ZÁPADOČESKÁ UNIVERZITA V PLZNI FAKULTA EKONOMICKÁ

ZÁPADOČESKÁ UNIVERZITA V PLZNI

FAKULTA EKONOMICKÁ

Diplomová práce

Analýza transferů a jejich účtování u Krajského úřadu Plzeňského kraje

Analysis of transfers and their billing at the Regional office of the Pilsen Region

Petra Bůchová

Plzeň 2012

Čestné prohlášení

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma

„Analýza transferů a jejich účtování u Krajského úřadu Plzeňského kraje“

vypracovala samostatně pod odborným dohledem vedoucího diplomové práce za použití pramenů uvedených v přiložené bibliografii.

V Plzni, dne 19. dubna 2012 ………..

podpis autora

Poděkování

Tímto bych ráda poděkovala vedoucímu své diplomové práce panu Ing. Josefu Červenému, Ph.D. za jeho pomoc při vypracovávání této práce, za jeho konzultace, rady a oprávněné připomínky.

Své poděkování bych také ráda vyjádřila Krajskému úřadu Plzeňského kraje, a to zejména paní Kateřině Hodkové, za to, že mi poskytla cenné informace a odborné rady.

Obsah

Úvod ...str. 7 1 Postavení krajů v rámci České republiky ...str. 10

1.1 Veřejný sektor ...str. 10 1.1.1 Základní funkce veřejného sektoru ...str. 11 1.1.2 Faktory ovlivňující strukturu a velikost veřejného sektoru ...str. 11 1.1.3 Zařazení veřejného sektoru do systému národního hospodářství ...str. 12 1.2 Veřejná správa ...str. 13 1.3 Územní samospráva...str. 15 1.4 Územně správní členění České republiky ...str. 16 1.4.1 Nomenklatura územních statistických jednotek ...str. 16 1.5 Kraje ...str. 18 1.5.1 Orgány kraje ...str. 20 1.5.2 Finanční hospodaření krajů ...str. 21 2 Krajský úřad Plzeňského kraje ...str. 22

2.1 Charakteristika Plzeňského kraje ...str. 22 2.2 SWOT analýza Plzeňského kraje a jeho rozvoj ...str. 24 2.3 Účetnictví krajských úřadů a jejich složek ...str. 28 2.3.1 Právní úprava účetnictví ...str. 28 2.3.2 Zásady vedení účetnictví ...str. 29 2.4 Krajský úřad Plzeňského kraje ...str. 30 2.4.1 Odbory Krajského úřadu Plzeňského kraje ...str. 30 2.4.2 Účetní systém Krajského úřadu Plzeňského kraje ...str. 32 3 Charakteristika transferů ...str. 38

3.1 Evropské investice do České republiky ...str. 38 3.1.1 Regionální operační programy ...str. 39 3.1.2 Tematické operační programy ...str. 42 3.1.3 Evropská územní spolupráce ...str. 48

3.2 eDotace Plzeňského kraje ...str. 51 3.3 Zásady uplatňované při přípravě, předkládání a posuzování projektů ...str. 53 3.3.1 Zásady uplatňované při přípravě projektů ...str. 53 3.3.2 Přípravy na sestavení projektu ...str. 54 3.3.4 Výzvy k podávání projektů a žádosti o finanční podporu ...str. 55 3.4 Analýza rozdílů jednotlivých transferů účtovaných u KÚ PK ...str. 56 3.4.1 Konkrétní příklady účtování a jejich schematické zobrazení ...str. 60 4 Analýza čerpání dotací z OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost...str. 67

4.1 Subjekty implementace ...str. 67 4.2 Tvorba projektu ...str. 68 4.3 Předkládání žádosti ...str. 70 4.4 Hodnocení a schvalování projektů ...str. 71 4.5 Časový harmonogram administrace projektové žádosti ...str. 75 4.5 Úhrada výdajů na projekt ...str. 76 4.6 Publicita a monitoring ...str. 77 5 Závěr - shrnutí poznatků a závěrů z diplomové práce ...str. 78 6 Seznam obrázků, tabulek a grafů ...str. 82 7 Seznam použité literatury ...str. 84

Úvod

V dnešním složitém a neustále se měnícím ekonomickém prostřední je problematika poskytování transferů a s nimi souvisejících činností velice aktuální. Tato dynamika prostředí vyvíjí tlak na ekonomické subjekty ohledně hledání nových cest k jejich rozvoji, jenž tvoří podmiňující faktor úspěchu. Možnost získání transferů tak představuje pro ekonomické subjekty příležitost uskutečňovat projekty vedoucí ke zlepšení ekonomické pozice a výkonnosti. Realizace jednotlivých projektů má však na společnost širší dopad, jelikož často vede ke zlepšení životních podmínek vybraných skupin obyvatel a přispívá k zachování a ochraně životního prostředí. Právě tento soulad hospodářského a sociálního pokroku při zachování životního prostředí je cílem dnešní moderní společnosti.

Řadu příležitostí získala Česká republika a její regiony vstupem do Evropské Unie, jejímž členem se stala 1. května 2004. Národnímu hospodářství se tímto otevřela nová finanční perspektiva. V rámci období let 2007 až 2013 budou moci subjekty soukromého i veřejného sektoru čerpat přibližně 750 miliard korun.Finanční prostředky poskytované Evropskou unií jsou žadatelům zprostředkovávány prostřednictvím jednotlivých operačních programů. Důležitou roli zde hraje zejména pochopení samotné logiky a filozofie „evropských“ projektů a zvládnutí veškerých činností a podmínek pro jejich přípravu. [6] Při realizaci čerpání prostředků z unijních fondů zaujímají krajské úřady pozici zprostředkujícího subjektu, o které bude v mé diplomové práci pojednáno podrobněji.

Důležitou roli v rámci poskytovaných transferů na národní úrovni mají tzv. eDotace, jejichž poskytovateli jsou samotné krajské úřady. Význam těchto transferů neustále roste a umožňuje tak zvyšování konkurenceschopnosti jednotlivých regionů a tím i celé České republiky na evropském, potažmo světovém trhu.

Nelze však opomíjet rizika, která spolu s poskytováním a čerpáním finančních prostředků formou transferů vyvstala. Opatření vedoucí k minimalizaci těchto rizik souvisí především se zvládnutím a správným postupem jak při administraci projektů, tak i při jejich samotném řízení.

Cíl diplomové práce

Poskytování transferů patří bezesporu k významným faktorům podmiňujícím rozvoj Plzeňského kraje. Cílem mé diplomové práce je analyzovat problematiku jednotlivých druhů transferů včetně jejich individuálního účtování u Krajského úřadu Plzeňského kraje. V teoretické části objasnit postavení krajů a krajských úřadů v rámci České republiky, analyzovat možnosti a povinnosti vedení účetnictví těchto subjektů a charakterizovat jednotlivé transfery. V praktické části popsat Krajský úřad Plzeňského kraje a provést rozbor jeho účetního systému. Praktickou část zakončím analýzou čerpání dotací z konkrétního operačního programu. Poté porovnat výsledky z obou částí mé práce a navrhnout opatření, která by vedla k zefektivnění procesu poskytování transferů a jejich využívání.

Definice dílčích cílů diplomové práce:

- Charakterizovat veřejný sektor a jeho základních funkce, přiblížit faktory ovlivňující strukturu a velikost veřejného sektoru, zařadit veřejný sektor do systému národního hospodářství.

- Popsat veřejnou správu, územní samosprávu a kraje ve vztahu k územně správnímu členění státu.

- Analyzovat Plzeňský kraj včetně SWOT analýzy, navrhnout prioritních oblasti rozvoje kraje.

- Přiblížit problematiku účetnictví krajských úřadů a jejich složek, popsat účetní systém Krajského úřadu Plzeňského kraje.

- Charakterizovat jednotlivé transfery a obecné zásady uplatňované při přípravě, předkládání a posuzování projektů, schematicky zobrazit konkrétní příklady účtování transferů u vybraného subjektu.

- Analyzovat čerpání transferů z konkrétního dotačního programu z hlediska subjektů implementace, předkládání projektů a jejich hodnocení.

- Vyvodit závěry a provést konečné zhodnocení dané problematiky.

Metodika diplomové práce

V práci budu používat tyto metodické přístupy:

- Analýzy a vymezení aktuálních teoretických poznatků dostupných v rámci řešené problematiky.

- Interpretaci vlastního názoru vztahujícího se k dané problematice.

- Shrnutí poznatků a vyvozování závěrů.

1 Postavení krajů v rámci České republiky

V zemích s rozvinutou tržní ekonomikou, ke kterým se Česká republika (dále jen ČR) řadí, je stát považován za aktivní ekonomický subjekt. Tyto ekonomiky jsou tzv. smíšeného typu, protože vedle rozhodujícího soukromého sektoru zde funguje a rozvíjí se i sektor veřejný.[3]

V první části následující kapitoly bude věnována pozornost zejména charakteristice veřejného sektoru, jeho základním funkcím a faktorům ovlivňujícím jeho strukturu a velikost. Druhá část kapitoly již bude pojednávat o samotné veřejné správě, jakožto součásti veřejného sektoru.

1.1 Veřejný sektor

Obecně lze říci, že veřejný sektor je ta část národního hospodářství, která zahrnuje aktivity, jež jsou vyvolány nedostatky tržního systému. Hlavním cílem veřejného sektoru je především realizace veřejných statků. Důležité je, že při jejich produkci nelze stavět na rozhodující místo zisk. Stát též může prostřednictvím veřejného sektoru napomáhat zmírňování regionálních rozdílů a v neposlední řadě ovlivňovat základní makroekonomické veličiny.[3] [47]

Strukturu veřejného sektoru tvoří jednotlivé resorty, do kterých je členěn.

K nejvýznamnějším resortům patří např. školství, bezpečnost, zdravotnictví, sociální péče, kultura, justice, ochrana životního prostředí atd. Zvláštní postavení v rámci resortů veřejného sektoru zaujímá veřejná správa. Jejím prostřednictvím probíhá řízení veřejného sektoru. Součástí veřejné správy je pak státní správa a územní samospráva.

[3]

Veřejný sektor se vyznačuje několika charakteristickými rysy. Především se jedná o sektor netržní, v rámci něhož není rozhodování založeno na systému tržních cen. Ty jsou nahrazeny hlasy voličů (a to přímo nebo zprostředkovaně). Jak již bylo zmíněno, tento sektor má neziskový charakter. Hlavním cílem působících subjektů tudíž není dosažení zisku, ale přímá produkce užitku při respektování kritéria účelnosti a hospodárnosti. Rozhodování ve veřejném sektoru probíhá veřejnou volbou, která představuje kolektivní rozhodování buď všemi, kterých se týká dané rozhodnutí, anebo těmi, kteří byli zvoleni pro rozhodování. [13]

Veřejný sektor je financován z veřejných financí, tzn. z veřejných rozpočtů, a to jak na úrovni centrální, která představuje státní rozpočet, tak decentralizovaně (zejména rozpočty regionů a municipalit). Z tohoto důvodu veřejný sektor podléhá veřejné kontrole.

[13]

1.1.1 Základní funkce veřejného sektoru

K základním funkcím veřejného sektoru podle Pekové [8] patří především zajištění potřebných veřejných statků a služeb. Toho může být dosaženo pouze prostřednictvím efektivní alokace finančních prostředků soustředěných v rozpočtové soustavě s pomocí správně nastavených přerozdělovacích procesů. Svou činností tak zaplňuje mezery na trhu, které nepokrývá tržní sektor. Zde vidíme již zmíněnou odlišnost výchozí rozhodovací pozice těchto dvou sektorů, kterou jsou právě ony ukazatele ekonomické efektivnosti. Z toho následně vyplývá, že cílem veřejného sektoru je maximalizace nikoliv ekonomických efektů, nýbrž efektů společenských. [47]

Veřejný sektor dále přispívá k ekonomickému růstu. Jedním ze způsobů dosažení tohoto růstu je vzdělávání a zvyšování kvalifikace pracovních sil, což umožní vytvořit podmínky pro zkvalitnění života a pro kvalitu samotného lidského potenciálu. [8]

V neposlední řadě veřejný sektor vytváří podmínky pro fungování privátního sektoru a zajišťuje tak produkci privátních statků v případech, kdy tržní sektor selhává. Cílem je dosáhnout větší spravedlnosti v rozdělování a umožnit tak i nižším příjmovým skupinám obyvatel růst spotřeby privátních statků. [8]

1.1.2 Faktory ovlivňující strukturu a velikost veřejného sektoru

Struktura a velikost veřejného sektoru je ovlivňována řadou faktorů. Mezi ty nejdůležitější jsou řazeny především faktory ekonomické, k nimž patří nejen fáze ekonomického rozvoje, ale i výkonnost ekonomiky či bariéry spotřeby. Fungování tržního systému ovlivňuje možnost vybrat potřebné finanční prostředky formou daní a přerozdělit je pak na financování veřejného sektoru. Limitujícím faktorem rozvoje veřejného sektoru je tudíž velikost disponibilních finančních zdrojů rozpočtové soustavy. [9]

Velký význam mají i faktory politické. Kvalita a kvantita veřejných statků, jež zabezpečuje veřejný sektor, jsou často jedním z hlavních bodů volebních programů politických stran. [9]

Nelze však opomenout ani faktory historické (historický vývoj veřejného sektoru ovlivňuje tradice ve využívání principu solidarity a rovnosti), kulturně náboženské (ty ovlivňují především sociální cítění a charitativní charakter sociální podpory) a demografické, ke kterým patří především trendy v růstu populace a změn v její věkové a sociální struktuře. Růst populace obecně vede k růstu veřejného sektoru a změna sociální a věkové struktury ke změnám v jednotlivých resortech sektoru. [9]

1.1.3 Zařazení veřejného sektoru do systému národního hospodářství

Ekonomika země je představována národním hospodářstvím, které je tvořeno soustavou subjektů a ekonomicko-sociálních vztahů mezi nimi. Tato soustava byla vytvořena za účelem produkce statků tak, aby byly upokojeny potřeby lidí. Z makroekonomického pojetí zahrnuje národní hospodářství sektor domácností, sektor firem a vládní sektor.

Jedná se o tzv. třísektorový model. V rámci tohoto modelu je sektor domácností představován jednotlivci (popř. rodinami), součástí sektoru firem jsou podnikatelské subjekty a vládní sektor lze ztotožnit s pojmem veřejný sektor. [13] [7]

Obrázek č. 1: Třísektorový model ekonomiky

Zdroj: Elektronický časopis IKAROS, 2009

Druhý pohled na národní hospodářství vychází z principu jeho financování, kdy lze národní hospodářství členit do dvou kategorií. Podle principu financování tvoří jednu část národního hospodářství ziskový sektor. Tento sektor je nazývaný také jako tržní sektor. Základní charakteristikou tržního sektoru je, že primárním cílem jeho subjektů je tvorba zisku. [12] Druhá část národního hospodářství je tvořena sektorem neziskovým, o němž bude v práci dále pojednáno.

Obrázek č. 2: Členění národního hospodářství podle principu financování

Zdroj:MALÝ, I., STRECKOVÁ, Y. a kol. Veřejná ekonomie pro školu i praxi, 1998 1.2 Veřejná správa

Na veřejnou správu je tradičně kladen požadavek nezávislosti. Je žádáno, aby veřejná správa vystupovala jako uzavřený rozhodovací systém. „V praxi je však tento požadavek nerealizovatelný, protože veřejná správa musí komunikovat s vnějším světem a navíc je objektem zájmu politických stran, nátlakových skupin, působení veřejného mínění a dalších faktorů. Nutně se tedy stává otevřeným rozhodovacím systémem. To ovšem neznamená, že by se mělo rezignovat na požadavek nestrannosti veřejné správy.“( PAVLÁK, 2005, s.14)

V tomto ohledu je důležité vytvořit veškeré právní, organizační a personální předpoklady, aby bylo nestrannosti dosaženo. Současně s tím musí být zajištěna její otevřenost, což umožňuje účast občanů na výkonu veřejné správy a její následné kontrole. [9]

Národní hospodářství

Ziskový sektor Neziskový sektor

Veřejný sektor Soukromý sektor Sektor domácností

Mezi subjekty státní správy lze zahrnout:

 státní instituce vykonávající veřejnou správu přímo;

 uzemní samosprávu, kterou vykonávají občané buď sami či nepřímo prostřednictvím volených orgánů;

 jiné subjekty, ke kterým patří např. profesní komory. [9]

K institucím veřejné správy patří:

 volený parlament,

 prezident republiky,

 vláda,

 ostatní orgány státní správy,

 orgány územní samosprávy,

 ostatní instituce. [9]

Obrázek č. 3: Schéma členění veřejné správy

Zdroj: Pomocník ke studiu, 2008

Veřejná správa

Státní správa Územní samospráva

Základní územně správní celky

Vyšší územně správní celky Obec

Statutární město Obec s rozšířenou působností

Kraje Vláda a ministerstva

Český statistický úřad Český úřad pro jadernou bezpečnost

Český antimonopolní úřad

1.3 Územní samospráva

Územní samospráva je na území ČR datována od roku 1848, kdy se rozvinula především na úrovni obcí. Její tradice byla narušena již v letech 1938 - 1939 a dále pak po roce 1948, kdy zmiňované narušení souviselo se silnou centralizací v řízení státu.

V tomto období představovaly výkonné orgány státní správy Národní výbory. Postupné obnovování územní samosprávy nastalo opět po roce 1989. [53]

Zákonnou úpravu postavení celků územní samosprávy zakotvuje Ústava ČR, a to konkrétně hlava sedmá. Podle článku 100, odstavce 1 Ústavy ČR jsou územní samosprávné celky definované jako územní společenství občanů, která mají právo na samosprávu, přičemž obec musí být vždy součástí vyššího územního samosprávného celku. Tento článek dále stanovuje, že vyšší územní samosprávný celek může vzniknout či zaniknout jen ústavním zákonem. Územním správním celkům je výslovně přiznávána vlastnická způsobilost, když jsou tyto celky označovány veřejnoprávními korporacemi, které mohou mít vlastní majetek a hospodařit podle vlastního rozpočtu. Dále se zde uvádí, že jejich správa je v pravomoci zastupitelstev, která vzešla z voleb. Pravomoc zastupitelstev je upravena zákonem č. 128/2000 Sb., o obcích a zákonem č.129/2000 Sb., o krajích. V samotné ústavě je však uvedeno, že zastupitelstvo obce rozhoduje ve věcech samosprávy, pokud nejsou zákonem svěřeny zastupitelstvu vyššího územního samosprávného celku (viz článek 104, odstavec 2). [51]

Článek 101, odstavec 4 pak specifikuje vztah územně správních celků a státu. Zde je řečeno, že stát může zasahovat do činností těchto celků jen v případech, vyžaduje-li to ochrana zákona, a jen způsobem stanoveným zákonem.[51]

Z výše uvedeného tak vyplývá, že územní samospráva je forma veřejné správy, tzn. spravování určitého území menšího než je stát, a to na základě zákonem stanovené působnosti a ekonomických podmínek. [9] Tuto situaci Pavlák dále shrnuje následovně:

„Stát předává část veřejné správy nestátnímu subjektu, což je projevem demokracie společnosti. Samospráva umožňuje realizovat právo občanů podílet se na řízení veřejných záležitostí jako jednoho z nejdůležitějších demokratických principů“.

(PAVLÁK, 2005, s. 16)

Mezi přednosti samosprávy tudíž patří především to, že je vykonávána přímo občany, nebo nepřímo prostřednictvím demokraticky volených orgánů (např. zastupitelstva),je občanům nejblíže a je přímo pod jejich kontrolou. [9]

1.4 Územně správní členění České republiky

V rámci postkomunistických států střední Evropy se ČR řadí k zemím, které zahájily reálnou reformu veřejné správy nejpozději. Zásadní změny nastaly až v letech 2001 (vznikla krajská samospráva) a 2003 (byly zrušeny okresní úřady a vznikly správní obvody obcí s rozšířenou působností). Některé změny byly však uskutečněny již v roce 1990, kdy bezprostředně po změně politické situace v roce 1989 došlo ke zrušení krajských národních výborů, avšak kraje, jakožto územní jednotky, zůstaly i nadále zachovány. Kraje z období před rokem 1990 též zůstaly (a doposud zůstávají) územní jednotkou působnosti řady institucí a orgánů (např. policie, soudy, aj.). Beze změn byly převzaty i okresy. U okresních národních výborů došlo k transformaci na okresní úřady.

[45]

1. ledna 2001 zahájilo činnost 14 nových krajů, které byly poskládány ze stávajících okresů. Toto zapříčinilo značnou velikostní nevyrovnanost, mnohem větší, než jakou vykazovaly kraje existující v letech 1949 až 1960.[45]

Ustanovení krajů bylo první etapou reformy veřejné správy. Přípravy druhé etapy vyvrcholily v roce 2002. Její podstatou bylo zrušení okresních úřadů a jejich nahrazení novými správními obvody obcí s rozšířenou působností (označované jako tzv. malé okresy). Výše zmíněná druhá etapa nabyla účinnosti 1. ledna 2003. Významná část kompetencí zrušených okresních úřadů byla přenesena právě na tyto obce s rozšířenou působností. Je však důležité připomenout, že současně nedošlo ke zrušení dosavadních okresů jako územních jednotek. Nadále jsou spolu s obcemi základem územního členění státu. Okresy lze i nadále používat k identifikaci příslušnosti jednotlivých sídelních lokalit.[3] [45]

1.4.1 Nomenklatura územních statistických jednotek

V rámci pojednání o územní samosprávě je pro další výklad důležité vysvětlit zkratku NUTS. NUTS nebo li nomenklatura územních statistických jednotek (anglicky Nomenclature of Territorial Units for Statistics) je v Evropské unii (dále jen EU) používána pro vzájemná porovnání různého charakteru. Zásadní význam má pak jejich úroveň pro jednotlivé cíle strukturální politiky EU. [9]

Tato klasifikace je tudíž ustanovena primárně pro určování dopadů regionální politiky v rámci EU a sociálně-ekonomickou analýzu regionů. Využívána je i pro sběr, přípravu

a harmonizaci regionálních statistik členských států EU a poskytování pomoci ze strukturálních fondů takto definovaným jednotkám.[52]

Úrovně NUTS:

 NUTS I představuje územní jednotku typu velké oblasti státu (např.

makroregionu). Jedná se o největší srovnávací jednotku a zpravidla je tvořena několika jednotkami nižší úrovně (tzn. jednotkami typu NUTS II).

 NUTS II odpovídá úrovni středního článku územně správního členění státu.

Velikost této jednotky se pohybuje u počtu obyvatel mezi jedním až dvěma milióny a rozloha daného území se u menších států, které jsou svou velikostí srovnatelné s ČR, pohybuje mezi 3 a 10 tisíci km², přičemž průměr EU činí 23 tisíc km².

 NUTS III je jednotka odpovídající úrovni nejnižšího územně správního členění regionu státní správy. Jedná se např. o úroveň okresů a krajů. U menších států se jejich velikost pohybuje na úrovni mezi 200 tisíci až 400 tisíci obyvateli, přičemž zaujímají rozlohu přibližně 1 tisíc až 3 tisíce km². Průměr EU činí 410 tisíc obyvatel a 5,4 tisíce km².

 NUTS IV představuje úroveň mikroregionů.

 NUTS V představuje úroveň obcí. [9]

Obrázek č. 4: Regiony soudržnosti v ČR

Zdroj: Evropské strukturální fondy, 2010

Tabulka. č. 1: Regiony soudržnosti v ČR

Region soudržnosti (NUTS II) Kraj (NUTS III)

Praha Praha

Jihovýchod Vysočina, Jihomoravský

Jihozápad Plzeňský, Jihočeský

Moravskoslezsko Moravskoslezský

Severozápad Ústecký, Karlovarský

Severovýchod Liberecký, Královéhradecký, Pardubický

Střední Čechy Středočeský

Střední Morava Olomoucký, Zlínský

Zdroj: PAVLÁK, M., Nauka o veřejné správě, 2005 1.5 Kraje

V soustavě územních samosprávných celků jsou kraje považovány za vyšší územní samosprávné celky. Jejich postavení upravuje zákon č. 129/2000 Sb., o krajích.[3]

“Kraj je územním společenstvím občanů, které má právo na samosprávu a je samostatně spravován zastupitelstvem. Je veřejnoprávní korporací, právnickou osobou, která má vlastní majetek a hospodaří podle vlastního rozpočtu. Pro výkon samostatné působnosti může kraj zakládat a zřizovat organizační složky kraje a právnické osoby.

Krajům náleží příspěvek ze státního rozpočtu na plnění úkolů v přenesené působnosti, který je určován zákonem o státním rozpočtu. Také hospodaření kraje je upraveno zákonem.“ (HEJDUKOVÁ, P., KUNEŠOVÁ, H., PAVLÁSEK, V., 2008, s. 163) Základním právním předpisem je zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů.

Rady krajů a zastupitelstva mají ve své vyhrazené pravomoci řadu zmocnění finančního významu. Zastupitelstvo kraje zřizuje jako své kontrolní a iniciativní orgány výbory.

Tyto výboru mu předkládají své návrhy a stanoviska. Je podstatné, že vždy musí být zřízen výrob finanční, kontrolní a výbor pro výchovu, vzdělání a zaměstnanost, přičemž tyto výbory musí být minimálně pětičlenné. Pokud se při posledním sčítání lidu

prokáže, že na území kraje žije alespoň 5 % občanů, kteří se hlásí k jiné než české národnosti, zřizuje kraj výbor pro národnostní menšiny. [3]

Pro finanční hospodaření kraje má však největší význam finanční výbor. Ten podle zákona provádí kontrolu hospodaření s finančními prostředky kraje a majetkem. Dále provádí kontrolu hospodaření právnických osob a zařízení zřízených nebo založených krajem. Provádí též kontrolu využití dotací poskytnutých krajem z jeho prostředků obcím. [3]

Výkon přenesené i samostatné působnosti kraje podléhá dozoru státu, který vykonávají příslušná ministerstva a další ústředně právní orgány.[3]

Podrobný přehled krajů a krajských měst je uveden v následující tabulce.

Tabulka č. 2: Přehled krajů a krajských měst v České republice

Název kraje Název krajského města Počet obyvatel kraje (k 31. 12. 2011)

hlavní město Praha 1 241 273

Středočeský kraj Praha 1 279 128

Jihočeský kraj České Budějovice 639 099

Plzeňský kraj Plzeň 571 644

Karlovarský kraj Karlovy Vary 303 107

Ústecký kraj Ústí nad Labem 827 992

Liberecký kraj Liberec 438 558

Královéhradecký kraj Hradec Králové 553 805

Pardubický kraj Pardubice 516 378

Vysočina Jihlava 511 925

Jihomoravský kraj Brno 1 166 179

Olomoucký kraj Olomouc 638 591

Zlínský kraj Zlín 588 990

Moravskoslezský Ostrava 1 230 534

Zdroj: Český statistický úřad, 2012

1.5.1 Orgány kraje

Jak již bylo řečeno, pravomoci a postavení krajů vymezuje zákon č. 129/2000 Sb. Podle tohoto zákona kraj pečuje o rozvoj svého území a o potřeby svých občanů. Správa kraje náleží zastupitelstvu kraje, dalšími orgány jsou rada kraje, hejtman a krajský úřad.

Vedle uvedených orgánů může kraj stanovit ještě další orgány. [18]

Volným orgánem kraje je zastupitelstvo, jehož zasedání jsou veřejná. Zápis z těchto zasedání je následně uložen na krajském úřadě k nahlédnutí. Mimo jiných činností zastupitelstvo volí hejtmana, zástupce hejtmana a další členy rady kraje. Dále má právo předkládat návrhy zákonů Poslanecké sněmovně a vydávat obecně závazné vyhlášky kraje.[44]

Výkonným orgánem kraje zodpovědným zastupitelstvu je rada kraje. Při výkonu své působnosti odpovídá rada zastupitelstvu, ale stanoví-li tak zákon, může také rozhodovat ve věcech přenesené působnosti. Schůze rady jsou neveřejné, svolávané dle potřeby a zápis z nich je taktéž uložen na krajském úřadě k nahlédnutí.[44] [53]

Dalším orgánem kraje je krajský úřad, v jehož čele stojí ředitel zodpovědný hejtmanovi.

Krajský úřad plní úkoly, jež mu byly uloženy zastupitelstvem a vykonává i některé funkce ve směru k okresním a obecním úřadům. O tomto orgánu bude v práci dále pojednáno podrobněji. [44]

Obrázek č. 5: Orgány kraje

Zdroj: vlastní zpracování, 2012

Zastupitelstvo kraje

Kontrolní výbor Výbor pro

národnostní menšiny Výbor pro výchovu,

vzdělávání a zaměstnanost

Výbor pro regionální rozvoj Rada kraje

Hejtman, náměstci hejtmana, členové rady

Finanční výbor

1.5.2 Finanční hospodaření krajů

Pravidla hospodaření krajů upravuje zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů v platném znění. Tento zákon upravuje tvorbu, postavení, funkce a obsah rozpočtů krajů (i obcí). [3]

Základním nástrojem finančního hospodaření kraje je roční rozpočet, který je sestavován na kalendářní rok zpravidla jako vyrovnaný a rozpočtový výhled. [3]

„Rozpočtový výhled je pomocným nástrojem územního samosprávného celku sloužícím pro střednědobé finanční plánování rozvoje jeho hospodářství. Sestavuje se na základě uzavřených smluvních vztahů a přijatých závazků zpravidla na 2 až 5 let následujících po roce, na který se sestavuje roční rozpočet. Obsahuje souhrnné základní údaje o příjmech a výdajích, zejména o dlouhodobých závazcích a pohledávkách, o finančních zdrojích a potřebách dlouhodobě realizovaných záměrů. U dlouhodobých závazků se uvedou jejich dopady na hospodaření územního samosprávného celku nebo svazku obcí po celou dobu trvání závazku.“ (Zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, § 3, odst. 1 a 2)

Obsahem rozpočtu kraje jsou rozpočtové příjmy a výdaje.

2 Krajský úřad Plzeňského kraje

Jelikož Krajský úřad Plzeňského kraje (dále jen KÚ PK) je jedním z orgánů Plzeňského kraje, je v první části této kapitoly věnován prostor jeho charakteristice a to včetně podrobné SWOT analýzy a výčtu doporučených oblastní rozvoje. Druhá část kapitoly následně popisuje účetnictví krajských úřadů a jejich složek v obecné rovině. Uvedena je především právní úprava účetnictví a zásady jeho vedení. V rámci závěru kapitoly je zaměřena pozornost na charakteristiku samotného KÚ PK a účetnictví této účetní jednotky.

2.1 Charakteristika Plzeňského kraje

Důležitými údaji v rámci charakteristiky kraje jsou především informace týkající se jeho polohy a rozlohy, úrovně životního prostředí, cestovního ruchu, pracovního potenciálu a sídelní struktury.

Poloha a rozloha

Plzeňský kraj je situovaný na jihozápadě ČR, přičemž hranici tohoto kraje tvoří na západě státní hranice se Spolkovou republikou Německo, severovýchodně leží kraj Středočeský, severozápadně kraj Karlovarský a jihovýchodně kraj Jihočeský. [21]

Plzeňský kraj je svou rozlohou, která činí 7 561 km², třetím největším krajem v ČR. Je členěn do sedmi okresů (Domažlice, Klatovy, Plzeň-město, Plzeň-jih, Plzeň-sever, Rokycany a Tachov), jež představují územní celky výrazně se lišící nejen velikostí, ale i krajinným charakterem, počtem a skladbou obyvatelstva, hustotou osídlení a ekonomickým potenciálem. Počet obyvatel kraje činil dle Českého statistického ústavu k 31. 12. 2011 celkem 571 644 obyvatel. [21]

Životní prostředí

Životní prostředí Plzeňského kraje je hodnoceno celkem příznivě. Hodnoty měrných emisí (podle databáze spravované Českým hydrometeorologickým ústavem) dosahují v průměru nižších hodnot než je celorepublikový průměr. K nejméně zatíženým oblastem patří oblast Šumavy, Českého lesa a západních Brd. Výjimku však představuje město Plzeň a jeho blízké okolí. Měrné emise zjištěné v okrese Plzeň-město v posledních několika letech mnohonásobně překračovaly hodnoty v rámci celé ČR.

Tento extrémní stav je způsoben zejména vysokou koncentrací průmyslových aktivit a přetíženou silniční sítí. [21][23]

Značná pozornost v oblasti životního prostředí je věnována ochraně vod. Řada projektů v této oblasti je zaměřena na tzv. intenzifikaci (zvyšování kapacit) čistíren odpadních vod. [21]

Cestovní ruch

Plzeňský kraj představuje pro tuzemské i zahraniční návštěvníky lákavou destinaci.

K atraktivitě kraje přispívají nejen četné historické a kulturní památky, ke kterým patří celá řada muzeí, památníků, hradů a zámků, ale i přírodní zajímavosti Národního parku Šumava (ten částečně zasahuje i do Jihočeského kraje). Lákadlem pro návštěvníky jsou i venkovská území s prvky lidové a sakrální architektury. Samostatnou kapitolu v rámci cestovního ruchu pak představují Domažlice a jimi každoročně pořádané Chodské slavnosti. Vyhledávaný cíl návštěvníků je samozřejmě i město Plzeň, které je populární zejména díky své pivovarské minulosti i současnosti a historickému jádru města, jež dalo vzniknout městské památkové rezervaci. Dominantou Plzně je gotický chrám sv. Bartoloměje nacházející se v samotném centru. K hojně navštěvovaným místům dále patří historické podzemí, Divadlo J. K. Tyla, židovská synagoga (druhá největší v Evropě) či Zoologická a botanická zahrada Plzeň. [21] [23]

Podle výsledků Českého statistického ústavu navštívilo Plzeňský kraj v průběhu roku 2011 celkem 510 113 hostů, což ve srovnání s rokem 2010 představuje nárůst o 5, 4 %. V celorepublikovém měřítku však tento počet návštěvníků představoval pouze 4 % z celkového úhrnu hostů v ČR a Plzeňský kraj se tak zařadil na šesté nejnižší místo mezi všemi kraji. [23]

Pracovní potenciál

V Plzeňském kraji si dominantní postavení udržuje průmysl, v rámci něhož je zaměstnáno přes 40 % ekonomicky aktivních obyvatel. Je soustředěn převážně do Plzeňské aglomerace, zde se nachází pro Plzeňský kraj nejvýznamnější průmyslové podniky. Konkrétně v Plzni je soustředěna téměř třetina průmyslových subjektů. Mezi nejvýznamnější podniky, které zásadním způsobem ovlivňují ekonomiku kraje se řadí především Škoda Holding, Lasselsberger, DIOSS Nýřany, Železárny Hrádek aj.

Významné postavení v rámci Plzeňského kraje zaujímají i podniky působící

v potravinářském průmyslu. Jedná se např. o Plzeňský Prazdroj, Stock Bohemia či Bohemia Sekt Českomoravská vinařská ve Starém Plzenci. [2]

Mezi organizace s největším počtem zaměstnanců patří Fakultní nemocnice Plzeň, Psychiatrická léčebna Dobřany, Plzeňský Prazdroj a.s, Západočeská univerzita v Plzni, Panasonic AVC Networks Czech spol. s r. o. (výroba televizorů), YAZAKI Wiring Technologies Czech spol. s r. o. (výroba komponentů pro automobilový průmysl), VISHAY ELECTRONIC spol. s r. o. (výroba elektronických součástek), BORGERS CS spol. s r.o. (výroba plastových výlisků), MD ELMONT spol. s r. o.

(výroba izolačních vodičů a kabelů) a DAIKIN Industries Czech Republic spol. s r. o.

(výroba a oprava průmyslových chladících a vzduchotechnických zařízení). [21] [23]

Sídelní struktura

Specifikem regionu je velmi silný koncentrační charakter města Plzně. Ostatní sídla jsou relativně nerovnoměrně rozmístěna a působnost dalších významnějších měst v regionu dosahuje spíše lokálního významu. V čase docházelo ke zlepšování makroekonomické pozice regionu a to především díky stále rostoucímu regionální HDP, který byl ovlivněn dynamickým růstem průmyslové výroby. Důvodem růstu byl i příliv zahraničních investic do regionu. Plzeňský kraj je pro zahraniční investory přitažlivý nejen díky své poloze (sousedství s vyspělým Bavorskem), ale i díky dobré dopravní dostupnosti a vyspělé kultuře zpracovatelského průmyslu. Díky těmto výhodám v minulých letech došlo k rozvoji průmyslových zón (viz průmyslová zóny Borská pole). Zahraničním investicím dominuje japonský závod Matsushita Television Central Europe vyrábějící televizory Panasonic.[1] [2]

2.2 SWOT analýza Plzeňského kraje a jeho rozvoj

Podle regionální rozvojové agentury RERA, a. s., jež hraje významnou roli při přípravě a realizaci programů podporovaných ze zdrojů EU a která je mimo jiné regionálním centrem mezinárodní spolupráce, má SWOT analýza Plzeňského kraje následující podobu:

 silné stránky:

- diverzifikace místní ekonomiky (v rámci Plzeňského kraje působí ekonomicky silné a stabilní podniky v šesti oborech zpracovatelského průmyslu a v dopravě a logistice);

- připravená infrastruktura pro investory (jedná se zejména o lokality Borská pole, Bolevec a areál Škodových závodů);

- dopravní napojení na mezistátní silniční tahy (to umožňuje dobrou dosa- žitelnost zejména Německa a Rakouska);

- existence dynamických firem v sektoru malých a středních podniků (podle provedeného průzkumu je minimálně 85 % těchto firem stále rostoucích a představují tak velký potenciál pro rozvoj kraje);

- nadprůměrná produktivita práce v některých oborech (jedná se především o obory elektronického a elektrotechnického průmyslu, strojírenství, potravinářství a automobilového průmyslu);

- exportní orientace firem (zejména v oborech zpracovatelského průmyslu, auto- mobilového průmyslu a plastikářství);

- přítomnost institucí na podporu ekonomického rozvoje (např. Podnikatelské a inovační centrum Plzeň či Regionální rozvojová agentura Plzeňského kraje);

- kvalitně zpracovaný dokument v podobě Programu rozvoje města Plzně (mimo jiné zahrnující téma rozvoje inovací).

 slabé stránky:

- relativně malá velikost Plzeňského kraje;

- nízká mobilita pracovní síly;

- image města Plzně i celého regionu jako sídla převážně těžkého průmyslu a ne inovačních technologií;

- nízká exportní orientace firem působících v potravinářském průmyslu a výroby stavebních materiálů;

- nedostatečná kapacita nájemních prostor a budov pro investory;

- nedostatečná podpora v oblasti výzkumu a vývoje ze strany města i celého kraje;

- neexistence vize a strategie určené k rozvoji v oblasti průmyslu kraje;

- neexistence orgánu, jenž by byl zodpovědný za strategii výzkumu a vývoje v kraji;

- nedostatečný zájem představitelů kraje o rozvojové projekty a spolupráci s podnikatelskou sférou;

- velké rozdíly v řadě charakteristik mezi Plzní a jejím okolím a zbytkem kraje (jedná se zejména o rozdíly v průměrných mzdách, vzdělanostní struktuře či atraktivitě pro potencionální investory).

 příležitosti a hrozby (ty jsou uvedeny společně, protože u všech zmíněných příležitostí hrozí v případě jejich nezachycení vysoké riziko, že se transformují na závažné hrozby pro celý kraj):

- rozvoj aktivit souvisejících s aplikovaným výzkumem na Západočeské univer- zitě (hrozbu představuje jeho utlumení);

- příchod zahraničních i tuzemských investorů do žádoucích oborů (hrozbu představuje nenabídnutí odpovídající infrastruktury, což způsobí odchod investorů do konkurenčních destinací);

- rozvoj elektronického podnikání (tzv. e-business);

- příprava nových průmyslových zón (např. v Domažlicích, Klatovech a Horšov- ském Týně) a využití volných průmyslových areálů (např. v Nýřanech) a letiště v Líních;

- výstavba nájemních administrativních kanceláří a budov;

- rozvoj marketingových aktivit v rámci vědeckých oborů a využití jejich stáva- jícího potenciálu;

- zvyšující se vliv a sílící kompetence samosprávy na krajské i místní úrovni;

- zvyšující se nároky a požadavky na kvalifikační vybavenost pracovní síly v regionu;

- využití potenciálu stávajících investorů a podniků, jež v regionu v současné do- bě působí;

- využití operačních programů EU. [50]

Rozvoj Plzeňského kraje

Na základě SWOT analýzy kraje obsahuje následující tabulka doporučované prioritní oblasti rozvoje, přičemž významnou příležitost představují právě prostředky poskytované ze strukturálních fondů EU. Pro Plzeňský kraj jsou značným zdrojem příjmů, které slouží k jeho rozvoji a zvyšují tak jeho konkurenceschopnost.

Tabulka č. 3: Doporučované prioritní oblasti rozvoje pro Plzeňský kraj

Sféra Prioritní oblast

Vzdělávání Posílení technických oborů na Západočeské univerzitě v Plzni

Výzkum na VŠ Podpora propojení výzkumných týmů s aplikační sférou Výzkum v podnicích Podpora aplikovaného výzkumu ve významných

podnicích

Podpora mobility pracovníků výzkumu a vývoje mezi podniky a mezi podniky a VŠ

Podpora spolupráce výzkumu a vývoje institucí s podniky Průmysl Podpora základních technologických center a nových

pracovních míst v technologických centrech

Marketingová strategie na podporu průmyslových zón Finanční, marketingová a personální podpora řízení průmyslových zón

Investice Přilákání zahraničních investic do odvětví s vyšší přidanou hodnotou s využitím stávajících průmyslových kapacit v kraji

Inovační infrastruktura Implementace existující regionální inovační strategie Založení centra transferu technologií při Západočeské univerzitě

Zdroj: ČADIL, V., KOSTIĆ, M., HEBÁKOVÁ, L., POKORNÝ, O., VALENTA, O., VORLÍČKOVÁ, V., Analýza inovačního potenciálu krajů České republiky, 2008

2.3 Účetnictví krajských úřadů a jejich složek

Důležitým faktorem v rámci účetnictví krajských úřadů a jejich složek je především vymezení právní úpravy účetnictví jakožto i zásad jeho vedení, čemuž jsou věnovány následující podkapitoly.

2.3.1 Právní úprava účetnictví

Zpracování účetnictví krajských úřadů se řídí podle:

 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů,

 českých účetních standardů pro některé vybrané účetní jednotky, které vedou účetnictví podle vyhlášky č. 410/2009 Sb.,

 vyhlášky č. 410/2009 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro některé vybrané účetní jednotky, ve znění pozdějších předpisů. [11]

Složky krajských úřadů jsou organizace tímto úřadem zřizované a zakládané. Jedná se především o příspěvkové organizace, ale i obchodní společnosti. [11] V rámci Plzeňského kraje lze tyto organizace členit do kategorií: sociálních služeb, zdravotnictví, školství, dopravy a silničního hospodářství, kultury aj.

Příspěvkovou organizaci popisují Voltnerová a Trégl následovně: „Příspěvková organizace je právnickou osobou, která se řídí specifickou právní úpravou. Základní právní rámec je dán zákonem č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů. Samotné základní právní úpravě příspěvkových organizací je věnován § 27 až § 37 zákona o rozpočtových pravidlech. Zřizovatel má povinnost zapsat nově vzniklou příspěvkovou organizaci do obchodního rejstříku. Zákon o rozpočtových pravidlech v části týkající se příspěvkových organizací věnuje pozornost také specifickým vztahům, které mohou jít dopad do hospodaření organizace nebo na majetek zřizovatele, a to úvěrům, půjčkám a ručení, nákupu na splátky, nakládání s cennými papíry, poskytován darů a zřizování a zakládání právnických osob.“

(MADEROVÁ VOLTNEROVÁ, K., TRÉGL, P., 2011, s. 6)

Výše zmiňovaný zákon o rozpočtových pravidlech je však pouze základní úpravou, na které stojí vztah mezi zřizovatelem (územním samosprávním celkem) a jím zřízenou příspěvkovou organizací. Jeho aplikace souvisí i s celou řadou dalších právních

předpisů. V tomto ohledu je nezbytné zmínit zejména zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, který upravuje například pravomoci zastupitelstva a rady územního samosprávného celku. Dále se na příspěvkovou organizaci vztahuje i zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě či zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví a České účetní standardy. Důležitým faktem je, že příspěvková organizace není jen účetní jednotkou, ale jako právnická osoba i daňovým poplatníkem. Tudíž se na ni vztahují i veškeré zákony daňové soustavy České republiky. Opomenout nelze ani specifické právní předpisy, které upravují jednotlivé příspěvkové organizace a to v závislosti na jejich hlavním účelu a činnosti, pro které byly zřízeny.[4]

2.3.2 Zásady vedení účetnictví

Účetnictví krajských úřadů i jejich složek musí být vedeno tak, aby účetní závěrka sestavená na jeho základě, podávala věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace účetní jednotky s tím, že účetnictví, resp. zobrazení v účetnictví je:

 věrné, jestliže obsah položek účetní závěrky odpovídá skutečnému stavu zobrazenému v souladu s účetními metodami;

 poctivé, jsou-li při něm použity účetní metody způsobem, který vede k dosažení věrnosti;

 správné – nesmí být v rozporu se zákonem o účetnictví a ostatními předpisy, ani nesmí obcházet jejich účel;

 úplné – musí být zaúčtovány všechny účetní případy, týkající se účetního období a musí být sestavena účetní závěrka;

 průkazné – účetní záznamy musí být průkazné;

 srozumitelné – musí spolehlivě a jednoznačně určit obsah účetních případů a obsah účetních záznamů;

 přehledné a vedené způsobem zaručujícím trvalost účetních záznamů – musí být splněny povinnosti spojené s úschovou a zpracováním účetních záznamů po celou dobu dle zákona o účetnictví a zákona o DPH.[10] [48]

Jelikož se zpracování účetnictví krajských úřadů a jejich složek řídí podle zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, vtahuje se na tyto účetní jednotky i následující povinnost: „Účetní jednotka je povinna použít účetní metody způsobem, který vychází z předpokladu, že bude nepřetržitě pokračovat ve své činnosti a že u ní nenastává žádná skutečnost, která by ji omezovala nebo ji zabraňovala v této

činnosti pokračovat i v dohledné budoucnosti. V případě, že účetní jednotka má informaci o tom, že u ní taková skutečnost nastává, je povinna použít účetní metody způsobem tomu odpovídajícím, přičemž informaci o použitém způsobu jsou povinny uvést v příloze v účetní závěrce.“ (Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, § 7, odst. 3)

2.4 Krajský úřad Plzeňského kraje

Krajský úřad je jedním z orgánů Plzeňského kraje. Tento orgán vykonává přenesenou působnost s výjimkou věcí, které jsou zákonem svěřeny zastupitelstvu nebo zvláštnímu orgánu. V samostatné působnosti plní úkoly uložené mu zastupitelstvem a napomáhá činnosti výborů a komisí.[43]

Funkce krajského úřadu podle zákona č. 129/2000 o krajích jsou následující:

„Krajský úřad přezkoumává rozhodnutí vydaná orgány obce v řízení podle zvláštních zákonů, pokud není zákonem tato působnost svěřena zvláštnímu orgánu nebo zákon nestanoví jinak; ukládá sankce podle zákona; poskytuje odbornou a metodickou pomoc obcím; zabezpečuje koordinaci výstavby a provozu informačního systému kompatibilního s informačními systémy veřejné správy; provádí podle zvláštního právního předpisu kontrolu výkonu přenesené působnosti obcí; zřizuje funkci koordinátora pro romské záležitosti; vykonává další působnosti svěřené mu zákonem.“

(Zákon č.129/2000 Zákon o krajích/krajské zřízení, § 67, odst. 1) 2.4.1 Odbory Krajského úřadu Plzeňského kraje

V čele Krajského úřadu Plzeňského kraje stojí ředitel a dále je pak tvořen zaměstnanci zařazenými do úřadu. Krajský úřad je členěn na odbory a oddělení, přičemž KÚ PK je segmentován na 17 odborů, které s platným Organizačním řádem úřadu zpracovávají předmětnou agendu. Tyto odbory jsou přímo podřízeny řediteli úřadu a zástupcům ředitele pro jednotlivé oblasti. Organizační struktura KÚ PK je zobrazena níže. [43]

Obrázek č. 6: Organizační struktura Krajského úřadu Plzeňského kraje

Zdroj: Krajský úřad Plzeňského kraje, 2012

Jednotlivé odbory vystavují objednávky, faktury, připravují návrhy smluv, vydávají rozhodnutí či činí jiné právní úkony, které vedou ke vzniku závazků či pohledávek

Krajský úřad Plzeňského kraje

Oblast ředitele

Koordinátor projektu bezpečný kraj

Odbor kanceláře hejtmana Odbor

kanceláře ředitele

Odbor bezpečnosti a krizového řízení

Útvar interního auditu

Oblast zástupce ředitele pro ekonomiku a rozvoj

Koordinátor výstavby

Odbor fondů a programů EU

Odbor ekonomic- ký Odbor

investic a majetku

Odbor regionální- ho rozvoje

Oblast ředitele pro samosprávu a služby veřejnosti

Odbor kultury, památkové péče a cestovního ruchu

Odbor dopravy a silničního hospodářství

Odbor sociálních věcí

Odbor školství, mládeže a sportu

Odbor zdravotnictví Odbor životního

prostředí

Oblast zástupce ředitele pro vnitřní správu

Odbor informatiky Odbor kontroly,

dozoru a stížností Odbor vnitřních

věcí a krajský živnostenský úřad

Plzeňského kraje nebo k pohybu majetku kraje. O vzniku závazků a pohledávek odbory informují Odbor ekonomický, který vede příslušnou ekonomickou evidenci.[16]

2.4.2

Účetnictví se vede za účetní jednotku, tj. Plzeňský kraj, jako celek a to v souladu s platnou právní legislativou, která již byla zmíněna. Za účetní období je považován kalendářní rok. Cílem účetnictví této účetní jednotky je sledovat stav a pohyb majetku a jiných aktiv, závazků a jiných pasiv a zjišťovat výsledek hospodaření. KÚ PK účtuje podvojnými zápisy o skutečnostech, které jsou předmětem účetnictví, do období, s nímž tyto skutečnosti časově a věcně souvisí. [16]

Zpracování účetních záznamů v rámci této účetní jednotky probíhá elektronicky. Je využíván účetní software NAVISION, přičemž účetní jednotka má možnost přidání dalších softwarů, které umožňují elektronické zpracování účetních záznamů od zahájení hospodářské nebo finanční operace, vzniku pohledávky nebo závazku, přes jejich ověření až po konečné zaúčtování.[16]

V systémech probíhá i elektronické schvalování a podepisování. V jednotlivých systémech elektronicky nastavených schvalovacích postupů v rámci individuálních elektronických aplikací, jež jsou používané k zajištění oběhu účetních dokladů, jsou nastaveny pozice referent, správce odvětvového rozpočtu, příkazce operace, zástupce ředitele, ředitel úřadu, správce rozpočtu, vedoucí rozpočtu, FIN, hlavní účetní a věcný odsouhlasovač. Úřad nepřipouští sloučení funkce příkazce operace, správce rozpočtu a hlavní účetní. [16]

Výše zmíněné systémy jsou rovněž známé pod označením „workflow“ (zkráceně WF).

Věcný odsouhlasovač (konsultant)

Pozice věcného odsouhlasovače je v jednotlivých WF v příslušných elektronických aplikací nastavena jako pozice fakultativní (nezávazná). Věcným odsouhlasovačem může být kterýkoli zaměstnanec úřadu, jehož si osoba na jiné pozici, nebo-li dotazovatel, vybrala ke konzultaci a prostřednictví WF v příslušných elektronických aplikací mu odeslala elektronický dotaz na jeho vyjádření. Věcný odsouhlasovač je poté povinen dotazovateli poskytnout známé, dostupné a pravdivé informace. Nedochází však k přenosu odpovědnosti z dotazovatele na odsouhlasovače.[16]

Příkazce operace

Příkazcem operace může být jednak vedoucí příslušného odboru úřadu nebo jiný zaměstnanec tohoto odboru, jenž byl pověřený ředitelem úřadu. Příkazce operace je oprávněn k nakládání s veřejnými prostředky v rámci rozpočtu příslušné rozpočtové oblasti. Dále schvaluje, zda je operace správně zatříděna z hlediska rozpočtové skladby, provádí kontrolu věcné a formální správnosti operace a schvaluje provedení úhrady.

[16]

Správce rozpočtu

Správcem rozpočtu je vedoucí Oddělení rozpočtu a financování Odboru ekonomického nebo jiný zaměstnanec tohoto oddělení, rovněž pověřený ředitelem úřadu. Správce rozpočtu je odpovědný za správu rozpočtu Plzeňského kraje, kontroluje finanční krytí operací a prověřuje soulad s rozpočtem. [16]

Správce odvětvového rozpočtu

Tato osoba je navržena vedoucím příslušného odboru Krajského úřadu Plzeňského kraje a dále musí být pověřena výkonem této činnosti ředitelem úřadu. Mezi jeho povinnosti patří správa rozpočtu dané rozpočtové oblasti, sledování finančního krytí dané rozpočtové oblasti a kontrola náležitostí a evidence dodavatelských i odběratelských účetních a daňových dokladů. Odpovědnost za tyto činnosti i nadále nese příkazce operace. [16]

Hlavní účetní

Hlavní účetní je vedoucí Oddělení účetnictví Odboru ekonomického nebo jiný zaměstnanec, který je tímto odborem pověřený ředitelem úřadu. Osoba hlavního účetního je odpovědná za vedení účetnictví Plzeňského kraje. [16]

FIN

FIN je vedoucí Odboru ekonomického, popř. jím navržený a ředitelem úřadu pověřený zaměstnanec, který kontroluje finanční krytí operací. Avšak ani zde nedochází k přenosu odpovědnosti za rozhodnutí učiněná na jiných pozicích ve WF v příslušných elektronických aplikací. FIN sleduje cash flow schvalovaných plateb, dále schvaluje ve WF v elektronických aplikacích objednávky a tzv. iFaktury finančních operací

s finančním limitem 50 000 Kč a více. V elektronické aplikaci „Platební poukazy“ pak schvaluje veškeré finanční operace bez ohledu na uvedený finanční limit.[16]

Zástupce ředitele oblasti

Zástupce ředitele oblasti KÚ PK schvaluje ve WF v příslušných elektronických aplikacích finanční operace s finančním limitem 20 000 Kč a více. [16]

Ředitel

Ředitel Krajského úřadu Plzeňského kraje schvaluje ve WF v příslušných elektronických aplikacích finanční operace s finančním limitem 1 000 000 Kč a více.

[16]

Účetní software

Účetní software NAVISION se vyznačuje příjemným uživatelským prostředím. Každý uživatel má přidělené přihlašovací jméno (tzv. ID uživatele) a heslo, čímž je dostatečně zajištěna ochrana citlivých dat. Po přihlášení do programu se uživateli zobrazí aplikační okno, což je místo, ze kterého je prováděna veškerá činnost.

Obrázek č. 7: Ukázka aplikačního okna

Zdroj: Interní materiály Krajského úřadu Plzeňského kraje, 2012

Účetní program NAVISION se skládá z jednotlivých modulů, což je z obrázku patrné.

Jedná se o moduly: Správa financí, Prodej a marketing, Nákup, Sklad, Výroba,

Projekty. Levá část aplikačního okna se nazývá tzv. aplikační podokno, které obsahuje zástupce a další nabídky a slouží k otevření libovolného modulu v programu. K prvkům navigačního podokna dále patří tlačítko nabídky (to se nachází v dolní části navigačního podokna a určuje, která nabídka bude zobrazena), skupina nabídek (jde o část nabídky obsahující jednotlivé položky nabídky nebo jejich skupiny) a položky nabídky (odkazy k oknům nebo dialogovým oknům v programu). [16]

Obrázek č. 8: Ukázka aplikačního podokna Správa financí

Zdroj: Interní materiály Krajského úřadu Plzeňského kraje, 2012

Každá oblast v programu NAVISION má své vlastní nastavení, přičemž nejdůležitější nastavení je tzv. Nastavení financí. Toto okno se používání pro zadávání informací o tom, jak chce účetní jednotka provádět jednotlivé úkony. Okno Nastavení financí slouží např. k určení detailů zaokrouhlení faktury, kódu měny či formátu zápisu adres apod.

[16]

Obrázek č. 9: Ukázka aplikačního okna Nastavení financí

Zdroj: Interní materiály Krajského úřadu Plzeňského kraje, 2012

Dalším důležitým článkem účetního systému KÚ PK je účetní osnova. Ta je v rámci programu NAVISION nadefinována samotným uživatelem a může být libovolně doplňována a pozměňována. Účetní osnova je tvořena finančními účty, přičemž ji lze doplňovat o specifické finanční účty podle charakteru dané účetní jednotky. V záložce Účetní osnova tak lze sledovat pohyby na jednotlivých účtech, jejich salda a další případná nastavení. [16]

Obrázek č. 10: Ukázka okna Účetní osnova

Zdroj: Interní materiály Krajského úřadu Plzeňského kraje, 2012

Při zaznamenávání jakýkoliv pohybů v rámci účtování pak vznikají položky, jež jsou základním stavebním kamenem účtování. Tyto věcné položky reprezentující vlastní zápisy na finanční účty jsou nositeli veškerých účetních informací.

Důležitou součástí programu je též hlavní kniha. Program umožňuje její tisk za libovolné období kdykoliv během roku. Hlavní kniha je běžně přikládána jako příloha státních výkazů a daňového přiznání.

Pro vlastní nastavení účtování slouží v tomto účetním programu tzv. účtoskupiny, které se dělí na obecné účtoskupiny (např. obchod, zboží, DPH aj.) a speciální účtoskupiny (např. bankovní konta, dlouhodobý majetek, projekty aj.). Obě zmíněné účtoskupiny jsou propojeny v tabulce nesoucí název Nastavení obecného účtování. Zde je určeno, na který účet bude program účtovat jednotlivé prodeje, nákupy, spotřebu apod. Podstatné je, že uživatel může nastavit libovolný počet účtoskupin i jejich vzájemných kombinací a ke každé z nich může přiřadit různé finanční účty.

Oběh účetních dokladů v rámci účetní jednotky KÚ PK

Jedná se o postup, kterým musí každý příchozí účetní doklad projít od okamžiku jeho zaevidování v elektronické spisové službě až do okamžiku jeho úschovy. U vystavovaného účetního dokladu se jedná o postup mezi vyhotovením dokladu po okamžik jeho doručení adresátovi. [16]

Účetní doklady musí být předávány k oběhu v dostatečném předstihu, nejméně však sedm pracovních dní před termíny určenými v účetních dokladech (např. ve vztahu ke dni splatnosti či ke dni zdanitelného plnění), dále ve stanoveném počtu a určeným osobám tak, aby je bylo možno včas a řádně zpracovat. Na každé pozici ve WF v jednotlivých elektronických aplikacích je možné účetní doklad pozdržet jen po dobu, která je nezbytně nutná k jeho zpracování. Odpovědné osoby jsou tudíž povinny respektovat termíny stanovené v účetním dokladu tak, aby nedocházelo k sankčním postihům Plzeňského kraje. Jak již bylo zmíněno, v rámci účetní jednotky Krajského úřadu Plzeňského kraje je osobou odpovědnou za zaúčtování účetního případu vždy hlavní účetní.[16]

3 Charakteristika transferů

Evropská unie (dále jen EU) sdružuje v současnosti 27 členských států, které dohromady tvoří celkem 271 regionů. V rámci těchto regionů přetrvávají doposud velké ekonomické a sociální nerovnosti. Úsilí tzv. evropské politiky soudržnosti proto směřuje k dosažení rovnoměrného hospodářského a společenského rozvoje všech členských států a jejich regionů, což přispívá ke zlepšování konkurenceschopnosti EU jako celku. Prostřednictvím Evropského fondu pro regionální rozvoj (dále jen ERDF), Evropského sociálního fondu (dále je ESF) a Fondu soudržnosti dochází k investicím do tisíců projektů v regionech celé Evropy s cílem podpořit ekonomickou a sociální soudržnost a zmenšit tak rozdíly mezi jednotlivými členskými státy a jejich regiony.

Evropská politika hospodářské a sociální politiky (jinak známá i pod pojmem kohezní politika) tak s rozpočtem 347 miliard € na období let 2007 až 2013 představuje největší zdroj finanční podpory ne evropské úrovni pro investice do rozvoje a růstu jednotlivých členských států se záměrem umožnit daným regionů uspět na vnitřním trhu. [26] [6]

V první části této kapitoly jsou podrobně rozepsány evropské investice do ČR, tzn. regionální operační programy (především pak Regionální operační program NUTS II Jihozápad), tematické operační programy a evropská územní spolupráce.

V rámci evropských investic se krajské úřady ocitají nejčastěji v roli tzv. zprostředkujícího orgánu. Druhá část kapitoly pojednává o transferech, jež jsou poskytovány krajskými úřady přímo. Pozornost je věnována zejména tzv. eDotacím.

Následně je uvedena analýza rozdílů jednotlivých transferů v rámci KÚ PK z účetního hlediska. V poslední části kapitoly jsou pak charakterizovány obecné zásady uplatňované při přípravě, předkládání a posuzování projektů.

3.1 Evropské investice do České republiky

ČR má na programové období 2007 až 2013 k dispozici z evropských fondů celkem 26,69 miliard €, přičemž se jedná o 25,9 miliard € z hlediska tzv. Konvergenčního cíle (jde o cíl sbližování regionů s nízkou úrovní HDP a zaměstnaností, kde HDP na osobu je menší než 75 % průměru EU v letech 2000 až 2002), v rámci cíle Evropské územní spolupráce 0,4 miliardy € a v rámci Územní konkurenceschopnosti a zaměstnanosti rovněž 0,4 miliardy €. Dále bude Česká republika sama investovat 4,6 miliardy po dobu sedmi let.[26] [38]

Strategické plánování ČR pro období 2007 až 2013 je realizované prostřednictvím sedmnácti operačních programů, přičemž téměř 10 miliard € bude věnováno na zlepšení životního prostředí, 7,7 miliard € na dopravu, 5 miliard € na vědu a výzkum a 1,5 miliard € na podporu podnikání.[26]

3.1.1 Regionální operační programy

Pro období let 2007 až 2013 je v rámci cíle Konvergence připraveno sedm regionálních operačních programů (dále jen ROP), které jsou určené pro celé území ČR mimo Prahu.

Tyto ROP mají za cíl zvýšení konkurenceschopnosti regionů a to včetně urychlení jejich rozvoje a zvýšení atraktivity pro současné i budoucí investory. Každý ROP je samostatným dokumentem, jehož zřizovatelem je Regionální rada příslušného regionu soudržnosti. Následující graf uvádí alokaci prostředků z fondů EU v ČR pro ROP v cíli Konvergence. [39]

Graf č. 1.: Alokace prostředků z fondů EU v ČR pro ROP v cíli Konvergence

Zdroj: Fondy Evropské unie, 2010

Témata, na něž se ROP zaměřují, lze obecně shrnout do následujících oblastí:

 dopravní dostupnost a obslužnost (jedná se např. o výstavbu a rekonstrukci silnic II. a III. třídy, výstavbu stezek pro bezmotorovou dopravu, infrastrukturu pro veřejnou dopravu apod.);