Vysoká škola ekonomická v Praze
Fakulta informatiky a statistiky
Regionální diferenciace rodinného chování v České republice a její vývoj od roku 1991
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
Studijní program: Kvantitativní metody v ekonomice Studijní obor: Sociálně ekonomická demografie
Autor: Adam Orava
Vedoucí bakalářské práce: Ing. Filip Hon Praha, červen 2021
Poděkování
Děkuji Ing. Filipu Honovi za vedení mé bakalářské práce, ochotu při konzultacích a podnětné připomínky. Dále děkuji doc. Ing. Ladislavu Průšovi, CSc. za cenné rady v rámci bakalářského semináře.
Abstrakt
Bakalářská práce se zabývá popisem ukazatelů, které slouží k popisu rodinného chování. Snaží se prozkoumat rozdíly v rodinném chování v okresech České republiky a vývoj těchto rozdílů. Teoretická část se věnuje popisům demografických ukazatelů, kterými lze charakterizovat rodinné chování. Část kapitoly rozebírá, jak literatura popisuje vliv náboženství, vzdělání, pracovního postavení a velikosti obce na rodinné chování.
Analytická část popisuje situaci rodinného chování v okresech a popisuje vývoj v okresech za posledních 30 let. Charakteristiky plodnosti, potratovosti, sňatečnosti a rozvodovosti jsou zasazovány do kontextu celkového rodinného chování a jsou hledány příčiny rozdílů mezi regiony. Pomocí shlukové analýzy pro okresy v letech 1992, 2005 a 2019 je zaznamenáno rozdělení rodinné chování v České republice. Analýza rozptylu poté hodnotí rozdíly mezi jednotlivými shluky.
Klíčová slova
rodinné chování, rodinná politika, plodnost, potratovost, sňatečnost, rozvodovost
JEL klasifikace
J120, J130
Abstract
The bachelor thesis introducing indicators which can help to describe family behavior. It explores situation in districts of Czech republic and describes how it was developing in last 30 years. The theoretical part is aimed to describes fertility, abortion, marriage and divorce indicators. Part of the chapter describes how religion, education, working position and size of residence town influences family behavior. The analysis part describes family behavior in districts of Czech republic. Fertility, abortion, marriage and divorce indicators are disccused in wider context. It tries to find out reasons for differences between districts. Cluster analysis in years 1992, 2005, 2019 devides regions of Czech republic into three clusters. Differences between clusters are sought by analysis of variance.
Keywords
family behavior, family policy, fertility, abortion, marriage, divorce
JEL Classification
J120, J130
Obsah
1 Rešerše literatury ... 11
2 Teoretická část ... 13
2.1 Rodina ... 13
2.2 Definice základních pojmů ...14
2.2.1 Plodnost ...14
2.2.2 Potratovost ... 15
2.2.3 Sňatečnost ...16
2.2.4 Rozvodovost ... 17
2.2.5 Faktory ovlivňující rodinné chování ... 18
2.3 Rodinná politika na úrovni státu, krajů a obcí ... 21
2.3.1 Rodinná politika na úrovni státu ... 21
2.3.2 Rodinná politika na krajské úrovni ... 26
2.3.3 Rodinná politika na úrovni obcí ... 27
3 Analytická část ... 29
3.1 Plodnost ... 29
3.2 Potratovost ... 38
3.3 Sňatečnost ... 39
3.4 Rozvodovost ... 43
3.5 Srovnání regionů ... 45
3.5.1 Regionální diferenciace v roce 1992 ... 45
3.5.2 Regionální diferenciace v roce 2005 ... 47
3.5.3 Regionální diferenciace v roce 2019 ... 49
Závěr ... 51
Použitá literatura ... 53
Použité datové zdroje ... 57 Přílohy ... I Příloha A: Analýza rozptylu pro shluky v roce 1992 ... I Příloha B: Analýza rozptylu pro shluky v roce 2005 ... III Příloha C: Analýza rozptylu pro shluky v roce 2019 ... V
Seznam grafů
Graf 1 Počet narozených dětí v České republice podle ročníku narození a podle počadí narození (v tis.), (data ČSÚ, vlastní zpracování) ... 30 Graf 2 Podíl dětí narozených ve třetím a vyšším pořadí v ČR a okresech ČR (data ČSÚ, vlastní zpracování) ... 30 Graf 3 Vývoj úhrnné plodnosti v ČR a v okresech ČR v letech 1991 až 2019 (data ČSÚ, vlastní zpracování) ... 32 Graf 4 Průměrný věk matky při narození dítěte a prvního dítěte v ČR v letech 1991 – 2019 (data ČSÚ, vlastní zpracování) ... 34 Graf 5 Podíl dětí narozených mimo manželství v ČR a v regionech ČR (data ČSÚ, vlastní zpracování) ... 37 Graf 6 Vývoj maximální a minimální úhrnné potratovosti v okresech ČR a v Praze v letech 1992 – 2019 (data ČSÚ, vlastní zpracování)... 38 Graf 7 Vývoj maximální a minimální sňatečnosti v okresech ČR a v Praze v letech 1991 – 2019 (data ČSÚ, vlastní zpracování) ... 39 Graf 8 Průměrný věk při vstupu do manželství a při vstupu do prvního manželství mužů a žen v ČR v letech 1991 – 2019 (data ČSÚ, vlastní zpracování) ...41 Graf 9 Vývoj maximální a minimální rozvodovosti v okresech ČR a v Praze v letech 1991 – 2019 (data ČSÚ, vlastní zpracování) ... 43 Graf 10 Průměrný věk při rozvodu u mužů a u žen v ČR v letech 1992 – 2019 (data ČSÚ, vlastní zpracování) ... 44
Seznam map
Mapa 1 Podíl dětí narozených ve třetím a vyšším pořadí 2019 (data ČSÚ, vlastní zpracování) ... 31 Mapa 2 Úhrnná plodnost v okresech ČR a v Praze v roce 1991 (data ČSÚ, vlastní zpracování) ... 33 Mapa 3 Úhrnná plodnost v okresech ČR a v Praze v roce 2019 (data ČSÚ, vlastní zpracování) ... 33 Mapa 4 Průměrný věk matky při narození prvního dítěte v okresech ČR a v Praze v roce 2019 (data ČSÚ, vlastní zpracování) ... 36 Mapa 5 Podíl dětí narozených mimo manželství v okresech ČR a v Praze v roce 2019 (data ČSÚ, vlastní zpracování) ... 37 Mapa 6 Úhrnná potratovost v okresech ČR a v Praze v roce 2019 (data ČSÚ, vlastní zpracování) ... 39 Mapa 7 Hrubá míra sňatečnosti v okresech ČR a v Praze v roce 2019 (data ČSÚ, vlastní zpracování) ... 40 Mapa 8 Průměrný věk žen při vstupu do prvního sňatku v okresech ČR a v Praze v roce 2019 (data ČSÚ, vlastní zpracování) ...41 Mapa 9 Podíl prvních sňatků žen na celkových sňatcích v okresech ČR a v Praze v roce 2019 (data ČSÚ, vlastní zpracování) ... 42 Mapa 10 Hrubá míra rozvodovosti v okresech ČR a v Praze v roce 2019 (data ČSÚ, vlastní zpracování) ... 44 Mapa 11 Rozdělení ČR do tří shluků v roce 1992 (data ČSÚ, vlastní zpracování, podklad:
mapaceska.cz) ... 45 Mapa 12 Rozdělení ČR do tří shluků v roce 2005 (data ČSÚ, vlastní zpracování, podklad:
mapaceska.cz) ... 47 Mapa 13 Rozdělení ČR do tří shluků v roce 2019 (data ČSÚ, vlastní zpracování, podklad:
mapaceska.cz) ... 49
Úvod
Rodina, rodinné chování a pohled na rodinu se neustále mění. Od devadesátých let česká společnost prochází druhou demografickou revolucí a s tím se mění i postavení rodiny, roste počet nesezdaných soužití a rodí se více mimomanželských dětí. Rodinná politika tak musí reagovat na nové trendy a vývoj situace. Populace stárne, a aby byla zajištěna udržitelnost důchodového systému, je žádoucí zvýšit porodnost, ale také podpořit mezigenerační podporu v rodinách. Je důležité zajistit, aby rodiny s dětmi nebyly bity rozhodnutím mít děti, ale naopak byly motivovány děti mít a dopřát jim nejlepší výchovu, péči a vzdělání. Podpora rodin musí být prováděna i s ohledem na regiony a jejich specifické potřeby. Proto jsou v práci zahrnuty i kompetence v oblasti rodinné politiky na různých samosprávných úrovních.
Regionální rozdíly a možnost jejich řešení je klíčový pro rozvoj celé země. Analýza rodinného chování může poukázat na celkovou situaci v regionu, která může být jinými analýzami hůře viditelná a také může nastínit předpokládaný budoucí vývoj situace v regionu. Taková analýza může ukazovat na důsledky dříve neřešených problémů, ale může se také stát nástrojem pro predikci budoucí situace. Ignorování problémů týkajících se rodinného chování může vést k negativnímu ovlivnění budoucích generací, naopak dnešní podpora a pomoc se může do budoucna mnohonásobně vrátit. Tyto důvody mě vedou ke zkoumání tohoto tématu. Zkoumání regionálních rozdílů v České republice je pro mě lákavé také proto, že mě zajímá, zda v České republice stále existují rozdíly mezi průmyslovými, metropolitními nebo více náboženskými regiony a jinými částmi České republiky, případně jak se tyto regionální rozdíly vyvíjí.
Cílem práce je popsat rodinné chování v České republice na začátku devadesátých let a jeho vývoj do roku 2019 s důrazem regionální rozdíly v rodinném chování. Práce se snaží najít odpověď na otázku, zda jsou mezi okresy v České republice významné rozdíly v rodinném chování, popřípadě jakým způsobem je rodinné chování rozdělené.
Teoretická část práce je zpracována metodou analýzy vědeckých článků, které se týkají rodinného chování a národních koncepcí a dokumentů určujících směřování české rodinné politiky. Praktická část analyzuje rodinné chování v okresech České republiky a v Praze pomocí volně dostupných dat Českého statistického úřadu v publikacích Demografická ročenka okresů a Demografická ročenka krajů.
Teoretická část se nejprve věnuje definici rodiny. Dále se zaměřuje na popis ukazatelů, jejichž pomocí lze sledovat rodinné chování. Část kapitoly je také věnována současnému poznání faktorů, ovlivňujících rodinné chování jako je vzdělání a náboženství.
Teoretická část se také věnuje působnosti státu, krajů a obcí v oblasti rodinné politiky.
Jsou zde popsány národní koncepce rodinné politiky a uvedeny příklady uplatňování rodinné politiky na úrovni krajů a obcí.
Praktická část se poté věnuje popisu stavu a vývoje ukazatelů, popsaných v teoretické části, v okresech České republiky, hledá příčiny a důvody regionálních rozdílů v jednotlivých ukazatelích. Je zde provedena shluková analýza pro okresy České republiky a Prahu v letech 1992, 2005 a 2019 a analýza rozptylu pro zjištění rozdílů mezi jednotlivými shluky. Tímto je sledována regionální diferenciace, ale také její vývoj v posledních téměř třiceti letech.
1 Rešerše literatury
Literatury, která by se věnovala diferenciaci rodinného chování na území České republiky, není mnoho. Autoři se často věnují diferenciaci plodnosti nebo vývoji rodinného chování v České republice jako celku, ale už se nevěnují regionálním rozdílům v rodinném chování. Níže je uvedena literatura, která se zabývá rodinným chováním v České republice po roce 1989, jejím vývojem nebo diferenciací v rodinném chování na českém území. V dalších částech teoretické části je provedena rešerše literatury, která se zabývá faktory ovlivňující rodinné chování.
Proměnám v rodinném chování po roce 1989 se v knize „Demografické chování obyvatelstva České republiky během přeměny po roce 1989“ věnuje Milan Kučera a Ludmila Fialová. Podle autorů docházelo v České republice k druhému demografickému přechodu a vývoj demografického chování se tak podobá západoevropským zemím, které přechodem prošly v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století. Autoři popisují stav, kdy se rodinné chování mladých lidí více diferencuje. Někteří vstupují do manželství a zakládají rodiny v mladém věku, někteří sňatek a narození dětí odkládají do pozdějšího věku. Dochází i k diferenciaci chování starších osob, snížila se četnost sňatků, protože na konci 80. let se na ukazatelích sňatečnosti podílely opakované sňatky až čtvrtinově.
Na začátku transformace se nezdálo, že by mělo dojít k úbytku rodin s více dětmi, ale docházet k němu začalo, tato skutečnost měla vliv na pokles porodnosti. Autoři dále poukazují na skutečnost, že je česká populace náchylná na politické vlivy a změny společnosti. Autoři se pouští do nástinu budoucího rodinného chování, předpokládají například, že se pokles porodnosti nezastaví dříve než v roce 1998 a úhrnná plodnost se dostane v letech 1996 – 1997 až pod úroveň 1,2. Díky vysokému počtu mladých žen a odkládání rodičovství autoři věří ve zvyšování počtu narozených od roku 1998, předpokládají, že nejvíce dětí budou mít ženy ve věkové skupině 25-29 let a po roce 2005 by se úhrnná plodnost mohla zvýšit až na 1,5 – 1,6. Dále předpokládají, že podíl dětí narozených mimo manželství by nemusel přesáhnout 20 %. Uvádí, že předpoklady vychází ze subjektivních názorů autorů a studiu demografického chování zemí západní Evropy.
(Kučera a Fialová, 1996)
Aktuální trendy v rodinném chování shrnoval článek „Rodinné chování v České republice: první děti později a mimo manželství“ kolektivu autorů z ČSÚ. Autoři popisují klesající podíl osob žijících v manželství, kdy mezi sčítáními lidu 2001 a 2011 došlo k poklesu osob žijících v manželství z 60,1 % na 52,8 %. Mezi roky 2000 a 2013 také
vzrostl průměrný věk mužů i žen při prvním sňatku téměř o 4 roky. Mění se také sezónnost sňatků, z dříve náboženského a pověrčivého hlediska se dnes spíše uvažuje nad počasím. S nižším počtem sňatků je spojen nižší počet rozvodů, avšak míra rozvodovosti se stále pohybuje mezi 45 - 50 %. Nejnižší počet narozených dětí a úhrnná plodnost byla v roce 1999, poté se tyto charakteristiky zvyšovaly až do roku 2008, poté stagnují. Dochází k nárůstu podílu dětí narozených mimo manželství, kdy v roce 2000 to bylo 22 % a v roce 2013 45 %. Zvyšuje se také průměrný věk při narození dítěte i průměrný věk při narození prvního dítěte. (Němečková, Kurkin, Štyglerová 2016)
V článku „Regionální diferenciace plodnosti podle typologie venkova“
se Oldřich Hašek nejdříve zaobírá typologií venkova a problému určení venkova a venkovských oblastí a pro svou analýzu volí rozdělení venkova Typologie venkovského prostoru Česka a Typologie nemetropolitních oblastí České republiky vypracované Perlínem a kol. v roce 2010 resp. 2019. Tyto typologie rozděluji regiony ČR do 8 resp.
4 druhů. Z analýzy poté vyplynulo, že se různé typy regionů od sebe liší a také, že nejjasnější rozdíly v plodnosti mezi regiony jsou v době vzniku tohoto vymezení regionů a u podrobnějšího třídění pak lze pozorovat podobný vývoj funkčně blízkých regionů.
Hašek uvádí, že v budoucnu je třeba pracovat s revidovanými rozděleními venkova a budoucí srovnatelnost nebude dobře možná. (Hašek 2020)
Luděk Šídlo se v článku „Faktory ovlivňující regionální diferenciaci plodnosti v Česku na počátku 21. století“ věnuje analýze vědeckých článků, které se zabývají faktory ovlivňujícími plodnost. Poté pomocí pearsonova korelačního koeficientu hodnotí intenzitu závislostí mezi plodností v okresech a krajích a jednotlivými faktory. Faktory, které výrazně ovlivňují plodnost byly později použity pro shlukovou analýzu. Jako faktory nejvíce ovlivňující plodnost byly označeny faktory na sociokulturní bázi. (Šídlo 2008)
Poslední Zpráva o rodině 2020 byla vypracována týmem rodinné politiky VÚPSV,v.v.i. a věnuje se současným problémům a výzvám rodin. Problémy vidí v založení rodiny v pozdějším věku, které může vést k neuskutečnění odložených porodů, a nárůstu rozvodů dlouhotrvajících manželství, které mohou mít negativní dopady na vztahy v širší rodině. Jako hlavní ekonomické a sociální výzvy pro dnešní rodiny vidí Zpráva o rodině 2020 zajistit vyhovující bydlení, jehož ceny se zvyšují rychleji než mzdy. Tento problém může být ještě umocněn, pokud dojde k rozpadu rodiny. V některých oblastech se rodiny mohou potýkat s nedostatkem místa ve školských zařízeních. Zpráva pozitivně hodnotí dávku otcovské poporodní péče, která posiluje rodinný vztah a aktivní roli otce.
(Kuchařová a kol., 2020)
2 Teoretická část
Teoretická část práce nejprve seznamuje s pojmem rodina a věnuje se základním demografickým pojmům, které souvisí se zakládáním rodiny, rození dětí, potratům a rozvodům. Seznamuje se základními demografickými ukazateli, kterými lze tyto procesy charakterizovat, jsou diskutovány jejich výhody a nevýhody. Část kapitoly se věnuje faktorům jako náboženství či vzdělání a jejich vlivům na rodinné chování.
Část kapitoly je věnována rodinné politice v České republice. Jsou uvedeny celonárodní koncepce a jejich cíle a výběr opatření. Stručně je popsána úloha obcí a krajů v oblasti rodinné politiky a jsou uvedeny dobré příklady uplatňování rodinné politiky na regionální úrovni.
2.1 Rodina
Rodina je forma soužití více lidí. Může nabývat mnoha podob a její význam se mění jak v čase, tak prostoru. Kurtinová píše o rodině jako o „… základní instituci lidské společnosti, ve které dochází k demografické reprodukci a kde se formují životy jejich členů.“ (Kurtinová 2020)
Malý sociologický slovník z roku 1970 definuje rodinu jako „specifickou biosociální skupinu, která je na počátku vývoje lidské společnosti jejím základním sociálním prostředím a později ji provází jako její nezbytná podstatná součást, v níž se realizují některé jak společensky, tak osobně nutné činnosti a vztahy, které nemohou být přejaty jinými společenskými institucemi nebo organizacemi.“ (Petrusek et al. 1970)
Geist definuje v roce 1993 rodinu jako „institucionalizovaný sociální útvar nejméně tří osob, z něhož část členů je vzájemně spojena pokrevním nebo adoptivním … vztahem“ (Geist a Hajda 1993)
Jandourek v roce 2007 píše o rodině jako o „formě dlouhodobého solidárního soužití osob spojených příbuzenstvím a zahrnujícím přinejmenším rodiče a děti“
(Jandourek 2001)
2.2 Definice základních pojmů
Kapitola objasňuje základní pojmy týkající se rodinného chování. Jsou zde popsány základní demografické ukazatele plodnosti, potratovosti, sňatečnosti a rozvodovosti.
2.2.1 Plodnost
Porodnost je demografický proces, který popisuje ukončení těhotenství narozením dítěte. ČSÚ sleduje počet všech narozených dětí, za které obdrží statistické hlášení o narození od zpravodajské jednotky, matričního úřadu. Při narození je zjišťováno mnoho údajů, které umožňují provádět analýzy podle pohlaví dítěte, pořadí dítěte, věku či rodinného stavu matky nebo porodní hmotnosti a délky. Dle rodinného stavu můžeme dělit plodnost na manželskou u dětí narozených v manželství, nebo mimomanželskou, kdy se dítě narodí ženě, která není vdaná. Díky zaznamenání data sňatku rodičů můžeme určit, zda se jedná o předmanželskou koncepci, tedy o narození dítěte do osmi měsíců od sňatku.
(ČSÚ nedatováno)
Hrubé míry porodnosti a plodnosti
Nejjednodušším ukazatelem intenzity rození dětí je hrubá míra porodnosti.
Ta vyjadřuje počet živě narozených dětí v roce t v přepočtu na 1 000 obyvatel středního stavu.
𝑛𝑡 =𝑁𝑡𝑣
𝑆𝑡 · 1000
(1.1)
Jedná se však o poměrně nepřesný ukazatel, protože počítá i s lidmi, kteří děti mít nemohou například s muži, dětmi nebo seniory. Pokud tedy ve jmenovateli místo středního stavu celkem použijeme střední stav žen, získáme hrubou míru plodnosti.
𝑓𝑡 =𝑁𝑡𝑣
𝐹𝑡 · 1000
(1.2) Získáváme počet živě narozených dětí na 1 000 žen. Ani tento ukazatel však není zcela dokonalý. Počítá totiž se ženami všech věkových skupin. Můžeme tedy jmenovatel
ještě upravit a dělit středním stavem žen v plodivém věku tedy ve věkové skupině 15 – 49 let. (Langhamrová a Šimpach 2013)
Úhrnná plodnost
Úhrnná plodnost znamená počet živě narozených dětí, které by se narodily jedné ženě, pokud by míry plodnosti podle věku zůstaly během jejího reprodukčního chování neměnné. (ČSÚ nedatováno) Úhrnná plodnost se vypočítá jako součet měr plodnost podle jednotek věku.
Hrubá a čistá míra reprodukce
Hrubá míra plodnosti je ukazatel vyjadřující průměrný počet dívek, které se narodí jedné ženě za její reprodukční období, pokud by míry plodnosti zůstaly neměnné.
Reprodukci ovšem ovlivňují také úmrtnostní poměry, protože ne všechny dívky se dožijí reprodukčního období. Ukazatel čisté míry reprodukce nám tedy udává průměrný počet dívek, které se narodí jedné ženě a dožijí se věku své matky za její reprodukční období, pokud by míry plodnosti a úmrtnosti zůstaly neměnné. (ČSÚ 2001)
2.2.2 Potratovost
Potratovost je demografický proces, který popisuje jeden z možných způsobů ukončení těhotenství, kdy plod nejeví známky života a došlo k němu do 23. týdne těhotenství. Hranice mezi potratem a mrtvě narozeným dítětem je dokončený 22. týden těhotenství. Můžeme také sledovat, jakým způsobem k potratu došlo. Zda se jedná o samovolné potraty nebo umělá přerušení těhotenství.
Potraty sleduje ÚZIS ČR na základě hlášení umělého přerušení těhotenství a hlášení samovolných potratů, ostatních potratů a prokázaného mimoděložního těhotenství. Údaje jsou v měsíční periodicitě předávány ČSÚ. (ÚZIS ČR nedatováno)
Hrubé míry potratovosti
Základní ukazatele potratovosti popisující intenzitu jevů jsou hrubé míry. Hrubá míra potratovosti uvádí počet potratů na 1 000 obyvatel středního stavu.
𝑝𝑜𝑡 =𝑝𝑜𝑡
𝑆𝑡 · 1000
(2.1)
Můžeme však také počítat specifické míry podle věku nebo podle rodinného stavu.
Stejným způsobem můžeme počítat hrubou míru umělých přerušení těhotenství.
Úhrnná potratovost
Je obdobou úhrnné plodnosti, jedná se tedy o průměrný počet potratů jedné ženy během reprodukčního období, pokud by míry potratovosti zůstaly během jejího reprodukčního období neměnné. Může být počítána také úhrnná samovolná potratovost nebo úhrnná indukovaná potratovost, která nám dává informace o intenzitě umělých přerušení těhotenství. Úhrnná potratovost je sumou měr potratovosti podle jednotek věku.
(ČSÚ nedatováno)
Index potratovosti
Index potratovosti vyjadřuje počet potratů v daném časovém intervalu připadajících na sto narozených dětí ve stejném intervalu na stejném území. (ČSÚ 2001)
𝑖𝑥𝑝𝑜𝑡 =𝑃𝑜𝑡 𝑁𝑡 · 100
(2.2)
2.2.3 Sňatečnost
„Manželství je trvalý svazek muže a ženy vzniklý způsobem, který stanoví tento zákon. Hlavním účelem manželství je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc.“ (Zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník) manželství lze také definovat jako „… instituci, pomocí které se upevňují vztahy mezi rodinami a zajišťuje držení a předávání majetku dědictvím…“ (Nešporová 2010) ČSÚ sleduje počet sňatků, za které obdržel statistické hlášení o uzavření manželství od zpravodajské jednotky, matričního úřadu. Územně jsou sňatky tříděny podle místa pobytu ženicha. Sleduje se také věk, rodinný stav, státní občanství, pořadí manželství nebo dobrovolně vzdělání.
(ČSÚ nedatováno)
Hrubá míra sňatečnosti
Počet sňatků na 1 000 obyvatel středního stavu sleduje hrubá míra sňatečnosti.
𝑠ň𝑡=𝑆ň𝑡
𝑆𝑡
(3.1)
U měr sňatečnosti můžeme počítat mnoho specifických měr. Může jít například o míry sňatečnosti podle věku, rodinného stavu nebo vzdělání.
Častým demografickým objektem zájmu je prvosňatečnost. Ta může být vyjádřena podílem prvních sňatků, který vyjadřuje, jak velká část sňatků je uzavřena poprvé z hlediska nevěst nebo ženichů. Možným vyjádřením prvosňatečnosti je také míra sňatečnosti svobodných. (ČSÚ 2001)
Úhrnná sňatečnost
Úhrnná sňatečnost je ukazatel vypočtený pro každé pohlaví zvlášť a vyjadřuje průměrný počet prvních sňatků, které by uzavřela osoba do 50 let svého života za předpokladu neměnné sňatečnosti a nulové úmrtnosti. Jedná se tedy o podíl alespoň jednou provdaných osob do 50 let za předpokladu neměnné sňatečnosti a nulové úmrtnosti. (Koschin 2005)
2.2.4 Rozvodovost
Rozvod je akt, kdy soud zruší manželství. Dle občanského zákoníku: „Manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.“ (Zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník) ČSÚ sleduje počet zániků manželství, o kterých obdrží statistické hlášení od zpravodajské jednotky, soudu. U rozvodu je sledován také věk, státní občanství, počet nezletilých dětí nebo příčina rozvratu manželství. (ČSÚ nedatováno)
Hrubá míra rozvodovosti
Intenzita rozvodovosti může být vyjádřena hrubou mírou rozvodovosti neboli počtem rozvodů na 1 000 obyvatel středního stavu.
𝑟𝑜𝑡 =𝑅𝑜𝑡 𝑆𝑡
(4.1)
Protože ne u všech obyvatel středního stavu může nastat rozvod, můžeme intenzitu rozvodovosti měřit také pomocí míry rozvodovosti nebo indexu rozvodovosti.
Míra rozvodovosti manželství
Míra rozvodovosti manželství udává, kolik rozvodů připadá na jedno stávající manželství. (ČSÚ 2001) Nevýhodou tohoto ukazatele je nedostupnost dat o aktuálně platných manželstvích.
𝑚𝑟𝑜 = 𝑅𝑜𝑡
𝑎𝑘𝑡𝑢𝑎lně 𝑝𝑙𝑎𝑡𝑛á 𝑚𝑎𝑛ž𝑒𝑙𝑠𝑡𝑣í
(4.2)
Index rozvodovosti
Index rozvodovosti udává, kolik rozvodů připadá na sto manželství uzavřených ve stejném časovém intervalu na stejném území. (ČSÚ 2001) Index rozvodovosti zase porovnává dva ukazatele, které spolu příliš nesouvisí a jednotlivé hodnoty mohou být ovlivněny různými vlivy. Jako je počet dříve uzavřených manželství nebo věková struktura.
𝑖𝑟𝑜𝑡 =𝑅𝑜𝑡 𝑆ň𝑡
(4.3)
Úhrnná rozvodovost
Úhrnná rozvodovost je ukazatel popisující podíl manželství, která by skončila rozvodem, pokud by intenzity rozvodovosti podle délky trvání manželství zůstaly neměnné. (Koschin 2005)
2.2.5 Faktory ovlivňující rodinné chování
Tato část kapitoly se věnuje vlivu vzdělání, náboženství, pracovního postavení a velikosti místa bydliště na rodinné chování. Změny v rodinném chování jsou odrazem změny hodnot ve společnosti. (Nývlt 2019) Vzdělání a pracovní postavení jsou poté faktory, které mohou hodnoty měnit, formovat a pobízet k neustálému vývoji. Náboženství zase působí jako ochránce tradičních hodnot a nabízí stálý a jen pomalu se měnící pohled na vztahy, rodinu a rodičovství. Velikost bydliště poté může zesilovat působení jiných faktorů větší anonymitou a svobodou ve velkých městech, nebo menším soukromím
v menších obcích. Jsou analyzovány články, které se touto problematikou zabývaly a využily přitom dat ze šetření Generations and Gender Survey nebo Proměny české společnosti autoři vycházeli také z dat SLDB 2011.
Vzdělání
Vliv vzdělání na sňatečnost není jednoznačný. Někteří autoři uvádějí, že do manželství častěji vstupují ženy s nižším vzděláním, někteří uvádějí častější vstup do manželství v nejnižších a nejvyšších vzdělanostních skupinách. Například Hamplová neukazuje závislost vstupu do manželství nebo nesezdaného soužití na úrovni dosaženého vzdělání, ale poukazuje na vliv délky vzdělání a účasti v denní formě studia, která má vliv na posun založení společné domácnosti nebo na pozdější vstup do manželství. Tento jev je vysvětlen nedostatkem finančních zdrojů a začátkem „dospělého“ života až po dokončení studia. Hamplová však nechce zamítat vliv výdělečného potenciálu a pozice na pracovním trhu na vstup do nesezdaného soužití nebo manželství. Poukazuje spíše na problém měření vzdělání pomocí stupně dosaženého vzdělání nebo délkou školní docházky. Dále uvádí, že většina mladých směřuje do manželství, ale nejdříve spolu žijí ve společné domácnosti nesezdaně. (Hamplová 2003)
Šetření Proměny české společnosti ukazuje na vliv vzdělání na vícečetné rodičovství u žen. Tři a více dětí má podle Šetření 26,1 % žen ve věku 40 – 64 let se základním nebo středním vzděláním bez maturity. Ženy ve věku 40 – 64 let se středoškolským vzděláním s maturitou nebo s vysokoškolským vzděláním pak mají tři a více dětí v 15,7 % resp. 17 % případech. (Nývlt 2019)
Náboženství
Na otázku, zda se liší rodinné chování a názory na rodinu římskokatolických věřících a lidí bez vyznání v České republice, odpovídá na základě dat z mezinárodního šetření Generations and Gender Survey z roku 2005 Olga Nešporová. Křesťanství považuje manželství za nutnou podmínku pro rození dětí, v manželství by neměla být používána antikoncepce a jsou zakázána umělá přerušení těhotenství, pokud nejsou nutná pro záchranu života matky. Šetření sleduje odlišnost názorů lidí bez vyznání a římskokatolických věřících s jednotlivými tvrzeními týkajícími se manželství a partnerství. Rozdíly mezi katolíky a lidmi bez vyznání jsou statisticky významné ve všech otázkách týkajících se manželství. Například s tvrzením „manželství je svazek na celý život a nemělo by být nikdy zrušeno“, souhlasí katolíci. Lidé bez vyznání zase více souhlasí s tvrzením, že svobodná žena může mít dítě, i když nechce trvalý vztah s mužem.
Ze Šetření také vychází konzervativnější rozdělení rolí v domácnostech katolíků, kteří se více než lidé bez vyznání přiklání k názoru, že péči o dítě a domácnost má zastávat žena.
(Nešporová 2010)
Z mezinárodního šetření Generations and Gender Survey z roku 2005 je možný také pohled na předchozí partnerské soužití před vstupem do manželství. Vyplývá z něj, že katolíci vstupují do manželství v nižším věku, což s sebou nese také vyšší podíl lidí, kteří zažili rozvod než mezi nevěřícími. V dalších věkových kategoriích už je zkušenost s rozvodem častější mezi nevěřícími. Nevěřící také prožívali častěji jiné partnerské soužití před současným, které neskončilo svatbou ani rozvodem. (Nešporová 2010)
Šetření Generations and Gender Survey z roku 2005 také zachycuje vyšší počty dětí u římskokatolických věřících než u lidí bez vyznání. Při sledování počtu sourozenců mělo 24,4 % římských katolíků více než tři sourozence. U lidí bez vyznání potom více než tři sourozence mělo jen 12,6 % dotázaných. Co se týče průměrného počtu dětí u římskokatolických dotázaných, to bylo 1,59 dětí, u osob bez vyznání 1,26 dítěte.
Tato charakteristika je ovšem ovlivněna spíše dřívějším rodičovstvím katolíků, u starších věkových skupin je potom rozdíl mezi katolíky a lidmi bez vyznání jen drobný a statisticky nevýznamný. (Nešporová 2010) Na významný rozdíl mezi katolíky a lidmi bez vyznání poukazuje také šetření Proměny české společnosti - mezi katolíky ve věku 40 – 64 let má 24 % mužů a 27,3 % žen tři a více dětí. Muži bez vyznání mají tři a více dětí v 15,6 %, ženy bez vyznání potom v 17,7 %. Protože se jednalo o deklaratorní volbu, Nývlt se domnívá, že pokud by se sledovali pouze katolíci navštěvující bohoslužby, rozdíly by byly ještě větší.
(Nývlt 2019)
Pracovní postavení
Ze šetření Proměny české společnosti vychází také, že více než tři děti mají častěji ženy ve věku 40-64 let, které pracují v na méně kvalifikovaných pracovních pozicích (25,8
% žen) než ženy ve věku 40-46 let pracující ve vedoucích pozicích (jen 15,3 %) žen.
Pro ženy na méně kvalifikovaných pracovních pozicích může být přechod na rodičovskou dovolenou výhodnější a může jim pomoci uniknout ze špatně placeného zaměstnání se špatnými pracovními podmínkami. Naopak ženy na vysoce kvalifikovaných pozicích by byly nuceny obětovat část kariéry. (Nývlt 2019)
Z analýzy dat ze SLDB 2011 vyplývá, že na počet dětí má vliv i zaměstnání matky.
Nejvíce bezdětných žen je mezi umělkyněmi, modelkami, zákonodárkyněmi, vedoucími pracovnicemi nebo výzkumnicemi. Naopak nejmenší podíl bezdětných žen je mezi
zdravotnicemi, ženami provozující řemesla nebo pracujícími manuálně. (Hašková et al.
2019)
Velikost místa bydliště
Na základě dat ze SLBD 2011 je možné vypozorovat větší zastoupení žen se dvěma a více dětmi v obcích do 20 000 obyvatel než ve větších obcích. Například dvě třetiny 35letých žen v obcích do 20 000 obyvatel jsou matkami dvěma a více dětem. V obcích nad 100 000 obyvatel je matkou se dvěma a více dětmi 48 % žen. Třiceti pětiletých žen v obcích do 20 0000 obyvatel je desetina bezdětných, v obcích nad 100 000 obyvatel je mezi třiceti pětiletými ženami bezdětných 22 %. Ve vyšších věkových skupinách potom podíl matek roste a čtyřiceti pětiletých žen je v obcích do 20 000 obyvatel jen 5 % bezdětných, v obcích nad 100 000 obyvatel je ve 45 letech bezdětných 11 % žen. (Hašková et al. 2019)
2.3 Rodinná politika na úrovni státu, krajů a obcí
Rodinná politika je průřezovou politikou, která se prolíná s politikami bytovými, školství nebo práce. Za rodinnou politiku je v České republice odpovědné Ministerstvo práce a sociálních věcí. Vytváří koncepční materiály a má kompetence na zavedení značné části návrhů, které formují rodinnou politiku státu. Na úrovni krajů a obcí má rodinná politika podporovat vhodné podmínky pro fungování rodin. (MPSV 2020) Problémy při tvorbě rodinné politiky mohou nastat například svěřením rodinné politiky jen do rukou MPSV nebo odborů sociálních věcí na městských nebo obecních úřadech. Jde o multidisciplinární politiku, na jejímž řízení se musejí podílet odborníci různých zaměření. Při řízení rodinné politiky jen odborem sociálních věcí se může stát, že rodinná politika nebude podporovat fungující rodiny, ale bude pracovat jen s rodinami se sociálními nebo jinými problémy. Rodinná politika se na všech úrovních také potýká s neochotou přijímat některá dlouhodobá opaření nebo opatření podporující sociální bydlení, protože nepřinesou příliš mnoho politických bodů. Výsledky dlouhodobých opatření se projeví až za několik let, ale politici usilují o hlasy dnes. (Kuchařová et al.
2014) Koncepční materiály nebo praktické příklady uplatňování rodinné politiky jsou uvedeny v kapitole níže.
2.3.1 Rodinná politika na úrovni státu
Na celostátní úrovni je za oblast rodinné politiky odpovědné MPSV. Od MPSV se očekává tvoření koncepčních materiálů a jejich dodržování, metodická podpora a
podpora dobrých příkladů a vytváření prostředí, kde se budou tyto nápady snadno předávat. (Kuchařová et al. 2014)
Strategické a koncepční materiály v oblasti rodinné politiky
V samostatné historii České republiky se s koncepčně řešenou rodinnou politikou začíná až v roce 2004, kdy byla vydána Národní zpráva o rodině, která popisovala tehdejší problémy, se kterými se rodiny potýkaly. V roce 2005 byla schválena Národní koncepce rodinné politiky, která se ovšem nestává materiálem formujícím rodinnou politiku a místo postupu podle této Koncepce se přijímají jiná nekoncepční řešení. V roce 2008 je přijata Národní koncepce podpory rodin s dětmi, která navazuje na Koncepci z roku 2005. Plnění Koncepce z roku 2008 je ovšem poznamenáno ekonomickou krizí. Další Koncepce rodinné politiky přichází až v roce 2017, ta v sobě nese i plány na vyhodnocování a vytváření dalších koncepcí v oblasti rodinné politiky. (Kuchařová et al. 2017)
Národní koncepce rodinné politiky 2005
Národní koncepce rodinné politiky z roku 2005 je prvním novodobým koncepčním materiálem v oblasti rodinné politiky. Koncepce popisuje, že došlo k oslabení role rodiny ve společnosti. Změnila se role mužů a žen ve společnosti a postavení žen na pracovním trhu je oproti mužům slabá. Mladé rodiny se potýkaly s nedostatkem zařízení předškolní péče, ale také s poklesem reálných hodnot dávek vyplacených v souvislosti s rodičovstvím.
Bylo poukázáno také na fakt, že české rodiny za sebou nemají výraznou organizaci, která by byla mediálně a politicky zdatná a tlačila na prosazování zájmů rodin. Za problémovou situaci považovala Koncepce také těžké skloubení pracovního a osobního života.
Při nástupu do práce se očekávalo budování kariery a ženy tak odkládaly narození dětí.
Mateřství však nemusely stihnout, nebo nestihly mít tolik dětí, kolik si přály. V České republice bylo také těžké při rodičovské dovolené přejít postupně na částečný úvazek nebo využívat flexibilní pracovní dobu. Na rozhodnutí o založení rodiny také negativně působila nedostupnost vlastnického i nájemního bydlení pro mladé rodiny s nízkými a středními příjmy. Chyběla koncepční řešení i na regionálních úrovních. (MPSV 2005)
Koncepce navrhovala řadu opatření v mnoha oblastech rodinné politiky. Koncepce však nebyla příliš brána v potaz a docházelo spíše k nekoncepčním opatřením. (Kuchařová et al. 2017)
Národní koncepce podpory rodin s dětmi 2008
Národní koncepce podpory rodin s dětmi z roku 2008 byla přijata jako součást Prorodinného balíčku a navazovala na Koncepci z roku 2005. Uváděla čtyři hlavní cíle, ke kterým navrhovala řadu opatření, určovala také odpovědný orgán za splnění jednotlivých opatření.
Pro posilování ekonomické a sociální síly rodin a jejich soudržnosti bylo navrhováno zavést slevu na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti pro zaměstnavatele, kteří zaměstnávají na částečný úvazek rodiče dítěte ve věku do 10 let nebo zřídit institut vzájemné rodičovské výpomoci či miniškolky.
V oblasti posilování vědomí o rodičovství a podpoře funkčnosti rodin byla navrhnuta opatření jako zakotvení otcovské dávky. Oblast podpory rodin se specifickými potřebami má být upravena rozšířením okruhu osob, které mají nárok na odměnu pro pěstouny pomocí nové dávky pěstounské péče. Dále bylo navrhováno zřídit jednotná pravidla pro soudy o stanovení výše výživného pro nezletilé děti. Cílem Koncepce (2008) je také zapojit dotčené orgány do tvorby rodinné politiky. Navrhovaná opatření k dosažení tohoto cíle mělo být například legislativní zakotvení MPSV jako koordinátora rodinné politiky a změna názvu MPSV na Ministerstvo práce, sociálních věcí a rodiny, pořádání osvětových akcí pro zaměstnavatele na podporu alternativních forem úvazku či uspořádání konference věnované rodinné politice. (MPSV 2008)
V roce 2010 předložilo MPSV vládě zprávu, která hodnotila plnění opatření navržených v Koncepci z roku 2008. Ze třiceti dvou opatření hodnotila třináct jako splněných, dvě částečně splněná, šest opatření jako plněno, jedno přehodnoceno a deset opatření bylo hodnoceno jako nesplněná. Z deseti nesplněných opatření se jich šest týkalo tzv. Prorodinného balíčku, který nebyl přijat kvůli zkrácení volebního období tehdejší vlády a nastupující ekonomické krizi. Prorodinný balíček obsahoval zřízení institutů evidovaný poskytovatel vzájemné rodičovské pomoci a miniškolky. Upravoval podmínky služeb péče o děti v oblasti živnostenského podnikání, zaváděl opatření podporující zaměstnávání rodičů, studentů nebo osob v předdůchodovém věku, ale měl také zavést novou dávku otcovské. (MPSV 2010)
Koncepce rodinné politiky 2017
S cílem dlouhodobého a systémového řešení rodinné politiky a v souladu s Programovým prohlášením Vlády byla vytvořena Koncepce rodinné politiky 2017.
Ta vytváří strategii rodinné politiky pro příštích pět let. Koncepce navazuje na Národní koncepci rodinné politiky z roku 2005 i na Národní koncepci podpory rodin s dětmi z roku
2008. Zapracovává také doporučení z dokumentů EU nebo jiných nadnárodních organizací. Skládá se z několika částí, které popisují současné socio-ekonomické a demografické trendy, současné hodnotové ambice a směry českých rodin, dobré zkušenosti ze zahraničí, navrhované opatření a náklady na navrhovaná opatření.
Problémy, se kterými se bude rodinná politika potýkat, je nízká plodnost, která byla v letech 1995 – 2005 pod hladinou 1,3 dítěte na jednu ženu. Úhrnná plodnost se sice postupně zvyšuje, ale stále je na nízké úrovni oproti některým státům západní nebo severní Evropy. Je také zaznamenán posun založení rodiny do vyššího věku a nárůst asistované reprodukce. Mění se struktura českých rodin. Roste podíl dětí narozených mimo manželství. Stávají se populárnějšími alternativní formy soužití, klesá sňatečnost, která je ale zároveň doprovázena vysokou rozvodovostí. Zvyšuje se vzdělanost žen, ženy jsou dnes častějšími absolventkami vysokých škol než muži. To se ovšem neprojevuje do rovnosti platů a české ženy jsou poměrně silně znevýhodňovány. Rozhodnutí mít děti ovlivňuje kariéru žen, ty musí s dítětem zůstávat doma několik let a poté svou karieru prakticky začínají znovu. Na trhu práce se kromě žen prosazují hůře také osoby starší 50 let. Analýza současného stavu rodin také poukazuje na skutečnost, že mnoho rodin se třemi a více dětmi, rodiči samoživiteli nebo osoby starší 65 let jsou ohroženy chudobou nebo balancují na hranici chudoby.
Od rodinné politiky lidé nejvíce očekávají podporu bydlení pro mladé rodiny, podporu flexibilní pracovní doby či zajištění dostatku míst v předškolních zařízeních a školních družinách.
Koncepce předkládá třicet devět opatření, která mají řešit problémy a potřeby rodin. Pro podporu bydlení mladých rodin je navrhována například podpora výstavby startovacích bytů. Hned osm opatření se týká dostupnosti péče o děti. Mezi navrhovaná opatření patří bezplatné předškolní vzdělávání včetně obědů, dostupnost školních družin pro všechny žáky 1. stupně ZŠ nebo zavedení mikrojeslí. Pro podporu stabilních partnerských a rodinných vztahů a institutu manželství je navrženo například navýšení dotací na prorodinné aktivity, zřízení šetření o rodinách a seniorech nebo Fóra rodinné politiky. Flexibilní pracovní úvazky Koncepce navrhuje podpořit slevou na pojistném na straně zaměstnavatele, kteří budou poskytovat zaměstnání na částečný úvazek nebo sdílená pracovní místa. Zároveň je navrhováno také začít přemýšlet nad legislativní podobou sdílených pracovních míst. Na podporu rodičovství a mateřství je předloženo několik návrhů, patří mezi ně například valorizace rodičovského příspěvku, novomanželské půjčky prostřednictvím ČMZRB s nižším úrokem než tržním či změna názvu rodičovské a mateřské dovolené, navrhováno je také zkvalitnění prevence
neplodnosti. Koncepce také stojí o hlubší spolupráci mezi státem, krajem a obcemi. Obcím navrhuje zřídit výbor zastupitelstva pro rodinu a seniory a pro spolupráci s kraji zřídit pracovní skupiny se zastoupení MPSV a krajů. Koncepce také nabádá k zahájení debaty na úrovni tripartity, která povede ke snížení rozdílů mezi odměňováním mužů a žen.
Koncepce ukládá MPSV každoročně v květnu informovat Vládu ČR o přijatých opatřeních na podporu rodin za poslední rok, každé tři roky předložit Vládě komplexní Zprávu o rodině a každých pět let připravit aktualizovanou Koncepci rodinné politiky.
(MPSV 2017)
Strategický rámec Česká republika 2030
Strategický rámec Česká republika 2030 je dokument schválený Vládou ČR v roce 2017, který obsahuje vize a cíle České republiky v roce 2030. Zasahuje do mnoha oblastí lidského života a státu a udává komplexní směr, kterým se má Česká republika vydat.
V souladu se Strategickým rámcem mají být tvořeny krátkodobější strategie a plány. Část kapitoly „Lidé a společnost“ se věnuje také budoucnosti rodiny.
Strategický rámec chápe rodinu jako důležitou jednotku v oblasti rozvoje jednotlivce i celku. Rodinnou politiku považuje za typ investice, která má zabezpečit rozvoj společnosti a předcházet stárnutí populace. Uvádí se, že je třeba vytvořit takový prostor, ve kterém si lidé budou moci dovolit více dětí, aniž by museli zaznamenat větší pokles životní úrovně nebo byli ohroženi chudobou. Prioritou má být podpora slaďování pracovního a osobního života, tomu chce napomoci zkvalitněním služeb v oblasti péče o děti a podporou částečných úvazků, flexibilní pracovní doby nebo práce z domova.
Strategický rámec se zaměřuje i na podporu neúplných nebo jinak znevýhodněných rodin.
Chce pro ně zabezpečit rovný přístup ke vzdělání a rovné postavení na trhu práce. Jako cíle jsou stanovené „motivace zaměstnavatele k poskytování opatření pro sladění osobního a pracovního života, naplňování Koncepce rodinné politiky, zvýšení rodičovské, zvýšení penze a zvýšení daňového bonusu či slevy na manželku i děti.“ Pro rodiny se specifickými potřebami je za cíl také zavedení zálohového výživného. (Úřad Vlády ČR, Odbor pro udržitelný rozvoj 2017)
V současné době MPSV zapracovává evropskou směrnici o rovnováze mezi pracovním a osobním životem 2019/1158. Směrnice ukládá prodloužení otcovské dovolené, zavedení alespoň dvou měsíců jako nepřenositelné části rodičovské dovolené, přijetí opatření, které umožní čerpat rodičovskou dovolenou flexibilními způsoby nebo opatření, které dá zaměstnanci právo čerpat pečovatelskou dovolenou alespoň pět pracovních dnů v roce. (Kaletová Náhlíková 2019)
2.3.2 Rodinná politika na krajské úrovni
Úkolem krajů v rodinné politice je zajistit spolupráci s obcemi a vytvářet prostředí pro lokální rodinnou politiku. Kraje tedy mohou podporovat setkávání mezi představiteli obcí a krajů, uspořádávat konference nebo propagovat dobré příklady rodinné politiky.
Pro financování aktivit mohou uplatňovat dotační politiku. Kraje mohou zastřešovat a koordinovat spolupráci obcí v oblasti prorodinné politiky nebo vyvíjet tlak na významné zaměstnavatele a pomocí něj cílit na lepší skloubení pracovního a rodinného života zaměstnanců. V kompetenci krajských úřadů je také určování některých standardů v oblastech dopravní obslužnosti, sociálního bydlení nebo služeb péče o děti. Nástrojem krajské rodinné politiky je také možnost vytvoření krajské koncepce rodinné politiky nebo zřízení výboru nebo komise pro rodinu. (MPSV nedatováno 1)
Příklady uplatňování rodinné politiky na krajské úrovni
V oblasti slaďování práce a péče o děti můžeme jako dobré příklady z praxe uvést například Karlovarský kraj, který v prostorách Krajského dětského domova v Karlových Varech otevřel jesle pro děti od šesti měsíců do tří let věku. Jesle jsou určeny pro obyvatele Karlových Varů i pro obyvatele okolních obcí. Ukázkou zkvalitnění služeb péče o děti a zajištění lepšímu pracovnímu prostředí zaměstnancům je také Olomoucký kraj, který zřídil firemní školku pro děti zaměstnanců krajského úřadu, krajských příspěvkových organizací, i veřejnost. (MPSV, Odbor rodinné politiky a ochrany práv dětí nedatováno)
Rodinné pasy jsou projektem, který umožňuje vyšší dostupnost rodinných aktivit rodinám s dětmi prostřednictvím slev na rodinné výlety a aktivity. Zároveň se stará o propagaci kulturních nebo sportovních akcí. Projekt byl spuštěn v Jihomoravském kraji a dnes jej využívá devět krajů a město Kroměříž. (MPSV, Odbor rodinné politiky a ochrany práv dětí nedatováno)
Trojlístek sblížení tří generací je služba, která v Jihomoravském kraji pomáhá rodičům sladit pracovní a osobní život, opuštěným seniorkám dává možnost socializace a děti učí mezigenerační solidaritě a porozumění. Do služby se mohou přihlásit ženy ve věku nad 50 let a za nízké finanční ohodnocení pomáhají rodičům s péčí o dítě, s jeho hlídáním nebo vyzvedáváním. (MPSV, Odbor rodinné politiky a ochrany práv dětí nedatováno)
2.3.3 Rodinná politika na úrovni obcí
Obce mají za úkol vytvářet přátelské a příznivé prostředí pro rodiny, iniciovat prorodinné aktivity, podílet se na propagaci těchto aktivit a mají se věnovat i jejich realizaci. Úkolem obcí je také informovat o prorodinných opatřeních na úrovni obce, kraje i státu. Rodinná politika se dotýká také péče a výstavba infrastruktury nebo zajištění pokrytí služeb a lékařské péče. Žádoucím výsledkem rodinné politiky na úrovni obcí je udržení mladých lidí v obci. (MPSV nedatováno 1)
Uplatňování rodinné politiky na úrovni obcí má podobu ve zřizování základních, mateřských nebo uměleckých škol, volnočasových aktivit, podpoře sportu a kultury.
Nedostupnost bydlení může obec řešit pomocí obecního bytového fondu. Spokojenost rodin bude také ovlivněna stavem komunikací nebo způsobem nakládání s odpady. (MPSV nedatováno 1)
Příklady uplatňování rodinné politiky na obecní úrovni
Příkladem spolupráce města, MAS, a neziskové organizace je zřízení dočasné dětské skupiny v Tišnově. V roce 2017 chybělo ve městě kolem třiceti míst v mateřských školkách a bylo třeba najít přechodné řešení, než se postaví nová MŠ. Došlo ke spolupráci města, které poskytlo budovu a vybavilo ji pro potřeby dětské skupiny a zavázalo se platit provozní náklady. MAS Brána Vysočiny zajistila dotaci pro hrazení mzdových nákladů pečovatelek a vybavení prostoru nábytkem a hračkami a Rodinné centrum Studánka zřídilo dětskou skupinu. Tento projekt pomohl uspokojit místo v předškolních zařízeních pro všechny žadatele a cenu pro rodiče snížil z obvyklých šesti tisíc korun za měsíc a dítě na pět set korun za měsíc a dítě. (MPSV, Odbor rodinné politiky a ochrany práv dětí nedatováno)
Začleňování a sociální integraci se věnuje komunitní centrum Pupa na Praze 8.
Poskytuje kroužky a aktivity pro děti z rodin v tíživé finanční nebo sociální situaci.
Kroužky mají za cíl pomoci znevýhodněným rodinám se začleněním se do místní komunity. (MPSV, Odbor rodinné politiky a ochrany práv dětí nedatováno)
Rapid Re-housing je brněnský projekt, který má za cíl ukončit bezdomovectví rodin v Brně. V pilotním testování proběhlo sčítání a zmapování rodin bez domova, poté jich bylo padesát vylosováno a bylo jim poskytnuto bydlení a intenzivní sociální péče. Byl zahájen výzkum dopadů zabydlení na rodiny, na školní docházku dětí nebo na zaměstnanost rodičů. Projekt získal mezinárodní ocenění SozialMarie. (MPSV, Odbor rodinné politiky a ochrany práv dětí nedatováno) Čtyřicet osm rodin z padesáti zapojených
do projektu Rapid Re-housing si udrželo bydlení a po roce s nimi byla prodloužena smlouva. Projekt se výrazně projevil na zlepšení zdravotního stavu účastníků projektu.
(Tichý 2018) V roce 2019 vedení Brna rozhodlo, že projekt nebude dále pokračovat, rodiny však mohly v bytech zůstat. Po více než dvou letech v bytech zůstalo čtyřicet šest rodin z padesáti, šest rodin zároveň mělo finanční problémy a v případě nesplacení dluhů jim hrozilo vypadnutí z projektu. (ČTK 2019)
3 Analytická část
Analytická část práce je věnována popisu ukazatelů rodinného chování na území České republiky, v okresech České republiky a v Praze. Je popsán vývoj některých ukazatelů plodnosti, potratovosti, sňatečnosti a rozvodovosti. Regionální diferenciace je zobrazena jak v podobě grafu, tak v podobě map. Data pro analytickou část pochází z publikací Demografická ročenka okresů pro okresy a Demografická ročenka krajů pro Prahu a Českou republiku. Demografická ročenka okresů neobsahuje údaje o potratovosti a rozvodovosti v roce 1991. Ukazatele u těchto demografických procesů jsou tedy zaznamenány až od roku 1992.
3.1 Plodnost
Počet narozených dětí se na začátku devadesátých let pohyboval lehce pod 130 tisíci. Poté dochází k poklesu počtu narozených dětí a mezi lety 1996 a 2001 se rodí jen kolem 90 tisíc dětí. Po roce 2001 dochází ke zvyšování počtu narozených až na necelých 120 tisíc v roce 2008 a 2009, v posledních deseti letech se potom počet narozených pohybuje okolo 110 tisíc. Údaje o absolutním počtu narozených nejsou vhodné ke stanovování závěrů o plodnosti populace, ale mohou pomoci například při plánování míst ve školách.
Graf 1 Počet narozených dětí v České republice podle roku narození a podle počadí narození (v tis.), (data ČSÚ, vlastní zpracování)
Graf 1 ukazuje mimo počtů narozených dětí v jednotlivých letech také pořadí, ve kterém se dítě narodilo. Struktura dětí narozených dle pořadí se téměř nemění. (více Graf 2) Téměř polovina narozených dětí jsou děti narozené první v pořadí, asi 37 % narozených dětí jsou děti druhé v pořadí, desetina jsou děti třetí v pořadí a o narození čtvrtého a dalšího dítěte jde ve čtyřech procentech.
Graf 2 Podíl dětí narozených ve třetím a vyšším pořadí v ČR a okresech ČR (data ČSÚ, vlastní zpracování)
0 10 20 30 40 50 60 70 80 90 100 110 120 130 140
1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019
Počet narozených v tis.
první druhé Roktřetí čtvrté a další
0%
5%
10%
15%
20%
25%
30%
1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019
Podíl dětí narozených ve třetím a vyššám pořadí
Rok Rozdíl
Maximum Minimum Česká republika
V České republice se rodí přibližně 15 % dětí ve třetím a vyšším pořadí. Tento podíl se v posledních letech nemění. Největší podíl dětí narozených ve třetím a vyšším pořadí bývá v okresech Jeseník, Sokolov, Cheb, Most nebo Děčín. V těchto okresech se podíl dětí narozených ve třetím a vyšším pořadí pohybuje kolem 20 %. Jde především o okresy v pohraničí. Naopak v metropolitních oblastech se podíl dětí narozených ve třetím a vyšším pořadí pohybuje těsně nad 10 %. Nejmenší podíl dětí narozených ve třetím a dalším pořadí byl v každém sledovaném roce v Praze. Dalšími regiony s nízkým podílem jsou Plzeň – město, Pardubice nebo Praha – východ. Na Mapě 1 je uvedeno procentuální zastoupení dětí narozených ve třetím a vyšším pořadí v roce 2019.
Mapa 1 Podíl dětí narozených ve třetím a vyšším pořadí 2019 (data ČSÚ, vlastní zpracování)
Na počátku devadesátých let se úhrnná plodnost v některých okresech pohybovala i nad dvěma dětmi. Pokud by tamější ženy neměnily reprodukční chování, měly by v průměru kolem dvou dětí. Úhrnná plodnost v roce 1991 na území České republiky byla 1,86 dítěte na jednu ženu v plodivém věku. V průběhu devadesátých let dochází k poklesu úhrnné plodnosti. Na dně se nachází v roce 1999, kdy na jednu ženu v plodivém věku připadá jen 1,13 dítěte. V letech 2000 a 2001 dochází jen k velmi mírnému růstu. Ve druhé části nultých let dochází k růstu úhrnné plodnosti až na 1,5 v letech 2008, 2009 a 2010, růst je následován opět menším propadem hodnot úhrnné plodnosti v následujících třech letech, poté úhrnná plodnost roste až na 1,71 dítěte v roce 2019.
0,00,1 0,20,3 0,40,5 0,60,7 0,80,9 1,01,1 1,21,3 1,41,5 1,61,7 1,81,9 2,02,1
1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019
Úhrnná plodnost
Rok
Rozdíl
Maximum Minimum Česká republika V některých okresech byl vývoj opožděnější a úhrnná plodnost v nich byla velice nízká i v letech 2002 a 2003 (viz. Graf 3), kdy už se celková úhrnná plodnost začínala zvyšovat. V okrese Břeclav padla úhrnná plodnost až na 1,002 v roce 2002.
Graf 3 Vývoj úhrnné plodnosti v ČR a v okresech ČR v letech 1991 až 2019 (data ČSÚ, vlastní zpracování)
Mění se také úhrnná plodnost v okresech ČR. Na mapě 2 můžeme vidět, že úhrnná plodnost dosahovala nejvyšších hodnot v okresech na pomezí Čech a Moravy. Na Moravě byla úhrnná plodnost na lehce vyšší úrovni než v Čechách, kde je ovšem také několik okresů s úhrnnou plodností vyšší než 2. Mezi okresy s dlouhodobě nejvyšší úhrnnou plodností patří východočeské regiony Rychnov nad Kněžnou, Ústí nad Orlicí a Náchod, severozápadní Ústí nad Labem a Děčín nebo Český Krumlov a Žďár nad Sázavou. Nejnižší úhrnná plodnost je dlouhodobě v Praze a Plzni, ale také na jižní Moravě na Hodonínsku, Břeclavsku, Zlínsku a Uherskohradišťsku a na střední Moravě v okresech Přerov a Kroměříž.
Mapa 2 Úhrnná plodnost v okresech ČR a v Praze v roce 1991 (data ČSÚ, vlastní zpracování)
Proměnou prošly okresy poblíž Prahy Praha – východ, Praha – západ, Kolín a Nymburk, které v první polovině devadesátých let patřily mezi regiony s nejnižší úhrnnou plodností, po roce 2000 v nich ale úhrnná plodnost stoupá nejrychleji a stávají se z nich okresy s nejvyšší úhrnnou plodností v ČR. Tato zvýšená úhrnná plodnost může být způsobena odkládáním těhotenství do vyššího věku a rostoucí migrací mladých lidí z Prahy do jejího okolí s cílem založit rodinu ve vlastním domku.
Mapa 3 Úhrnná plodnost v okresech ČR a v Praze v roce 2019 (data ČSÚ, vlastní zpracování)
Kateřina Válková popisuje, že během 40. a 50. let 20. století došlo ke snižování průměrného věku při narození dítěte a mateřství v mladém věku bylo podporováno a byly pro něj utvořeny výhodné podmínky. Po roce 1989 dochází se zvyšováním individualismu k růstu průměrného věku při narození a růstu podílu dětí narozených mimo manželství.
(Válková 2014)
V České republice dochází také ke zvyšování průměrného věku při narození dítěte, ten se za sledovaných 28 let zvýšil o 25,6 % z 24,6 let na 30,9 let. Průměrný věk při narození prvního dítěte se zvýšil 31,3 %. V roce 1991 měly ženy první dítě průměrně v 22,2 letech, zatímco v roce 2019 až ve 29,2 letech. Nejprudší nárůst průměrného věku rodiček byl zaznamenán na začátku milénia v letech 2000 až 2004. Od roku 2014 průměrné věky matek při narození dětí rostou tempem do 0,5 % ročně. Rostoucí průměrný věk matek je důsledkem odkládání mateřství do vyššího věku. Zároveň se snižuje rozdíl mezi průměrným věkem při prvním porodu a průměrným věkem při porodu celkem, to může být způsobeno zkracováním intervalů mezi narozením dětí nebo situací, kdy mají ženy jen jedno dítě.
Graf 4 Průměrný věk matky při narození dítěte a prvního dítěte v ČR v letech 1991 – 2019 (data ČSÚ, vlastní zpracování)
Nejvýrazněji docházelo k odkladu mateřství u žen narozených v 70. letech. Tyto ženy ve velké části mateřství v pozdějším věku skutečně realizují. Původní odklad mateřství byl spojen se změnami po roce 1990 a lepší dostupnosti vysokoškolského vzdělání. Generace žen narozená mezi lety 1983 a 1990 vidí za odkladem plánovaných mateřství absenci partnera, zdravotní komplikace a problémy s otěhotněním.
Pro nejmladší ženy jsou hlavními důvody odkladu mateřství nevhodné materiální
20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32
1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019
Věk matky při narození dítěte
Rok
první celkem
podmínky, budování pracovní pozice a studium. S věkem pak některé problémy odcházejí a u žen na konci plodivého věku se jako největší důvod pro nenaplnění plánovaného mateřství stávají problémy spojené s otěhotněním. (Šťastná, Slabá, Kocourková 2017)
V nejvyšším věku mají první dítě ženy v okolí velkých měst Prahy, Brna, Plzně a Hradce Králové. Posun zakládání rodiny do vyššího věku může být v těchto oblastech spojen s prací v kvalifikovanějších pozicích a upřednostňování kariérního růstu před založením rodiny. V okresech blízko Prahy a Brna se může projevovat pozdější zakládání rodiny lidmi, kteří sice žijí mimo tato centra, ale pracují v nich a přejímají jejich rodinné chování. Nejnižší průměrný věk matek při narození prvního dítěte je po sledovaných 28 let v okresech severozápadních Čech a v okresech Bruntál a Jeseník. Jde o stejné oblasti, ve kterých se objevuje vyšší podíl dětí narozených ve vyšším pořadí. Některé ženy v těchto okresech se tedy stávají matkami v dřívějším věku a mají více dětí. V případě těchto okresů se může jednat o ženy s nižším vzděláním, pro které může být ekonomicky výhodnější než práce na nekvalifikované pracovní pozici. Dřívější mateřství v těchto okresech může být také silně ovlivněno národnostní strukturou obyvatelstva.
Dívky ve vyloučených oblastech, které mají děti dříve uvádí jako důvody pro brzké mateřství, že chtějí být mladými matkami. Některé uvádí, že k otěhotnění došlo chybou antikoncepce nebo neznalostí sexuální výchovy. Dívky ve vyloučených lokalitách mají často děti po vzoru svých matek v mladém věku a přivádí je do domácností, ve kterých jsou jedinými mužskými zástupci děti. Na výchově se tak podílí několik generací žen. Muži se na výchově dětí nepodílí, otcovství často vyvracejí a popírají. Mateřství je pro ženy ve vyloučených lokalitách často jediným způsobem jak dosáhnout vyššího společenského statusu, ostatní vedou přes vzdělání a kvůli nedostatečné podpoře a motivaci v rodině je pro ně velice obtížné získat slušnou úroveň vzdělání a dovedností. (Hošková 2020)
