ADHD na ZŠ

(1)

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Pedagogická fakulta

Katedra pedagogiky a psychologie

Diplomová práce

ADHD na ZŠ

ADHD in elementary school

Vypracovala: Gabriela Nováčková Vedoucí práce: Mgr. et Mgr. Jiří Kressa

České Budějovice 2013

(2)

Prohlášení o původnosti práce

Prohlašuji, že svoji diplomovou práci jsem vypracovala samostatně pouze s použitím pramenů a literatury uvedených v seznamu citované literatury.

Prohlašuji, že v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb. v platném znění souhlasím se zveřejněním své diplomové práce, a to v nezkrácené podobě fakultou elektronickou cestou ve veřejně přístupné části databáze STAG provozované Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích na jejích internetových stránkách, a to se zachováním mého autorského práva k odevzdanému textu této kvalifikační práce. Souhlasím dále s tím, aby toutéž elektronickou cestou byly v souladu s uvedeným ustanovením zákona č. 111/1998 Sb. zveřejněny posudky školitele a oponentů práce i záznam o průběhu a výsledku obhajoby kvalifikační práce. Rovněž souhlasím s porovnáním textu mé kvalifikační práce s databází kvalifikačních prací Theses.cz provozovanou Národním registrem vysokoškolských kvalifikačních prací a systémem na odhalování plagiátů.

V Českých Budějovicích, dne 28. 6. 2013

………

Gabriela Nováčková

(3)

Poděkování

Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucímu mé diplomové práce Mgr. et Mgr.

Jiřímu Kressovi za cenné rady, připomínky a doporučení. Poděkování patří také ředitelům základních škol za to, že mi umožnili provést na školách výzkumná šetření, a učitelům za jejich čas a ochotu odpovídat na moje otázky.

Dále bych ráda poděkovala mé rodině a přátelům za morální podporu.

(4)

Anotace

Cílem diplomové práce je podat pohled na problematiku poruchy pozornosti s hyperaktivitou a ukázat, jakým způsobem se k dětem s ADHD přistupuje ve školní praxi. V teoretické části bude nejprve vysvětlen pojem ADHD a další termíny s ním spojené. V dalších kapitolách bude uvedeno, jaké mohou být příčiny ADHD, bude popsáno období puberty, ve kterém se žáci 2. stupně základní školy nacházejí, z hlediska vývojové psychologie, následuje rozbor projevů ADHD v jednotlivých vývojových obdobích života. Pozornost bude dále zaměřena na prevenci problémového chování ve škole. Závěr teoretické části bude věnován možnostem léčby a zkušenostem podpůrného centra.

Praktická část je tvořena rozhovory s učiteli, kteří mají zkušenost s vyučováním dítěte s ADHD. Cílem je analyzovat skutečnosti, které mohou mít vliv na úspěšnost žáků s ADHD při získávání základního vzdělávání.

Klíčová slova

ADHD, hyperaktivita, porucha chování

(5)

Abstract

Aim of this thesis is to look at the problematics of attention deficit hyperactivity disorder and show the attitude towards children in the school environment. ADHD and other connected terminology is explained in the theoretical part of the thesis. Possible causes of ADHD are described in the following chapters. Because pupils in lower secondary schools are in their puberty, this stage is described from the psychological point of view. Analysis of symptoms of ADHD in various stages of life follows.

Attention will be also focused on prevention of problematic behavior at school. The end of the theoretical part is dedicated to possibilities of threatment and the experience of special pedagocial centres.

Practical part of this thesis consist of interviews with teachers who have been teaching children with ADHD. The aim is to analyze the factors which may affect the success of students with ADHD in obtaining of primary education.

Keywords

ADHD, hyperactivity, behaviour disorder

(6)

5

Obsah

1. Úvod ... 8

2. Základní pojmy ... 9

2. 1. Vysvětlení pojmu ADHD ... 9

2. 2. Terminologie ... 10

3. Příčiny ADHD ... 14

3. 1. Genetické faktory ... 14

3. 2. Negenetické faktory ... 14

3. 3. Psychosociální podmínky ... 15

3. 4. Strava ... 15

3. 5. Diagnostika ADHD ... 20

4. Období puberty z hlediska vývojové psychologie ... 25

4. 1. Kognitivní vývoj ... 26

4. 2. Emoční vývoj ... 27

4. 3. Socializace... 28

5. Projevy člověka s ADHD v jednotlivých vývojových obdobích ... 32

6. Rodina a dítě s ADHD ... 37

6. 1. Oblast psychická ... 37

6. 2. Oblast fyzická... 38

6. 3. Oblast časová a organizační ... 38

6. 4. Oblast sociální ... 39

(7)

6

6. 5. Potřeby rodin dětí s ADHD ... 39

6. 6. Pomoc rodičů dítěti s ADHD ... 40

7. Prevence problémového chování ve škole ... 42

7. 1. Legislativní rámec ... 42

7. 2. Vliv učitele ... 42

7. 3. Klima školy, školní prostředí, okolí školy ... 44

7. 4. Ostatní žáci ... 44

8. Možnosti léčby ADHD ... 46

8. 1. Farmakoterapie ... 46

8. 2. Psychoterapie ... 46

8. 3. Pozitivní posilování ... 48

8. 4. Rodinná terapie ... 49

8. 5. Individuální práce... 49

8. 6. Trénink řešení problémů ... 49

8. 7. Alternativní léčba ADHD ... 49

9. Zkušenosti podpůrného centra ... 52

10. Praktická část ... 54

10. 1. Metody výzkumu ... 54

10. 2. Výzkumný vzorek ... 55

10. 4. Výzkumný problém, cíl a metody sběru dat ... 57

10. 5. Výzkumné otázky... 59

10. 6. Interpretace dat ... 60

(8)

7

10. 7. Výzkumná zpráva... 71 11. Závěr ... 76

(9)

8

1. Úvod

Diplomová práce je zaměřena na problematiku vzdělávání dětí s ADHD na základní škole. Téma mě zaujalo, neboť při své pedagogické praxi jsem se sama setkala se žákem, který měl diagnostikovanou hyperkinetickou poruchu a ADHD. Učitelé mi potvrdili, že těchto dětí přibývá, v odborné literatuře se uvádí, že se týká 3 - 6 % dětské populace. Cílem diplomové práce bylo analyzovat skutečnosti, které mohou mít vliv na úspěšnost žáků s ADHD při získávání základního vzdělávání. Práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou.

Teoretická část bude zaměřena na vymezení pojmu ADHD a hyperkinetické poruchy.

Pozornost bude věnována příčinám ADHD, a to genetickým, negenetickým a psychosociálním. Dále bude popsáno, jak příznaky ADHD mohou být ovlivněny výběrem potravin a jakým způsobem se ADHD dá diagnostikovat. Protože je práce zaměřena na žáky základní školy, kteří prochází obdobím puberty, budou uvedeny poznatky vývojové psychologie, které tuto etapu charakterizují. ADHD a hyperkinetická porucha provázejí člověka po celý život, ale projevy se v jednotlivých vývojových obdobích mění. Tyto změny budou přiblíženy v další části práce. Velmi důležitou a nezastupitelnou roli při zvládání obtíží spojených s ADHD sehrává rodinné prostředí. Zkušenosti rodičů i názory odborníků budou shrnuty v další kapitole práce.

Značná pozornost bude věnována prevenci problémového chování dítěte s ADHD ve škole. Péče o žáky s vývojovými poruchami chování, vývojovými poruchami učení, mentálního, tělesného a smyslového postižení, vad řeči a autismu je legislativně upravena. Důležité je však i celkové klima školy, přístup učitele i ostatních žáků.

Příznaky ADHD se dají zmírnit, proto budou uvedeny různé možnosti léčby včetně alternativních přístupů. V práci budou použity i informace podpůrného centra, které se věnuje dětem s ADHD.

Praktická část zahrnuje výzkumné otázky. Následovat bude interpretace získaných dat a výzkumná zpráva se závěry.

(10)

9

2. Základní pojmy

2. 1. Vysvětlení pojmu ADHD

Termín ADHD je vytvořen zkratkou z anglického attention deficit hyperaktivity disorder, což v překladu znamená poruchu pozornosti s hyperaktivitou.¹ ADHD patří mezi poruchy neurovývojové², jedná se o onemocnění, jehož následkem jsou potíže se soustředěním, nepřiměřeně zvýšená aktivita a impulzivita.³ Porucha se projevuje v průběhu vývoje dítěte v několika aspektech. Jsou jimi nedostatky v oblasti kognitivních a percepčně motorických funkcí, v oblasti regulace afektů a emotivity a také v sociálním přizpůsobení.⁴

Při studiu ADHD se můžeme setkat s jeho dalším označením, a sice hyperkinetickou poruchou. Ta v sobě zahrnuje dva základní typy – poruchu aktivity a pozornosti a hyperkinetickou poruchu chování. ⁵

Při hyperkinetické poruše chování se k poruchám pozornosti, hyperaktivitě a impulzivitě připojují také poruchy chování. Může se vyskytovat agresivita, lhaní, krádeže nebo záškoláctví. ⁶

ADHD je porucha pozornosti s hyperaktivitou. Porucha pozornosti, kterou hyperaktivita nedoprovází, je označována ADD (z anglického attencion deficit disorder)⁷.

1 TAYLOR, John F. Jak přežít s hyperaktivitou a poruchami pozornosti. Portál, 2012, s. 17

2 Asociace dospělých pro hyperaktivní děti online. citováno dne 12. 4. 2012. Dostupné na:

http://www.adehade.cz/o-adhd/

3 GOETZ, Michal, UHLÍKOVÁ, Petra. ADHD, porucha pozornosti s hyperaktivitou. Galén, 2009, s. 13

4 Pedagogicko-psychologická poradna online. citováno dne 12. 4. 2012. Dostupné na:  http://www.pppcb.cz/index.php?stranka=clanek&parent=2&kategorie=195&id=468

5 DRTÍLKOVÁ, Ivana, ŠERÝ, Omar. Hyperkinetická porucha: ADHD. Galén, 2007, s. 13

7 TAYLOR, John F. Jak přežít s hyperaktivitou a poruchami pozornosti. Portál, 2012, s. 116

(11)

10

2. 2. Terminologie

Jak již bylo uvedeno v úvodní části práce, vedle pojmu ADHD se můžeme setkat i s označením hyperkinetická porucha, ve významech těchto výrazů je ovšem jistý rozdíl.

O hyperkinetické poruše se hovoří v MKN-10. Zkratka MKN-10 v sobě zahrnuje Mezinárodní klasifikaci nemocí a přidružených zdravotních problémů. Tuto klasifikaci definovala Světová zdravotnická organizace, na její přípravě se podílela řada odborníků, komisí a konferencí na mezinárodní i národní úrovni. Své připomínky k revizi měli i zástupci odborných společností z České republiky. Revize nabyla účinnosti 1. 1. 1993, v České republice začala platit v roce 1994.⁸

Rozlišujeme poruchu aktivity a pozornosti, hyperkinetickou poruchu a poruchu chování.⁹ Aby mohla být diagnostikována hyperkinetická porucha, musí se u člověka vyskytovat zároveň poruchy pozornosti, hyperaktivita a impulzivita. V MKN-10 tedy nenajdeme ADHD, ale hyperkinetickou poruchu, která má přísnější kritéria pro diagnostikování. ¹⁰

Podmínky nutné pro diagnostiku poruchy pozornosti s hyperaktivitou jsou následující - porucha vznikne před 7. rokem věku, symptomy se u dítěte vyskytují nejméně 6 měsíců.

Aby bylo možné diagnostikovat poruchu pozornosti, musí se u dítěte projevit šest z těchto devíti příznaků - dítě:¹¹

 obtížně koncentruje pozornost

 nedokáže udržet pozornost

 neposlouchá

8 Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. MKN-10, Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů online. citováno dne 12. 4. 2012. Dostupné na:

http://www.uzis.cz/cz/mkn/index.html

9 PACLT, Ivo a kol. Hyperkinetická porucha a poruchy chování. Grada Publishing, 2007, s. 15

(12)

11

 nedokončuje úkoly

 vyhýbá se úkolům vyžadujícím mentální úsilí

 je nepořádné, dezorganizované

 roztržité, zapomnětlivé

Pro diagnózu hyperaktivity musí být přítomny 3 příznaky z 5¹². Hyperaktivní dítě:

 je neposedné, vrtí se

 nevydrží sedět na místě

 pobíhá kolem

 vyrušuje, je hlučné, obtížně zachovává klid a ticho

 je v neustálém pohybu

 je mnohomluvné

Impulzivita je diagnostikována, je-li být přítomen 1 příznak ze 4¹³. Impulzivní dítě:

 je nezdrženlivě mnohomluvné

 vyhrkne odpověď bez přemýšlení

 nedokáže čekat

 přerušuje ostatní

Klasifikaci ADHD najdeme v DSM-IV. DSM-IV označuje diagnostický a statistický manuál mentálních poruch. Ten byl publikován americkou psychiatrickou asociací

(13)

12

v roce 1994. Definuje příznaky duševních poruch.¹⁴ Podle tohoto manuálu o ADHD mluvíme tehdy, pokud se vyskytuje alespoň jedna porucha ze dvou (tedy porucha pozornosti nebo hyperaktivita nebo impulzivita). Zároveň stačí, aby se tato porucha vyskytovala buď ve škole, nebo v domácím prostředí.¹⁵ Diagnostický manuál DSM-IV dělí ADHD do tří podtypů: na ADHD, inattentive type (s převládající poruchou pozornosti), ADHD, hyperaktivity/impulzivity type (s převládající hyperaktivitou a impulzivitou) a ADHD, combined type (smíšený typ).¹⁶

Podle DSM-IV se ADHD dělí podle dvou kritérií:

1. O poruchu pozornosti se jedná tehdy, jestliže šest nebo více symptomů přetrvává minimálně 6 měsíců v míře, která zhoršuje přizpůsobivost a výkon dítěte. ¹⁷ Mezi projevy poruchy pozornosti patří:

 nepozornost při školních úkolech, pomíjení detailů, chyby z nepozornosti

 dítě neudrží pozornost při hře

 je zapomnětlivé v denních aktivitách

 neposlouchá instrukce a nedokončuje úkoly

 má organizační problémy

 nesnáší úkoly vyžadující mentální úsilí a vyhýbá se jim

 ztrácí věci

 vnější stimuly snadno přeruší jeho soustředění

14 Radek Kučera & daughter. ABZ slovník cizích slov online. citováno dne 12. 4. 2012. Dostupné na:

http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/dsm-iv

(14)

13

2. O hyperaktivitě nebo impulzivitě můžeme hovořit tehdy, pokud šest nebo více symptomů hyperaktivity-impulzivity přetrvává minimálně 6 měsíců a jsou nepřiměřené vývojovému stupni dítěte.¹⁸

Hyperaktivita se projevuje tak, že dítě:

 často neúčelně pohybuje rukama nebo se vrtí na židli

 často opouští lavici ve třídě

 často pobíhá

 obtížně při hrách zachovává klid a ticho

 je stále v pohybu

 je nadměrně mnohomluvné Impulzivitu poznáme podle toho, že:

 dítě často vyhrkne odpověď před dokončením otázky

 často přerušuje ostatní (v hovoru…)

 dělá mu potíže čekat v pořadí

(15)

14

3. Příčiny ADHD

3. 1. Genetické faktory

Příčiny vzniku ADHD můžeme rozdělit do tří oblastí. První z nich tvoří genetické faktory. Jak ukázaly výzkumy, hrají větší roli než příčiny negenetické. Bylo zjištěno, že ADHD má až z 80% dědičný základ.¹⁹ U mužů s hyperkinetickou poruchou je navíc pravděpodobnost, že jejich příbuzní prvního stupně budou trpět touto poruchou, pětkrát vyšší ve srovnání s normálními kontrolními osobami.²⁰

3. 2. Negenetické faktory

Druhou oblast tvoří faktory negenetické. Ty mohou být označovány také jako negativní působení různých vlivů v období těhotenství, v době porodu a v raném dětství. Sem spadá například drobné difúzní poškození mozku, které vzniká v období vývoje a zrání centrální nervové soustavy. Jeho příčinou je nedostatek kyslíku nebo krvácení do mozku. Tyto potíže mohou nastat v důsledku konzumace alkoholu a kouření matky v období těhotenství, jejího nepříznivého zdravotního stavu, komplikací v průběhu porodu. Mezi další vlivy jsou řazeny předčasný porod, nízká porodní váha, infekční či horečnatá onemocnění po porodu či těžký úraz hlavy. ²¹ Faktem ale zůstává, že u ADHD se vždy jedná o poruchu vrozenou nebo částečně získanou. V jejím průběhu se dítě setkává s obtížemi, které samo z velké míry ovlivnit nemůže.²²

19 GOETZ, Michal, UHLÍKOVÁ, Petra. ADHD, porucha pozornosti s hyperaktivitou. Galén, 2009, s. 69

20 DRTÍLKOVÁ, Ivana. Hyperaktivní dítě: vše, co potřebujete vědět o dítěti s hyperkinetickou poruchou (ADHD). Galén, 2007, s. 42

21 JUCOVIČOVÁ, Drahomíra, ŽÁČKOVÁ, Hana. Neklidné a nesoustředěné dítě ve škole a v rodině.

Grada Publishing, 2010, s. 12

(16)

15

3. 3. Psychosociální podmínky

Další průzkumy ukazují, že na vznik ADHD mají vliv rovněž nepříznivé psychosociální podmínky, v nichž dítě žije. Myslí se jimi například disharmonické prostředí a časté hádky v rodině.²³

3. 4. Strava

V posledních letech se stále více odborníků přiklání k názoru, že existuje souvislost mezi složením potravy a hyperaktivitou a poruchami pozornosti u dětí trpících ADHD.

První odborné práce na toto téma se začaly objevovat v 70. letech 20. století. Tehdejší výzkumy potvrzovaly, že u 30 - 50% hyperaktivních dětí došlo ke zlepšení stavu poté, co z jejich stravy byla vyloučena syntetická barviva a salicyláty (ty jsou obsaženy například v třešních, hroznech, rajčatech, jablkách, pomerančích). Tyto závěry ale nebyly jednoznačně prokázány.²⁴ V 80. letech minulého století se této problematice věnoval Americký národní ústav zdraví (American National Institute of Health) a jeho výsledky byly méně jednoznačné, složení stravy mělo pozitivní účinky jen u malého procenta zkoumaných hyperaktivních dětí. Málo prokazatelné výsledky však mohly mít souvislost s nedostatkem vhodných diagnostických metod a malými znalostmi o hyperaktivitě, proto výzkumy pokračovaly i nadále.²⁵ Odborníci se problematice složení stravy a jejího vlivu na hyperaktivitu a poruchy pozornosti u dětí s ADHD věnují stále, výsledky jejich výzkumů lze však interpretovat velmi obtížně. Důvodem je především to, že ve studiích byly používány různé metody, některé se zaměřovaly na celkovou dietu, jiné pouze na použití přísady, zkoumaly se děti citlivé na určité potraviny, ale i děti, které neměly žádná omezení. Domněnka, že dětská hyperaktivita může být ovlivněna složením stravy, byla vyslovena před více než 30 lety, ale dosud nebyla

23 DRTÍLKOVÁ, Ivana. Hyperaktivní dítě: vše, co potřebujete vědět o dítěti s hyperkinetickou poruchou (ADHD). Galén, 2007, s. 42

24 Eufic (European Food Information Council) online. Datum poslední revize 15. 3. 2013 citováno dne 23. 11. 2012. Dostupné na: www.eufic.org/article/cs/artid/hyperactivity-artificial-food-colours/

(17)

16

vědecky potvrzena.²⁶ Přesto je o vlivu správné výživy na hyperaktivitu dětí přesvědčena značná část rodičů a učitelů. Důvodem je patrně to, že na rozdíl od lékařů a vědců jsou s dětmi v denním úzkém kontaktu a mohou tedy bezprostředně pozorovat změny v chování dětí související s příjmem určitých druhů potravin. V této souvislosti se uvádí především vliv cukru a kofeinu, které mohou být spouštěčem hyperaktivního chování.

Rafinovaný cukr může u některých dětí vyvolat toxické reakce v mozku a jejich těle.

Přímým důsledkem je hyperaktivita, nesoustředěnost, neposlušnost či sklony ke konfliktnímu řešení běžných situací. Problém je v tom, že cukr je silně návykový, vyskytuje se v mnoha průmyslově vyráběných potravinách.²⁷

Příznaky ADHD mohou mít také souvislost s konzumací potravin obsahujících určité potravinářské přísady. Každé dítě je však jiné a reaguje rozdílně na chemikálie obsažené v potravinách. Obecně platí, že přírodní pokrmy jsou vždy zdravější než ty chemicky upravované. ²⁸

V České republice se prozatím nevěnuje přílišná pozornost dietnímu režimu hyperaktivních dětí. Rodičům je doporučováno, aby pozorovali, co jejich dětem prospívá a co naopak vyvolává nežádoucí reakce.²⁹ Jako nejtypičtější spouštěče hyperaktivního chování se nejčastěji uvádějí různé druhy barviv a konzervačních látek, kravské mléko, čokoláda, někdy i citrusové plody, hroznové víno, pšenice, sýr, vajíčka,

27 Cesta za obzor online. c2010, datum poslední revize 15. 7. 2011 citováno dne 23. 11. 2012.

Dostupné na: http://czo-vp.webnode.cz/news/ost36/

28 Scio - problémy a vztahy online. c2010, datum poslední revize 2010 citováno dne 23. 11. 2012.

Dostupné na: http://www.jdemedoskoly.cz/temata/lmd/adhd.asp

29 Vegetariánství, zdravá výživa bez kompromisu online. citováno dne 23. 11. 2012. Dostupné na:  http://www.vegetarian.cz/potraviny/zahadneE.html

(18)

17

arašídy.³⁰ Rozhodně je třeba vyhnout se potravinám, které obsahují různá „éčka“. U hyperaktivních dětí by měla být vyloučena tato barviva a konzervační látky:³¹

E 102 tartrazin brilantní čerň BN benzoan sodný

chinolinová žluť hněď FK sulfit sodný

žluť 2 G hněď HT kyselý sulfit sodný

žlutá oranž S rubínový pigment BK disulfit sodný

karmín pravý benzoová kyselina disulfit draselný

Azorubin benzoan draselný sulfit vápenatý

Anarant benzoan vápenatý bifenyl (difenyl)

košelinová červeň A etylester p-

hydroxibenzoové kyseliny

o-fenylfenol

Erytrosin etyster sodná sůl p-

hydroxibenzoové kyseliny

o-fenylfenolat sodný

červeň 2 G propylester p-

hydroxibenzoové (PHB- propylester)

nitrit sodný (dusitan sodný)

patentní modř V sodná sůl n-propylesteru p- hydroxibenzoové kyseliny

nitrát sodný (dusičnan sodný)

indigotin 1 metylester kyseliny p- nitrát draselný (dusičnan

30 SULZBERGER, Margrit, HUTTER, Sonja. Vaříme hyperaktivnímu dítěti. Grada Publishing, 2008, s.

22

31 Vegetariánství, zdravá výživa bez kompromisu online. citováno dne 23. 11. 2012. Dostupné na:  http://www.vegetarian.cz/potraviny/zahadneE.html

(19)

18

hydroxibenzoové draselný) brilantní modř PCP sodná sůl metylester

kyseliny p-

hydroxibenzoové (PHB- metylester sodná sůl)

octan sodný

brilantní zeleň kyselá (lisaminová)

kysličník siřičitý propylgalát

karamelizovaný cukr - barvivo

butylhydroxitoluol (BHT) arabská guma

Oktylgalát citronan draselný normální polyoxietylen (8) - stearát Dodecylgalát mono-, di-, trikalcium citrát polyoxietylensterát butylhydroxianisol (BHA) kyselý sulfit vápenatý

Další nevhodnou látkou pro tyto děti je kyselina benzolová a její soli a salicyláty³². Ty jsou obsaženy ve většině dovážených limonád nebo v limonádách vyráběných v licenci.

Pozor je třeba však dávat i na fosforečnany, které jsou hojně v potravinářském průmyslu využívány. Obsahuje je chléb, bílé pečivo, uzeniny a Cola. Cola patří k nejoblíbenějším nápojům, její popularita je navíc stále živena všudypřítomnou reklamou. Přitom právě colové nápoje obsahují kromě fosforečnanů i řadu dalších chemikálií, kofein a velké množství cukru a pro děti jsou zcela nevhodné.³³

32 Food Intolerance Network online. c2011, citováno dne 23. 11. 2012. Dostupné na:

fedup.com.au/factsheets/symptom-factsheets/adhd-and-diet

33 Scio - problémy a vztahy online. c2010, datum poslední revize 2010 citováno dne 23. 11. 2012.

Dostupné na: http://www.jdemedoskoly.cz/temata/lmd/adhd.asp

(20)

19

Problematika vhodného stravovacího režimu pro hyperaktivní děti je velmi rozsáhlá, každé dítě reaguje na různé potraviny odlišným způsobem, přesto lze shrnout závěry do několika doporučení:³⁴

1. Naučit děti pravidelnosti, a to i ve stravování, dbát na to, aby děti ráno snídaly.

2. Regulovat příjem potravinářských přísad.

3. Sledovat a usměrňovat příjem cukru a kofeinu.

4. Podávat omega-3mastné kyseliny.

5. Jakékoli změny v jídelníčku konzultovat s dietologem.

6. Pokud některé potraviny negativně ovlivňují chování dítěte, zkusit je z jídelníčku vypustit.

7. Zařadit do jídelníčku dostatečné množství živin posilujících látkovou výměnu - kyselinu listovou, biotin, vitamin B a C.³⁵

O složitosti celé problematiky svědčí například stanovisko Evropského úřadu pro Zdravotní nezávadnost potravin (EFSA - European Food Safety Authority), který odmítl závěry investigátorů ze Southampton University, podle nichž aditiva v potravinách vedou u dětí s ADHD k rozvoji projevů této vývojové poruchy a mohou přispět k jejímu vzniku u dosud zdravých osob. Naopak britští vědci žádají po své vládě jednostranné opatření, které by používání suspektních aditiv v potravinářském průmyslu zakázalo. ³⁶

34 HEMMINGSON, Michael. Jak pečovat o děti s ADHD (hyperaktivita). Reader´s Digest online.

citováno dne 23. 11. 2012. Dostupné na: http://www.readersdigest.cz/magazin/zdravi/jak-pecovat-o- deti-s-diagnozou-adhd-hyperaktivita

35 HEMMINGSON, Michael. Jak pečovat o děti s ADHD (hyperaktivita). Reader´s Digest online.

citováno dne 23. 11. 2012. Dostupné na: http://www.readersdigest.cz/magazin/zdravi/jak-pecovat-o- deti-s-diagnozou-adhd-hyperaktivita

36 Tribuna lékařů a zdravotníkůonline. c2008, datum poslední revize citováno dne 23. 11. 2012 . Dostupné na:  http://www.tribune.cz/clanek/11884

(21)

20

Na druhou stranu je potřeba uvést potraviny, které jsou pro děti s ADHD vhodné.

Z masa mezi ně patří například kuře, krocan nebo kachna, dále mořské a sladkovodní ryby. Ačkoli mléčné výrobky se obecně nedoporučují, existují přece jen drobné výjimky. V malých dávkách může dítě jíst domácí bylinkové máslo, smetanu bez emulgátorů, přepuštěné máslo a rýžové mléko. Co se pečiva týče, doporučuje se konzumovat buď domácí, nebo speciální z obchodu se zdravou výživou. Ze zeleniny a ovoce je možno vybírat téměř z čehokoli, mezi zakázané druhy patří rajčata, papriky, špenát, luštěniny, citrusové plody, jablka a rybíz. Ani všechny sladkosti si nemusí odpírat, mezi těmi povolenými najdeme domácí kynuté koláče, domácí zmrzlina a koláče ze snášených přísad. Dále mohou konzumovat potraviny s čerstvými kvasnicemi, práškem do pečiva bez fosfátů, kváskem, panenským olivovým olejem, solí klasickou i mořskou, sušeným i čerstvým kořením, mandlemi. V malé míře je povolen například kokos nebo máslo.³⁷

Po určitých potravinách může dojít dokonce ke zhoršení problémů. Z masa k nim patří například vepřové a uzeniny, z ryb tuňák a sardinky v oleji. Dále jsou to různé sýry a výrobky z ovčího mléka. Z pečiva činí potíže zejména pšeničné a celozrnné výrobky.

Pozor je třeba si dát na luštěniny a zeleninu, jako jsou fazolové lusky, zelený hrášek, houby, celer, pórek. Za rizikové ovoce jsou označovány banány a rybíz. Ze sladkostí je vhodné vynechat včelí med, ovocné kompoty i sušené ovoce. Jako nápoj by neměly být dětem podávány mošty, šípkové, mátové, zelené a černé čaje.³⁸

3. 5. Diagnostika ADHD

V posledních deseti letech prudce vzrostl počet dětí, u nichž bylo diagnostikováno ADHD. Zároveň se zvyšuje rychlost, s jakou jejich počet roste - oproti minulému desetiletí se zvýšila o téměř 25%. Zajímavé také je, že zhruba 66% z těchto dětí užívá

48 - 49

50 - 51

(22)

21

léky.³⁹ Jak bude ještě vysvětleno později, ADHD nemůže být diagnostikováno dříve než před dosažením třetího roku života. Nejčastěji ale k diagnostice dochází mezi 6. - 9.

rokem. Při určení diagnózy musí člověk projít několika kroky. Absolvuje zdravotní, psychiatrickou, školní a rodinnou anamnézu, tělesné vyšetření, krevní testy a další neurologická vyšetření. Chybět nemůže ani pozorování dítěte.⁴⁰

3. 5. 1. Zdravotní anamnéza

Zdravotní anamnéza zahrnuje analýzu rizikových faktorů u matky a dítěte. U matky se sleduje průběh těhotenství (zdali bylo rizikové či nikoli, jestli bylo dítě přenášeno) a porodu (možné komplikace). Dále je potřeba znát její zdravotní stav, protože ADHD se může vyskytnout u dětí, jejichž matky je měly v raném věku, v průběhu těhotenství požívaly alkohol, kouřily a u nichž se potvrdila přítomnost bakteriálních jedů v krvi a problémy se štítnou žlázou. U dítěte se zkoumá, jestli prodělalo nějaké operace, nehody.

Důležité je také znát, zda trpí nějakým chronickým onemocněním - zvláště epilepsií či astmatem. Mezi další spouštěcí impulzy mohou patřit srdeční poruchy, poruchy funkce jater a ledvin, alergie, užívání nepředepsaných léků, potíže se zrakem, sluchem a řečí. ⁴¹ 3. 5. 2. Dotazování

Pomocí anamnézy se provádí i dotazování, v jehož rámci se rekapitulují důležité mezníky života dítěte. Cílem je zjistit, jak dítě reagovalo na přechod z mateřské školy do základní, případně ze základní na střední. Nedílnou součástí bývá analýza přístupu dítěte ke školní práci.⁴²

39 Catherine Pearson. Huff post parents. [online]. Datum publikování: 4. 1. 2013 [citováno dne 14. 4.

2013]. Dostupné na: < http://www.huffingtonpost.com/2013/04/01/adhd-diagnosis_n_2992833.html>

40 ADHD [online]. c2011, poslední revize 2011 [cit. 14. 12. 2012]. Dostupné na:

http://www.adhd.sk/?src=diagnostika

(23)

22 3. 5. 3. Psychiatrická anamnéza

Cílem psychiatrické anamnézy je zjistit psychické problémy, které se vyskytly u dítěte v minulosti.⁴³

3. 5. 4. Školní anamnéza

Dalším krokem je školní anamnéza. V jejím průběhu dochází ke zkoumání školního prospěchu, úrovně schopností a dovedností, výskytu specifických poruch učení a vztahů se spolužáky, učiteli a autoritami obecně. S předáním těchto informací o dítěti lékaři musí souhlasit rodiče.⁴⁴

3. 5. 5. Rodinná anamnéza

Rodinná anamnéza zahrnuje zkoumání faktorů, které mohou ovlivňovat průběh ADHD.

Jedním z nich je časová náročnost zaměstnání rodičů a také fakt, kdo se stará o dítě v době jejich nepřítomnosti. Pozornost věnuje tělesnému a duševnímu zdraví rodičů, popřípadě dalších rodinných příslušníků - jestli se u nich vyskytovalo ADHD nebo například deprese. Mezi další aspekty zkoumání patří bydlení a zaměstnání rodičů.

Svou roli také sehrává lokalita, v níž dítě bydlí, rušné prostředí. Ze závěrů odborníků vyplývá, že koncentrace obyvatel, rušnost prostředí se negativně podepisují na rozvoji příznaků ADHD. S tím souvisí také počet členů domácnosti, velikost bytu, to, zda se jedná o rodinnou zástavbu, či rodinný dům. Ke klidu všech členů rodiny samozřejmě nepřispívají finanční problémy, neboť vytvářejí stresové situace a napjatou atmosféru mezi rodiči, což se samozřejmě přenáší na dítě.⁴⁵

3. 5. 6. Tělesné vyšetření

(24)

23

Při tělesném vyšetření se pozornost věnuje nemocem srdce, krevního oběhu, jater a ledvin. Opomenout se nemohou ani případné neurologické abnormality.⁴⁶

3. 5. 7. Pozorování

Při pozorování dítěte sledujeme jeho chování v průběhu dne a vztah k ostatním lidem - jak reaguje na osoby ve škole, doma a v dalších prostředích.⁴⁷ Pozorujeme jeho chování při rozhovoru, v testové situaci, při psaní, čtení, počítání nebo při hře. Vypozorovat lze to, že pokud je dítě v kontaktu pouze s dospělým člověkem, který se mu věnuje, liší se jeho chování od pobytu ve skupině vrstevníků.⁴⁸

3. 5. 8. Krevní testy

Jestliže má lékař podezření na nemoc, která by mohla ovlivnit léčbu ADHD, absolvuje dítě krevní testy. Mezi takové nemoci patří například poruchy štítné žlázy. Za jiných okolností se tyto testy nepodstupují. Je-li to nutné, provádějí se ještě další neurologická vyšetření, např. EEG, magnetická rezonance a počítačová tomografie.⁴⁹ Může se ale také stát, že při vyšetření nejsou nalezeny žádné příčiny vzniku ADHD. Nevhodné chování je potom chápáno jako důsledek nevhodné výchovy v rodině. V důsledku toho není dítěti poskytnuta potřebná péče a projevy se mohou zhoršovat.⁵⁰

3. 5. 9. Další postupy

(25)

24

Jucovičová a Žáčková uvádějí další postupy diagnostiky ADHD. Psychologické vyšetření porovnává výkony v intelektových testech a v testech zaměřených na pozornost. U testů zjišťujících inteligenci dosahují děti s ADHD nadprůměrných výsledků. Naopak v testech pozornostních se projevuje kolísání pozornosti a sklon řídit se impulzivním řešením. ⁵¹ Dalším typem je speciálně pedagogické vyšetření. To většinou potvrdí poruchy v percepčně motorické oblasti, které bývají ovlivněny kolísáním pozornosti a impulzivitou.⁵²

Podle studie Barbaresiho se u téměř 60% pozorovaných dětí objevila nějaká další psychiatrická porucha. Zároveň dodává, že ADHD není jen záležitostí dětství, ale přetrvávat může až do dospělosti. Proto nabádá rodiče, aby děti s ADHD absolvovaly vysoce kvalitní léčbu a pokračovaly v ní i v dospívání. U dětí s ADHD se může častěji objevit zneužívání návykových látek a deprese. Proto je důležité poruchu pozornosti s hyperaktivitou diagnostikovat včas, aby se s ní člověk naučil žít.⁵³

53 Ryan Jaslow. CBS News [online]. Publikováno 4. 3. 2013 [cit. 14. 4. 2013]. Dostupné na:

<http://www.cbsnews.com/8301-204_162-57572360/majority-of-kids-with-adhd-face-mental-health- woes-as-adults-study-shows/>

(26)

25

4. Období puberty z hlediska vývojové psychologie

Žáci na druhém stupni základní školy se nacházejí v období pubescence. To trvá zhruba od 11 do 15 let a dále se dělí na dvě fáze - prepubertu a vlastní pubertu. Prepuberta obvykle trvá od 11 do 13 let, vlastní puberta nastává ve věku 13-ti - 15-ti let.⁵⁴

Období prepuberty a puberty označuje Vágnerová jako ranou adolescenci, která je časově lokalizována přibližně mezi 11. - 15. rok. Nástup i konec prepuberty a puberty však může být individuální. Celé období je provázeno výraznými změnami, nejnápadnější z nich je tělesné dospívání spojené s pohlavním dozráváním. Mění se i způsob myšlení a emočního prožívání. Děti v tomto věku se snaží vymanit z vlivu rodičů, důležitější jsou pro ně vrstevníci. Na významu nabývá přátelství a první zkušenosti s partnerskými vztahy. Pubescenti ztrácejí staré jistoty, které představovala především rodina, a hledají svou novou pozici ve světě. Důležitým mezníkem je pak ukončení povinné školní docházky v 15-ti letech a s tím spojené hledání profesního uplatnění a změna sociálního postavení dospívajících.⁵⁵

Dříve byla pubescence označována jako období emoční lability⁵⁶, která je domněle podmíněna vnitřními změnami v organismu jedince. Často se objevují změny nálad, u jedinců převládá spíše jejich negativní ladění, ve svém jednání jsou impulzivní, nestálí a nepředvídatelní. Jejich vnitřní neklid se může projevit hlučným chováním.⁵⁷ Mohou se objevit problémy s učením, které jsou způsobené obtížnějším soustředěním, se kterým se v pubertě můžeme setkat. Žáci častěji utíkají do svého vnitřního světa.⁵⁸

Co se týče motoriky, její vývoj je výraznější než v období mladšího školního věku.

Rozvíjí se vnímání, především to vizuální, představy jsou obecnější. Obohacuje se

54 LANGMEIER, Josef, KREJČÍŘOVÁ, Dana. Vývojová psychologie. Grada Publishing, 2006, s. 139

55 VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie Dětství a dospívání. Karolinum, 2012, s. 369-370

57 KLINDOVÁ, L´uboslava, RYBÁROVÁ, Eva. Vývojová psychologie. SPN, 1974, s. 99

(27)

26

slovní zásoba, jedinci vytvářejí složitější větné stavby. Objevují se nové zájmy - o sport, četbu, hudbu, filmy, divadlo. Patrný je odpor k tomu, co se líbí dospělým.⁵⁹

Z uvedeného vyplývá, že období dospívání představuje zátěžovou etapu pro všechny pubescenty. Pro děti s ADHD je situace většinou ještě těžší. Souvisí to s hledáním jistot, prožíváním silných emocí. I běžný adolescent má v tomto období sklon ke zkratkovitému či rizikovému jednání, dítě s ADHD může zvýšené emoční prožitky a potíže s jejich zpracováním zvládat ještě obtížněji. Obecně dochází v období dospívání u chlapců k nárůstu pohotovosti k agresivnímu chování, dítě s ADHD mívá nižší sociální status a může se stát objektem agrese silnějších nebo se naopak agresivně bránit. Problémem může být i změna zevnějšku, reakce dospělých i vrstevníků na chování dítěte s ADHD může být problematická. Vzhledem připomíná adolescent dospělého, od něhož se očekává určitá kontrola chování a projevů. To, co bylo akceptovatelné a omluvitelné u malého dítěte, není posuzováno stejně u dospívajícího.

Negativní reakce okolí může vést u dítěte s ADHD k pocitu nejistoty a zhoršení sebehodnocení.

4. 1. Kognitivní vývoj

V rané adolescenci dochází ke kvalitativní proměně způsobu uvažování. Postupně se myšlení uvolňuje ze závislosti na realitě.⁶⁰ Dospívající jsou schopni uvažovat hypoteticky, zvažují různé možnosti, dokonce i ty, které jsou nepravděpodobné či reálně neexistují. Rozvíjí se schopnost přemýšlet abstraktně, používat symboly⁶¹. Rozvíjí se schopnost akceptovat hypotetický problém. Dokážou vycházet z obecné premisy a vyvozovat z ní logické závěry. Tato schopnost se rozvíjí hlavně ve výuce na 2. stupni základní školy. V tomto věku však neumí děti ještě přesněji rozlišovat mezi reálnými a teoreticky možnými alternativami, všechny varianty mají pro ně stejnou hodnotu.⁶²

60 VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie, dětství a dospívání. Karolinum, 2012, s. 379

(28)

27

S rozvojem abstraktního myšlení souvisí i schopnost induktivního uvažování, tedy zobecňování poznatků, vymezení nadřazené kategorie pro abstraktně dané dvojicemi obecné pojmy. Dospívající je schopen interpretovat pozorované výsledky v kontextu logických závěrů, které neodporují platným pravidlům.⁶³ Rozvoj hypotetického myšlení umožňuje odpoutat se od konkrétní současné reality a uvažovat o minulosti a budoucnosti. Celkové chápání je systematičtější, myšlení je flexibilnější. Dospívající umí vyhodnotit větší množství vstupních informací, díky zásobě poznatků z dřívější doby lépe zpracovávají poznatky nové. Pozitivní je schopnost plánovat, poznatky propojovat, řídit činnosti. Roste také kapacita paměti, což napomáhá k udržení potřebných informací ve vědomí. Rychlost zpracování informací se zvyšuje v průměru o polovinu.⁶⁴ Dospívající lépe ovládají svou pozornost, jsou schopni potlačovat rušivé vlivy, při správné motivaci jsou vytrvalejší.⁶⁵ Do popředí se dostává potřeba seberealizace, která je zaměřena nejen na současnost, ale i na budoucnost.⁶⁶

Při řešení problému se snaží najít správných řešení více.⁶⁷ Mění se pohled na svět - častěji se objevuje srovnání aktuálního stavu (tedy toho, co je) s tím, jak by to mělo být, s tím, jak si pubescent přeje, aby to bylo. V souvislosti s tím se častěji mohou vyskytovat pesimistické nálady. ⁶⁸

4. 2. Emoční vývoj

Hormonální změny v období dospívání mají vliv na změny v oblasti emočního vývoje.

Citové reakce bývají méně přiměřené, objevují se přecitlivělé reakce na běžné podněty, podrážděnost, výkyvy nálad. Citové prožitky jsou silné, ale většinou krátkodobé, navíc nelze odhadnout, zda při stejném podnětu bude i příště reakce stejná. Nízká tolerance a

67 LANGMEIER, Josef. Vývojová psychologie pro dětské lékaře. Avicenum, 1991, s. 139

(29)

28

proměnlivé nálady vedou často ke konfliktu s okolím. Dospívající často svoje pocity analyzují, věří v jejich výjimečnost.⁶⁹ Neradi projevují svoje city navenek. Časté jsou negativní emoce, které mohou vést k pocitům smutku, frustrace, špatné náladě i depresím. To vše ztěžuje komunikaci s okolím a vede to k dalším konfliktům. S tím souvisí i potíže se sebehodnocením. Typická je vztahovačnost, projevy negativismu a přecitlivělosti, agresivita. Reakce okolí bývá často kritická, to jen zvyšuje nejistotu dospívajících.⁷⁰

4. 3. Socializace

Dospívání bývá označováno jako doba druhého sociálního narození, spojeného se samostatným vstupem do společnosti.⁷¹

Důležitým mezníkem je ukončení povinné školní docházky a získání občanského průkazu. Výrazným způsobem se mění vztahy s lidmi, dospívající se dostává do různých rolí a vztahů, s nimiž experimentuje. Objevuje se problém s autoritami, názory nepřijímá bez výhrad, ale diskutuje, oponuje, argumentuje. Jeho cílem je stát se autoritou sám. Typickým znakem je kritičnost a netolerantnost vůči dospělým, vrstevníkům i vůči sobě.⁷²

Důležité jsou sociální skupiny, v nichž se pohybuje. Rodina stále hraje důležitou roli, ale je zde zřejmá snaha se z jejího vlivu odpoutat. Škola je důležitá spíše z hlediska další profesní přípravy a budoucího sociálního zařazení. Volnočasové instituce mohou být protipólem školní neúspěšnosti a umožňují rozvoj v oblasti preferovaných zájmů.

Stále větší význam mají vrstevnické skupiny, s nimiž se pubescent identifikuje. Vznikají zde přátelství i první lásky. Scházejí se na místech, kam obvykle dospělí nechodí. Učí se žít v nové hierarchii vztahů. Dospívající se dostává do nových sociálních rolí - jeho role dospívajícího je dána biologicky, role člena party mu dává novou sociální identitu a role

69 VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie, dětství a dospívání. Karolinum, 2012, s. 390-391

(30)

29

blízkého přítele je výlučná pro svou intimitu a pocit, že je pro někoho důležitý a spolehlivý.⁷³

Objevuje se postupné odpoutávání od rodičů a navazování vztahů k vrstevníkům stejného i opačného pohlaví. Z hlediska emočního vývoje a socializace jsou důležité tři aspekty - emancipace od rodiny, navazování vztahů k vrstevníkům a sexualita.⁷⁴

Když dítě naváže hluboké, jisté vztahy s rodiči, je pro něj proces emancipace snazší.

Cílem dítěte je získat samostatnost, a přitom nezničit dobré vztahy s rodiči. Snahu o samostatnost může dávat najevo hledáním rozdílů mezi ním a matkou a otcem. Dochází ke kritice rodičů a k pátrání po nových vzorech. Příčiny neshod vidí v „nemožném“

chování rodičů. Ve skutečnosti však pramení ze zákazů a příkazů, které pubescenta omezují.⁷⁵ Svou nezávislost mnohdy dávají najevo používáním vulgarismů nebo kouřením. Patrná je také snaha se od rodičů nějakým způsobem odlišit, dítě často projevuje nesouhlas s jejich názory. Co se líbí rodičům, je podle něj špatné. Když mají rodiče z něčeho radost, pubescent ji nesdílí. ⁷⁶

S emancipací od rodičů souvisí navazování vztahů k vrstevníkům.

Čím víc se děti odpoutávají od rodičů, tím mají větší potřebu vytvářet hlubší vztahy s kamarády. Zpočátku se jedná o vztahy nepevné, kdy dochází k častému střídání kamarádů. ⁷⁷Nejprve se jedinci sdružují do skupin s lidmi stejného pohlaví. Chlapecké skupiny odmítají dívky a naopak, protože jsou podle nich příliš cizí.⁷⁸ Dívky navíc bývají vyspělejší, tudíž se spíše poohlížejí po starších chlapcích. Postupem času se ozývá potřeba navázat bližší vztah s jedním člověkem. Tomu se pubescent se vším

73 VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie, dětství a dospívání. Karolinum, 2012, s. 396-397

76 BINAROVÁ, Ivana. Přehled vývojové psychologie. Univerzita Palackého, 1999, s. 109

(31)

30

svěřuje a vzniká mezi nimi silné pouto.⁷⁹ Následuje období, kdy se žákům začíná líbit opačné pohlaví. Bojí se to ale přiznat, aby nebyli vystaveni posměškům ze strany kamarádů. Tím se dostávají do vnitřních rozporů a pocitů nejistoty.⁸⁰ Na přelomu pubescence a adolescence se objevují první vztahy s opačným pohlavím. Bývají krátkodobé, nestálé, ale přesto velmi intenzivně prožívané. Hlavní roli pro zamilovanost hraje u chlapců vzhled a u dívek odvaha a síla. Opravdové vztahy s vidinou manželského svazku a založení rodiny se objevují později - většinou na konci adolescence.⁸¹

V období dospívání se v životě jedince objevuje řada rozporů. Patří mezi ně například rozpor mezi fyzickou a sociální zralostí, mezi hodnotami mladé a starší generace, mezi hodnotami rodiny a vnější společnosti, mezi rolí a statusem.⁸² Vliv ADHD lze vysledovat ve všech oblastech.

V dnešní době dosáhnou lidé fyzické zralosti daleko dříve než zralosti sociální. To vede k různým rozporům. Děti jsou vyspělé, nicméně nejsou ještě dostatečně zralé pro to, aby se s tím vyrovnaly. Proto se často objevují narážky se sexuálním podtextem.⁸³

Mezi další problémy bezpochyby patří rozpor mezi rolí a statusem. Role je definována jako očekávání, která lidé zaujímají k nositeli role.⁸⁴ Statusem rozumíme soubor práv a povinností, které určují postavení jedince. Role předpokládá, že se dítě bude chovat určitým způsobem, který je společností očekáván a akceptován. Nicméně status tomu neodpovídá. Projevy dítěte s ADHD se tím dostávají do rozporu s jeho rolí.

84 Základy sociologie online. citováno dne 12. 3. 2012. Dostupné na:  http://sociologie.topsid.com/index.php?war=socialni_struktury_a_skupiny

(32)

31

Dále se může objevit rozpor mezi hodnotami rodiny a vnější společnosti. V tomto období se ruší vázanost na normy a hodnoty rodičů, děti se snaží jistým způsobem osamostatnit. Přesto se projevuje určitá závislost na rodičích. Rodiče by měli své dítě v touze po jisté míře samostatnosti podporovat, ale zároveň mu poskytovat pocit jistoty a bezpečí. U dětí s problémy v chování je vymezení hranic volnosti velmi obtížné. ⁸⁵

(33)

32

5. Projevy člověka s ADHD v jednotlivých vývojových obdobích

Příznaky ADHD lze vypozorovat již v kojeneckém věku a v průběhu dětství a dospívání se mění. Projevy dítěte na 2. stupni základní školy mají souvislost s vývojem dítěte v předcházejících obdobích jeho života. Některé symptomy získávají na intenzitě, jiné naopak mizí. Pro stanovení správné diagnózy, která je důležitá pro volbu postupů učitele na 2. stupni, je žádoucí, aby všechny nestandardní projevy byly sledovány již od útlého dětství. V jednotlivých obdobích se nejčastěji vyskytují symptomy uvedené níže.

Ačkoli nelze diagnózu stanovit před dosažením třetího roku života, můžeme jisté známky ADHD zpozorovat i u menších dětí.⁸⁶

Od narození do dvanácti měsíců je takové dítě více aktivní než jiné děti, objevují se u něj různé záškuby. Má málo spánku, rytmus spaní je nepravidelný, dělá mu potíže usnout. Typický je častý pláč, plačtivě reaguje na senzorické podněty (světlo, změna polohy…). Je také obtížnější s dítětem navázat oční kontakt.⁸⁷ Mohou se vyskytovat rovněž tělesné obtíže, jako například břišní křeče, průjem, zácpa, kožní problémy.

Častější jsou u takovýchto dětí různá nachlazení, bouřlivé reakce po očkování. ⁸⁸

V období od jednoho do tří let mezi základní projevy ADHD patří neohrabanost, časté úrazy, rychlý pohyb. I nadále se vyskytují poruchy spánku, dítě se neumí postupně unavit, ale poté naráz odpadne. Hračky ho nebaví, po chvíli o ně ztrácí zájem. Neumí si hrát ani samo, ani s ostatními dětmi, s nimi vydrží maximálně chvíli. Řeč se rozvíjí pomaleji, děti se ani nedokážou doprovázet slovy při hře.⁸⁹ Častá je agrese vůči všem a

86 DRTÍLKOVÁ, Ivana. Zlobivé? Nevychované? Možná ADHD!. [online]. Poslední revize [cit. 13. 12.

2012]. Dostupné na: http://www.volny.cz/dpazlin/brozura_adhd.pdf

13

89 ADHD [online]. c2011, poslední revize 2011 [cit. 14. 12. 2012]. Dostupné na: http://www.adhd.sk/

(34)

33

všemu. Neposlouchá, vyžaduje, aby se veškerá pozornost věnovala jemu. Pokračuje u něj období vzdoru.⁹⁰

U předškoláka, ve věku od tří do šesti let, se chování proměňuje. Nejeví zájem o činnosti charakteristické pro tento věk, jako je kreslení, neumí si hrát sám. Při hrách v kolektivu mu dělá problémy dodržovat pravidla, v důsledku toho se setkává s negativními reakcemi dětí, rodičů a učitelů. Projevuje se u něj impulzivnost, od činností odbíhá, nechá se rozptýlit okamžitým nápadem. Problémy se vyskytují v rozvoji slovní zásoby - typické je její opožďování, chyby ve výslovnosti, těžkosti v určování barev, hůře si zapamatovává básničky. Když se mu něco nelíbí, projevuje odpor důrazněji. Nedokáže se v klidu najíst - často něco rozlije nebo se pobryndá.

V oblasti sociálního učení jeho vývoj vázne.⁹¹

Po nástupu do školy se potíže projevují ještě zřetelněji a rodiče si začínají uvědomovat, že dítě bude hůře zvládat nároky školy.⁹² Dítě je neposeda, při hodinách ruší ostatní.

Když dostane nějaký úkol, má problém u něj vydržet, zaujme ho všechno okolo.

Jakmile něco ví, ihned vykřikuje odpověď, nečeká na vyvolání učitelem. Domácí úkoly si nezapisuje, všude má nepořádek - v sešitech, na lavici. Ačkoli má k dispozici rozvrh, neumí si podle něj připravit věci. Činnosti jako je čtení, psaní, kreslení a ruční práce mu činí potíže, často u něj bývají diagnostikovány specifické poruchy učení.⁹³ Písmo bývá nečitelné, v sešitě nedokáže psát na linku. Naslouchat dokáže až tehdy, je-li osobně osloveno. Neumí dotáhnout věci do konce, proto při testech nejvíce chybuje

13

(35)

34

v závěrečných otázkách. Oproti vrstevníkům hůře navazuje vztahy a hledá kamarády, projevuje se jako samotář. Nebere ohledy na druhé, neumí být empatické.⁹⁴

Co se tělesných projevů týče, je dítě často nastydlé, avšak když má horečku, je nápadně klidné. Za normálních okolností mívá večer potíže se uklidnit a usnout. Na bolest reaguje buď přecitlivěle, nebo ji necítí vůbec. Mimořádně citlivé je na vysoké tóny a nejrůznější pachy. V oblasti duševní je zřetelná náladovost - chvíli je veselé, za okamžik už ale může být vše jinak a náhle zesmutní. Mívá negativní sebehodnocení a pocit, že se vše automaticky svádí na něj. Při výtvarných činnostech používá tmavé barvy.⁹⁵

Odchylky od dětí, které netrpí poruchou pozornosti s hyperaktivitou, najdeme i u stravování. U stolu dítě téměř nejí, naproti tomu celý den upozorňuje na to, že má hlad.

Je vybíravé, potíže mu činí ovoce a zelenina. Toho, co mu chutná, je schopno spořádat velké porce, které potom ale hůře zpracovává. ⁹⁶

Velkým problémem v období školního věku je sebekontrola. Objevují se výbuchy zuřivosti bez příčiny, netrpělivost, rozbíjení a ničení věcí. Dítě neumí mluvit potichu, je nadměrně upovídané. Nedokáže se poučit ze zkušenosti, nesnese jakékoli změny. Lže ve svůj prospěch, mohou se vyskytovat krádeže, protože nedokáže rozlišit, které věci mu patří a které nikoli.⁹⁷

V pubertě, která trvá přibližně od 11 do 15 let, se projevy různí. U necelé poloviny dětí se zmírní nebo vymizí. Jejich okolí se domnívá, že problém ustoupil, protože pohybový neklid je méně nápadný. I přesto však projevy ADHD ovlivňují negativním způsobem školní i mimoškolní život dítěte - je jim omezen přístup do některých kroužků nebo

94 SULZBERGER, Margrit, HUTTER, Sonja. Vaříme hyperaktivnímu dítěti. Grada Publishing, 2008, s.

14

13-14

14

15