vami, jako by v něm byly jen sam é radosti.

U T R P E N Í A R A D O S T I O Č I S T C E

P o m áh ejm e sv ý m d rah ým v Pánu zesn ulým m o d litb o u a d o b rý m i sk u tk y .

V lem v K r is tu odpočívajícím abys, H ospodine, m ísta občerstveni, světla a pokoje dopřál, prosíme.

( Z„ M em enta z a zemřelé.**)

P R O F . F. S P I R A G O

U T R P E N Í

A R A D O S T I O Č I S T C E

(Překlad z německého)

1 9 3 6

V Y D A L Y Š K O L S K É S E S T R Y O . S. F .

P R A H A X I I , K O R U N N Í 4.

N I H I L O B S T Á T

D r . Josepbus Beran, censor

I M P R I M A T U R

Pragae, die 27. A u g u sti 1 9 ) 6 P rael. D r . Theopbilus Opatrný,

vicarius gemralis N . E . 11842

P Ř E D M L U V A

P řed nedávném vyšlo několik knih, v nichž se autoři snaží vylíčiti očistec růžovými bar­

vami, jako by v něm byly jen sam é radosti.

Bude tedy prospěsno, pojednáme-li o něm obšírněji na základě tridentského katechis­

mu, výroků církevních učitelů, sdělení svá­

tých a svatě žijících osob, které byly omilost­

něny zvláštními zjevením i o očistci a jejichž

výpovědi mnozí biskupové nejen schválili,

ale i k čtení doporučili. Pak teprve ať si

každý učiní o očistci správný úsudek.

I. S O U K R O M Ý S O U D .

I. Každý člověk je hned po smrti Bohem souzen.

Sv. Pavel p r a v í: „U lo že n o jest lidem jed­

nou zem říti, a p otom bude soud.“ (Ž id.

9, 27.) T en to soud sluje tajný nebo soukro­

mý, poněvadž je tu souzen každý sám, na rozd íl od soudu veřejného nebo obecného, který se bude konati v den poslední, kdy se všichni lidé m usí ukázati před soudnou stolicí B oží. O rtel vyřčen ý při soukrom ém soudu se ihned vykon á. C írk ev svata učí, že duše lidí, kteří se p o křtu sv. nedopustili hříchu, anebo kteří sice hřešili, ale za své hříchy již na zem i zadost učinili, přicházejí ihned do n eb e; ti pak, kteří zem řeli ve smrtelném hříchu, jsou odsouzeni na věk y do pekla (K o n c. L yon . 1274), neboť nic nečistého nevejde do nebe. (Z jev. 21, 27.) D u še těch, kteří zem řeli sice bez sm rtel­

ného hříchu, avšak hříchy své ještě zcela ncodpykali, přijdou na čas do očistce, kde se očišťují.

2. Mnoho dmi jde po soukromém soudu do očistce.

N ěm ecky sluje očistec ,,F egefeu er“ , d o­

slova očistný oheň, neboť tam duše „sk rze oheň dojde spásy“ . ( i. K o r. 3, 15.) Z e v očistci jsou tresty ohněm, tvrdí sv. A m ­ brož, sv. papež Řehoř V elik ý a sv. Tom áš A k v in sk ý . Sv. Bonaventura a Suarěz soudí, že oheň v očistci a oheň pekelný jsou téže povahy. O rigines ( f 254) praví, že m nozí dojdou spasení skrze oheň, aby o lo v o k nim přim íšené se roztavilo a přešlo v čisté zla­

to. I tridentský katechismus u č í: „J est očistný ohen, kde duše zbožn ých jsou u rčitý čas trápeny a tak očištěny, aby m ohly vejiti do věčn é blaženosti, kam nic p oskvrněného n evchází.” (V I., 3.)

T aké d uchové m ohou trpěti tresty ohněm , jak v y p lý v á ze slo v K risto vých , která pronese při posledním soudu k za­

vržen ým : „O d e jd ě te ode mne, zlořečení, do ohně věčného, který je připraven dáblu a andělům jeh o .“ (M at. 25, 41.) K d o by se divil, jak m ůže duše, t. j. d u ch o vá bytost, trpěti m uka ohněm , nechť u váží slova sv.

kardinála B ellarm ina: „J a k o m ůže duch (naše duše) býti spojen s tělem , tak m ůže býti spojen i s ohněm , aby trpěl trest. Proč by nem ohl Bůh způsobiti, aby duše od těla oddělená nevním ala také p ocity bolestné?”

Sv. Ř ehoř N az., biskup ( f 3 89), nazývá očistec „o h n iv ý m k řtem “ , neboť působí očistně jako k ře s t; Tertullián, kněz v K ar- tagu ( f 240), nazývá jej dočasným peklem , neboť jsou tam m uka táž jako v pekle, ne­

trvají však věčně. M n ozí jej pokládají za předpeklí, pon ěvadž duše tam očekávají svého spasení, tak jako v předpeklí čekali spravedliví na příchod Spasitelův. O čistec

je i žalářem , neboť duše jsou tam tak dlou­

ho, dokavad nenavrátí posledního haléře.

(M at. 5, 26.) O čistec je však také místem m ilosti, neboť jím Bůh poskytuje hříšní­

kům příležitost odpykati své vin y. A v ša k zcela neprávem se nazývá očistec předne- bím, neboť tím je ráj, nikoli očistec, místo očistné.

Tážeš se, p ro č tak mnoho lidí přichází do očistce a na dlouhý čas ? M arie Lindm aye- rová od p o v íd á: Většina lidí žije způsobem dětí tohoto světa, stará se málo o svoji spásu, proto přichází mnoho dusí a na dlouho do očist­

ce.'''' (M ohou se vlastně pokládati za šťast­

né, že je m ilosrdenství B o ží tak v eliké!) P raví pak dále: „U rážka Boha je něco ne­

smírného. V še, co není odpuštěno na zem i, m usí se odpykati v očistci. D u še v očistci m i ukázaly, jak se všecko na v ě č ­ nosti velm i přesně odvažuje a účtu je.“

O čistec není však jen m ístem spravedl­

nosti, n ýbrž i darem B ožíh o m ilosrdenství.

Ctihodná K lára M o esová p r a v í: „ Z a očis­

tec m ůžem e děkovati jen nekonečném u m ilosrdenství B ožím u. K d y b y slitování B oží nebylo větší než jeho spravedlnost, kolika duším b ylo by odepřeno štěstí do- stati se do o č is tc e !“

3. V očistci se odpykávají časné tresty za odpuštěné hříchy těžké, hříchy lehké

a hříšné příchylnosti.

Udělením rozhřešení kajícím hříšníkům anebo dokonalou lítostí se mění věčné tresty v dočasné (sv. Bonaventura). Bůh si počíná jako král, který trest sm rti mění v d lo u h o­

letý žalář. Sv. A u g u stin vo lá k B o h u :

„H říc h y těch, jim ž jsi odpustil, nenechá­

váš bez trestu.“ Sv. Bernard p r a v í: „J e to ­ m u jako s lidským tělem ; po ráně zb ývá jízv a .“ H říchy jso u dluhy, a jako se musí dluhy splatiti, nutno jest i hříchy zadost- učiněním smazati. (Sv. Ř ehoř V elik ý.)

Časné tresty, následky hříchů, si m ůžem e odpykati již zde na zem i konáním dobrých skutků, jako m odlitbou, posty, alm užnou a také tím , že utrpení, jež nás v živ o tě p o ­ tkávají, jako nem oci, strádání a p o ­ dobné, hlavně sm rt trp ělivě přijím ám e.

(K o n c. trident. 14, kap. 9. a kap. 13.) I získáváním odpustků dosahujeme odpuš­ tění časných trestů. N ejsou-li však tresty za hříchy odpykány úplně zde na zem i, musí se zb ytek dotrpěti v očistci. A v ša k tresty na věčn osti nelze srovnati s tresty zde na zem i. Sv. K ateřina Janovská ( f 15 10) p ra v í: „ K d o v tom to živo tě činí pokání za své hříchy, zaplatí několika ha­

léři dluh m noha tisíc dukátů; odkládá-li však s pokáním až na věčnost, platí nepa­

trný dloužek několika haléřů m noha tisíci dukátů .”

I za lehké hříchy, za něž jsme zde na zem i dosti neučinili, budeme pykati v očistci.

N esm ím e je tedy podceňovati. M nozí

mají na př. z v y k bráti při každé p říleži­

tosti jm éno B o ží anebo nejsvětější jm éno Ježíš (pro K ris to v y rány, M aria atd.) na­

darmo. V očistci jim bude důkladně v ští­

pena úcta k těm to svátým jm énům . Jiní opět rádi lžo u anebo si tropí z jiných žerty.

V očistci jim tento z v y k přijde draze.

M arie Latastová ( f 1847), laička řádu N ej- světějšího Srdce v Paříži, jež měla m noho vidění, p r a v í: „O č istc o v ý m i plam eny musí projiti ti, kd o zem řeli se všedním i hříchy, aby je usm ířili dříve, než vejd ou do nebe.“

Sestra N ativitas sděluje: „M n o z í jsou v očistci i pro malé vin y, na př. pro zb y ­ tečné řeči, náladovost, netrpělivost a p o ­ dobné ned oko n alo sti.“ A p o k ra č u je : „B ů h odstraňuje i nejnepatrnější stopy hříchu, aby nic n ep oskvrnilo svatosti jeho dom u.“

Ž e Bůh nenechá bez trestu ani malé p o ­ klesky, dokazuje ztrestání žid o vského kně­

ze Zachariáše, který ihned oněm ěl, že ne­

uvěřil andělovi. (Luk. x, 20.) T aké M ojžíš

je nám výstrahou, neboť pro nerozvážnou řeč nesm čl v e jiti do zaslíbené zem ě. (2, M ojž. 20, 10.)

V ohni očistcovém se spálí i příchylnosti k hříchu, t. j. nem írné lpění na tvorech, statcích a rozkošech pozem ských. L idé ne­

střídm í v jídle a pití, pyšní, lakom í, závis­

tiv í a leniví se musí na věčn osti očistiti.

M n ozí tvrdí, že duše v očistci upadají ze stesku po nebi v horečný stav, jenž duši rozpaluje a působí větší utrpení, než m ůže tělu zp ůsobiti oheň pozem ský, a jest p ro ti­

kladem žáru lásky B oží, planoucí v duších nebešťanů.

I I . D U S E V O Č I S T C I .

I. Duse v očistci potřebuji pomoci.

D u še v očistci jsou hodny politování, byť si byly i svo u budoucí blažeností jisty, n e b o ť:

1. nem ohou, jako je tom u na zem i, do- sáhnouti od Boha odpuštění konáním d o b ­ rých skutků, nýbrž jen utrpením . Pro ně nastala noc, o níž praví K ristus (Jan 9, 4),

„ ž e nikdo nebude m oci pracovati“ . Biskup D r. Pavel K ep p ler z R ottenburgu velm i vhodně řík á : „ K y v a d lo hodin v očistci stále od tik áv á: trpět, čekat, trpět, čekat.

Z o u falá jednotvárnost, která by uspala, kd yb y duše spáti m ohly a kd yb y jim bolesti spáti d o v o lily.“

2. U trpení duší v očistci nepřináší zá­

sluh, t. j. za m uka trpěná v očistci se jim nedostane odm ěny v nebi, kdežto lidem

na zem i za trpělivé snášení útrap kyne v ě č ­ ná odměna. Sv. Jeroným od volávaje se na místo v E ccl. 9, 5 ( M r t v í . . . nem ohou již zásluh získati) praví, že po smrti není již příležitosti ke konání dobrých skutků.

3. M uka v očistci jsou podle názoru v y ­ nikajících theologů horší než trápení na zem i. Sv. A u gu stin p raví, že oheň očist­

co v ý je horší a palčivější než kterýkoli trest p o ze m sk ý ; rovněž tvrdí, že očistco vé tresty jsou větší než muka m učedníků. Sv. Ber­

nard p odotýká, že oheň očistco vý je horší a palčivější než utrpení pozem ské. P o d o b ­ ně usuzují sv. Ř ehoř V elik ý , sv. A n selm a sv. Bonaventura. Sv. Tom áš A k v . praví, že žár o čistco vý je roven žáru pekeln ém u;

týž oheň, trápící zavržené, očišťuje duše v očistci. T aké Suarěz a sv. Bonaventura jsou názoru, že oheň očistcový a oheň pe­

kelný jsou téže povahy. Sv. M agdaleně z Pazzis v y líčil očistec její bratr, který tam za svoje poklesky trpěl. Podle něho jsou

muka m učedníků zábavou proti utrpením očistce. Sv. T om áš A k v . dokonce t v r d í:

,,I nejmenší trest v očistci převyšuje všechna utrpení toh oto světa.“ A v ša k sv.

B o n aventura pokládá tento v ý ro k za upří- lišený.

D u še v očistci jsou na tom do jisté m íry hůře než žebráci, neboť ti m ohou prošiti bližní o p om oc, ale duše v očistci ne. M usí jen trpělivě a odevzdaně snášeti svoje m u­

ka. Jen velm i zřídka je některé duši d o v o ­ leno, aby se zjevila na zem i a prosila o p o ­ m oc. O takovém případě píše D r. Raffei- ner (viz str. i oo).

N ejhůře se ved e duším lidí, kteří nená­

leželi k círk vi katolické, neboť na ně se její přím luvy nevztahují. K a to lick á církev se m odlí jen za zem řelé v K ristu , t. j. za ty, kd ož k ní náleželi. Při mši sv. se m odlí kněz v m em entu za zem řelé, „k te ří nás předešli se znam ením v ír y “ . Již sv. A u ­ gustin ( f 430) uvádí, že T ělo Páně se obě­

tuje jen za údy K ris to v y . Ctih. K ateřina E m m erichová praví, že ti, kd ož nenáleželi k církvi katolické, mají v očistci zvláštní m ísto a trpí více, neboť se jim nedostává pom oci z oběti mše sv. a z m odliteb cír­

k v e za zem řelé.

K p olitován í jsou p roto duše jinověrců, nevěřících v očistec, neboť jejich příbuzní na ně v m odlitbách nevzpom ínaj í a nekonaj í za ně dobrých skutků, považu jíce to v ě tši­

nou za zbytečné. Je tedy velm i záslužné, pa- m atujem e-li v m odlitbách na duše jin o věr­

ců, trpících v očistci. Z e zápisů M arie Lind- m ayerové, uložen ých v archivu arcibiskup­

ského ordinariátu v M nichově a v archivu karm elitánů bavorské provincie, vyjím á­

m e: „B ů h mne osvítil a poučil o duších, které za živ o ta nenáležely k círk vi kato ­ lické. V elm i m nohé z nich ualy věčném u zatracení a jsou spaseny, buď že nem ěly dostatečného porozum ění, nebo by ly ne­

vinné. P roto jim Bůh v poslední hodince

p oskytl m ilost lítosti, která jim postačila k spasení, a zem řely v m ilosti B o ž í . . . B ylo mi zjeven o, že tyto duše jsou na v ě č ­ nosti zcela bez p om oci. K ristus Pán mně pravil při mši svaté: „ D o b ř e činíš, m od- líš-li se za ně.“

2. Duše v očistci nejsouvŠak zbaveny všech radostí.

M n ohým duším v očistci se dostává útě­

chy od sv. andělů, ano i od M atky B oží.

(V iz str. 75.) Sv. Františka Řím ská praví, že anděl strážný p ro vází duši k očistci, ji pak častěji n avštěvu je a svou p řítom ­ ností a p ovzb u zo ván ím potěšuje. A n d ěl strážný vn uká také pozůstalým , aby se za duše zesnulých m odlili a dávali za ně na mše sv. O n pak přednáší tyto m odlitby B ohu a nastal-li čas vykou p en í, u vádí duši do nebe.*)

*) C írk e v s v . p o tv rz u je v ír a , že sv a ti and ělé u jím a jí se ze m ře lý ch i na v č č n o s ti za zem řelé, to u to m o d litb o u , u žíva -

K rásně píše prof. Bernard Bartm ann:

„D u š e v očistci dostávají zprávy o nebi, o jeho krásách a nádheře a o nesm írném štěstí patřiti na Boha od svých andělů strážných přím o z nebe. A tak m ůžem e říci, že i v očistci svítí paprsek B oží, i kd yž ne tak jasně jako v nebi, přece jen jasněji než nám pozem šťanům .”

Ipřímluvné modlitby věřících na zem i v lé ­ vají h o jiv ý balzám do jejich utrpení a zkra­

cují jim dobu trestu. Suarěz a jiní theolo­

g o v é učí, že andělé sdělují duším v očistci, kdo se za ně na zem i m odlí. A byť i p o zů ­ stalí na své zem řelé zapom něli, nejsou tito přece bez útěchy, neboť katolická církev

n o u při p o h ř b u : In paradisum ded u can t tc a n g eli, in tuo adven tu su scip ian t tc m artyres e t perd u can t tc in civ itatem sanctam Jerusalem . C h o ru s an g elo ru m tc su scip iat c t cum L a zaro q u on d am paupcre aeternam habcas r e q u ie m ! T . j.:

N e c h ť a nd člé tč d o p r o v o d í d o ráje a m učed n íci p řijm o u při tvém p řích o d u a u v e d o u tebe d o svátéh o m ésta Jerusale­

m a. S b o r andělů p řijm i tč a s L azarem , k d ysi ch u d ým , m čj o d p o č in u tí v č č n é l (P o d le p ražskéh o M anuale rit. z r. 19 16 , str. 12 1.)

denně při mši svaté vzpom íná svých trpí­

cích údů a často se za zem řelé m odlí. T yto m odlitby jim velm i pomáhají.

D u še v očistci jsou s Bohem ve stálém styku modlitbou. Biskup Kcppler p r a v í:

„M o d litb a a zb o žn ý zp ě v jsou sladkou hudbou, zjasňující i tyto ponuré tem n oty.“

Z v láštn í radost pociťují d ušičky,je -li ně­

která z nich vykoupena a přijata do nebe. Ctih.

K ateřina E m m erichová p r a v í: „ N e lz e v y - líčiti radost a útěchu, p ociťovan ou dušemi, které ještě zůstaly v očistci, je-li některá z nich v y s v o b o z e n a .” ,

D u še v očistci nejsou zbaveny naděje a těší se na nebe, do něhož se všechny dříve či později dostanou. S výhledem na o s v o b o ­ zení snášejí bolesti trpělivě a odevzdaně jako m učedníci, kteří věděli, že mukam i dosáhnou nebeské blaženosti.

D u še v očistci se radují i z toho, že ne­

mohou již hřesiti a že nepodléhají více p o k u ­ šením. Jejich vů le je nyní shodná s v ů lí

B o ží i snášejí proto své utrpení x velikou odevzdaností. A právě tím se liší toto místo od pekla, kde panuje jen zoufalost a kde se ozývají jen výbu chy vzteku . Biskup K ep p ler z R ottenbu rgu p íš e : „ I kd yž očis­

tec svým trápením je peklem , je současně i rájem, a to pro útěchu, k terou v lé v á láska B o ží ubohým těm duším .“ Svatá K ateřina Janovská p ra v í: „ V ů le duší v očistci se úplně srovnává s vů lí B o ž í; nenazývají svá utrpení trestem a bolest n epovažu jí za trest. K lid n ě a odevzdaně se podrob ují ří­

zení B ožím u, jež béřou na sebe z čisté lás­

ky. Pokládají za důkaz velikého m ilo­

srdenství, že se m ohou v očistci zb aviti skvrn hříchů, s nim iž by nikdy nechtěly předstoupiti před tvář B oží spravedlnosti.

D u še v očistci lze pokládati za svaté, neboť jsou plny lásky k Bohu a jejich touha pat- řiti v tvář B oží je palčivější než žár očist­

ného oh n ě.“ M arie Lindm ayerová p r a v í:

„ V každodenních strastech a p rotiven ­

stvích přála bych sobě a všem lidem od e­

vzdanosti duší v očistci, neboť pak by ne­

bylo n etrpělivosti na světě.“ Suarěz d o ­ konce soudí, že duše v očistci snášejí muka nejen s nej větší trpělivostí, nýbrž i sp o k o ­ jeně, ba dokonce i s neuvěřitelnou radostí.

Svatý kardinál Bellarmin vyjádřil to p o ­ dobn ě: „D u še v očistci nepropadají zo u ­ falství, ale pociťují n evýslo vn o u radost ve svém hrozném utrpení, a to pro pevnou důvěru ve svou spásu.“ P roto čteme v m e­

mentu za zem řelé při mši s v . : „D o rm iu n t in som no pacis, t. j. od počívají spánkem p o k o je.“

Ctih. K ateřina E m m erichová p raví, že vzpom ínka na m ilosrdenství B o ží a na b u ­ d o u cí vy k o u p en í vtisku je duším v očistci pečeť n evýslo vn é radosti. Sv. K ateřina Ja­

novská uvádí ještě zvláštní dů vod této ra­

d o sti; praví, že m ilosti a důkazů přízně B o ží k duším v očistci p řibývá, a to v té míře, jak na nich u b ýv á poskvrn hříchů.

Paprsek božského světla m ůže je pak snáze pronikati a tím se zvětšu je jejich radost.

T rp í-li duše v očistci s bezpříkladnou trpělivostí, lze dů vod toho hledati hlavně v tom , že podle v ý p o v ě d í osob, jim ž bylo dopřáno nahlédnouti do věčnosti, spatřily p ři soukromém soudu na okamžik Boha. Ctih.

K lára M o esová p r a v í: „D u še, jdoucí do očistce, spatří při soukrom ém soudu tvář B o ž í; proto Boha m iluje nejčistší a nejd o­

konalejší láskou. T a v duši působí ne­

smírně žh avou touhu, Boha zn o vu spatřiti a p o žívati.“ Ctih. sestra M arie Fidelis W eis- sová, františkánka z kláštera v R eutberku v B avorsku , se vy slo vu je ste jn ě : „Jakm ile se duše o d lou čí od těla, spatří Boha ve vší jeho velikosti a slávě, avšak jen na o k a­

m žik. Pak ji Bůh odkáže do očistce, kde počne její utrpení. V duši zůstává poznání velik o sti B o ží, je cele odevzdána do vů le B o ží a nechce z očistce v y jiti, doku d není

dokonale čista.” I m y, jsm e-li p ozván i do vybrané společnosti, obléknem e se čistě a úp ravn ě; nechcem e se tam o b jev iti v o b le­

ku nevhodném . T ak tom u je i s dušem i v očistci. R ády se podrobují očištění, neboť nechtějí vstou piti v e společnost andělů a Svatých ani s nejm enší poskvrn ou.*)

Jak z těchto vidění om ilostněných osob plyne, jsou p ou čován y o duších v očistci' často toliko obrazně. N esm í se tedy vše, co ve vidění spatřily, bráti doslovně, nýbrž zase jen obrazně. Je tom u jako na př. při zobrazován í Boha O tce. O b yčejn ě se zná­

zorňuje jako veleb n ý stařec s dlouhým vousem , sedící na trůně, se žezlem v ruce a se zem ěkoulí p o d nohama. Bůh je ovšem duch, nem ající těla, a tak o vý obraz nemá jiného účelu (jak již řečeno v tridentském

*) C tih . M arie T a ig i v Ř ím ě ( f 1837) v íd a la p o 47 let tajem né slu n ce, v n č m ž p o zn ávala duše v o č is tc i jak o u špi- nčná srdce n eb o jak o d rah o k am y , je jich ž lesk b y l z a te m n č n ; s v a ti pak se jí je v ili ja k o jasná, s k v o u c í slun ce n e b o jak o čisté zářící d ém anty.

katechism u), než zpřístupniti našim sm ys­

lům jeho vlastnosti a jeho m oc. O braz nám praví, že Bůh je věčn ý a že je pánem nebe a zem ě. Právě tak je tom u při v id ě ­ ních o duších, neboť ty také nemají těl.

I I I . J A K M Ů Ž E M E P O M Á H A T I D U S Í M V O Č I S T C I .

I. Dusím v očistci lzepomáhati dobrými skutky, je ž za ně obětuje tne.

T riden tský kon cil ve 22. sezení stanovil, že duším v očistci lze pom áhati m odlitbou věřících a hlavně mší svátou.

V tridentském katechism u čte m e : „ M u ­ síme chváliti nekon ečnou dobrotu B o ží a vděčně ji slaviti, neboť nám dovoluje, aby­

chom zadost činili jeden za druhého.”

(2, 5, 76.) K a to ličtí křesťané na zemi tvoří s dušemi v očistci a se svátým i v nebi je ­ dinou v elik o u rodinu B o ží, nazývanou v apoštolském vyzn án í v íry „o b co v á n í svátých” , neboť všichni její člen ové jsou křtem posvěceni, k svatosti p ovo lán i a m nozí z nich již skutečně svátým i jsou.

V šichn i ú d o vé toh oto ob co ván í si vzá ­

jem ně pom áhají. P roto m ůžem e m y zde na zem i p omáhati duším v očistci m o d lit­

bou a dobrým i skutky. D o b ré skutky jsou podle sv. Cypriána výku pn ým za naše hříchy.

Sv. A u gu stin p r a v í: ,,Modlitba je klíč, jím ž se duším v očistci o tvírá brána nebe.“ Jak velm i pom áhá naše m odlitba zem řelým , dočítám e se v živo tě sv. Per- petuy, která f r. 202 v K arth agu jako m u­

čednice. T a měla, jsouc ve vězen í, ve snu vid ění. Spatřila svého sedm iletého bratra D iokrata na tem ném místě, p okrytého špí­

nou a stenajícího. Jakm ile procitla, počala se za něho vroucn ě m odliti. B rzy pak jej opět spatřila v e snu, avšak již u pramene, z něhož m ohl p it i; byl veselý, pouze v tváři mu zbyla jizva. T ak bylo dáno svě ­ tici na srozum ěnou, jak velice pom ohla svém u bratru m odlitbou.

A č nem ám e m noho dbáti snů, jsou přece jen výjim k y, jak dokazují sny Josefa E g y p t­

ského, svědčící o tom , že někdy Bůh bývá jejich původcem . P roto p ravil M o jžíšo vi, že h o vo ří k p rorokům i ve snu. (4. M ojžíš,

12, 6

.)

P okud se týká m odlitby, nehledí Bůh tak na její délku, jako na vroucnost, s níž se koná. K ristus Pán p ravil sv. G e rtru d ě :

„Jed in é slo vo pronesené ze srdce více p ro ­ spívá duším v očistci, nežli m noho žalm ů a m odliteb roztržitě odříkávaných, právě tak jako ušpiněnou ruku lépe um yjem e v mále v o d y důkladně ji drhnouce, než když ji jen polévám e sebe větším m n ož­

stvím v o d y .“

M ocněji však než m odlitba působí al­

mužna. Sv. T om áš A k v . praví, že almužna p roto více zm ůže, p oněvadž je projevem lásky k bližním u. U platňují se tu slova písma s v . : „M ilo srd en ství se honosí nad sou d .“ (Jak. 2, 13.)

I pust, poněvadž vyžaduje větší obět, jest účinnější než m odlitba.

D u ším v očistci lze pom áhati i získává­

ním odpustktl. Při m nohých odpustcích cír­

k e v sv. vý slo vn ě podotýká, že je lze také vě- novati duším v očistci. Působnost jejich neplyne v š a k z rozvazující m oci církve, jako je tom u při rozhřešení, udělovaném při sv.

zp ověd i. Ú činek odpustků záleží v tom , že círk ev prosí Boha, aby byl zem řelým m ilostiv pro přebytečné zásluhy K ris to v y a svátých. Jest jisté, že K ristus Pán utrpe­

ním svým a smrtí podal O tci nebeském u daleko větší dostiučinění za hříchy lidí, než bylo třeba, než jsou tresty, jichž za hří­

chy zasluhují. Jedna kapka jeho B ožské krve, nejnepatrnější jeho úkon, stačil by v yk o u p iti celý svět. T aké R odička B oží získala si utrpením svým m noho zásluh, v žd y ť byla bez hříchu. A svati podali spra­

vedlnosti B oží kajícím i skutky větší dosti­

učinění, než sami potřebovali. T o to pře­

bytečné zadostiučinění, jež nem ůže upad- nouti u Boha v zapom enutí, tvo ří d uchovn í

poklad, který K ristu s Pán svěřil sv. Petru a jeho nástupcům , aby jej m oudře sp ravo­

vali a věřícím , kteří jsou toho hodni, ro z­

dávali z něho sm írné zásluhy v náhradu za tresty, kterých si za hříchy zasloužili. K d y ž církev sv. udělí od pustky, zaplatí B ohu tolik, k o lik m u hříšník za hříchy dluhuje.

N aše nedoplatky za hříchy hradí církev přeplatky K risto vým i. N ad zem řelým i cír­

k ev již m oci nemá, m ůže se pro ně d o vo- lávati pouze B ožíh o m ilosrdenství.

M noho odpustků m ůžem e pro duše v očistci získati v den Dušiček z. listopadu.

K o lik rá t po zp o v ěd i a sv. přijím ání na­

vštívím e v ten den kostel, nebo veřejnou, ano i p olo veřejn ou kapli, a pom odlím e se při každé n ávštěvě na úm ysl sv. O tce 6 O tčenášů, 6 Zdrávasů a 6 Sláva O t c i . . ., tolikrát získávám e plnom ocné odpustky, které se m ohou věn ovati jen duším v o čistc i.

(Pius X I ., 4. července 1930. „T o tie s quo- ties“ .) Cas k získávání odpustků počíná již

1. listopadu o 12. hodině polední a končí 2. listopadu o p ů ln o ci; trvá tedy celkem 36 hodin. (Sv. offic. 26. 1. 19 11.) Sv. zpo- v ě d lze vyk o n ati jako u p orciu n ku lových odpustků i v některém z osm i předcháze­

jících dnů a k sv. přijím ání m ůžem e jiti i den před D ušičkam i. (K o n gr. odp. 6. 10.

1870.)

D u ším v očistci m ůžem e ob zvláště pro- spěti, obětujeme-li za ně mši sv., jak se v y ­ slo vil ko n cil tridentský v 25. zasedání, a to p ro to , že při mši sv. se n ekrvavým zp ů so ­ bem ob n o vu je obět K risto va. Již od n ej­

starších dob se při mši sv. v mem entu vzpom ín á zesnulých. Sv. C hrysostom ( f 407), biskup cařihradský, p raví, že při službách B o žích sevzp om ín án azem řelé, aby dosáhli zm írnění v bolestech. U vád í rovněž, že se tak děje na přím é nařízení apoštolů.

Sv. C yril, biskup jerusalem ský ( f 389), píše, že křesťané při mši sv. usm iřují Boha

„ja k za m rtvé tak za sebe“ . Z e mše sv. ze­

snulým velm i prospívá, dočítám e se v ž i­

vo tě sv. M alachiáše, arcibiskupa v irském A rm aghu, který zem řel 2. listopadu 1148 v klášteře sv. Bernarda v Clairvaux. Sv.

Bernard o tom p íše: K d y ž zem řela sestra sv. M alachiáše, ob ěto val za ni mši sv. Pak uplynulo 40 dní, v nichž světec nem ohl za ni mši sv. sloužiti. T u se mu sestra náhle zje v ila ; stála před vchodem do chrámu v stavu velm i zbědovaném a naříkala, že již 40 dní se jí nedostalo útěchy. H ned na­

zítří ob ětoval za ni sv. Malachiáš mši sv.

Z n o va se mu zjevila před kostelem v čer­

ném šatě, avšak již ne tak zbědovaná. S vě­

tec ob ěto val nyní za sestru každý den mši sv. B rzy ji opět spatřil v bílém rouchu, stojící uvn itř chrám u. Sv. Malachiáš ob ě­

toval za ni dále mše sv. a m odlil se vroucně za její vykou p en í. K on ečn ě se m u zjevila v třpytném rouchu přím o před svatostán­

kem uprostřed zahalených postav. I seznal z toho, že byla přijata do nebe.

T aké obětovánínejsvžíějsi Krve Kristovy p o ­ máhá účinně duším v očistci. Ctih. K lára M oesová, převorka kláštera v Luxem - burku ( f 1895), p ra ví: „C ím častěji jsem O tci nebeském u obětovala nejsvětější K r e v jeho jednorozeného Syna, tím mírnější a snesitelnější byl osud dušiček. O b yčejně duše, za niž jsem obětovala předrahou K r e v K ris to v u , byla zbavena podle našich pojm ů časových nejméně čtvrt hodiny m uk očistných. K d y ž tato doba přešla, trpěla zn ova, ale nikdy více než před tím, naopak často méně.

I o b ě to v á n ím ■smr-klných -ttzkos

4

vých na hoře O livetské prospějem e duším v očistci. O tom nás poučuje sestra N ati- v it a s : „P á n mně vn u kl, že m ožno duším v očistci účinně prospěti, když za ně obě­

tujem e třeba i kratince Bohu O tci všechna muka, jež Spasitel vytrp ěl v zahradě O li­

vetské. Již jediný tak o vý povzd ech je ceny nesm írné.”

D u ším v očistci zv lášť prospívá, kd yž za ně obětujeme sv. přijímáni. Ctih. K lára M oesová d o d á v á : „P o k u d mám zkušenost, prospívá duším v očistci nejvíce mše svátá, sv. přijím ání a obětován í nejsvčtější K r v e K r is to v y .”

M nozí lidé se m ylně dom nívají, že svých zásluh pozbudou, obětují-li je někom u ji­

nému, na př. duším v očistci. T ím však ničeho neztrácejí, naopak, rfiají d vojn á­

sobnou zásluhu : neboť jednak vy k on ali dobrý skutek, za druhé, obětováním jeho v y ­ konali skutek m ilosrden ství; současně zí ská- vají přátele v očistci a ti za ně budou jednou v nebi orodovati. V šim něm e si slo v sv. T o ­ máše A k v . : „P o k á n í za bližního konané je Bohu m ilejší, než kd yž se kajem e za sebe.“

K ristus hledí na alm užnu, ob ětovan ou za duše v očistci, jako by jem u byla dávána, neboť p ra vil: „P o k u d jste to učinili jed­

nom u z nej menších bratří m ých, mně jste to učin ili.” (M at. 25, 40.) Sv. G ertrudě zje­

v il Pán, že vysvo bo zu jem e-li duse z očist­

ce, je mu to tak milé, jako kdyb ychom jeho vy svo b o d ili. Sv. František Saleský p raví, že ten, kdo pom áhá duším v očistci, nejen zarm oucené těší, o nem ocné pečuje, vězně ze žaláře vysvo b o zu je, nýbrž i pohostin • ství prokazuje, kd yž jim zjednává vstup do dom u O tce nebeského, a současně nahé od ívá, pečuje-li o to, aby se oděly rouchem nepom íjející slávy. M arie Lin dm ayerová p r a v í: „L á sk o u k dušičkám si zjednávám e veliké zalíbení u Boha, neboť Pánu B ohu na nich velm i záleží; jsouť nejubožejší m ezi všem i bytostm i a samy si pom oci ne­

m o h o u .“ K ristus Pán nabádá sestru M arii L atastovou, aby se m odlila za duše v očistci a d o d ává: „N e n í nad to nic prospěšněj­

šího, neboť dušičky budou na tě za to jed­

nou v nebi vděčně vzpom ínati a neustále za tebe orod ovati, aby ti Bůh udělil m i­

lostí, jichž potřebuješ, abys stále v d o b ­ rém p o k račo vala."

M odlímc-li se za všechny duše v očistci, m ůžem e doufati, že Bůh přivlastní tuto m odlitbu především našim p říb u zn ým a přátelům.

B ylo m noho sporu o tom , zda je lépe a potřebnější m odliti se za obrácení hříšníků dosud žijících anebo za vy svo b o zen í duší v očistci. N ěkteří p r a v í: „H říšn íci budou na věky zatraceni, nedostane-li se jim od Boha m ilosti, nutné k jejich obrácení, kdežto duše v očistci jsou již m im o nebez­

p ečí; potřebují p roto hříšníci nutněji naší p o m o ci.“ D ru zí však tv rd í: „H říšn íci m o­

hou si sami p om oci, kdežto duše v očistci ne a jsou odkázány jen na naši p om o c.”

Sv. Tom áš spor rozhoduje ta k t o : „ M o d ­ litby za zem řelé jsou Bohu milejší než m od­

litby za hříšníky, neboť zem řelí jsou ve větší tísni a sami sobě pom oci n em o h o u ."

N ejlepší jest asi tato ra d a : M odlem e se za duše v očistci, aby ony o ro d ovaly u Boha za obrácení hříšníků.

Z a zem řelé doporučují se zvláště tyto střelné odpustkově modlitby:

„ D o b r o tiv ý Pane Ježíši, dopřej jim (mu, jí) p okoje věčn éh o .” (300 dní odpustků po každé - Pius X ., 18. 3. 1900.)

„O d p o č in u tí věčn é dej jim , ó Pane, a světlo věčn é ať jim sv ítí; ať od počívají v p o k o ji! A m e n .“ (300 dní po každé - Pius X ., 13. 2. 1908.)

„ P ro to ž T ě prosím e, přispěj duším , které jsi drahou k rví vyk o u p il, a které trpí dosud v očistcovém plam eni.” (300 dní po každé - Pius X ., 13. 9. 1908.)

„B o ž e m ůj, obětujem e T i za duše v očistci všecky p ro jevy lásky, jim iž T ě zde na zem i oslavilo svaté Srdce Ježíšovo právě v této hodině.” (300 dní po k a ž d é - Pius X ., 1 2 .10.

1908.)

O d p u stk y získám e při těchto střelných m odlitbách i tehdy, m odlíme-li se jen v du­

chu, nepohybujíce rty. (Pius X I ., 1. 12.

I 933-)

2. Kdo na zemi dusím v očistci bodně pomáhal, bude v očistci trpěti jen málo nebo vubec ne.

Ten dojde u Boha slitování, n e b o ť: „Bla-^

hoslavení m ilosrdní, neboť oni m ilosrden­

ství d o jd o u .“ (M at. 5, 7.) N a něm se v y ­ plní slova K r is t o v a : „J a k ým soudem v y soudíte, tako vým budete souzeni, a jakou m ěrou m ěříte, tak o vo u vám bude od m ě­

řeno.” (M at. 7, 2.) T om u , kdo pom áhal duším v očistci, se přivlastňují zvláštním způsobem m odlitby církve sv. za zem řelé.

Budou se za něho u Boha přim louvati též duše, které z očistce vysvo b o d il.

T i však, kteří nikdy na duše v očistci nepam atovali a za zem řelé se nikdy ne­

m odlili, na ty jako za trest si též nikdo po smrti nevzpom ene, a i když se bude někdo za ně m odliti, m álo jim to pom ůže. K a r ­ dinál K ajetán p r a v í: „T ěm , kdo za živa na zem řelé zapom ínali, nic nepom ohou v o- čistci m odlitby a dobré skutky za ně k o ­

nané. T a k sp raved livý Bůh trestá jejich dřívější nelásku a tvrdost srdce.“

3. Duse v očistci se odvděčí svým dobrodinaan.

N ěkteří lidé si m yslí, že duše v očistci n evědí, co se na zem i děje, a kdo se za ně m odlí. T o h o názoru je dokonce i sv. T o ­ máš A k v ., který tvrdí, že duše v očistci nevědí, co se děje na světě, poněvadž ne­

patří ještě na tvář B oží. T en to náhled je však m ylný, neboť již sv. A u gu stin praví, že duše v očistci zvláštním zjevením B ožím věd í, co se děje na zem i, p okud jim to ovšem prospívá. Suarěz a jiní th eo logo vé m íní, že andělé zpravují duše v očistci o tom , co se děje v jejich rodinách. P. Pa­

vel M oll dokonce t v r d í: „D u še v očistci se d o vídají o rozepřích svých příbuzných, a to zvyšu je jejich utrpení.” Biskup K ep p ler z R otten bu rgu dodává, že je obecným m í­

něním theologů, proti názoru sv. Tom áše

A k v ., že duše v očistci orodují za své d o b ­ rodince a přátele, a tudíž m usí věděti, co se na zem i děje.

Svatý farář Vianney d oklád á: „ K d y b y ­ chom věděli, jakou m oc mají tyto dobré duše v očistci nad Srdcem B ožím , a k d y ­ bychom věděli, jakých m ilostí m ožno zís- kati jejich p řím lu vo u ,’' nezapom ínali b y­

chom tolik na ně. M usím e se za ně m noho m odliti, aby i on y za nás m noho p ro sily.”

Svatý kardinál Bellarm in a Suarěz tvrdí, že duše v očistci se m ohou za živ é velm i účinně p řim louvati, neboť jsou to přátelé B oží a Bůh zvlášť velm i rád vyslých á jejich prosby. (Z a sebe však, t. j. za zkrácení nebo zm írnění svých útrap by p rosily marně, ne­

boť svou vin u m usí od pykati úplně.) Ctih.

převorka K lá ra M oesová p r a v í: „D u še v očistci jako sp raved liví a přátelé B oží zm ohou m noho přím luvam i za své d o b ­ rodince ještě v očistci a daleko více po p ři­

jetí do nebe.“

T aké ctih. K ateřina E m m erichová d o­

kazuje, že dušičky orodují za ty, již se za ně m o d lí: „M o d lí-li se někdo, či trpí-li za du­

še v očistci, p rospívá jim hned tato obět, a jsou tak rády, tak šťastny a tak v d ě č n y ! O bětovala-li jsem za ně své bolesti, při­

m louvaly se za mě.“ P. Pavel M oll praví, že duše, jež m odlitbou vy svo b o d il, přichá­

zely se mu poděkovat.

4. Bohu je milé, žádáme-li duse v očistci o pomoc ve svých záležitostech.

Sv. K ateřina B olognská ( f 1463), jejíž neporušené tělo je v chrámu klarisek v Bo- logn i, p r a v í: „Č e h o jsem dlouho nem ohla dosíci vzýván ím svátých v nebi, obdržela jsem často okam žitě, poprosila-li jsem za to dušičky.” A přip oju je: „Chci-li dosáh- nouti určitě některé m ilosti, obracím se k duším v očistci, aby m ou prosbu před­

nesly O tci nebeském u. O byčejně cítím , že

jejich přímluvě děkuji za vyslyšen í.“ M arie L indm ayerová udává, proč přím luvy duší v očistci tolik p ů s o b í: „P rosím e-li dušičky o pom oc, bývám e brzy vyslyšeni, ne však proto, že nás dušičky vyslyšely, nýbrž že nám Buh vyhověl pro svou ntzměrnou lásku k duším v očistci; neboť B ůh je velm i m iluje.“

Jaký prospěch přináší soucit s dušemi v očistci, ukáže tato příhoda. Jesuita Jakub M on tfort dal vytisk n o u ti r. 1649 v tiskárně V ilém a Friessena v K o líně nad Rýnem kn í­

žečku o duších v očistci. K n ihtiskař v ní o nedělích čítával a seznal z ní, že d o vo lá ­ vání se dušiček v rozličných záležitostech a soucit s nim i jsou velm i účinné prostřed­

ky, abychom od Boha dosáhli vyslyšení svých m odliteb. Po nějakém čase mu on e­

m ocněl čtyřletý synek tak těžce, že se lé­

kaři vzdali veškeré naděje a p řipravovali otce na jeho blízkou smrt. K n ihtiskař se uchýlil do chrám u a vzýv al o pom oc duše v očistci, za něž se m noho m odlíval. U či­

nil též slib, že uzdraví-li se jeho dítě, daruje kněžím a řeholníkům sto vý tisk ů knihy o dušičkách. A hle, kd yž se vrátil, bylo syn­

k o v i lépe. A č k o li již čtrnáct dní měl silný od por proti všem p okrm ům , žádal jisti a příští den byl úplně zdráv. T ři týdny na to ochuravěla mu náhle manželka, a její stav se tak rychle zhoršil, že nebylo naděje na uzdravení. V e své úzkosti utekl se muž opět k duším v očistci, spěchal do chrámu a slíbil, uzdraví-li se jeho žena, že rozdá 200 zm íněných knih m ezi zbožn é lidi. I tu přispěly duše v očistci přím o zázračně.

Stav nem ocné paní se válem lepšil, a za tý ­ den byla úplně zdráva. K n ihtiskař v y p ra ­ v o v a l autoru oné knihy, P. M o n tfo rto vi, tuto příhodu a tak se nám o ní dochovala zpráva.

H olan dský d ivo tvů rce P. Pavel M oll ( f 1896) dal jisté dámě tuto ra d u : „C h ce-li někdo úspěšně ob ch odovati, nechť jen obětuje část příjm ů, na př. 2 % , za duše

v očistci na mše sv. nebo na jiné dobré skutky. D u šičky jistě vše odplatí svém u do b rod in ci.” D ám a poslechla a byla se svým i úspěchy nadm íru spokojena.

C hvályhodné jest, vedou-li zb ožn í ro ­ diče děti od m ládí k tom u, aby pam atovaly na duše v očistci. Redem ptorista P. U llw er, jenž zem řel na kazatelně v Ces. B udějo­

vicích 1914 se jm énem Ježíš na rtech, měl zb ožn ou m atku, která učila děti již od útlého věk u sebepřem áhání a lásce k du­

ším v očistci. Sly-li do lesa na jahody, tu jim nakazovala, aby p rvní zralou v elko u jahodu p o lo žily na zem i, neboť „ ta náleží duším v očistci” . Z téhož důvodu nesm ěly jisti p rvn í zralou třešni, švestku, hrušku nebo jablko. M atka je poučovala, že ze­

m řelí čekají na naši p om oc a splatí jim štědře tuto obět. P om ohou jim , aby cestou přes pole a lesy nezbloudily, aby nic neza­

pom něly, nebo neztratily a ztracené brzy nalezly. I ze spánku je v určitou dobu, kdy

si budou přáti, jemně vzbudí. Jan U llw er dbal svědom itě těchto rad a Bůh jej za to odm ěnil kněžským a řeholním p o v o lá n ím ; v klášteře b yl vzorem sebeovládání a d o ­ sáhl vyso k éh o stupně ctností.

Ctih. K ateřina Em m erichová p r a v í: „ N e ­ lze vyjádřiti, jaké útěchy se duším v očistci dostává naším sebepřem áháním a m alým i ob ětm i.“ Sv. A u g u stin d odává: „C h ceš-li, aby se Bůh nad tebou slitoval, měj ty sli­

tován í se svým bližním v očistci.” T aké hájí názor, že ten, kdo se často za m rtvé m odlí, nezem ře nešťastně. Sv. Jeroným p ra v í: „ V ě č n é blaženosti jsme tím blíže, čím v íce soucitu a lásky máme k duším v o č istci."

I V . K D E J E S T O Č I S T E C .

I. Podle názoru theologů je očistec pod zemí.*)

Sv. Tom áš A k v . p raví, že očistec je h lu ­ boko pod zem í. Sv. Bellarm in rovněž často opakuje, že očistec se nalézá uvnitř zem ě.

Všim něm e si i různých m odliteb círk ev­

ních, na p ř .: „P an e Ježíši K riste, K rá li slávy, v y s v o b o d duše všech věřících zem řelých od útrob pekla a od hlub oké propasti.”

Již židé nazývali říši m rtvých podsvětím

„ š e o l“ , jáma, „k am ž m rtví sestupují” . (Ž alm 113, 25.) K ateřina E m m erichová p ra ví: „V id ě la jsem očistec. Byla jsem uvedena do hluboké, velm i rozlehlé p ro ­ pasti.”

Svatí v id í o svob ozen é duše vystu po vati

*) „ P o d z e m íl“ T ím je m ín čn o m ísto , jež není to to žn é se zem í ž iv ý c h .

z hlubin zem ě. Sv. Terezie líčí ve svém životo pisu tuto příhodu. Jednoho dne z v ě ­ děla o smrti mnicha, který byl provinciá- lem a za svého živo ta jí prokázal velké úsluhy. A č věděla, že žil velm i ctnostně, obávala se o spásu jeho duše, neboť byl 20 let představeným řádu. Strachovala se vžd y o ty, jim ž bylo svěřeno vedení duší.

I odebrala se do oratoře a zapřísahala Spa­

sitele, aby to málo dobré, jež v živo tě v y ­ konala, připočetl onom u m nichovi, a osta­

tek nahradil ze svých nekonečných zásluh, aby tak duše toh oto řeholníka byla brzy vy svo b o zen a z očistce. V tom okam žiku jej viděla vystu p o vati z hlubin zem ě s ne­

v ý slo vn o u radostí k nebi. A č byl již velm i stár, měl vzezření m ladého, sotva třiceti­

letého m uže a zářil oslňujícím světlem . K rátce na to obdržela přesnou písem nou zprávu o příkladné smrti tohoto řeholníka.

Z mínky zasluhují i slova ctih. K ateřin y E m m erichové o p e k le ; p r a v í: „ H lu b o k o

pod očistcem , b lízko středu zem ě, se na­

lézá p ek lo .“ R dvněž tvrd í, že není lidí ani na měsíci, ani na hvězdách.

2. Jen výjimkou je některým dusím vykázáno jin é očistné místo, na př. na zemi.

T i, k d ož s m ilostí B oží smějí zříti do věčnosti, tvrd í, že m nohé duše si m usí od- pykávati očistec na zem i, zpravidla tam, kde se nějak p ro vin ily. Ctihodná služeb­

nice B oží K lára M o esová, p řevorka, uvádí, že duše vlažných křesťanů, kteří zanedbá­

vali nedělní mši svátou, bývají často po smrti odsouzeny na dlouhá desetiletí, aby vyčk ávaly přede dveřmi farního chrámu, a tam si od p ykávaly svůj očistec. M nohé duše musí zde trpěti 50, 60, ba i více než 100 let.

Terezie N eum annová viděla faráře, který zem řel raněn m rtvicí. Již 30 let trpěl muka očistco vá ve své jaře. Sv. Františka od N ejsvětější Svátosti zvěděla o duši jistého

šlechtice, která se očišťovala v hrobě; p o ­ znala i duši soudce, který si očistec o d p y ­ kával ve vězení v Pam peloně, neboť jeho vin o u tam byli žalářováni n evin n í. T aké se jí zjevila jedna spolusestra, a sdělila jí, že se m usí káti ve své cele, nebo v domech, kde d říve v e světě žila a hřešila nebo i v choru. Ctih. Bernard C olnago uzřel v Ř í­

mě duši, jež 43 roky trpěla za své v in y na jedné z řím ských silnic. Kateřina Em m e- richo vá viděla některé duše v jeskyních a jamách, jedn otlivě anebo ve skupinách.

Spatřila duši jistého anglického vo jevů d ce, který kdysi v e válce s Francouzi zle řádil a dopuštěl se hrozných u kru tn ostí; byl p ři­

kov án řetězem k hoře. O znám il jí, že b y m u b ylo pom oženo obětí m še svaté a že by tím d říve došel vysvob o zen í.

M arina z E scobalu tvrd í, že m nohé duše, blízké vysvo b o zen í, smějí prodlévati v chrá­

mě. V živo to p ise ctih. K lá ry M o esové se dočítám e, že vídala v domě Božím dvě řady

duší, očekávajících vysvo b o zen í. P. P avel M oll praví, že velm i m nohým duším je d o ­ vo len o krátce před vysvo b o zen ím tráviti čas v kostelích před N ejsvětější Svátostí O ltářní.

Jak v y h líž í očistec, o tom nás zpravuje sv. Františka Ř ím ská ( f 1440). O čistec má tři oddělení. Spodní je nejblíže peklu a mají do něho přístup dáblové. (T otéž tvrdí sv.

Brigita, M echtilda z M agdeburku, K a te ­ řina E m m erichová a j.) I stigm atisovaná Barbora P fisterová p raví, že zlí duchové mají přístup do této nejnižší části očistce, aby tam duše děsili a jim se posm ívali. D u ­ še, odsouzené k' trestům m írnějším , jsou ve střední části, kam již dáblové nem ohou.

Sem přicházejí ty, jež si již vy trp ěly část trestů ve spodním oddělení. I K ateřina E m m erichová praví, že trest duší se pone- náhlu mírní. Z tem ných m íst přecházejí do prostorů jasnějších, kde již netrpí naprostou osam oceností, neboť sem do třetího oddč-

lení mají přístup i andělé, kteří duším p ři­

nášejí útěchu.

Podle K ateřin y E m m erichové je očistec duší, které nenáležely k církvi katolické, oddělen od očistce katolíků.

V . J A K D L O U H O T R V Á U T R P E N Í D U Š Í V O C I S T C I ?

/. Doba trvání muk očistcových se řídí velikostí a tíž í hříchu.

Z e soukrom ých zjevení se dovídám e t o t o : N ejdelší a nejhorší tresty musí trpěti lidé necitelní; soucitní však bývají brzy vysvo b o zen i. Sv. M arkéta M arie A lac.

z Paray-le-M onial ( f 1690), apoštolka úcty k N ejsvětčjším u Srdci Páně, viděla v očistci duše dvou, za živa velm i vážených lidí, kteří se však dopustili bezpráví na n ěko­

lika rodinách a uvrhli je do bídy. T y to duše b yly odsouzeny k velm i dlouhým m ukám očistcovým . V šechn y m odlitby a mše svaté obětované příbuzným i ob ou za blaho je ­ jich duší, dával Bůh k dobru oněm p osti­

ženým rodinám , jejichž příslušníci neměli následkem ochuzení peněz na mše svaté.

D u ch o vn í rádce stigm atisované B arbory P fisterové ( f 1909) ze Speyeru vyp ravu je, že u ložil jednou své svěřence, aby se ze­

ptala p rvní duše, kterou příštího rána uzří, na jm éno, a aby jí oznám ila, že za její blaho bude 21. prosince čisti mši svátou. Bar­

bora poslechla a obdržela na svou otázku tuto o d p o v ě d : „Jsem sestra Lucie, bývalá představená tohoto dom u. Pro svou velkou nem ístnou přísnost musím býti v elmi dlou­

ho v očistci. V še, co dosud bylo za mně ob ětován o, dal Bůh k dobru jin ým .“ Z p o ­ vědn ík B arbory Pfisterové byl tím velm i udiven, neboť představená Lucie, zem řela před dvanácti lety ( f 15. února 1885) v p o ­ věsti svatosti.

I těm, kdož své obrácení odkládají až na ko­

nec, p ovede se zle p o smrti. D om inikánu Jindřichu Susovi ( f 1365), jenž měl m nohá zjevení, sdělil Bůh m im o jiné i toto : Jsou lidé, kteří Boha tak pohněvali, že musí býti v očistci až do soudného dne, a nem ohou roz-

poznati, zda se nacházejí v pekle nebo v očistci. T o jsou oni o p o v ážliví hříšníci, kteří pokání odkládali až na konec živo ta a těm se pak před sm rtí dostane jen malé lítosti. Bůh se na ně tak velice hněvá, že nechce o nich slyšeti, nechce na ně ani m ysliti a také nechce, aby jeho přátelé za ně prosili. O d d alu je jejich v y s v o b o ­ zení také až na konec. I vyplň uje se na nich: „J a k jsi hřešil, tak jsi trestán.” Již svaty Cyprián, biskup kartagský ( f 25 8), tvrdil, že některé duše musí zůstat v očistci až do skonání světa. T otéž praví b elgický d ivo tvo rce P. Pavel M oll ( f 1896): „N ě k te ­ ré duše zůstanou v očistci až do soudného dne.“

Ctih. služebnice B oží Canori M ora z Ř í­

ma ( f 1825) rovněž uvádí, že jsou v očistci duše, kterým p řím lu vy nepomáhají. T o též praví stigm atisovaná Barbora Pfisterová ze Speyeru, jíž se zjevil jistý protestantský továrn ík a naříkal, že jest mezi dušemi,

jejichž utrpení nem ůže býti zm írněno.

Sv. Beda ( f 735) vypravu je událost, jež se stala za jeho času. Jistý hodný A n gličan , jm énem D rithelm , dlouho stonal, až ko- konečně zem řel. Příští den však náhle ožil a k zděšení přítom ných povstal. V šichn i utekli, jen jeho žena měla tolik síly, že u něho setrvala. I sdělil jí, že skutečně ze­

mřel, ale Bůh mu vrátil živ o t. P ra v il:

„ K d y ž m oje duše opustila tělo, byla o d ve ­ dena nebeským prů vod cem do hlubokého, nesmírně rozlehlého údolí, zahaleného hus­

tou tem notou a vzbu zu jící děs. V id ěl jsem tam dvě o d d ěle n í: na jedné straně žár a plam eny, na druhé led a chlad. A n d ěl mi pravil, že toto místo je souzeno těm , kteří své obrácení odsunují až na konec a teprve v okam žiku smrti v zb u d í lítost. T y to du­

še, přecházející neustále ze žáru do m razu, vejd o u do nebe až po posledním soudu, nebude-li jim utrpení zkráceno dobrým i skutky žijících ." D rith elm se pak uchý­

lil do kláštera a vedl přísný kající živo t.

K d y ž se spolubratři d iv ili jeho tuhém u p o ­ kání, o d p o v íd al: „ M ilí bratři, spatřil jsem m nohem větší přísnost. T o to jsou rozkoše vů či tom u, co jsem vid ěl v očistci.“

M nozí jsou odsouzeni do očistce na dobu rovnou času, po nějž ved li hříšný živo t. Blah.

M arie T aig i spatřila v očistci proslulého hraběte. T en to šlechtic vedl s počátku bujný živ o t, vyhledávaje neustále rozptýlení a zá­

bavy. K e konci živo ta se však obrátil. Byl odsouzen do očistce na tolik let, k olik roků prom arnil. Sestra M arie Lindm ayerová spatřila v očistci znám ého hudebníka, který m noho pil. V id ěla jej jako ropuchu a pra­

v il, že se jí m usil p ro své op ilství zjeviti v této podobě a že m usí tak dlouho trpčti, oč si nem írným pitím zkrátil život.

Podle sdělení m nohých, Bohem o m ilost­

něných duší trvají očistco vé tresty někte­

rých duší celá staletí nebo dokonce tisíci­

letí. M arie L in dm ayerová p r a v í: „ I n ěkolik

století pobývají duše v očistci.“ K lára M oesová rovněž zdůrazňuje, že m nohé duše trpí m uka m noho a m noho set let.

T o též tvrdí i sv. Bellarm in. Ctih. K ateřina E m m erichová praví, že Spasitel sestupuje po každé ve vý ro čn í den své smrti, t. j.

na V e lk ý pátek, do očistce a v y svo b o d í některou duši svých nepřátel, která byla svědkem jeho k rvavé smrti na G o lg o tě a dosud jí nebylo dopřáno patřiti v tvář Boží. B yli by tedy m nozí vrstevníci K ris to ­ vi, z řad jeho nepřátel, v očistci již dva tisíce let. Blah. Janě z K říže, abatyši klari­

sek v R o veretu v jižních T yrolích ( f 1674), dostalo se od Boha vidění (jak z aktů p ro ­ cesu jejího blahořečení vysvítá), že svým i m odlitbam i a kajícím i skutky vysvo b o d ila z očistce krále Šalom ouna, jenž před svou sm rtí ob ěto val m odlám . Šalom oun zem řel asi před třem i tisíci lety. Z e přes své hrozné hříchy, spáchané u vysokém stáří, nebyl zavržen do pekla, plyne i z 2. knihy K rál.

7, 14, *5- Byla mu tedy jistě v okam žiku smrti dopřána m ilost lítosti.

T vrzen í dom inikána Soto, že žádná duše není v očistci déle než deset let, je nespráv­

né. Již papež A lexan der V II. je prohlásil za blud. (18. III. 1666, prop. 43.)

Podle P. Pavla M olla mají krátký očistec zvláště ti, kteří zem rou odevzdáni do vůle Boží. T ak vyp ravu je o jisté dámě, usm rcené při železničním neštěstí p oblíže G entu.

T ato paní přišla ihned do nebe, neboť v p o ­ sledním okam žiku z v o la la : „P ane, staň se vů le T v á !“ D ále se zm iňuje o jiné paní, jež byla v očistci pouze jednu hodinu, a bylo jí d o volen o, ztráviti ji v lenošce, v níž skonala. T éto m ilosti se jí dostalo proto, že své děti vzorně vychovala. M arie Lindm aye- rová p r a v í: „N ejk ratší dobu jsou v očistci lidé dobromyslní, dobrosrdeční a soucitní a pak ti, kteří rádi um írají.” Ctih. K lára M oe- sová tvrdí, že pokorní lidé jsou zřídka kdy déle než 2 měsíce zbaveni patření na tvář

Boží, nikdy však déle než dvě léta. V ětši­

nou trpí jen několik hodin; také obyčejně neodcházejí do očistce, nýbrž zůstávají na místě, kde zemřeli. Proto p r a v í: „B u dte jen hodně pokorní a vejdete do nebe bez očistce. Dosáhla-li u někoho v tomto ži­

votě touha po Bobu vysokého stupně, pak vchází po smrti rovnou do nebe, aniž pro­

šel očistcem.” T o potvrzuje sv. Bonaven­

tura pravě, že ti, kdo zemřeli bud v pla­

menech vroucí lásky k Bohu anebo ve vlnách hluboké lítosti, nemusí se báti palčivých muk očistcových.

Co se týká času v očistci ztráveného, uvá­

dí Marie Lindm ayerová: „Je d in á hodina v očistci připadá duši delší než 20 let ži­

vota plného bolu na zemi.“ Marie D ionysa z řádu N avštívení ( f 1653) p r a v í: „C as na věčnosti se měří jinou měrou než v tomto životě. A ni dlouhá léta prožitá v zármutku, chudobě, nemoci na tomto světě, nelze srovnati s jedinou hodinou v očistci.“ K a ­

teřina Em m erichová vyprávěla 3 1. pro­

since 1820, že spatřila v očistci duši zbož­

ného a dobročinného kněze, který den před tím v 9 hod. večer skonal. Měl po- býti v očistci tři hodiny, jak mu pravil an­

děl strážný. Kateřina Em m erichová viděla jeho utrpení a slyšela, jak pravil k svému andělskému strážci: „N y n í vidím , že si z nás i andělé tropí žerty. “

D obrý kněz se domníval, že byl v očistci několik let a nemohl uvěřiti, že tam ztrávil pouze tři hodiny.*)

2. Po posledním soudu očistce nebude.

Z toho důvodu budou duše před posled­

ním soudem trpěti v očistci přísnějšími tresty, jež nahradí jejich delší trvání. Sestra

*) P. Jo s e f I.ukáš z řádu pallotinského píše ve své knize, že pozemské m íry časové neplatí pro očistec, a Bůh se jimi také neřídí. Lze však nam ítnouti, že pobyt v očistci je ome­

zený, proto je snad také možno měřiti jej podle našich časových jednotek.

N ativitas p r a v í: „N ěko lik let před posled­

ním soudem budou se očistná muka stup- ňovati u každé duše podle jejího provinění.

Bůh může duši dáti v jediném roce více vytrpěti, než jindy za sto let. Andělé ozná­

mí duším, že musí proto tolik trpěti, poně­

vadž se blíží poslední soud a že Bůh z v y ­ šuje proto utrpení, aby jeho trvání mohl zkrátiti.

V I . J A K D U S E V O Č I S T C I T R P I .

I. Muka očistcovájsou podobna bolestem, působeným pozemským ohněm.

T ridentský katechismus a sv. učitelé cír­

kevní mluví o očistném ohni. Sv. Tomáš A k v.

p r a v í: „O heň očistce je týž jako v pekle.“

Sv. Kateřina Jan ovská t v r d í: „U trpení v očistci se rovná mukám pekelným .” Ses­

tra Nativitas viděla duše v očistci, pono­

řené v plamenech, jejichž palčivost stou­

pala úměrně s růstem touhy Boha spatřiti a jej míti. Některé duše trpí tak nesmírně, že jejich muka se rovnají pekelným. Jen jistota, že Bůh je nezatratil, dodává jim útě­

chy ; jsou proto zcela oddány do vůle Boží.

Jejich touha po Bohu se stále stupňuje.

Památná je příhoda ze života stigmatiso- vané řeholnice sv. Kateřiny z Ricci ( f 1 5 84), která již ve věku 14 let vstoupila do kláš­

tera dominikánek v toskánském Pratu a zemřela, když jí bylo 67 let. Z a svého ži­

vota se mnoho modlila a kála za duše v očistci. N ěkdy je spatřila obklopené pla­

meny a spoutané řetězy. N ěkdy se za ně­

kterou duši Bohu obětovala a prosila, aby směla vytrpčti trest jí určený. V jednom ta­

kovém případě cítila, že jest 40 dní v pra­

vém ohni, který se projevoval i na jejím těle. K d o k ní v této době vešel, m íval do­

jem, že jsou v její cele rozpálená kamna.

Řeholní sestry dotknuvše se jí, popálily si prsty. Studené obklady vůbec jí nepomá­

haly. Hrozné ty bolesti snášela světice s ra­

dostí. Podobné příhody se vypravují v ži­

votopise sv. Kateřiny Janovské; i ta měla po­

cit jako by se nalézala v plamenech.

Stigmatisovaná Anna ScháíFerová z ba­

vorského Mindelstettenu ( f 1925) spatřila u vytržení dívku s jasnou září kolem hlavy.

D ívka jí vyprávěla, že náležela k vysoké šlechtě, a nyní pyká za to, že byla pyšná na