VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE Fakulta financí a účetnictví
Katedra finančního účetnictví a auditingu Studijní obor: Účetnictví a finanční řízení podniku
Komparace účetních a daňových souvislostí podnikání v zemědělství prostřednictvím FO
nebo obchodní korporace
Autor diplomové práce Bc. Petra Kupcová Vedoucí diplomové práce: Ing. Jan Molín, Ph.D.
Rok obhajoby: 2019
Čestné prohlášení
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Komparace účetních a daňových souvislostí podnikání v zemědělství prostřednictvím FO nebo obchodní korporace“
vypracovala samostatně a veškerou použitou literaturu a další prameny jsem řádně označila a uvedla v přiloženém seznamu.
V Praze dne ……… ...………..
Petra Kupcová
Poděkování
Děkuji panu Ing. Janu Molínovi, Ph.D. za jeho odborné vedení této diplomové práce, zejména za jeho vstřícnost a připomínky při psaní práce. Dále děkuji své rodině a přátelům za jejich podporu po celou dobu mého studia.
Abstrakt
Diplomová práce se zabývá porovnáním dvou forem podnikání v zemědělském sektoru. Hlavním cílem této práce je zjištění, která z forem je pro rodinné podnikání lepší. Zda podnikat jako fyzická osoba se spolupracujícími osobami, nebo jako právnická osoba - společnost s ručením omezeným.
První část práce se zabývá specifikami jednotlivých forem podnikání. Na tato specifika je dále navázáno účetní a daňové řešení v jednotlivých formách podnikání. V závěru práce jsou tato specifika porovnána na souhrnném příkladě, jak z účetního, tak z daňového hlediska.
Klíčová slova: Spolupracující osoby, účetnictví v zemědělství, s.r.o., daně z příjmů
Abstract
The thesis deals with the comparison of two forms of business in the agricultural sector. The main goal of this work is to find out which form is better for family business. Whether as a natural person with cooperating persons or as a legal entity of a limited company.
The first part deals with the specifics of individual forms of business. These specifics are followed by accounting and tax solutions in individual forms of business. In conclusion, these specifics are compared on a summary example, both from the accounting and tax point of view.
Key words: Cooperating persons, accounting in agriculture, Ltd., income taxes
Obsah
Úvod ... 8
1 Specifika jednotlivých forem podnikání ...10
1.1 Legislativa upravující FO a PO v České republice ...10
1.1.1 Občanský zákoník ...11
1.1.2 Živnostenský zákon ...12
1.1.3 Zákon o obchodních korporacích ...14
1.1.4 Zákon o daních z příjmů ...15
1.1.5 Zákon o účetnictví, prováděcí vyhlášky a České účetní standardy ...16
1.2 Vymezení pojmu závod, podnikatel, podnikání ...18
1.2.1 Vymezení podnikání ...18
1.2.2 Vymezení podnikatele ...18
1.2.3 Vymezení pojmu závod ...19
1.3 Charakteristika individuálního podnikatele ...19
1.3.1 Základní aspekty zahájení podnikatelské činnosti FO ...19
1.3.2 Rodinný závod ...22
1.3.3 Spolupracující osoby ...23
1.3.4 Základní aspekty ukončení podnikatelské činnosti FO ...24
1.4 Charakteristika právnických osob ...26
1.4.1 Vymezení společnosti s ručením omezeným ...26
1.4.2 Založení a vznik s.r.o. ...27
1.4.3 Zánik účasti společníka a zrušení společnosti ...30
2 Podnikání v zemědělství jako fyzická osoba ...34
2.1 Zákon o zemědělství ...34
2.1.1 Zemědělský podnikatel ...34
2.1.2 Zemědělská výroba ...35
2.1.3 Povinnost evidence zemědělského podnikatele ...36
2.1.4 Dotace ...36
2.2 Povinnosti zemědělce jako FO ...38
2.3 Daňová evidence ...39
2.3.1 Knihy daňové evidence ...39
2.3.2 Nehmotný a hmotný majetek v daňové evidenci ...40
2.3.3 Zásoby v daňové evidenci ...41
2.3.3.1 Zvířata v daňové evidenci ...42
2.3.4 Přechod z daňové evidence na účetnictví ...42
2.4 Daňové aspekty FO ...43
2.4.1 Odvody sociálního pojištění ...43
2.4.2 Daň z příjmu FO ...46
2.4.3 Spotřební daně ...48
3 Podnikání v zemědělství prostřednictvím právnické osoby ...50
3.1 Povinnosti zemědělce jako PO ...50
3.2 Účetnictví ...51
3.2.1 Účetní specifika v zemědělství ...51
3.3 Daňové aspekty PO ...54
3.3.1 Odvody sociálního pojištění ...55
3.3.2 Daň z příjmu PO ...56
4 Porovnání jednotlivých forem podnikání na souhrnném příkladu ...58
4.1 Představení podnikatele ...58
4.1.1 Aktiva ...58
4.1.2 Zdroje krytí ...58
4.1.3 Odepisování aktiv ...59
4.1.4 Oceňování ...59
4.1.5 Přehled majetku a zdrojů financování ...59
4.2 Podnikání jako FO – spolupracující osoby ...64
4.3 Podnikání jako PO ...72
4.4 Zhodnocení...75
Závěr ...78
Seznam literatury ...80
Seznam obrázků a tabulek ...83
Seznam příloh ...84
Seznam použitých zkratek a symbolů
FO Fyzická osoba
PO Právnická osoba
IČO Identifikační číslo organizace DIČ Daňové identifikační číslo ČR Česká republika
NOZ Nový občanský zákoník JRF Jednotný registrační formulář SZ Sociální zabezpečení
VZP Veřejné zdravotní pojištění v.o.s. Veřejná obchodní společnost s.r.o. Společnost s ručením omezeným a.s. Akciová společnost
k.s. Komanditní společnost DHM Dlouhodobý hmotný majetek
OSVČ Osoba samostatně výdělečně činná Popř. Popřípadě
Úvod
Každý člověk, který se rozhodne podnikat, musí zvážit, jakou formu podnikání zvolí. Měl by porovnat jejich pozitiva a negativa. V případě podnikání více osob by si jednotliví členové měli rozmyslet úlohu jejich začlenění v podnikání. Důležitým aspektem podnikání je volba vedení záznamů jejich činnosti, ať už ve formě daňové evidence, nebo účetnictví. V případě právnických osob se jedná samozřejmě pouze o účetnictví.
První část mé diplomové práce je věnována specifikům jednotlivých forem podnikání. Vymezení jednotlivých pojmů, jako je podnikatel, podnikání, závod, atd.
Jaké jsou povinnosti při založení jednotlivých forem podnikání a naopak co je zapotřebí při ukončení činnosti. Je zde vysvětlen institut rodinného závodu, co představuje, jaké jsou podmínky pro jeho založení a povinnosti v průběhu jeho života. Jsou zde vysvětlena specifika spolupracujících osob. Dále je představena společnost s ručením omezeným. Co předchází jejímu založení, jaká jsou práva společníků, jaké jsou limity pro základní kapitál, resp. vklad jednotlivých společníků a jaké jsou podmínky pro ukončení podnikání. V neposlední řadě se v první části diplomové práce věnuji legislativě, ze které vychází veškeré požadavky na podnikatele.
Druhá část práce je zaměřena na fyzickou osobu podnikající v zemědělství. Je zde představen zákon o zemědělství, kterým se řídí osoby podnikající v zemědělství. Zákon o zemědělství vymezuje pojmy zemědělského podnikatele, výroby, dotací a mnohé další. Dále jsou zde uvedeny pravidla sociálního zabezpečení a veřejného zdravotního pojištění. V neposlední řadě je v této části věnována pozornost daňové evidenci, konkrétně tedy, jak evidovat zvířata, zásoby a jiné majetkové hodnoty, resp. dluhy v zemědělství.
Třetí část je zaměřena na právnické osoby, které podnikají v zemědělství. Velká část je věnována účetním a daňovým aspektům, jako jsou dlouhodobá či krátkodobá aktiva v podniku. A v neposlední řadě jsou zde zmiňovány daňové aspekty, zejména základní aspekty daně z příjmů právnických osob, odvody na sociálním zabezpečení a na veřejném zdravotním pojištění.
Cílem této diplomové práce je porovnání dvou forem podnikání, a to fyzické osoby – podnikatele se spolupracujícími osobami a společnosti s ručením omezeným.
Závěrečná část práce je věnována souhrnnému příkladu, ve kterém se tyto jednotlivé formy porovnávají. Fiktivní příklad vychází z případu skutečného zemědělce podnikajícího s rodinou. Zemědělský podnikatel se spolupracujícími osobami vede daňovou evidenci a každý odvádí sám za sebe daň z příjmů fyzických osob. Poté je stejná situace analyzována na formě právnické osoby, která vede účetnictví. Osoby spolupracující se zemědělcem jsou v příkladu považovány za zaměstnance podniku. Cílem je zjistit, zda je pro zemědělce výhodná současná situace, nebo by pro něho bylo lepší si s rodinou založit s.r.o.
Diplomová práce je zpracována podle právního stavu k 31. 3. 2019.
1 Specifika jednotlivých forem podnikání
V České republice je obecně možné podnikat zejména na základě dvou forem podnikání, a to buď jako individuální podnikatel, nebo prostřednictvím právnické osoby. Podmínky podnikání fyzické osoby, provozující svou činnost na základě živnostenského oprávnění, upravuje zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů. Právnické osoby, které mohou mít více různých právních forem (a.s., s.r.o., v.o.s., k. s. atp.) upravuje zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích. (Bokšová, 2013). Každý člověk, který se rozhodne zahájit svoji podnikatelskou činnost, zvažuje a porovnává výhodnost či nevýhodnost jednotlivé varianty podnikání.
Ovšem s každou podnikatelskou činností jsou spojena určitá rizika. Jako například že neobstojím v konkurenčním boji, nebude zájem o mé výrobky či služby, neobdržím od odběratelů peníze včas či vůbec a s tím také související nedostatek finančních prostředků na rozvoj podnikání. Snahou podnikatelů je rizika minimalizovat, a to například neustále sledovat změny v chování spotřebitelů, změny v dynamičnosti okolních trzích a snažit se jim své podnikání přizpůsobovat.
Každá jednotlivá forma podnikání má svá specifika, které je důležité znát a vědět, než dojde k zahájení podnikání.
1.1 Legislativa upravující FO a PO v České republice
V České republice jsou fyzické osoby, dále jen FO a právnické osoby, dále jen PO v obecné rovině upravovány zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen občanský zákoník. Občanský zákoník upravuje obecná práva a základní podnikatelské pojmy, jako je charakteristika podnikatele, firmy či závodu. Živnostníky – podnikatele upravuje zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, dále jen živnostenský zákon. Právnické osoby dále upravuje zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech, dále jen zákon o obchodních korporacích, který navazuje na občanský zákoník.
(Müllerová, 2014)
Z hlediska daňových povinností se podnikatelé v České republice řídí zákonem č.
586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon o daních z příjmů, který vymezuje poplatníky daně, předmět daně, zdaňovací období
atd. Pokud se FO nebo PO rozhodne zaregistrovat, popř. ji vznikne registrační povinnost k dani z přidané hodnoty, řídí se zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon o dani z přidané hodnoty. Pro obě formy podnikání platí, že pokud nastanou podmínky a situace pro daňové účely, řídí se zákonem č. 16/1993 Sb., o dani silniční, ve znění pozdějších předpisů, dále zákonem č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů a zákonem č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů atp.
Každý subjekt, který podniká, musí zaznamenávat a evidovat veškeré své podnikatelské aktivity. Podnikatelé tedy na tomto základu reguluje, a to buď zákon o daních z příjmů, jenž upravuje daňovou evidenci, kterou vedou drobní podnikatelé – živnostníci, nebo zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, dále jen zákon o účetnictví.
Ministerstvo financí vydává v návaznosti na zákon o účetnictví prováděcí vyhlášky, vytváří a vydává národní účetní standardy. (Müllerová, 2014)
1.1.1 Občanský zákoník
V občanském zákoníku jsou rozděleny FO a PO podle jejich podstaty. „Vymezuje právní osobnost jako způsobilost mít v mezích právního řádu práva a povinnosti.“
(Müllerová, 2014, str. 5). Nejdříve klasifikuje FO a poté PO, kde PO rozděluje na korporace, fundace a ústavy.
Obr. 1 Rozdělení osob podle NOZ
Rozdělení osob dle NOZ
FO PO
Korporace Obchodní
korporace Obchodní společnosti
Družstva
Spolek
Fundace
Nadace Nadační fond
Ústav
Korporace je tvořena jako právnická osoba společenstvím více osob. Může být tvořena také jedním členem, pokud to zákon připouští. Poklesne-li počet členů pod zákonem stanovený počet členů korporace, je soudem bez návrhu zrušena a je rozhodnuto o její likvidaci. Při přijetí členství v korporaci je člen zavázán chovat se vůči ní čestně a zachovat vnitřní řád korporace. Žádný z členů nesmí být korporací nějak zvýhodňován či znevýhodňován. Bude-li korporace jejím členem nebo členem jejího orgánu poškozena, vznikne povinnost k náhradě škody. To samé platí i v opačném případě, pokud by korporace poškodila člena, vznikne korporaci povinnost způsobenou školu nahradit. Ostatní záležitosti, které se budou týkat korporací, upravuje zákon o obchodních korporacích. (Müllerová, 2014)
Občanský zákoník ukládá FO a PO se zapsat do některého veřejného rejstříku. U obchodních korporací je to obchodní rejstřík a v případě živnostníků se jedná o živnostenský rejstřík.
1.1.2 Živnostenský zákon
Živnostenský zákon se vztahuje na FO a PO, provozující činnost podléhající živnostenskému zákonu. V živnostenském zákoně je definováno živnostenské podnikání, a to zejména podmínky pro provozování živností. Vymezuje druhy živností a stanovuje podmínky, které musí být pro jejich výkon splněny. Dále stanovuje povinnosti podnikatele, hovoří o místě podnikání, o provozovně, kdy zaniká živnostenské podnikání atd. Vymezuje také činnosti, které nejsou živnostenským podnikáním, příkladem může být provádění archeologického výzkumu, nebo výkon profese regulované zvláštním právním předpisem (například činnost auditorů, daňových poradců, advokátů, lékařů atp.)
Podmínky pro provozování živnosti jsou:
1. Všeobecné:
a) dosažení 18 let věku,
b) bezúhonnost, která se prokazuje výpisem z rejstříku trestů, c) způsobilost k právním úkonům,
d) potvrzení vyhotovené místně příslušným finančním úřadem o tom, že podnikatel nemá žádné daňové nedoplatky.
2. Zvláštní:
a) odborná způsobilost a podle druhu činnosti i délka praxe,
b) spolehlivost u určitých vybraných koncesí, které jsou uvedené v příloze 3 živnostenského zákona.
Pokud podnikatel nesplňuje odbornou způsobilost, délku praxe či jiné zvláštní podmínky stanovené živnostenským zákonem, může se nechat zastupovat odpovědným zástupcem, tj. FO, která splňuje jak všeobecné, tak zvláštní podmínky. Odpovědný zástupce se tak stává do jisté míry ručitelem za řádný chod živnosti a ručí také za dodržování předpisů. Mezi odpovědným zástupcem a podnikatelem, s výjimkou manželů, vzniká pracovněprávní vztah.
U právnické osoby je určen odpovědný zástupce, který splňuje všeobecné i zvláštní podmínky. Odpovědným zástupcem PO je ustanoven statutární orgán nebo jeho člen splňující podmínky pro výkon této funkce stanovené živnostenským zákonem. V případě, že nelze stanovit odpovědného zástupce z těchto osob, je ustanoven z jiných osob.
Živnostenský zákon rozděluje živnosti do dvou skupin, a to na ohlašovací a koncesované.
Obr. 2 Rozdělení živností dle zákona o živnostenském podnikání
Zdroj: zpracováno podle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání Druh živností
Ohlašovací
Řemeslná
Vázaná
Volná
Koncesované
Ohlašovací živnosti
a) Řemeslné činnosti - zde musí být splněny všeobecné podmínky a zároveň odborná způsobilost. Podnikatel ji prokáže na základě dosaženého vzdělání, tj. výučním listem, maturitním vysvědčením či vysokoškolským diplomem.
Vzdělání lze nahradit šestiletou praxí v příslušném oboru. Pokud se podnikatel rozhodně podnikat ve více řemeslných živnostech, žádá o každou samostatně.
b) Vázaná živnost - podnikatel musí splňovat všeobecné podmínky, podmínku odborné způsobilosti a mít určitou praxi v oboru. Prokáže to dokladem vydaným uznávacím orgánem, např. příslušným krajským úřadem.
c) Volná živnost - k provozování této činnosti stačí splnění všeobecných podmínek. Není potřeba žádné praxe ani vzdělání.
Koncesované
Pro získání živnostenského oprávnění pro koncesovanou živnost jsou stanoveny přísnější podmínky. Vyžaduje se zde speciální odborná způsobilost a také spolehlivost. V určitých případech je zapotřebí i získání povolení od státního orgánu, jako je např. ministerstvo. Živnostenským úřadem může být podnikateli koncese pozměněna i případně odebrána, nebo mu nemusí být ani povolena. (§
27 zákona č. 455/1991 Sb.)
1.1.3 Zákon o obchodních korporacích
V návaznosti na občanský zákoník PO upravuje zákon o obchodních společnostech a družstvech. Vymezuje obchodní společnosti a rozděluje je do dvou základních skupin. První z nich jsou osobní obchodní společnosti a druhou jsou kapitálové obchodní společnosti. Dále upravuje také družstva, které se blíží ke kapitálovým společnostem. Všechny tyto zmíněné korporace jsou zapsané v obchodním rejstříku.
Obr. 3 Rozdělení obchodních korporací dle zákona o obchodních společnostech a družstvech
Zdroj: zpracováno podle zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech
Podle zákona o obchodních společnostech a družstvech jsou osobní obchodní společnosti založeny pouze za účelem podnikání či správy vlastního majetku.
Naproti tomu kapitálové společnosti lze založit i za jiným účelem nežli je podnikání.
Obchodní osobní společnost představují komanditní společnosti a veřejné obchodní společnosti. U nich „se předpokládá osobní zapojení společníků do řízení a činnosti společnosti a současně jejich osobní ručení za dluhy (s výjimkou komanditistů), které společnost nebude schopna včas a řádně splatit“. (Müllerová, 2014, str. 9)
Kapitálovou obchodní společnost představují akciové společnosti a společnosti s ručením omezeným U těchto společností lze předpokládat vyšší míru profesionalizace její správy a menší či žádnou osobní míru ručení společníků za dluhy společnosti. (Müllerová, 2014)
1.1.4 Zákon o daních z příjmů
Příjmy FO a PO jsou zdaňovány podle zákona o daních z příjmů. Zákon o daních z příjmů vymezuje základní pojmy, jako je poplatník daně, předmět daně, zdaňovací období, atd. Dělí se na několik částí, kde první část upravuje daň z příjmů FO a druhá část daň z příjmů PO.
Obchodní korporace Obchodní
společnosti Osobní
společnosti Veřejná obchodní společnost Komanditní
společnost
Kapitálové společnosti
Společnost s ručením omezeným
Akciová společnost
Evropské společnosti
Družstva
Družstvo Evropská družstevní společnost
Příjmy fyzických osob, kterými se rozumí peněžní i nepeněžní příjmy, se rozdělují do několika skupin:
a) § 6 ZDP - Příjmy ze závislé činnosti, b) § 7 ZDP - Příjmy ze samostatné činnosti, c) § 8 ZDP - Příjmy z kapitálového majetku, d) § 9 ZDP - Příjmy z nájmu,
e) § 10 ZDP - Ostatní příjmy.
Do příjmů podle § 7 ZDP ze samostatné činnosti patří příjmy:
- ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství, - ze živnostenského podnikání,
- z jiného podnikání (činnosti vykonávané dle zvláštních předpisů), k nimž je potřeba zvláštní podnikatelské oprávnění (auditoři, lékaři, daňoví poradci atd.), - podíly společníků v.o.s. a komplementářů k.s. (Dvořáková, Pitterling, Skalická,
2017, str. 87)
1.1.5 Zákon o účetnictví, prováděcí vyhlášky a České účetní standardy Podnikatelé, kterým je zákonem stanoveno vést účetnictví, se řídí podle českých účetních předpisů, tedy zejména zákonem o účetnictví. Jedná se o všechny PO zapsané v obchodním rejstříku a dále FO, jestliže:
a) jsou zapsány v obchodním rejstříku,
b) obrat z podnikání (vymezen podle zákona o DPH včetně osvobozených plnění) přesáhl za bezprostředně předcházející kalendářní rok 25 milionů Kč, c) vedou účetnictví dobrovolně,
d) jsou společníky sdružení ve společnostech, kde minimálně jeden ze sdružených společníků je účetní jednotkou. (§ 1 zákona o účetnictví)
Na zákon o účetnictví navazují prováděcí vyhlášky vydávané ministerstvem financí, které jsou zpracovány s ohledem na orientaci činností jednotlivých účetních jednotek. Na vyhlášky poté navazují České účetní standardy.
Obr. 4 Regulace účetnictví v ČR
Zákon o účetnictví se vztahuje na „všechny účetní jednotky bez ohledu na odvětví, ve kterém působí“. (Müllerová, 2014, str. 16) Vymezuje účetní jednotky, předmět účetnictví, charakterizuje účetní předpoklady a zásady, metodické prvky, stanovuje způsoby oceňování, části účetní závěrky, způsoby oceňování, inventarizaci majetku a závazků a stanovuje lhůty pro archivaci dokladů.
Prováděcí vyhlášky jsou vydávány pro konkrétní segment podniků. Ministerstvo financí v nich vymezuje obsah účetních výkazů a účetní metody. Stanovuje obsah jednotlivých položek účetních výkazů, specifika oceňování u jednotlivých položek v rozvaze a podmínky pro sestavení účetní závěrky. V příloze vyhlášek je také směrná účtová osnova (viz příloha 1 Směrná účtová osnova) a závazné
„uspořádání a označování položek rozvahy a výkazu zisku a ztráty a přehledu o změnách ve vlastním kapitálu“. (Bokšová, 2013, str. 78)
České účetní standardy jsou zpracovány též pro jednotlivé typy účetních jednotek, podle jejich zaměření. Dávají doporučení, jak účtovat a vychází z účtových skupin ve směrné účtové osnově.
„Nezávaznou“ regulaci tvoří vnitropodnikové směrnice a interpretace Národní účetní rady. Ve vnitropodnikových směrnicích si sama účetní jednotka zvolí a konkretizuje to, co používá (např. metodu FIFO jakožto metodu oceňování úbytku zásob1, lineární odpisy jakožto metodu odpisování2 atd.) v případech, kde účetní
1 Metoda FIFO (First In First Out) se používá při vyskladnění zásob. Znamená, že první pořízená zásoba se
vyskladňuje jako první.
2 Lineární odpisy je jednou z metod časových odpisů. Používají se u aktiv, které přináší rovnoměrný prospěch.
Zdroj: zpracováno podle Bokšová, 2013, Účetní výkazy pod lupou
legislativa poskytuje variantní řešení. Interpretace Národní účetní rady poskytují z praxe vytvořená vzorová řešení účetních případů. (Bokšová, 2013)
1.2 Vymezení pojmu závod, podnikatel, podnikání
Pojem závod, podnikatel či podnikání jsou definovány v občanském zákoníku a v živnostenském zákoně. Každý pojem je v něm blíže specifikován.
1.2.1 Vymezení podnikání
Pojem podnikání byl vymezen v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a to v § 2 odst. 1 jako „soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku“. (§ 2 odst. 1 zákon č. 513/1991 Sb.) Obchodní zákoník byl k 1.1.2014 nahrazen občanským zákoníkem a dalšími právními předpisy, který pojem podnikání již explicitně nevymezuje.
Pojem podnikání vymezuje živnostenský zákon, ve kterém se za živnost považuje soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených tímto zákonem.
Hlavní rozdíl spočívá v konkrétnosti definice v obou zákonech. V živnostenském zákoně má definice specifičtější charakter pro jeho účely a v obchodním zákoníku měla definice spíše obecnější charakter.
1.2.2 Vymezení podnikatele
Pojem podnikatel je vymezen jak v občanském zákoníku, tak i v živnostenském zákoně. V občanském zákoníku je vymezen následovně:
Podnikatelem je ten, „kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku“ (§ 420 zákon č. 89/2012 Sb.) Za podnikatele je také považována osoba zapsaná v obchodním rejstříku.
Občanský zákoník v § 421 odst. 2 stanovuje, že podnikatel je osoba, která má živnostenské či jiné oprávnění k podnikání.
Zákon o živnostenském podnikání vymezuje subjekty opravňující provozovat živnost následovně:
a) fyzická či právnická osoba splňující podmínky stanovené tímto zákonem a b) v určitých případech vymezených tímto zákonem se vyžaduje i státní
povolení k provozování živnosti.
1.2.3 Vymezení pojmu závod
Závod může být založen buď FO, nebo PO. V případě FO se jedná o podniky jednotlivců, kteří podnikají na základě živnostenského oprávnění, nebo na základě výkonu profese regulované zvláštním právním předpisem či jako samostatně hospodařící rolníci.
V případě PO, což jsou uměle vytvořené subjekty vystupující a jednající v právních vztazích jako lidé, se jedná o obchodní společnosti a družstva.
V občanském zákoníku je závod vymezen v § 502 Obchodní závod, ve kterém je definován jako organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti.
Pojem podnik definoval dříve obchodní zákoník, který ho vymezoval jako soubor hmotných, nehmotných a osobních složek podnikání. Jednalo se tedy nejen o hmotný majetek, jako jsou budovy, pozemky, stoje a zařízení …, ale také zahrnoval nehmotné věci, jako jsou licence, software, patenty, licence, ale i schopnosti, praxi a kvalifikaci zaměstnanců podniku. Lze dojít k závěru, že pojem podnik byl nahrazen novým pojmem obchodní závod, resp. zkráceně závod.
1.3 Charakteristika individuálního podnikatele
Individuální podnikatel je FO, tedy konkrétní člověk, který získal oprávnění vykonávat určitou činnost, a to buď na základě živnostenského oprávnění, nebo jako samostatně hospodařící rolník, či jako osoba vykonávající profesi regulovanou zvláštním právním předpisem, např. lékař, daňový poradce, umělec atd.
Jedná se o podniky jednotlivců, kde hlavní charakteristikou je, že si FO sama podnik řídí, je tím pružnější, ale odpovídá veškerým svým majetkem. (Bokšová, 2013). Jedná se o jednu z nejčastějších forem podnikání v České republice.
1.3.1 Základní aspekty zahájení podnikatelské činnosti FO
Rozhodne-li se osoba podnikat, musí mít na začátku nějaký nápad či úvahu, co bude v budoucnosti vyrábět, prodávat či jaké služby bude poskytovat. Dále se
rozhoduje, jakou formu podnikání zvolí. Při podnikání menšího rozsahu převažují podniky jednotlivců, kteří podnikají na základě živnostenského oprávnění. Je možné podnikat jak ve výrobní sféře, tak v oblasti obchodu, nebo v poskytování služeb. Životnost podniku FO se převážně pojí s délkou pracovní aktivity majitele.
(Bokšová, 2013)
Zahájit podnikání lze na jakémkoliv živnostenském úřadě splněním všeobecných podmínek, v případě potřeby i zvláštních podmínek a vyplněním jednotného registračního formuláře. Vyplněním jednotného registračního formuláře zároveň lze provést všechny povinné registrace najednou - zahájit činnost, zaregistrovat se k daním, provést oznámení zdravotní pojišťovně a správě sociálního zabezpečení.
Každý začínající podnikatel obdrží od živnostenského úřadu tzv. IČO, které bude uvedeno na výpisu z živnostenského rejstříku. Jedná se o specifické číslo, které má každý podnikatel jiné.
Pokud nebyla podána registrace k jednotlivým daním současně s vyplněním jednotného registračního formuláře, je nutné se do 15 dní od obdržení živnostenského oprávnění zaregistrovat k místně příslušnému finančnímu úřadu, který přidělí podnikateli DIČ. K dani z příjmů se subjekt v případě zahájení podnikatelské činnosti musí registrovat vždy. Může se však registrovat i k dalším daním jako je daň z nemovitých věcí, silniční daň a daň z přidané hodnoty. Přiznání k dani z nemovitých věcí (pozemků a budov) se podává k 31.1. a poté dojde-li k 1. 1. oproti předchozímu roku ke změně a ke stejnému datu se podává i přiznání k silniční dani. V případě, že je FO registrována jako plátce daně z přidané hodnoty, je povinnost každý měsíc (nemá-li zdaňovací období kalendářní čtvrtletí) k 25. dni následujícího měsíce podat přiznání k dani z přidané hodnoty a kontrolní hlášení. Při úplatném nabytí nemovitého majetku je povinnost FO podat přiznání k dani z nabytí nemovitých věcí.
Zároveň je nutné podle § 48 zákona České národní rady č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení a podle § 10 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů se do 8 dní od zahájení podnikatelské činnosti či obdržení příjmu zaregistrovat ke zdravotnímu pojištění u příslušné zdravotní pojišťovny a
sociálnímu pojištění u Okresní správy sociálního zabezpečení. (Dvořáková, Pitterling, Skalická, 2017)
FO odevzdá přihlášku na důchodové pojištění a v případě, že se rozhodla dobrovolně účastnit nemocenského pojištění, podá přihlášku i k němu. Následně pak každoročně podle zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti předkládá okresní správě sociálního zabezpečení přehled o příjmech a výdajích.
Obr. 5 Registrace FO k daním a pojistnému
Podání přihlášky k daním a k pojistnému lze učinit:
a) prostřednictvím kteréhokoliv živnostenského úřadu ČR,
b) popřípadě lze toto podání uskutečnit přes kontaktní místo veřejné správy, tzv.
Czech Point, který se nachází na obecních a krajských úřadech, úřadech městských částí, některých poboček České pošty, atd.
Při zahájení podnikání má FO povinnost začít vést buď daňovou evidenci, nebo účetnictví. Jakou formu evidence svého podnikání zvolí, závisí pouze na jejím rozhodnutí. Alternativně – pro případ, že FO uplatňuje tzv. paušální výdaje, vedou jen záznamy o příjmech a evidenci pohledávek vzniklých z podnikatelské činnosti.
Podnikatelé, kteří se rozhodnou vést daňovou evidenci, sledují, zda nesplnili kritéria stanovená v zákoně o účetnictví zakládající povinnost vést účetnictví.
(Cardová, 2010, str. 15)
•Daň z příjmu FO
•Daň z nemovitých věcí
•Silniční daň
•DPH
Daňové povinnosti
•Veřejné zdravotní pojištění
•Sociální zabezpečení
•Důchodové pojištění
•Dobrovolné nemocenské pojištění
Pojistné
Zdroj: zpracováno podle Vančurová, Láchová, 2016, Daňový systém 2016
1.3.2 Rodinný závod
Rodinný závod je novým pojmem, který byl zaveden do českého práva. Tento pojem je definován v § 700 - § 707 občanského zákoníku, jenž nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2014. Rodinný závod pochází z italského Codice Civile, ze kterého byl převzat. Důvodem bylo odbourání smluvních povinností u členů rodiny pracujících v rámci rodinného podnikání, či se podílejících na jeho fungování.
Občanský zákoník definuje rodinný závod jako „závod, ve kterém společně pracují manželé nebo alespoň s jedním z manželů i jejich příbuzní až do třetího stupně nebo osoby s manžely sešvagřené až do druhého stupně a který je ve vlastnictví některé z těchto osob“. (§ 700 odst. 1 občanského zákoníku)
Rodinný závod je speciálním typem obchodního závodu, ve kterém se pracovně mohou podílet např. praděd či pravnučka. I takto příbuzné osoby jsou považovány za člena rodiny zúčastňující se provozu rodinného závodu, pokud pro rodinu či rodinný závod trvale pracují.
Rodinným příslušníkům, kteří se podílejí na provozu, vzniká i přiměřený nárok na zisk a na věcech nabytých z tohoto zisku. A to v takové míře, v jaké se podíleli na činnostech rodinného závodu. Každému členovi rodiny, který se podílí na chodu rodinného závodu, náleží právo podílet se na rozhodování o využití zisku, změnách provozu rodinného závodu, nebo v neobvyklých záležitostech hospodaření závodu.
S rodinným závodem se pojí i řada výhod či nevýhod, které jsou spojené se vzájemnými právy a povinnostmi vyplývajících z rodinného závodu, jež neupravuje žádná smlouva. Výhodou rodinného závodu jsou menší administrativní povinnosti vyplývající z neformálnosti vztahů u rodinných příslušníků účastnících se chodu rodinného závodu. Chod závodu je založen většinou na zavedené praxi a zvyklostech mezi jednotlivými členy rodiny bez jakéhokoliv výslovného ujednání.
Mezi další výhodu lze zařadit přednostní právo členů rodiny, podílejících se na chodu závodu, v případě, kdy závod tvoří pozůstalost dělenou soudem. A také tyto osoby mají přednostní právo v případě prodeje rodinného závodu.
(www.rodinnafirma.net)
Mezi nevýhodu rodinného závodu patří neočekávaný odchod jednoho člena rodiny, který se podílel velkou částí na provozu závodu. Vznikem této události
mohou nastat velké provozní obtíže. Za nevýhodu je považováno i to, že u jednotlivých členů rodiny, podílejících se na chodu rodinného závodu, nevzniká nárok na pravidelnou měsíční odměnu, ani na jiné náležitosti náležící běžným zaměstnancům v pracovněprávních vztazích. Ale za největší nevýhodu lze považovat situaci, kdy právní úprava nedostatečně upravuje podmínky výplaty zisku a ručení jednotlivých členů rodiny za dluhy. Z jiného pohledu to lze vnímat jako výhodu, kde odpovědnost nese člen rodiny, který rodinný závod vlastní a ostatní podílející se na chodu závodu nenesou odpovědnost žádnou. Hlasovací práva u členů rodiny podílejících se na provozu závodu jsou na stejné úrovni, jako u člena rodiny vlastnícího rodinný závod.
Důležitou úvahou při rozhodování, zda využít rodinný závod, je otázka vzniku účasti na povinném zdravotním a sociálním pojištění, a také vznik daňových aspektů. V případě, kdy je rodinný závod vlastněn FO, se vzniklé příjmy a výdaje rozdělují mezi členy rodiny na základě režimu spolupracujících osob. Všem rodinným příslušníkům podílejících se na chodu závodu, s výjimkou dětí, vzniká povinnost „podat daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob a přehledy příjmů a výdajů (stejně jako OSVČ) a uhradit vzniklou daň z příjmů a povinné pojistné (tedy v takovém případě obvykle vzniká účast na zdravotním, nemocenském a důchodovém pojištění)“. (www.rodinnafirma.net)
O rodinný závod se nejedná v případě, kde práva a povinnosti jednotlivých členů rodiny jsou upraveny:
- společenskou smlouvou, - zakladatelskou listinou,
- smlouvou o tichém společenství,
- smlouvou a ustanovením jiného zákona o pracovním poměru, - obdobnou smlouvou. (zákon č. 89/2012 Sb.)
1.3.3 Spolupracující osoby
V podnikatelské sféře je možné, aby rodinní příslušníci a členové domácnosti podnikali pod jednou FO, dochází k situaci tzv. spolupracujících osob. Tento pojem se do jisté míry váže k pojmu rodinný závod upravený v občanském zákoníku, viz výše kapitola 1.3.2. Hlavním cílem tohoto podnikání je minimalizace
daňového zatížení u daně z příjmů mezi manželi a spolupracujícími rodinnými příslušníky. Tyto osoby upravuje § 13 zákona o daních z příjmů.
Zákon definuje, že příjmy a výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů při samostatné činnosti (výjimkou tvoří podíl společníka v.o.s. a komplementář k. s.) lze rozdělit mezi poplatníka a spolupracující osobu či osoby.
Jedná se o spolupracující osoby:
- manžela/ manželku,
- osobu žijící s poplatníkem ve společné domácnosti, - člena rodiny účastnícího se chodu rodinného závodu.
V případě spolupracujících osob se podíl na příjmech a výdajích dělí na stejnou výši, a to tak, aby v úhrnu podíl příjmů a výdajů nečinil více než 30 % připadající na všechny spolupracující osoby a rozdíl mezi těmito příjmy a výdaji nesmí převýšit 180 000 Kč za zdaňovací období nebo převýšit 15 000 Kč za každý započatý měsíc spolupráce. Tzn. v případě vlastníka a dvou spolupracujících osob by 70 % příjmů a výdajů připadalo na vlastníka a mezi zbylé dvě spolupracující osoby se rozdělí 30 % příjmů na polovinu, na každého by tak připadalo 15 % celkových příjmů a výdajů. U spolupracujících manželů celkový podíl příjmů a výdajů nečiní více než 50 % na jednoho a rozdíl mezi těmito příjmy a výdaji nepřevýší částku 540 000 Kč za zdaňovací období, nebo 45 000 Kč za každý započatý měsíc spolupráce.
Za spolupracující osobu nelze považovat dítě s nedokončenou povinnou školní docházkou nebo dítě, na něhož je uplatňováno daňové zvýhodnění na vyživované dítě. Za spolupracující osobu také nelze považovat manžela či manželku, na které se uplatňovala sleva na dani.
1.3.4 Základní aspekty ukončení podnikatelské činnosti FO
S ukončením podnikatelské činnosti souvisí řada aspektů, které je třeba vzít v úvahu. V prvé řadě je nutné vypořádat veškeré daňové záležitosti, oznámit to živnostenskému úřadu a orgánům sociálního zabezpečení.
Před definitivním rozhodnutím podnikatele ukončit podnikatelskou činnost je možné vzít v úvahu možnost přerušení podnikání pro případ, že by se následně rozhodl v podnikatelské činnosti pokračovat. Na základě oznámení podnikatele o
přerušení činnosti živnostenskému úřadu je živnost přerušena dnem doručení oznámení o přerušení činnosti vydané živnostenským úřadem.
V případě, že se podnikatel definitivně rozhodne ukončit svou podnikatelskou činnost, požádá o výmaz z příslušné evidence. Požádání o ukončení činnosti je dobrovolné, a to vyplněním příslušného formuláře týkajícího se zrušení živnostenského oprávnění. Podmínky pro zánik živnostenského oprávnění upravuje § 57 a § 58 živnostenského zákona. (www.du.cz)
Následně je FO povinna oznámit správci daně ukončení činnosti a předložit mu listinu o rozhodnutí zániku živnostenského oprávnění. Listinu je nutné správci daně předložit do 15 dnů od oznámení o ukončení činnosti. (zákon č. 280/2009 Sb.)
Dále je nutné také oznámení o ukončení činnosti dodat České správě sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovně. Oznámení je možné podat buď dopisem, nebo vyplněním tiskopisu „Oznámení OSVČ o ukončení výkonu samostatné činnosti”. (www.du.cz)
Po ukončení činnosti se upravuje základ daně podle § 23 odst. 8 zákona o daních z příjmů. Vede-li FO daňovou evidenci, vychází se z rozdílu mezi příjmy a výdaji za zdaňovací období, které předchází dni ukončení podnikání či jiné samostatné výdělečné činnosti. Z těchto příjmů a výdajů se stanoví základ daně, který se následně upraví o:
- výši pohledávek (výjimky stanovené v zákoně o dani z příjmů), - výši závazků (bez přijatých a zaplacených záloh),
- cenu nespotřebovaných zásob,
- zůstatky rezerv (stanoveny v zákoně o rezervách),
- nájemné u finančního pronájmu (je zahrnuto pouze v poměrné výši, a to za zdaňovací období do ukončení podnikání). (Cardová, 2010, str. 70)
U podnikatele, který vede účetnictví, se pro zjištění základu daně upravuje výsledek hospodaření za zdaňovací období, které předchází dni ukončení podnikání. Upravuje se o:
- zůstatky vytvořených rezerv a opravných položek,
- výnosy a náklady příštích období, - příjmy a výdaje příštích období,
- nájemné u finančního majetku (zahrnuje se pouze v poměrné výši, a to za zdaňovací období do ukončení podnikání). (Cardová, 2010)
V případě ukončení podnikatelské činnosti v průběhu roku lze uplatnit u odepisovaného DHM polovinu ročního daňového odpisu vypočteného podle § 31 nebo § 32 zákona o daních z příjmů. Poté lze převést majetek do osobního užívání. Převodem majetku do osobního užívání nevzniká žádný zdanitelný příjem3, který by bylo nutné zdanit a zůstatková cena tohoto majetku je daňově neúčinným nákladem. Majetek je možné také prodat nebo darovat. V případě prodeje se příjem z prodeje zdaní podle § 7 zákona o daních z příjmů. Při bezúplatném převodu se rozlišuje účel poskytnutí daru. (Dvořáková, Pitterling, Skalická, 2017)
1.4 Charakteristika právnických osob
PO je společností jedné či několika osob, které jsou oprávněny vstupovat do právních vztahů a jednat svým jménem. PO představuje například obchodní společnosti, které byly založeny za účelem podnikání. Jedná se o společnosti akciové, komanditní, veřejné obchodní nebo s ručením omezeným. (Mirčevská, 2009) Poslední jmenované společnosti bude v následujících kapitolách věnovaná pozornost.
1.4.1 Vymezení společnosti s ručením omezeným
Společnost s ručením omezeným je obchodní společnost, která je obecně upravena v § 210 - § 213 občanského zákoníku. Bližší specifikace společnosti je v
§ 132 - § 240 zákona o obchodních společnostech a družstvech. Spolu s akciovou společností má nejvýznamnější pozici mezi obchodními společnostmi.
S.r.o. „je společnost, za jejíž dluhy ručí společníci společně a nerozdílně do výše, v jaké neslnili vkladové povinnosti podle stavu zapsaného v obchodním rejstříku v době, kdy byli věřitelem vyzváni k plnění“. (Müllerová, 2014, str. 64)
3V případě následného prodeje by byl majetek zdaňován podle § 10 zákona o daních z příjmů.
1.4.2 Založení a vznik s.r.o.
Při založení společnosti se rozlišují dva okamžiky. Prvním z nich je fáze založení a druhá fáze okamžik vzniku společnosti. Společnost vzniká uzavřením společenské smlouvy, která upravuje jednotlivá práva a povinnosti společníků. V případě jediného společníka společnost vzniká uzavřením zakladatelské listiny. Obě smlouvy musí být vyhotoveny v listinné podobě a podpisy uvedené na smlouvě musí být notářsky ověřeny. (Běhounek, 2011)
Společenská smlouva musí obsahovat následující povinné náležitosti:
a) „Firmu společnosti,
b) předmět podnikání nebo činnosti společnosti,
c) určení společníků vedením jména a bydliště nebo sídla,
d) určení druhů podílů každého společníka a práv a povinností s nimi spojených, dovoluje-li společenská smlouva vznik různých druhů podílů, e) výši vkladu nebo vkladů připadajících na podíl nebo podíly,
f) výši základního kapitálu a
g) počet jednatelů a způsob jejich jednání za společnost.“ (§146 odst. 1 zákon č. 90/2012)
Náležitosti, které je možné po splacení vkladů vypustit:
a) „Vkladovou povinnost zakladatelů, včetně lhůty pro její splnění,
b) údaj o tom, koho zakladatelé určují jednatelem nebo jednateli, popřípadě členy jiných orgánů společnosti, kteří mají být podle tohoto zákona voleni valnou hromadou,
c) určení správce vkladů a
h) u nepeněžitého vkladu jeho popis, jeho ocenění, částku, kterou se započítává na emisní kurs, a určení osoby znalce, který provede ocenění nepeněžitého vkladu.“ (§146 odst. 2 zákon č. 90/2012 Sb.)
Stejné údaje musí obsahovat i zakladatelská listina.
Podíl společníka v s.r.o. je určován podle výše jeho vkladu na základním kapitálu, pokud není ve společenské smlouvě stanoveno jinak. Podíly společníka mohou nabývat různých druhů. Jeden druh podílu představuje podíl, se kterým se váží stejná práva a povinnosti. Podíl, ke kterému se neváží žádná zvláštní práva a povinnosti, je nazýván podílem základním. Je-li společenskou smlouvou dovoleno,
je možné jedním společníkem vlastnit více podílů různého druhu. Podíl v s.r.o.
může představovat kmenový list, který je vydáván pouze k podílům, u kterých není podmíněna ani omezena převoditelnost. (Müllerová, Šindelář, 2014)
Společnost vede seznam, který obsahuje všechny upsaný společníky. Je v něm uvedeno jejich jméno, bydliště či sídlo, výše jednotlivých podílů a počet hlasů vážících se k jednotlivým podílům, peněžité a nepeněžité vklady a den zápisu společníka do seznamu společníků. (Müllerová, Šindelář, 2014)
Povinnost společnosti je na počátku vkládat nějaký majetek, ať už se jedná o peněžitý, nebo nepeněžitý. Jeho minimální výše je stanovena na 1 Kč, pokud společenská smlouva nestanovuje vyšší výši vkladu. Pro jednotlivé podíly může být výše vkladu stanovena rozdílně a nepeněžité vklady musí být oceněny znalcem. Znalec vypracuje znalecký posudek, ve kterém nepeněžitý vklad popíše, zaznamená metodu ocenění a výši, na níž vklad ocenil a vše ve znaleckém posudku odůvodní. Pokud znalec ocení nepeněžitý vklad na vyšší hodnotu, než byla určená výše vkladu, rozdíl mezi těmito hodnotami tvoří emisní ážio. Na základě společenské smlouvy nebo rozhodnutí valné hromady bude emisní ážio buď vráceno vkladateli, nebo se souhlasem vkladatele použito na tvorbu rezervního fondu. Všechny tyto záležitosti jsou vedené ve společenské smlouvě.
Celé vkladové ážio a veškeré peněžité vklady je nutné mít nejméně ve třicetiprocentní výši splacené, než dojde k podání návrhu zápisu společnosti do obchodního rejstříku. Povinnost každého společníka je nejpozději do 5 let od dne vzniku společnosti splatit svůj vklad.
Společnost s ručením omezeným vzniká okamžikem zapsání do obchodního rejstříku a společníci tím nabývají podílu na společnosti. Od této doby je společnost povinna vést účetnictví, se kterým se pojí podle § 17 zákona o účetnictví povinnost otevřít účetní knihy a podle § 19 zákona o účetnictví sestavit zahajovací rozvahu. A také vzniká společnosti povinnost registrovat se k příslušným daním. Při zahájení podnikatelské činnosti se k daním z příjmů PO musí registrovat vždy. Dále vzniká společnosti povinnost registrovat se k daním, které jsou pro ni relevantní, např. k dani z nemovitých věcí, k silniční dani, atd.
Podat přihlášku k registraci k dani z příjmů PO je povinna do 15 dnů od svého vzniku, a to příslušnému správci daně.
Práva a povinnosti společníka
Při nabytí obchodního podílu na společnosti vznikají společníkům práva a povinnosti. Práva společníka lze dělit na:
a) majetková, která představují „právo podílet se na zisku společnosti, právo na majetkové vypořádání při ukončení účasti společníka s.r.o. ve společnosti, resp. při likvidaci společnosti,
b) nemajetková, např. právo společníka s.r.o. ovlivňovat řízení společnosti rozhodováním na valné hromadě, právo požadovat po jednatelích informace o záležitostech společnosti či právo nahlížet do dokladů společnosti“. (Běhounek, 2011, str. 16)
A povinnosti společníka lze rozlišovat na:
a) majetková, související zejména s povinností společníka s.r.o. splatit upsaný vklad,
b) nemajetková, která souvisí s povinností realizovat účel založení s.r.o.
vlastní činností a jednat v zájmu společnosti. (Běhounek, 2011) Orgány společnosti
Každá společnost musí být nějak či někým řízena. Nejvyšší řídícím orgánem s.r.o.
je valná hromada, která se schází jednou za rok a projednává např. změnu stanov, zvýšení či snížení ZK, výsledky hospodaření, rozdělování zisku či úhradu ztráty, změny ve společenské smlouvě, atd. Valné hromady se společníci účastní osobně, nebo pověří jinou osobu, které udělí plnou moc. Každému společníkovi přísluší jeden hlas na jednu jím vloženou korunu, pokud není ve společenské smlouvě uvedené jinak.
Společnost po celý rok zastupuje tzv. statutární orgán. Ve společnosti s.r.o. je jím jednatel nebo jednatelé. Jednatel zastupuje společnost navenek, „zajišťuje řádné vedení předepsané evidence a účetnictví, vedení seznamu společníků a na žádost informuje společníky o věcech společnosti“. (§ 196 zákon č. 90/2012 Sb.)
Kontrolním orgánem ve společnosti s.r.o. je dozorčí rada, která má za úkol:
a) dohlížet na činnosti jednatelů,
b) kontrolovat správnost uvedených údajů v účetních knihách, v dokladech a účetních závěrkách,
c) podávat žalobu na společníky,
d) vytvářet jednou za rok zprávu o činnosti valné hromady. (zákon č. 90/2012 Sb.)
Základní kapitál
Základní kapitál představuje souhrn peněžních i nepeněžních vkladů společníků do společnosti. Minimální výše základního kapitálu je 1 Kč. Před zápisem do obchodního rejstříku je nutné splacení min. třiceti procent peněžních vkladů a vložení či splacení nepeněžních vkladů. Základní kapitál lze navyšovat, nebo snižovat a o jeho změnách rozhoduje valná hromada.
Zvýšení základního kapitálu lze:
a) využitím vlastních zdrojů,
b) převzetí vkladové povinnosti na zvýšení současných vkladů nebo nový vklad,
c) nebo jejich kombinací. (zákon č. 90/2012 Sb.) Rozhodnutí o snížení ZK valnou hromadou obsahuje:
a) částku, o niž je ZK snížen,
b) údaje o změně výše vkladů společníků,
c) údaje o částce, která sníží ZK zcela nebo z části vyplacením společníků nebo jinou možností jak s částkou naložit,
d) lhůtu, do které musí být kmenový list odevzdán. (Müllerová, Šindelář, 2014) Snížení ZK nastává okamžikem zápisu do obchodního rejstříku a nesmí klesnout pod zákonem stanovenou výši.
Rezervní fond
S účinností zákona o obchodních korporacích odpadá povinnost vytvářet zákonný rezervní fond, výjimku tvoří několik zvláštních případů (např. zvláštní rezervní fond na finanční asistence). Dříve sloužil pro případ krytí budoucích ztrát a nyní závisí pouze na společnosti, zda se rozhodne rezervní fond tvořit.
1.4.3 Zánik účasti společníka a zrušení společnosti
K zániku účasti společníka na společnosti dochází z různých důvodů, stejně tak ke zrušení a zániku společnosti.
Ukončení účasti společníka ve společnosti
Jak bylo výše zmíněno, důvodů pro zánik účasti společníka ve společnosti existuje několik. Nejčastějšími důvody jsou:
a) vystoupení společníka – na vlastní žádost je jeho přáním odejít ze společnosti, ať už na přání ostatních společníků, nebo proti jejich vůli,
b) vyloučení společníka – kde o ukončení účasti usilují ostatní společníci z důvodu závažného porušování práv a povinností společníků a společník, který má odejít, s tím nesouhlasí, v tomto případě musí být soudně rozhodnuto,
c) dalšími způsoby – úmrtí společníka, při finančních problémech společníka.
(zákon č. 90/2012 Sb.)
Účast společníka ve společnosti končí písemnou dohodou, která je úředně ověřená a odevzdáním kmenového listu. Společnost je povinna vyplatit společníkovi vypořádací podíl ve výši, kterou určuje společenská smlouva, resp.
zákon o obchodních korporacích. Hrubou výši sníženou o nabývací hodnotu vypořádacího podílu je společnost povinna zdanit. Vypořádací podíl podléhá 15%
sazbě daně z příjmů fyzických osob podle § 36 odst. 2 zákona o daních z příjmů.
Sraženou daň odvede společnost a společníkovi vyplatí vypořádací podíl v čisté výši. Vypořádací podíl lze vyplatit jak v peněžní, tak nepeněžní formě. (Dvořáková, Pitterling, Skalická, 2017)
U převodu podílu na jiného společníka či třetí osobu se v případě, kdy není splněn časový test pro osvobození, stává tento příjem zdanitelný a bude se danit buď podle § 7 zákona o daních z příjmů (majetek byl zařazen v obchodním majetku), nebo podle § 10 zákona o daních z příjmů (majetek, který nebyl zařazen do obchodního majetku).
Zrušení a zánik společnosti
Společnost s.r.o. zaniká dnem výmazu z obchodního rejstříku. Společnost lze zrušit bez likvidace nebo s likvidací, pokud její jmění přechází na právního nástupce. Soud zruší obchodní korporaci na základě návrhu, pokud:
a) ztratila oprávnění podnikat,
b) není po dobu delší než 1 rok schopna vykonávat činnost, pro kterou byla založena,
c) vznikly rozpory mezi společníky a z důvodu toho nemůže vykonávat svou činnost,
d) provozuje činnost, kterou mohou vykonávat jen FO bez pomoci PO. (zákon č. 90/2012 Sb.)
Při zániku společnosti s likvidací vzniká společníkům právo podílet se na likvidačním zůstatku. Likvidátor provede všechny nezbytné úkony pro provedení likvidace, sestaví zprávu o průběhu likvidace a návrh na vypořádání likvidačního zůstatku. Zprávu o průběhu likvidace s návrhem na vypořádání likvidačního zůstatku předloží nejvyššímu orgánu společnosti a společníkům ke schválení.
Likvidátor také sestaví účetní závěrku ke dni vypracování návrhu na rozdělení likvidačního zůstatku. (Mirčevská, 2009)
Povinností likvidátora je archivace dokumentů po dobu 10 let od zániku společnosti. V případě ukončení společnosti bez likvidace zajistí úschovu dokumentů právní nástupce.
Společnost má podle zákona o účetnictví a prováděcí vyhlášky č. 500/2002 Sb., kterou se mění některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví, dále jen prováděcí vyhláška, účtovat o likvidačním zůstatku. Účtování z pohledu společníka o příjmech z podílu na likvidačním zůstatku se řídí Českým účetním standardem č. 19 Náklady a výnosy.
U společnosti se účtuje o likvidačním zůstatku na základě Českého účetního standardu č. 021 Některé postupy v účetnictví při vyrovnání, nuceném vyrovnání, konkursu a likvidaci. Účetní jednotka ke dni návrhu o likvidačním zůstatku uzavře účetní knihy a sestaví účetní závěrku, ve které vykáže splatné závazky vůči státu.
Následující den otevře znovu účty a zaúčtuje vypořádání a vyplacení podílů společníkům na likvidačním zůstatku. (Mirčevská, 2009)
Příjmy z podílů plynoucí z likvidačního zůstatku se zdaňují podle zákona o daních z příjmů. Jedná–li se o příjem z majetku, který nebyl součástí obchodního majetku, zdaňuje se podle § 10 odst. 1 a příjem z majetku, který byl součástí obchodního
majetku je zdaňován podle § 7 odst. 1 zákona o daních z příjmů. U společníků PO se příjem zdaňuje podle § 18 zákona o daních z příjmů. (Mirčevská, 2009)
2 Podnikání v zemědělství jako fyzická osoba
Zemědělská výroba patří mezi jedno z nejdůležitějších odvětví, na které navazuje potravinářský průmysl. Plní základní produkční funkci, výrobu potravin a poskytuje veřejnosti ekologické funkce, které byly ještě do nedávna opomíjené.
V zemědělství podniká současně v České republice přibližně 47 000 zemědělských subjektů a subjektů, které zemědělské suroviny zpracovávají.
Z toho je zemědělských subjektů 26 525, FO tvoří 23 402 zemědělských subjektů k roku 2016 podle Českého statistického úřadu. Tedy FO mají 88,2% zastoupení v zemědělství.
Jedná se převážně o malá hospodářství, které s sebou nesou určité výhody, jako jsou nižší náklady na výrobu, nižší zadluženost a vyšší rentabilitu vkladů. Přičemž nižší zadluženost je dána horším přístupem malých zemědělců k úvěrům.
V zásadě menší podniky mají vyšší míru a vztah k životnímu prostředí.
V současné době se rozvíjí agroturistika4, kterou poskytují menší rodinné farmy, jako jeden ze způsobů obživy k zemědělství. Nebo podnikají pouze v agroturistice.
(Dvořáková, 2017)
2.1 Zákon o zemědělství
Podnikání v zemědělství je upraveno v zákoně č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon o zemědělství. Zákon definuje, kdo a za jakých podmínek může podnikat, kde získat oprávnění a co znamená zemědělská výroba. V zákoně je vymezen zemědělský podnikatel a podmínky podnikání v zemědělství, vymezuje i osoby, které nepodléhají evidenci zemědělského podnikatele.
2.1.1 Zemědělský podnikatel
Podle § 2e odst. 1 zákona o zemědělství se zemědělským podnikatelem, dále jen zemědělec, rozumí FO nebo PO, „která hodlá provozovat zemědělskou výrobu jako soustavnou a samostatnou činnost vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku, za podmínek stanovených tímto zákonem a která, pokud jde o osobu fyzickou“ (§2e odst. 1 zákon č. 252/1997 Sb.):
4 Agroturistika představuje turistické nebo rekreační pobyty na farmách spojené s poznáváním venkovského
života, přiblížení se k přírodě.
a) plně svéprávnou – dosáhla věku 18 let a je plně způsobilá k právním úkonům,
b) „má trvalý pobyt na území ČR, nejedná-li se o občana České republiky nebo o občana členského státu Evropské unie
c) pohovorem před obecním úřadem obce s rozšířenou působností prokáže základní znalost jazyka českého, nejedná-li se o občana České republiky nebo o občana členského státu Evropské unie; základní znalost jazyka českého prokáže fyzická osoba tím, jestliže je schopna:
I. plynně a jazykově srozumitelně reagovat na otázky vztahující se k běžným situacím denního života a podnikání,
II. plynně přečíst určený běžný článek z denního tisku a ústně, vlastními slovy, sdělit jeho obsah“. (zákon č. 252/1997 Sb. §2e odst.
1)
FO provozující drobné chovatelské a pěstitelské činnosti, nebo prodává živočišné a rostlinné výrobky, které nejsou žádným způsobem zpracovány, nepodléhá evidenci zemědělce.
2.1.2 Zemědělská výroba
Zemědělská výroba, zahrnující i obhospodařované vodní plochy, se podle zákona o zemědělství vymezuje jako:
a) „rostlinná výroba včetně chmelařství, ovocnářství, vinohradnictví a pěstování zeleniny, hub, okrasných rostlin, léčivých a aromatických rostlin s výjimkou pěstování konopí pro léčebné použití a vědecké účely, rostlin pro technické a energetické užití na pozemcích vlastních, pronajatých, nebo užívaných na základě jiného právního důvodu, popřípadě provozovaná bez pozemků,
b) živočišná výroba zahrnující chov hospodářských a jiných zvířat či živočichů za účelem získávání, zpracování a výroby živočišných produktů, chov hospodářských zvířat k tahu a chov sportovních a dostihových koní,
c) produkce chovných a plemenných zvířat, využití jejich genetického materiálu a získávání zárodečných produktů, pokud jde o zvířata uvedená v písmenu b),
d) výroba osiv a sadby, školkařských výpěstků a genetického materiálu rostlin, e) úprava, zpracování a prodej vlastní produkce zemědělské výroby, pokud je
konečným produktem zemědělský produkt uvedený v Příloze I Smlouvy o fungování Evropské unie,
f) chov ryb, vodních živočichů a pěstování rostlin ve vodním útvaru povrchových vod na pozemcích vlastních, pronajatých nebo užívaných na základě jiného právního důvodu,
g) hospodaření v lese, na pozemcích vlastních, pronajatých, nebo užívaných na základě jiného právního důvodu,
h) hospodaření s vodou pro zemědělské a lesnické účely“. (§2e odst. 3 zákon č. 252/1997 Sb.)
2.1.3 Povinnost evidence zemědělského podnikatele
Zákon o zemědělství stanovuje v § 2f odst. 1 povinnost evidence každé FO nebo PO s cílem podnikat v zemědělství vyjma FO podle § 2e odst. 2 a podle § 2e odst.
4. Evidovat se lze na příslušném obecním úřadě s rozšířenou působností, pokud podnikatel splňuje podmínky dané tímto zákonem. Splňuje–li žadatel stanovené podmínky, je obecním úřadem s rozšířenou působností do 30 dnů od podání žádosti o zapsání do evidence zemědělského podnikatele zapsán a je mu vystaveno osvědčení.
2.1.4 Dotace
Zákon o zemědělství upravuje i poskytování dotací. Dotace představuje peněžní
„dar“ od Ministerstva zemědělství či Evropské unie a tvoří jeden z příjmů zemědělce. Bývají poskytovány na stanovený účel.
Dotace poskytuje Ministerstvo zemědělství a Státní zemědělský intervenční fond zpracovává a administruje žádosti o dotace FO nebo PO za podmínek, které stanovuje zvláštní právní předpis. Fond neboli příslušný orgán poskytuje žadatelům před podáním žádosti o dotace poradenskou pomoc. V současné době
