Vysoká škola ekonomická v Praze
Fakulta informatiky a statistiky
Studijní program: Kvantitativní metody v ekonomice Studijní obor: Statistické a pojistné inženýrství
Prognóza vzdělanosti a lidský kapitál
Diplomantka: Soňa Konrádová
Vedoucí diplomové práce: doc. RNDr. Felix Koschin, CSc.
Školní rok: 2006/2007
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Prognóza vzdělanosti a lidský kapitál“ vypracovala samostatně a že jsem uvedla všechny použité prameny a literaturu, ze kterých jsem čerpala.
V Praze dne ...
...
podpis
Poděkování
Ráda bych na tomto místě poděkovala všem, kteří mi s touto prací pomohli, hlavně svému vedoucímu, panu doc. RNDr. Felixi Koschinovi, CSc., za poskytnutí dat a za cenné rady a připomínky.
Dále patří můj dík mé rodině a mým přátelům za finanční a morální podporu během celého studia. Svým rodičům bych ráda tuto práci věnovala.
Obsah
Abstrakt (česky)...- 1 -
Abstract (in English)...- 1 -
Úvod...- 2 -
1 Historický vývoj vzdělávání...- 4 -
1.1 Historie školství ...- 4 -
1.2 Vývoj vzdělanosti obyvatelstva ...- 6 -
1.2.1 Gramotnost...- 6 -
1.2.2 Nejvyšší dosažený stupeň vzdělání...- 7 -
2 Vzdělávání v současnosti...- 9 -
2.1 Český školský systém ...- 9 -
2.1.1 Mateřské školy...- 9 -
2.1.2 Základní školy...- 10 -
2.1.3 Střední školy ...- 11 -
2.1.4 Konzervatoře...- 13 -
2.1.5 Terciární vzdělávání ...- 13 -
2.1.6 Shrnutí...- 15 -
2.2 Vzdělanost obyvatelstva ...- 16 -
2.3 Mezinárodní srovnání ...- 17 -
2.3.1 Mezinárodní klasifikace ISCED ...- 18 -
2.3.2 Vzdělanost v zemích OECD ...- 20 -
3 Lidský kapitál...- 24 -
3.1 Definice lidského kapitálu ...- 24 -
3.2 Způsoby měření lidského kapitálu ...- 25 -
3.2.1 Délka vzdělávání...- 26 -
3.2.2 PISA...- 27 -
3.2.3 IALS...- 28 -
3.3 Výnosy z lidského kapitálu...- 30 -
3.3.1 Soukromá návratnost ...- 30 -
3.3.2 Společenská návratnost...- 32 -
3.4 Znalostní ekonomika...- 32 -
3.5 Celoživotní učení ...- 33 -
4 Prognóza vzdělanosti...- 36 -
4.1 Metoda vícestavové demografie ...- 37 -
4.2 Výpočet vstupních dat ...- 37 -
4.2.1 Střední stavy ...- 38 -
4.2.2 Úmrtnost ...- 43 -
4.2.3 Graduace ...- 44 -
4.3 Provedení prognózy ...- 46 -
4.3.1 Postup výpočtu...- 46 -
4.3.2 Prognóza na roky 2002 až 2006...- 52 -
4.3.3 Srovnání výsledků s odhadem ČSÚ...- 52 -
4.3.4 Prognóza na roky 2007 až 2011...- 54 -
4.4 Výsledky prognózy a jejich vliv na rozvoj lidského kapitálu...- 56 -
Závěr...- 59 -
Literatura...- 61 -
Internetové zdroje...- 61 -
Seznam příloh...- 63 -
Abstrakt
Tato diplomová práce se zabývá vzděláváním obyvatelstva a jeho vlivem na lidský kapitál. Nejprve je popsána historie a současná situace v českém školství. Nechybí ani pokus o mezinárodní srovnání. V další části se věnuji lidskému kapitálu. Je zde uvedena definice lidského kapitálu, způsoby jeho měření a výnosy, které můžou přinést investice do vzdělání. Na vzniku lidského kapitálu se totiž dosažené vzdělání ve velké míře podílí. V poslední části se pokouším o prognózu vzdělanosti, kterou jsem provedla pomocí metod vícestavové demografie, a posléze pak o interpretaci výsledků.
Abstract
This diploma thesis deals with education of population and its influence on human capital. Firstly I describe history and present situation in Czech educational system. In this part I also attempt to an international comparison. In another part I attend to human capital. There are definition of the human capital, methods of its measuring and return, which can bring investments in education, because human capital is influenced with an educational attainment too much. In the last part I try to construct a prediction of education. I apply methods of multistate demography. In the end I interpret results of my prediction.
Úvod
„Vzdělání má hořké kořínky, ale sladké ovoce.“
Tento citát pronesl Aristoteles ve 4. století před naším letopočtem. Myslím si, že je platný dodnes. Ve své práci bych se chtěla věnovat jak „hořkým kořínkům“
v podobě vzdělávání, tak „sladkému ovoci“, za které považuji lidský kapitál. V dnešní rychle se rozvíjející ekonomice, která je zaměřena na znalosti a dovednosti jednotlivých osob, je vzdělávání, které ve velké míře formuje lidský kapitál, pro život velmi důležité.
Bohužel se mu však na veřejnosti a v politice nevěnuje taková pozornost, jakou si zaslouží. Proto jsem se rozhodla věnovat se této oblasti ve své diplomové práci. Cílem práce je popis minulé a současné situace ve vzdělávání a vzdělanosti obyvatel, dále popis lidského kapitálu a vlivu vzdělávání na něj a především pak pokus o odhad budoucího vývoje vzdělanosti do roku 2011.
První dvě kapitoly jsou věnovány minulému a současnému stavu hlavně školského vzdělávání1. První kapitola se zabývá historií školství a postupným vývojem vzdělanosti obyvatel. Ve druhé kapitole se podívám na stávající situaci v této oblasti.
Nejprve popíši současný český školský systém a vzdělanost obyvatel při posledním Sčítání lidu, domů a bytů. Dále se v této kapitole zaměřím na mezinárodní srovnání.
Budu přitom vycházet z klasifikace, kterou používá OECD a kterou zde také popíši.
Pomocí faktorové a shlukové analýzy se poté pokusím najít země, které by si mohly být vzdělanostně blízké.
Třetí kapitola bude věnována lidskému kapitálu. Kromě samotné definice lidského kapitálu se budu zabývat způsoby jeho měření, přičemž se budu snažit vyzdvihnout vliv dosaženého vzdělání na výsledky těchto měření. Dále se pokusím najít výhody, které nám můžou investice do lidského kapitálu přinést. V části věnované znalostní ekonomice bude popsáno, ve kterých oblastech se klade na znalosti největší důraz. Na konci této kapitoly se zmíním o celoživotním učení, které lidský kapitál také značně ovlivňuje. Bohužel však je složité získat k němu podrobnější spolehlivá data, proto se mu budu věnovat spíše okrajově a v popisné formě.
V poslední čtvrté kapitole se pokusím pomocí metod vícestavové demografie zkonstruovat prognózu vzdělanosti do roku 2011. Vstupním rokem pro mě bude rok
1 Kromě školského vzdělávání existují i další formy vzdělávání, podrobněji se tomuto tématu budu věnovat na začátku druhé kapitoly.
2001. V tomto roce totiž bylo provedeno poslední Sčítání lidu, domů a bytů a máme z něj k dispozici potřebná data, která se jindy tak podrobně nezjišťují. Ve velké míře bude tato kapitola popisem postupu výpočtu, který je poměrně složitý, protože velké množství dat je potřeba nějakým způsobem odhadnout či dopočítat. Celou prognózu si rozdělím do dvou kroků. Nejprve udělám odhad na roky 2002 až 2006, který můžu následně srovnat s odhadem, který provádí Český statistický úřad. Ve druhém kroku pak udělám prognózu na roky 2007 až 2011. Výsledky mých výpočtů budou uvedeny v přílohách. Na závěr této kapitoly popíši, jaký vliv by tyto výsledky mohly mít na rozvoj lidského kapitálu.
1 Historický vývoj vzdělávání
Vzdělávání je patrně stejně staré jako lidstvo samo. Původně se jistě nejednalo o organizovanou formu učení, ale spíše o výchovu a předávání zkušeností z generace na generaci. První školy lze spatřit již v dobách před naším letopočtem, například ve staré Mezopotámii, Egyptě a Řecku. Do těchto dob se ale ve své práci vracet nehodlám. Spíše bych se chtěla poohlédnout po tom, jak se v nedávné minulosti vyvíjelo vzdělávání na území našeho dnešního státu. Myslím si, že malý návrat do minulosti není nikdy na škodu a může být v mnoha ohledech užitečný.
Nejprve se pokusím v krátkosti popsat, jak se u nás vyvíjely vzdělávací instituce a školský systém. V druhé části této kapitoly se pak podívám na to, jak se v minulosti měnila celková vzdělanost našeho obyvatelstva, konkrétně se zaměřím na vývoj gramotnosti a nejvyššího dosaženého stupně vzdělání.
1.1 Historie školství
Počátky školství u nás se datují do devátého století našeho letopočtu a jsou spojeny s příchodem Konstantina a Metoděje. Ti zde kromě šíření křesťanství zakládali první školy při farních orgánech, kostelech a klášterech. Původně se zde učili pouze kněží, postupem času se k nim přidávali i děti z vyšších společenských vrstev.
Rozkvět školství nastal za dob Karla IV. Za jeho vlády připadalo na jeden milion obyvatel přibližně 2 000 far, čímž se naše území zařadilo mezi nejpokročilejší v Evropě.
Tomuto panovníkovi také vděčíme za vznik první univerzity u nás, v roce 1348 byla založena v Praze Karlova univerzita. Tato univerzita měla původně 4 fakulty – teologickou, právnickou, lékařskou a artistní – a je považována za nejstarší univerzitu ve střední Evropě a devátou nejstarší univerzitu vůbec.
Počet škol postupně rostl a stejně tak rostl i počet obyvatel, kteří mohli školy navštěvovat. Zlom nastal za vlády Marie Terezie, která v roce 1774 školským zákonem zavedla povinnou školní docházku pro děti ve věku 6–12 let. V té době působily na vesnicích triviální školy (později obecné školy), kde se děti učily pouze náboženství, čtení, psaní a počítání, ve městech pak hlavní a normální školy (později měšťanky), které poskytovaly širší znalosti.
V letech 1848–1849 byla provedena Exnerova-Bonitzova reforma, která se týkala především středního školství. Tehdy vedle sebe existovala 8letá gymnázia zaměřená na humanitní směr vzdělávání a reálná gymnázia (reálky) specializující se na přírodovědecko-technický směr. Dále byla zavedena maturitní zkouška, která, podobně jako dnes, jejího nositele opravňovala ke vstupu na univerzitu. Postupně nabýval na síle náš jazyk, od roku 1850 se na všech gymnáziích v českých zemích vyučovala jako povinný předmět čeština.
Zajímavá byla novelizace školského zákona z roku 1883, která zavedla pro vesnické obyvatelstvo pouze polodenní vyučování a reagovala tak na tehdejší potřeby rodin, aby jim děti mohly pomáhat s hospodářstvím.
Po založení Československa se objevil požadavek na demokratizaci školství.
V letech 1920 a 1922 byly přijaty zákony, které zorganizovaly školskou správu. Začal růst počet českých škol a snižoval se počet německých škol. V této době byly také zavedeny mateřské školy pro děti předškolního věku.
Po roce 1948 s příchodem komunismu došlo k zestátnění všech typů škol. Byl vytvořen jednotný školský systém, který ve své podstatě platí doposud. Na začátku byly mateřské školy, potom následoval I. a II. stupeň základní školy, jejímž absolvováním žáci splnili povinnou školní docházku. Dále bylo možno pokračovat na školách III. stupně, které se začaly dělit na odborná učiliště, střední odborné školy a gymnázia.
Po absolvování čtyřleté střední školy a složení maturitní zkoušky bylo možné pokračovat na vysoké škole.
Po roce 1989 se v českém školství žádná převratná revoluce nekonala. S malými úpravami se převzal předchozí školský systém. Vítanou změnou bylo jistě odstranění výuky idejí komunismu. Byly znovu zavedeny církevní a soukromé školy a osmiletá gymnázia. Ve všech školách došlo k posílení právní subjektivity, na vysokých školách se zvýšil význam školního senátu. Novelizace školského zákona z roku 1995 umožnila vznik vyšších odborných škol jako alternativy k vysokým školám.
V současné době je v platnosti školský zákon z roku 20041. Novinkou tohoto zákona je přechod od pevných osnov k rámcovým vzdělávacím plánům, které dávají školám a učitelům větší autonomii při organizování výuky.
1 č. 561/2004 Sb.
1.2 Vývoj vzdělanosti obyvatelstva
S vývojem školského systému souvisí vývoj vzdělanosti obyvatel. Před zavedením povinné školní docházky se zkoumala pouze gramotnost obyvatelstva, tedy to zda osoba umí číst, psát a počítat. Také v prvních letech po zavedení povinné školní docházky se sledovala pouze gramotnost, protože v populaci ještě bylo velké množství starších osob, které byly negramotné. Postupem času však negramotných ubývalo a začalo být zajímavější sledovat stupeň nejvyššího dosaženého vzdělání.
1.2.1 Gramotnost
Po zavedení povinné školní docházky došlo k vysokému stupni skolarizace (školního zapojení). Koncem 18. století chodilo do škol 60–70 % dětí, v roce 1860 to pak bylo již 97 %1. Nutno podotknout, že u nás na rozdíl od některých jiných evropských zemích nebyl nikdy příliš velký rozdíl v účasti chlapců a dívek na povinné školní docházce.
Z toho vyplývá, že už v 19. století většina naší populace uměla číst i psát. Údaje o gramotnosti obyvatelstva můžeme najít ve sčítáních lidu od roku 1890 do roku 1930. V roce 1890 žilo u nás 5 % negramotného obyvatelstva, v roce 1900 se podíl negramotných snížil na 3 %, v roce 1910 pak na 2 %2.
Vývoj negramotnosti v období první republiky je uveden v tabulce 1-1 na následující straně. Zajímavé je, že v roce 1921 se do tohoto ukazatele započítávalo obyvatelstvo starší pěti let, tedy i žáčci, kteří se teprve učili číst a psát, zatímco v roce 1930 správněji obyvatelstvo starší deseti let. Proto nejsou údaje mezi sledovanými roky vzájemně srovnatelné. Nejnižšího stupně negramotnosti dosahovali v obou letech židé, naopak nejvyššího stupně lidé v naší republice trvale bydlící, ale mající jinou národnost, než jaké jsou uvedené v tabulce. Patrný je také rozdíl mezi Čechami a Moravou, kde bylo negramotných více.
1 Podle Srba [15].
2 Podle Srba [15].
Tabulka 1-1 Negramotnost za první republiky
Muži Ženy Celkem
Z 1 000 obyvatel neumělo
číst ani psát 1921* 1930** 1921* 1930** 1921* 1930**
Národnost Čechy:
československá 19,1 9,8 28,3 16,6 23,8 13,3
německá 23,1 7,9 27,0 11,1 25,2 9,6
židovská 4,3 3,9 10,8 2,9 7,5 3,4
jiná 60,2 101,0 62,5 82,5 60,9 95,7
cizinci 31,8 20,6 29,2 14,1 30,6 17,4
Celkem 20,6 9,7 27,9 14,9 24,4 12,4
Národnost Morava a Slezsko:
československá 29,6 11,5 35,1 18,9 32,5 15,3
polská 46,8 8,2 52,4 10,4 49,6 9,4
německá 24,2 22,0 27,0 27,4 25,7 24,8
židovská 15,1 5,7 18,9 7,5 17,0 6,6
jiná 123,1 174,7 103,5 74,3 113,3 149,2
cizinci 79,1 38,3 71,3 38,0 75,1 38,1
Celkem 30,2 12,2 34,5 17,4 32,5 14,9
Národnost Úhrn:
československá 22,7 10,4 30,6 17,4 26,8 14,0
polská 46,8 8,0 52,4 10,9 49,6 9,6
německá 23,4 22,0 27,0 27,4 25,3 24,8
židovská 11,0 4,9 15,9 5,6 13,5 5,2
jiná 78,4 126,9 82,2 80,0 79,8 113,9
cizinci 54,8 27,3 50,8 23,8 52,8 25,5
Celkem 24,0 10,6 30,0 15,7 27,1 13,2
* Obyvatelstvo starší 5 let.
** Obyvatelstvo starší 10 let.
Zdroj: Český statistický úřad (Sčítání lidu 1921, 1930)
1.2.2 Nejvyšší dosažený stupeň vzdělání
Od sčítání lidu v roce 1950 až doposud se již nezjišťuje gramotnost lidí (tedy to, zda umí číst i psát), ale stupeň nejvyššího dosaženého vzdělání. Zahrnuje se veškeré obyvatelstvo starší 15 let, tedy i studenti, kteří ještě svou vzdělávací dráhu neukončili.
V tabulce 1-2 na následující straně najdeme nejvyšší dosažené vzdělání obyvatel podle pohlaví. Je patrné, že v minulosti ženy dosahovaly nižších stupňů vzdělání než muži. Postupem času se tyto rozdíly snižují a dá se očekávat, že časem zmizí úplně.
Tabulka 1-2 Nejvyšší dosažené vzdělání podle pohlaví (v %)
1950 1961 1970 1980 1991 2001
Nejvyšší dosažené
vzdělání muži ženy muži ženy muži ženy muži ženy muži ženy muži ženy základní,
bez vzdělání 80,1 86,3 78,3 83,0 39,4 66,0 34,0 54,6 25,0 41,3 16,9 29,6 střední
(bez maturity) 10,4 9,2 7,3 7,9 40,0 18,8 41,1 24,6 43,1 28,2 45,3 31,1 úplné střední
všeobecné 2,9 1,4 3,4 2,5 3,2 3,5 3,2 3,9 3,3 5,0 3,7 6,2 úplné střední
odborné 4,3 1,8 7,0 5,3 11,6 9,0 14,2 13,0 18,1 19,3 21,8 24,8 vysokoškolské 1,6 0,3 3,6 0,9 5,1 1,9 6,9 3,2 9,4 5,1 10,8 7,1 nezjištěné 0,7 1,0 0,4 0,4 0,7 0,8 0,6 0,7 1,1 1,1 1,5 1,2
Zdroj: Český statistický úřad (Sčítání lidu 1950 – 2001)
V grafu 1-1 vidíme postupné změny vzdělanosti celé populace. Velký pokles je u lidí pouze se základním vzděláním, kterých v roce 1950 bylo 83,3 %, zatímco v roce 2001 pouze 23,4 %. U všech ostatních úrovní vzdělání dochází k postupnému růstu, největší zlom nastal mezi roky 1961 a 1970, kdy například podíl osob se středním vzděláním bez maturity se téměř zečtyřnásobil1.
Graf 1-1 Nejvyšší dosažené vzdělání celé populace
0%
20%
40%
60%
80%
100%
1950 1961 1970 1980 1991 2001
rok sčítání
nezjištěné základní, bez vzdělání střední (bez m aturity) úplné střední vš eobecné úplné střední odborné vysokoš kolské
Zdroj: Český statistický úřad (Sčítání lidu 1950 – 2001)
1 V roce 1961 m lo st ední vzd lání bez maturity 7,7 % obyvatelstva staršího 15 let, zatímco v roce 1970 to bylo 28,9 %.
2 Vzdělávání v současnosti
Co to vlastně vzdělávání je? Každý si pod tímto pojmem jistě něco vybaví, ale definovat ho není vůbec jednoduché. Mezinárodní organizace OECD vymyslela při zavádění mezinárodní klasifikace ISCED 91 následující definici:
„Vzdělávání je organizovaná a soustavná činnost vedoucí ke změně chování, znalostí, schopností, postojů, názorů či kvalifikací.“
Této definici odpovídá především tzv. školské (v anglické terminologii formal) vzdělávání, které se vztahuje k systému škol a vede k získání nějakého oficiálního certifikátu, ať již vysvědčení, výučního listu, maturitního vysvědčení, či vysokoškolského diplomu. Kromě něj ještě existují neškolské (non-formal), neformální (informal) a nahodilé (random) vzdělávání. Neškolské vzdělávání je organizovaná výuka vedoucí k nějakému cíli, která nesplňuje definici školského vzdělávání, např.
autoškola či kurzy účetnictví. Neformální učení již není organizované, ale je cílené.
Patří sem například zácvik od kolegy v práci či vzdělávání samouků. Při náhodném vzdělávání si člověk většinou ani neuvědomuje, že se vzdělává. Odehrává se nahodile v každodenním životě, například při čtení novin či poslechu rádia. V této kapitole se zaměřím na školské vzdělávání, ke kterému jako jedinému jsou k dispozici podrobná data.
2.1 Český školský systém
Na tomto místě se pokusím představit jednotlivé stupně a typy škol v naší republice. Zaměřím se na to, co je pro každý stupeň specifické a ke každému z nich přidám některá zajímavá data ze školního roku 2005/2006, případně z nich sestrojený graf. Většinu následujících údajů jsem čerpala z Vývojové ročenky školství ČR [24].
2.1.1 Mateřské školy
Předškolní vzdělávání v České republice zajišťují především mateřské školy (MŠ). Jsou určeny převážně dětem od 3 do 6 let věku2. Docházka do nich není povinná, i tak je ale navštěvuje velké procento dětí a to i přesto, že se za ně musí, až na poslední
1 Podrobněji se této mezinárodní klasifikaci budu věnovat v podkapitole 2.3.1.
2 Výjimečně jsou zde mladší děti, častěji pak starší děti s odloženou školní docházkou.
ročník před nástupem do základní školy, platit. Počet mateřských škol v čase mírně klesá, což je pravděpodobně způsobeno nepříznivým demografickým vývojem a slučováním některých škol pod jedno ředitelství, protože zájem rodičů o tato zařízení se v čase příliš nemění.
Ve školním roce 2005/2006 v naší zemi působilo 4 834 mateřských škol a navštěvovalo je celkem 278 480 dětí. Více než polovinu tvořily malé školy do 50 dětí1. Podíl 3–5letých dětí navštěvujících tato zařízení na příslušné věkové skupině se odhaduje kolem 90 procent.
2.1.2 Základní školy
V současné době se povinná devítiletá školní docházka uskutečňuje především na základních školách (ZŠ)2. První stupeň základní školy (1.–5. ročník) navštěvuje až na výjimky3 celá generace 6–10letých. Na druhém stupni (6.–9. ročník) dochází k prvnímu dělení dětí, obvykle ti nejnadanější odcházejí na víceletá gymnázia, výjimečně pak na taneční konzervatoře.
Počet škol v čase mírně klesá, což je opět způsobeno především demografickým poklesem a slučováním některých škol. Ve školním roce 2005/2006 se u nás nacházelo 4 474 základních škol4, které navštěvovalo celkem 916 593 žáků, z toho běžné základní školy 457 954 dětí na prvním stupni a 423 740 dětí na druhém stupni5. Na víceletých gymnáziích a tanečních konzervatořích se ve školním roce 2005/2006 celkově vzdělávalo 43 388 žáků. Nejvíce škol je veřejných, jejichž zřizovatelem je obec, mnohem méně pak škol soukromých a církevních6. Převažují malé školy do 200 žáků, přičemž nejvíce škol má do 50 žáků (téměř třetina všech základních škol).
1 Mateřských škol do 50 dětí bylo 2 843, od 51 do 100 dětí 1 237 a nad 100 dětí 630.
2 Před školním rokem 1995/1996 se poslední ročník povinné devítileté školní docházky uskutečňoval na středních školách.
3 Část dětí má odloženou školní docházku a začne navštěvovat školu až v 7 letech, navíc je zde možné individuální vzdělávání bez pravidelné účasti dítěte ve škole. Pouze minimum dětí je od povinné školní docházky osvobozeno úplně, jedná se převážně o děti těžce mentálně postižené, avšak i část z nich se vzdělává na školách pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, které mohou být tvořeny 10 ročníky: první stupeň má 6 ročníků a druhý stupeň zbylé 4 ročníky.
4 Zahrnuty i základní školy pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, bez nich zde bylo 3 741 základních škol.
5 Zbytek tvoří žáci škol pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami.
6 Ve školním roce 2005/2006 bylo veřejných základních škol 3 686, soukromých 31 a církevních 24.
2.1.3 Střední školy
Střední školy (SŠ) následují po ukončení základní školy a jejich absolvování již není povinné. Přesto je navštěvuje přes 90 % mladých lidí z populace 15–18letých.
Poskytují buď všeobecné vzdělání na gymnáziích, nebo odborné vzdělání na středních odborných školách (SOŠ), středních odborných učilištích (SOU) a odborných učilištích (OU). Od minulého školního roku se však již toto tradiční dělení neaplikuje a všechny tyto školy se vykazují jako střední školy. Zde zůstanu u tradičního rozdělení, protože si myslím, že může být užitečné. I na tomto stupni studia převažují veřejné školy1. V grafu 2-1 je zachycena struktura nově přijatých žáků ve školním roce 2005/2006 podle jednotlivých typů škol.
Graf 2-1 Nově přijatí na střední školy
4leté
víceleté s výučním
lis tem s maturitou
nás tavby
s maturitou nástavby
0 10 000 20 000 30 000 40 000 50 000 60 000 70 000
Gym názium SOŠ SOU
Zdroj: ÚIV [24]
Z grafu je patrné, že většina nově přijatých si volí studium ukončené maturitní zkouškou, zatímco klasické učební obory ukončené výučním listem zůstávají stát v pozadí (pokud vynechám nástavbové studium, tak do učebních oborů bez maturity vloni nastoupila necelá třetina nově přijatých). V čase je právě pokles zájmu o učební obory patrný, zároveň roste poptávka po nástavbovém studiu, kde si část absolventů učebních oborů doplňuje maturitu2.
Gymnázia se dělí na čtyřletá, kam chodí žáci po ukončení povinné školní docházky, a víceletá3 (šesti a osmiletá). Vzdělání na nich je ukončeno maturitní zkouškou a jejich hlavním úkolem je připravit žáky pro studium na vysokých školách.
1 Ve školním roce 2005/2006 zde působilo 1938 středních škol, z nichž 1 533 bylo veřejných, 363 soukromých a 42 církevních.
2 Zatímco ve školním roce 2000/2001 bylo do studia nezakončeného maturitní zkouškou přijato celkem 51 483 dětí a do nástavbového studia 17 568 žáků, v loňském roce to bylo 41 479 do učebních oborů a 21 639 do nástaveb.
3 Obnovena po roce 1989.
Počet gymnázií se v čase příliš nemění, zvyšuje se však počet žáků, kteří je navštěvují a to zejména u čtyřletých gymnáziích. Ve školním roce 2005/2006 zde působilo 354 gymnázií a navštěvovalo je 144 348 žáků, z čehož 58 414 čtyřletá gymnázia (G) a 85 934 víceletá gymnázia – 43 048 nižší stupeň (NG) a 42 886 vyšší stupeň (VG).
Celková úspěšnost přijetí byla v průměru 61,5 %, u čtyřletých gymnázií 74,9 %, u šestiletých 43,6 % a u osmiletých 52,4 %.
Střední odborné školy se zaměřují především na přípravu žáků pro výkon jejich budoucího povolání. Absolventi však po jejím ukončení mají možnost pokračovat na vysokých či vyšších odborných školách, protože i tento typ vzdělávání je většinou ukončen maturitní zkouškou. Kromě středního vzdělání s maturitou poskytují SOŠ i nástavbové studium a minimálně střední vzdělání ukončené výučním listem1. V minulém školním roce u nás bylo 913 středních odborných škol s celkovým počtem žáků 227 4182. Denního studia se účastnilo 207 241 žáků, z čehož 204 200 středního vzdělávání ukončeného maturitou, 559 středního vzdělávání ukončeného výučním listem a 2 482 nástavbového studia3. V čase se počet SOŠ příliš nemění, jejich počet se pohybuje kolem 900, přibližně sto z nich je určeno pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Úspěšnost přijetí je na tomto typu škol v průměru 80,4 %, může se však značně lišit podle zaměření a pověsti školy.
Střední odborná učiliště připravují své žáky na vstup na pracovní trh. Většina z nich je ukončena závěrečnou zkouškou a získáním výučního listu, i když v malé míře mohou být zakončeny maturitní zkouškou, případně umožňují získání maturity v nástavbovém studiu. Odborná učiliště jsou určena především pro absolventy speciálních základních škol. Ve vykazování se většinou oba tyto typy slučují pod pojem střední odborná učiliště, protože často působí pod jedním ředitelstvím. Loňský školní rok na tomto typu škol studovalo 205 582 učňů na 737 středních odborných učilištích4. Na nejžádanějším denním studiu se vzdělávalo 172 204 žáků, z nich 120 705 získá výuční list, 32 328 složí maturitní zkoušku a 19 171 bylo na nástavbovém studiu5.
1 Ve školním roce 2005/2006 si vzdělání na SOŠ ukončeného výučním listem zvolilo 83 nově přijatých, proto tato možnost studia není v grafu 2-1 vůbec patrná.
2 Zahrnuje i školy pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, bez těchto škol zde působilo 798 SOŠ s 224 408 žáky.
3 Údaje bez škol pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami.
4 Zahrnuje i školy pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, bez těchto škol zde bylo 548 SOU se 189 742 učni.
5 Údaje bez škol pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami.
Střední odborná učiliště mají nejvyšší úspěšnost přijetí, a to v průměru 91,4 %. I zde však hraje roli zaměření té které školy.
2.1.4 Konzervatoře
Konzervatoře jsou zvláštním typem škol. Až do minulého školního roku se vykazovaly společně se středoškolským vzděláním, vloni pak poprvé samostatně. Tyto školy kromě všeobecného vzdělávání rozvíjejí umělecké schopnosti svých žáků v oborech hudba, tanec, zpěv a hudebně dramatické umění. Žáci zde mohou po čtyřech (případně šesti1) letech získat maturitní zkoušku a po dalších dvou letech pak složením absolutoria vyšší odborné vzdělání.
Počet konzervatoří se v čase příliš nemění, v loňském školním roce u nás bylo 16 konzervatoří, 13 veřejných, 2 soukromé a 1 církevní, a navštěvovalo je celkem 3 495 žáků, 80 % z nich šestileté studium a zbytek osmileté studium. Úspěšnost přijetí na tento typ škol byla v prvním kole pouze 30,8 %.
2.1.5 Terciární vzdělávání
Pod pojem terciární vzdělávání zahrnujeme většinu vzdělávání, které následuje po získání maturitní zkoušky. Dělí se na vysokoškolské a nevysokoškolské studium.
Vysokoškolské vzdělávání se již tradičně odehrává na vysokých školách. V současnosti se studuje na bakalářských, magisterských a doktorských studijních programech, a to prezenční, kombinovanou, či distanční formou. Nevysokoškolské vzdělávání zajišťují především vyšší odborné školy (VOŠ)2. Tyto školy jsou prakticky zaměřenou alternativou k vysokým školám a využívají je především absolventi středních odborných škol. Lze zde studovat denní a dálkovou formu. Absolventi VOŠ získávají titul diplomovaný specialista (DiS.), který je u nás bohužel podobně jako titul bakalář (Bc.) zatím málo uznávaný.
V minulém školním roce se na 240 školách terciárního typu celkově pomaturitně vzdělávalo 327 317 studentů. Nově přijatých bylo 75 084, jejich podíl na generaci 19letých činil 44,5 %, na počtu maturantů pak 69,6 %. Rozdělení nově přijatých do jednotlivých programů znázorňuje graf 2-2 na následující straně.
1 Na oboru tanec, kam se odchází po ukončení páté třídy základní školy.
2 V malé míře i konzervatoře v posledních dvou letech studia.
Graf 2-2 Nově přijatí v roce 2005 na terciární vzdělávání
distanční a komb. Bc.
16%
prezenční Ph.D.
distanční a 4%
komb. Mgr.
1%
distanční a komb. Ph.D.
2%
prezenční Bc.
51%
denní VOŠ 13%
dálkové VOŠ 2%
prezenční Mgr.
11%
Zdroj: ÚIV (Vývojová ročenka školství ČR, rok 2000/2001 – 2005/2006)
Nejvíce nově přijatých je na bakalářských studijních programech, prezenčních i jiných, následovanými vyššími odbornými školami a magisterskými programy. Do doktorských studijních programů, které jsou o úroveň výš než všechny předchozí a podmínkou přijetí do nich je absolvování magisterského studijního programu, se přijímá jen omezené množství studentů.
Důležité je vědět, kdo se zahrnuje pod pojem nově přijatý. Na vysokých školách to je student, který je poprvé ve svém životě přijat ke studiu na vysoké škole. Pokud v tomto studiu neuspěje a je znova přijat na stejnou či jinou školu, již se mezi nově přijaté nezapočítává. Podobně se mezi nově přijaté neřadí ani studenti pokračující na navazujícím magisterském programu po úspěšném získání titulu bakalář. Trochu rozdílná je situace u vyšších odborných škol, které zatím nevedou tak podrobné statistiky. Proto se stává, že studenti, kteří přejdou z vyšší odborné školy na vysokou školu, se dostávají znovu mezi nově přijaté na terciární úrovni. Dále se mezi nově přijaté řadí všichni studenti začínající doktorský studijní program.
Vyšších odborných škol bylo loni 176 a studovalo na nich 28 792 žáků.
Nejčastěji nastupují ke studiu absolventi SOŠ, mnohem méně pak absolventi gymnázií a SOU1. Šance na přijetí byla u všech absolventů kolem 65 %. Na denní formu studia na VOŠ přichází 73 % absolventů ihned po škole, ostatní odjinud. Počet nově přijatých se na tomto typu škol v čase příliš nemění, v období 2001–2005 se pohyboval kolem 12 tisíc.
1 Ve školním roce 2005/2006 bylo ke studiu přijato 8 674 absolventů SOŠ, 2 752 absolventů gymnázií, 1 759 absolventů SOU a 7 absolventů středních integrovaných škol.
Vysokých škol u nás v loňském roce působilo 64 se 120 fakultami a 298 525 studenty. Nově přijaté tvořili skoro stejným dílem absolventi SOŠ a gymnázií, v malé míře pak absolventi SOU1. Největší šanci na přijetí měly absolventi gymnázií (přes 70 %), podobnou pak absolventi SOŠ a SOU (přes 50 %). Úspěšnost přijetí však značně záleží na oboru, tradičně největší je u studia technických oborů, nejmenší na právnických, lékařských a uměleckých školách. V čase je patrná rostoucí kapacita vysokých škol, zatímco ve školním roce 2000/2001 bylo nově přijato 44 673 studentů, v minulém školním roce jich bylo již 63 743. Dále došlo ke změně struktury nově přijatých. Zatímco dříve převažovaly dlouhé magisterské studijní programy, dnes většina škol nabízí dvoustupňové studium rozdělené na obvykle tříletý bakalářský program a po jeho absolvování možnost pokračování na navazujícím magisterském programu.
2.1.6 Shrnutí
Na závěr této podkapitoly jsem se pokusila o malé grafické shrnutí. Na grafu 2-3 je znázorněno, kolik žáků a studentů v minulém školním roce navštěvovalo jednotlivé typy škol.
Graf 2-3 Počet studentů ve šk. roce 2005/2006 na jednotlivých typech škol
MŠ
ZŠ-1.st.
ZŠ-2.st.
NG
VG+G SOŠ SOU
VŠ
SOŠ SOU
VOŠ 0
50 000 100 000 150 000 200 000 250 000 300 000 350 000 400 000 450 000 500 000
MŠ ZŠ-1.st. ZŠ-2.st. SŠ nástavby konz. terc. doktorát Stupeň vzdě lávání
Počet studentů
Zdroj: ÚIV (Vývojová ročenka ČR)
Díky rozdílné délce studia na jednotlivých stupních nejsou sloupce v grafu porovnatelné. Volba sloupců však není náhodná, ale zhruba odpovídá jednotlivým úrovním mezinárodní klasifikace ISCED, jak ukážu dále. Problém je u konzervatoří,
1 Absolventů SOŠ bylo 35 874, absolventů gymnázií 34 327, absolventů SOU 4 962, ostatních 577, bez uvedeného vzdělání 4 271.
které procházejí více stupni. Proto jsem je v tomto grafu znázornila samostatně.
Vzhledem k jejich malému počtu nejsou v grafu téměř ani patrné. Myslím si tedy, že když je při prognóze, které se budu věnovat v kapitole 4, vynechám, nedopustím se vážné chyby a přitom si dost ulehčím práci.
2.2 Vzdělanost obyvatelstva
Zajímavý je pohled na vzdělanost obyvatel podle věku, který nám ukazuje, jak se lidé vzdělávali v minulosti. Tyto údaje se pravidelně zjišťují ve Sčítání lidu, domů a bytů (SLDB). Data z minulého sčítání v roce 2001 jsem použila pro sestrojení pyramid života podle nejvyššího dosaženého vzdělání, které jsou v grafu 2-4. Je nutné si uvědomit, že se jedná o stav populace k 1. 3. 2001. O přepočet na střední stavy se pokusím ve čtvrté kapitole věnované prognóze.
Graf 2-4 Pyramidy života podle nejvyššího dosaženého vzdělání (k 1. 3. 2001)
Maxim álně základní vzdělání
300 200 100 0 100 200 300
20–24 25–29 30–34 35–39 40–44 45–49 50–54 55–59 60−64 65−69 70−74 75−79 80−84 85−89 90−9495+
Tisíce
Středoškolské bez m aturity
300 200 100 0 100 200 300
20–24 25–29 30–34 35–39 40–44 45–49 50–54 55–59 60−64 65−69 70−74 75−79 80−84 85−89 90−9495+
Tisíce
Středoškolské s m aturitou+nástavby
300 200 100 0 100 200 300
20–24 25–29 30–34 35–39 40–44 45–49 50–54 55–59 60−64 65−69 70−74 75−79 80−84 85−89 90−9495+
Tisíce
Vysokoškolské+vyšší odborné
300 200 100 0 100 200 300
20–24 25–29 30–34 35–39 40–44 45–49 50–54 55–59 60−64 65−69 70−74 75−79 80−84 85−89 90−9495+
Tisíce
Zdroj: Sčítání lidu, domů, bytů 2001
Do grafu jsem zahrnula jen obyvatelstvo starší 20 let. K dispozici byly i údaje za mladší generace, ale ty nebyly příliš zajímavé, protože je z velké části tvoří děti a studenti, kteří se dále vzdělávají. Proto většina z nich patřila do skupiny s maximálně základním vzděláním.
Pouze základní vzdělání mají mnohem více ženy než muži, a to především u vyšších věkových skupin od 45 let. Myslím si, že to může být způsobeno částečně tím, že tyto ženy studovaly v dobách před druhým demografickým přechodem a byla pro ně důležitější rodina než vzdělávání a budování kariéry. Z grafu dále vidíme, že v posledních letech se většina lidí snaží získat vyšší formy vzdělání než pouze základní.
Velký zájem byl v minulosti o střední vzdělání bez maturity, lidé s tímto vzděláním jsou v populaci zastoupeni nejvíce. Tohoto vzdělání dosahovali dříve častěji muži než ženy. Pro nižší věky je patrný klesající zájem o tento typ vzdělání a rostoucí zájem o střední vzdělání s maturitou. Zub u generace 25–29letých je způsoben baby boomem v sedmdesátých letech, který vyvolala tehdejší propopulační opatření (navíc posílená skutečností, že v plodivém věku byly ženy z baby boomu po druhé světové válce).
V současné době je nejvíce žádané středoškolské vzdělávání ukončené maturitní zkouškou. O tento typ studia v minulosti měly a stále jeví větší zájem ženy.
Vysokoškolsky vzdělaných je více mužů než žen, ale v nejnižších věkových skupinách se tyto rozdíly stírají, v generacích 20–24 a 25–29 let dokonce převažují vysokoškolsky vzdělané ženy. Vliv na to zřejmě bude mít fakt, že je do tohoto grafu zahrnuto i vyšší odborné vzdělání, o které mají tradičně vyšší zájem právě ženy.
2.3 Mezinárodní srovnání
Při srovnávání školského vzdělávání mezi jednotlivými zeměmi narážíme na řadu problémů. Tím nejpodstatnějším jsou značné rozdíly ve školských systémech jednotlivých zemí. Proto byla zavedena mezinárodní klasifikace úrovní vzdělávání (v anglické terminologii: International Standard Classification of Education), známá pod zkratkou ISCED. Právě na tuto klasifikaci se zde zaměřím. Kromě toho se pokusím o mezinárodní srovnání členských zemí OECD v oblasti školství.
2.3.1 Mezinárodní klasifikace ISCED
Tuto klasifikaci úrovní vzdělávání uznávají mezinárodní organizace (např.
UNESCO, OECD, Eurostat) a jejím hlavním úkolem je umožnit mezinárodní srovnání školských systémů a úrovní vzdělanosti obyvatelstva jednotlivých států. V současnosti je platná verze ISCED 97. Ta má 7 základních stupňů, které se případně dále dělí do podstupňů. K dispozici jsou podrobné manuály, pomocí kterých by měla být schopna každá země převést svůj školský systém do této klasifikace.
Na tomto místě popíši jednotlivé stupně ISCED 97 a zařadím do nich školský systém České republiky. Informace jsem čerpala z publikace [20], ve které lze nalézt navrhované zařazení vzdělávacích programů jednotlivých států OECD do této klasifikace.
Ø ISCED 0 – Preprimární úroveň vzdělání
Do této úrovně patří předškolní zařízení, u nás především mateřské školy, příp.
přípravné třídy na základních školách pro sociálně znevýhodněné děti. Úlohou je zde připravit děti na školní prostředí. Věk dětí v této úrovni vzdělání je přibližně tři až šest let.
Ø ISCED 1 – Primární úroveň vzdělání
Úkolem tohoto stupně je naučit žáky základním školním dovednostem, především čtení, psaní a počítání. Většinou začíná s nástupem povinné školní docházky, tedy někdy mezi pěti až sedmi lety a trvá čtyři až šest let. V České republice tuto úroveň tvoří první stupeň základní školy.
Ø ISCED 2 – Nižší sekundární úroveň vzdělávání
Tato úroveň je většinou přímým pokračováním primární úrovně. Obvykle zde však dochází k větší specializaci předmětů. Tento stupeň ve světě zahrnuje dva až šest let školní docházky, v zemích OECD je průměr 3 roky. U nás na úrovni ISCED 2 vystupují především druhý stupeň základních škol a nižší stupně víceletých gymnázií (NG). Dále se tato úroveň dělí na 3 podstupně: ISCED 2A tvoří programy, které umožňují pokračování na úrovni ISCED 3A nebo 3B, ISCED 2B programy pro přímý vstup na ISCED 3C a ISCED 2C „finální“ programy, jejichž absolventi odchází na
pracovní trh. Dále se tato i další úrovně dělí do tří podtypů podle zaměření studia (typ 1 – všeobecné vzdělání, typ 2 – předprofesní vzdělání, typ 3 – profesní vzdělání).
Ø ISCED 3 – Vyšší sekundární úroveň vzdělání
V této úrovni mají učitelé obvykle vyšší kvalifikaci než v úrovni ISCED 2.
Nejčastěji se do tohoto stupně vstupuje v 15 či 16 letech a trvá 2 až 5 let. Podobně jako v předchozí úrovni má i tento stupeň 3 podstupně: ISCED 3A připravuje na vstup do ISCED 5A, ISCED 3B na vstup do ISCED 5B a ISCED 3C pro vstup na pracovní trh (příp. na úroveň ISCED 4). U nás k úrovni ISCED 3A řadíme středoškolské studium s maturitou a k úrovni ISCED 3C středoškolské programy ukončené výučním listem.
Ø ISCED 4 – Postsekundární vzdělávání nezahrnované do terciárního
Tato úroveň je určena pro programy, které jsou na hranici mezi ISCED 3 a 5.
Většinou jsou jen mírně pokročilejší než programy ISCED 3 a navštěvují je starší studenti. Obvyklou podmínkou k přijetí do těchto programů je ukončení nějakého programu na úrovni ISCED 3. Délka studia je od 6 měsíců do 2 let. V naší zemi tuto úroveň tvoří především nástavbové a rekvalifikační kurzy. Za stejných podmínek jako na úrovni ISCED3 se tento stupeň dělí do podstupňů ISCED 4A až 4C.
Ø ISCED 5 – První stupeň terciárního vzdělávání
Podmínkou vstupu na tuto úroveň je úspěšné absolvování programu na úrovni ISCED 3A, 3B, 4A či 4B. Tento stupeň se dělí na další 2 podstupně, ale trochu jinak než u předchozích stupňů. ISCED 5A má pevné teoretické základy a je určen pro uchazeče, kteří mají zájem o další vzdělávání nebo o profese s vysokými kvalifikačními požadavky (např. medicíny, architektury). Naproti tomu programy ISCED 5B jsou zaměřeny více prakticky a nemají tolik teoretické výuky. Oba podstupně se podle délky studia dělí na krátké (2–3 roky), středně dlouhé (3–5 let), dlouhé (5–6 let) a velmi dlouhé (nad 6 let). V naších podmínkách se ke stupni ISCED 5A řadí vysoké školy v bakalářských a magisterských programech a k ISCED 5B vyšší odborné školy.
Zajímavá je situace u konzervatoří, které tvoří zároveň více stupňů ISCED (u šestiletých první 4 roky ISCED 3B a další 2 roky ISCED 5B, u osmiletých navíc první dva roky ISCED 2)
Ø ISCED 6 – Druhý stupeň terciárního vzdělávání
Tyto programy vedou k zisku vědecko-výzkumné kvalifikace. Trvají většinou tři roky. V naší zemi podobně jako v mnoha jiných ho tvoří doktorské programy vedoucí k získání titulu Ph.D.
2.3.2 Vzdělanost v zemích OECD
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (Organisation for Economic Cooperation and Development – OECD), která má v současnosti 30 členských států, má mj. za úkol podporovat politiku, která usiluje o zvyšování životní úrovně a rozvoj zaměstnanosti a přispívá k celkovému ekonomickému rozvoji. V centru jejího zájmu tak stojí i vzdělávání a vzdělanost obyvatelstva členských zemí. Každý rok se vydává řada publikací týkajících se vzdělávání, k těm nejdůležitějším každoročním patří Education at a Glance – OECD Indicators. Data z této ročenky z let 2006 a 2005 využiji pro srovnání vzdělávání a vzdělanosti v jednotlivých zemích.
Popis proměnných, z kterých jsem vycházela, je uveden v tabulce 2-1, kompletní data pak v příloze 1. Z mých analýz vypadne Lucembursko, pro které jsem nezískala všechny potřebné údaje.
Tabulka 2-1 Popis proměnných pro statistické analýzy
Proměnná Název
Doch Obvyklý věk při konci povinné školní docházky Let Počet let vzdělávání, kterého dosahuje 90 % obyvatel i2 Podíl obyvatelstva se vzděláním do úrovně ISCED2 (v %) i4 Podíl obyvatelstva se vzděláním ISCED3,4 (v %)
i6 Podíl obyvatelstva se vzděláním ISCED5,6 (v %)
do34 Podíl obyvatelstva minimálně s ISCED3 ve věkové skupině 25-34 let (v %) do44 Podíl obyvatelstva minimálně s ISCED3 ve věkové skupině 35-44 let (v %) do54 Podíl obyvatelstva minimálně s ISCED3 ve věkové skupině 45-54 let (v %) do64 Podíl obyvatelstva minimálně s ISCED3 ve věkové skupině 55-64 let (v %) PhD Podíl absolventů doktorského studia na typické věkové skupině absolventů (v %) zam2 Zaměstnanost osob se vzděláním do ISCED2 (v %)
Czam Celková zaměstnanost (v %)
vyd4 Výdaje na vzdělávání na stupních ISCED1-4 (% z HDP) Cvyd Celkové výdaje na vzdělávání (% z HDP)
plat1 Nástupní plat učitelů na ISCED1 Země Analyzovaná země OECD
Zvolené proměnné jsou mezi sebou poměrně silně zkorelované (viz matici korelačních koeficientů v příloze 2), proto bude vhodné provést nejprve faktorovou analýzu. Dále provedu shlukovou analýzu, pomocí které se pokusím najít země, které
k sobě mají vzdělanostně blízko. K výpočtům použiji statistické programy SAS Learning Edition 2.0 a Statgraphics Plus for Windows 3.1.
Ø Faktorová analýza
Faktorová analýza má za úkol vhodným způsobem snížit počet vysvětlujících proměnných a omezit korelaci mezi proměnnými. Na rozdíl od metody hlavních komponent se zde používá ortogonální rotace, která by měla umožnit, že každá z vysvětlovaných proměnných bude silně korelovaná jen s jedním faktorem. Navíc by mělo být možné vzniklé faktory, které jsou lineární kombinací původních proměnných, pojmenovat.
Nejprve jsem si ověřila normalitu jednotlivých proměnných. Použila jsem přitom Shapirův-Wilkův test normality, který je vhodné použít i pro menší počet pozorování. Tímto testem neprošly proměnné doch, do34, do44, do54, i2 a zam2, proto jsem u nich provedla standardizaci a nové proměnné pojmenovala stdoch, stdo34, stdo44, stdo54, sti2 a stzam2.
Po provedení faktorové analýzy se ukázalo, že bude vhodné z této analýzy vyloučit proměnné stdoch a PhD, u kterých vyšla nízká hodnota komunality i kritéria MSAi. Zbylé proměnné utvořily 3 faktory, které lze poměrně snadno pojmenovat.
V tabulce 2-2 jsou uvedeny výsledné hodnoty korelací proměnných s jednotlivými faktory seřazené podle velikostí, hranice rozdělení proměnných mezi jednotlivými faktory je oddělená čárou.
Tabulka 2-2 Výsledky faktorové analýzy
Rotated Factor Pattern Factor1 Factor2 Factor3 Stdo54 0.93911 0.28855 -0.00507 i4 0.92888 -0.25264 0.07982 do64 0.90752 0.28716 0.04859 stdo44 0.90561 0.33713 -0.05510 stdo34 0.87662 0.33622 -0.07534 Let 0.86904 0.28096 0.00540 Sti2 -0.96028 -0.14960 -0.14199 i6 0.32424 0.78143 0.15019 Stzam2 -0.59918 0.73683 0.17807 Czam 0.28148 0.70393 0.45987 Vyd4 0.04129 0.27551 0.90408 Cvyd 0.12438 0.32751 0.85990 plat1 0.24379 0.36237 -0.58289
Zdroj: Vlastní výpočty
První faktor by se mohl jmenovat vzdělání, protože ho tvoří proměnné charakterizující úroveň vzdělání obyvatelstva. Patří sem podíly obyvatel se vzděláním minimálně na úrovni ISCED 3 rozlišené podle věku, celkové podíly obyvatel se vzděláním do úrovně ISCED 2 a na úrovni ISCED 3,4 a počet let studia, kterého dosahuje 90 % obyvatel. Zajímavý je vztah mezi faktorem a celkovými podíly obyvatel podle vzdělání. Zatímco podíl středoškolsky vzdělaných má s tímto faktorem silnou přímou závislost, podíl obyvatel s maximálně základním vzděláním silnou nepřímou závislost.
Druhý faktor je trochu problematický, protože se sem kromě ukazatelů zaměstnanosti (celková zaměstnanost a zaměstnanost osob s maximálně základním vzděláním) přidal i podíl obyvatelstva s vysokoškolským vzděláním. Napadá mě pro něj pojmenování úspěšnost.
Třetí faktor lze pojmenovat jako náklady, protože ho tvoří výdaje státu na vzdělání, a to jak celkové, tak výdaje do úrovně ISCED 4, a nástupní platy učitelů na úrovni ISCED 1.
Ø Shluková analýza
Do shlukové analýzy nepoužiji přímo faktory, ale některé proměnné, o kterých si myslím, že dostatečně popisují vzniklé faktory a které nejsou mezi sebou příliš vzájemně zkorelované. Konkrétně jsem vybrala proměnné podíly obyvatelstva se středoškolským a vysokoškolským vzděláním (i4, i6), celkové výdaje na vzdělávání (cvyd) a celková zaměstnanost v dané zemi (czam). Vyzkoušela jsem několik metod shlukové analýzy (metodu nejbližšího souseda, metodu nejvzdálenějšího souseda, centroidní metodu, metodu průměrné vazby a Wardovu metodu) s využitím euklidovských, čtvercových euklidovských a city–block vzdáleností.
Jako nejlépe interpretovatelné se mi jevily výsledky Wardovy metody s použitím euklidovských vzdáleností a počtem shluků 4. Dendrogram po použití této metody je na grafu 2-5 na následující straně.
První shluk tvoří poměrně bohaté země, které mají hodně vysokoškolsky vzdělaných obyvatel, kolem jedné třetiny. Vzdělanost obyvatelstva je v těchto zemích poměrně rovnoměrně rozdělena mezi jednotlivé úrovně. V těchto státech je vysoká zaměstnanost a do vzdělání investují poměrně hodně prostředků, i když v tomto
ukazateli jsou mezi nimi docela velké rozdíly (nejvíce investuje Francie, 6,31 % z HDP, nejméně Irsko, 4,44 % z HDP).
Druhý shluk v sobě zahrnuje středoevropské země včetně České republiky.
Tyto státy jsou charakteristické vysokým podílem středoškolsky vzdělaných lidí (na úrovni ISCED 3 a 4), ve všech státech jich je více než polovina. Zaměstnanost je v těchto zemích nižší, výdaje na vzdělávání srovnatelné s předchozím shlukem, i zde jsou však značné rozdíly (nejvíce Polsko, 6,4 % z HDP, nejméně Česká republika, 4,72 % z HDP).
Třetí shluk tvoří opět bohaté země, která však vynakládají do vzdělávání nejvíce prostředků ze všech shluků. Podíl vysokoškolsky vzdělaných je podobně jako v první skupině kolem jedné třetiny. Podíl středoškolsky vzdělaných je zde ale vyšší, mezi 40 a 55 %. Naopak lidí s úrovní vzdělání do stupně ISCED 2 je zde nejméně ze všech vzniklých shluků. Zaměstnanost je v těchto zemích nejvyšší ze všech.
Čtvrtý shluk tvoří jižní země, kromě jihoevropských ještě Turecko a Mexiko. Tyto státy mají hodně obyvatelstva s nízkým vzděláním do úrovně ISCED 2.
Zároveň je v nich nejnižší zaměstnanost a do vzdělávání investují nejméně ze všech.
Graf 2-5 Dendrogram pro země OECD
Wardova metoda, Euklidovské vzdálenosti
Vzdálenosti
0 4 8 12 16 20 24
Australie Belgie Ceska republika Dansko
Finsko Francie Irsko Island Italie
Japonsko
Kanada Korea Madarsko Mexiko
Nemecko
Nizozemsko Norsko Novy Zeland
Polsko Portugalsko
Rakousko Recko
Slovensko Spanelsko
Svedsko Svycarsko Turecko
USA Spojene kralovstvi
Zdroj: Vlastní výpočty
Česká republika nakonec v mezinárodním srovnání nedopadla nejhůře.
Největšími problémy se zdají být malé výdaje na vzdělávání a nízký počet vysokoškolsky vzdělaných osob. Tyto problémy však kromě nás trápí řadu dalších států.
Pozitivní naopak je, že máme malý počet obyvatel s úrovní vzdělání do ISCED 2, tedy v našem školním systému s nejvýše základním vzděláním.
3 Lidský kapitál
Z ekonomie známe tři základní výrobní faktory: půdu, práci a fyzický kapitál.
Někdy v 60. letech minulého století se začala soustřeďovat pozornost ekonomů na kvalitu práce a vznikl pojem lidský kapitál, který se někdy přidává jako čtvrtý výrobní faktor. Jedná se tedy o poměrně nový pojem, který se teprve formuje. Přesto, anebo právě proto se mu v současnosti věnuje velká pozornost. O co se vlastně jedná, jakými způsoby ho lze měřit a zvyšovat a jaké výhody může s sebou přinášet, bude popsáno v této kapitole.
3.1 Definice lidského kapitálu
Něco jiného je vzdělávání obyvatelstva, kterému jsem se věnovala v předchozích dvou kapitolách, a skutečné schopnosti jednotlivých lidí. Touto problematikou se právě pojem lidský kapitál zabývá. Jeho vymezení není jednoduché. Například podle definice OECD1:
„Lidský kapitál jsou znalosti, dovednosti, schopnosti a vlastnosti jedince, které usnadňují vytváření osobního, sociálního a ekonomického blaha.“
Tato definice je poměrně široká a lze si pod ní představit leccos. Pro lepší pochopení, o co se vlastně jedná, je vhodné zjistit, jak lidský kapitál vzniká. Je především výsledkem vzdělávání ve všech formách popsaných na začátku druhé kapitoly, tedy nikoliv pouze školního učení, ale například i podnikových kurzů. Velký význam mají vrozené a zděděné vlastnosti a dále také rodinné a sociální prostředí. Tvoří ho vlastně všechno to, čím se stává každý člověk jedinečný.
Rozdíl mezi lidským a fyzickým kapitálem je ten, že lidé jsou schopni řídit své chování tak, aby pro sebe dosáhli co největšího užitku. Hledají si tedy na pracovním trhu práci, která co nejlépe odpovídá jejich dovednostem a umožní jejich další rozvoj.
V této souvislosti se hovoří o pojmu rozšířený lidský kapitál, který kromě základního lidského kapitálu zahrnuje potenciál dalšího rozvoje osobnosti.
1 Zdroj: [8]
