Právnická fakulta Masarykovy univerzity

(1)

Právnická fakulta Masarykovy univerzity

VEŘEJNÁ SPRÁVA

Katedra práva životního prostředí a pozemkového práva

Diplomová práce

Právní prostředky prosazování povinností na úseku ochrany zvířat proti týrání

Bc. Darja Balcárková, DiS.

2019/2020

(2)

„Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci na téma: Právní prostředky prosazování povinností na úseku ochrany zvířat proti týrání zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.“

...

Bc. Darja Balcárková, DiS.

(3)

Poděkování

Děkuji tímto paní docentce JUDr. Iloně Jančářové, Ph.D., za vedení mé práce a za všechny rady, které mi dala.

Děkuji panu MVDr. Vítu Čtvrtníčkovi za jeho čas, který mi v rámci konzultace věnoval.

Děkuji Nelince, mé rodině, mým přátelům a mým klientům za nezlomnou podporu, kterou mi v rámci dosavadního studia poskytovali.

(4)

Anotace

Cílem této diplomové práce je zjistit, jaké jsou právní prostředky sloužící k prosazování povinností spojených s ochranou zvířat proti týrání. V úvodu práce jsou vymezeny prameny právní úpravy, základní pojmy a subjekty. Jádro práce tvoří konkrétní právní prostředky a postupy, které mohou být využity v rámci zajištění ochrany zvířat před týráním. Závěrečná kapitola je věnována zhodnocení současné české právní úpravy, vymezení jejích slabých a silných stránek a nabízí možná řešení de lege ferenda.

Abstract

The objective of this thesis is to identify legal instruments used to enforce the law related to the prevention of animal cruelty. The introduction defines sources of legislation, basic concepts and legal subjects. The core of the thesis presents specific legal means and procedures that are eligible to ensure the protection of animals from cruelty. The final part focuses on the evaluation of the current Czech legislation related to the prevention of animal cruelty, points out its strengths and weaknesses, and suggests possible solutions de lege ferenda.

Klíčová slova

zvíře, chovatel, ochrana zvířat, týrání zvířat, krajská veterinární správa, kontrola, odebrání zvířete

Key Words

animal, breeder, animal protection, animal cruelty, regional veterinary administration, inspection, removal of an animal

(5)

OBSAH

ÚVOD 7

1 PRAMENY PRÁVNÍ ÚPRAVY OCHRANY ZVÍŘAT 9

1.1 Mezinárodní a unijní právní prameny... 9

1.2 Česká právní úprava...10

1.3 Zákon na ochranu zvířat proti týrání...12

1.3.1 Kategorizace zvířat podle zákona (aneb na každé zvíře jiný metr)...13

1.3.2 Principy právní ochrany zvířat podle zákona na ochranu zvířat proti týrání...16

2 VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ 17

2.1 Zvíře...17

2.2 Týrání zvířat...18

2.3 Utrpení, usmrcení, porážka a utýrání...20

2.4 Přestupek...21

2.5 Trestný čin...22

3 SUBJEKTY PRÁVNÍCH VZTAHŮ NA ÚSEKU OCHRANY ZVÍŘAT 23

3.1 Chovatel...23

3.2 Pachatel...24

3.3 Náhradní pečovatel...25

3.4 Orgány ochrany zvířat...26

3.4.1 Ústřední orgány ochrany zvířat...26

3.4.2 Státní veterinární správa...26

3.4.3 Obce a obecní úřady s rozšířenou pravomocí...27

4 PRÁVNÍ PROSTŘEDKY PROSAZOVÁNÍ POVINNOSTÍ SPOJENÝCH S OCHRANOU ZVÍŘAT 29

4.1 Správněprávní odpovědnost...29

4.1.1 Sankční nástroje a nápravná opatření jako prostředky k prosazování ochrany zvířat...30

4.1.1.1 Sankční nástroje...31

4.1.1.2 Nápravná opatření...35

4.1.2 Specifika výkonu kontroly na úseku ochrany zvířat...41

4.1.3 Limity bránící efektivnímu výkonu kontroly...44

4.1.3.1 Kapacita kontrolních orgánů...44

4.1.3.2 Vstup kontrolních orgánů do obydlí...45

(6)

4.1.3.3 Problematika (ne)spolupráce obce s krajskou veterinární správou...48

4.1.3.4 Kam umístit odebrané zvíře - kapacity útulků...49

4.2 Trestněprávní odpovědnost...50

4.2.1 Významný krok vpřed - schválení novely zpřísňující trestání za týrání zvířat...53

4.3 Soukromoprávní odpovědnost...54

5 ZHODNOCENÍ SOUČASNÉ PRÁVNÍ ÚPRAVY NA ÚSEKU OCHRANY ZVÍŘAT PROTI TÝRÁNÍ 55

5.1 Nestanovení dolní hranice pokut za přestupky...55

5.2 Nepostkytnutí součinnosti - nepředvedení zvířete...55

5.3 (Ne)využívání institutu předběžné náhradní péče...56

5.4 Problematické složení členů Ústřední komise pro ochranu zvířat...57

5.5 Síla nové trestněprávní úpravy...57

5.6 Sociální aspekty spojené s osobou pachatele...57

ZÁVĚR 58

Seznam použitých pramenů 59

(7)

ÚVOD

Tato diplomová práce se zabývá problematikou týrání zvířat a jejím cílem je zjistit, jaké právní prostředky nabízí česká právní úprava pro prosazování povinností spojených s jejich ochranou proti týrání.

Toto téma jsem si vybrala z osobních důvodů. Týrání zvířat považuji za zavrženíhodný způsob chování člověka k živým tvorům a jsem přesvědčena, že by mělo být postihováno velmi přísnými tresty. Vztah člověka a zvířete je jedním z mála aspektů, který v období posledních 4 000 let neprošel výraznější změnou. „Lidé užívají, zneužívají a mučí zvířata ve stejné míře, jak činili po celou svou historii."¹ Člověk sice využíval zvířata pro svou “potřebu“

od nepaměti, ale masivní nárůst populace s sebou nese čím dál větší spotřebu živočišných produktů a také dalších požadavků lidské společnosti spojených s utrpením zvířat.

V rámci této práce se budu zabývat hypotézou, že současná právní úprava nenabízí dostatečně účinné prostředky k prosazování povinností spojených s ochranou zvířat proti týrání.

Pro zpracování této práce budu používat a informace čerpat z odborné literatury zaměřené na ochranu zvířat, právních předpisů, judikatury i elektronických pramenů, zejména internetových stránek orgánů ochrany zvířat. Za účelem zvýšení hodnoty této práce budu čerpat i z poznatků, které získám na základě konzultací s orgány ochrany zvířat.

V první kapitole vymezím prameny právní úpravy ochrany zvířat a zaměřím se na základní pramen, kterým je zákon na ochranu zvířat proti týrání. V následující kapitole analyzuji základní pojmy, s nimiž budu v celé práci pracovat s akcentem na stěžejní pojem “zvíře“.

Pomocí komparace poukážu na rozdíly, jak je zvíře vnímáno různými právními předpisy. Ve třetí kapitole vymezím subjekty, tj. účastníky právních vztahů na úseku ochrany zvířat, kterými jsou na straně jedné osoby chovající zvířata a na straně druhé orgány, jimž je svěřena pravomoc výkonu ochrany zvířat. Jádro celé práce bude tvořit čtvrtá kapitola. V ní vymezím oblasti odpovědnostních vztahů, které vznikají osobám dopouštějícím se týrání zvířat s akcentem na správněprávní odpovědnost. V jejím rámci rozeberu jednotlivé sankční nástroje a nápravná opatření a vymezím specifika výkonu kontroly chovu zvířat včetně limitů, které

1 DOLEŽAL, Adam. Vývoj pojetí zvířete v právním diskursu. In: MÜLLEROVÁ, Hana; ČERNÝ, David;

DOLEŽAL, Adam a kol. Kapitoly o právech zvířat: "my a oni" z pohledu filosofie, etiky, biologie a práva. 1.

vydání. Praha: Academia, 2016, s. 309.

(8)

brání jejímu efektivnímu výkonu. Pátá kapitola bude kapitolou hodnotící, v níž upozorním na silné a slabé stránky současné právní úpravy ochrany zvířat a nabídnu řešení de lege ferenda.

Téma ochrany zvířat proti týrání není častým námětem odborných publikací, cíleně a dlouhodobě se mu věnují pouze jednotky autorů. Přínos této práce spatřuji v tom, že bude rekapitulovat prostředky umožňující aktivní výkon ochrany zvířat v případě zjištění jejich týrání a mohla by tak pomoci čtenářům se zájmem o ochranu zvířat se v této problematice lépe zorientovat.

(9)

1 Prameny právní úpravy ochrany zvířat

1.1 Mezinárodní a unijní právní prameny

Celosvětová právní úprava ochrany zvířat na mezinárodní úrovni v současnosti neexistuje. V roce 1973 byla přijata mezinárodní úmluva o obchodu s ohroženými druhy živočichů (živých i mrtvých) a rostlin (CITES), kterou přijalo 180 států a Evropská unie. Za jeden z prvních dokumentů upravujících práva zvířat je považována Všeobecná deklarace práv zvířat, jejímž autorem byl Francouz Georges Heuse. Tato deklarace byla vyhlášena v roce 1978 a přestože neměla právní závaznost (patří mezi tzv. soft-law), měla velký politický význam pro řadu zemí. V roce 1989 byla v novelizovaném znění přijata Mezinárodní ligou za zvířecí práva. Přestože se jedná o velmi kvalitní úpravu práv zvířat, která je, byť částečně, zapracována do současné legislativy několika zemí včetně České republiky, nebyl dosud zahájen předpokládaný proces, který by vedl k jejímu přijetí na celosvětové úrovni - v rámci Organizace spojených národů.

Na úrovni Rady Evropy existuje několik dohod o ochraně zvířat.². K těmto dohodám byla vypracována doporučení řešící konkrétní problémy, které však mohou členské státy odmítnout, nicméně Evropská unie k nim přistoupila a jejich obsah promítla do svého práva.

Česká republika byla smluvní stranou všech těchto dohod již před vstupem do Evropské unie v roce 2014.³ Na unijní úrovni se jedná o několik nařízení a směrnic, například o ochraně druhů volně žijících živočichů⁴, o prováděcích pravidlech⁵, nebo o ochraně

2 Evropská dohoda o ochraně zvířat v zájmovém chovu, publikována ve Sbírce mezinárodních smluv jako Sdělení ministerstva zahraničních věcí č. 19/2000, Evropská dohoda o ochraně zvířat při mezinárodní přepravě, publikována ve Sbírce mezinárodních smluv jako Sdělení ministerstva zahraničních věcí č.

20/2000, Evropská dohoda o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely, publikována ve Sbírce mezinárodních smluv jako Sdělení ministerstva zahraničních věcí č. 21/2000, Evropská dohoda o ochraně jatečných zvířat, publikována ve Sbírce mezinárodních smluv jako Sdělení ministerstva zahraničních věcí č.

114/2003 a Evropská dohoda o ochraně obratlovců používaných pro pokusné a jiné vědecké účely, publikována ve Sbírce mezinárodních smluv jako Sdělení ministerstva zahraničních věcí č. 116/2003.

3 MÜLLEROVÁ, Hana, STEJSKAL, Vojtěch. Ochrana zvířat v právu. 1. vydání. Praha: Academia, 2013, s.

155.

4 Nařízení Rady (ES) č. 338/97, ze dne 9. prosince 1996, o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi. In: Eur-lex [právní informační systém]. Úřední věstník Evropské unie [cit. 2020-04-20].

5 Nařízení komise (ES) č. 865/2006, ze dne 4. května 2006, o prováděcích pravidlech k nařízení Rady (ES) č.

338/97, o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s těmito druhy. In: Eur-lex [právní informační systém]. Úřední věstník Evropské unie [cit. 2020-04-20].

(10)

zvířat používaných pro vědecké účely⁶. Významným právním dokumentem je i Protokol o ochraně a dobrých životních podmínkách zvířat⁷, který byl připojen k Amsterodamské smlouvě.

1.2 Česká právní úprava

Nejstarší právní normou zacílenou na ochranu zvířat proti týrání bylo nařízení říšského zákoníku z roku 1855, které zakazuje týrání zvířat, byť jen veřejně způsobem vyvolávajícím pohoršení. V současnosti je ochrana zvířat zakotvena v řadě právních předpisů. Tento soubor právních předpisů „je tak rozsáhlý, že je účelné jej členit na dvě oblasti":⁸

přímá ochrana zahrnuje ochranu zvířat vymezenou právními předpisy, které vymezují, zakazují a postihují činnosti považované za týrání zvířat (zákon na ochranu zvířat proti týrání, trestní zákoník, vyhláška o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat a další)

nepřímá ochrana zahrnuje ochranu zvířat, kterou vymezují předpisy upravující zacházení s nimi a ochranu jejich pohody a zdraví; hlavním cílem těchto předpisů tak není přímá ochrana zvířat proti týrání, ale jejich dodržování k ochraně zvířat přispívá (veterinární zákon, zákon o zoologických zahradách a další).

Ústava a Listina základních práv a svobod

Ochrana zvířat není v České republice zakotvena na ústavní úrovni. Preambule Ústavy pouze hovoří o přírodním bohatství: „občané České republiky, ... odhodláni společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství" a dále o tom, že „stát

6 Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2010/63/EU, ze dne 22. září 2010, o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely. EUR-Lex [právní informační systém]. 2020 [cit. 2020-04-20].

7 Protokol č. 33 Smlouvy o Evropské unii a smlouvy o založení Evropského společenství, konsolidované znění z 29. 12. 2006. V něm je uvedeno, že si smluvní strany přejí zajistit lepší ochranu a dobré životní podmínky zvířat jako vnímajících bytostí, že při stanovování a provádění politik v zemědělství, v dopravě, v oblasti vnitřního trhu a ve výzkumu berou plně v úvahu požadavky na dobré životní podmínky zvířat a přitom zohlední právní nebo správní předpisy a zvyklosti členských států spojené zejména s náboženskými obřady, kulturními tradicemi a regionálním dědictvím. Blíže In: Smlouva o Evropské unii a Smlouva o založení Evropského společenství, konsolidované znění. In: Eur-lex [online informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 2020-04-20].

8 Důvodová zpráva k návrhu novely Zákon č. 246/1992 Sb., o ochraně zvířat proti týrání. In: Zákony pro lidi 2020 [online]. © AION CS 2010-2020 [cit. 2020-05-03].

(11)

dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství".⁹ Zvířata jsou součástí přírody a zejména volně žijící živočichové jejím druhovým bohatstvím a jsou součástí ekosystémů¹⁰. Listina základních práv a svobod pak deklaruje, že každý má právo na příznivé životní prostředí, na informace o něm a že se životní prostředí a druhové bohatství nesmí poškozovat. Na ústavní úrovni je tak zakotveno pouze právo na příznivé životní prostředí.¹¹

Zákony vztahující se k ochraně zvířat proti týrání

Právní úprava ochrany zvířat je značně roztříštěná. Základním pramenem právní úpravy ochrany zvířat je zákon na ochranu zvířat proti týrání, jemuž je věnována následující podkapitola. Vztahuje se k němu spousta dalších právních předpisů - v současnosti na něj odkazuje více než 130 jiných právních předpisů a zákon sám odkazuje na 38 dalších právních předpisů, které s ním souvisí.¹² Mezi nejdůležitější související zákony patří například veterinární zákon, zákon o myslivosti, správní řád, trestní zákoník, občanský zákoník, zákon o odpovědnosti za přestupky atd.¹³ V širším smyslu ochrany zvířat se jedná i o právní předpisy v rámci ochrany přírody¹⁴ a další¹⁵.

9 Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky. In: Zákony pro lidi [online]. © AION CS 2010-2020 [cit. 2020-05-04].

10 Ekosystémem rozumíme ucelenou část přírody, která je tvořena souborem živých organismů a jejich prostředím. Podle zákona o životním prostředí je ekosystémem „funkční soustava živých a neživých složek životního prostředí, které jsou navzájem spojeny výměnou látek, tokem energie a předáváním informací a které se vzájemně ovlivňují a vyvíjejí v určitém prostoru a čase“. § 3 Zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí. In: Zákony pro lidi [online]. © AION CS 2010-2019 [cit. 2019-11-10].

11 Čl. 35 Ústavního zákona č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod. In: Zákony pro lidi [online]. © AION CS 2010-2019 [cit. 2019-11-10]. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-2.

12 Zákon č. 246/1992 Sb., o ochraně zvířat proti týrání. In: Zákony pro lidi [online]. © AION CS 2010-2020 [cit. 2020-05-03].

13 Zákon 166/1999 Sb., veterinární zákon, Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Důležitým je i Zákon č.

128/2000 Sb., o obcích, a to zejména kvůli kontrolní činnosti, vymáhání plnění povinností souvisejících se zákonem a ukládání sankcí za přestupky.

14 "Všechny druhy rostlin a živočichů jsou chráněny před zničením, poškozováním, sběrem či odchytem, který vede nebo by mohl vést k ohrožení těchto druhů na bytí nebo k jejich degeneraci, k narušení rozmnožovacích schopností druhů, zániku populace druhů nebo zničení ekosystému, jehož jsou součástí. Při porušení těchto podmínek je orgán ochrany přírody oprávněn rušivou činnost omezit stanovením závazných podmínek." § 5, odst. 1 Zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. In: Zákony pro lidi [online]. © AION CS 2010- 2019 [cit. 2019-11-10].

(12)

1.3 Zákon na ochranu zvířat proti týrání

Jak již bylo uvedeno, zákon na ochranu zvířat proti týrání je základním právním předpisem upravujícím ochranu zvířat. Byl přijat v roce 1992, ve svém základě je platný dodnes a byl 19krát novelizován. Velmi důležitou pro skutečnou ochranu zvířat byla jeho novela z roku 2012¹⁶, která přinesla zejména tyto významné novinky v rámci zapracování eurounijní úpravy:

možnost rozhodnutí o zákazu chovu pro chovatele, který se dopustil týrání zvířat možnost propadnutí nebo zabrání týraného zvířete

možnost nařízení předběžné náhradní péče.

Preambule zákona na ochranu zvířat proti týrání je dodnes důležitým výkladovým vodítkem nejen pro aplikaci tohoto zákona, ale také pro aplikaci jakékoliv jiné části právního řádu s přímým dopadem na nakládání se zvířaty:¹⁷ „Zvířata jsou stejně jako člověk živými tvory, schopnými na různém stupni pociťovat bolest a utrpení, a zasluhují si proto pozornost, péči a ochranu ze strany člověka." Účelem zákona je „chránit zvířata, jež jsou živými tvory schopnými pociťovat bolest a utrpení, před týráním, poškozováním jejich zdraví a jejich usmrcením bez důvodu, pokud byly způsobeny, byť i z nedbalosti, člověkem"¹⁸. Zákon výslovně zakazuje týrání zvířat, jakoukoliv formu propagace jejich týrání, bezdůvodné usmrcení zvířete a některé způsoby jejich usmrcování. Vymezuje, jaké činnosti jsou považovány za týrání zvířat, v jehož důsledku dojde k utrpení zvířete a tím pádem k porušení zákona. V rámci vymezení základních pojmů rozčleňuje zvířata do čtyř kategorií: zvířata hospodářská, zvířata v zájmovém chovu, zvířata pokusná a volně žijící zvířata, přičemž pro

15 Další související právní úprava dotýkající se zvířat je promítnuta např. i do exekuční řízení, v rámci něhož je z výkonu rozhodnutí vyloučeno odejmutí zvířete chovaného jako společníka člověka. § 322, odst. 2, písm. g) Zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. In: Zákony pro lidi [online]. © AION CS 2010-2020 [cit. 2020- 04-15]. Tato úprava sice nemá za cíl přímou ochranu zvířat proti týrání, ale tímto způsobem odebrání zvířete by nepochybně došlo k utrpení zvířete v důsledku stresu.

16 Zákon č. 359/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č.

166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů.

17 MÜLLEROVÁ, Hana; STEJSKAL, Vojtěch. Ochrana zvířat v právu. 1. vydání. Praha: Academia, 2013, s.

298.

18 § 1, odst. 1 Zákona č. 246/1992 Sb., o ochraně zvířat proti týrání. In: Zákony pro lidi [online]. © AION CS 2010-2020 [cit. 2020-03-25].

(13)

každou z těchto kategorií vymezuje povinnosti spojené s chovem těchto zvířat. Zákon dále určuje, jaké orgány jsou orgány ochrany zvířat a jaké mají pravomoci. V části sedmé pak vymezuje přestupky pro fyzické i právnické osoby za porušení tohoto zákona a stanovuje sankce a opatření, která jim za porušení zákona lze uložit. Zákon je v současnosti prováděn 10ti prováděcími předpisy (vyhláškami¹⁹), které podrobně specifikují povinnosti uložené v zákoně, například technické požadavky na velikost chovných boxů pro hospodářská zvířata, či maximální počet vrhů u chovných fen.

1.3.1 Kategorizace zvířat podle zákona (aneb na každé zvíře jiný metr²⁰)

Zákon na ochranu zvířat proti týrání rozčleňuje zvířata do několika kategorií, „toto rozdělení pak člověku pomáhá ospravedlňovat jinou intenzitu utrpení pro různé druhy zvířat“²¹:

podle toho, jaké zájmy či užitkovost zvíře pro člověka představuje, jedná se v podstatě o různé druhy zvířat (například společník člověka, tedy zvíře v zájmovém chovu) podle toho, zda je stejný druh zvířete zařazen ještě do jiných kategorií (například pro lva chovaného v cirkuse platí úplně jiné, k jeho neprospěchu mnohem mírnější podmínky s minimem požadavků oproti lvu chovanému v zoologické zahradě, jehož chov podléhá, k jeho prospěchu, podmínkám mnohem přísnějším). Rozpornost lze pozorovat například i v tom, že volně žijící živočichové podle zákona o myslivosti nejsou volně žijícími živočichy podle zákona na ochranu zvířat proti týrání, ale patří do kategorie hospodářských zvířat.

19 Vyhláška č. 34/2019 Sb., o kompenzačním příspěvku chovatelům, kteří provozují chov zvířat pro kožešiny, Vyhláška č. 22/2013 Sb., o vzdělávání na úseku ochrany zvířat proti týrání, Vyhláška č. 21/2013 Sb., o stanovení podmínek při chovu psů a koček, Vyhláška č. 419/2012 Sb., o ochraně pokusných zvířat, Vyhláška č. 418/2012 Sb., o ochraně zvířat při usmrcování, Vyhláška č. 114/2010 Sb., o ochraně handicapovaných zvířat při chovu, Vyhláška č. 4/2009 Sb., o ochraně zvířat při přepravě, Vyhláška č. 411/2008 Sb., o stanovení druhů zvířat vyžadujících zvláštní péči, Vyhláška č. 346/2006 Sb., o stanovení bližších podmínek chovu a drezúry zvířat, Vyhláška č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat.

20 MÜLLEROVÁ, Hana; ČERNÝ, David; DOLEŽAL, Adam a kol. Kapitoly o právech zvířat: "my a oni" z pohledu filosofie, etiky, biologie a práva. 1. vydání. Praha: Academia, 2016, s. 706.

21 "Například to, co by bylo považováno za týrání u kočky nebo psa, které chováme jako tzv. domácí mazlíčky, tedy zvířata v zájmovém chovu, je chápáno jako normální stav u krávy coby hospodářského zvířete."

Typickým příkladem je jeho celoživotní chov s připoutáním či opakované umělé oplodnění. In:

MÜLLEROVÁ, Hana; ČERNÝ, David; DOLEŽAL, Adam a kol. Kapitoly o právech zvířat: "my a oni" z pohledu filosofie, etiky, biologie a práva. 1. vydání. Praha: Academia, 2016, s. 706.

(14)

Ačkoliv mají zvířata stejného druhu nepochybně stejné potřeby na životní prostor, etologické aktivity atd., není s nimi v rámci legislativy zacházeno stejně. Současná právní úprava stále zohledňuje hledisko užitečnosti konkrétního zvířete pro člověka. Základními kategoriemi zvířat tak jsou hospodářská zvířata²², zvířata v zájmovém chovu²³, volně žijící zvířata²⁴ a zvířata pokusná²⁵.

Hospodářské zvíře

Hospodářským zvířetem je zvíře, které je chováno za účelem produkce živočišných produktů, vlny, kůže nebo kožešin. Mezi hospodářská zvířata se řadí zejména skot, prasata, ovce, kozy, koně, osli a jejich kříženci, drůbež, králíci, kožešinová zvířata, zvěř²⁶ a jiná zvířata ve farmovém chovu a také ryby. Účelem chovu hospodářských zvířat nemusí být nutně pouze živočišná produkce, může jím být i jiná hospodářská nebo podnikatelská aktivita, třeba chov dostihových koní.

Zvíře v zájmovém chovu

Zvířetem v zájmovém chovu je zvíře chované v domácnosti nebo v prostorách k tomu určených, kdy je zvíře chováno jako společník člověka, nebo jehož chov slouží především k jeho zájmové činnosti. U zvířete v zájmovém chovu tedy není hlavním účelem hospodářský efekt. Zákon dále vyčleňuje podkategorii zvířat v zájmovém chovu, jež vyžadují zvláštní péči a jejich chov podléhá předchozímu povolení. Jedná se o druhy zvířat mající vzhledem ke svým biologickým vlastnostem zvláštní nároky na zacházení, umístění, krmení, napájení či ošetřování. Typickými zástupci zvířat vyžadujícími zvláštní péči jsou jedovatí hadi a šelmy, úplný taxativní výčet určuje vyhláška.

22 § 3, písm. d) Zákona č. 246/1992 Sb., o ochraně zvířat proti týrání. In: Zákony pro lidi [online]. © AION CS 2010-2020 [cit. 2020-04-24].

23 § 3, písm. e) tamtéž.

24 § 3, písm. b) tamtéž.

25 § 3, písm. j) tamtéž.

26 Pojem "zvěř" je vymezen jako "obnovitelné přírodní bohatství představované populacemi druhů volně žijících živočichů" v § 2, pod písmenem b) v Zákoně č. 449/2001 Sb., o myslivosti. In: Zákony pro lidi [online]. © AION CS 2010-2020 [cit. 2020-04-30]. Jedná se tedy o volně žijící živočichy, které ale podle zákona na ochranu zvířat proti týrání nepatří do kategorie volně žijícíh zvířat, ale do kategorie hospodářských zvířat.

(15)

Volně žijící zvíře

Volně žijícím zvířetem je zvíře patřící k druhu, jehož populace se udržuje v přírodě²⁷ samovolně. Ikdyby bylo toto zvíře z přírody odchyceno a následně chováno v zajetí, stále se bude jednat o volně žijící zvíře, nikoliv o zvíře v zájmovém chovu. I zde zákon vyčleňuje jednu podkategorii týkající se handicapovaných zvířat, jimiž se rozumí zvíře, které je nemocné nebo zraněné a z tohoto či kvůli jiným okolnostem není toto zvíře schopné ve volné přírodě přežít, ať už se jedná o stav trvalý, nebo dočasný. Jejich nálezcům i pečovatelům zákon ukládá povinnosti spojené zejména s jejich předáním záchranné stanici a péči o ně.

Pokusné zvíře

Pokusným zvířetem je živý obratlovec (s výjimkou člověka), včetně samostatně se živících larválních forem a plodů savců od poslední třetiny jejich běžného vývoje, a také ranější stadia vývoje, pokud má být zvířeti umožněno žít nad rámec tohoto stadia vývoje a v důsledku prováděných pokusů je pravděpodobné, že po dosažení tohoto stadia vývoje je postihne bolest, utrpení, strach nebo trvalé poškození. Za pokusné zvíře se také považují živí hlavonožci (nejdokonalejší třída měkkýšů, jedná se například o oliheň).²⁸ Co se týče možnosti provádění pokusů na zvířatech, je zde zakotven princip subsidiarity spočívající v tom, že pokusy je možno provádět pouze v případě, že pro dosažení žádaného výsledku není dostupná

27 „Volně žijící živočichové a plané rostliny jsou ve svých překrásných a mnohotvárných formách

nenahraditelnou součástí přírodních systémů země, které musí být chráněny pro současnou generaci i pro příští generace." In: Preambule Úmluvy o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících

28 U možnosti provádění pokusů na zvířatech je zakotven princip subsidiarity spočívající v tom, že pokusy je možno provádět pouze v případě, kdy pro dosažení žádaného výsledku není dostupná jiná metoda či zkušební strategie, která nevyžaduje použití živého pokusného zvířete a která je uznána podle předpisů EU. Přesto dosud dochází k nesmyslným pokusům na zvířatech. Odbornící z řad lékařů opakovaně upozorňují, že není možné spolehlivě převádět výsledky z pokusů na zvířatech na lidi. Blíže In: BARTUŠKOVÁ VEČLOVÁ, Barbora. Pokusy na zvířatech. In: MÜLLEROVÁ, Hana; ČERNÝ, David; DOLEŽAL, Adam a kol. Kapitoly o právech zvířat: "my a oni" z pohledu filosofie, etiky, biologie a práva. 1. vydání. Praha: Academia, 2016, s.

719. Srov. SUCHOPÁR, Josef: „Stále jsou případy, kdy se výzkum bez použití pokusného zvířete neobejde, je jich ale stále méně. Například při testování toxicit nebo transportu nějakého léku v těle člověka už je testování na zvířatech skutečně zbytečné a překonané.“ Skandál v Česku: laboratoř dělala nepovolené pokusy na toulavých zvířatech. Deník. cz [online]. © VLTAVA LABE MEDIA [cit. 2020-05-02]. Srov.

PRCHALOVÁ, Jana: „Práva zvířat jsou neustále porušována, přičemž těžko můžeme z morálního hlediska ospravedlnit jejich neustálé poškozování a zabíjení pro lidský prospěch. To nejlepší, co můžeme udělat v oblasti pokusů na zvířatech, je, zvířata k pokusům nepoužívat." Příklad současného filosofického přístupu na poli etiky ochrany zvířat - myšlenky amerického vědce Torna Regana. In: PRCHALOVÁ, Jana. Právní ochrana zvířat. 1. vydání. Praha: Linde, 2009, s. 26. Pro účely této práce zkráceno.

(16)

jiná metoda či zkušební strategie, která nevyžaduje použití živého pokusného zvířete a která je uznána podle předpisů Evropské unie.

1.3.2 Principy právní ochrany zvířat podle zákona na ochranu zvířat proti týrání²⁹: Právní ochrana zvířat spočívá na těchto principech:

princip vysoké hodnoty zvířat: zvířata jsou nenahraditelnou součástí ekosystému a existence života na naší planetě, hodnotu zvířat proto nelze určovat pouze ve vztahu k jejich užitečnosti pro člověka

princip péče

princip snižování utrpení

princip zákazu usmrcení bez zákonného důvodu princip respektování přirozených potřeb zvířat³⁰ princip odpovědnosti chovatele

princip odbornosti a kvalifikace chovatelů a dalších osob pečujících o zvířata princip subsidiarity využití zvířete³¹

princip transparentnosti představující informační povinnost vůči veřejnosti.

Autorka se domnívá, že pokud by byly tyto principy skutečně dodržovány, snížilo by se týrání zvířat na minimum.

29 Např. In: TUHÁČEK; Miloš, JELÍNKOVÁ, Jitka a kol. Právo životního prostředí. Praktický průvodce.

Grada Publishing, Praha: 2015, s. 133 - 139.

30 „Odborná veřejnost staví tento princip do popředí jako zásadní činitel pro rozvoj a zlepšení úrovně ochrany zvířat v budoucnu.“ TUHÁČEK, Miloš; JELÍNKOVÁ, Jitka a kol. Právo životního prostředí. Praktický průvodce. Grada Publishing, Praha: 2015, s. 134.

31 Např. k pokusům lze zvíře použít pouze tehdy, pokud nelze využít alternativní metodu. Blíže je vymezeno v rámci pojmu “pokusné zvíře“ v předchozí podkapitole.

(17)

2 Vymezení základních pojmů

V rámci problematiky ochrany zvířat proti týrání je nutné vymezit základní pojmy, kterými jsou: "zvíře", "týrání zvířat", "utrpení", "usmrcení", "utýrání", "přestupek" a "trestný čin". Nutné je i vymezení pojmů "chovatel" a "pachatel", které budou vzhledem k tomu, že se jedná o subjekty právních vztahů, vymezeny v kapitole následující, která o nich pojednává.

2.1 Zvíře

Pojem "zvíře" není v české právní úpravě vymezen jednotně. Jinak je vymezen pro účely veřejného práva, například pro účely zákona na ochranu zvířat a jinak pro účely práva soukromého, například pro účely občanského zákoníku. Nejednotnost vymezení pojmu způsobuje problémy při aplikaci konkrétních zákonů.

Zvíře z pohledu zákona na ochranu zvířat proti týrání

Zákon na ochranu zvířat proti týrání definuje, že zvířetem je každý živý obratlovec, kromě člověka, nikoliv však plod nebo embryo. Pokud se ale jedná o pokusná zvířat, zahrnuje zákon do pojmu zvíře i jeho samostatně se živících larvální formy a plody savců od poslední třetiny jejich běžného vývoje, který je nebo má být použit k pokusům. Pro účely pokusů se dále za zvíře považuje i zvíře, které je v ranějším stadiu vývoje, než je stadium samostatně se živících larválních forem a plodů savců od poslední třetiny jejich běžného vývoje, pokud má být zvířeti umožněno žít nad rámec tohoto stadia vývoje a v důsledku prováděných pokusů je pravděpodobné, že po dosažení tohoto stadia vývoje je postihne bolest, utrpení, strach nebo trvalé poškození. Za pokusné zvíře se považují také živí hlavonožci.

Zvíře z pohledu trestního zákoníku

Trestní zákoník sám pojem zvíře nevymezuje. Odkazuje na ustanovení o věcech, která se podle něj vztahují i na živá zvířata, nevyplývá-li z jednotlivých ustanovení trestního zákona něco jiného.

Zvíře z pohledu občanského zákoníku

Již od dob římského práva byla zvířata řazena do kategorie věcí. Až do roku 2013 nebyl pojem "zvíře" v rámci občanského zákoníku zvláštně vymezen, proto platilo, že zvíře bylo považováno pouze za věc, přestože se jedná o věc svého druhu. Změna v pojetí zvířat v právu nastala teprve v rámci rekodifikace soukromého práva s účinností od 1. 1. 2014, kdy

(18)

bylo v rámci nového občanského zákoníku vymezeno zvíře takto: „Živé zvíře má zvláštní význam a hodnotu již jako smysly nadaný živý tvor. Živé zvíře není věcí a ustanovení o věcech se na živé zvíře použijí obdobně jen v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze." ³²

Z této definice je patrné, že občanský zákoník nezužuje pojem zvíře na pouze obratlovce, jak je tomu - s výjimkami vývojových stádií - u zákona na ochranu zvířat, takže v pojetí občanského práva se zvířetem rozumí i bezobratlí, pokud jsou schopni cítit bolest nebo stres.

Jak uvádí Hana Müllerová: „nový občanský zákoník v podstatě nepřímo podporuje zmíněnou tendenci rozšiřovat rozsah druhů, jimž právo poskytuje ochranu".³³

2.2 Týrání zvířat

Stručná právní definice pojmu "týrání zvířat" neexistuje. Týrání zvířat vymezuje pouze Zákon na ochranu zvířat proti týrání, který výslovně týrání zvířat zakazuje a stanovuje taxativním způsobem činnosti, které jsou za týrání považovány.³⁴ Za týrání zvířat se tedy považuje zejména:

usmrcení zvířete z jiného, než zákonem stanoveného důvodu

usmrcení zvířete způsobem působícím mu nepřiměřenou bolest nebo utrpení chov zvířat v nevhodných podmínkách nebo tak, aby si způsobovala utrpení opuštění zvířete s úmyslem se ho zbavit nebo zvíře vyhnat

zacházení se zvířetem způsobem vyvolávajícím bolest, utrpení nebo poškození zdraví nucení zvířete k výkonům, které neodpovídají jeho fyzickému stavu a biologickým schopnostem

nucení zvířete k výcviku či veřejnému vystoupení, je-li toto pro zvíře spojeno s bolestí, utrpením, zraněním

32 § 494 Zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: Zákony pro lidi [online]. © AION CS 2010-2019 [cit.

2019-11-10].

33 MÜLLEROVÁ, Hana. Ochrana zvířat v ČR - teorie a praxe. In: MÜLLEROVÁ, Hana; ČERNÝ, David;

DOLEŽAL, Adam a kol. Kapitoly o právech zvířat: "my a oni" z pohledu filosofie, etiky, biologie a práva. 1.

vydání. Praha: Academia, 2016, s. 637.

34 § 4 Zákona č. 246/1992 Sb., o ochraně zvířat proti týrání. In: Zákony pro lidi [online]. © AION CS 2010- 2020 [cit. 2020-04-24].

(19)

výchova či používání zvířete k agresivnímu chování vůči člověku nebo jiným zvířatům

omezování svobody pohybu zvířete bez nutnosti

používání prostředků k vázání nebo jinému omezení pohybu zvířete, které zvířeti způsobí poranění, bolest nebo jiné poškození zdraví

vydání slabého, nevyléčitelně nemocného, vyčerpaného nebo starého zvířete, pro které je další přežívání spojeno s trvalou bolestí nebo utrpením, k jinému účelu, než neodkladnému a bezbolestnému usmrcení

podávání látek poškozujících organismus či provádění chirurgických zákroků s cílem změnit jeho výkon nebo vzhled

cvičení či zkoušení zvířat na jiném živém zvířeti

používání podnětů, předmětů nebo bolest vyvolávajících pomůcek

podávání léčiv či přípravků a provádění zákroků bez souhlasu veterinárního lékaře krmení zvířete násilným způsobem, anebo naopak omezování jeho výživy a napájení vyvolávání působení stresových vlivů biologické, fyzikální nebo chemické povahy a také jiné zakázané jednání, v jehož důsledku dojde k utrpení zvířete.

Na první pohled by se mohlo zdát, že je tato úprava poměrně jasná a přísná, ale není tomu tak.

Tento výčet obsahuje řadu výjimek. Podle zákonodárce totiž není zvíře, jako zvíře. Primárně je nutné rozlišit, do jaké kategorie určité zvíře spadá a zda se na něho nevztahují výjimky.

Podle názory autorky je největší absurditou tohoto zákona, že pro pokusná zvířata jsou stanoveny výjimky v takovém rozsahu, že téměř celý výčet výše uvedených činností, které se považují za týrání zvířat, se za týrání u zvířat pokusných nepovažuje. Anebo v případě usmrcení zvířete, kdy je na základě tohoto zákona sice usmrcení zvířat z jiných, než zákonem stanovených důvodů, zakázáno, ale usmrcení zvířete v souladu se zákonem o myslivosti je dovoleno.

(20)

2.3 Utrpení, usmrcení, porážka a utýrání

Zákon na ochranu zvířat proti týrání dále vymezuje, že utrpením je stav zvířete, který je způsobený jakýmkoliv podnětem nebo zákrokem, kterého se zvíře nemůže samo zbavit a který u zvířete způsobuje bolest, zranění, zdravotní poruchu anebo smrt.³⁵ Usmrcením je jakékoliv jednání vůči zvířeti, nebo jakýkoliv zákrok na něm, které mu způsobí smrt.

Usmrcení jatečného zvířete za účelem využití jeho produktů se nazývá "porážka" a jiné právní předpisy pro ni stanovují speciální pravidla³⁶. Zákon na ochranu zvířat proti týrání však ve skutečnosti používá pojem "porážka" i u jiných, než jatečných zvířat, například v rámci ustanovení upravujícího usmrcování zvířat pro potřeby církví a náboženských společností³⁷, které však zvířata usmrcují i (pouze) v rámci svých rituálů, jejichž cílem není využití zvířete jako zvířete jatečného.

Utracením se pak rozumí usmrcení zvířete veterinárními prostředky a vybavením, provedené veterinárním lékařem, nebo osobou pod jeho kontrolou, nebo provedené v rámci pokusů osobou odborně způsobilou.³⁸ Zákon sice stanovuje, že usmrcení utracením má být vykonáno

"pokud možno bezbolestně", podle názoru autorky je však taková formulace absurdní. Je zřejmé, že této definice budou osoby provádějící usmrcení zneužívat, což jim nebude moci být kladeno za vinu, neboť v rámci zažitého principu „co není zakázáno, to je dovoleno".

Výraz "pokud možno" do zákona nepatří, zákonodárce měl zakotvit povinnost bezbolestného usmrcení, eventuelně se stanovením výjimek.

Utýráním je přivození smrti zvířete v důsledku jednání člověka, které působí zvířeti bolest, nebo jinou trýzeň, kteréžto zvíře sice přežije, ale které má za následek nutnost jeho utracení pro následky z tohoto utrpení. Utýráním je také usmrcení zvířete zakázanými metodami.³⁹

35 § 3, písm. l) Zákona č. 246/1992 Sb., o ochraně zvířat proti týrání. In: Zákony pro lidi [online]. © AION CS 2010-2020 [cit. 2020-04-24].

36 Např. Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), § 21. In: Zákony pro lidi [online]. © AION CS 2010-2020 [cit. 2020-06-16].

37 § 5f Zákona č. 246/1992 Sb., o ochraně zvířat proti týrání. In: Zákony pro lidi [online]. © AION CS 2010- 2020 [cit. 2020-04-24].

38 § 3, písm. p) Zákona č. 246/1992 Sb., o ochraně zvířat proti týrání. In: Zákony pro lidi [online]. © AION CS 2010-2020 [cit. 2020-04-24].

39 § 3, písm. r) Zákona č. 246/1992 Sb., o ochraně zvířat proti týrání. In: Zákony pro lidi [online]. © AION CS 2010-2020 [cit. 2020-04-24]. Zakázané metody usmrcování jsou pak vymezeny v § 5, odst. 5 a § 14, odst. 1.

(21)

2.4 Přestupek

Přestupek je společensky škodlivý protiprávní čin, který je v zákoně za přestupek výslovně označen a který vykazuje znaky stanovené zákonem, nejde-li o trestný čin⁴⁰. Znaky přestupku jsou⁴¹:

protiprávnost (tj. rozpor s právní normou porušením povinnosti či zákazu stanoveného zákonem, nebo indiviuduálním právním aktem - rozhodnutím)

společensky škodlivé chování

odpovědná osoba, neboli přestupková způsobilost (tj. obecné požadavky na pachatele:

věk minimálně 15 let a příčetnost u fyzické osoby, u podnikající fyzické osoby oprávnění k podnikání, u právnické osoby okamžik jejího vzniku)

trestnost jednání (zákon spojuje se spácháním přestupku hrozbu správního trestu) zavinění (vyžaduje se pouze u přestupků fyzických osob nepodnikajících)

nejde o trestný čin.

Jak judikoval Nejvyšší správní soud, „závěr o tom, že určité jednání je přestupkem, je závěr právní a musí vyplynout z výsledků dokazování a skutkových zjištění. K závěru, že nebyla naplněna skutková podstata přestupku, postačí, že není naplněn byť jen jeden její znak.“⁴² Určité jednání může naplňovat skutkovou podstatu jak trestného činu, tak přestupku. Při vymezení vztahu mezi přestupkem a trestným činem je třeba vycházet z definice přestupku, ze které je nutno vyvodit subsidiární charakter odpovědnosti za přestupek vůči trestní odpovědnosti. To znamená, že pokud protiprávní jednání naplní skutkovou podstatu trestného činu i přestupku, bude mít přednost odpovědnost za trestný čin před správním postihem za

40 Zákon č. 250/2016 Sb, o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. In: Zákony pro lidi [online]. © AION CS 2010-2020 [cit. 2020-04-30].

41 Jedná se o materiální a formální znaky přestupku. Materiálním znakem se rozumí jeho společenská škodlivost, formálním znakem je obecný požadavek odpovědnosti (tj. přestupková způsobilost) a naplnění skutkové podstaty přestupku stanovené zákonem.

42 Nález Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 10As27/2017. Nejvyšší správní soud [online].

(22)

přestupek. O spáchání přestupku rozhodují a sankce ukládají a vymáhají v rámci správního řízení⁴³ obecní úřady obcí s rozšířenou působností v rámci přenesené působnosti.

2.5 Trestný čin

Trestný čin je vymezen v trestním zákoně⁴⁴. Trestným činem je protiprávní čin, který zákon označuje za trestný a který zároveň vykazuje znaky v něm uvedené.⁴⁵ Vzhledem k zásadě subsidiarity trestní represe⁴⁶ je třeba zkoumat, zda je v konkrétním případě splněna podmínka trestní odpovědnost, kterou lze uplaňovat pouze v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu, tedy zejména podle zákona o odpovědnosti za přestupky; vždy tedy záleží na tom, za jakých podmínek a v jakých souvislostech k činu došlo.

K trestní odpovědnosti za trestný čin je třeba ve většině případů úmyslného zavinění, pouze u některých z nich postačí zavinění z nedbalosti. Trestné činy se dělí podle stupně závažnosti na přečiny a zločiny; přečinem jsou ty trestné činy, za které stanoví trestní zákon trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let, ve zbytku se jedná o zločiny. O spáchání trestného činu a uložení trestu rozhodují soudy v rámci trestního řízení.

43 Správní řízení je právními předpisy upravený postup správního orgánu, jehož účelem je vydání rozhodnutí, které v určité věci upravuje práva, nebo povinnosti konkrétně určené osoby (konstitutivním rozhodnutím), nebo které prohlašuje, že tato osoba práva nebo povinnosti má, anebo nemá (deklaratorním rozhodnutím).

JANČÁŘOVÁ, Ilona. Právo životního prostředí pro bakaláře. 2., přepracované a doplněné vydání. Brno:

Masarykova univerzita, 2019, s. 154.

45 Jedná se o obligatorní podmínky, které musí být splněny kumulativně: protiprávnost, představující rozpor s konkrétní právní normou a znaky uvedené v trestním zákoníku, tj. formální znaky trestného činu.

46 Zásada subsidiarity trestní represe „vyjadřuje myšlenku, že trestní právo je nejpřísnější prostředek, který má stát k dispozici k ochraně taxativně vymezených zájmů, doplňuje ochranu normami jiných odvětví práva a nastupuje tam, kde se ostatní právní nebo mimoprávní prostředky ukáží jako neúčinné. Obvykle se tato myšlenka vyjadřuje formulací, že trestní právo představuje prostředek 'poslední instance' - ultima ratio.“

JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. 6. vydání. Praha: Leges, 2017, s. 33.

Srov. „Tento princip se uplatní zejména v případech trestněprávní kvalifikace určitého jednání, které má soukromoprávní základ, pokud bylo možno dostatečně efektivně situaci řešit pomocí právních norem jiných odvětví než trestního práva nebo pokud posuzovaný skutek vzhledem ke všem (specifickým) okolnostem případu nedosahuje ani dolní hranice společenské škodlivosti, aby jej bylo možno považovat za trestný čin.“

Nález Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2018, sp. zn. II. ÚS 1152/17. Ústavní soud České republiky [online].

(23)

3 Subjekty právních vztahů na úseku ochrany zvířat

Subjektem právních vztahů se rozumí účastníci právních vztahů. Ačkoliv se již řadu let odborníci zabývají otázkou, zda mají být zvířatům přiznána subjektivní práva, nezdá se, že by jim v příštích letech skutečně přiznána byla.⁴⁷ Zvířata nejsou subjektem v právním slova smyslu - nejsou ani nositeli práv, ani povinností a nemohou sama svá práva vymáhat. Zvířata jsou v české právní úpravě tedy stále pouhým objektem právních vztahů, jak tomu bylo vždy v minulosti, byť zvlášť chráněným objektem práv.

Subjekty právních vztahů v rámci ochrany zvířat jsou v současném právním systému tedy pouze osoby, a to fyzické - člověk, anebo osoby umělé - právnické osoby. Subjekty tedy boudou na straně jedné chovatelé, eventuelně další osoby, které se při porušení zákona na ochranu zvířat proti týrání, respektive trestního zákoníku, dostanou do pozice pachatele a na straně druhé jimi budou orgány ochrany zvířat.

3.1 Chovatel

Chovatelem je podle zákona na ochranu zvířat proti týrání⁴⁸ každá právnická nebo fyzická osoba, která drží nebo chová zvíře či zvířata, a to trvale nebo i jen dočasně, nebo která je přemísťuje, nebo s nimi obchoduje. Chovatelem jsou dále ty osoby, které provozují útulky, záchranné stanice pro zvířata, hotely a penziony pro zvířata či zoologické zahrady, anebo pořádají veřejná vystoupení se zvířaty (zejména se jedná o cirkusy).

Chovateli ve smyslu tohoto zákona jsou ale i provozovatelé jatek a osoby, které provádí na zvířatech pokusy.⁴⁹ Zákon ještě šířeji vymezuje chovatele pokusných zvířat, kterými jsou opět fyzické či právnické osoby, které chovají zvířata pro jejich následné použití k pokusům nebo proto, aby jejich tkáně nebo orgány byly použity pro vědecké účely, nebo které chovají jiná

47 Měla by se zvířatům v rámci jejich lepší ochrany před týráním přiznat subjektivní práva? Asi to není nezbytné, neboť, jak uvádí Kateřina Šimáčková: „reálnou ochranu zvířat proti zbytečnému utrpení, jemuž jsou vystavovány, zajistí rychleji a efektivněji spíše zvýšení senzitivity společnosti k tomuto tématu, posílení práv jednotlivců a sdružení hájících zvířecí zájmy, zpřísnění sankcí za týrání zvířat a zvýšení standardů ochrany hospodářských a pokusných zvířat i ochrany přírody a ní žijících divokých zvířat." ŠIMÁČKOVÁ, Kateřina. Předmluva. In: MÜLLEROVÁ, Hana; ČERNÝ, David; DOLEŽAL, Adam a kol. Kapitoly o právech zvířat: "my a oni" z pohledu filosofie, etiky, biologie a práva. 1. vydání. Praha: Academia, 2016, s.

18.

48 § 3, písm. k) a w) Zákona č. 246/1992 Sb., o ochraně zvířat proti týrání. In: Zákony pro lidi [online]. © AION CS 2010-2020 [cit. 2020-06-09].

49 Byť z pohledu etického toto vymezení vypadá absurdně. Pozn. autorky.

(24)

zvířata především pro tyto účely, přičemž nerozhoduje, zda je tato činnost pro chovatele zisková, anebo nikoliv.

Definice chovatele je tedy široká, což bylo záměrem zákonodárce; cílem bylo, aby pokryla všechny možné osoby, které nějak zacházejí se zvířaty, nebo je mají v držení, a to z jakéhokoli důvodu. Chovatel tedy nemusí být vždy vlastníkem zvířete; kdo je vlastníkem zvířete, není z pohledu zákona na ochranu zvířat podstatné. Podstatné je, kdo podmínky chovu zvířete bezprostředně ovlivňuje a se zvířetem nakládá. Chovatelem je tak například i osoba, která jde zvíře pouze “vyvenčit“, nebo obchodník se zvířaty, dopravce zvířat na jatka, nebo i zařízení, které provádí pokusy na zvířatech. Účelem takto široké definice je zajistit řádné zacházení se zvířaty a umožnit postihnout za nesprávné zacházení nejen jeho vlastníka či chovatele, ale skutečně bezprostředně odpovědného pachatele.⁵⁰

Podobně široce, jen obecněji, vymezuje chovatele veterinární zákon, podle něhož je chovatelem každý, kdo zvíře či zvířata vlastní nebo drží, anebo je pověřen se o ně starat, ať již za úplatu nebo bezúplatně, a to i na přechodnou dobu⁵¹.

3.2 Pachatel

Zákon o odpovědnosti za přestupky vymezuje pachatele v závislosti na tom, zda se jedná o fyzickou, právnickou či podnikající fyzickou osobu.⁵² Fyzická osoba je pachatelem, jestliže svým vlastním zaviněným jednáním naplnila znaky přestupku, nebo i jen jeho pokusu, je-li trestný. Pachatelem je tedy osoba, která přestupek přímo spáchala. Pachatelem je i osoba, která přestupek sama nespáchala, ale použila k jeho spáchání jiné fyzické osoby, která není trestně odpovědná za přestupek z důvodu nedostatku věku, nepříčetnosti, nebo proto, že svým jednáním naplnila podmínky nutné obrany, krajní nouze nebo jiné okolnosti vylučující protiprávnost. Pachatelem je též fyzická osoba, která ke spáchání přestupku užila právnické osoby, která není za přestupek odpovědná⁵³. Pachatelem je i organizátor, návodce a pomocník.

50 MÜLLEROVÁ, Hana; STEJSKAL, Vojtěch. Ochrana zvířat v právu. 1. vydání. Praha: Academia, 2013, s.

317 - 318.

51 § 3, odst. 1, písm. a) Zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon). In: Zákony pro lidi [online]. © AION CS 2010-2020 [cit. 2020-06-16].

52 § 13, 20 a 22 Zákona č. 250/2016 Sb, o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. In: Zákony pro lidi [online]. © AION CS 2010-2020 [cit. 2020-04-30].

53 V případě týrání zvířat se tento způsob páchání přestupku zřejmě nebude vyskytovat. Pozn. autorky.

(25)

Pachatelem přestupku týrání zvířat může být kdokoliv, ikdyž není chovatelem. Jako odpovědné osoby totiž zákon vymezuje “fyzické osoby“⁵⁴, což znamená, že pachatelem vyjmenovaných přestupků může být jakákoliv osoba. Až teprve v dalších ustanoveních⁵⁵ jsou vyjmenované přestupky, kterých se mohou dopustit pouze osoby v postavení chovatele.

V rámci trestním zákoníku je pachatel je vymezen jako ten, který svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu, eventuelně i přípravy, je-li trestná. Pachatelem trestného činu je i ten, kdo k jeho provedení užil jiné osoby, která není trestně odpovědná⁵⁶ Pokud byl trestný čin spáchán úmyslným společným jednáním dvou či více osob, jedná se o spolupachatele.

3.3 Náhradní pečovatel

Dalším subjektem je osoba zajišťující náhradní péči, nebo předběžnou náhradní péči o týrané zvíře⁵⁷. Touto osobou jsou typicky útulky, ať již zřízené obcí, anebo jinou fyzickou či právnickou osobou, nebo jiné osoby, které jsou ochotny takovou péči poskytovat a splní zákonem stanovené podmínky. Tato pečující osoba musí mít především zkušenosti s chovem daného druhu zvířat a je povinna se starat o zvíře s péčí řádného hospodáře. Péči vykonává na základě smlouvy uzavřené s obecním úřadem obce s rozšířenou působností a musí mu poskytnout doklady o nákladech, které vynaložila na tuto péči; úřad jí tyto náklady uhradí v souladu s uzavřenou smlouvou. Ve smlouvě mohou být dohodnuty i další podmínky, například to, že pečovateli budou hrazeny náklady zálohově s následným vyúčtováním, že v případě vyšších nákladů na veterinární péči je pečovatel povinen předem úřad o jejich výši informovat atd.

55 § 27, odst. 2 a násl. Zákona č. 246/1992 Sb., o ochraně zvířat proti týrání. In: Zákony pro lidi [online]. © AION CS 2010-2020 [cit. 2020-04-24].

56 Např. pro nedostatek věku, nepříčetnost, omyl, nebo tato osoba jednala v nutné obraně, krajní nouzi či za jiné okolnosti vylučující protiprávnost. § 22 a 23 Zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. In: Zákony pro lidi [online]. © AION CS 2010-2019 [cit. 2019-11-10].

57 V souladu se zvláštním opatřením - instituty náhradní péče a předběžné náhradní péče - podle § 28a, 28b a 28c Zákona č. 246/1992 Sb., o ochraně zvířat proti týrání. In: Zákony pro lidi [online]. © AION CS 2010- 2020 [cit. 2020-04-24].

(26)

3.4 Orgány ochrany zvířat

Ochranou zvířat se podle zákona na ochranu zvířat proti týrání ve větší či menší míře zabývají tyto instituce: Ministerstvo zemědělství, Státní veterinární správa, státní orgány příslušné ke schvalování pokusů, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo obrany, obce a obecní úřady s rozšířenou působností. Klíčovou roli mají Státní veternární správa a obecní úřady s rozšířenou působností, neboť je jim svěřena rozhodující pravomoc pro praktický výkon ochrany zvířat.

3.4.1 Ústřední orgány ochrany zvířat

Ústředním orgánem je Ministerstvo zemědělství, které je nejvyšším orgánem ve všech otázkách veterinární péče. Má koordinační roli, uděluje některá povolení, například k chovu pokusných zvířat či náboženských porážek, akredituje školící zařízení a vydává prováděcí předpisy. Ministerstvo zřizuje jako svůj odborný poradní orgán Ústřední komisi.

Problémem je, že jejími členy⁵⁸ jsou i zástupci organizací zabývajících se chovem a využíváním zvířat. Podle názoru autorky se jedná o takový střet zájmů (ochrana zvířat vs.

hospodářské zájmy podnikatelů), který vylučuje efektivní plnění jejího poslání.⁵⁹ 3.4.2 Státní veterinární správa

Státní veterinární správa⁶⁰ je tvořena Ústřední veterinární správou a krajskými veterinárními správami v rámci krajů a Městskou veterinární správou v Praze. Role Ústřední veterinární správy je, podobně jako role ministerstva zemědělství, převážně koordinační, metodická a organizační. Nejdůležitější role je svěřena krajským veterinárním správám.

59 Jak uvádí Jana Prchalová: „Ministerstvo zemědělství mj. zastřešuje zájmy podnikatelů v zemědělství, v chovu a dodávání pokusných zvířat i jiných podnikatelů chovajících a využívajících zvířata a nyní budou zástupci těchto podnikatelů navíc zasedat přímo jako členové komise. Pro samotnou ochranu zvířat by bylo jistě optimální, kdyby pro ni byl zřízen skutečně nezávislý zastřešující orgán." In: PRCHALOVÁ, Jana. Ústřední komise. Komentář. CODEXIS [online právní informační systém]. © 2013-2019 ATLAS [cit. 2020-04-11].

Domnívám se, že v rámci ochrany zvířat by bylo vhodnější přesunout kompetence z Ministerstva zemědělství na Ministerstvo životního prostředí. Mimochodem trestní zákoník podřazuje trestné činy týkající se týrání zvířat mezi trestné činy proti životnímu prostředí.

60 Státní veterinární správa byla zřízena na základě Zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon). In: Zákony pro lidi [online]. © AION CS 2010-2019 [cit.

2019-11-10].

(27)

Krajské veterinární správy mají rozhodující pravomoci pro praktický výkon ochrany zvířat.

Vykonávají zejména konkrétní dozor nad dodržováním povinností chovatelů a dalších osob, vypracovávají odborná vyjádření, vydávají povolení k chovu zvířat vyžadujících zvláštní péči, vydávají osvědčení o schválení dopravního prostředku pro přepravu zvířat, stanovují veterinární podmínky pro vykonávání pokusů, porážení zvířat, povolují činnosti vyžadující odborné posouzení a plní další úkoly, které jim ukládá zákon na ochranu zvířat proti týrání.

Jejich role je pro ochranu zvířat zásadní, neboť podávají obecním úřadům obcí s rozšířenou působností podněty k projednávání přestupků, přičemž jejich odborné vyjádření je pro obecní úřad závazné. Podávají také návrhy obecnímu úřadu na zvláštní opatření, zejména na odebrání zvířete a jeho umístění do náhradní péče, nebo nařízení pozastavení činnosti chovatele.⁶¹ Krajské veterinární správy spolupracují i s Policíí České republiky, které, podobně jako obecním úřadům, vypracovávají odborná vyjádření potřebná pro účely trestního řízení a v závažnějších případech týrání zvířat podávají trestní oznámení.

3.4.3 Obce a obecní úřady s rozšířenou pravomocí

Obce v rámci své samostatné působnosti mají obce roli normotvornou, v jejímž rámci mohou upravovat péči o zvířata pomocí obecně závazných vyhlášek, přičemž výslovné zmocnění na základě zákona na ochranu zvířat proti týrání mají k vydání vyhlášek stanovujících pravidla pro pohyb psů na veřejném prostranství a vymezení prostor pro jejich volné pobíhání. Cílem těchto vyhlášek ale není primárně ochrana zvířat proti týrání, ale ochrana veřejného pořádku. Obce mají též roli pečovatelskou, v rámci níž mohou (a měly by;

pozn. autorky) zřizovat útulky pro zvířata.⁶² Nejdůležitější roli mají obce v rámci přenesení působnosti, v rámci níž vykonávají ochranu zvířat proti týrání prostřednictvím správních řízení. Obecní úřady obcí s rozšířenou působností rozhodují o přestupcích v rámci správního řízení. Jsou povinny projednat veškeré podněty od krajské veterinární správy, vyrozumět ji o učiněných opatřeních a rozhodnutích, a to i v případech, kdy nebylo správní řízení zahájeno z podnětu krajské veterinární správy. V rámci řízení o přestupku si obecní úřady musí vyžádat od krajské veterinární správy odborné vyjádření, které je pak pro řízení závazné. Obecní

(28)

úřady jsou dále povinny vést po dobu 3 let evidenci osob, které se dopustily přestupků podle zákona na ochranu zvířat proti týrání.⁶³ Další povinností obecních úřadů je i bezodkladné zajištění péče o zvíře, eventuelně i jeho umístění do náhradní péče v případě, že má být zapečetěn byt nebo jiný prostror, v němž se nachází zvíře.⁶⁴

63 Povinnost evidence pachatelů přestupků týrání zvířat byla zřízena právě pro to, že zákon umožňuje, aby byly recidivujícím pachatelům uloženy přísnější sankce, např. zákaz chovu. Bez této evidence by tohoto

ustanovení zákona nebylo možno využít. § 24a Zákona č. 246/1992 Sb., o ochraně zvířat proti týrání. In:

64 Jedná se o situace, kdy je např. vlastník zvířete odveden do vazby, nebo dojde k jeho úmrtí a jeho byt má být dočasně zapečetěn. § 25, odst. 6 Zákona č. 246/1992 Sb., o ochraně zvířat proti týrání. In: Zákony pro lidi [online]. © AION CS 2010-2020 [cit. 2020-04-24].