Co můžeme vyčíst
z výtvarného projevu
Heidemarie Hofmannová
Již výtvarný projev malého ditéte, vedle praktické potřeby jednat, je činností, jež je spjata s celkem - s duševním ži- votem ditéte. Latentní zkušenost ditéte, která obsahuje mimo
jiné i moment emocionální, je obsahem raného dětského výtvar- ného projevu.
Do každého výtvarného projevu jsou vnášeny prvky, charakte- ristické pro osobnost tvůrce. Vedle objektivizujicích faktorů
(to znamená zákonů vnímání) se zde uplatňuje složka - pro nás velice důležitá - subjektivizující, která je dána psycholo- gickým typem člověka, tedy jeho individuálními vlastnostmi a schopnostmi. Tato subjektivizujici složka se projevuje v:
1) obsahové stránce, tedy ve výběru témat a jeho vystiženi.
Znamená to tedy, zda-li se jedná o a) - bezobsahové vyobraze- ní (čmáranici); b) - předmětové vyobrazení, kde jsou jedno- tlivé náměty a motivy upřednostňovány, nebo jestli dochází k upřednostňováni určitých částí motivů.
2) formálni stránce, která zahrnuje výběr a používání barev, celkovou kompozici, traktováni jednotlivých částí, eventuální disproporce, stereotypie, perseverace jednotlivých motivů, schematismus, popř. rámováni částí, duktus atd.
Vratme se ale nejprv k barvě. Od nejranéjšího věku nás bar- va okouzluje a je pro nás velmi přitažlivá. Již třímésiční dítě odlišuje barevný předmět od nebarevného, přičemž barev- nému dává přednost. Zicha (1981) poukázal na to, že již dítě si vytváří estetický autonomní vztah sympatie nebo antipatie, přičemž ve svém barevném přednesu používá barevných tónů ve dvojím smyslu:
1) jako sóučást představy
2) jako součást autonomního vztahu k určité barvě (tzn. vy- jádření sympatie či antipatie).
Jak je každému známo, je možné ze tří základních barev, tj.
modré, žluté a červené, vytvořit kruh harmonicky se doplňují- cích barev. Kruh je symbolikou celku a harmonie. Každá jed- notlivá barva a její odstín při zhlédnuti vyvolává v člověku určitý pocit. (Oranžová - žlutočervená způsobí jiný pocit než temné modrá). Toto je možno řici všeobecné.
Individuální jsou osobni sympatie, lhostejnost či antipa- tie, které každý z nás k určité barvé chová. Ten, kdo miluje vzrušeni a stimulace, tomu se zdá sympatická žlutočervená.
Ten, kdo je ale unaven a přepracován, tuto barvu nesnáší.
Připadá mu agresivní a odmítá ji. Každá barva má tedy určitou objektivní všeobecnou platnost. Ale - a v tom tkvi její ta-
jemství - barva vytváří citový zážitek.
Podle Lúschera (Lúscher, 1977) barevné dráždění přechází z oka přes vegetativní nervový systém do mezimozku, kde se tyto pocity s pravděpodobností vytvářejí. Odtud je také říze- na hypofýza a nervový systém, které vytvářejí souhrn orgánů.
Působeni určité barvy na vegetativní nervový systém je u všech lidi stejné. Na každého působí určitým způsobem modrá a určitým způsobem černá. Když si budeme jednu z těchto barev dále prohlížet, například červenou, zrychli se nám tepová a dechová frekvence, krevni tlak stoupne. U barvy modré dojde k ztlumení těchto tři vegetativních tělesných reakcí.
Můžeme tedy říci, že barvy bezprostředné ovlivňují činnost vegetativní nervové soustavy. Červená má erotogenní účinky, stimuluje sympatikus. Naopak tmavomodrá trofotropné reguluje VNS, vyvolává zpomalení, zotavení, zrovnovážňuje ji. Zelená působí stimulačně na parasymaptikus, odtud na hladké svalst- vo. A žlutá ovlivňuje oba subsystémy VNS, vede je k uvolnění.
Intenzita přijetí nebo odmítnuti barvy odráží osobnostní zvláštnosti každého jednotlivce. Dá se předpokládat, že urči- li se souvislosti mezi jednotlivými barvami, a to na základě odmítnuti nebo přijetí, vzniká možnost postihnout dynamiku osobnosti.
Vztahy mezi barvami se určují na základě jejich jasnosti popř. jejich sytosti, ale nikoli podle jejich tónu. Na tuto zkušenost upozorňuje též Arnheim (1978). Barva je velice nes- tálá a v různém prostředí působí různé, je jinou barvou.
Na základě použitých barev, jejich vzájemných vztahů a strukturálního uspořádáni, je možné zachytit aktivitu je- dince, jež se části struktury jeho osobnosti.
Podle vyhraněných a zvlášt silně vystupujících efektivních linii je možno označit osobnost. Ta pak vystupuje se svou ce- lou pohotovostí k určitému afektu, který podmiňuje její jed- náni.
Samozřejmě neni možné opomíjet velikost a silu stimulu.
I flegmatik, jež je vystaven za určitých okolnosti intenzvní- mu podráždění, je schopen rychlých reakci. A to, co je pro
jednoho bagatelni záležitosti, může být pro druhého důvodem k agresivnímu jednáni.
Individuální aktivita je komplexem, podle kterého je pak možné určit další chrakteristické rysy jednotlivých individu- álních struktur osobností.
Pfister (1934) při hodnocení výtvarné práce poukazoval na důležitost již v počátku oddělit výrazy, které jsou typickými znaky osobnosti od takových, které se objevily na základě vý- voje vzniklého poškození. Při vícečetných pokusech je možné vidět v kresbě opakování výrazů, které nejsou patologické a nesou vždy rysy osobnosti. Je samozřejmé, že zde jsou urči- té odchylky, které ovšem patři k živé, samostatné a přizpůso- bivé psychice jednotlivce.
Při hodnoceni je kladen důraz na duktus, tedy modulovanost linie, která je psychikou ovlivnitelná. Je tedy velmi infor- mativní , když můžeme u jednoho a toho samého jedince pozoro- vat na základě různých forem vedeni linie a barev průběh jed- notlivých psychických fází. (Od fáze klidné přes rozrušenou, až po někdy agresivní, přičemž pevnost linie zůstává většinou stejná).
Krátkou pracovní dobou se zpravidla vyznačuje chudost vý- sledků a připomíná patologické odchylky. Tím ovšem není možné říci, že dlouhá pracovní doba se vyznačuje bohatostí po obsa- hové stránce, většinou se zde jedná o počátek choroby, např.
postencefalopatii, epileptici, neurotici, někteří schizofre- nici, kteři často sedi hodiny nad svou prací. Naproti tomu oligofrenní jedinci, organici, těžši formy schizofrenie jsou se svou prací rychle hotovi.
Pohyb v linii je vidét na sile a průběhu. Proto je vhodné použít měkké tužky, pastelky, které věrné a nezkreslené podá- vají přítlak, kterým je na né při práci působeno.
V globále je možno říci, že bázliví jedinci z normálně zdravé populace mají linii velmi slabou. Stejně tak je doká- záno, že ženy kresli s menším přítlakem. Ostýchaví jedinci s nižším intelektem se snaži čárkováním předkreslit linii nejdříve nanečisto. Nakonec je výsledek provokativně silně a jisté vytažen. Zkušeni kreslíři se poznají podle pevné li- nie. (To piati o zdravé populaci.)
Depresivní jedinci se v kresebném výtvarném projevu poznaji podle slabého přítlaku. Podobné je tomu u organiků, u kterých ještě přibývá slabost a nekoordinovanost rozklepané "linie".
Se silným přítlakem kresli epileptici, alkoholici a někteří encefalopati. Není zde ovšem vidét taková vnitřní energie ja- ko u zmíněných schizofreniků.
Dále je důležité brát na zřetel tlakovou modulaci linie.
Všeobecné je možné říci, že čím diferencovanější je kresba jedince, tim je u něj vétši schopnost přizpůsobit se novým neznámým podmínkám.
A aby nebylo vše uvedené čisté teoretické, uvedu jeden malý přiklad - případ chlapce ZvŠ.
M. Ž. nar. 1972 - je vychováván pouze matkou a starší sest- rou.
Ve šk. roce 1986/87 ukončil. školní docházku na ZvŠ s průměr- ným prospěchem. U chlapce není zvláštní vyhranénost zájmů ani zručnosti. Převažuje pohodlnost a lhostejnost. Velice laxní přístup k školni i všem ostatním pracem. Komunikační problémy se zde neobjevily. Časté záškoláctví. Zdravotní stav dobrý, homosexuální sklony.
Sociálni zázemi je dobré, ovšem matka na adolescentního sy- na výchovné nestači. Tím, že vyrůstal pouze ve společnosti své matky a sestry, je celé jeho chováni a jednáni zženštilé.
1) Popis výtvarné práce projektivní - námět "Láska" a "Nená- vist"
A) Formální stránka projevu
Linie trhavá a nemodulovaná poukazuje na neurózu. Došlo zde pouze k nakresleni obrysů černou a zelenou barvou. V případě M. 2. toto poukazuje na určitou lhostejnost. Použiti temné zelené je zcela normálni psychologický jev způsobený tim, že v této barvě je afektivní neutralita. Absence ostatních barev informuje o frustraci chlapce, který celý život vyrůstal bez otce. Černá barva signalizuje protest proti neuspokojeni, sám ovšem neni schopen původce uspokojeni najít. V práci se obje- vuji ještě nepatrné stopy modré, což svédči o touze po vyrov- naných a klidných vztazích. Chlapec hledá nekoordinované náh- rady.
B) Obsahová stránka projevu
Velice chudá. Vyobrazeni jedince v místnosti - on sám - který se v rozčileni chytá za hlavu. Kolem jsou rozházené knihy - projev hysterie.
2) Popis výtvarné práce - barevného čtvercového testu
Nepoužil všech barev, které mél k dispozici, je zde absence barvy černé, červenomodré (fialové). Jsou zde zastoupeny tyto barvy: červená, oranžová, žlutá, sv. zelená, tm. zelená, tm.
modrá, růžové, šedá.
Nepřítomnost žluté barvy v čisté formé u stimulujícího syn- dromu (zastoupeni barev - červená, oranžová, žluté a sv. ze- lená) vyjadřuje nedostatečnou motivaci a citovou prientaci.
Zprostředkovává sníženi stimulace, což se projevuje v kon- centraci, která je pouze zúženě orientovaná. Převaha modrož- luté (sv. zelená) naznačuje povrchni prožíváni, schopnost snadného a rychlého navázáni kontaktů. Je zde patrná určitá tendence k bezprostřednosti, ale zároveft i k pasivním proje- vům chlapce. Velké zastoupeni stimulujících barev (tj. červe- ná, oranžová, žlutá, sv. zelená) nám popisuje extravertní po- vahový typ.
Je vidět slabost, což je ekvivalentem uvedených povahových rysů, dále je patrné zcestné psychické proživáni jedince.
Snaha o přizpůsobeni se normě je odrážena v barvách stimulu- jících, kde černá je protiindikátorem neurotických tendenci osoby. Ze struktury barev - barevné sestavení jednotlivých čtverečků - je patrná mělká citová angažovanost, též lhostej- nost.
Závěr;
Na základě frustrace, která vznikla v raném dětství chlap- ce, vznikla přenosová psychoneuróza - hysterie, která se v případě M. vyvíjí značně markantně. Dalším druhem kompenza- ce jsou scestné psychické prožíváni, celková oploštělost, po- vrchni jednostranné proživáni citů. Dále se zde můžeme setkat s častým negativistickým postojem, vůči všem požadavkům, kte- ré se dotýkají jeho osoby. Jsou zde patrné i různé stupně ag- resivních reakci od nečinnosti až po zlostný výbuch.
Seznam použité literatury:
1. Anheim, R.: Kunst und sehen. Berlin, New York, 1978
2. Bader, A.s Geisteskrankheit, bilderischer Ausdruck und Kunst. Bern, Hans Huber Verlag 1975
3. Defektologický slovnik. Praha, SPN 1984
4. Dorsch, F., Hacker, H., Staptf, K.-H.: Dorsch P6ychologis- cher Vórterbuch. Bern, Hans Huber Verlag 1987
5. Lamserová, J., Preissová, R.: Výtvarné vyjadřováni. Praha, SNP 1987
6. Lúscher, M.: Der 4-Farben-Mensch, oder der Weg zum inneren Gleichgewicht. Munchen, Mosaik Verlag GmbH 1977
7. Pfister, H. O.: Farbe und Bewegung in der Zeichnung Geis- terkranker. Archiv fůr Neurologie und Psy\chologie, XXXIV, 1934, č. 22, s. 325-364
8. Zicha, Z.:tívod do speciální výtvarné výchovy. UK Praha 1981
