Bankovní smlouvy a jejich využití v praxi

(1)

Bankovní institut vysoká škola Praha

Katedra práva

Bankovní smlouvy a jejich využití v praxi

Bakalářská práce

Autor: Jana Ryšavá

Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce: Ing. Bc. Ludmila Hábová, LLM

Praha Duben, 2010

(2)

Prohlášení:

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s pouţitím uvedené literatury.

V Pelhřimově, dne 1. dubna ………..

podpis

(3)

Poděkování

Tímto bych chtěla poděkovat Ing. Bc. Ludmile Hábové, LLM jakoţto vedoucí mé bakalářské práce za její odbornou pomoc, cenné návrhy a připomínky, které mi při zpracování velmi pomohly a přispěly tak ke zdárnému dokončení této práce.

(4)

Anotace

Bakalářská práce pojednává o bankovních smlouvách. Obecně se zmiňuji o historii bankovnictví, vymezením jednotlivých druhů bankovních smluv, upravených obchodním zákoníkem. V práci se zabývám porovnáním bankovních smluv s právní úpravou stanovenou v obchodním zákoníku. Zvláštní pozornost je věnována podrobnější analýze dvou typů smluv: smlouvy o běţném účtu a smlouvy o úvěru a jejich praktické aplikace.

Analýza byla provedena dotazníkovým šetřením na vzorku respondentů, klientů bank a zjištěné klady i zápory v praktickém uţívání těchto smluv byly vyhodnoceny. V bakalářské práci jsem vyjádřila své názory z praxe a vyhodnocené závěry odpovědí z dotazníkového šetření.

Annotation

Bachelor thesis deal with bank agreements. Generally, there mentioned history of banking system by definitiv of different types of banking contracts, adapter by the Commercial Code. In the bachelor thesis I compare the bank contracts with the rules laid down in the Commercial Code. Particular attention is paid to more detailed analysis of two types of contracts: contracts for current account and credit agreements and their practical applications. The analysis was performed on a sample questionnaire survey respondents, clients of banks and detected pros and cons in a practical use of these contracts were evaluated. In the bachelor thesis I expressed my opinions from practice and evaluated the responses from the questionnaire survey.

(5)

5

Obsah

Úvod ... 7

1. Teoretická vymezení bankovnictví ... 9

1.1 Historie bankovnictví ... 9

1.2 Charakteristika bankovnictví ... 11

1.3 Banka a její hlavní činnost ... 12

1.3.1 Základní činnosti bank ... 14

1.3.2 Ostatní činnosti bank ... 15

1.3.3 Druhy bank ... 16

1.3.4 Bankovní tajemství ... 18

1.4 Smlouva a její zakotvení v obchodním zákoníku ... 19

1.4.1 Pojem a význam smluv v bankovnictví ... 19

1.4.2 Subjekty smlouvy ... 20

1.4.3 Náleţitosti obsahu smlouvy ... 21

1.4.4 Změna obsahu smlouvy a odstoupení od smlouvy ... 22

1.5 Obecná právní a ekonomická východiska bankovních obchodů. ... 23

1.5.1 Vybrané prameny práva: ... 24

1.5.2 Bankovní produkty a jejich charakteristické rysy ... 26

1.5.3 Cena bankovních produktů ... 29

2 Charakteristika bankovních obchodů upravených v obchodním zákoníku ... 30

2.1 Systematické rozdělení bankovních smluv ... 30

2.1.1 Klientské bankovní účty ... 30

2.1.1.1 Druhy klientských bankovních účtů a účel jejich pouţití ... 31

2.2 Obchodní závazkové vztahy ... 31

2.2.1 Smlouva o běţném účtu ... 32

2.2.2 Smlouva o úvěru ... 34

2.2.3 Smlouva o otevření akreditivu ... 35

2.2.4 Smlouva o inkasu ... 37

2.2.5 Smlouva o bankovním uloţení věci... 39

2.2.6 Smlouva o vkladovém účtu ... 39

2.2.6.1 Druhy vkladů na vkladových účtech ... 40

3 Praktická východiska zvolené problematiky bankovních smluv ... 42

(6)

6

3.1 Zhodnocení aktuálního právního stavu bankovních smluv ... 42

3.2 Zásadní změny v zákoně č. 284/2009 Sb. o platebním styku ... 43

3.2.1 Hlavní změny v novém zákoně ... 44

3.3 Specifika bankovní smlouvy o běţném účtu a její náleţitosti ... 46

3.3.1 Náleţitosti smlouvy o běţném účtu ... 47

3.4 Specifika bankovní smlouvy o úvěru a její náleţitosti ... 51

3.4.1 Náleţitosti smlouvy o úvěru ... 52

3.5 Dotazníkové šetření - smlouva o běţném účtu a smlouva o úvěru ... 55

3.6 Vyhodnocení dotazníkového šetření ... 56

3.7 Komparace zkoumaných smluv mezi bankami ... 62

3.7.1 Smlouva o běţném účtu ... 62

3.7.2 Smlouva o úvěru ... 64

4 Vyhodnocení a doporučení ... 67

Závěr ... 69

Seznam předloţené literatury ... 71

Právní předpisy ... 72

Internetové zdroje ... 72

Seznam obrázků ... 73

Seznam grafů ... 73

Seznam tabulek ... 73

Seznam příloh ... 74

(7)

7

Úvod

Bankovnictví je obor, který se velmi dynamicky rozvíjí a inovuje své produkty ve prospěch moderní společnosti. Společnost představují lidé, kteří si bez poskytovaných bankovních sluţeb jiţ nedovedou představit své kaţdodenní činnosti jak v soukromém ţivotě, tak v zaměstnání i podnikání. Banky, jako nositelé a zprostředkovatelé finančních sluţeb jsou v trţní ekonomice důleţitým pilířem pro fungování makroekonomické a mikroekonomické ekonomie.

Téma bankovních smluv je nejen z tohoto důvodu velmi zajímavé, smlouvami se uzavírají bankovní obchody na úrovni právních předpisů a deklarují vztah smluvních stran. Cílem mé práce je seznámení s teorií bankovnictví a bankovních smluv, vymezení jednotlivých typů smluv upravených obchodním zákoníkem v České republice a praktická aplikace vybraných typů bankovních smluv. Hlavními cíli, kterými jsem se zabývala v praktické části mé práce, jsou především: porovnání v dodrţování tvorby smluvní dokumentace u vybraných typů smluv a bankovních ústavů v souladu s kogentními i dispozitivními ustanoveními obchodního zákoníku. Zhodnocení srozumitelnosti bankovních smluv a jejich příloh, zejména podmínek a sazebníků pro klientskou veřejnost. Šetření, které dokumenty jsou nejméně srozumitelné a z jakého důvodu. K tomuto zhodnocení jsem pouţila výzkum pomocí dotazníkového šetření. A nadále jsem porovnala na vzorku bank a smluvní dokumentace k vybraným produktům vyskytují-li se nejasnosti ve smlouvách a přílohách pouze ojediněle, nebo se můţe jednat o obecný jev.

V bankovním sektoru existuje velká konkurence a boj o klienty, bankám jde v prvé řadě především o přízeň jejich klientů a spokojenost s nabízenými sluţbami. Snaţí se co nejvíce zdokonalit své systémy, aby nedocházelo k odlivu klientů způsobené například nedokonalostmi a chybami ve smluvních dokumentacích, rychlostí obsluhy a co povaţuji za nejdůleţitější přesnými, odbornými a dostupnými informacemi souvisejícími s bankovními produkty, které klienti vyuţívají nebo by vyuţívat chtěli. Implementací evropského práva do českého právního systému v bankovním sektoru jsme se posunuli v rámci internacionalizace finančních trhů zemím Evropského společenství. Technologický pokrok ovlivňuje i způsob zpravování bankovních produktů jejími klienty, vyuţívají stále více elektronizace bankovních sluţeb, které i bankám pomáhají sniţovat náklady provozní, personální i administrativní.

(8)

8

Bakalářská práce je rozdělena do dvou částí a to na teoretickou, v níţ je první kapitola zaměřena na vymezení historie bankovnictví, banky a její hlavní činnosti, význam smluv a jejich náleţitostí. Druhá kapitola je zaměřena na smlouvy upravené obchodním zákoníkem a jejich právní úpravu. Ve druhé praktické části jsem se ve třetí kapitole zaměřila na dva typy smluv, smlouva o běţném účtu a smlouva o úvěru a jejich aplikaci v praxi. V této kapitole je vymezeno dotazníkové šetření, které bylo zaměřeno především na stav a porozumění smluvní dokumentaci přímo klienty banky. Ve čtvrté kapitole jsem zjištěné výsledky zhodnotila.

(9)

9

1. Teoretická vymezení bankovnictví

1.1 Historie bankovnictví

Bankovnictví a jeho hlavní nositelé banky, se svými produkty, se staly součástí ţivota lidí v moderním světě. Historie bankovnictví sahá do druhé poloviny 13. století v Itálii a velice úzce souvisela s obchodem. V roce 1472 byla zaloţená městskými úřady v Itálii Banca Monte die Paschi di Siena, která je povaţována za nejstarší veřejně kontrolovanou úvěrovou instituci na světě. Náplní činností této banky bylo jiţ v té době, tak jak je tomu i v současném bankovnictví přijímání vkladů od veřejnosti a institucí a poskytování úvěrů proti zástavě, směnování valut a obchodování se směnkami.¹ Postupně vznikaly z počátku 15. století v Itálii, která byla společně se Španělskem a Katalánskem povaţovány za hlavní obchodní centra Evropy, další bankovní domy.

Bankovnictví souviselo s rozvojem mezinárodního obchodu, vznikla nutnost převáţet velké mnoţství peněz, obchodníci, aby zamezili riskování ze ztráty a okradení začali vyuţívat jako platidlo finanční dokumenty. Typickým dokumentem byla směnka, s níţ mohl obchodník platit ve vzdálených zemích, pokud předem uloţil peníze u bankéře, který měl korespondenční bankéře v zahraničí. A z těchto prostředků začali bankéři poskytovat velké lukrativní úvěry.² V 17. století začaly bankovní domy vydávat papírové peníze, toto právo měly jen ty nejbohatší a nejdůvěryhodnější bankovní domy.

V českých zemích začaly první banky působit na počátku 19. století. V Praze byla zaloţena první Česká spořitelna v roce 1824. A rakouská filiálka National Bank zde začala působit v roce 1847. V dalším období bylo zaloţeno několik bankovních domů, z kterých mnohé peněţní ústavy doplatily pro svou neobezřetnost na burzovní krach v roce 1873. V českých zemích se problémy na peněţním a kapitálovém trhu projevily ještě zřetelněji, neţ tomu bylo v rakouských zemích a krizi přečkaly jen nejsilnější ústavy. Ani jedna z bank zaloţených v období let 1873 - 1898 nebyla národnostně česká banka. Velký význam pro drobné zájemce o úvěry a střadatele měla poštovní spořitelna, která byla zaloţena v roce 1883 a úvěrová druţstva. Další formování bankovního sektoru bylo v českých zemích výrazně ovlivněno vznikem Československé republiky v roce 1918, nový stát musel řešit finanční problémy a budování měny nového státu. Významný podíl při budování měny a bankovnictví měli například osobnosti jako Alois Rašín, Karel Engliš a Vilém Pospíšil,

1 POLOUČEK, Stanislav, et al. Bankovnictví. Praha : C. H. Beck, 2006. 716 s. ISBN 80-7179-462-7.str.38

2 POLOUČEK, Stanislav, et al. Bankovnictví. Ob.cit.sub.1.str.39

(10)

10

kteří se mimo jiné zaslouţili také na vývoji bankovního systému. Mnohé dnešní ekonomické poznatky vychází díky konfrontaci názorů, postupů a myšlenek s reálnými projevy ekonomiky právě z děl výše jmenovaných osobností. Při vzniku republiky bylo u nás 301 obchodních akciových bank. Důleţitým mezníkem ve vývoji českého bankovního sektoru bylo zřízení centrální banky, jmenovala se Národní banka Československá a svou činnost zahájila v dubnu roku 1926, dle zákona jejím hlavním úkolem bylo výhradní právo vydávat bankovky a udrţovat směnný kurz k zahraničním měnám. ³

V dalších letech se velice měnily počty nově zaloţených a krachujících bankovních domů.

Vliv měla jak další krize zasahující české bankovnictví v letech 1922-1923,dále období okupace, vývoj po osvobození v roce 1945, znárodňování akciových bank a soukromých pojišťoven. Podstatným způsobem do bankovnictví zasáhla centralizace a zásadní změny v roce 1950, kdy byla zrušena Národní banka Československá a místo ní byla nově zaloţena Státní banka Československá, jejíţ kompetence se odvíjely od politických nařízení vlády a byly ovlivněny politikou a banka pozbyla nezávislost ústřední měnové instituce. Aţ do roku 1990 existovala v ČSFR, res. České republice striktní specializace jednotlivých bank.⁴

V období po druhé světové válce aţ do roku 1989 se dá říci, ţe u nás existoval pouze jednostupňový bankovní systém, který neměl zastoupenu centrální banku s jejími nynějšími atributy, a zvláštní forma byla dána v centrálně plánovaných ekonomikách. Na začátku roku 1990 mělo zastoupení v ČSFR pouze 5 bank.⁵

Se změnou nové právní úpravy se systém přeměnil jiţ na dvoustupňový, jako tomu bylo ve vyspělých ekonomikách jiţ se zastoupením centrální banky. Funkce centrální banky plní v České republice Česká národní banka. Počet bank se po roce 1990 velice rychle zvyšoval a po roce 1993 po několik let stagnoval. Od roku 1997 docházelo k postupnému sniţování počtu bank a jejich počet se nyní pohybuje na čísle 38 bank a zahraničních poboček bank.

Nynější univerzální bankovnictví se svými bankami a dále se specializovaným druhem bank, jakými jsou např. stavební spořitelny, hypoteční banky a dalšími specializovanými bankami, doplněné spotřebitelskými a úvěrovými druţstvy, tvoří český bankovní systém, označený jako dvoustupňový s hlavní a především nezastupitelnou rolí bank.⁶

3 POLOUČEK, Stanislav, et al. Bankovnictví. Ob.cit.sub.1.str. 40

4 POLOUČEK, Stanislav, et al. Bankovnictví. Ob.cit.sub.1.str. 40

5 POLOUČEK, Stanislav, et al. Bankovnictví. Ob.cit.sub.1.str. 40-41

6 DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví. Praha : Vysoká škola ekonomická v Praze, 1996. 212 s. ISBN 80-7079-079-2.str.11-13

(11)

11

Bankovnictví je relativně vyspělé a globální odvětví. V Evropě má na formování finančních systémů jednotlivých zemí stále větší vliv politika a legislativa EU. Vytvoření volného trhu EU pro finanční sluţby je úzce spojeno s volným pohybem kapitálu a zboţí i přechodem na společnou měnovou jednotku euro.⁷

1.2 Charakteristika bankovnictví

Vznikem peněz, které nahradily naturální směnu směnou peněţní, se rozvíjelo obchodování, objevila se i potřeba lidí oddělit naspořené úspory od investovaných prostředků. Tak vznikl prostor pro nový typ podnikání, které bylo pojmenováno bankovnictví. Za těchto podmínek na trhu a dáno situací vznikla potřeba určitých prostředníků či zprostředkovatelů. Úlohu těchto zprostředkovatelů a prostředníků převzaly právě banky a jejich činnost spočívala především v roli zabezpečování procesu přesunu peněz od těch, kteří je mají - nazvěme si je věřitele. Těm, kteří je potřebují - této straně budeme říkat dluţníci. Tento proces se nazývá finanční zprostředkování. Způsob podnikání v bankovnictví, kterému říkáme finanční zprostředkování je charakteristický umísťováním získaných zdrojů vlastním jménem a na vlastní účet do různých bankovních instrumentů a nástrojů.⁸ Existence prostředníka mezi vztahem věřitele a dluţníka je hlavním rozdílem mezi finančním zprostředkováním a přímým financováním.

Hospodaření banky je pak zaloţeno na rozdílu úroku placeného věřiteli a úroku za poskytnutí peněz do různých produktů a instrumentů dluţníkovi. Banky mají i důleţitou roli při přímém financování. Zabezpečují pro firmy, které se rozhodly získat volný kapitál přímo na trhu, emise dluhopisů a akcií. Také věřitelům, kteří se rozhodli přímo vloţit svůj kapitál do právě upsaných volných akcií a dluhopisů toto banky zprostředkují, ovšem tyto operace jiţ nedělá banka na svůj účet, ale rovnou na účet svých klientů. Za tyto sluţby si banka účtuje poplatky. Zprostředkovatelské sluţby, tím, ţe umoţňují tok zdrojů od věřitelů k dluţníkům, stimulují růst úspor i investic a rychlejší růst ekonomiky. A velice významnou a charakteristickou stránkou finančního systému kaţdé trţní ekonomiky jsou právě způsoby a formy přeměny úspor v investice.⁹

7 POLOUČEK, Stanislav. České bankovnictví na přelomu tisíciletí. Ostrava - Zábřeh : Ethics, 1999. 208 s. ISBN 80-238- 3982-9. str. 9

8 DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. Praha : Linde,a.s. Nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka, 2005. 681 s. ISBN 80-7201-515-X.str.25-28

9 DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty.Ob.cit.sub.8.str.25-28

(12)

12

Banky představují jednoho z nejvýznamnějších finančních zprostředkovatelů a společně s dalšími finančními zprostředkovateli jsou významnými subjekty na finančním trhu. Podíl přímého a nepřímého bankovnictví a s tím spojená role bank je v různých zemích různá.

Podíl je determinován řadou faktorů, kdy za základní lze povaţovat: tradice v investičním chování firem a domácností, rozdíly mezi výnosností a rizikem z depozit a investičních instrumentů na finančním trhu, šíře, kvalita a dostupnost produktů nabízených bankami na finančním trhu, transakční náklady obou forem financování, míra a způsob regulace bank a finančního trhu. Banky provádějí finanční zprostředkování na ziskovém principu, snaţí se umísťovat získaný kapitál tam, kde přináší nejvyšší rizikově očištěné zhodnocení. Tento princip zabezpečuje to, ţe bude kapitál přeléván do oblastí, oborů a podniků, kde je to nejefektivnější.¹⁰

Při ekonomickém vymezení banky, vycházíme z ekonomických funkcí banky.

Z národohospodářského hlediska lze za základní funkci bank povaţovat zprostředkování pohybu kapitálu mezi různými subjekty v ekonomice. Z pohledu podnikohospodářského jsou banky podniky, které provádějí bankovní obchody. Ve srovnání s podniky jiných odvětví mají banky řadu specifik, které se odvozují z jejich podstaty – obchodníků se svěřenými penězi. To má makro- i mikroekonomické důsledky. Z makroekonomického pohledu je důleţité, ţe banky rozhodují o alokaci významné části kapitálu v ekonomice.

Z mikroekonomického hlediska, tím, ţe banky zpravují velký podíl cizích zdrojů od klientů, kladou důraz na zdraví bankovního podniku a na stabilitu bank. ¹¹

1.3 Banka a její hlavní činnost

Stejně jako je tomu u kteréhokoliv z podnikatelských subjektů, je i cílem banky maximalizace ceny akcií a maximalizace zisku, i kdyţ se na činnosti banky vztahují odlišná pravidla, neţ jsou stanovena v obecné úpravě podnikání.

Právní vymezení banky, které je upraveno v legislativních úpravách jednoznačně definuje banku a stanovuje, zdali daný podnik je či není bankou. Právní vymezení definuje určité znaky, jejichţ splnění je nutné k tomu, aby daný subjekt byl bankou. Banky bývají obvykle definovány ve speciálních zákonech, které upravují oblast bankovnictví.¹²

10 DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. Ob.cit.sub.8.str.30-31

(13)

13

Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách vstoupil v platnost od 1. 2. 1992. Od té doby byl do současnosti jiţ 35 krát novelizován. Od přijetí zákona se Česká republika dostává na úroveň bankovního systému ve světě. Zákon č. 21/1992 Sb. nahradil zákon č. 158/1989 o bankách a spořitelnách, který byl koncipován ještě v rámci centrálně řízené ekonomiky a jiţ neodpovídal nové politické situaci a ekonomice transformované do trţní podoby.¹³ Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, ve svém základním ustanovení §1 definuje banku takto:

„Bankami se pro účely tohoto zákona rozumějí právnické osoby se sídlem v České republice, založené jako akciová společnost, které:

a) přijímají vklady od veřejnosti, b) poskytují úvěry,

a které k výkonu činností podle písmen a) a b) mají bankovní licenci (dále jen

„licence“). Ustanovení obchodního zákoníku o akciové společnosti se pro ně nepoužijí, pokud tento zákon stanoví jinak. “¹⁴

Vymezení banky je ale sloţitější, zobecněním si daných skutečností můţeme vymezit banku jako subjekt finančního zprostředkování, který se podílí na emisi bezhotovostních peněz a umoţňuje realizaci platebního styku. Z tohoto pohledu mají banky významnou makroekonomickou úlohu a ovlivňují její celkovou stabilitu. Banky tím, ţe shromaţďují finanční prostředky, které mají fyzické a právnické osoby volné a umoţňují je uloţit, a dále zhodnocovat a na druhé straně provádějí platební styk, jsou tou hlavní silou, která zprostředkovává úvěr. Tedy v ideálním případě by banky měly soustřeďovat přebytečnou kupní sílu a umísťovat jí tam, kde je jí třeba a bude nejlépe vyuţita.¹⁵

13 PŮLPÁNOVÁ, Stanislava. Komerční bankovnictví v České republice. Praha : Nakladatelství Oeconomica, 2007. 338 s.

ISBN 978-80-245-1180-1. str 114

14 PROKEŠ, Jiří. Podnikatel.cz : Zákon o bankách [online]. c2007-2009 [cit. 2009-09-20]. Dostupný z WWW:

<http://www.podnikatel.cz/zakony/zakon-c-21-1992-sb-o-bankach/plne-zneni/>./

15 ELIÁŠ, Karel, BARTOŠÍKOVÁ, Miroslava, POKORNÁ , Jarmila. Kurs obchodního práva : Právnické osoby jako podnikatelé. 5. vyd. Praha : C.H.Beck, 2005. 653 s. ISBN 80-7179-391-4.str.498-499

(14)

14

Tabulka č: 1¹⁶: Celkový přehled počtu subjektů ke dni 1.10.2009 Skupina

Počet subjektů ve

skupině

Banky a pobočky zahraničních bank 38

Druţstevní záloţny 17

Penzijní fondy 10

Obchodníci s CP a pobočky zahraničního obchodníka s CP 43

Obchodníci s CP provádějící systematickou internalizaci 0

Osoby oprávněné k vedení samostatné evidence investičních nástrojů 160

Investiční společnosti 21

Investiční fondy 21

Podílové fondy 144

Pojišťovny a pobočky zahraničních pojišťoven 53

Zajišťovny 1

Organizátor regulovaného trhu 3

Centrální depozitář 1

Vypořádací systémy 3

Středisko cenných papírů 1

1.3.1 Základní činnosti bank

Mezi základní činnosti bank definované v zákoně o bankách patří:

přijímání vkladů od veřejnosti poskytování úvěrů.

Přijímání vkladů od veřejnosti je výlučnou činností bank, kterou pod hrozbou neoprávněného podnikání a sankčních důsledků nelze vykonávat bez povolení působit jako banka. ¹⁷ Dle zákona o bankách v §1 odst. 2 se vkladem rozumí svěřené peněţní prostředky, které představují závazek vůči vkladateli na jejich výplatu.¹⁸ Toto přesné vymezení má důleţitou souvislost s pojištěním vkladů. Pod pojmem vklad banky nechápou pouze cizí zdroje, které přijaly jako klasické depozitum na účet, ale povaţují za přijímání vkladů i soustavné vydávání dluhopisů a podobných cenných papírů, pokud jde o jednu z hlavní činnosti emitenta. ¹⁹

16 CHURAVÝ, Mojmír, Ing. Česká národní banka : Celkový přehled subjektů ke dni [online]. Česká národní banka, c2009 [cit. 2009-09-26]. Dostupný z WWW: <http://www.cnb.cz/cnb/JERRS.WEB24.SUBJECTS_COUNTS_2>.

17 KALINOVÁ , Miluše, et al. Právní základy finančních služeb. [s.l.] : Akademické nakladatelství cerm, s.r.o., 2002.

364 s. ISBN 80-7265-051-3. str 55

18 PROKEŠ, Jiří. Podnikatel.cz : Zákon o bankách [online]. Ob.cit.sub.14

19 PŮLPÁNOVÁ, Stanislava. Komerční bankovnictví v České republice. Ob.cit.sub.13. str 115

(15)

15 Poskytování úvěrů

Druhá základní činnost bank není tak výlučná. Poskytnout i přijmout úvěr můţe kdokoli.

Smlouva o úvěru je absolutním, nikoliv bankovním obchodem v uţším smyslu. Banky však jsou častějšími věřiteli a tudíţ i poskytovateli úvěrů, protoţe přijímáním vkladů od veřejnosti shromáţdí více peněţních prostředků. Zákon o bankách vymezuje úvěr jako dočasné poskytnutí peněţních prostředků, například i ve formě bankovních záruk.²⁰

1.3.2 Ostatní činnosti bank

Banka kromě základních činností vymezených zákonem, a má-li tyto další činnosti povoleny v licenci, můţe vykonávat činnosti, které souvisejí s přijímáním vkladů od veřejnosti nebo mnohé jiné bankovní obchody.

Zákon o bankách v §1 odst. 3 obsahuje i výčet dalších aktivit:

investování do cenných papírů na vlastní účet finanční pronájem (finanční leasing)

platební styk a zúčtování

vydávání platebních prostředků, např. platebních karet, cestovních šeků poskytování záruk

otvírání akreditivů obstarávání inkasa

obchodování na vlastní účet nebo na účet klienta:

s devizovými hodnotami

v oblasti termínovaných obchodů (futures a opcí (options) včetně kurzových a úrokových obchodů)

s převoditelnými cennými papíry

účast na vydávání akcií poskytování souvisejících sluţeb finanční makléřství

poskytování porad ve věcech podnikání

obhospodařování cenných papírů klienta na jeho účet včetně poradenství uloţení a správa cenných papírů nebo jiných hodnot

výkon funkce depozitáře

Směnárenskou činnost (nákup devizových prostředků)

20 PŮLPÁNOVÁ, Stanislava. Komerční bankovnictví v České republice. Ob.cit.sub.13.str 115

(16)

16 poskytování bankovních informací pronájem bezpečnostních schránek²¹

Výhradní činností bank je také výkon funkce depozitáře investičních společností a investičních a penzijních fondů – zahrnuje nejen vedení jejich účtů, ale v zájmu ochrany podílníků a akcionářů také dozor, zda je hodnota majetku vypočtena v souladu se zákonem a zákaz provést pokyn odporující zákonu.

1.3.3 Druhy bank

V bankovnictví rozlišujeme různé typy bank, činnost těchto bank se odlišuje buď přímo z legislativního rámce (samostatná úprava pro stavební spořitelny), nebo se banky liší svou specializací na určité činnosti např. (hypoteční obchody). Platné právní normy zakládají vnímání jednotlivých finančních subjektů. V českém finančním systému jsou například stavební spořitelny upraveny zvláštním zákonem o stavebním spoření a také zákonem o bankách, proto je stavební spořitelna součástí bankovní soustavy. Naopak je tomu u úvěrního a spotřebního druţstva, které je finanční institucí, která není bankou, protoţe nemá zákonem předepsanou formu akciové společnosti.²²

Specializace bank z pohledu jejich funkčnosti (produktové) dělí peněţní ústavy např.:

Hypoteční banka - specializuje se na poskytování účelových úvěrů, zajištěných zástavním právem k nemovitostem a získávání dalších zdrojů vydáváním vlastních hypotečních zástavních listů. Původní předpoklad institucionální specializace v českém bankovnictví je překonána tím, ţe hypoteční úvěrování je rozvíjeno univerzálními bankami na základě speciální licence pro emise hypotečních zástavních listů.²³

Rozvojová banka - připravuje s účastí státu programy, které se orientují na podporu drobného podnikání v českém bankovnictví (Českomoravská záruční a rozvojová banka)²⁴ Další specializační rovina se orientuje na segment obsluhované klientely a v tomto smyslu rozlišujeme:

Retailovou banku - její orientace je především na fyzické osoby a fyzické osoby podnikatele a takto se profilují především velké univerzální banky.

21 KALINOVÁ , Miluše, et al. Právní základy finančních služeb. Ob.cit.sub.17.str 55-56

22 PŮLPÁNOVÁ, Stanislava. Komerční bankovnictví v České republice. Ob.cit.sub.13.str.56-57

(17)

17

Wholesalovou (corporátní ) banku – orientace na velkou firemní klientelu.

Privátní banku, která se zaměřuje na servis s vysokým standardem, který je poskytován osobám s nadprůměrnými příjmy. Takto důsledně specializované banky v českém bankovním systému jiţ nejsou tak obvyklé, zvláště u velkých bank, ale právě velké banky vyčleňují obsluhu jednotlivých vymezených skupin do zvláštních organizačních sloţek. ²⁵ V univerzálním bankovním systému dělíme banky na tyto druhy:

Univerzální komerční banky

Nejvýznamnější roli v našem bankovním prostředí hrají univerzální komerční banky, jedná se v podstatě o naše velké banky, které nabízejí svým klientům veškeré produkty komerčního i investičního bankovnictví a dále menší banky, které se zaměřují na určitou oblast, nebo na určitou klientelu. Znakem univerzálních bank je zejména jejich široká nabídka veškerých produktů komerčního i investičního bankovnictví. V dřívější době jsme rozlišovali i druh banky Investiční ty byly zařazovány jako protiklad bank komerčních, v současnosti můţeme říci, ţe se jedná o banky, které se více v rámci univerzálního bankovnictví specializují na obchodování s cennými papíry a s tím souvisejícími produkty.²⁶

Spořitelny

Zaměřují se zejména na sběr vkladů, a provádějí i další sluţby pro drobnou klientelu, mají velkou pobočkovou základnu, postupem času přešly na stejnou úroveň komerčních bank a vztahují se na ně stejné právní úpravy.²⁷

Stavební spořitelny

Stavební spořitelny se odlišují svou specializací, tzn., ţe se zabývají stavebním spořením, na bázi účelovosti jak vkladů, tak i úvěrů. Podnikání stavebních spořitelen je upraveno speciálním zákonem pro stavební spořitelny. Do českého systému bankovnictví byly stavební spořitelny zavedeny především z důvodu vyuţití tohoto nástroje k podpoře bydlení, tak jak tomu bylo v Německu a Rakousku, od nichţ jsme převzali shodné principy fungování stavebního spoření.²⁸

26 DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví. Ob.cit.sub.6.str.46

(18)

18 Spořitelní a úvěrová družstva (družstevní záložny)

Druţstevní záloţny mají velkou historii především v Německu a Rakousku, pracují na základě prováděných sluţeb pro své členy. Nevýhodou těchto druţstevních záloţen je to, ţe nepodléhají zákonu o bankách, tudíţ ani dohledu ČNB a systému pojištění. Dohled nad druţstevními záloţnami provádí ze zákona zřízený Úřad pro dohled nad druţstevními záloţnami, který má působnost jako správní orgán. A systém pojištění vkladů je řešen samostatně, není navázán na pojištění vkladů v bankách. Všechny druţstevní záloţny jsou povinny přispívat do Zajišťovacího fondu druţstevních záloţen a v případě, ţe by vznikly podmínky pro výplatu náhrad za pojištěný vklad poskytuje oprávněné osobě náhradu ve výši 90% z pojištěného vkladu, nejvýše však 700 000 Kč pro jednu oprávněnou osobu jedné druţstevní záloţny.²⁹

1.3.4 Bankovní tajemství

Základním principem bankovních obchodů je důvěra klienta v jeho bankovní ústav a to, ţe o prováděných obchodech bude zachovávána diskrétnost a budou prováděny pokud moţno anonymně. Proti tomuto poţadavku na druhé straně stojí zájem společnosti bránit se závaţné hospodářské kriminalitě, která ve snaze legalizovat své výnosy z trestné činnosti bankovních sluţeb vyuţívá. Právní úprava bankovního tajemství se snaţí nalézt rozumné východisko obou protisměrných zájmů. Banky jsou povinny zjišťovat totoţnost klienta u kaţdého obchodu, jehoţ hodnota převyšuje 1000 EUR. V praxi se obvykle poţaduje prokázání totoţnosti klienta i při jiných bankovních operacích, přičemţ jsou banky oprávněny dle ustanovení § 37 Zákona o bankách poskytnutí sluţeb se zachováním anonymity klienta odmítnout.³⁰

Zákon o bankách ve svém ustanovení § 38 přesně deklaruje: Na všechny bankovní obchody, peněţní sluţby bank, včetně stavů na účtech a depozit, se vztahuje bankovní tajemství.³¹ Zákon také vymezuje situace, kdy a komu banka můţe (musí) poskytnout údaje, jeţ jsou předmětem bankovního tajemství, kdy tedy sdělením určité informace nemůţe být porušeno bankovní tajemství. Banka je oprávněna podat zprávu o záleţitostech klienta bez jeho souhlasu výhradně na základě písemné ţádosti: soudu, orgánu činného

29 DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty.Ob.cit.sub.8.str. 131-135

30 ELIÁŠ, Karel, BARTOŠÍKOVÁ, Miroslava, POKORNÁ, Jarmila. Kurs obchodního práva .Ob.cit.sub.15.str.515

31 PROKEŠ, Jiří. Podnikatel.cz : Zákon o bankách [online].Ob.cit.sub.14

(19)

19

v trestním řízení, správců daně, ministerstva financí, orgánů sociálního zabezpečení, zdravotních pojišťoven, soudního exekutora, bankovního dohledu.³²

Průlomem v ochraně bankovního tajemství je oprávnění banky informovat jiné banky nebo třetí osoby o porušení smlouvy klientem, dostane-li se do prodlení s peněţitým plněním bance na dobu delší neţ 60 dnů nebo poruší-li své povinnosti vůči bance sjednané ve smlouvě nebo stanovené zákonem. Zákon také připouští ve svém ustanovení § 38a, aby si banky navzájem vyměňovaly zprávy prostřednictvím právnické osoby, která není bankou, o bankovním spojení, identifikačních údajích, bonitě a důvěryhodnosti svých klientů.

Z těchto údajů Česká národní banka vytváří databázi, ze které mohou získávat vědomosti i ostatní banky.³³

1.4 Smlouva a její zakotvení v obchodním zákoníku

1.4.1 Pojem a význam smluv v bankovnictví

Smlouvy jsou právní skutečnosti, na jejímţ základě vznikají právní vztahy mezi bankou a jejími klienty. Jsou to právní skutečnosti, které vedou ke vzniku a změně závazkových vztahů, jsou to ujednání dvou a více stran o jejich vzájemných právech a povinnostech a vznikají na projevení vůle jich obou. Bankovní činnost realizuje banka podle různých smluvních typů, které ale mají společnou obecnou právní úpravu smlouvy. Smluvní právo se řídí dvěma hlavními principy. ³⁴

Princip smluvní volnosti: je základním principem a je vyjádřený jak v občanském, tak v obchodním zákoníku. Znamená, ţe nikdo není povinen uzavřít smlouvu proti své vůli.

Účastníci smlouvy si mohou určit svá ujednání odchylně od dispozitivních ustanovení obchodního zákoníku, ale nemohou tak učinit podle § 263, kde je výslovný výčet ustanovení kogentních, od nichţ se strany nemohou odchýlit. Smluvní strany se mohou podle § 261 odst. 6 obchodního zákoníku i dohodnout na tom, ţe se chtějí řídit obchodním zákoníkem, i kdyţ na jejich případ by měl být aplikovaný zákoník občanský. Pak toto ujednání musí být písemné a jedná se o tzv. volbu práva.³⁵

32 PŮLPÁNOVÁ, Stanislava. Komerční bankovnictví v České republice. Ob.cit.sub.13.str. 131-132

33 ELIÁŠ, Karel, BARTOŠÍKOVÁ, Miroslava, POKORNÁ, Jarmila. Kurs obchodního práva : Právnické osoby jako podnikatelé. Ob.cit.sub.15.str.516-517

34 KALINOVÁ, Miluše, et al. Právní základy finančních služeb. Ob.cit.sub.17.str. 167-170

35 KALINOVÁ, Miluše, et al. Právní základy finančních služeb. Ob.cit.sub.17. str. 167-170

(20)

20

Princip smlouvy se musí plnit. Tato zásada je pilířem jak smluvního práva, tak i bankovní etiky a také trţní ekonomiky. Povaţuje se za hrubé porušení dobrých mravů a poctivého obchodního styku, jestliţe jedna strana podepisuje smlouvu s vědomím, ţe nesplní svůj závazek ze smlouvy vyplývající. Neplnění závazků má za následek vznik právní odpovědnosti a ztrátu dobrého jména, jak klienta nebo banky. ³⁶

V bankovním systému je velmi důleţitá znalost smluvního práva, jak pro proces uzavírání smluv, tak pokud jde o proces jejich uskutečňování tj. plnění závazků z nich vyplývajících.

Je také pro banky velmi důleţité, aby uzavírané smlouvy byly bez vad, neboť v případech, kdy je uzavřena smlouva nesprávně, vznikají příčiny sporů mezi smluvními stranami.

Důleţité je i včasné a řádné plnění povinností ze smluv vznikajících.³⁷

Základním pramenem smluvního práva jsou v České republice Občanský zákoník a Obchodní zákoník. Smlouvy upravené obchodním zákoníkem se označují jako obchodní smlouvy a vztahy z nich vzešlé jako obchodní závazkové vztahy. Případy, kdy se smlouva a závazkový vztah vzniklý na jejím základě bude řídit obchodním zákoníkem, stanovuje tento v ustanovení § 261 a §262. ³⁸

1.4.2 Subjekty smlouvy

Jednou z nejpodstatnějších náleţitostí smluvních stran je jejich způsobilost k právům a povinnostem a způsobilost k právním úkonům pod sankcí neplatnosti uzavřené smlouvy v případě jejich nedostatku. Ve smluvním závazkovém vztahu se strany, které uzavírají smlouvu, označují dluţník – strana závazná s povinností poskytnout plnění a tato povinnost se označuje jako dluh. A věřitel – strana oprávněná, která má právo plnění, právo na plnění se označuje jako pohledávka. Vůle účastníků uzavřít smlouvu určitého obsahu musí být: Svobodná – to je taková, která není vynucena násilím, výhrůţkou nebo pohrůţkou pouţití násilí. Vážná vůle je taková, pokud smluvní strana zamýšlí uzavřít smlouvu váţně, jejíţ účastníci si přejí a plně projevují svou váţnou vůli k uzavření smluvního vztahu. Následek neplatnosti smlouvy můţe nastat v případech, kdy smlouva byla uzavřena při nedostatku váţnosti a svobody vůle. A prostá omylu, smlouva uzavřená v omylu je důvodem její neplatnosti. ³⁹

38 KALINOVÁ, Miluše, et al. Právní základy finančních služeb. Ob.cit.sub.17.str. 173,178

39 KALINOVÁ, Miluše, et al. Právní základy finančních služeb.Ob.cit.sub.17.str. 180-181

(21)

21 1.4.3 Náležitosti obsahu smlouvy

Obecné vymezení obsahu smlouvy nesmí odporovat zákonu – jeho kogentním ustanovením, obcházet zákon a příčit se dobrým mravům, jinak je smlouva neplatná.

Podstatné náleţitosti smlouvy jsou u určitého typu smluv předepsány zákonem, jedná se o tzv. pojmenované smlouvy, a smlouvy, které nemají v obsahové části tzv. podstatné náleţitosti se uzavírají na principu smluv nepojmenovaných. Vlastní obsah smlouvy je dále tvořen: ⁴⁰

Kogentními ustanoveními zákona, od nichţ se nelze odchýlit. O kogentní ustanovení se jedná tehdy, jestliţe toto ustanovení obsahuje naprosto jednoznačný příkaz (musí, je povinen), nebo prohlašuje-li ujednání, které se odchyluje od zákona za neplatné. Obchodní zákoník obsahuje kogentní ustanovení ve velmi omezeném rozsahu, u obchodních závazkových vztahů podává v § 263 taxativní výčet ustanovení, od kterých se strany nemohou odchýlit.⁴¹

Dispozitivními ustanoveními zákona, většina ustanovení občanského zákoníku a obchodního zákoníku jsou ustanovení dispozitivní, která jsou opakem kogentních ustanovení. Současná právní úprava, která vychází ze zásady smluvní volnosti, umoţňuje stranám, aby si vzájemná práva a povinnosti upravili odchylně od zákonné dikce. Musí k tomu však být splněny dvě podmínky: první podmínkou je moţnost dohody o odchýlené úpravě není zákonem výslovně zakázána a druhá podmínka stanovuje z povahy daného ustanovení nevyplývá, ţe se od zákona odchýlit nelze. To znamená a platí to i pro vztahy upravené obchodním zákoníkem, ţe pouţití dispozitivních ustanovení zákona můţe být vyloučeno projevem souhlasné vůle účastníků vyjádřeným např. ve smlouvě. V takovém případě mají smluvní ujednání přednost před dispozitivními ustanoveními zákona, nikoli však přirozeně před ustanoveními kogentními.⁴²

Obchodními zvyklostmi, jejich pouţití v obchodních závazkových vztazích obchodní zákoník připouští, a zda se účastníci vztahů na tyto obchodní zvyklosti odvolávají.

Rozlišujeme dvě varianty:

1. Pokud si účastníci pouţití obchodních zvyklostí nesjednali přímo ve smlouvě, přihlíţí se k obchodním zvyklostem, které jsou v příslušném odvětví obecně

40 KALINOVÁ, Miluše, et al. Právní základy finančních služeb. Ob.cit.sub.17.str. 184

41 MAREK, Karel, et al. Lexikon : Obchdní právo. Ing. Jiří Motloch. Ostrava : Jiří Motloch - Sagit, 1997. 518 s.

ISBN 80-7208-003-2.str. 71

42 MAREK, Karel, et al. Lexikon : Obchdní právo. Ob.cit.sub.41.str. 34

(22)

22

zachovávány, ale jen za podmínek, ţe nejsou v rozporu s ustanoveními dispozitivními (o kogentních ani nemluvě), které mají přednost před pouţitím obchodních zvyklostí.

2. Jestliţe je vůlí účastníků a ve smlouvě sjednán a vyjádřen postup podle obchodních zvyklostí, mají tyto přednost před ustanoveními obchodního zákoníku, jeţ nemají donucující povahu (jsou dispozitivní). Ve smlouvě musí být tyto zvyklosti dostatečně určeny.⁴³

Dalšími akty jako jsou např. obchodní podmínky a vykládací pravidla. Tyto stanovují práva a povinnosti pro smluvní strany v určitých smluvních typech. Obchodní zákoník rozlišuje obchodní podmínky: všeobecné - vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi např. Burza, Obchodní komora, jeţ jsou závazné, i kdyţ nejsou stranám v době uzavření smlouvy známé. A jiné podmínky – většinou vypracované jednou stranou - bankou, jeţ zavazují obě strany, jen pokud jsou oběma stranám známé, nebo jsou přiloţeny ke smlouvě.⁴⁴ V bankovní praxi jsou všeobecné obchodní podmínky při uzavírání smluvního vztahu součástí smluvní dokumentace. Na podmínky se odkazuje část obsahu smlouvy s klienty, jedná se například o nepřímá smluvní ujednání a specifikují práva a povinnosti jednotlivých smluvních stran. Dále jsou v praxi vyuţívány podmínky produktové, ve kterých se specifikují moţnosti jednotlivých bankovních produktů.

1.4.4 Změna obsahu smlouvy a odstoupení od smlouvy

Smlouva můţe být změněna jen dohodou smluvních stran, pokud zákon nebo dohoda účastníků nestanoví něco jiného. V případě uzavření obchodní smlouvy dle ustanovení obchodního zákoníku vyţaduje se ke změně smlouvy písemná forma, jen pokud to bylo ve smlouvě ujednáno a platí to i v případě, ţe pro vznik smlouvy byla stanovena podmínka její písemné formy. V určitých případech můţe dojít i ke změně obsahu smlouvy ze zákona, např. při neplnění svých závazků a jejich prodlení a v případě, ţe je poskytnuto vadné plnění.⁴⁵

Odstoupení od smlouvy je jednostranný úkon věřitele nebo dluţníka, jimiţ zanikají všechna práva a povinnosti stran ze smlouvy. Od smlouvy lze odstoupit jen v konkrétních případech stanovených v obchodním zákoníku nebo dohodnutých ve smlouvě. Účinky odstoupení od smlouvy nastávají v době, kdy projev vůle oprávněné strany odstoupit od

43 MAREK, Karel, et al. Lexikon : Obchdní právo. Ob.cit.sub.41 str. 154, 160-161

44 KALINOVÁ, Miluše, et al. Právní základy finančních služeb. Ob.cit.sub.17.str. 184, 186

45 KALINOVÁ, Miluše, et al. Právní základy finančních služeb. Ob.cit.sub.17.str. 184, 186

(23)

23

smlouvy je druhé straně doručen, jen v případě, ţe z obsahu smlouvy vyplývá, ţe věřitel nemá zájem na splnění závazku, nastanou účinky odstoupení od smlouvy jiţ počátkem prodlení dluţníka. Po účinnosti odstoupení od smlouvy nelze účinky odstoupení odvolat nebo měnit bez souhlasu druhé strany. V obecné úpravě obchodních závazkových vztahů stanoví obchodní zákoník moţnost odstoupení od smlouvy jen v případech prodlení dluţníka nebo prodlení věřitele.⁴⁶

1.5 Obecná právní a ekonomická východiska bankovních obchodů.

Bankovní prostředí v České republice je zásadním způsobem determinováno členstvím naší země v Evropské unii. Legislativa bankovnictví podléhá harmonizaci, kterou je v podmínkách jednotné bankovní licence nutno povaţovat za nezbytnou. Princip jednotné bankovní licence zaručuje v České republice jako člena EU stejné zacházení všem bankovním subjektům, majícím své sídlo v některém z členských států EU vykonávat svou činnost prostřednictvím poboček bez udělení licence ČNB, pokud jim oprávnění k výkonu bankovních aktivit bylo uděleno dohledovou autoritou v zemi jejich sídla.⁴⁷

Základní rámec prostředí, ve kterém působí banky v České republice je vymezen zákonem o bankách. Významným způsobem ovlivňuje bankovní prostředí Česká národní banka, ať jiţ v pozici vrcholového subjektu měnové politiky, tak i regulátora a supervizora bank, pravomoci jsou vymezeny v zákoně o ČNB. Obecné podmínky stanovené zákonem o bankách, resp. zákonem o ČNB jsou dále konkretizovány navazujícími vyhláškami a opatřeními, které vydává Česká národní banka, popř. další subjekty jako Ministerstvo financí, Komise pro cenné papíry regulující některé oblasti bankovní činnosti.⁴⁸

Zákon č. 21/1992 Sb. o bankách v platném znění vymezuje legislativní rámec pro podnikání bank a poboček zahraničních bank v České republice. Jeho nejvýznamnější principy vycházejí ze Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12ES ze dne 20.

března 2000 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu, která nahradila a také zrušila celou řadu dříve pojatých direktiv, především První bankovní direktivu

46 MAREK, Karel, et al. Lexikon : Obchdní právo.Ob.cit.sub.41. str.160

47 PŮLPÁNOVÁ, Stanislava. Komerční bankovnictví v České republice. Ob.cit.sub.13. str. 118

48 DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. Ob.cit.sub.8.str.187

(24)

24

77/780/EEC přijatou v roce 1977 a Druhou bankovní direktivu 89/646/EEC přijatou v roce 1989. ⁴⁹

Monetární politika a její nástroje ovlivňuje do určité míry i právní a ekonomickou úpravu bankovních obchodů. Mezi nástroje monetární politiky přímé patří nařízení, opatření a vyhlášky zveřejňované ve Věstníku ČNB a určující minimální a maximální úrokové sazby.

Nepřímými nástroji řízení ze strany centrální banky obchodním bankám jsou diskontní sazba, jako základní sazba na úvěry poskytované obchodním bankám. Lombardní sazba při poskytnutí úvěru zajištěného státními dluhopisy nebo cennými papíry se státní zárukou a reposazba, která stanoví výši úroků na vklady obchodních bank u ČNB. Nejvýznamnějším nástrojem měnové politiky ČNB je regulace povinných rezerv obchodních bank, kdy stanoví určité procento z celkových závazků obchodním bankám sníţené o závazky vůči ostatním bankám, které musí banky uloţit na účet u ČNB. Nástroji ovlivňuje ČNB úrokovou sazbu obchodních bank a mnoţství peněz v oběhu a tímto monetární politiku České republiky.

1.5.1 Vybrané prameny práva:

„Bankovní smlouvy se řídí obchodním právem v České republice, k základním mezinárodním pramenům obchodního práva můžeme zařadit:

1. Mezinárodní smlouvy, které se staly součástí tuzemské právní úpravy, mezinárodní smlouvy mnohostranné, vícestranné i dvoustranné, které jsou pro Českou republiku závazné a byly publikovány ve Sbírce zákonů, resp. ve Sbírce mezinárodních smluv, např. lze uvést Úmluvu OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží – sdělení č.

160/1991 Sb.⁵⁰

2. Nařízení Rady a Komise ES, které v členských státech Evropské unie mají přímý a bezprostřední účinek, tzn., jsou pro všechny subjekty závazné, aniž by byla nutná jejich transformace do národních právních řádů.⁵¹

3. Směrnice Rady a Komise ES, u nichž sice přímá aplikovatelnost není dána, neboť musí být implementovány do národního práva, ale které, nesplní-li členský stát ve

49 POLOUČEK, Stanislav. České bankovnictví na přelomu tisíciletí. Ostrava - Zábřeh : Ethics, 1999. 208 s. ISBN 80- 238-3982-9.str.43

50 ŠVARC, Zbyněk a kol. Základy obchodního práva. 2.rozšířené vyd.-Plzeň:Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o.2009.433 s.ISBN 978-80-7380-144-1.str.2

51 ŠVARC, Zbyněk a kol. Základy obchodního práva.Ob.cit. sub. 50 str.20

(25)

25

stanovené (zpravidla dvouleté) lhůtě tuto povinnost dávají, při dostatečné konkrétnosti úpravy, subjektům možnost dovolávat se z nich vyplývajících práv.“⁵² K základním vnitřním pramenům obchodního práva patří:

Zákon č. 1/1993 Sb., Ústava ČR, a Listina základních práv a svobod, zakotvuje postavení České národní banky

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění, upravuje obecně právní formu banky, která je obligatorně akciovou společností a dále vymezuje řadu závazkových vztahů uţívaných bankovní praxí, které mají povahu absolutních obchodů.

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění, jako základní právní předpis v oblasti soukromoprávních vztahů, upravuje kontraktační proces a otázky, které souvisejí s vklady u peněţních ústavů.

„Předmětem úpravy obchodního zákoníku jsou postavení podnikatelů, obchodní závazkové vztahy a některé jiné vztahy s podnikáním související. Obchodní zákoník jako speciální právní předpis má z hlediska aplikovatelnosti přednost před obecnou úpravou obsaženou v zákoníku občanském.“⁵³

Pramenem obchodního práva, ve výše uvedeném širším pojetí jsou další obecně závazné právní akty, k nimţ lze počítat:

Zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, v platném znění má pro banky jako obchodníky s cennými papíry zásadní význam a vymezuje především jednotlivé mluvní typy, které jsou zvláštními pojmovými smlouvami o cenných papírech, stanovuje podmínky pro činnost obchodníka s cennými papíry, makléře, organizátora mimoburzovního vztahu apod.

Zákon č. 189/2004 Sb. o kolektivním investování, v platném znění, upravuje postavení, práva a povinnosti depozitáře, v jehoţ postavení se banky ve vztahu k investičním fondům či společnostem často nacházejí.

Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, která je správním úřadem vykonávajícím bankovní dohled.

(26)

26

„Vedle pramenů hlavních se v obchodním právu, zejména při úpravě obchodních závazkových vztahů, uplatňují i prameny vedlejší, z nichž některé lze řadit k pomocným pramenům vnějším. Jedná se o :

Judikatura soudů a jiných orgánů. Význam judikatury jako pramene právní úpravy zvyšuje činnost evropských soudních orgánů, zejména Evropského soudního dvora, který mimo jiné zformuloval v rámci své rozhodovací činnosti dvě stěžejní zásady vztahu evropského komunitárního práva a práva členských států, a to zásadu přednosti evropského práva a zásadu jeho bezprostředního účinku.⁵⁴

Obchodní podmínky. V souladu s ustanovením § 273 odst. 1 obchodního zákoníku je možné rozlišit všeobecné obchodní podmínky vypracované zájmovými či odbornými organizacemi, jejichž závaznost pro smluvní strany vyplývá již ze samotného odkazu na ně, a obchodní podmínky jiné, které budou pro smluvní strany závazné za předpokladu, že jsou stranám známy nebo že jsou k návrhu smlouvy přiloženy.⁵⁵

Vykládací pravidla - §274 obchodního zákoníku, zvláštní význam mají vykládací pravidla v mezinárodním obchodu, kde jsou zejména využívána ta pravidla, která vypracovala Mezinárodní obchodní komora v Paříži (např. INCOTERMS 2000).

Obchodní zvyklosti. Závaznost obchodních zvyklostí může vyplývat jednak z projevů vůle stran obchodního závazkového vztahu, tzn., když se na ně samy odvolají, nebo ze zákona, a to v případě, kdy úprava není obsažena ani v obchodním ani občanském zákoníku a kdy podle § 1 odst. 2 a § 240 obchodního zákoníku se vzniklé otázky budou řešit podle obchodních zvyklostí, resp. v případě vztahů vznikajících v mezinárodním obchodu podle mezinárodních obchodních zvyklostí.

Zásady obchodního práva, resp. zásady obchodního zákoníku – zejména zásada smluvní volnosti, poctivého obchodního styku.“⁵⁶

1.5.2 Bankovní produkty a jejich charakteristické rysy

Bankovními produkty označujeme v podstatě sluţby banky prováděné za úplatu, které banky nabízí svým klientům. Tyto sluţby nemají materiální povahu. Pro bankovní produkty tradičně platí, ţe mají nákladově duální charakter. Je nutné odlišení nákladů věcné sloţky – ty sledují produkt jako průnik materiálových, technických, personálních

(27)

27

faktorů a náklady zdrojové sloţky, které zachycují cenu finančních zdrojů produktu.

Bankovní produkty jsou vzájemně intenzivně provázané – realizace jednoho produktu je vzájemně podmíněná pořízením jiného, banky této objektivní vlastnosti vyuţívají při konstrukci produktových balíčků. Bankovní produkty nejsou patentovány, mohou být přejímány konkurencí a při prezentaci hraje významnou roli marketing a reklama.⁵⁷

Aby se banky co nejvíce přiblíţily klientům při vytváření bankovních produktů, rozčlenily si klienty do určitých typů a oblastí, banky samy pouţívají pojem segmentování klientely.

Podle oblastí dělíme klienty na retailové kam zahrnujeme především fyzické osoby, klienty SME (malí a střední podnikatelé) a korporátní, coţ jsou firmy a společnosti od určité výše obchodního obratu.

Jiţ z výše napsaného výčtu činností bank je pochopitelné, ţe bankovních produktů je na trhu velice mnoho, taková univerzální banka má v nabídce na 200 poloţek bankovních produktů. Banky se nyní snaţí svojí produktovou nabídku zúţit, a různě přizpůsobit, protoţe bylo zjištěno, ţe z celého mnoţství produktů je vyuţíváno několik nejpouţívanějších více jak z devadesáti procent a o ostatní druhy produktů jiţ není tak velký zájem.

Bankovní produkty členíme z různých přístupů a kritérií, jako klasický přístup členění je z pohledu bilance banky rozdělení na aktivní, pasivní a neutrální obchody.

Aktivní bankovní obchody se odráţejí v aktivech banky a banka do nich vstupuje v postavení věřitele. Poskytováním úvěrů, nákupu dluhových cenných papírů bance vzniká pohledávka.

Pasivní bankovní obchody se nacházejí na straně bilance v pasivech banky. Jedná se o obchody, kdy banka přijímáním vkladů, emisí vlastních dluhopisů získává na úvěrové bázi cizí kapitál. Bance vzniká závazek, protoţe je v postavení dluţníka vůči vkladateli.

Neutrální bankovní obchody jsou takové obchody, kdy banka nevystupuje ani ve věřitelském ani v dluţnickém postavení, tyto obchody se neobjevují v bilanci banky.

(28)

28

Příkladem jsou poskytnuté záruky, vystavení akreditivu, zprostředkování platebního styku, poskytování bankovních informací.⁵⁸

Modernějším přístupem dělení bankovních produktů je orientace na potřeby trhu, res.

samotných klientů bank. Třídění bankovních produktů se děje z pohledu funkce jakou pro klienta daný produkt plní. Podle tohoto třídění dělíme produkty do několika skupin.⁵⁹

Finančně úvěrové bankovní produkty představují pro klienta získání finančních prostředků formou bankovních úvěrů.

Depozitní (vkladové) bankovní produkty umoţňují klientům uloţení volných prostředků v bance.

Platební produkty, ty jsou vyuţívány klienty k provádění různých úhrad a inkas.

Produkty investičního bankovnictví znamenají pro klienty moţnost finančního investování, získávání moţností jiného uloţení prostředků neţ pouze na vkladové účty, poradenské sluţby spojené se získáváním zdrojů, akvizic, realizaci fúzí a restrukturalizaci podniků.

Pokladní a směnárenské produkty představují různé transakce s hotovými penězi, směnu peněz z jedné měny do druhé.⁶⁰

Banky se přizpůsobují velice pečlivě a obezřetně poptávce klientů, především, aby z důvodu vyřazení některých typů produktů, které jsou velice málo vyuţívány a jsou tedy z hlediska nákladovosti pro banku nevýhodné, nepřišly o své klienty a nedošlo právě z těchto příčin k jejich odlivu. Produkty se čím dál více standardizují, ale pro individuálního klienta jsou banky připraveny sjednat sofistikovaný produkt přímo dle jeho poţadavků. ⁶¹

Komplet bankovních produktů můţe obsahovat:

běţný účet s navázaným dispozičním úvěrem (tzv. povolení čerpaní do debetu), běţný účet s navázáním produktů pro spoření - termínované vklady a spořicí účty, spotřebitelský úvěr,

financování bytových potřeb,

59 DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví.Ob.cit.sub.6.str.52

61 PŮLPÁNOVÁ, Stanislava. Komerční bankovnictví v České republice. Ob.cit.sub.13.str.215

(29)

29 investování prostřednictvím fondů, pojištění. ⁶²

V českých podmínkách se takovéto komplety bankovních produktů staly významnou inovací, která se pouţívá ve vztahu k určitým potřebám klienta, například pořízení bydlení, studium, apod. Díky jejich různým kombinacím můţe banka nabídnout klientovi

komplexní sluţbu a vyhovět tak jeho potřebám.⁶³ 1.5.3 Cena bankovních produktů

Cena bankovních produktů má v bankovnictví velice důleţitou úlohu a je výsledkem cenové politiky banky. Hlavním cílem politiky banky je stanovení takové ceny produktu, která by zabezpečovala dostatečnou rentabilitu banky, konkurenceschopnost jednotlivých bank se shodnou nabídkou daného produktu, a aby ceny odráţely nákladovost jednotlivých produktů bankou nabízených. Za základní druhy cen bankovních produktů lze povaţovat:

úroky, provize a prémie, přímé poplatky a nepřímé poplatky.⁶⁴

Pro stanovení ceny produktu je zapotřebí stanovit bázi, ke které se bude cena vztahovat.

Jednou z moţností je stanovení ceny hodnotovým objemem, coţ je cena za hodnotovou jednotku vynásobená hodnotovým objemem produktu. Tento můţe být stanoven dle charakteru produktu různým způsobem. Skutečně čerpaným objemem peněz v případě čerpání úvěru, sjednanou částkou, kterou klient můţe čerpat v případě kontokorentů, částkou, za kterou se banka zaručí při poskytování záruk a akreditivů a také obratem za určité období.

Cenu můţeme stanovit také paušálně za jednotlivý produkt, či činnost banky, v tomto případě záleţí na četnosti vyuţívaných činností ve výsledku ceny např. poplatek za provedení platebního příkazu. Cenu produktu můţeme stanovit také na bázi hodnotového výsledku, tady je cena stanovena funkcí dosaţeného výsledku sjednaného obchodu např.

procentem ze zisku při prodeji cenných papírů. V neposlední řadě je moţnost stanovení ceny za časovou jednotku, kdy je výsledná cena dána součinem jednotkové ceny a délkou časového období. ⁶⁵

64 DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví.Ob.cit.sub.6.str.52-53

(30)

30

2 Charakteristika bankovních obchodů upravených v obchodním zákoníku

Obchodní zákoník ve své třetí části upravuje v § 261 obchodní závazkové vztahy, které jsou v zákoníku taxativně vyjmenovány, bez ohledu na povahu účastníků. Banky se při uzavírání obchodů řídí tímto ustanovením a uzavírají smlouvy, které tyto vztahy zakládají tzv. absolutní bankovní obchody, kdy je nerozhodné, kdo se tohoto závazkového vztahu účastní, zda jde o právnickou či fyzickou osobu a obchod se týká podnikání či soukromé záleţitosti. ⁶⁶

U další kategorie obchodních závazkových vztahů záleţí na tom, kdo je účastníkem smluvního vztahu a při jaké příleţitosti vztah vznikl, a tyto smlouvy, které zakládají obchodní závazkové vztahy, se označují jako relativní obchody.

Obchodní zákoník v § 262 umoţňuje i volbu smluvních stran, které závazkový vztah uzavírají, zda se budou řídit obchodním zákoníkem či občanským zákoníkem v případech, kdy jejich vztah nespadá pod vyjmenované vztahy v §261. § 263 určuje, která ustanovení, mají kogentní povahu a musí být závazně respektována ve smlouvách obchodních závazkových vztahů. Ostatní ustanovení mají dispozitivní charakter a od těchto se můţe smluvní dokument odchýlit, ale řídí se jimi, pokud není smluvně upraveno jinak. ⁶⁷

2.1 Systematické rozdělení bankovních smluv

2.1.1 Klientské bankovní účty

Vztahy mezi klientem a bankou se odehrávají jednak bezprostředně nebo také zprostředkovaně na bankovních účtech. Můţeme tedy říci, ţe klientské bankovní účty se právem povaţují za základní bankovní produkty. Na klientských bankovních účtech probíhají operace, při kterých je banka jak v pozici věřitele, eviduje pohledávku za klientem v případech, kdy mu půjčila finanční prostředky, tak v pozici dluţníka, kdy naopak banka přijala prostředky (depozitum) od klienta a má u něho závazek. Pro klienty se v bance vedou různé druhy účtů, jejich názvy se přizpůsobují poptávce klientů a i

66 DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. Ob.cit.sub.8.str. 260

67 Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Ostrava Hrabůvka : Sagit, 2008. 350 s. ISBN 978-80-7208-684-9.