Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva
Péče řádného hospodáře a charakter odpovědnosti za její porušení
Bakalářská práce
Autor: Petra Bulínová
Vedoucí práce: JUDr. Ivana Slavíková
Praha Červen, 2015
Prohlášení:
Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu.
Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
V Plzni, dne 4. června 2015 Petra Bulínová
Poděkování
Chtěla bych poděkovat JUDr. Ivaně Slavíkové za podporu při psaní této bakalářské práce.
Anotace
Tato bakalářská práce se zabývá fiduciárními povinnostmi členů orgánů kapitálových obchodních korporací, především s důrazem na povinnost péče řádného hospodáře a dalšími významnými povinnostmi, které představují výkon těchto funkcí. Snaţí se upozornit na změny, k jakým došlo v této oblasti po rekodifikaci soukromého práva v roce 2014, porovnává povinnosti orgánů v jiných zemích. Dále se zabývá porušením odpovědnosti orgánů korporací.
Klíčové pojmy
Korporace, statutární orgán, fiduciární povinnosti, péče řádného hospodáře, loajalita, pravidlo podnikatelského úsudku, Corporate governance, porušení odpovědnosti
Annotation
This Bachelor Thesis deals with fiduciary duties of the corporate statutory bodies mainly insist on good husbandman care and other important duties. It points out to new law changes in this area after new laws effectivity in 2014. It compares duties of statutory bodies in other countries. Below it deals with responsibility breach.
Key words
Corporation, statutory body, fiduciary duties, good husbandman care, loyalty, business judgement rule, Corporate governance, responsibility breach
Obsah
1. Úvod ... 8
2. Obchodní korporace ... 10
2.1. Orgány obchodní korporace ... 10
2.2. Orgány společnosti s ručením omezeným ... 11
2.3. Orgány akciové společnosti ... 12
2.3.1. Monistický systém ... 12
2.3.2. Dualistický systém ... 13
3. Vymezení fiduciárních a dalších povinností členů orgánů korporací ... 15
3.1. Krátký pohled do historie odpovědnosti orgánů korporací ... 15
3.2. Právní úprava odpovědnosti orgánů korporací od 1.1.2014 ... 17
3.3. Péče řádného hospodáře ... 18
3.3.1. Objektivní a subjektivní péče ... 19
3.4. Péče řádného hospodáře a povinnost loajality ... 22
3.5. Pravidlo podnikatelského úsudku (Business judgement rule) ... 24
3.6. Povinnost legality ... 25
3.7. Péče řádného hospodáře ve vztahu k vedení účetnictví ... 25
3.8. Jednání jménem společnosti ... 29
3.9. Souběh vrcholných funkcí ... 30
4. Porovnání povinností statutárních orgánů v jiných právních úpravách ... 32
4.1. Povinnost péče ... 32
4.2. Povinnost loajality ... 33
4.3. Pravidlo podnikatelského úsudku ... 36
4.4. Zákaz konkurence ... 37
5. Corporate governance ... 38
5.1. Corporate Governance v ČR ... 40
5.2. Porovnání koncepcí Corporate governance v jiných právních úpravách ... 41
6. Porušení odpovědnosti statutárních orgánů ... 44
6.1. Ručení orgánů při úpadku korporace ... 45
6.2. Omezení rizika odpovědnosti statutárních orgánů ... 46
6.3. Obrácené důkazní břemeno ... 47
6.4. Derivativní žaloba ... 49
6.5. Diskvalifikace člena statutárního orgánu ... 49
6.6. Insolvenční řízení ... 50
6.7. Porušení odpovědnosti v jiných zemích ... 51
7. Příklady judikatury Nejvyššího soudu k porušení odpovědnosti ... 53
8. Závěr ... 56
9. Seznam použité literatury ... 58
10. Seznam tabulek ... 62
1. Úvod
Téma péče řádného hospodáře se v poslední době stále více diskutuje především s ohledem na rekodifikaci českého soukromého práva a v souvislosti s ekonomickou krizí. Toto téma jsem si vybrala proto, jelikoţ dle mého názoru se tímto problémem obzvláště menší české obchodní společnosti stále dostatečně nezaobírají, někteří představitelé vrcholných orgánů společností neznají právní důsledky výkonu své činnosti a berou tuto činnost jako jakékoliv běţné zaměstnání a jelikoţ jsem se osobně nikdy nesetkala s tím, ţe by statutární orgán byl za porušení svých povinností sankcionován. Tato práce si klade za cíl zanalyzovat fiduciární povinnosti jako je povinnost péče a loajalita, ale i další významné povinnosti statutárních orgánů obchodních společností se zaměřením na společnost s ručením omezeným a akciovou společnost, především s ohledem na rekodifikaci českého soukromého práva a komparaci s jinými právními úpravami a vyvrátit názor, ţe funkci jednatele můţe vykonávat v podstatě kaţdý, který dle mého názoru velmi často v českém prostředí panuje.
Tato bakalářská práce je rozdělena do šesti kapitol. První kapitola poskytuje základní informace o obchodních korporacích a jejich orgánech. U akciové společnosti analyzuje rozdíl mezi monistickým a dualistickým systémem řízení. Druhá kapitola se soustředí na fiduciární a další povinnosti orgánů společností, především s ohledem na povinnost péče řádného hospodáře, nabízí pohled do historie, jak byla problematika péče řádného hospodáře upravena v českém právu v minulosti, jaké nejvýznamnější změny přinesl Nový občanský zákoník a Zákon o obchodních korporacích v roce 2014. Vysvětluje pojem péče řádného hospodáře a posuzování péče z hlediska objektivního nebo subjektivního, na coţ v českém právním prostředí nepanuje jednotný názor. Dále se zabývám povinností loajality. Na to navazuje pravidlo podnikatelského úsudku, které nově zavádí Zákon o obchodních korporacích a věnuji se povinnosti legality. Zabývám se také zodpovědností za vedení účetnictví ve vztahu k péči řádného hospodáře, popisuji kdo můţe jednat jménem společnosti, souběh funkcí statutárního orgánu a zaměstnance, který stále zůstává v našem právu nedořešen. Ve třetí kapitole porovnávám některé základní povinností orgánů korporací v jiných zemích. Ve čtvrté kapitole zmiňuji systém správy společností – Corporate governance a porovnávám stav v ČR a dalších zemích. V páté kapitole se zaměřuji na porušení odpovědnosti orgánů, kdy je orgán povinen hradit škodu společnosti, za jakých okolností se lze z této povinnosti vyvázat, například uplatněním pravidla
podnikatelského úsudku nebo pojištěním statutárního orgánu. Dalším tématem je, kdy a jak se uplatňuje obrácené důkazní břemeno při soudním procesu a vysvětlení pojmu derivativní ţaloba. Dále se zaměřuji na diskvalifikaci orgánu, kde zákon připouští diskvalifikaci statutárního orgánu ve všech korporacích aţ na deset let. Pak se zaměřuji na insolvenční řízení nejen z pohledu, kdy se společnost dostane do insolvence, ale i z důvodu, ţe také insolvenční správce má povinnost jednat s péčí řádného hospodáře.
Následuje několik málo informací o porušování odpovědnosti v jiných zemích. Na závěr uvádím některé příklady judikatury Nejvyššího soudu pro různá porušení odpovědnosti.
2. Obchodní korporace
Pro zmapování povinností a odpovědnosti řádného hospodáře je třeba nejdříve vymezit jakých osob a orgánů se tato problematika týká.
Korporaci vytváří jako právnickou osobu společenství osob. Pojetí právnických osob v našem právním řádu je zaloţeno na teorii fikce. Existence společnosti jako osoby, její právní samostatnost, umoţňuje dosaţení základních hospodářských a právních cílů, k nimţ jsou společnosti zřizovány – především majetkové samostatnosti společnosti zajišťující faktickou nezávislost společnosti na postavení jejích společníků1.
Pojem korporace je odvozen z latinského slova corporare – sdruţovat.
S pojmem právnická osoba v kontinentálním právu a korporace v anglosaském právu se setkáváme aţ v 19. století, kdy se společníci oddělili od právnických osob kapitálových společností a jako osoby nebyli odpovědni za závazky jimi vlastněné společnosti.
Korporaci jiţ definoval Ottův slovník naučný (1905): „Je to právnická osoba, jednota lidí spolčených k pospolitému účelu, která činí zvláštní, od jednotlivých svých členů různý, ideální subjekt práv a právnických závazků, určených pro onen její účel“.
Obchodní korporace jsou v ČR obchodní společnosti a druţstva. Korporace se zakládá Společenskou smlouvou, v případě jediného společníka Zakládací listinou. Vzniká dnem zápisu do Obchodního rejstříku.
Zákon č.90/2012 Sb. o obchodních korporacích definuje obchodní společnosti jako společnost s ručením omezeným a akciovou společnost. Ve skutečnosti se ale za čistě kapitálovou společnost v našem prostředí povaţuje pouze akciová společnost, jelikoţ společnost s ručením omezeným obsahuje i některé prvky osobní společnosti. Společnost s ručením omezeným pak bývá přiřazována spíše ke společnostem smíšeným.
2.1. Orgány obchodní korporace
Pojem orgán obchodní společnosti není u nás definován ţádným zákonným ustanovením.
J.Dědič definuje orgány obchodní společnosti jako vnitřní útvary společnosti bez právní subjektivity tvořené určitou osobou nebo skupinou osob, které zajišťují fungování obchodní společnosti jako právnické osoby buď ve vztahu ke třetím osobám, nebo uvnitř obchodní společnosti.2 Orgány zřizují obchodní korporace na základě kogentních právních
1 LASÁK, J. a HAVEL, B. Kompendium korporačního práva, 1.vydání, C.H.Beck, 2011, s.6
2 DĚDIČ, J. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. I.díl. 1. vydání, Polygon, 2002
norem, ostatní orgány jsou orgány nepovinnými. Pokud se jedná o jednu osobu, nazýváme orgány individuální, např. jednatel u společnosti s ručením omezeným, v případě více osob se jedná o orgány kolektivní, např. představenstvo u akciové společnosti.
2.2. Orgány společnosti s ručením omezeným
Statutárním a výkonným orgánem společnosti s ručením omezeným je kaţdý jednatel, pokud Společenská smlouva neurčí, ţe více jednatelů tvoří kolektivní orgán. Způsob, jakým společnost svými jednateli jedná navenek, určuje Společenská smlouva.
Jednatelem nebo zástupcem právnické osoby můţe být fyzická osoba starší 18 let, způsobilá k právním úkonům a bezúhonná ve smyslu Ţivnostenského zákona a u níţ nenastala překáţka provozování ţivnosti.
Pro jednatele s. r. o. platí zákaz konkurence, kdy jednatel bez svolení všech společníků nesmí podnikat v oboru stejném nebo obdobném jako má společnost ani vstupovat se společností do obchodního vztahu, zprostředkovávat nebo obstarávat obchody společnosti pro jiné osoby, účastnit se na podnikání jiné společnosti jako společník s neomezeným ručením nebo jako ovládající osoba jiné osoby se stejným nebo podobným předmětem podnikání, vykonávat činnost jako statutární orgán nebo člen statutárního orgánu nebo jiného orgánu jiné právnické osoby se stejným nebo obdobným předmětem podnikání jako má společnost3.
Nejvyšším orgánem ve společnosti je valná hromada. Jejím úkolem je především schvalování účetní závěrky, rozdělení zisku, schvalování stanov, jmenování, odvolávání, odměňování jednatelů, odměňování členů dozorčí rady, rozhodování o obsahu a změnách společenské smlouvy, rozhodování o zvýšení či sníţení základního kapitálu, rozhodování o přeměně obchodní společnosti, schvalování smlouvy o výkonu funkce, zrušení společnosti s likvidací.
Kontrolním orgánem je dozorčí rada, která se zřizuje, určuje-li to společenská smlouva.
Jedná se o orgán, který dohlíţí na činnost jednatelů, přezkoumává účetní závěrky, schvaluje návrh na rozdělení zisku. Členy dozorčí rady jmenuje a odvolává valná hromada, která také rozhoduje o jejich odměňování. Funkce jednatele a člena dozorčí rady je neslučitelná.
3 §199 Zákona o obchodních korporacích
2.3. Orgány akciové společnosti
Pro akciové společnosti je typické oddělování vlastnictví od řízení společnosti. Společnost si můţe zvolit jeden ze dvou způsobů organizační struktury - monistický nebo dualistický.
Tento výběr je u nás moţný od 1. 1. 2014 v souvislosti s rekodifikací českého soukromého práva.
2.3.1. Monistický systém
Monistický systém patří mezi starší a více rozšířené modely organizační struktury akciové společnosti. Uplatňuje se především v anglosaském právním prostředí.
Statutárním orgánem společnosti je statutární ředitel jmenovaný správní radou. Statutárním ředitelem můţe být jen fyzická osoba. Statutární ředitel můţe být zároveň i předseda správní rady, přísluší mu obchodní vedení společnosti.
V České republice můţe mít správní rada maximálně tři členy, mohou jimi být právnické či fyzické osoby. Její hlavní činností je dohlíţet na řádné obchodní vedení vzhledem ke strategickým cílům společnosti, provádí kontrolní činnost působnosti statutárního ředitele, kontrolu vedení účetnictví, přezkoumávání účetních závěrek, návrh na rozdělení zisku či úhrady ztráty. Předsedou správní rady můţe být jen fyzická osoba.
Angloamerický systém monistického řízení
Organizační uspořádání amerických a britských akciových společností je velmi podobné.
Právo britské vychází ze skutečnosti, ţe společnost jako uměle vytvořená právnická osoba nemůţe vykonávat osobně ţádné své pravomoci, ale musí nutně jednat prostřednictvím svých zástupců – ředitelů. Kompetence řízení a kontroly v USA je koncentrována v radě ředitelů, která je volena valnou hromadou. Problémy některých společností jako např.
Enron vedly k tomu, ţe v roce 2002 byl přijat Sarbanes-Oxleyův zákon a další předpisy, které mají chránit investory, aby mohli získávat spolehlivější informace v souladu s právem cenným papírů. Jak uvádí P. Čech: „Specifikum všech těchto předpisů spočívá v tom, že ustanoveními práva kapitálového trhu významně zasahují vnitřní strukturu a řízení (corporate governance) společností, jejichž akcie jsou kótované na burze.“4 Společnosti musejí povinně zřizovat výbor pro audit, nezávislý orgán kontroly účetnictví.
Zřízení výboru není nutné, pokud předpoklady nezávislosti a odbornosti naplňuje samotná rada ředitelů. Nezávislí však mohou být jen ti ředitelé, kteří dostávají od společnosti
4 ČECH, P. Sarbanes-Oxleyův zákon dobyl evropské právo společností. Právní zpravodaj. 2006, č.12
odměnu pouze za výkon funkce v radě ředitelů a nejsou jinak propojeni s akciovou společností.
Dále jsou zřizovány výbory pro jmenování ředitelů, které mají za úkol vybírat vhodné kandidáty a výbor pro odměňování ředitelů, coţ má za důsledek pronikání prvků dualistického systému do amerického práva.
Podle amerického práva platí pravidla pro členy správní rady i pro vrcholné řídící pracovníky.
2.3.2. Dualistický systém
Tento systém se začal ve světě aplikovat z důvodu nedostatků systému monistického.
Hlavní problém monistické koncepce je totiţ spatřován v tom, ţe jeden a ten samý orgán zajišťuje řízení a obchodní vedení společnosti a zároveň má povinnost na provádění těchto činností dohlíţet.5
Výhodou systému je hlavně to, ţe formálně odděluje osoby, které rozhodují za společnost a osoby, které mají jejich jednání kontrolovat, do dvou orgánů.
V tomto systému je statutárním orgánem představenstvo, kterému přísluší obchodní vedení společnosti a jednání za společnost. Představenstvo volí a odvolává valná hromada, pokud stanovy neurčí, ţe tato činnosti náleţí dozorčí radě. Pro členy představenstva platí zákaz konkurence podobně jako pro jednatele společnosti s ručením omezeným. Představenstvo volí a odvolává svého předsedu.
Na výkon působnosti představenstva a na činnost společnosti dohlíţí dozorčí rada. Členy dozorčí rady volí a odvolává valná hromada. Člen dozorčí rady nesmí být současně členem představenstva nebo jinou oprávněnou osobou jednat za společnost v obchodním rejstříku.
Členové dozorčí rady se zúčastňují valné hromady a rovněţ pro ně platí zákaz konkurence.
Dozorčí rada volí a odvolává svého předsedu.
Francouzský systém dualistického řízení
Odlišnosti monistického a dualistického systému jsou patrné nejvíce ve francouzské právní úpravě, která zahrnuje dva druhy akciových společností, tzv. nový (německý) a starý (francouzský). Základní rozdíl mezi německým a francouzským typem společnosti je ve struktuře a pravomocích jejích orgánů. Francouzským typem je akciová společnost se
5 ŘEHÁČEK, O. Představenstvo akciové společnosti a postavení jeho členů. 2010, C. H. Beck, s.10
správní radou a ředitelem – předsedou správní rady. V německém typu je namísto ředitele – předsedy správní rady představenstvo a místo správní rady dozorčí rada.6
Francie přijala zákon o zjednodušených akciových společnostech, které nejsou kótované na burze.
Německý systém dualistického řízení
V Německu je řízení akciové společnosti odděleno od kontroly. Orgány společnosti jsou představenstvo a dozorčí rada. Na rozdíl od členů správní rady ve francouzském typu nemusí být člen představenstva akcionářem společnosti, nemůţe jím být ani osoba právnická. V Německu má dozorčí rada velmi silnou pozici a je to orgán, který volí představenstvo. V dozorčí radě společností s více, neţ 2000 zaměstnanci mají povinné zastoupení zaměstnanci. Český obchodní zákoník rovněţ obsahoval spolurozhodování zaměstnanců při volbě členů dozorčí rady s více neţ 50 zaměstnanci, které však nesmělo mít větší vliv neţ valná hromada, ZoK (Zákon o obchodních korporacích) ale toto ustanovení zrušil. Česká dozorčí rada má výrazně slabší postavení, neţ v německém systému.
Německo má rovněţ zvláštní zákon pro malé akciové společnosti, pro firmy, které nejsou kótované na burze a tudíţ nemají tak sloţitou vlastnickou a organizační strukturu.
Postoj Evropské unie k oběma systémům
V rámci Evropských společenství proběhly debaty ohledně obou systémů řízení. Evropská Komise se snaţila prosadit dualistický systém s tím, ţe lépe odráţí potřeby současných velkých podniků a koncernů, coţ se nepodařilo, takţe členské státy musejí umoţnit společnostem výběr z obou systémů.
6 PELIKÁNOVÁ, I. Akciová společnost v Československu a ve Francii. Právo a podnikání. 1992, č. 1, s.22
3. Vymezení fiduciárních a dalších povinností členů orgánů korporací
Práva a povinnosti mezi obchodní korporací a členem jejího orgánu se řídí přiměřeně ustanoveními občanského zákoníku o příkazu, ledaţe ze smlouvy o výkonu funkce, byla-li uzavřena, vyplývá něco jiného. Smlouva o výkonu funkce se v kapitálové společnosti sjednává písemně a schvaluje jí nejvyšší orgán společnosti. Smlouva o výkonu funkce obsahuje také údaje o odměňování.
Co je povaţováno za fiduciární povinnosti se v jednotlivých zemích můţe lišit. Obecně jsou za fiduciární povinnosti povaţovány povinnost péče a loajality, zaměříme se však i na další povinnosti orgánů.
Nemoţnost dosáhnout pouhou smluvní cestou dostatečně detailní a vyváţené úpravy vztahu mezi korporací a členy jejích orgánů, která by zároveň dokázala trvale sníţit náklady spojené s problémem zastoupení (agency problem), nutí zákonodárce v zájmu efektivního fungování obchodních korporací, potaţmo celospolečenské efektivnosti, mimo jiné k úpravě tzv. fiduciárních povinností7.
Členové statutárních orgánů musí při výkonu své funkce dodrţovat několik povinností jako je péče řádného hospodáře, povinnost loajality, pravidlo podnikatelského úsudku, povinnost mlčenlivosti.
Jakékoliv jednání, které je podřaditelné pod působnost statutárního orgánu, je jednáním, které musí být činěno s péčí řádného hospodáře, resp. v rámci fiduciární odpovědnosti.8
3.1. Krátký pohled do historie odpovědnosti orgánů korporací
Ačkoliv je pojem péče řádného hospodáře v poslední době hojně diskutován, nejedná se o pojem nový.
Pojem řádné péče znalo jiţ římské právo ve vztahu k péči řádného otce rodiny. Pravidlo pro kvalitu péče nacházíme i u římského právníka Gaia především v souvislosti s výpůjčkou.
7 BROULÍK, J. Pravidlo podnikatelského úsudku a riziko. Obchodněprávní revue. 2012, č. 6, s.161 a násl.
8 HAVEL, B. Obchodní korporace ve světle proměn. Auditorium, 2010, s.172
V předválečné právní teorii se objevuje pojem péče řádného obchodníka, kdy v komentáři k zákonu se uvádí, ţe jaká je míra péče řádného obchodníka, je věcí individuální a je nutné vzíti v úvahu obvyklé počínání jiného obchodníka z téhoţ oboru a téţe kvalifikace.
Pojem odpovědnost se v české právní teorii pouţíval do 50. let 20. století, kam se pravděpodobně dostal z rakouského obecného občanského zákoníku. Odpovědnost byla koncipována na principu zavinění. Často se pro tento pojem také pouţíval pojem ručení či sankce. Dříve se vedly diskuse, zda výkon funkce člena představenstva není v rozporu s mandátní smlouvou, ze které plyne poţadavek odborné péče.
V 90. letech 20. století bylo porušení náleţité péče předkládáno většinou trestním senátům jako trestný čin porušování povinností při správě cizího majetku.
Pojem péče řádného hospodáře byl do českého právního řádu zaveden novelou obchodního zákoníku zákonem č.370/2000 Sb. s účinností od 1. 1. 2001, do té doby obchodní zákoník pouţíval pojem institut náleţité péče. Obchodní zákoník však tento pojem nikdy nespecifikoval, takţe bylo moţné vycházet pouze z judikatury a názorů odborné veřejnosti.
Poţadavek náleţité péče je povaţován za méně přísný neţ poţadavek péče odborné. Podle J. Dědiče je tomu tak proto, ţe u povinnosti odborné péče nelze přihlíţet ke znalostem, kvalifikaci a zkušenostem konkrétní osoby, zatímco při poţadavku náleţité péče ano.9 Naproti tomu K. Eliáš tvrdí, ţe náleţitá péče zahrnuje nejen potřebnou odbornou úroveň, ale i nezbytnou a trvalou loajalitu (zvýšenou loajalitu, kterou musí reprezentant společnosti vykazovat ve vztahu k ní v daleko vyšší míře neţ pouhý, běţný, smluvní partner) jak vůči společnosti, tak i se zřetelem ke společným zájmům skupiny všech jejích akcionářů neboli k péči řádného obchodníka, coţ shrnuje do tří povinností:10
1. povinnost jednat podle pokynů a zásad valné hromady a respektovat omezení, která uloţila
2. široká povinnost mlčenlivosti týkajících se všech informací, jejichţ vyzrazení by mohlo způsobit společnosti škodu
3. zákaz konkurence
Poţadavek jednání s odbornou péčí je třeba vidět vţdy v souvislosti s výkonem nějaké konkrétní činnosti. Odborná péče nestojí sama o sobě jako samostatná povinnost, ale vţdy se váţe ke konkrétní činnosti, kterou povinný vykonává.11
9 DĚDIČ, J. a kol. Komentář k obchodnímu zákoníku. Prospektrum, 1997, s.605-606
10 ELIÁŠ, K. Kurs obchodního práva – Právnické osoby jako podnikatelé, 2.vyd. C. H. Beck, 1998
11 Komise pro cenné papíry. Posuzování odborné péče. 2004
Odbornou péčí se rozumí profesionální péče, člen orgánu musí být profesionálem ve všech oborech, se kterými přichází do styku. Řádný hospodář oproti tomu nemusí mít všechny odborné znalosti, schopnosti a dovednosti.
3.2. Právní úprava odpovědnosti orgánů korporací od 1.1.2014
Významná rekodifikace českého soukromého práva zavádí mnoho změn i v oblasti obchodních korporací, také pak v institutu péče řádného hospodáře a jeho porušení, tato problematika je řešena zejména v §51 - §53 Zákona o Obchodních korporacích č. 90/2012 Sb. a §159 Nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.
Nová právní úprava se snaţí přiblíţit trendům v západní Evropě. Charakteristickým znakem nové právní úpravy je odklon od direktivního přístupu směrem k liberálnosti, avšak svoboda, kterou zákon poskytuje, je na druhé straně vykoupena vyšší mírou odpovědnosti za závazky společnosti a učinění rozhodnutí, coţ se projevuje tlakem na orgány obchodních společností, jejich jednání, kvalifikaci, sloţení a samotné rozhodování.12
Nový občanský zákoník předpokládá, ţe kaţdý, kdo se stane členem orgánu právnické osoby, bude svoji funkci vykonávat s péčí řádného hospodáře, to znamená s nezbytnou loajalitou a pečlivostí. Tento pojem byl dosud znám z obchodního zákoníku, který tuto povinnost stanovil pro členy představenstva akciové společnosti. Nyní se tato povinnost bude vztahovat na všechny členy orgánů obchodních společností. Nová zákonná úprava má slouţit především k lepší ochraně věřitelů, která se v angloamerickém prostředí nazývá wrongful trading.
Občanský zákoník vychází z předpokladu rozumu průměrného člověka u kaţdé svéprávné osoby, kaţdý, kdo tak jedná, jedná s běţnou péčí a opatrností a dále ţe ten, kdo jedná v právní vztahu určitým způsobem, jedná poctivě a v dobré víře. Vyšší nároky jsou v tomto ohledu kladeny na osoby vystupující v rámci práva v pozici profesionálů, tedy zejména podnikatelů.13
Domnívám se, ţe vzhledem k moţným následkům porušení péče, které budou popsány v dalších částech této práce, budou v současné době někteří členové statutárních orgánů zvaţovat další setrvávání ve funkci a poměr mezi rizikem a odměnou za tuto činnost, coţ
12 VRBA, M. (ed.). Odpovědnost a ručení v právu obchodních společností, 1. vyd. Univerzita Karlova, Právnická fakulta. 2013, s.38
13DVOŘÁK, Marek. Nové pojetí institutu "péče řádného hospodáře" od roku 2014 [online]. [cit. 2015-02- 24]. Dostupné z: http://www.spoladore.com/cs/clanky/nove-pojeti-institutu-pece-radneho-hospodare-od- roku-2014
dle mého názoru bude vést k tlakům na zvyšování odměn statutárních orgánů, především pak jednatelů společnosti s ručením omezeným, obzvláště v případě, jedná-li se o souběh funkcí.
3.3. Péče řádného hospodáře
Povinnost jednat s péčí řádného hospodáře se vztahuje na členy představenstva akciové společnosti, jednatele společnosti s ručením omezeným, členy představenstva druţstva, členy dozorčí rady akciové společnosti a dozorčí rady společnosti s ručením omezeným, byla-li zřízena, kontrolní komisi druţstva, statutární a dozorčí orgány evropské společnosti, vedoucí orgány a. s. a s. r. o. a likvidátory obchodních společností.
Za rozhodující definici pojmu lze povaţovat především rozhodnutí Nejvyššího soudu 5Tdo 1224/2006 ČR z roku 2006, ţe pojem péče řádného hospodáře lze chápat tak, ţe řádný hospodář činí právní úkony týkající se obchodní společnosti odpovědně a svědomitě a stejným způsobem rovněţ pečuje o její majetek, jako kdyby šlo o jeho vlastní majetek.
Pojmovými znaky péče řádného hospodáře jsou:
Pečlivost
Potřebné znalosti
Rozumný předpoklad
Dobrá víra
Informované jednání
Nezbytná loajalita
Jednání v obhajitelném zájmu obchodní korporace
Řádný hospodář musí být v kaţdém případě odborníkem na řízení společnosti a vţdy jednat se znalostí věci. Uvedené v sobě zahrnuje také poţadavek na seznamování s novými poznatky v oboru. V neposlední řadě je péči řádného hospodáře vlastní povinnost loajality vůči společnosti. Jinými slovy, řádný hospodář povinně upřednostňuje zájmy společnosti před svými vlastními a i před zájmy samotných společníků.14
Povinnost řádně hospodařit s majetkem nebo prostředky svěřené jim zaměstnavatelem a zachovávat vůči němu povinnost loajality, mají dokonce i zaměstnanci.
14 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24.2.2009, sp. zn. 29 Cdo 3864/2008
3.3.1. Objektivní a subjektivní péče
V právní teorii existují dva přístupy k pojetí péče řádného hospodáře – objektivní a subjektivní. Objektivní model péče, který je českému právu vlastní, a to i v jeho dřívějších fázích, počítá se zavedením jednotného standardu průměrné péče, u nás právě hledisko fiktivního řádného hospodáře, podle kterého se bude jednání reprezentantů společnosti posuzovat.15
Objektivní posuzování odborné péče se váţe vţdy k jedinečné činnosti konkrétního subjektu a je třeba posuzovat odbornou péči vţdy individuálně.16
Objektivní přístup srovnává intenzitu péče poskytnuté konkrétním členem statutárního orgánu v konkrétní situaci k objektivizovanému řádnému hospodáři, tedy k osobě dostatečně rozumné, vzdělané, zkušené a pečlivé.17 Jde o takový standard péče, který lze očekávat. Splnění povinnosti péče řádného hospodáře se při objektivním pojetí odvíjí od odpovědi na otázku, zda by se v určitém případě stejně zachoval i řádný hospodář.18 Za pozitivní u objektivního modelu lze spatřovat lepší ochranu společnosti a větší právní jistotu pro reprezentanty společnosti.
K. Eliáš, I. Štenglová, S. Černá se shodují v tom, ţe výkon povinností s péčí řádného hospodáře vyţaduje určitou míru odbornosti. Proto součástí odborné péče je i schopnost orgánu společnosti rozeznat situaci, na kterou jeho znalosti nestačí, a svěřit ji odborníkovi, k čemuţ existuje rozhodnutí Nejvyššího soudu:
„Postup člena představenstva akciové společnosti s péčí řádného hospodáře nepředpokládá, aby byl vybaven všemi odbornými znalostmi, které souvisejí s uvedenou funkcí ve statutárním orgánu, ale k jeho odpovědnosti postačí základní znalosti umožňující rozeznat hrozící škodu a zabránit jejímu způsobení na spravovaném majetku. Navíc péče řádného hospodáře zahrnuje i povinnost člena statutárního orgánu rozpoznat, že je nutná odborná pomoc speciálně kvalifikovaného subjektu, a zajistit takovou pomoc.“19 Je přitom jedno, zda se bude jednat o osobu externí, zaměstnance nebo např. jiného člena představenstva. Nejvyšší soud zároveň ve stejném rozhodnutí vyjádřil k pojmu řádný hospodář „Řádný hospodář činí právní úkony týkající se obchodní společnosti odpovědně
15 SIGMUNDOVÁ, M. a kol. Péče řádného hospodáře v širším kontextu českého soukromého práva.
Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. r. o., 2012, s.37
16 JANOVEC, M. Dny práva 2013: Péče institucí působících na trhu cenných papírů [online]. [cit. 2015-03- 17]. Dostupné z: http://www.dnyprava.cz/dokumenty/26790
17 Čech, P. Péče řádného hospodáře a povinnost loajality, Právní rádce, 2007, č.3, s.4
18VRAJÍK, M a HUML, O. DHK sešit 20: Péče řádného hospodáře a povinnosti s tím spojené [online].[cit.
2015-02-20]. Dostupné z: http://www.dhplegal.com/files/7350bd695e085267002f78d5f2f52793.pdf, s.18
19 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16.10.2009, sp. zn. 5 Tdo 1224/2006, ASPIJUD38497CZ
a svědomitě a stejným způsobem rovněž pečuje o její majetek nejen v tom smyslu, aby nevznikla škoda na majetku jeho úbytkem či znehodnocením, ale také aby byl majetek společnosti zhodnocován a rozmnožován v maximální možné míře, jaká je momentálně dosažitelná.“
Podle F. Rejlka objektivní princip odpovědnosti v sobě obsahuje proti subjektivnímu určitou dávku garance minimální péče a zachování určitých odpovědnostních vztahů, které v modelu subjektivním mohou být redukovány. Navíc podle něj zamezuje stavu, kdy je představenstvo plné nekompetentních jedinců, z nichţ pouze jeden vyčnívá.
Subjektivní přístup patří mezi vývojově starší, staví na vzdělání, rozumu, zkušenostech a pečlivosti konkrétní osoby. Po zástupci společnosti je tak poţadováno, aby spravoval záleţitosti společnosti se stejnou pečlivostí jako své vlastní. U modelu subjektivního záleţí na akcionářích koho si zvolí do vedení společnosti. Jiná otázka však je, jak tyto orgány vybírat. Výhodou tohoto modelu je moţnost zvolit jako orgán erudovanou osobu, která bude mít bliţší vztah k dané společnosti.
Moderní varianta je kombinace obou přístupů, tj. poskytovat očekávatelný standard péče jako objektivní kritérium a pokud má člen statutárního orgánu určité odborné znalosti, je povinen je vyuţívat jako subjektivní kritérium. V zahraničí dochází k postupnému přerodu subjektivního chápání odpovědnosti na objektivní, kdy se vychází z objektivního souboru očekávání, ale s moţností liberace. V českém právu nepanuje zcela stejný názor, ale z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR lze dovozovat, ţe se spíše kloní k objektivnímu přístupu se subjektivním prvkem: „Nemá-li jednatel pro zařízení záležitosti spadající do výkonu jeho funkce potřebné odborné znalosti, je povinen zajistit její posouzení osobou, která potřebné znalosti má.“20 Hospodář by měl vynaloţit péči při výběru vhodných podřízených, koordinovat je a kontrolovat jejich práci. Aby se zbavil odpovědnosti při delegaci, musí prokázat, ţe vynaloţil veškerou péči, kterou lze od něj očekávat a ţe výsledek je zcela mimo jeho zavinění. Institut delegace se v ZoK nenachází, takţe se předpokládá, ţe se bude vycházet z předešlých judikátů Nejvyššího soudu. Orgán můţe delegovat jednotlivé činnosti na různé zaměstnance, tím se však nezbavuje povinnosti obchodního vedení a samozřejmě ani péče řádného hospodáře.
Splnění povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře je závislé na rozumném předpokladu správce, ţe jedná informovaně a v obhajitelném zájmu korporace.21
20 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.10.2008, sp.zn.29 Cdo 2531/2008
21 VRBA, M. (ed.). Odpovědnost a ručení v právu obchodních společností. Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, 2013, s.48
Člen statutárního orgánu je při přijímání funkce povinen odhadnout, zda dokáţe vyvinout alespoň takovou míru péče, kterou by vynaloţil průměrný hospodář. Zároveň by však měl mít odvahu jít do rizika. K. Eliáš k tomu uvádí: „Nepadá tedy na váhu jen profesionalita při výkonu funkce (vybavenost člověka určitými odbornými znalostmi a dovednostmi), ale se stejným důrazem i pečlivost výkonu, s níž je nutné varovat se zbytečného nebo neodpovědného riskování, ale stejně tak i přehnané úzkostlivosti.“22
Orgán by měl být schopen rozlišit, zda je schopen vystačit se svými znalostmi, nebo je třeba vyhledat odbornou pomoc, pravděpodobně právní, i v případě uzavírání smluvních vztahů.
Do jaké míry však statutární orgán odpovídá za nesprávnou radu od odborníka? K. Eliáš konstatuje: „Jde-li jen o výklad zákonných předpisů, který je snad po právní stránce nesprávný, nejde o případ nedostatku na náležité pozornosti nebo náležité péče.“23
Kaţdý, kdo přijme nějaké povolání nebo funkci, by měl mít určité odborné znalosti. Tyto poţadavky se samozřejmě liší dle dané činnosti.
Pokud mají mít členové statutárních orgánů skutečný vliv na správu korporace, musí být pod tlakem specifické povinnosti – tedy péče řádného hospodáře. Je to proto, aby byli nezávislí a současně odpovědní.
Pojem péče řádného hospodáře je třeba chápat jako pruţný, přizpůsobivý tomu kterému typizovanému právnímu poměru, ne-li co do míry specializace, tak přinejmenším co do poţadavku na obecnou míru péče, přitom neexistuje jednotný profil ideálního člena představenstva a pro úspěšné vedení je podstatná široká škála talentů, úspěšným členem můţe být právník, ekonom, technik.24
Péče řádného hospodáře je kvalitativní poţadavek na veškeré právní jednání statutárních orgánů, je-li tím realizována jejich funkce, s tím, ţe neustálou hrozbou pro případ porušení fiduciárních povinností je předpoklad znalosti odpovědnosti a obráceného důkazního břemene.
Z výše uvedených skutečností vyplývá, ţe pozice členů statutárních orgánů rozhodně není jednoduchá. V realitě se správci cizího majetku chovají většinou s menší obezřetností, neţ jeho vlastníci.
22 ELIÁŠ, K., BARTOŠÍKOVÁ, M., POKORNÁ, J. a kol. Kurs obchodního práva. Právnické osoby jako podnikatelé. 5.vydání. C.H. Beck. 2005, s.293
23 ELIÁŠ, K. K některým otázkám odpovědnosti reprezentantů kapitálových společností, Právník. 1999, č,4, s.323
24 PETROV, J. Obecná odpovědnost představenstva akciových společností v česko-americko-německém srovnání. Masarykova univerzita. 2007, s.31
Osobně se ztotoţňuji s tím, ţe ţádný člen statutárního orgánu není schopen disponovat všemi znalostmi potřebnými pro tuto práci, ale na druhou stranu se domnívám, ţe v našich podmínkách se do orgánů (a to platí především u společností s ručením omezeným) vybírají osoby pro jejich dobré manaţerské schopnosti, méně uţ ale pro jejich odborné znalosti. Samozřejmě, ţe orgán můţe delegovat úkoly a pravomoci na jiné osoby nebo vyuţít nezávislých externích poradců, otázkou ovšem zůstává do jaké míry se pak můţe na tyto informace a data spolehnout a v případě častého vyuţívání externích poradců se jeho působení ve funkci můţe značně prodraţit. Z praxe, ale i z naší politické scény, známe mnoho případů, kdy do statutárních orgánů jsou uměle dosazovány osoby bez příslušných kompetencí či znalostí.
Z tohoto důvodu si myslím, ţe vlastníci, akcionáři společností by měli být mnohem obezřetnější při výběru orgánů a tyto osoby by ve svém vlastním zájmu měly přijetí této funkce velmi pečlivě zváţit.
3.4. Péče řádného hospodáře a povinnost loajality
Povinnost loajality je v našem právním řádu upravena nově, dříve se její existence dovozovala jen z právní teorie a judikatury, velmi úzce souvisí s péčí řádného hospodáře.
Povinnost loajality lze dovodit dle smlouvy o výkonu funkce.
Z povinnosti loajality vychází i povinnost člena orgánů informovat o střetu zájmů. Zákon předpokládá, ţe při správě společnosti konflikt zájmů nastat můţe, ale musí být oznámen včas, coţ souvisí i s péčí řádného hospodáře, protoţe nikdo nemůţe jednat řádně, pokud jedná v konfliktu zájmů. Oznámení při konfliktu zájmů nedělá člen statutárního orgánu sám sobě, ale buď dalším členům statutárního orgánu, nebo zpravidla valné hromadě.25 Jak jiţ bylo zmíněno, řádný hospodář nemusí disponovat profesionálními znalostmi, ale měl by včas vyhodnotit, kdy je třeba vyhledat odbornou pomoc. J. Petrov řadí do povinnosti loajality povinnost mlčenlivost, nepřisvojování si majetku společnosti a plné nasazení v její prospěch.
Z judikátu Nejvyššího soudu vyplývá: „Povinnost každého člena představenstva je, aby činnosti, které jsou vykonávány a zajišťovány představenstvem, byly prováděny ku prospěchu společnosti.“26
25 HAVEL, B. Co se změní v postavení členů statutárních orgánů a jejich odpovědnost po 1.1.2014. Právní rádce 5-2013, s.16
26 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.2.2007, sp. Zn. 6Tdo 168/2007
Princip loajality platí obecně v kaţdém soukromoprávním vztahu, tedy i v rámci obchodních společností.27
Péči řádného hospodáře je moţno chápat jako kvalitu péče, se kterou musí loajální člen představenstva vykonávat svou činnost. Není-li představenstvo ke společnosti loajální, nejedná v zájmu společnosti a tudíţ nemůţe být povaţováno ani za řádného hospodáře.
Člen představenstva, který porušuje povinnost mlčenlivosti, není ke společnosti loajální a nevykonává tak činnost s péčí řádného hospodáře.
Loajalita je nicméně daleko širší pojem, protoţe vedle povinnosti loajality pro členy statutárních orgánů se také formuluje tzv. korporační loajalita, tedy loajalita společníků vůči společnosti.28 Tato loajalita předpokládá, ţe všichni společníci se mají chovat čestně a dodrţovat vnitřní pravidla společnosti.
Z konkrétních projevů povinnosti loajality se uvádí povinnost neškodit společnosti, nepomlouvat ji, aktivně podporovat účel společnosti, odvracet škody, které společnosti hrozí, upřednostnit zájmy společnosti před svými vlastními zájmy, participovat na nezbytných vnitřních změnách, vyţaduje-li to naléhavě zájem společnosti, nezneuţívat většinové nebo menšinové postavení ve společnosti.29
Zákon stanoví vyvratitelnou domněnku nedbalého jednání tím, kdo není schopen péče, ačkoliv to musel zjistit při přijetí funkce nebo při jejím výkonu a nevyvodil z toho důsledky.
Kaţdý případ porušení loajality je samostatně posuzován jako vztah zmocnitele a zmocněnce, rozhodující je celková spravedlnost, čestnost jednání a poctivost ceny. Většina soudních rozhodnutí ohledně loajality se zabývá těmito problémy:
uchvácení obchodní příleţitosti
plýtvání zdroji společnosti blízké podvodu
obchody se střetem zájmů
27 ČERNÁ, S. Obchodní právo. Akciová společnost. 3.díl. ASPI. 2006, s.187
28 HAVEL, B. Co se změní v postavení a odpovědnosti statutárních orgánů po 1. 1. 2014. Právní rádce, 5- 2013, s.15
29 SIGMUNDOVÁ, M. a kol. Péče řádného hospodáře v širším kontextu českého soukromého práva.
Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. r. o. 2012, s.51
3.5. Pravidlo podnikatelského úsudku (Business judgement rule)
Pravidlo podnikatelského úsudku, které se zrodilo v judikatuře amerického státu Delaware, je zásadou, díky které se orgány společnosti zbaví odpovědnosti za ztráty vzniklé společnosti v důsledku jejich rozhodnutí, za předpokladu, ţe rozhodnutí přijali v dobré víře, zájmu pro společnost a na základě dostatečných informací. Pravidlo poprvé formuloval soud v Pensylvánii ve věci společnosti Otis & Co. v. Pennsylvania R. Co.
Společnost Otis, akcionář společnosti Pensylvánská ţelezniční, zaţalovala společnost a její reprezentanty za to, ţe při prodeji cenných papírů společnosti nedosáhli takové ceny, která byla podle nich moţná.30
Soud ţalobu zamítl s tím, ţe chyby v poctivém podnikatelském úsudku nevystavují orgány společnosti odpovědnosti za nedbalý výkon jejich povinností.
Česká právní úprava pravidlo podnikatelského úsudku dříve neznala, Nejvyšší soud se však k němu ve svých rozhodnutích uchyloval. Jako např.: „Pro úvahu, zda byl jednatel povinen pohledávky vymáhat, je významné (mimo jiné) i posouzení případné úspěšnosti takového postupu (jenže odvisí např. od možnosti společnosti prokázat vznik, výši i trvání uplatněné pohledávky) a reálnost jejího (alespoň částečného) vymožení. Jinými slovy to, zda jednatel bude pohledávky společnosti vymáhat, je věcí jeho úvahy v rámci obchodního vedení, jež musí být učiněna s ohledem na všechny okolnosti.“31
Pokud tedy orgán rozhodne dle dostatečného mnoţství informací a v zájmu společnosti, za případnou škodu neodpovídá. Tak jako ţádný člověk, ani členové managementu nejsou neomylní. Členové statutárních orgánů mají být profesionálové, coţ však neznamená, ţe nemají právo na omyl. Kaţdé rozhodování přináší riziko. Orgán nemůţe nést veškerá rizika, která mohou nastat a nést tak zodpovědnost za újmu společnosti, i kdyby ji způsobil. Jednání statutárního orgánu, které však není učiněno s nezbytnou loajalitou, nebude za ţádných okolností poţívat ochrany pravidla podnikatelského úsudku.32
ZoK zavádí v §51 pravidlo podnikatelského úsudku do našeho právního systému, kdy pečlivě a s potřebnými znalostmi jedná ten, kdo mohl při svém podnikatelském rozhodování v dobré víře rozumně předpokládat, ţe jedná informovaně a v obhajitelném zájmu obchodní korporace. Informovaně jedná ten, kdo je schopen vyuţít všech
30 Otis & Co. v. Pennsylvania R. Co. 61 F. Supp. 905
31 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.3.2011, sp. zn. 29Cdo 4276/2009
32 Průvodce novými kodexy, Ambruz & Dark Deloitte Legal s. r. o. 2014
dostupných zdrojů. Například bude-li orgán rozhodovat o prodeji majetku společnosti, má povinnost zjistit za jakou cenu se prodává v daném místě a čase. V obhajitelném zájmu jedná ten, kdo sleduje účel, který je co nejvíce prospěšný pro korporaci.
Business judgement rule, neboli pravidlo podnikatelského úsudku, se můţe pro členy výkonných orgánů korporací stát jakousi imunitou, a tudíţ nemusejí nést negativní důsledky svého jednání, pokud jednaly s určitými dovednostmi, racionálně a s dostatkem informací.33
Z pravidla podnikatelského úsudku vyplývá, ţe soudy by neměly zásadně ex post hodnotit podstatu rozhodování člena orgánu a jeho důsledky a měly by se spokojit s posouzením, zda byl řádným proces rozhodování. Podstatné je, ţe proces rozhodování nemůţe být nikdy řádný, bylo-li jednáno neloajálně.34 Neloajální jednání je vţdy neobhajitelné.
Moţnost zproštění odpovědnosti za újmu korporaci odstraňuje přílišnou přísnost.
3.6. Povinnost legality
Z povinnosti péče řádného hospodáře vyplývá pro člena statutárního orgánu také povinnost legality, tj. povinnost, aby společnost jednala v souladu s právními předpisy. Od této povinnosti se odlišuje povinnost respektovat vnitřní organizaci společnosti. Představenstvo by se mělo řídit zásadami a pokyny valné hromady, jestliţe jsou v souladu s právními předpisy a stanovami.
Povinnost legality se vztahuje i na případy, kdy by porušení této povinnosti bylo pro společnost výhodné. Porušit povinnost legality se připouští zejména při nejasném obsahu objektivního práva.35
3.7. Péče řádného hospodáře ve vztahu k vedení účetnictví
Podle judikatury Nejvyššího soudu ČR je jednou ze základních povinností jednatelů zajistit řádné vedení předepsané evidence účetnictví.36
33 ŠVANDELÍKOVÁ, Klára a BÁLEK Jiří. Mezinárodní konference 30.5.2014: Corporate governance ve střední Evropě [online]. [cit. 2015-04-27]. Dostupné z: http://www.pravniprostor.cz/clanky/obchodni- pravo/corporate-governance-ve-stredni-evrope
34 BEZOUŠKA, Petr. Souznění pravidla péče řádného hospodáře a podnikatelského úsudku [online]. [cit.
2015-03-27]. Dostupné z: http://www.prkpartners.cz/rekodifikace/legislativni-novinky/404-souzneni- pravidla-pece-radneho-hospodare-a-podnikatelskeho-usudku/
35 PETROV, J. Obecná odpovědnost představenstva akciových společností v česko-americko-německém srovnání. Brno. Masarykova univerzita. 2007, s.35
36 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11.3.2009, sp. zn. 5 Tdo 166/2009
Podle ZoK jednatel zajišťuje řádné vedení předepsané evidence a účetnictví, vedení seznamu společníků a na ţádost informuje společníky o věcech společnosti.
V této souvislosti uveďme rozhodnutí Nejvyššího soudu, kdy jednatel s.r.o. byl zaţalován za škodu, která vznikla zaplacením pokuty finančnímu úřadu za nesprávné vedení účetnictví. „Jednatel se zprostí odpovědnosti způsobenou porušením povinností uvedených v §135 Obchodního zákoníku, jestliže prokáže, že zajistil vedení předepsané evidence a účetnictví v potřebném rozsahu kvalifikovanou osobou, které vytvoří pro výkon činnosti potřebné podmínky.“37
Z dalšího rozhodnutí vyplývá, ţe pověří-li statutární orgán vedením účetnictví jinou osobu, je jeho povinností nejen prověřit, zda jde o osobu kvalifikovanou a vytvořit jí podmínky pro výkon funkce, ale také výkon svěřené působnosti efektivně kontrolovat.38
Statutární orgán tedy nemusí být odborníkem na účetnictví, ale je povinen na činnost dohlíţet. Při takovém dohledu se na orgán bude vztahovat objektivní kritérium péče řádného hospodáře. Pokud by měl orgán pochybnosti o svěřené činnosti, měl by tuto oblast prověřit, v tomto případě nejspíše provedením auditu. Specifickou součástí péče řádného hospodáře v otázce vedení účetnictví je povinnost členů statutárního orgánu striktně odlišovat majetek společnosti od majetku vlastního.39 To je důleţité především u malých společností, jelikoţ zde stále dochází k čerpání prostředků pro osobní potřebu.
Nový právní rámec pro členské země EU přináší novelizace 8. Směrnice o povinném auditu ročních a konsolidovaných účetních závěrek a nové nařízení týkající se specifických poţadavků na povinný audit subjektů veřejného zájmu, které byly schváleny Evropským parlamentem 3. dubna 2014. Účinnost těchto norem je odloţena o dva roky, aby byl dán dostatečný časový prostor transponovat směrnici do národních právních řádů. Tato nařízení jsou reakcí na ekonomickou krizi z roku 2008, kdy vyšly najevo nedostatky povinných auditů.
Hlavními novinkami je omezení poskytování neauditních sluţeb auditorem, který vykonává u subjektu statutární audit, povinná výměna statutárního auditora maximálně kaţdých 10 let, zvýšené poţadavky na nezávislost auditora, posílení role výborů pro audit a zvýšení poţadavků na odbornou kompetenci, zvýšení vypovídací schopnosti zprávy auditora, posílení evropského dohledu nad auditory.
37 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10.11.1999, sp.zn.29 Cdo 1162/99
38 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21.2.2013, sp.zn. 29 Cdo 134/2011
39 VRAJÍK, M. a HUML, O. DHK sešit 20: Péče řádného hospodáře ve vztahu k vedení účetnictví [online].
[cit. 2015-02-20]. Dostupné z: http://www.dhplegal.com/files/7350bd695e085267002f78d5f2f52793.pdf, s.21
Předlohou pro tuto úpravu se stal americký zákon Sarbanes-Oxley, který dává za cíl vybudování systému účinných vnitřních kontrol; pro externí auditory bude lépe ověřitelné, zda finanční výkazy společnosti odpovídají skutečnosti a zobrazují věrnost a poctivost účetnictví; věrnost účetních výkazů společnosti zvýšit tím, ţe v komentáři k účetní závěrce bude podáno vysvětlení k příslušným účetním údajům; zdokumentování hlavních i podpůrných procesů společnosti pro případ odchodu zaměstnanců; vymezení základních principů odpovědnosti a pravomocí ve společnosti týkajících se realizací finančních transakcí, dispozice s majetkem společnosti; základním nástrojem pro interní kontroly je vyuţití nových informačních technologií se záměrem zvýšení úrovně vnitřních kontrol finančního výkaznictví; v oblasti zlepšování úrovně corporate governance je třeba dbát na řádnou dokumentaci činnosti orgánů společnosti.
Od roku 2005, nejpozději však od roku 2007 musí společnosti s veřejně obchodovanými cennými papíry pouţívat mezinárodní účetní standardy pro sestavování konsolidovaných účetních závěrek dle nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1606/2002. Cílem nařízení je účinné fungování kapitálového trhu, ochrana investorů a zachování důvěry ve finanční trhy. Členské státy mají povinnost zajistit, aby členové správních, řídících a dozorčích orgánů podniků sestavující konsolidovanou účetní závěrku a výroční zprávu měli kolektivní povinnost, aby konsolidovaná účetní závěrka, výroční zpráva a popřípadě výkaz o správě a řízení společnosti podle směrnice 78/660/EHS byly sestaveny a zveřejněny v souladu s touto směrnicí a popřípadě v souladu s mezinárodními účetními standardy.
Členské státy by měly zorganizovat účelný systém veřejného dohledu nad statutárními auditory a auditorskými společnostmi zaloţený na kontrole v domovském státě.40
Po skandálu s italským potravinovým řetězcem Parmalat byla přijata nová legislativa pro firmy kótované na burze o povinném auditu ročních a konsolidovaných účetních závěrkách, o schvalování osob pověřených prováděním povinného auditu účetnictví a zavádí pojem subjekt veřejného zájmu, kam patří firmy, jejichţ cenné papíry jsou obchodované na regulovaném trhu, banky, pojišťovny. Členské státy však mohou za subjekt označit i další firmy. Kaţdá taková firma musí mít výbor pro audit.
Osobně se domnívám, ţe pro orgán můţe být neznalost účetnictví velkým handicapem, jelikoţ při absolutní neznalosti těţko můţe provádět dohled nad jeho výkonem a náklady na finanční audity jsou velmi vysoké. Moje osobní zkušenosti jsou takové, ţe mnoho členů statutárních orgánů účetními znalostmi nedisponuje, orientuje se často jen v
40 LASÁK, J. Právní předpisy Evropské unie s judikaturou. Právo obchodních společností. 2011. Wolters Kluwer ČR, s.416
základech manaţerském účetnictví naopak někteří členové orgánů mají naopak tendenci do účetnictví zasahovat i bez znalosti příslušných předpisů a postupů.
3.8. Jednání jménem společnosti
Právnické osoby mohou jednat osobně, nebo v zastoupení. Osobní jednání znamená, ţe statutární orgán můţe jednat v plném rozsahu právní subjektivity právnické osoby. Vztah mezi statutárním orgánem a společností je řešen zejména v angloamerickém právu jako vztah principal – agent, který řeší vztah mezi akcionáři, kteří jsou investory a mezi členy statutárního orgánu. Jak jiţ bylo zmíněno, statutárním orgánem v ČR můţe být pouze fyzická osoba, coţ je rozdílné oproti zahraničí, kdy například britská, nizozemská právní úprava připouští jako statutární orgán i právnickou osobu.
Statutární orgán jedná jménem právnické osoby ve všech věcech, má tedy neomezený rozsah oprávnění. Statutární orgány jsou ale povinny se řídit zásadami ustanovenými valnou hromadou, tato povinnost ale aţ na vyjímky dopadá pouze na záleţitosti, které nespadají do obchodního vedení společnosti.41
Jednání orgánu navenek je jednání jménem společnosti vůči třetím osobám, které je nutné odlišovat od obchodního vedení společnosti. Obchodní vedení je chápáno jako rozhodování a řízení vnitřních záleţitostí společnosti.42 Obchodním vedení spočívá v kaţdodenních rozhodnutích v běţných provozních oblastech jako je vedení účetnictví, vztahy s dodavateli, odběrateli, odbyt, zásobování, marketing, personalistika, závazky společnosti apod. §51 ZoK dává statutárnímu orgánu moţnost poţádat nejvyšší orgán korporace o udělení pokynu týkajícího se obchodního vedení, tím ale není dotčena povinnost orgánu jednat s péčí řádného hospodáře. Je však otázkou, jak postupovat se ţádostí o pokyn v případě kolektivního orgánu, na coţ neexistuje jednotný názor právnické veřejnosti. Zákon umoţňuje valné hromadě akciové společnosti se dohodnout, ţe pokyn neprojedná nebo odloţí na další valnou hromadu, nestanoví ani valné hromadě povinnost pokyn udělit.
V praxi se setkáváme s představou, ţe členové statutárních orgánů často na moţnost podání ţádosti o vydání pokynu valné hromady pohlíţejí jako na příleţitost, jak se zbavit odpovědnosti za nepříjemné rozhodnutí.43 Tato představa je ovšem mylná, jelikoţ člen orgánu je stále povinen jednat s péčí řádného hospodáře, nemůţe se vyvinit tím, ţe poţádá o pokyn valnou hromadu. Bude velmi záleţet na tom, jak přesně svoji ţádost o pokyn orgán formuluje, ale i v případě velmi jasné formulace, můţe být shledán odpovědným za porušení péče řádného hospodáře při konkrétní realizaci pokynu. Je zde pochopitelně
41 FÁRA, I. a TOMŠEJ J. Pokyny valné hromady k obchodnímu vedení. Právní rádce 12-2013, s.40
42 HAVEL, B. Quo vadis obchodní vedení, Obchodněprávní revue. 2010, č.3, s.70 a násl.
43 FÁRA I. a TOMŠEJ J. Pokyny valné hromady k obchodnímu vedení. Právní rádce 12-2013, s.41
riziko, ţe čím bude ţádost o pokyn obecnější, tím větší bude prostor pro odpovědnost statutárního orgánu, ale předpokládá se, ţe valná hromada nejspíše většinou ţádost o daný pokyn jen odsouhlasí, nebo odmítne. Odpovědnosti se orgán pravděpodobně nezprostí ani v případě, ţe valná hromada nebude s pokynem souhlasit a společnosti mezitím vznikne škoda z její nečinnosti. Na druhou stranu statutární orgán můţe pokyn i odmítnout, za předpokladu, ţe shledá tento pokyn jako protiprávní.
Oprávnění statutárních orgánů lze omezit jen vnitřně a to tak, ţe stanovy společnosti dopředu určují, ţe k určitému jednání je potřeba souhlasu valné hromady, dozorčí rady či jiného orgánu, nebo ţe valná hromada či dozorčí rada určité jednání zakáţou. Omezení jednatelského oprávnění, však nemá účinky vůči třetím osobám a není zapsáno v obchodním rejstříku.
Problém představuje společné jednání člena statutárního orgánu a prokuristy. Česká právní úprava, na rozdíl od zahraniční, neposkytuje na tuto otázku jednoznačnou odpověď, nicméně někteří odborníci se kloní k názoru, ţe souběh moţný je, ale pouze tehdy, nedojde-li ke konfliktu zájmů, popřípadě k excesu z péče řádného hospodáře. Samotné zmocnění a následný souběh problém činit nemohou, problém činí pouze faktická shoda nebo obdoba souběţných činností.44
Z důvodů zabránění riziku arbitráţe mezi různými regulacemi téhoţ se zavádí pravidlo, ţe regulace jednání s péčí řádného hospodáře a podnikatelského úsudku a pravidla o střetu zájmů dopadá také na prokuristu. Ten můţe být jmenován pro výkon běţné činnosti, a to v návaznosti na občanský zákoník, kde je regulace obsaţena a kde je mu také uloţena povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře. 45
3.9. Souběh vrcholných funkcí
Do roku 2011 právní úprava výslovně neupravovala souběh vrcholných funkcí v kapitálových obchodních společnostech. Primárním důvod vzniku problému tzv. souběhu vrcholných funkcí v kapitálových obchodních společnostech byl ekonomický.46 Hlavní příčinou souběhu funkcí bylo rozdílné posuzování daňové uznatelnosti nákladů na odměnu orgánů a z hlediska sociálního pojištění. Od roku 2012 jsou daňové a pojistné dopady zaměstnance a statutárního orgánu stejné. Daňová rizika však můţe přinést snaha
44 RADA, I. Souběh znovu a jinak. Právní rádce 6/2007, s.13
45 Důvodová zpráva k ZOK
46 FOREJTOVÁ, M., PELC, V. Souběh vrcholných funkcí v kapitálových obchodních společnostech. 2014.
Bohemia Iuris Kapitál, a. s., s.24
vypořádat se s výrazným zpřísněním odpovědnosti členů orgánů společnosti za škody způsobené společnosti, jelikoţ ani nastavení plnění od společnosti jako mzdy zaměstnance nezabrání při souběhu funkcí povinnosti vrátit poskytnuté plnění, poruší-li člen statutárního orgánu své povinnosti (např. způsobením úpadku), budou členové statutárních orgánů hledat jiné způsoby, jak omezit negativní dopady.47
V roce 2010 se Nejvyšší správní soud vyjádřil v rozsudku, ţe náplní pracovního poměru nemůţe být výkon činnosti statutára.48 Odhaduje se, ţe tento problém se týkal aţ 80%
kapitálových společností. 1. 1. 2012 byl do Obchodního zákoníku zaveden institut pověření obchodním vedením, kde byla zakotvena moţnost obchodního vedení v pracovněprávním vztahu. S rekodifikací soukromého práva v roce 2014 v této oblasti opět panuje nejistota, nicméně z důvodu právní jistoty se doporučuje neuzavírat pracovní smlouvy se statutárními orgány. Zásadní rozdíl mezi statutárním orgánem a zaměstnancem je v úpravě jejich odpovědnosti, neboť statutár podléhá přísnější soukromoprávní odpovědnosti neţ zaměstnanec.49 Odpovědnost podle ZoK je objektivní a neomezená. Zaměstnanecká odpovědnost je subjektivní a pouze do výše čtyřapůlnásobku hrubého měsíčního příjmu.
Navíc zaměstnanec má povinnost hradit pouze vzniklou škodu, nikoliv ušlý zisk.
Stanovení, zda je osoba statutár, nebo zaměstnanec, můţe být významné i z hlediska veřejnoprávní odpovědnosti.
Některé společnosti s ručením omezeným neřešily souběh funkcí ani po roce 2012 a nepřizpůsobovaly smlouvy o výkonu funkce tehdejší právní úpravě, takţe jim současný stav, kdy zákon souběh funkcí neupravuje, v podstatě vyhovuje.
47 Ambruz & Dark Deloitte Legal s. r. o. Průvodce novými kodexy. 2014
48 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. 3Ads 119/2010
49 FOREJTOVÁ, M., PELC, V. Souběh vrcholných funkcí v kapitálových obchodních společnostech. 2014.
Bohemia Iuris Kapitál, a. s., s.20
