úspěšný, protoţe hned v prvním roce činnosti dosáhl objem aktiv k 31. březnu 1931 výše 1.901 mil. švýcarských franků, z nichţ 800 milionů nemělo ţádnou spojitost s německými reparacemi²⁷. I v dalších letech se zabývala vyrovnáním plateb z těch úvěrů Německu, kde vystupovala jako zmocněnec (trustee). Z těchto aktivit jí dodnes zbylo jméno Bank for International Settlements. Český překlad výrazu “settlements” slovem“platby” je hodně zjednodušený.

Mnohem lépe by ji slušelo v názvu “banka pro mezinárodní vyrovnání (plateb)”, jak se jiţ někdy nekonvečně objevuje v českém tisku.²⁸

Uţ v listopadu 1930 organizuje BIS na své půdě schůzku expertů pro měnové otázky. Kdyţ bylo třeba, organizovala finanční podporu mezinárodnímu měnovému systému. V dubnu 1931 poskytuje Španělsku půjčku na stabilizaci kurzu pesety, v témţe roce další úvěry na stabilizaci měn Rakousku, Maďarsku a Jugoslávii, syndikovaný úvěr Německu ve výši 100 mil.USD atd. po celou dobu své předválečné existence²⁹.

V době hospodářské krize a po zrušení zlatého standardu Anglií (1931) a posléze i Spojenými státy (1933) přicházejí na řadu otázky měnového standardu a úlohy centrálních bank. Banka se účastní konference Ligy národů o světových měnových a ekonomických problémech

27 Bank for International Settlements, First Annual Report for the Business Year Ended March 31. Bank for International Settlements [online]. 1931 [cit. 2011-03-27]. Dostupný z WWW:

http://www.bis.org/publ/arpdf/archive/ar1931_en.pdf.

28 Banku pro mezinárodní vyrovnání plateb povede Christian Noyer. E15.czWeb site [online]. 2010 [cit. 2011- 03-27]. Dostupný z WWW: http://zpravy.e15.cz/byznys/finance-a-bankovnictvi/banku-pro-mezinarodni- vyrovnani-plateb-povede-christian-noyer-2.

29 BIS Chronology 1929-1939. Bank for International Settlements [online]. [cit. 2011-03-27]. Dostupný z WWW: http://www.bis.org/about/chronology/1929-1939.htm.

(25)

25

(1933) a jednání o třístranné měnové dohodě mezi Francií, Velkou Británií a USA (1936).

Otázky měnové stability pak zaujímají v činnosti BIS trvalé místo. Také jiţ v roce 1933 se banka začíná zabývat otázkami úlohy a postavení centrálních bank v národním i mezinárodním měnovém systému. Jiţ v té době zaznívá poţadavek na samostatnost a nezávislost centrálních bank v právním i politickém smyslu a na kontrolu měnového vývoje a jeho řízení.

Druhá světová válka dočasně přerušila tyto aktivity BIS a přisoudila jí povinnost vypořádat se s novými problémy. Po připojení Rakouska k Říši dochází k likvidaci Rakouské národní banky a k přeregistraci 4.000 akcií BIS na jméno Říšské banky Německa.³⁰ Podobně, po likvidaci Československa plní BIS příkaz k převodu zlata Československé národní banky na účet Říšské banky.³¹ Otázka legality tohoto převodu byla v bance diskutována v červnu 1939, avšak podrobnosti nejsou známy a stav zůstal nezměněn aţ do roku 1982, kdy bylo zlato vráceno.³² Po celou dobu války BIS poskytovala své sluţby centrálním bankám a fungovala i jako informační centrum.

Koncem války v červnu 1944 se konala v Bretton Woods v USA spojenecká konference o poválečném uspořádaní mezinárodního měnového systému, která vytvořila Mezinárodní měnový fond se sídlem ve Washingtonu, jako jeho ústřední orgán. Přijala také rozhodnutí o likvidaci BIS „v nejkratší moţné době“³³. Toto rozhodnutí reagovalo na obvinění československé centrální banky ohledně nezákonného předání jejího zlata německé Říšské bance a také na podezření, ţe BIS prala peníze uloupené Němci během války. Tuto rezoluci, která ještě byla podepřena nápadem, ţe funkce BIS by měl plnit MMF, nechali centrální bankéři odeznít do ztracena. Problém byl nejen v komunikaci BIS s odpůrci, ale i v tom, ţe aţ po roce 1990 byly některé archivy starší 30 let uvolněny pro badatele, některé jsou dostupné jen ke konzultaci a některé fondy zůstávají i nadále nedostupné.³⁴

MMF nemohl nahradit BIS, protoţe se svým posláním výrazně liší. Zatímco BIS je banka plus něco navíc, MMF je mezinárodní agentura plus nástroj politiky. BIS je nadnárodní

30 viz ²⁹

31 viz²⁹

32 MARKOVÁ, J. Mezinárodní měnová spolupráce. 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická, 2006. 270 s.

Nakladatelství Oeconomia. ISBN 80-245-1053-7. strana 135

33 BIS Chronology 1929-1939. Bank for International Settlements [online]. 1938 [cit. 2011-03-27]. Dostupný z WWW: http://www.bis.org/about/chronology/1939-1949.htm.

34 The Archive Collections of the BIS. Bank for International Settlements [online]. [cit. 2011-03-27]. Dostupný z WWW: http://www.bis.org/about/archive.htm.

(26)

26

organizace schopná vytvářet globální měnovou strategii a navíc banka, která získala autoritu svým asociativním přístupem k problémům centrálních bank. Proto svojí aktivitou, zkušenostmi i intelektuálním potenciálem po válce opět zaujala centrální místo v mezinárodní bankovní soustavě.

Banka po válce usilovala o vyuţití brettonwoodského měnového systému k upevnění evropských měn a rekonstrukci evropské ekonomiky likvidací obchodních a měnových přehrad. Situace to umoţnila po roce 1950, kdy vznikla Evropská platební unie (EPU) a banka fungovala jako její agent. EPU měla za cíl nastolit plnou směnitelnost národních měn států západní Evropy a zabezpečit volný pohyb kapitálu. V tomto období se jako agent podílela na řadě úvěrů EPU svým členským státům – v roce 1950 Německu, 1952 Francii, 1953 Itálii.³⁵

Podpisem Římských dohod (1957) vzniká Evropské hospodářské společenství (EHS), které přetváří EPU na Evropskou měnovou unii. Tím se značně mění předpoklady pro spolupráci v oblasti západní Evropy. Šedesátá a sedmdesátá léta však byla i obdobím značného neklidu na finančních trzích, který rozkolísal některé měny. Proto se BIS angaţovala ve stabilizačních půjčkách Itálii (1964), Francii (1968) a Británii (1966, 1968).³⁶

Situace byla prohloubena zaloţením OPEC, Organizace zemí vyváţejících ropu, (1961) a z toho plynoucími dvěma cenovými šoky z řádového růstu cen ropy v sedmdesátých letech (1973 o 70 % a 1979 o 24 %)³⁷. BIS se stala jednou z bank, kde se setkávaly velké peněţní přebytky zemí produkujících ropu s poţadavky na financování. Vznikl obrovský peněţní trh, jehoţ nápor dolehl i na MMF a velké světové banky. Všechny státy potřebovaly investiční prostředky, aby mohly financovat přestavbu ekonomik na nové poměry. BIS byla tím, kdo úspěšně napomáhal vzniklé problémy řešit nejen úvěry, ale i podporou komunikace mezi centrálními bankami.

Jiţ v roce 1961 vzniká zárodek zemí G10 v podobě Generální úmluvy o půjčkách (General Arrangement to Borrow) a BIS je pravidelně zvána ke spolupráci. To je začátek změny jejího

37 BIS Chronology 1929-1939. Bank for International Settlements [online]. 1938 [cit. 2011-03-30]. Dostupný z WWW: http://www.bis.org/about/chronology/1970-1979.htm.

(27)

27

postavení instituce bez formálního zmocnění.³⁸ V roce 1964 je formálně ustaven Výbor guvernérů centrálních bank EHS, který svůj sekretariát umísťuje v BIS.

Klíčovým momentem sedmdesátých let byl krach brettonwoodského měnového systému (15. 8. 1971) a hledání náhrady za něj. Východisko bylo nalezeno ve floatingu, který se dále vyvíjel aţ k jednotné evropské měně. BIS byla i v letech 1979–1994 agentem evropského měnového systému, který byl předchůdcem euro. I v této době se řada měn ocitla v problémech a BIS tak pokračovala ve své tradici poskytování vlastních či syndikovaných stabilizačních úvěrů. V dalším období byly významné úvěry poskytnuty Mexiku v roce 1982, Brazílii 1998 a v době azijské krize 1997 Japonsku a jiným zemím.

V roce 1974 v reakci na pád německé banky Herstatt Bank byl skupinou guvernérů centrálních bank zemí G10 zaloţen Basilejský výbor pro bankovní regulaci a dohled. Rok na to byl představen “Basilejský konkordát”, počáteční dokument v úsilí o nalezení efektivních způsobů regulace a kontroly bank.³⁹

Vztah USA k BIS se vyvíjel rezervovaně od zaloţení aţ do roku 1994. Po celou tuto dobu nebyla obsazena dvě místa v bakovní radě, rezervovaná pro Federal Reserve Bank, i kdyţ tato s BIS v rámci zemí G10 spolupracovala. Ale aţ 13. září 1994 mohlo být s uspokojením konstatováno zaujmutí těchto dvou míst.⁴⁰ I to lze povaţovat za tiché přiznání kvalit BIS.

Vztah banky k regulaci globální měnové a finanční soustavy se skokově vyprofiloval do současné podoby koncem devadesátých let poté, co vznikla a stabilizovala se klasická podoba Evropské unie (1992) a byl zaloţen European Monetary Institute (1994), předchůdce dnešní Evropské centrální banky.

Do začátku devadesátých let šla banka svou cestou a v řešení dobových problémů se prosazovala „jen“ svou intelektuální převahou. Jako centrální banka centrálních bank však dostala příslušnou genetickou výbavu v podobě úkolu pečovat o stabilitu měnového a finančního systému v globálním rozměru, tj. plnit úkoly světové centrální banky. Na rozdíl od

39 viz ³⁷

(28)

28

národních centrálních bank, které mají za úkol vyuţívat národní měnu k prospěchu vlastních ekonomik často bez ohledu na to, zda tím nepoškozují souseda či celek, BIS vţdy vycházela z poznání, ţe řetěz je tak silný, jak je silný jeho nejslabší článek. To se pak odráţelo v jejím přístupu k pomoci ohroţeným národním měnám. Tím také naplňovala cíl své existence

“podporovat spolupráci centrálních bank a zabezpečovat dodatečné prostředky pro mezinárodní finanční operace“⁴¹.

V důsledku takového pojetí vplula počátkem devadesátých let do pozice bankovního regulátora s přirozenou, neformální autoritou. Mechanizmus této autority byl také demokraticky neformální: členské centrální banky se na půdě BIS domluvily na určitém řešení, přijaly příslušné opatření, které zavedly do svého národního systému a silou své ekonomické váhy přinutily i ostatní země přizpůsobit svůj přístup těmto poţadavkům.

Koncem tohoto období jiţ převládlo poznání, ţe BIS je tím nejkvalifikovanějším místem, kterému lze svěřit teoretické i praktické řešení problémů globálního měnového a finančního systému. Ne snad proto, ţe by bylo moţno očekávat definitivní vyřešení některých věčných problémů světové ekonomiky, ale proto, ţe i dílčí vyváţené řešení můţe být maximem toho, čeho lze na dané úrovni poznání dosáhnout.

Přitaţlivost banky rostla v průběhu celého období její existence, coţ se odráţelo i v růstu počtu členských bank zejména po válce. V padesátých letech přistoupily centrální banky (v časovém sledu) Islandu, Irska, Portugalska, Turecka, v šedesátých Španělska, v sedmdesátých Kanady, Japonska, Austrálie, Jihoafrické republiky, v devadesátých 15 dalších, mezi nimi i centrální banky České republiky a Slovenska (1993), dále z větších zemí Číny, Mexika, Ruska, Brazílie a Evropská centrální banka. Počet členských bank tak v roce 2000 dosáhl 49.

Další nápor přišel po tomto roce, kdy po rozpadu Jugoslávie se počet najednou zvětšil o pět členů a celkem v posledním desetiletí o sedmnáct. V roce 2010 měla BIS 56 členů. Kdyţ to srovnáme s členskými státy OSN (přes 150 zemí), zdá se toto číslo nízké. To však nikterak nesniţuje její význam, protoţe její členské země představují přes 90 % světového HDP.

Naopak, relativně nízký počet členů umoţňuje větší mobilitu, akceschopnost a efektivnost

41 Statutes of the Bank for International Settlements, Chapter III, Powers of the Bank. Bank for International Settlements [online]. 2005 [cit. 2011-03-27]. Dostupný z WWW: http://www.bis.org/about/statutes-en.pdf.

(29)

29

akcí a nijak neomezuje její vliv na nečlenské země. V důsledku růstu členské základny vzrostl i základní kapitál na 683,9 milionů SDR⁴².

Počtem zaměstnanců se BIS řadí spíše mezi menší banky. Má sídlo ve švýcarské Basileji a v roce 2010 měla 589 zaměstnanců z 54 zemí.⁴³ Kdyţ víme, ţe v roce 1931 to bylo celkem 94 pracovníků, z toho 7 členů vedení a 23 bankovních úředníků a 64 „zaměstnanců“⁴⁴, musíme uznat, ţe nárůst byl přiměřený. I z povzdálí budí dojem kompaktního, technicky zdatného a odborně kvalifikovaného celku.

3.2 Hospodaření banky

Výroční zpráva za finanční rok 2009/2010⁴⁵ je jiţ osmdesátou v nepřetrţitém pořadí od zaloţení Banky v roce 1930. Tím se můţe pochlubit jen málo bank. Finanční rok BIS začíná 1. 4. a končí 31. 3. následujícího roku.

V roce 2010 bylo členy BIS sice jen 56 centrálních bank a institucí, avšak své finanční sluţby poskytuje asi 130 centrálním i komerčním národním bankám a finančním institucím a velkému počtu mezinárodních organizací.

Banka v praxi jako první ověřuje to, co se pak můţe stát standardem pro ostatní. Její operace jsou pod neustálým dohledem kontrolního oddělení, které sleduje úvěrová a trţní rizika a likviditu klienta. Obdobně jsou kontrolována operační rizika a přípustnost operace z hlediska právních norem a předpisů.

Rozsah operací je mimořádný vzhledem k potřebám centrálních bank operujících v různém prostředí po celém světě. Nabízí širokou paletu investičních moţností.

Spolu s tradiční alokací prostředků nabízí obchodovatelné cenné papíry na fixní úrok přímo v BIS (FIXBIS) a střednědobé papíry (MTIs) se splatností od jednoho roku do pěti let a strukturované produkty s garantovaným výnosem. Banka zajišťuje prostředky s krátkodobou

42 BIS Annual Report 2009/10. Bank for International Settlements [online]. 2010 [cit. 2011-03-27]. Dostupný z WWW: http://www.bis.org/publ/arpdf/ar2010e.htm.

43 viz ⁴²

44 First Annual Report. Bank for International Settlements [online]. 1931 [cit. 2011-03-30]. Dostupný z WWW:

http://www.bis.org/publ/arpdf/archive/ar1931_en.pdf.

45 viz ⁴²