Vysoká škola regionálního rozvoje a Bankovní institut – Ambis Katedra bezpečnosti a práva
MOŽNOSTI VYUŽITÍ DETEKTORU LŽI
Bakalářská práce
Autor:
Natálie Brůžková
Vedoucí bakalářské práce: prof. Ing. Václav Krajník, CSc.
Brno 2021
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu.
Svým podpisem stvrzuji, jsem seznámena se skutečností, že práce bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím informačního systému Vysoké školy regionálního rozvoje a Bankovního institutu – AMBIS, a.s..
V Brně, dne 25. 4. 2021 Natálie Brůžková
Poděkování
Děkuji prof. Ing. Václav Krajník, CSc. za vzácné připomínky při vypracování bakalářské práce.
Mé poděkování také patří rodině, která mě podporovala při studiu i během vypracování bakalářské práce.
Anotace
Tato bakalářská práce se zabývá tématem možnosti využití detektoru lži. Teoretická část se věnuje problematice detektoru lži v provozu. Přibližuje jeho historii a popisuje způsoby vyšetření, které má určitý postup a pravidla. Práce dále zkoumá možnosti ovlivnění detektoru lži v průběhu vyšetřování. Cílem této práce je zjistit možnosti využití detektoru lži v různých disciplínách. Praktická část obsahuje dotazníkové šetření, jehož cílem je přiblížit povědomí o použití detektoru lži ve společnosti. Závěr obsahuje souhrn této práce spolu se shrnutím získaných informací.
Klíčová slova
Detektor lži, polygraf, fyziodetekční vyšetření, kriminalistika
Annotation
This bachelor thesis deals with the topic based on the possibilities of using the lie detector. The theoretical part focuses on the matter of an operational lie detector. This part defines the methods of investigation which obeys particular process and rules, including a description of the lie detector´s historical evolution. Furthermore, the thesis explores possible ways of an influence of the lie detector during an investigation. The goal of this thesis is to determine the means of using a lie detector in different fields. The practical part contains a questionnaire survey which aims to outline the awareness of using a lie detector in a society. In conclusion the thesis includes a summary of this work.
Key words
Lie detector, polygraph, physiodetection, criminology
Obsah
Úvod ... 8
1. Cíl práce ... 10
2. Přehled problému v odborné literatuře ... 11
2.1 Právní úprava ... 11
2.2 Emoce ... 11
2.3 Začátky vývoje instrumentální diagnostiky při zjištění pravdy ... 13
3. Historie detektoru lži ... 15
3.1 Doba před technologiemi... 15
3.2 Ve světě ... 16
3.3 Polygraf v ČSSR ... 16
3.4 Využití a vývoj detektoru lži u Policie České republiky ... 17
4. Vyšetření na detektoru lži ... 18
4.1 Rozdíl mezi výslechem a detektorem lži ... 18
4.2 Průběh vyšetření ... 18
4.2.1 Příprava ... 21
4.2.2 Vlastní provedení ... 21
4.2.3 Vyhodnocení výsledků ... 22
5. Možnosti ovlivňování průběhu vyšetřování na detektoru lži ... 24
5.1 Příklady ... 27
6. Současné možnosti využití detektoru lži ... 29
6.1 Využití v kriminalistice ... 29
6.1.1 Využití ve Spojených státech amerických ... 34
6.1.2 Využití v ostatních zemích světa ... 34
6.1.3 Využití v České republice... 36
6.1.4 Příklad využití detektoru lži ... 36
6.2 Využití ve zdravotnictví ... 38
6.3 Využití detektoru lži ve sportu ... 39
6.4 Využití detektoru lži v zaměstnání ... 40
6.5 Další zajímavé využití detektoru lži ... 41
6.5.1 Amatérská konstrukce ... 41
7. Dotazníkové šetření ... 43
7.1 Otázky a jejich vyhodnocení ... 43
7.2 Shrnutí ... 49
Závěr ... 51
Seznam použitých zdrojů... 53
Seznam obrázků ... 57
Seznam tabulek ... 58
Seznam grafů ... 59
8
Úvod
Lidská touha po poznání, zda protější osoba mluví pravdu, se nachází skoro v každém z nás, především při zkoumání důležitých otázek. Technika, která posoudí, zda zkoumaný subjekt mluví pravdu nebo alespoň poskytne údaje jako podklad pro posouzení, je obdivuhodná. Podle mého názoru je téma detektoru lži v populaci spojené hlavně s využitím v kriminalistice, během výslechů. Z tohoto důvodu jsem do práce umístila popis tohoto procesu s možným ovlivňováním.
Nejprve je třeba definovat cíle práce, aby byly určeny výsledky, kterých se má dosáhnout. Na základě plnění těchto cílů je pak možné hodnotit úspěšnost práce. Tento bod je velmi důležitý, proto je mu věnována vlastní kapitola.
Pro nastínění současné situace a pokroku, jakého se v této otázce dosáhlo, je nutné nastínit historický vývoj detektoru lži. Samotné posuzování nebo spíše touha získat odpovědi, snad i pravdivé, sahá hluboko do naší historie. Původní základy tohoto odvětví mohou stát na historických vymáhacích technikách, kdy vyslýchaný subjekt doznal požadovanou „pravdu“, i když realita mohla být zcela jiná, jen na základě utrpení během vymáhacího procesu. V dnešní době je toto odvětví zcela jiné, ale znát historii tohoto nebo příbuzného odvětví je podle mého názoru nutné.
Jelikož se tato bakalářská práce soustředí na téma věnující se možnostem použití detektoru lži, je v části práce zahrnut proces vyšetření na tomto zařízení. Celý proces není tak jednoduchý, jak se může na první pohled zdát. Je podmíněn určitými faktory, jako celé vyšetření zkoumaného subjektu. V současné době se tento proces dá také ovlivnit, proto není možné výsledky dosažené tímto zařízením pokládat za zcela stoprocentní určující, zda subjekt lže, či ne. Z tohoto důvodu je také tedy nutné zmínit hlediska, kterými se dají výsledné hodnoty ovlivnit.
Po nastínění historie, procesu vyšetření na detektoru lži a jeho možnosti ovlivňování, se bakalářská práce přesouvá k hlavnímu tématu práce. Využití tohoto zařízení nemusí být jen v kriminalistice, jelikož jej je možné využít i v jiných problematikách, které ne vždy musí souviset s cílem hodnocení pravdivosti. I když toto téma svým názvem může působit, že využití tohoto zařízení musí souviset vždy s cílem ohodnocení, zda vyslýchaný subjekt podává
9
pravdivou informaci, není tomu tak. Proto se tato práce věnuje tomuto tématu a popisuje případy, v nichž je možné detektor lži svou charakteristikou použít i zcela v jiném odvětví, které ovšem může mít určitou příbuznost na základě fungování zařízení.
Ke konci práce je umístěn závěr, který poskytuje stručné shrnutí práce spolu s posouzením dosažených výsledků, které je nutno okomentovat, aby práce dostála svému cíli. Každá kvalitní práce se musí odkazovat na použitou literaturu, proto konec práce obsahuje výpis použitých zdrojů pro tuto práci.
10
1. Cíl práce
Hlavním cílem bakalářské práce je zjistit, jaké jsou možnosti využití detektoru lži. Možnosti využití je nutno pojmout nejen z pohledu kriminalistiky, který je podle mého názoru nejvíce známý, ale i z dalších hledisek využití pro odlišné účely, jež nemusí být známy v takové míře.
Práce se bude zabývat mapováním využití tohoto zařízení za účelem zvýšení povědomí o možnostech jeho použití, jelikož mohou být společensky velmi prospěšné. Na komplexnost této práce neboli celkový přehled o co nejvíce možností využitelnosti detektoru lži bude nahlíženo z pohledu místního, tím je myšlena ČR, a dále z pohledu zahraničního, jelikož v zahraničí mohou existovat odlišné možnosti využití.
Možnosti využití mohou být ovlivněny postojem společnosti k této problematice, který má pak za následek určitý vývoj využívání zařízení. Cílem této práce je také provedení společenského průzkumu na základě dotazníkové metody. Tento průzkum má za cíl zjistit, jak moc je o této problematice informována společnost a jaký má postoj k detektoru lži.
11
2. Přehled problému v odborné literatuře
Detektor lži nachází své uplatnění ve většině případů při vyšetřování podezřelých osob, u kterých si vyšetřovatel není jist jejich výpovědí. Pomocí polygrafu lze zvýšit nebo snížit podezření vyšetřovaných osob. Detektor také dokáže zúžit okruh podezřelých (1).
2.1 Právní úprava
Další problematika se týká právní úpravy. V každém státě je právní úprava odlišná. Některý stát upřednostňují výsledky vyšetření. Mají ho zahrnutý při běžném průběhu vyšetřovací práce a u soudu jsou uznány jako důkaz. Mezi státy, které akceptují tyto důkazy, patří například USA, Polsko či Izrael. Nicméně ne ve všech státech USA mají tento názor. Některé státy jsou přesvědčeny, že přístroj není dostatečně věrohodný či že jeho výsledky mají velký vliv na porotu. V SRN bylo v roce 1954 používání detektoru lži během vyšetřování zakázáno. Tvrdí, že přístroj není dostatečně spolehlivý (1).
Vyšetření detektorem lži není v České republice upraveno ani jedním právním předpisem.
Avšak podle zákona č. 141/1961 Sb. § 89 odstavec 2 trestního řádu platí, že (13): „Za důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění věci, zejména výpovědi obviněného a svědků, znalecké posudky, věci a listiny důležité pro trestní řízení a ohledání. Každá ze stran může důkaz vyhledat, předložit nebo jeho provedení navrhnout. Skutečnost, že důkaz nevyhledal nebo nevyžádal orgán činný v trestním řízení, není důvodem k odmítnutí takového důkazu.“ (12)
Tímto paragrafem by tedy neměl být zavrhnut výsledek vyšetření na detektoru lži jako důkaz.
Již mnoho soudů v České republice bralo výsledek vyšetření prostřednictvím detektoru lži v potaz. Nebyl ale brán jako jediný důkaz, spíše jako doplňující údaj. Dle Nejvyššího soudu v České republice podle č. 8/1993 Sb. není možné, aby soud použil a rozhodoval se podle závěru polygrafu jako důkaz při trestní věci (13).
2.2 Emoce
Emoce se vytvářejí díky podnětům ze zevního okolí, kdy se projeví reakce v lidském organismu. Tělo reaguje na podněty. Pod slovem podnět si lze představit různé okolnosti.
S těmito okolnostmi žijeme každý den. Můžou to být zvukové, světelné podněty. Například při otázce se v lidském organismu vytváří různé emoce (5).
12
Pojem emoce je velmi rozsáhlý. Lze jej chápat po stránce duševní. Jak se člověk cítí, jakou má náladu. Osoba cítí příjemné (radost) nebo nepěkné (smutek) pocity. Emoce také vyvolávají některé fyziologické změny. Mezi tyto změny patří například zvýšená tepová frekvence, zvýšený krevní tlak, změna hloubky dechu, zbarvení v obličeji (zčervenání), zvýšená aktivita potních žláz atd… Různé fyziologické změny lze zahlédnout pouhým okem, některé z nich však nejsou pouhým okem zaznamenatelné. Tyto změny se ovšem dají změřit díky zařízení k tomu určenému (5).
Rozpoznat lháře pomocí částí obličeje (čelo, oči, nos, ústa, tváře, spodní čelist, brada) a těla (hlava, krk, ramena, hrudník, břicho, ruce, boky, trup, nohy, chodidla). Existují čtyři situace, kdy poznat během položení otázky, zda jedinec lže pomocí neverbální komunikace. První možnost odhalení lži je při položení otázky dotazovanému. Další příležitostí je v okamžiku, kdy jedinec zpracovává otázku. Třetí šance, kdy lze odkrýt lež, přichází ve chvíli, kdy jedinec odpovídá na otázku. Poslední možností, jak objevit nepravdu, se nachází v momentě, kdy jedinec již odpověděl na otázku (29).
Lhát se učí již malé děti. Lež se dá rozdělit do dvou kategorií. Jedním důvodem, kdy osoba nepoví pravdu je ve prospěch druhých. Ve většině případě dochází ke lži, která je neškodná. U této kategorie lze si představit například otázku: „Líbí se ti moje nová kabelka?“ Jedinec odpovídá kladně již automaticky, protože chce udělat radost osobě, ať má jakýkoliv názor.
Druhá kategorie se zabývá o lži, která je ve vlastní prospěch. Důvodem lži můžou být například tyto motivy: zesměšnění, získání výhod, zapůsobení a uniknutí trestu (30).
Díky centrální nervové soustavě lze pochopit vztah mezi podněty a fyziologickými změnami.
Tato soustava dokáže u člověka řídit tělesné a smyslové funkce. Tyto funkce mohou být vědomé nebo nevědomé. Vědomé jsou takové, které člověk dokáže ovlivnit. Nevědomé funkce naopak nejdou změnit. Autonomní nervová soustava je důležitým prvkem pro centrální nervovou soustavu. Řídí orgány jako jsou ledviny, játra, plíce atd. Tuto soustavu nelze ovlivnit vědomě vůlí. Soustava se dělí na dvě části. Ty jsou opačné, navzájem se ale doplňují.
Autonomní nervová soustava se skládá ze sympatického a parasympatického nervového systému. Podstatou těchto soustav je autoregulace. Ta probíhá například při dýchání. Pokud je lidský organismus v určité rychlosti a hloubce dechu, nastává rovnováha mezi těmito soustavy.
Pokud dojde k větší tělesné námaze, nebo pokud bude cítit daná osoba určité emoce, může
13
pocítit hněv či strach. Celého ovládání se ujme sympatický nervový systém a utlumí parasympatický nervový systém. Pokud potlačí parasympatický nervový systém, dech se zrychlí. Po ukončení příčin (strach…) se opět znovu parasympatický nervový systém dostává do rovnováhy se sympatickým nervovým systémem. Sympatický nervový systém má převahu v silných emocích. Parasympatický nervový systém naopak převládá při relaxaci (5).
Zda má osoba pocit ohrožení, nebo pokud se cítí bezmocná, nazýváme tuto emoci strachem.
S tímto pocitem mají lidé spoustu zkušeností. Stres je dalším důležitým pocitem. Ohrožení lze nicméně považovat i za podnět. Pokud má člověk odpovědět na otázku, při které se necítí dobře nebo se cítí ohroženě, odpoví lež (5).
2.3 Začátky vývoje instrumentální diagnostiky při zjištění pravdy
Italský psychiatr Cesare Lombroso byl zároveň kriminologem. V roce 1985 použil jako první zařízení, které mělo odkrýt lež. Lombroso založil dva typy škol, jedna škola se zabývala tématem antropologie a druhá kriminologií. Italský psychiatr zkoušel odhalit lež na základě pozorování dechu vyšetřovaného. V. Benussi, který také pocházel z Itálie, v roce 1914 použil detektor lži a zkoumal fáze dýchání v průběhu vyšetření. Při průběhu vyšetření se zaznamenávala frekvence dechu a také to, jak podezřelá osoba zhluboka dýchá. Prostřednictvím přístroje pneumografu byly zapisovány změny. Pneumograf poznamenával změny dechu, ke kterým došlo na hrudníku nebo na břiše. V. Bennusi dokázal díky mnoha experimentům, které provedl, že existuje vztah mezi vnějšími podněty a změnou v lidském organismu. Zejména dochází ke změnám v dýchání (5).
Dále se v této době zkoumaly změny vzhledem ke krevnímu tlaku a tepu. Dalším italským nadšencem byl A. Mosso, který pracoval jako fyziolog. Dokázal, že u osoby, která je podezřelá, se mění hodnoty díky emocím. Mosso používal přístroj, který později pojmenoval jako pletysmograf (5).
Došlo k dalším průzkumům, které se věnovaly především lidské kůži a její vodivosti. Tuto změnu může způsobit mnoho podnětů. V odborné literatuře, která se zabývá psychologií, se tento jev nachází pod názvem psychogalvanický reflex. Základní podstatou je změna emocí, kdy dochází ke změnám vodivosti kůže. Zařízení, které měřilo změny vodivosti, se nazývá psychogalvanometr. Tento přístroj byl velmi žádaný k odhalování nepravdy při různých
14
pokusech. Američtí psychologové R. S. Woodworth a H. Schlosberg došli k závěru, že právě psychogalvanometr je velmi účinný při odkrývání lží (5).
Při vyvinutí polygrafu se věnoval zájem také dalším fyziologickým reakcím. Šlo mimo jiné o tyto veličiny a metody:
● pletysmografie: podle posouzení, jak jsou cévy průsvitné na pokraji těla, např.: uši,
● elektromyografie: pokud člověk zažívá nemilé emoce, právě při této změně nastává svalové napětí,
● elektroencefalografie: zkoumání elektrické činnosti mozku,
● zorničková odpověď: jestliže osoba zažívá nepříjemné emoce, má širší zorničky,
● sekrece slin: při této metodě se sleduje množství slin a jejich vylučování,
● chemické složení krve: zjišťuje, zda krev obsahuje adrenalin nebo noradrenalin,
● mrkání očních víček: nejedná se o příliš spolehlivou metodu, jelikož to daná osoba může ovlivnit,
● změny obličejové mimiky: pouhým pohledem lze poznat, zda člověk lže (5).
Detektor lži je spojován se dvěma jmény: J. A. Larson a L. Keeler. Larson pocházel z Ameriky, kde byl zaměstnaný jako důstojník policie. V roce 1921 zkonstruoval přístroj, který používal během vyšetření na podezřelé jedince. Policejní důstojník nazýval tento přístroj detektorem lži.
Avšak L. Keeler v roce 1926 detektor lži vylepšil a označil ho jako polygraf (5).
Keeler byl proti názvu detektor lži. Měl dojem, že pod tímto názvem si lidé představí jednoduchý systém fungování. Keller prohlašoval, že detektor lži není pravým detektor lži, ale je pouze fyziodetekčním vyšetřením, které zaznamenává změny fyziologické na osobách.
Tvrdil, že tomuto přístroji nepatří tento název. Velký nesouhlas s názvem detektor lži byl také vzhledem k tomu, že přístroj nejen poznával lež, ale především potvrzoval pravdivá slova podezřelého (5).
Larson využíval dvoukanálové zařízení, kam se zapisovala frekvence tepu, krevní tlak a také se sledovalo dýchání. Keeler na začátku 30. let 20. století dodal psychogalvanometr. Dnes se využívá čtyřkanálové zařízení. Dva kanály jsou stanoveny pro dýchání neboli dva pneumografy. Další kanál je založen na kožním odporu. Poslední kanál sleduje frekvenci tepu a krevní tlak (5).
15
3. Historie detektoru lži
Fyziodetekce se objevila jako první v lékařském oboru. Teprve poté se dále prosadila ve vojenství, sportu a nejvíce je známá v kriminalistice (4).
3.1 Doba před technologiemi
Již před dávným věkem byl kmen. Tam měl kterýkoli člen danou funkci, kterou měl na starosti, a dané úkoly musely být prospěšné. Nad úkoly měl kontrolu vůdce kmene, který je i hodnotil.
Dříve byly extrémní podmínky pro život. Snadno se proto mohlo stát, že člen kmenu dostal strach. V očích vůdce to však byla zbabělost. Vůdce ustrašeného člena potrestal buď smrtí, nebo vyhnanstvím. V tu chvíli začali členové kmene lhát, aby se vyhnuli tvrdým rozsudkům (3).
V dávných dobách na Východě odhadovali lež pomocí rýžové mouky. Podle této metody rozhodovali, zda daný člověk lže. Pokud měl člověk velký strach, tak se mu přestaly vytvářet sliny v ústech. Nasypala se mu trocha mouky do úst. Po chvíli se zkontroloval stav. Viník byl ten, který měl mouku stále sypkou. Daný člověk nemusel být vinný, ale mohl mít strach z této procedury (3).
Detektorem lži se stalo v historii i zvíře, kterým byl osel. Osla zavřeli do místnosti, ve které byla téměř tma. Jeho ocas byl natřen barvou. Provinilec měl jít k oslovi a pohladit jeho nabarvený ocas. Pokud osel zahýkal, byl člověk vinný. A bylo lhostejné, zda osla pohladil, či ne (3).
Již staří Řekové byli přesvědčeni, že se pozná lež dle srdeční frekvence. Člověk, který poznal, jestli člověk lže, byl na to natrénovaný. Přiložil pouze svůj prst na tepnu osoby a dle zrychleného srdečního rytmu zkonstatoval, že je to lhář. Takto se dříve odhalovaly nevěry manželek (3).
Další zajímavým způsobem odhalování lži bylo položení křehkého vejce do rukou podezřelého.
V případě, že mu vejce prasklo, byl obviněn (3).
Nepříjemný a neobvyklý postup měli ve starověké Spartě. Chlapci, kteří nastupovali do školy, museli nejdříve projít kontrolou. Chlapce umístili na skálu a odtud museli odpovědět na otázku, zda se bojí. Chlapci měli vždy jen jednu odpověď a ta zněla „ne“. Pokud byl chlapec v obličeji bledý, tak lhal. Pokud tedy podlehl, svrhli ho ze skály (5).
16
3.2 Ve světě
Až na konci 18. století byl prostor pro vývoj technických prostředků. Ital A. Mossa objevil, že pokud se u člověka objeví změna emocionálního stavu, v jeho těle se mění krevní tlak a rychlost tepu (3).
Už v roce 1902 se u soudu dokázalo díky polygrafu, že obviněný byl nevinný (3).
V roce 1921 John Larson sestavil detektor lži, který kreslil na papír křivky podle toho, jak rychle se pohyboval krevní tlak, měnila hloubka dechu či tep, což byl velký pokrok pro tento přístroj. O pět let později L. Keeler dodal k tomuto vyšetření i kožní odpor. Detektor lži byl mnohem přesnější a důvěryhodnější. Keeler stále zkoušel zlepšovat polygraf. Vytvořil až devatenáct ukazatelů (3).
Nejvíce byl detektor lži používaný během 2. světové války. USA nechtěla dopustit, aby do své okupační zóny nechala vniknout nacisty. Vyšetření, které mělo zjistit, zda se jedná o válečného zločince, se provádělo na polygrafu. Díky němu se odhalilo mnoho nacistů, někteří byli dokonce odsouzeni. V 60. letech sloužil polygraf v USA také pro určení otcovství. Dnes se již používá metoda DNA (3).
Detektor lži se používá nejvíce v USA, na druhém místě je sousední Kanada. Na třetí příčce se nachází Japonsko. To zaujímá ale i druhou příčku a to v žebříčku největších výrobců detektoru lži, hned po USA. Existují i dva státy, kde je detektor lži zakázán, což je Německo a Rakousko.
Polygraf bychom našli ve více než 56 zemích na světě (3).
3.3 Polygraf v ČSSR
V ČSSR prosadil polygraf Miroslav Dufek. Společně s Janou Vranou vytvořil spousta metodik a zrealizoval mnoho experimentů. Tyto informace posloužily i v zahraničí odborníkům z kriminalistiky například z Polska či Maďarska. Začaly se budovat speciální pracoviště ohledně polygrafu, na kterých Dufek učil. Důležitý rozvoj proběhl i u nás v roce 1982, kdy se konal první seminář o detektoru lži. Vyměňovaly se informace, zkušenosti či názory a také se odborné obecenstvo seznamovalo s principy polygrafu. V současné době jsou u nás experty na fyziodetekční vyšetření Josef Kohout a Zuzana Dohnalová (3).
17
3.4 Využití a vývoj detektoru lži u Policie České republiky
Obrovský zájem o přístroj k rozpoznávání pravdy a lži se objevil v šedesátých letech 20. století.
Část zaměstnanců Ústavu kriminalistiky v Praze se začala zaobírat využitím přístroje přímo v policejní praxi. Projekt se zaměřením na základní využití detektoru lži v kriminalistice byl odhlasován ke konci 60. let. Během sedmdesátých let se srovnávaly testy vyšetření z polygrafu s výsledky z vyšetřovaných případů z policejní praxe. Po tomto srovnání výsledků se prokázalo, že test z polygrafu je věrohodný a souhlasí se závěry uzavřených případů, kdy nebyl použit detektor lži. Což vedlo ke kladnému závěru, který určil, aby se polygraf zavedl do běžné policejní praxe za účelem lepšího objasňování případů. Po dalších deseti lety se začala budovat místa s fyziodetekcí na pracovištích. Kriminalistický ústav, který se nachází v Praze, upevnil postavení fyziodetekce v rámci ústavu. Detektor lži lze od roku 1981 využívat v Praze v Kriminalistickém ústavu, kde se prověřil v provozu v policejní praxi (15).
18
4. Vyšetření na detektoru lži
4.1 Rozdíl mezi výslechem a detektorem lži
Nejprve je nutné odlišit rozdíl mezi výslechem a polygrafem. Při výslechu osoba vypovídá souvisle o všem, co se stalo. Na konci se případně položí doplňující otázky, aby celý děj do sebe pasoval a nevznikla nejasnost. Vyšetření na detektoru lži odpovídá dialogu. Pracovník fyziodetekčního vyšetření se při něm ptá na otázky a osoba, která je vyslýchána, odpovídá pouze „ano“ či „ne“. Otázky jsou sestaveny tak, aby osoba, která odpovídá, měla nějaký vztah či souvislost s dějem (6).
Vyšetření je téměř shodné jako u výslechu. Před samotným začátkem musí osoba písemně souhlasit, že podstoupí vyšetření detektoru lži. Vyšetřovanou osobu nelze dovést na polygraf bez jejího souhlasu. Musí znát obsah vyšetření ještě před jeho zahájením (6).
4.2 Průběh vyšetření
Polygraf je spolehlivý více než na 90 % podle provedených výzkumů (7).
Nejčastější a běžně používaný polygraf má čtyři kanály. Zaznamenává údaje o krevním tlaku, tepové frekvenci, dýchání a vodivosti kůže (zda se osoba potí). Osobě jsou pokládány kritické otázky, pokud tato osoba vypověděla jen část děje a ví o případu něco více, tyto otázky vyvolají reakci. Příkladem této reakce je např. tato situace: Žena byla zabita železnou tyčí. Všichni podezřelí tvrdí, že ji nikdo z nich nezabil. Položí se otázky, zda-li byla žena uškrcena, postřelena, umlácena dlažební kostkou či železnou tyčí. Jen u té osoby, která ubila ženu, se projeví změny (7).
Test se může provést i v případě obviněného, podezřelého, obžalovaného nebo pokud se jedná o osobu, která je pachatelem, svědkem, poškozeným. Provádět vyšetření lze jen v místnosti, kde nebude vyslýchaná osoba rušena (15).
19
Obr. 1.: Místnost, kde se provádí vyšetření na detektoru lži (zdroj: 15)
Výše na obrázku č.1 je možné vidět charakteristické zapojení detektoru lži. V pozadí je vidět černé křeslo se dvěma opěradly pro klidné usazení osoby, jež je subjektem prováděného vyšetření. Na desce stolu se v levé části nachází pryžové hadice, které obsahují pneumograf.
Tato část zařízení dovoluje zaznamenávat hloubku dechu. Další v pořadí vedle této hadice je snímač krevního tlaku, tepové frekvence a vodivost odporu kůže. V pravé části desky stolu je možné vidět zobrazující část výpočetní techniky, na kterou se zaznamenává průběh vyšetření pomocí grafického vynášení na dané křivky, ze kterých se skládá výsledný záznam o průběhu vyšetření (15).
Před vyšetřením se musí posoudit, zda je osoba schopna vypovídat. Za jistých okolností při fyziodetekčním vyšetření nesmí nastat tyto následující body:
I. Osoba nerozumí otázkám a není schopna odpovědět (nízké IQ; osoba se nemůže soustředit; zhoršená paměť; osoba, která je již senilní…)
II. Osoba je duševně nemocná.
III. Osoba je postižena, trpí bolestmi, což má vliv na psychickou stránku osoby.
IV. Osoba dostává léky, které by mohly ovlivnit fyziologické hodnoty (například léky na krevní tlak).
V. Osoba je pod vlivem alkoholu či psychotropními látky (vyšetření lze udělat déle, až osoba nebude mít v sobě žádný alkohol či drogy).
20
VI. Osoba, která je závislá na lécích, drogách nebo alkoholu. Pokud by osoba vynechala, mohly by se dostavit negativní abstinenční příznaky.
VII. Osoba, která se nemůže soustředit kvůli vyčerpání či velké únavě.
VIII. Osoba, která má pojmy či hodnoty jiné od běžného obyvatelstva.
IX. Nelze předvídat okolnosti či situace, které bude mít daná osoba. Potřebné je individuálně zvážit každý případ (6).
Také se musí klást pozornost na:
● Pokud osoba použila návykovou látku, která mohla poškodit paměť.
● Osoba mohla spáchat dříve velmi podobnou trestnou činnost.
● Čím více se odkládá vyšetření na detektoru lži, čím negativnější dopad na vyšetření by tento fakt mohl mít (6).
Po uvážení, zda je osoba schopna vypovídat, je vyzvána, aby odpovídala podle pravdy. Osoba musí uvést, co vše ví o případu. Dalším krokem je podepsání záznamového papíru, na kterém se uvádí datum a čas, kdy probíhal záznam polygrafu. Na konci výpovědi daná osoba též podepisuje záznamový papír s potvrzením, že došlo k jeho pořízení při detektoru lži (6).
Je nutné zdůraznit, že při vyšetření na detektoru lži je důležité, aby nahlížela nestranná třetí osoba. Nesmí být přímo v místnosti s osobou, která je vyslýchána a pracovníkem, který koná a má na starost vyšetření. Po výslechu třetí osoba podepíše záznam o správnosti údajů, zda odpovídá protokol a jak probíhalo vyšetření (6).
Polygraf ovládá odborný pracovník, který je na to vyškolen. Pracovník si musí připravit a správně formulovat otázky, aby odpověď zněla „ano“ či „ne“. Tento pracovník provede proces vyšetření a poté vyhodnotí výsledky. Policejní orgán nemůže ovládat tento přístroj, není pro to dostatečně kvalifikovaný (6).
Při této metodě se pokládají na povrch těla snímače. Jsou rozmístěny na dva prsty - ukazovák a prsteníček. Hloubka nebo změna dechu je snímána pryžovými hadicemi, které obsahují pneumograf. Jedna hadice je upevněna na bránici a druhá na horních plicních lalocích. Na palci ruky měří senzor krevní tlak a tep. Některé přístroje jsou bez možnosti vyšetření svalového napětí. Hlas se jako jediný zkoumá bezkontaktně. Pokud by osoba měla emoční napětí, změnil by se její hlas (6).
21
Během vyšetřování na detektoru lži může vzít podezřelý svůj souhlas zpátky (7).
Fyziodetekční vyšetření lze rozdělit do 3 fází:
4.2.1 Příprava
Odborníci mají za úkol prostudovat si daný případ a nachystat si plán, jak bude vyšetření probíhat. Specialisté si vyberou ze všech informací, které mají k dispozici, jen ty, které by mohly být klíčové. Vyšetřovaný musí navštívit psychologickou konzultační místnost před vyšetřením. Psycholog má za úkol porozumět jedinci a zjistit, jakou má osobnost, odhadnout jeho chování v průběhu vyšetřování. Díky této schůzce je psycholog schopen správně zformulovat otázky, které budou kladeny.
Vyšetření se nesmí ztěžit kvůli silným emocím, které daná osoba pociťuje, například: nemá dobré vztahy s otcem, nesnese kritiku na svoji osobu… Důležité při této fázi tedy je připravit si správné otázky. Příprava je dána do Programu vyšetření (13).
4.2.2 Vlastní provedení
Do této fáze spadají základní pravidla: vyšetřovaný je zpovídán dobrovolně; je fyzicky a duševně schopný; před a během vyšetření nesmí být vyšetřovaná osoba postavena fyzickému ani psychickému náporu; vyšetření může v každém případě odřeknout, protože nechce dále pokračovat. Osobě musí být uznána její práva a ctihodnost. Průběh vyšetření je pouze o dvou osobách, tedy určený specialista a osoba, která je vyšetřována. Osoba se vyjadřuje k celému případu stručně. Odborník popíše, jak bude celý průběh vyšetření probíhat, jak budou otázky podávány, které metody se používají, jaký je účel a základní princip vyšetření. Dále se odborník ujistí, zda je osoba zdravotně způsobilá a souhlasí. Po této fázi přichází další úsek.
Specialista musí navázat kontakt, který bude psychologický. Na vyšetřovanou osobu se položí snímače, nesmí se pohybovat, jen v klidu sedět. Pokládají se otázky, přičemž odpověď musí znít ano, nebo ne (13).
Psycholog se může zúčastnit, avšak pouze jako pozorovatel, což není zrovna bezvýznamné. Ať už v postavení specialisty či vyšetřovaného. Psycholog může říct, jak probíhalo celé vyšetření. Psychologický odborník pozoruje osobu z jiného pohledu než specialista. Psycholog čistě pozoruje, naslouchá osobě. Zatímco
22
specialista se musí ještě soustředit na otázky, které pokládá, a také kontroluje, zda polygraf správně funguje. U některých osob se může také stát, že se zvýší psychické napětí, neboť jdou poprvé na vyšetření detektoru lži. Po vyšetření nebo během přestávky se může specialista poradit s psychologem ohledně neverbální komunikace, kdy například osoba změnila chování. Lze také provést vyšetření přímo na pracovišti, kde pracuje podezřelý (13).
Podezřelý se spíše rozpovídá, pokud se nachází na určitém prostředí a pokud mu jsou správně pokládány otázky. Důležité je příznivě s ním navázat hovor nebo lze také použít metody tzv. bílých plášťů. Metoda bílých plášťů pomáhá při rozhovoru, kde na pracovišti nosí bílé oblečení. Vyšetřovaný má na základě toho menší dojem, že je vyslýchán policií. Člověk je více schopný si vybavit vyšetřovanou událost. Na některé otázky, které mu byly položeny, si mohl díky detailům snadněji vzpomenout. Často se stává, že osoba mluví o svých problémech a líčí svůj celý pohled na případ. Tyto informace se mohou stát cennými údaji. Na konci vyšetření je požadováno, aby vyšetřovaný popsal svoje pocity a řekl, zda má námitky na průběh vyšetření. Nabízí se dvě možnosti: odborník může sdělit, jak dopadl přibližný výsledek, či se sdělením počkat, až se celé vyšetření zhodnotí a provede se závěr. V praxi se jako lepší rozhodnutí ukazuje druhá volba (13).
4.2.3 Vyhodnocení výsledků
Specialista, který prováděl vyšetření, má pravomoc učinit výsledky grafických záznamů. Z určených křivek, které mají různé tvary a jiný průběh, je poznat, která otázka se stala pro osobu kritickou. Výsledky se zapisují do zprávy, v níž se potvrzuje, že se provedlo vyšetření a jaký je výsledek. Ve zprávě je popsán průběh, zdravotní stav osoby, případně ostatní poznámky k vyšetření. Zpráva také obsahuje popis reakcí vyšetřované osoby na položené otázky (13).
Mohou se objevit příznaky úzkosti, podrážděnosti nebo nejistoty. Tyto pocity se zobrazují prostřednictvím zvláštních prvků. Ve zprávě se musí zmínit, pokud osoba působila velmi sebejistě, slovně napadala tázajícího, nebo zda byla nadmíru zamlklá… (13).
Specialista má možnost rozebrat s psychologem a s kriminalisty výsledky. Může pátrat po dalších souvislostech v případu nebo se připravit na další vyšetření, pokud se zjistilo, že osoba vypovídala nepravdivě (13).
23
Při vyšetření se nesmí opomenout ani metoda hlasové analýzy. Aby člověk mohl promluvit, musí zapojit dutinu ústní, hlasivky a hrtan. Při vytvoření zvuku neboli hlasu je esenciální dýchání. Hlas se může změnit každému například při vlhkosti a změněné teplotě dutiny ústní a při rychlosti dýchání (4).
24
5. Možnosti ovlivňování průběhu vyšetřování na detektoru lži
Podle mnohočetných výzkumů nelze vyloučit, že osoba, která je vyslýchána, je schopna ovlivnit neboli oklamat detektor lži. Osoby, které jsou toho schopny, mohou volit jeden z těchto dvou způsobů (4):
I. Osoba se snaží pokusit potlačovat svoje emoce.
II. Osoba se může zachovat naprosto opačně. Nepotlačuje svoje emoční reakce. Myslí během průběhu vyšetřování na své bujné zážitky (4).
Dalším způsobem je možnost zadržovat dech nebo zrychleně dýchat. Existuje i možnost zabránění průběhu emocí díky hypnóze či sugesce (4).
Pokud by u detektoru lži vypovídal pověstný lhář, spolehlivost vyšetření by byla velmi malá a nemělo by význam provádět vyšetření (11).
Při myšlence na ovlivňování vyšetření na detektoru lži se nesmí opomenout tzv. kontraindikace.
Jedná se o příčiny, které by mohly mít vliv, snížit nebo vyloučit výsledky testu vyšetření.
Kontraindikaci lze dělit na dvě části. První se zabývá určitou osobou, která je vyšetřována, tzv.
„osobnostní“. Druhá část kontraindikace se vztahuje k určitému případu, tzv. „situačně – případová“. Mezi vlivy k první oblasti patří například situace, kdy osoba nechápe otázky (dítě, stařec); trpí vážným onemocněním nebo pokud nemá jedinec dobrou znalost českého jazyka.
K druhé části patří například: nedostatečné informace o případu; mohl nastat velký časový prostor od doby, kdy byl spáchán trestný čin; příliš mnoho informací o případu (15).
25
Tab. 1.: Osobnostní kontraindikace alkoholem (zdroj: 15)
Na výše vyobrazené tabulce je vyobrazena charakteristika osobnostní kontraindikace ve spojitosti s konzumací alkoholických nápojů. Konkrétně se jedná o tři stavy. Tyto stavy je možné identifikovat pomocí zmíněných příkladů vnějších projevů vyslýchané osoby. Projevů však může být více, proto je zde uvedeno, že se jedná pouze o příklady. Každý stav má příklady projevu velmi specifické. Výsledný záznam, neboli grafický záznam z vyšetření nese charakteristiky zpomalené reaktivity a zkreslení křivek pohybové aktivity. Na základě těchto charakteristik lze konstatovat, zda průběh a tedy i výsledek vyšetření nebyl ovlivněn nežádoucím vlivem (15).
Tab. 2.: Osobnostní kontraindikace léky a psychoaktivními látkami (zdroj: 15)
Tabulka nacházející se výše obsahuje popis kontraindikace léky a psychoaktivními látkami.
Jedná se tedy o další tabulku obsahující charakteristiku osobnostní kontraindikace. Zde se stavy dělí na dva a to na závislost a akutní intoxikaci. Příklady vnějších projevů vyslýchané osoby jsou zde z částečné míry shodné s předešlým případem kontraindikace alkoholem, navíc zde máme některé projevy jako je pasivita vůči okolí či podrážděnost. Stav závislosti nelze v průběhu vyšetření eliminovat na rozdíl od druhého stavu akutní intoxikace, u kterého lze negativní dopady částečně eliminovat. Grafický záznam pak může vykazovat odlišné výsledky,
Konzumace alkoholu
Příklady vnějších projevů osoby
Eliminace v průběhu vyšetření
Četnost výskytu Grafický záznam
akutní intoxikace a kocovina
dezorientace,
únava částečně ojedinělá
odvykací stav
abstinenční příznaky, tremor
prstů
částečně malá
syndrom závislosti
neschopnost
navázat kontakt nelze ojedinělá
snížená, zpomalená
reaktivita;
zkreslení křivek pohybovou
aktivitou
Léky a psychoaktivní
látky
Příklady vnějších projevů osoby
Eliminace v průběhu vyšetření
Četnost výskytu Grafický záznam
závislost nelze ojedinělá
akutní intoxikace částečně malá
viz alkohol, pasivita vůči
okolí x podrážděnost
snížená x zvýšená reaktibilita dle
povahy látky
26
dle kterých také lze konstatovat kontraindikaci. Záleží na druhu léků či psychoaktivních léků, které mohou snižovat či zvyšovat reaktibilitu vyslýchané osoby (15).
Obr. 2.: Grafická záznam (zdroj: 19)
Výše je možné prohlédnout si grafický výstup z vyšetření na detektoru lži na pokusné osobě, která se pokoušela o simulovanou lež. Tento výstup vyobrazuje tři hlediska a to dýchání, srdeční frekvenci a kožní galvanickou reakci. Křivka je výstup ze simulace, během které se pokusná osoba měla snažit podat lživou odpověď. V této simulaci si testovaná osoba vybrala číslo 27 a tázající osoba se toto číslo snažila uhádnout. V dolní části obrázku je možné vidět kladená čísla, na které testovaná osoba odpovídala, zda se jedná o vybrané číslo či ne. V prvním případě je možné vidět označený úsek křivek, který zaznamenává skutečnou lež. V dalších případech se testovaná osoba snaží lží označit jiné číslo, než si vybrala. Křivka průběhu dýchání zaznamenává, že se pokusná osoba snažila ovlivnit průběh vyšetření pomocí zadržení dechu před první simulací. Simulace v tomto smyslu označuje pokus o provedení simulované lži. Díky zadržení dechu v rámci první simulace osoba ovlivnila značně srdeční frekvenci a kožní galvanickou reakci. Tento obrázek dle mého demonstruje možnost vědomého ovlivnění průběhu vyšetření a tím možnost zkreslení závěrů podložených na grafickém výstupu vyšetření (19).
27
Obr. 3.: Hlasový analyzátor (zdroj: 19)
Na obrázku č. 3 je možno vidět grafický záznam hlasového vzorce v podobě křivky, přesněji vliv stresu na hlasový vzorec. V levé části obrázku se nachází křivka hlasu u relaxovaného člověka, kterou můžeme porovnat s hlasovou křivkou v pravé části, jež tvoří drobné záchvěvy hlasu. Stres způsobuje záchvěvy hlasu a díky tomu můžeme u zkoumané hlasové křivky konstatovat, zda patří osobě v klidové situaci či pod vlivem stresu (19).
5.1 Příklady
Příklady, ve kterých lidé oklamali detektor lži. Tito jedinci se tím proslavili:
Aldrich Ames: Tento člověk pracoval jako agent pro CIA. Bohužel všechny informace, které měl k dispozici, vyzradil Sovětskému svazu. Informace se týkaly protišpionážního boje v Americe. Agent byl považován ze podezřelého. Pro ověření byl dvakrát poslán na vyšetření na detektoru lži. Výsledky testu nasvědčovaly, že Ames mluvil pravdu. Až v roce 1994 se po výkonném vyšetřování odhalilo, že tehdy prošel na detektoru lži, přestože lhal. Byl potrestán doživotím za mřížemi (16).
Travis Walton: Tento případ se řešil v roce 1975 ve Spojených státech amerických v Arizoně.
Policie měla na starost neobvyklý případ. Walton byl dřevorubec. Údajně se mělo povídat, že když opouštěl les, vzal si s sebou létající talíř. Pracoval ještě s dalšími šesti pracovníky, kteří šli dobrovolně na vyšetření detektoru lži, aby byl Walton obviněn. Všichni kolegové vypovídali pravdivě dle výsledků.
Kromě jednoho pracovníka, jehož výsledky z testu byly neprokazatelné.
Pátrání nikam nesměřovalo. Avšak oběť, která byla unesena, se zčistajasna sama dostavila s příběhem, který byl neskutečný. Osoba vyprávěla, že obývala v létajícím talíři. Tento příběh byl později dokonce i zfilmován. Walton
28
podstoupil mnoho testů na vyšetření, ale získaná data se odporovala.
Dřevorubec nicméně do současnosti trvá na své verzi. Tvrdí, že osoba, která se stala obětí, se mohla stát jedině obětí vesmírných cizinců (16).
Karel Köcher: Narodil se v Bratislavě a v dospělosti pracoval jako československý špion. Kvůli práci byl s manželkou poslán do Spojených států amerických v roce 1965.
Povedlo se mu proniknout do CIA, kde několikrát podstoupil testy na detektoru lži a vždy úspěšně. Při absolvování testu, když zrovna lhal, se soustředil a snažil se myslet na věci, které ho uklidňovaly. Například si představoval, jak jí makové koláče, které měl velmi rád. Naopak u otázek, které nebyly kritické, přemýšlel nad věcmi, které byly znepokojující nebo vzrušující. Až v roce 1984 Köchera prokoukli. (16).
Ana Belén Montesová: Američanka s velmi otevřenými a kritickými názory na politiku, která měla na pozoru tajné služby ze státu Kuba. Postupem času si našla práci u DIA, vojenské zpravodajské agentury. Během chvíle byla povýšena na pozici vedoucí oddělení, na kterém se věnovala záležitostem ve spojitosti s Kubou.
Ven vynášela tajné informace, které si zapamatovala. Poznámky si zapisovala do notebooku nebo na disky, které byly zašifrované. Detektor lži jí nedělal problém, při vyšetření vždy uspěla. V roce 2001 ji zatkli. Dostala dvacetipětiletý trest ve vězení (16).
29
6. Současné možnosti využití detektoru lži 6.1 Využití v kriminalistice
Tento přístroj za celou dobu, od historie až po současnost, urazil dlouhý vývoj. Od pojmenování přes vylepšení až po technickou stránku (10).
Přístroj, který je předmětem této práce a je označován jako detektor lži, nemusí sloužit jen jako nástroj zkoumající pravdivost výpovědi dané osoby. Lze ho využít také například k účelu rozpomenutí svědka. V ČR se nebere výsledek vyšetření jako důkaz. Tento fakt také podle mého názoru ovlivňuje využívání zařízení v běžné praxi (8).
Během světových válek se zavedla experimentálně psychofarmaka. Účelem bylo, aby vyslýchané osobě byla provedena změna vědomí a aby se dotyčný přiznal k trestnému činu.
Používala se hlavně stimulancia a hypnotika. Několikrát bylo dodáno, že při tomto stavu nemohla osoba vypovídat pravdivě (8).
Tímto přístrojem lze dokázat i zda člověk, který tvrdí, že nevidí, neslyší či nemá čich mluví pravdu, nebo lže. Pokud člověk nevidí, lze to zjistit tak, že se mu ukážou fotografie či obrázky, které mají silné emoce. Při tomto prověřování je zkoumaná osoba připojena na polygraf, který zaznamenává hodnoty. Na základě těchto hodnot lze konstatovat s určitou přesností, zda osoba trpí zmíněným hendikepem (13).
Prostřednictvím využití polygrafu je možné dosáhnout doznání pachatele. Dalším pozitivním použitím je zúžit na skupinu podezřelých osob. Lze také upřesnit místa, kde mohou být schovány předměty nebo osoby, které mohou být hledané či ukryté. Avšak vyšetření polygrafu nelze nahradit kriminalistickými a dalšími metodami. Využívá se k přípravě testovacích otázek při dostatečném objemu informací k tomu potřebných. Ovšem tato metoda není neomylná (31).
Velmi rozšířené je využití polygrafu ve spojení s činnostmi buď operativně pátracími nebo vyšetřovacími. U těchto činností je přijatelné využít polygraf především:
● Během vytyčených nebo vyšetřovacích verzí. Umožňuje vyřadit zrychleně nepravdivé verze. Zároveň umožňuje projevit pravdivé verze (24).
● Během doby, kdy se upřesňuje obsah při verzích určitých operativně pátracích a vyšetřovacích (24).
30
● Během dalších operativně pátracích, vyšetřovacích verzích a také jejich účel (24).
Při operativně pátracích verzích a zejména během jejich procesů vytyčování a prověrek, se využívá perspektivní polygraf. Především u těchto záměrů:
● Při přezkoumání a opatření informací o vlastnostech, povaze, motivační sféře a eventuálně jiné odlišné individuální vlastnosti (24).
● Během prověřování se kontrolují poznatky, které byly poskytnuty prostřednictvím osob.
Tyto osoby nechtějí být v roli svědka, ale chtějí dodat vzácné informace (24).
● K odhalení, potvrzení, nebo eventuálně popření vztahu osoby, která je podezřelá a mezi k dané události, faktorům, skutečností nebo úkazem (24).
● K odhalení, potvrzení, nebo eventuálně popření vztahu osoby, která je podezřelá a mezi osobou, která se stala obětí trestného činu (24).
● K odhalení, potvrzení, nebo eventuálně popření vztahu osoby, která je podezřelá a mezi předmětem, který byl použit při napadení (24).
● K odhalení, potvrzení, nebo eventuálně popření vztahu osoby, která je podezřelá, a mezi svědkem, který je součástí trestného činu (24).
● K odhalení, potvrzení, nebo eventuálně popření vztahu osoby, která je podezřelá, a mezi osobami, které jsou v trestní součinnosti (24).
● K odhalení, potvrzení, nebo eventuálně popření vztahu osoby, která je podezřelá, a mezi předměty, které pocházejí z trestné činnosti, nebo nástroji, které mohly mít úlohu při spáchání trestné činnosti (24).
● K odhalení, potvrzení, nebo eventuálně k vyvrácení útočiště osob (které mohou být hledané, nezvěstné atd..) či předmětů (z trestné činnosti, nebo které mohly sloužit k provedení trestného činu) a během existence těchto útočišť k jejich vypátrání (24).
● K odhalení, potvrzení, nebo eventuálně k vyvrácení údajů jedince, který je prověřovaný (ať už se jedná o podezřelého, poškozeného, svědka atd..), o jeho aktivitě na specifickém místě, době a k odhalení, potvrzení, nebo eventuálně k vyvrácení ostatních operativně pátracích informací (24).
● K odhalení, potvrzení, nebo eventuálně k vyvrácení důvěryhodného poškozeného, svědka atd. a informace, které byly uvedeny (24).
31
Při vyšetřování se nesmí opomenout hledání a objevování vztahů, které jsou mezi individuálními jevy. Ani jeden jev není ojedinělý, žádný takový neexistuje. Při libovolném trestném činu existují důkazy, které mají význam jen pokud mezi nimi existuje návaznost, racionální souvislost dokreslující vývin celé události. Tento proces zahrnuje shromážděné poznatky, které přiblíží osobnost pachatele. Polygrafické vyšetření by mohlo objasnit a dodat sled událostí mezi jednotlivými částmi vyšetřovaných událostí (25).
Díky subjektu je možné dosáhnout hodnotného výsledku znaleckého posudku.
Prostřednictvím teoretických, praktických ale také na hodnotě vlastností subjektivních.
Jedná se o subjektivní postoj znalce k vytvoření daného posudku. Na základě závěrů znalce padne rozhodnutí, jaké postupy budou aplikovány. Podobná úloha by nastala dle polygrafického vyšetření na základě zvláštní expertízy. Výsledek vyšetření zcela podléhá vyšetřovateli. Nicméně subjektivní postoj je omezen a výsledek z polygrafického vyšetření je objektivnější (25).
Vývoje polygrafu a relativně kladných výsledků z vyšetření jak v České republice, tak i v ostatních zemích, se dosáhlo na základě výzkumů. Vzhledem k těmto podkladům je na uvážení použít polygraf na rozdílných úsecích bezpečnostních činností. Nejobvyklejší činností je výslech v přípravném řízení. Vyšetřovatel pomocí výpovědi vytěží co nejvíce informací. Obviněná osoba, která vypovídá, není k odpovědím nucena. Má právo kdykoliv výpověď odmítnout. Pokud by osoba odmítla výpověď, mohla by mít možnost jít na vyšetření polygrafu. Může zodpovědět stručně nebo zcela odmítnout. Vyskytují se ovšem jedinci, kteří z různých příčin neodpovídají pravdivě. Vyšetřovatel má povinnost přezkoumat výpověď pomocí prostředků, které mohou být náročné časově nebo finančně. I přes všechny prostředky nemusí vyšetřovatel mít dostatek důkazů proti obviněnému. Pokud nastane taková situace, vyšetřovatel je nucen zastavit trestní stíhání. Polygrafické vyšetření by v tomto případě mohlo pomoci, jelikož by bylo patrné, že vyslýchaná osoba popírá pravdu. Osoby, které podstoupí vyšetření na detektoru lži, obvykle nepotlačí své emoce jako je např. strach nebo například předpokládají otázku, která jim bude kladena. Odborník musí před vyšetřením zajistit, aby měl připravené vhodné otázky na danou osobu.
V případě, kdy budou položeny kritické otázky a u osoby se zaznamenají různě výrazné změny činnosti organismu, je důležité tyto otázky nadále pokládat a měnit tyto otázky v pořadí. Následně je třeba vyloučit mylné výsledky z vyšetření (25).
32
Testování by se mohlo provádět i při konfrontaci, pokud by dopadla neúspěšně. Příprava na konfrontaci musí být důkladná a bezchybná. Konfrontaci lze provést pouze u osob, které byly již vyslyšeny ale jejich pohled a názory na případ je zcela odlišný. A právě nejspíše některá z osob nevypovídala pravdu. I přes veškerou snahu se nepovede pokaždé docílit daných cílů, odhalit neshodu ve výpovědích a zjistit, které osoby vypovídaly nepravdivě.
Pokud by osoby souhlasily s vyšetřením, testování by mohlo být rychlé a krátké. Sloužilo by k vyjasnění některých otázek, které i po konfrontaci nebyly zjištěny. U osoby, která nevypovídala pravdivě, by se mohly u testování odhalit silnější emoce (25).
V průběhu vyšetřování případu je primární činností stanovení a prověřování verzí, které se vyšetřují. Účelem těchto činností je sepsat domněnky, které vyplývají ze všech materiálů, formě spojení a podstatu individuálních jevů vyšetřovaných událostí. Vyšetřovatel z podstaty domněnek určí dopady, které se mohou objevit, a tyto dopady přezkoumává.
Vyšetřovatel musí mít dostatek materiálů a důkazů a dodat poznatky, které doplní vztahy mezi individuálními jevy. Vyšetřovací činnost patří mezi jeden z nejdůležitějších a nejnamáhavějších úkonů. Ke stanovení by pomohl polygraf, z jehož výsledků by se dalo vyvodit, které osoby mají například již zkušenosti s trestným činem, bylo by možné zjistit postup spáchání trestného činu, využité prostředky nebo nástroje, nebo jiné specifické vykonání trestného činu. Pomocí výsledků z polygrafu by mohl vyšetřovatel znovu učinit výslechy osob, ohledání atd… (25).
Po spáchaném trestném činu je celkem častým procesem provedení ohledání. Může se jednat o ohledání místa, kde pachatel trestně jednal, nebo místa činu. Stručně řečeno, kde všude tam, byly nalezeny stopy nebo důkazy spojené s trestnou činností. Ne vždy se předměty, které byly použity k trestné činnosti, nacházejí na místě činu. V mnoha případech se mohou nalézat na odlišném místě. Například pokud vyšetřovatel ví o místě trestného činu, ale nezná místo, na kterém byla oběť schována. Pomocí materiálů, které má vyšetřovatel k dispozici, může určit přibližnou polohu místa, na kterém byla uložena mrtvola. Díky polygrafickému vyšetření se lze také ptát na otázky související s pravděpodobným výskytem mrtvoly. V případě, že se během výslechu zmíní místo, na kterém je mrtvola ukryta, se u vyšetřované osoby patrně zvýší reakce organismu. Vyšetření na polygrafu by se mohlo využít například tam, kde mohou být ukryty historické, hodnotné či jiné předměty (25).
33
K domovní prohlídce dochází pouze pokud s ní souhlasí a dá k ní svolení prokurátor.
Domovní prohlídka se provádí jen u podezřelých osob, v jejichž místě obydlí by se mohly vyskytovat stopy či předměty související s případem trestného řízení. Aby se došlo k prospěšnému výsledku, je potřeba zjistit co nejvíce informací k danému místu, na kterém se má prohlídka provést, a také k jedinci, u kterého se bude domovní prohlídka uskutečňovat. Některé budovy jsou velmi prostorné nebo komplikované a uvnitř nich se nachází mnoho předmětů. Neexistuje téměř žádná jiná možnost jak zjistit, kde by mohly být hledané předměty ukryty. Nezdaří se po každém výslechu osoby, kde se bude konat domovní prohlídka, aby vyšetřovatel měl dostatek informací, jaké předměty či místa jsou významnou složkou pro trestní řízení. Jestliže by souhlasila osoba, u které by se vykonávala domovní prohlídka a jednalo se o více závažný trestný čin, osoba by podstoupila vyšetření na polygrafu. Vyšetřovateli by usnadnilo a urychlilo práci ve vyšetřování trestného činu, jaké předměty má nalézt a na jakém místě. Vyšetření na polygrafu by se mohlo provést i při nezdařilé domovní prohlídce. Kdy se nenalezly předměty, nebo které byly přemístěny na jiné místo. Pomocí polygrafu by odhalily předpoklady, jaké předměty souvisí s trestným činem; nová místa, kde byly ukryty předměty nebo zda předměty nejsou již zničeny. Také by se mohlo využít vyšetření na polygrafu, zda podezřelá osoba odmítá odevzdat předmět, který je klíčový pro trestné řízení. Nebo také použít polygrafické vyšetření, kde se mohou nacházet cenné movitosti, které se dají celkem znamenitě ukrýt (25).
Při dalším způsobu dokazování by se mohlo využít polygrafické vyšetření. Během rekognice, kdy podezřelý jedinec znovupoznává osobu nebo věc. Za zdařilý výsledek bývá díky poznávací osobě, která je podrobně vyslýchána a zároveň stojí před daným objektem.
Cíl při tomto výslechu je, kdy se má získat mnoho informací k danému poznávacímu objektu. Lze tento výslech konat objektem jedním nebo s více objekty najednou, které budou doplňující. Rekognice je způsob, kdy lze vyvrátit nebo potvrdit shodnost objektů.
Ovšem osoba, která poznává daný objekt, může popírat z jakýkoliv příčin. Například z jeden důvodů může být strach. Poznávající osoba má strach označit pachatele a neurčí ho záměrně. Pokud by osoba nevypovídala pravdu, rekognice by byla neúspěšná. Při této okolnosti by bylo vhodné použít polygrafické vyšetření, kdy vyslýchaná osoba by musela souhlasit. Během posouzení výsledků by bylo možné odhalit, zda poznávací osoba vypovídala pravdu nebo vědomě lhala. Průběh vyšetřování by mohlo mít i jiný směr (25).
34 6.1.1 Využití ve Spojených státech amerických
Nejen v České republice ale i v ostatních státech je schválení a využívání detektoru lži problematické. Naproti tomu např. v USA se toto zařízení běžně využívá. Zároveň je třeba dodat, že výsledek vyšetření na detektoru lži nemá u všech soudů tak velkou podstatu (14).
Používání vyšetření prostřednictvím detektoru lži je momentálně aktuální v mnoha státech.
Nejvíce se využívá právě v USA, kde funguje nejdelší dobu a v největším rozsahu. Ve 20.
století v 2. polovině 60. let došlo k jeho omezení. Polygraf mohl být používán jen v určitých případech. Jeho využití v USA nebylo vůbec omezeno, ba naopak. Podle americké justice nemají tyto výsledky či závěry žádnou váhu jako přímý důkaz. Polygraf se používá v USA pouze pokud policie vyšetřuje nějaký případ. Některé soudy připouští důkaz jako výsledek polygrafu, jiné je naopak ihned zavrhnou. Polygraf pomáhá při vyšetřování policii, aby našla nové důkazy nebo stopy. Pro policii je tedy velmi důležitý a je respektován (4).
Užívanou technikou je hypnóza, která dokáže léčit mnohé psychické poruchy. Na hypnózu se přišlo již před více jak 100 lety. Podle francouzských škol může být jedinec prostřednictvím hypnózy naveden ke spáchání zločinu. Ve Spojených státech amerických byla použita hypnóza v několika případech, kdy byli obvinění pod tlakem. V USA existují dva platné modely. První model uplatňuje Společnost pro klinickou a experimentální hypnózu. Při tomto modelu je požadováno, aby proces vedl klasifikovaný psycholog nebo psychiatr, který má licenci a není závislý na policii. Druhý model se řídí podle Federálního úřadu pro vyšetřování neboli FBI. Je požadováno, aby hypnózu vedl pouze policista. Ten zároveň nesmí pracovat na vyšetřovaném případu. Při tomto modelu musí být přítomen psycholog či psychiatr, aby byl případ pod odborným dohledem. V České republice nelze aplikovat žádnou metodu hypnózy. (8).
Na území USA se detektor lži využívá hojně. Lze to podložit statistickými údaji, které indikují přes 1 milión vyšetření za rok. V USA toto zařízení používá více složek jako je například policie, armáda, výzvědné služby (např. CIA) a také civilní sektor (13).
6.1.2 Využití v ostatních zemích světa
V dalších zemích je u soudu na výsledek z polygrafu jako důkaz pohlíženo odlišně. V Japonsku ve velké části tento důkaz přijímají. Používají ho zejména na kriminální trestné činy. Náš sousední stát Německo od roku 1954 rozhodl, že detektor lži nebude používán v žádném
35
případě. Rozhodl to Nejvyšší spolkový soud. V roce 1980 v Polsku rozhodl Nejvyšší soud, aby výsledek vyšetření na detektoru lži byl brán jako důkaz spolu s ostatními důkazy, přičemž soud sám vyhodnotí rozsudek. Maďarsko považuje výsledky detektoru lži za důležité. Napomáhají při vyšetřování i během průběhu přípravného řízení (4).
Dnes se detektor lži používá v mnoha zemích zejména při objasňování nejasných případů.
V některých státech se používá i v občanském právu, pokud nastala neshoda mezi občany.
Využití lze nalézt i v pracovní sféře, ve které se ověřuje, zda je zaměstnanec firmě věrný (9).
V Norsku se detektor lži prvně použil v roce 1990 ve věznici, která nese jméno Bergen.
Fyziodetekční vyšetření ukázalo podle grafických záznamů, že muž, který byl vězněn, byl držen neprávem. Již od neměl počátku přístroj v Norsku dostatek kladné pověsti. Výsledky z vyšetření ve státě odmítají z odlišných příčin. Polygraf někteří dokonce přirovnávali k voodoo. V dnešní době platí, že pokud se výsledek z vyšetření na detektoru lži předává u soudu, musí být výsledky dostupné obžalobě i obhájci. Pokud podezřelý test nechce provést, může být tento fakt považován za důkaz o vině (14).
V Belgii se na konci 90. let 20. století objevilo velké množství nevyřešených případů s trestnou činností. Kvůli této situaci se tamější vláda rozhodla pozvat na pomoc do své země specialisty z Kanady a Jihoafrické republiky, kteří se věnovali polygrafu. Tato spolupráce měla velmi kladné výsledky. Nevýhodou však bylo, že se jednalo o experty ze zahraničí, kteří nebyli stále při ruce, když se hodilo použít detektor lži. Nedalo se tedy kdykoliv udělat vyšetření a na opakování testů nezbyl čas. Vzhledem k tomuto stavu došlo k vytvoření policejní jednotky specializované na polygraf. Dnes je polygraf pokládaný za speciální techniku výslechu. Jeho pomocí se dá kdykoliv ověřit, zda podezřelý mluví pravdu, či lže. Výsledek na fyziodetekčním vyšetření se bere jako důkaz u soudu. Vyšetření musí vykonat specializovaný odborník. Bez souhlasu podezřelého není možné provést test (14).
V Izraeli se používá detektor lži již od roku 1958 na základě dobrovolnosti. Tento přístroj nepomáhá jen policii, ale nalezneme ho také u vojenské policie, vládních agentur a v soukromých sektorech. Trestní soud odmítá výsledky z vyšetření, nebere je jako pravý důkaz.
Pokud se během vyšetřování, ještě před soudním procesem, provede test, bere se na vyšetření ohled. U civilních soudů v Izraeli panují odlišné okolnosti. Pokud se domluví a shodnou obě strany, testy se připouštějí u soudu a jsou brány jako důkaz (14).
36
V Japonsku berou využití polygrafu za kladné. Do Japonska se polygraf dostavil a začal se používat od 50. let 20. století. V tomto státě se vnímá detektor lži spíše po stránce psychologické než technické. Během soudu je výsledek testu brán jako důkaz, pokud vyšetření prováděl a měl na starosti odborník. Další podmínkou je, že osoba během vyšetření musí být schopna odpovídat na otázky při stavu fyzickém i psychickém. V Japonsku je brán jako expert ten, kdo je klasifikovaným policejním polygrafistou. Tento specialista má za náplň práce testovat podezřelé na polygrafu. Nesmí se zúčastnit vyšetřování. Policejní velitel stanice rozhoduje, zda je nutné provádět test na polygrafu. Pokud velitel učiní rozhodnutí o vyšetření, musí se pozvat polygrafista, který se informuje na policejní stanici. Expertovi se ukáže místo činu, na kterém nalezne důležité detaily, aby mohl správně zformulovat otázky pro podezřelou osobu. Po uskutečněném vyšetření by mělo být jasné, zda vyslýchaný některé informace popírá a mohl by být ten, kdo se dopustil trestného činu a byl v době činu na daném místě přítomen (14).
6.1.3 Využití v České republice
V České republice se detektor lži používá jen ojediněle. Jeho uplatnění lze naleznout jen ve fázi vyšetřování v přípravném řízení. Tímto vyšetřením se zabývají odborníci z Kriminalistického ústavu, který se nachází v Praze. Vede se otevřená diskuze o výstižné právní formě. Několik autorů se shodlo, že by vyšetření na polygrafu mělo být v ČR pro soudy volitelné (11).
Celková data, která ukazují, kolik fyziodetekčních vyšetření proběhlo, nejsou přístupná veřejnosti. Policie České republiky uvádí, že tento přístroj nachází své uplatnění zejména při vyšetřování násilné trestné činnosti. Pod tímto názvem si můžeme představit vraždy, ublížení na zdraví, sexuální zneužití, znásilnění nebo také vydírání. Nenajde se mnoho případů, ve kterých se detektor lži použil na vyšetřování krádeží, podvodů, dopravních nehod nebo pokud někdo náhle zemřel. Nejčastěji se přístroj použil při vyšetřování vražd (14).
6.1.4 Příklad využití detektoru lži
Prostřednictvím detektoru lži došlo v mnoha případech k objasnění velmi závažných trestných činů. Jedním z nich je i následující příběh.
V roce 2011 byla na začátku srpna nalezena mrtvá seniorka v domě, ve kterém měla pečovatelskou službu. K vraždě došlo ve městě Ledeč nad Sázavou. Podle lékaře, který dorazil na místo činu, seniorka upadla a kvůli tomu umřela. Provedla se pitva a odhalilo se, že seniorka nespadla, ale někdo ji zavraždil. V Kriminalistickém ústavu v Praze proběhla dne 9. 11. 2011 porada. Hlavní informace v tento den byla ta, že se přihodila podobná událost 24. 10. 2011.
