Kolektivní investování v České republice

Bankovní institut vysoká škola Praha

Katedra práva a veřejné správy

Kolektivní investování v České republice

Bakalářská práce

Autor: Andrea Klimešová

Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce: Mgr. Kateřina Kuncová

Prohlášení:

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně s pouţitím uvedené literatury, webových stránek jednotlivých bank a s vyuţitím informací od bankovních poradců.

V Písku 10. 1. 2011 Andrea Klimešová

Poděkování:

Na tomto místě bych ráda poděkovala své vedoucí práce Mgr. Kateřině Kuncové za její vstřícnost, ochotu a čas, který mi věnovala při konzultacích týkajících se mé bakalářské práce.

Anotace

Bakalářská práce „Kolektivní investování v České republice“ se zabývá vymezením pojmu kolektivní investování, jeho právní úpravou a členěním subjektů kolektivního investování. Shrnuje jeho výhody a nevýhody. Dále popisuje vývoj, současný stav a nastiňuje budoucí trendy v této oblasti na našem území.

Annotation

The thesis „Collective investment in the Czech Republic“ deals with the definition of the concept of collective investment, its legal forms and collective investment schemes. It sumarizes the advantages and disadvantages of the collective investment. The thesis also describes the development, current status and outlines future trends in this area in our country.

Obsah

Úvod ... 6

1 Legislativní vymezení kolektivního investování v České republice a základní pojmy ... 8

1.1 Definice kolektivního investování ... 8

1.2 Výhody kolektivního investování ... 9

1.3 Nevýhody kolektivního investování ... 10

1.4 Subjekty kolektivního investování v České republice ... 11

1.4.1 Investiční společnost ... 11

1.4.2 Investiční fond ... 13

1.4.3 Podílový fond ... 14

1.4.4 Standardní fond kolektivního investování ... 16

1.4.5 Speciální fond kolektivního investování ... 17

1.5 Dohled a regulace nad sektorem kolektivního investování v České republice ... 19

1.5.1 Česká národní banka ... 19

1.5.2 Depozitář ... 20

1.5.3 Ochrana spotřebitele - MIFID ... 21

2 Vývoj kolektivního investování v České republice ... 25

2.1.1 Kupónová privatizace ... 25

2.1.2 Vznik komise pro cenné papíry ... 27

3 Současný stav kolektivního investování v České republice ... 29

3.1 Typy fondů kolektivního investování ... 31

3.1.1 Fondy peněţního trhu ... 31

3.1.2 Dluhopisové fondy ... 32

3.1.3 Akciové fondy ... 33

3.1.4 Smíšené fondy ... 34

3.1.5 Fondy fondů ... 35

3.1.6 Zajištěné fondy ... 35

4 Porovnání jednorázové a pravidelné investice ... 37

5 Odhad budoucího vývoje v České republice ... 45

5.1 Fondy ţivotního cyklu ... 45

5.2 Nemovitostní - realitní fondy ... 46

5.3 Hedge fondy ... 46

Závěr ... 48

Seznam obrázků ... 49

Seznam příloh ... 49

Seznam pouţité literatury ... 50

Monografie: ... 50

Zákony: ... 51

Elektronické zdroje: ... 51

Informace o směrnici MiFID ... 61

Úvod

Kolektivní investování je jednou z nejrychleji rostoucích oblastí na finančních trzích. O oblibě mezi investory svědčí i velmi strmý nárůst majetku ve fondech. Ve Spojených státech amerických a v západních zemích Evropské unie tvoří prostředky investované do fondů kolektivního investování značnou část úspor domácností. Způsobuje to dlouhodobé efektivní fungování kapitálových trhů v těchto zemích a také delší tradice investování. Obyvatelé jsou zvyklí starat se o své úspory a nenechat je znehodnocovat na bankovních účtech. Konstrukce penzijních systémů také přispívá k tomu, aby kaţdý aktivně hledal i jiné příleţitosti k zajištění na stáří. Jakým způsobem člověk ukládá své peníze, zůstane samozřejmě individuální záleţitostí. Kaţdý střadatel má své problémy a ţádné dvě situace se úplně nemohou shodovat. Podle pohledu na ţivot bude kaţdý investor upřednostňovat jiné formy investic.¹ Obliba kolektivního investování mezi investory pramení především z toho, ţe nabízí moţnost velmi zajímavého zhodnocení investice. Tuto lákavou perspektivu však ruku v ruce doprovází také nejistota, zda k nějakému zhodnocení vůbec dojde, neboť se jedná o investici na finančním trhu se všemi riziky s tím spojenými.

V souvislosti se stárnutím populace a diskutovanou penzijní reformou v České republice si obyvatelé začínají uvědomovat nutnost zhodnocování úspor a zdá se, ţe fondy kolektivního investování nacházejí své příznivce mezi širokou veřejností. První část této bakalářské práce odpovídá na otázky samotného právního vymezení pojmu kolektivní investování v České republice a ukazuje na výhody, ale i nevýhody kolektivního investování. Nedílnou součástí této části práce je i otázka ochrany spotřebitele. V další části je zmíněn samotný vývoj kolektivního investování v České republice a také jeho současný stav.

Poslední část je věnována porovnání dvou moţností investování do

1KOSTOLANY, André. Peníze a burza: Umění, jak přijít k bohatství. 1. Liberec: Mirage

otevřených podílových fondů a předpokládanému budoucímu vývoji kolektivního investování v České republice.

1 Legislativní vymezení kolektivního investování v České republice a základní pojmy

V 90. letech byla právní úprava kolektivního investování v České republice přizpůsobována především velkému mnoţství specifických problémů, které se objevily v důsledku kupónové privatizace. Ke konci tohoto období se začala situace pozvolna měnit a objevily se první snahy o sladění právní úpravy kolektivního investování s právem Evropské unie.

1.1 Definice kolektivního investování

Kolektivní investování je nepřímý způsob investování na kapitálových trzích s vyuţitím specializovaných společností. Toto investování v České republice upravuje zákon č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování (dále jen ZKI), ve znění pozdějších předpisů ze dne 1. dubna 2004. Tento zákon (č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování), který vstoupil v platnost 1. května 2004, tedy v den vstupu České republiky do Evropské unie, upravuje působení subjektů kolektivního investování v ČR v souladu s právem Evropské unie.

V tomto zákoně jsou jiţ implementovány evropské směrnice.

Pojem kolektivní investování přesně vymezuje zákon č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování, ve znění pozdějších předpisů. "V tomto zákoně se rozumí kolektivním investováním podnikání, jehoţ předmětem je shromaţďování peněţních prostředků upisováním akcií investičního fondu nebo vydáváním podílových listů podílového fondu, investování na principu rozloţení rizika a další obhospodařování tohoto majetku".²

1.2 Výhody kolektivního investování

Podstatnou výhodou kolektivního investování je fakt, ţe investor nemusí mít ţádné odborné znalosti v daném oboru, aby mohl investovat.

Investovat prostřednictvím institucí kolektivního investováni přináší oproti přímému investování některé zásadní výhody, mezi které patři především:

Diversifikace rizika – portfolio fondu se skládá z velkého mnoţství různých (nejlépe na sobě nezávislých) investičních nástrojů. V případě, ţe hodnota jednoho investičního nástroje klesá, se tato ztráta v celkovém objemu projeví pouze minimálně. Takový rozklad rizika by nebyl moţný v případě investora, který by investoval individuálně do menšího počtu investičních nástrojů. Při poklesu ceny by jeho ztráta byla podstatně výraznější.

Profesionální správa – na rozdíl od individuálního investora jsou manaţeři fondů zkušení odborníci a ke svým rozhodnutím mají k dispozici systémy, které jim umoţňují kvalitně a efektivně provádět konkrétní investiční rozhodnutí na základě situace na trhu.

Vysoká likvidita - v případě potřeby můţe investor velmi rychle přeměnit cenné papíry kolektivního investování na hotovost. To platí zejména pro otevřené fondy, kde bývá povinnost zpětného odkupu stanovena legislativně. V případě uzavřených fondů má ovšem investor moţnost prodat cenné papíry kolektivního investování na sekundárních trzích a tím si také zajistit potřebnou likviditu.

Úspory z rozsahu – díky velikosti svých příkazů k nákupu či prodeji dosahují instituce kolektivního investování výrazně niţších transakčních nákladů, kterými jsou poplatky placené zprostředkovatelům (makléřským firmám).

Státní dozor – kolektivní investování podléhá ve všech zemích zvláštnímu dozoru a kontrole. Instituce kolektivního investování vykonávají svoji činnost na základě licence a v souladu se zákony, coţ

3 TŮMOVÁ, Eva. Kolektivní investování v České republice a perspektivy jeho dalšího

sniţuje pravděpodobnost nekalých praktik.

Velký výběr investičních moţností – investor si můţe vybrat typ fondu, který mu vyhovuje svým investičním zaměřením, časovým horizontem a rizikem. Mezi další výhody můţeme zařadit snadnou dostupnost a přistup na obvykle těţko dostupné trhy i pro velmi malé investory nebo daňové výhody.

1.3 Nevýhody kolektivního investování

Kolektivní investování v sobě skrývá i určité nevýhody, kterými mohou být:

Poplatky – instituce kolektivního investování vytváří svůj zisk z poplatků přijatých od investorů. V první řadě musí investor uhradit vstupní poplatek, který se odvíjí od předpokládané výnosnosti fondu.

Dále se platí poplatek za správu a někdy také výstupní poplatek.

Ztráta investiční volnosti – investoři si sice mohou zvolit fond podle své preference, ale dále jiţ nejsou schopni ovlivnit konkrétní skladbu portfolia ve fondu. Další nevýhody lze spatřovat v riziku investování do společnosti s nekalými úmysly nebo neprofesionálním managementem a rovněţ v riziku znehodnocení investic, které obecně plyne z investováni na finančním trhu. Nutno také dodat, ţe na rozdíl od vkladů v bankách, nejsou prostředky investované do fondů pojištěny.

Kolektivní investování je nepřímý způsob investování na kapitálových trzích s vyuţitím specializovaných společností. V České republice je toto investování upraveno zákonem č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování, ve znění pozdějších předpisů, jenţ vymezuje v § 2 pojem kolektivního investování jako „podnikání, jehoţ předmětem je shromaţďování peněţních prostředků upisováním akcií investičního fondu nebo vydáváním podílových listů podílového fondu, investování na principu rozloţení rizika a další obhospodařování tohoto majetku“

4TŮMOVÁ, Eva. Kolektivní investování v České republice a perspektivy jeho dalšího

takovým způsobem, jenţ není v rozporu se zákonem. Tedy drobní investoři, kteří by jinak neměli moţnost vstoupit na kapitálový trh, mohou zhodnotit své případné volné finanční prostředky na těchto trzích pomocí právnických osob k tomuto účelu speciálně zřízených.

Tyto právnické osoby (investiční společnosti a investiční fondy) musí mít povolení ke své činnosti od příslušného orgánu, a to od České národní banky.

Samotné investování můţeme definovat jako „vzdávání se určité současné hodnoty, která je jistá, za účelem získání budoucí hodnoty, jeţ je neurčitá “.⁵ V této definici je velmi dobře vidět, co je impulsem pro jednotlivé subjekty k zapojení se do investování. Je jím snaha dosáhnout určitého zisku. V trţní ekonomice je tato hnací síla asi nejdůleţitějším faktorem ovlivňujícím chování subjektů, a to jak společností, tak i jednotlivých občanů. Většina společností je uţ ze samotné podstaty zakládána především za účelem dosaţení zisku.

Investování lze vymezit i tím, ţe se jedná o umístění kapitálu s cílem dosáhnout jeho zhodnocení.⁶

1.4 Subjekty kolektivního investování v České republice

Z hlediska právní formy ZKI rozeznává tři druhy subjektů kolektivního investování:

investiční společnost investiční fond

podílový fond

1.4.1 Investiční společnost

Investiční společnost je právnická osoba, jejímţ předmětem

5VESELÁ, Jitka. Analýza trhu cenných papírů. 2. Praha: VŠE v Praze, 1995. 12 s.

6PAVLÁT, Vladislav. Kapitálové trhy. 1. Praha: Professional Publishing, 2003. 121 s.

podnikání je kolektivní investování.⁷ Tato právnická osoba ve formě akciové společnosti je finančním zprostředkovatelem, který je zaloţen za účelem podnikání v oblasti kolektivního investování. Jinou činnost smí provádět, pouze pokud souvisí s hlavní činností. Jedná se především o různé administrativní činnosti. Obchodní firma musí nést označení

„investiční společnost“. Investiční společnost je profesionálním správcem cizího majetku, jehoţ příjmy jsou poplatky za sluţby placené těmi, jejichţ majetek obhospodařuje. Investiční společnost získává prostředky pomocí vydávání podílových listů k podílovým fondům, které zakládá. Podílový list je cenný papír, který představuje podíl na majetku podílového fondu. Podílový fond je pouhá určitá organizační sloţka investiční společnosti. Je souhrnem majetku, který náleţí všem vlastníkům podílových listů daného podílového fondu. K činnosti investiční společnosti je třeba povolení České národní banky.⁸ ZKI stanovuje kromě charakteru a povolených činností také podmínky, za nichţ investiční společnost získá povolení od ČNB. Dle § 60 odst. 1 ZKI musí investiční společnost vydávat akcie pouze na jméno, mít sídlo a skutečné sídlo na území České republiky, mít průhledný a nezávadný původ základního kapitálu, mít věcné, personální a organizační předpoklady pro kolektivní investování. Investiční společnost musí mít zcela splacen základní kapitál a vlastní kapitál investiční společnosti musí činit v době udělení povolení minimálně 125.000 EUR a jeho výši musí společnost udrţovat po celou dobu své činnosti (věcné předpoklady). Dále ZKI stanovuje, ţe vedoucí osoba investiční společnosti musí mít k výkonu své funkce předchozí souhlas od ČNB (personální předpoklady). Investiční společnost musí dále předloţit ČNB plán své obchodní činnosti a návrh organizační struktury. Ta musí obsahovat popis struktury řízení s označením vedoucích osob a rozdělení odpovědnosti, základní komunikační a pracovní postupy a popis vnitřního systému kontroly. Vedle udělení povolení můţe ČNB

7 § 14 ZKI

změnit jeho rozsah, případně i rozhodnout o odnětí povolení. ČNB můţe odejmout povolení na ţádost investiční společnosti nebo z vlastního uváţení ČNB, pokud dojde k protizákonnému jednání nebo závaţné změně ve skutečnostech, na základě kterých bylo uděleno povolení.

Investiční společnosti je zakázáno vydávat dluhopisy. Peněţní prostředky získané z prodeje podílových listů nejsou majetkem společnosti, ale zůstávají majetkem investorů, proto nemůţe investiční společnost investovat prostředky do jakýchkoli cenných papírů, ale jen do zákonem určených.

1.4.2 Investiční fond

Investiční fond je právnická osoba, jejímţ předmětem podnikání je kolektivní investování a která má povolení České národní banky k činnosti investičního fondu.⁹ Obchodní firma musí nést označení

"investiční společnost". Investiční fond je akciovou společností, jeţ obhospodařuje svůj vlastní majetek svým jménem a na svůj účet.

Investoři jsou tedy jen akcionáři společnosti. Obchodní firma musí mít v názvu označení "uzavřený investiční fond". Investiční fond - akciová společnost vydává pouze omezený počet akcií, u kterých nemá investor moţnost zpětného prodeje a jejichţ cena se stanovuje na základě poptávky a nabídky na sekundárním trhu. Akcie vydané fondem musí být převoditelné bez omezení a musí mít stejnou jmenovitou hodnotu.

Investiční fond můţe být zaloţen pouze na dobu určitou. Tato doba je omezena hranicí 10 let. Na základě smlouvy o obhospodařování můţe investiční fond svěřit svůj majetek k obhospodařování investiční společnosti. Podmínky, za kterých můţe investiční fond získat povolení k činnosti, jsou velmi podobné podmínkám pro investiční společnost. O povolení k činnosti investičního fondu mohou poţádat pouze zakladatelé akciové společnosti, která dosud nevznikla. Tato společnost nesmí být zaloţena na základě veřejné nabídky akcií.¹⁰ Poţadavek základního

9 § 4, odst. 1 ZKI

10 § 4, odst. 2 ZKI

kapitálu je shodný s úpravou pro investiční společnost. Poţadavek na minimální výši základního kapitálu je odlišný, pokud se investiční fond rozhodne nesvěřit majetek k obhospodařování investiční společnosti.

V takovém případě je poţadována minimální výše základního kapitálu 300.000 EUR k okamţiku udělení povolení. ČNB můţe odejmout povolení k činnosti nebo změnit rozsah činnosti investičního fondu.

Oproti investiční společnosti zákon nedovoluje moţnost odejmout povolení investičnímu fondu na jeho vlastní ţádost.¹¹

1.4.3 Podílový fond

Podílový fond není právnickou osobou, zakládá jej investiční společnost se souhlasem České národní banky. Česká národní banka také schvaluje statut podílového fondu a osobu depozitáře. Peněţní prostředky shromaţďuje do podílového fondu investiční společnost vydáváním podílových listů. Podílový fond je pouze souborem majetku, který náleţí všem podílníkům (vlastníkům podílových listů) dle jejich poměru, který obhospodařuje investiční společnost svým jménem na účet podílníků. Podílový fond můţe být otevřený nebo uzavřený, jeho název musí nést toto označení zároveň s označením investiční společnosti, jeţ obhospodařuje jeho majetek. Majetek podílového fondu je oddělen od majetku investiční společnosti. Legislativa v České republice dovoluje zakládat otevřené i uzavřené podílové fondy.

Uzavřené podílové fondy jsou však celosvětově ve výrazné menšině.

Podílový list je cenný papír, který můţe mít libovolnou formu i podobu a který představuje podíl podílníka na majetku v podílovém fondu a se kterým jsou spojena další práva plynoucí ze zákona nebo statutu. Poměr počtu podílových listů podílového fondu v majetku podílníka proti počtu všech podílových listů v majetku ostatních podílníků (příp. poměr součtu jejich jmenovitých hodnot) představuje

11 KOTÁSEK, Josef; POKORNÁ, Jarmila; RABAN, Přemysl. Kurs obchodního práva:

výši podílu daného podílníka na majetku v podílovém fondu.¹² Otevřený podílový fond

Základní vymezení otevřeného podílového fondu obsahuje § 10 ZKI.

Tento typ fondu nemá omezený počet vydávaných podílových listů.

Investiční společnost je povinna kdykoli odkoupit podílové listy otevřeného podílového fondu na ţádost podílníka. Investiční společnost odkoupí podílový list otevřeného podílového fondu s pouţitím majetku v podílovém fondu, a to bez zbytečného odkladu po obdrţení ţádosti o jeho odkoupení, nejdéle však do 15 pracovních dní, pokud nedojde k pozastavení odkupování podílových listů.¹³ Částka, za kterou investiční společnost podílové listy odkupuje, se rovná jeho aktuální hodnotě vyhlášené ke dni, ke kterému obdrţela ţádost podílníka o odkoupení podílového listu.¹⁴ Proto musí být investiční nástroje v majetku fondu pravidelně oceňovány ve lhůtě uvedené ve statutu.

Tato lhůta nesmí být delší neţ 2 týdny.¹⁵ U fondů, které mají v portfoliu cenné papíry, je v praxi téměř výlučně prováděno kaţdodenní ocenění, to znamená, ţe fond má kaţdý pracovní den stanoven nový kurz podílového listu. Fond je zakládán na dobu neurčitou, počet vydávaných listů není omezen.

Uzavřený podílový fond

Uzavřený podílový fond můţe být zaloţen na dobu určitou, horní hranicí je 10 let. Po uplynutí této doby fond vstoupí do likvidace nebo se přemění na otevřený podílový fond. Investiční společnost zpětně neodkupuje podílové listy od podílníků. Podílníci s nimi mohou obchodovat jen na sekundárních trzích.

12 KOTÁSEK, Josef; POKORNÁ, Jarmila; RABAN, Přemysl. Kurs obchodního práva:

Právo cenných papírů. 4. Praha: C.H.Beck, 2005. 321 s.

13 § 12, odst. 2 ZKI

14 § 12, odst. 1 ZKI

15 § 82, odst. 1 ZKI

1.4.4 Standardní fond kolektivního investování

Standardní fond kolektivního investování je fond, který splňuje poţadavky práva Evropských společenství. Takový fond můţe mít podobu pouze otevřeného podílového fondu.

Standardní fond shromaţďuje peněţní prostředky od veřejnosti a můţe mít formu pouze otevřeného podílového fondu.¹⁶ Má zákonem přesně stanovenou oblast, do které můţe investovat peněţní prostředky.

Dle zákona investuje pouze do:

- investičních cenných papírů a nástrojů peněţního trhu, které byly přijaty k obchodování nebo se s nimi obchoduje na regulovaném trhu, které jsou obchodovány na regulovaném trhu v jiném členském státě Evropské unie, nebo byly přijaty ve státě, který není členským státem Evropské unie, nebo na trzích uvedených v seznamu zahraničních regulovaných trhů ČNB ¹⁷

- investičních cenných papírů z nové emise za splnění jejich podmínek

- cenných papírů vydaných standardním fondem s upřesněním podmínek

- cenných papírů vydaných speciálním fondem s upřesněním podmínek

- vkladů, se kterými lze volně nakládat, popř. termínovaných vkladů se splatností do jednoho roku

- finančních derivátů obchodovaných na regulovaných trzích i mimo regulované trhy za předpokladu, ţe jejich podkladovým aktivem jsou investiční nástroje, do kterých můţe fond investovat přímo, nebo úrokové sazby, finanční indexy měny nebo měnové kurzy.

Standardní fond kolektivního investování nesmí mít ve svém majetku drahé kovy ani certifikáty, které je zastupují. Zákon stanovuje procentuální zastoupení jednotlivých investičních instrumentů a

16 § 24, odst. 1 ZKI

postupy stanovující zajištění rozloţení investičního rizika.

1.4.5 Speciální fond kolektivního investování

Speciální fondy kolektivního investování nemají evropský pas, nejsou tedy legislativně upraveny evropskými směrnicemi. Jsou regulovány Zákonem č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování.

Mohou mít formu investičního fondu, ale také otevřeného či uzavřeného podílového fondu. Speciální fondy se dělí na fondy, které shromaţďují prostředky od veřejnosti a fondy, které získávají prostředky od kvalifikovaných investorů. Od standardních fondů se tyto fondy odlišují obecnějším vymezením jejich investiční činnosti. Toto obecnější vymezení nahrazuje přesná úprava ve statutu fondu. Zákon stanovuje především okruh majetku, do kterého mohou různé druhy speciálních fondů investovat. Celkový limit investic do cenných papírů a nástrojů finančního trhu, depozit a finančních derivátů vydaných jednou osobou je maximálně 35% čisté hodnoty aktiv fondu (stejně jako u standardních fondů). Okruh majetku, do kterého mohou různé druhy speciálních fondů investovat, je rovněţ stanoven v zákoně č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování. Tyto fondy mohou mít i doplňkový likvidní majetek. Jde o běţné vklady nebo termínované vklady se splatnostní do jednoho měsíce. Zbývající investice musí být do nástrojů podle označení specializace daného fondu:

Speciální fond cenných papírů investuje především do investičních cenných papírů a nástrojů peněţního trhu, které jsou obchodovány na veřejných trzích Evropské unie nebo jiných oficiálně uznaných veřejných trzích mimo Evropskou unii, dále do státních dluhopisů, hypotečních zástavních listů, dluhopisů, jejichţ emitentem jsou banky nebo centrální banka a cenných papírů otevřených podílových fondů.

Limit pro celkovou investici do cenných papírů a nástrojů peněţního trhu vydaných jednou osobou je 20% hodnoty aktiv speciálního fondu kolektivního investování.

Speciální fond nemovitostí smí mít pouze formu otevřeného podílového fondu. Jeho investice jsou zaměřeny převáţně na

nemovitosti a účast v nemovitostních společnostech. Rozhodující je pro nemovitostní společnosti sídlo. Mohou investovat pouze do nemovitostí, které jsou na území státu, ve kterém má daná společnost sídlo.

Nemovitostní společnost můţe vlastnit maximálně tři nemovitosti a není jí povolena účast v jiné společnosti. Hodnota pořizované nemovitosti do majetku fondu můţe činit maximálně 20% hodnoty aktiv fondu.

Speciální fond fondů investuje především do cenných papírů ostatních fondů kolektivního investování. Speciální fondy fondů nemohou investovat do cenných papírů jiných fondů fondů. Speciální fond fondů nesmí investovat do cenných papírů vydaných fondem kolektivního investování, který není určený pro veřejnost, nebo do cenných papírů vydaných fondem kolektivního investování, který investuje více neţ 10% hodnoty svého majetku do cenných papírů vydaných jiným fondem kolektivního investování.¹⁸

Speciální fond kvalifikovaných investorů je fond, jehoţ cenné papíry mohou nabývat banky, spořitelní a úvěrová druţstva, obchodníci s cennými papíry, investiční společnosti a investiční fondy, penzijní fondy, pojišťovny, centrální banka, stát (tzv. kvalifikovaní investoři).

Kvalifikovaným investorem můţe být i právnická nebo fyzická osoba, která písemně prohlásí, ţe má zkušenosti s obchodováním s cennými papíry. Počet podílníků fondů kvalifikovaných investorů můţe být maximálně 100. Česká národní banka můţe povolit překročení stanoveného počtu. Vstupní investice jednoho investora musí činit nejméně 1.000.000 Kč. Cenné papíry takového fondu se nesmí veřejně nabízet. Zákon vymezuje tento typ fondu velmi málo. Přesná charakteristika je stanovena statutem fondu (okruh investorů, druh majetku, rozloţení rizika, převoditelnost cenných papírů).

1.5 Dohled a regulace nad sektorem kolektivního investování v České republice

1.5.1 Česká národní banka

Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance stanovuje, ţe Česká národní banka je zodpovědná za dohled na finančním trhem v České republice, tím pádem dohlíţí i na trh kapitálový. Tuto funkci zastávala do 31. března 2006 Komise pro cenné papíry, která zanikla a tento dozor převzala od 1. dubna 2006 přímo Česká národní banka. Česká národní banka je podle zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance orgánem vykonávajícím dohled nad finančním trhem v České republice.

ČNB tedy provádí dohled nad bankovním sektorem, kapitálovým trhem, pojišťovnictvím, penzijními fondy, druţstevními záloţnami, směnárnami a dohled nad institucemi v oblasti platebního styku. Stanovuje pravidla, která chrání stabilitu bankovního sektoru, kapitálového trhu, pojišťovnictví a sektoru penzijních fondů. Systematicky reguluje, dohlíţí a popřípadě postihuje nedodrţování stanovených pravidel.¹⁹

Na dodrţování zákona č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování dohlíţí Česká národní banka. V oblasti kolektivního investování udrţuje dohled především nad investičními fondy, investičními společnostmi, depozitáři, likvidátory, fondy, nucenými správci a zahraničními subjekty dle zákona o kolektivním investování, obhospodařovatelské smlouvy, depozitní smlouvy, statutu fondu. V případě zjištění nedostatků, můţe Česká národní banka zavést patřičná opatření k jejich odstranění, můţe také sáhnout k přísnějším nařízením dle její pravomoci. Jsou to například mimořádné audity, změny auditora, změna depozitáře, pozastavení obchodování s cennými papíry, nucená správa nebo i odebrání povolení a pozastavení činnosti subjektů působících na kapitálovém trhu.

19Česká národní banka [online]. 2010 [cit. 2010-09-30]. Dohled nad finančním trhem.

Dostupné z WWW: <www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/>.

1.5.2 Depozitář

Kaţdý fond kolektivního investování musí mít dle zákona o kolektivním investování svého depozitáře. Všechny fondy, které spravuje jedna investiční společnost, musí mít stejného depozitáře. Funkcí depozitáře je evidence majetku fondu kolektivního investování a kontrola, zda fond nakládá s majetkem v souladu se zákonem a statutem.²⁰ Depozitářem můţe být pouze banka, která má licenci od České národní banky povolení k činnosti depozitáře.²¹ Investiční fond nebo investiční společnost musí mít s depozitářem uzavřenou smlouvu o výkonu činnosti depozitáře. Tato depozitářská smlouva se uzavírá na dobu neurčitou a výpovědní lhůta činí 6 měsíců. Fond je povinen poţádat depozitáře o zřízení účtů, které jsou potřebné k evidenci veškerých peněţních prostředků fondu, dále je povinen předat depozitáři statut a další dokumenty potřebné k výkonu činnosti depozitáře. Fond musí ukládat získané prostředky na účet depozitáře, provádět veškeré platby, výběry nebo převody peněţních prostředků prostřednictvím depozitáře. Fond musí umoţnit depozitáři plnění jeho kontrolních povinností.

Práva a povinnosti depozitáře vyplývající z depozitářské smlouvy:

- zajišťuje úschovu majetku fondu

- eviduje pohyb veškerých peněţních prostředků fondu

- kontroluje, zda akcie příp. podílové listy fondu jsou vydávány a odkupovány v souladu se zákonem a statutem fondu

- kontroluje, jestli aktuální hodnota akcie příp. podílového listu je vypočítána v souladu se zákonem a statutem fondu

- provádí pokyny investičního fondu nebo investiční společnosti nebo jiné osoby, která obhospodařuje majetek fondu

- zajišťuje vypořádání obchodů s majetkem fondu ve lhůtě obvyklé - kontroluje způsob ocenění majetku fondu

- kontroluje, zda výnos z majetku fondu je pouţíván v souladu se

20 § 20 odst. 1 ZKI

zákonem a statutem

- kontroluje, zda majetek fondu je pořizován a zcizován v souladu se zákonem a statutem

Pokud depozitář zjistí skutečnost, která nasvědčuje tomu, ţe investiční fond nebo investiční společnost porušily zákon, statut nebo depozitářskou smlouvu, či smlouvu o obhospodařování majetku, je povinen toto zjištění projednat s investičním fondem nebo investiční společností. V případě, ţe je depozitář přesvědčen o porušení podmínek, má povinnost toto oznámit České národní bance. Depozitář při své činnosti jedná s odbornou péčí a výhradně v zájmu akcionářů nebo podílníků fondu kolektivního investování.²² Depozitář dále odpovídá za škodu způsobenou porušením povinnosti depozitáře, a to podle obchodního zákoníku.

1.5.3 Ochrana spotřebitele - MIFID

Dříve byli klienti oslovováni finančními zprostředkovateli bez ohledu na investiční horizont a citlivost k riziku. Docházelo tak k situacím, kdy klient velmi opatrný byl zainvestován například v akciovém fondu, aniţ by znal moţná rizika související s takovouto investicí. Klientům tak bylo doporučováno a navrhováno investiční řešení, které nebralo ohled na jejich potřeby. Z toho vyplývá potřeba pro nastavení pravidel pro jednání se zákazníky. Tuto oblast řeší mimo jiné Směrnice Evropského parlamentu o trzích finančních nástrojů (Markets in Financial Instruments Directive – MIFID). Za nárůstem důleţitosti tohoto kritéria bezpochyby stojí události druhé poloviny roku 2008 spolu s přetrvávající nejistotou v budoucí vývoj trhů. Kdyţ se investor rozhodne investovat, měl by pečlivě zváţit rizika moţného poklesu hodnoty, v krajním případě i úplné ztráty vloţeného majetku.²³

22 § 23 odst. 11 ZKI

23Ţeny i muţi vnímají rizika stejně. FOND SHOP. 14, 02, s. 21. Dostupný také z WWW:

<http://www.fondshop.cz/index.asp?page=27&action=zeny-i-muzi-vnimaji-rizika- stejne>.

Cílem směrnice je zlepšit transparentnost nabízených sluţeb, podpořit konkurenční prostředí a zvýšit ochranu investorů. Jedná se o směrnici, coţ znamená, ţe členské státy musí její obsah implementovat do národní legislativy bez ohledu na to, co si o její uţitečnosti myslí místní regulátor finančního trhu, firmy podnikající v oboru a odborná veřejnost. MIFID je směrnice Lamfalussyho typu. U takových Evropský parlament schválí pouze základní rámec, principy a cíle, jichţ má být dosaţeno. Členské státy jsou poté povinny transponovat vize směrnice do národních legislativ. Zákony prosazující obsah evropské směrnice v jednotlivých národních legislativách nejsou unifikované, ale harmonizované. MIFID obsahuje změny, které by se daly rozčlenit do dvou skupin. Do první spadají změny související s trţní infrastrukturou (obchodování s cennými papíry), do druhé změny související s pravidly pro jednání s klienty. Generální klauzulí pro poskytování investičních sluţeb je podle MIFIDu poţadavek, aby obchodník s cennými papíry jednal v souladu s nejlepšími zájmy zákazníků.²⁴

Směrnice Evropské unie MIFID byla promítnuta do novely zákona č.

256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu vstoupila v platnost od 1. 7. 2008 s tím, ţe implementace musí být ukončena po přechodném období, které končilo 30. 11. 2008. Novela zákona ukládá poskytovatelům investičních sluţeb a klientům určitá práva a povinnosti. Jednou z povinností je zjistit od klienta při poskytování investiční sluţby informace o jeho znalostech a zkušenostech. Na základě těchto informací poskytovatel investičních sluţeb posoudí, zda investiční nástroje, které klient poţaduje, jsou pro něj vhodné a v případě, ţe vhodné nejsou, ho na tuto skutečnost upozorní. V případě, ţe klient odmítne informace sdělit a toto odmítnutí poskytovateli potvrdí, nemůţe poskytovatel posoudit, zda poţadované investiční nástroje jsou pro něj vhodné a klienta na to před realizací pokynu upozorní. V případě, ţe klient odmítne informace sdělit a současně

24 Blíţí se MIFID. FOND SHOP [online]. 2007, 11, 03, [cit. 2010-09-27]. Dostupný z

nepotvrdí, ţe o tyto informace byl poţádán a odmítl je sdělit, nemůţe poskytovatel provést pro klienta poţadovaný nákup investičního nástroje.

Před tím, neţ obchodník s cennými papíry poskytne jakoukoli sluţbu, je podle zákona č. 256/2007 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu povinen klienta zařadit do jedné z následujících kategorií:

- neprofesionální zákazník - profesionální zákazník - způsobilá protistrana

Cílem členění do kategorií je ochrana klientů s menšími investičními znalostmi a zkušenostmi. Nejvyšší stupeň ochrany se vztahuje na neprofesionální zákazníky. Klient z této kategorie získá nejširší rozsah relevantních informací o investičních produktech a zároveň je upozorněn na moţná rizika spojená s realizací investiční sluţby. Do kategorie neprofesionálních zákazníků, která zahrnuje většinu fyzických osob, bude zařazen největší počet klientů.

Do kategorií způsobilá protistrana a profesionální zákazník patří banky, vlády, penzijní fondy, velké společnosti a ve výjimkách i fyzické osoby. Má se za to, ţe tito zákazníci jsou schopni dělat vlastní investiční rozhodnutí a odhadnout případná rizika, nepotřebují proto tak vysoký stupeň ochrany.

Banky při poskytování prodeje investičních produktů nejdříve zjišťují klientův investiční profil, na jehoţ základě pak klientovi komunikují produkty dle tohoto profilu. V případě, ţe klient poţaduje produkt, který svou rizikovostí překračuje investiční profil, je na toto klient předem vţdy upozorněn. Takto je zajištěna ochrana investora, ale svým způsobem i poskytovatele investiční sluţby v případě reklamace klienta. Toto je v čerstvé paměti jak investorů, tak poskytovatelů z druhé poloviny roku 2008 a počátku roku 2009.

Prvotním krokem kaţdého obchodníka s cennými papíry, zprostředkovatele pro nákup a prodej fondů či investiční společnosti je zjištění a analýza klientových znalostí a zkušeností s investičními produkty. Současně s tím se zjišťuje i klientův vztah k riziku. Tento

postup se realizuje prostřednictvím tzv. „Investičního dotazníku přiměřenosti“ a „Investičního dotazníku vhodnosti“.²⁵ Na základě tohoto vyhodnocení má klient moţnost nakoupit takové produkty, které svou rizikovou vahou odpovídají klientově kategorizaci. V případě, ţe klient poţaduje nakoupit produkt s vyšší rizikovou váhou, neţ odpovídá jeho rizikovému profilu, musí jej obchodník s cennými papíry na tuto skutečnost vţdy upozornit. Obecně lze klienty zařadit do čtyř kategorií:

1. Méně zkušený investor 2. Středně zkušený investor 3. Zkušený investor

4. Velmi zkušený investor

Velmi zásadní roli hraje dále čas, tedy na jak dlouhou dobu chce klient investovat. Investiční horizont je minimální doba, po kterou je nutné investici drţet, aby klient dosáhl očekávaného zhodnocení. Tento ukazatel je velmi zásadní při rozhodování, do jakého investičního nástroje by bylo vhodné investovat. V případě investičního poradenství klient můţe dostat konkrétní doporučení na konkrétní investici, resp.

rozloţení investice do jednotlivých tříd aktiv. Tomu předchází vyplnění dotazníku Investiční dotazník vhodnosti.

2 Vývoj kolektivního investování v České republice

Kolektivní investování v České republice nemá příliš dlouhou historii ve srovnání s ostatními zeměmi. V meziválečném období v Československu funguje kapitálový trh, jehoţ účastníky jsou především banky a individuální investoři. Druhá světová válka ukončila obchodování na Praţské burze. Následuje období 40 let, ve kterém nebylo moţné obnovit funkci kapitálového trhu.

2.1.1 Kupónová privatizace

První fondy kolektivního investování vznikají aţ po roce 1990.

Koncem roku 1990 vzniká První investiční (dceřinná společnost Investiční banky), která zakládá první fondy (např. Český majetkový fond, Investiční rozvojový fond). Přidávají se další banky a zakládají investiční společnosti. Mezi ně patří např. Komerční banka (Investiční kapitálová společnost, a.s.), Československá spořitelna (Spořitelní investiční společnost, nyní Investiční společnost České spořitelny, a.s.), Československá obchodní banka (CF INVEST, s.r.o., známá také jako O.B.INVEST, dnes ČSOB investiční společnost, a.s.). Tyto investiční společnosti zakládají fondy, do kterých shromaţďují prostředky od široké veřejnosti, jejich činnost upravuje zákon č. 158/1989 Sb., o bankách a spořitelnách. Tyto fondy mají označení fondy korunové.

Vznik České republiky znamenal přechod od plánované ekonomiky k trţnímu hospodářství. Pro efektivní fungování trţní ekonomiky bylo zapotřebí provést liberalizaci ekonomických a cenových vazeb, odstátnění majetku. Toto odstátnění majetku bylo provedeno metodou kupónové privatizace, s níţ je úzce spjat rozvoj investičních fondů v České republice. Kupónová privatizace zásadně ovlivnila rozvoj kolektivního investování a kapitálového trhu. Kupónová privatizace proběhla ve dvou vlnách.

18. května 1992 začala první vlna kupónové privatizace (před vznikem České republiky), které se účastnilo 8,1 milionů občanů ČSFR,

z toho 5,9 milionu v České republice. Fondy účastnící se první vlny musely mít formu akciové společnosti. Tyto investiční privatizační fondy získaly přes 72% všech kupónů, jeţ investovaly do vybraných podniků.

Největší procento získala Spořitelní investiční společnost - SIS (11,1%), dále První investiční - PIAS (8,5%) a Harvardské investiční fondy - HC&C (7,5%).

Druhá vlna probíhala v roce 1994 v samostatné České republice.

Celkem se jí účastnilo 6,16 milionu obyvatel a 353 fondů. Této vlny se jiţ mohly kromě investičních fondů účastnit i fondy podílové. I v této vlně získaly fondy velké mnoţství kupónů - přes 63%.

Obě vlny byly pro fondy velmi úspěšné, získaly téměř 70% kupónů.

Kupónová privatizace měla zásadní význam pro rozvoj kolektivního investování a kapitálového trhu. Bohuţel je také spojena s řadou nelegálních praktik, které negativně ovlivnily důvěru v kolektivní investování a investování celkově.

Po skončení druhé vlny privatizace byla vlastnická struktura díky velkému mnoţství fondů a drobných investorů velmi roztříštěná. Tím vznikla tzv. třetí vlna kupónové privatizace, jejímţ důsledkem bylo přeskupování portfolií, vzniku neformálních sdruţení, kompletování balíků akcií a jejich následný prodej strategickým investorům.²⁶

Na jaře roku 1996 došlo k přeměně některých investičních fondů na holdingové společnosti, tím došlo ke změně podnikatelské činnosti, která se zásadně odlišovala od kolektivního investování. Prvními takovými fondy byly fondy skupiny HC&C (harvardské fondy). Do července 1996 se přidalo dalších téměř 100 investičních fondů. Hlavní důvod byla snaha vyhnout se novele zákona o investičních společnostech a investičních fondech, která tyto přeměny ztíţila, protoţe zahrnovala princip schvalování změny předmětu podnikání. Holdingové společnosti se tímto vyhnuly státní regulaci kolektivního investování, coţ způsobilo sníţení informační povinnosti, likviditě instrumentů a diverzifikaci rizik. Holdingy drţely většinový podíl v jimi spravovaných

společnostech a vzhledem k neexistenci vlastnických limitů často docházelo k okrádání těchto společností i jejich menšinových akcionářů.

V roce 1998 byla přijata novela zákona o investičních společnostech a fondech, která zavedla přísnější pravidla pro diverzifikaci portfolia fondů, dále povinnost transformace fondů na otevřené podílové fondy nejpozději do roku 2002. Investoři tak dostali moţnost zpětného prodeje podílových listů za jejich aktuální hodnotu. Na základě novely mohly vznikat pouze fondy korunové.

2.1.2 Vznik komise pro cenné papíry

Podstatným přínosem byl také zákaz přeměny subjektů kolektivního investování na jiné subjekty. V letech 1996 a 1997 probíhaly diskuse o nutnosti vzniku Komise pro cenné papíry, která vznikla a začala fungovat 1. dubna 1998. Nahradila tak Úřad pro cenné papíry, který byl součástí Ministerstva financí. Komise pro cenné papíry zodpovídala za výkon dozoru nad kapitálovým trhem.

Kromě státního orgánu regulace a dohledu zde existoval prostor pro vznik jediné samoregulační organizace, která by sdruţovala většinu subjektů kolektivního investování. Jiţ počátkem 90. let byly zaloţeny tři asociace: Asociace investičních společností a fondů, Sdruţení investičních společností a Sdruţení investičních společností a fondů z Moravy a Slezska. 4. června 1996 byla na ustavující valné hromadě zaloţena Unie investičních společností (dále jen UNIS). Unie sdruţovala investiční společnosti a investiční fondy, které obhospodařovaly 80%

majetku z kupónové privatizace a také majetek nových korunových fondů. Členové Unie jsou zavázáni se pro své činnosti řídit Stanovami a Etickým kodexem, který stanovuje přísnější pravidla chování neţ jsou obsaţena v zákoně. Hlavním cílem UNIS bylo přispět k obnovení důvěry a přehlednosti českého kapitálového trhu a přilákat tak nové domácí i zahraniční investory.²⁷

27 LIŠKA, Václav; GAZDA, Jan. Kapitálové trhy a kolektivní investování. 1. Praha:

Professional Publishing, 2004. 238 a 288 s.

31. března 1999 bylo Komisí pro cenné papíry zahájeno tzv.

přelicencování subjektů kolektivního investování. Díky tomuto procesu, kterým prošla jen malá část subjektů, došlo k výraznému poklesu počtu investičních společností.²⁸ (ze 112 v roce 1998 na 31 v roce 1999).

V roce 1999 jiţ více neţ 50% celkové hodnoty aktiv fondů tvoří nové korunové fondy. Růst aktiv vyvolala krize bankovního sektoru a zejména vyšší zhodnocení prostředků ve fondech peněţního trhu oproti termínovaným vkladům. Po roce 2000 majetek v otevřených podílových fondech rostl, zejména v důsledku povinného otevírání investičních a uzavřených podílových fondů z kupónové privatizace.

Novela zákona o investičních společnostech a fondech, vznik Komise pro cenné papíry a Unie investičních společností velmi přispěly ke stabilizaci a důvěryhodnosti kolektivního investování a k vytvoření podmínek pro jeho další rozvoj.

3 Současný stav kolektivního investování v České republice

Jak jiţ bylo řečeno v kapitole 2.2, od roku 1996 působila v České republice Unie investičních společností, jejímiţ členy byly domácí investiční společnosti. V dubnu 2000 vznikla Asociace pro kapitálový trh (dále AKAT), protoţe zahraničním společnostem, které působí v České republice nebylo dovoleno připojit se k Unii investičních společností. AKAT se zabývala nejen oblastí kolektivního investování, ale předmět její činnosti byl definován jako rozvoj, standardizace a popularizace kapitálového trhu v České republice.²⁹

Počátkem roku 2006 rozšířila Unie investičních společností svoji činnost a začala pokrývat i oblast asset managementu. Z tohoto důvodu došlo i ke změně názvu na Asociace fondů a asset managementu České republiky (dále AFAM ČR). Po dobu dvou let tak souběţně působily jak AKAT, tak AFAM ČR v České republice. Protoţe se obě tyto organizace zabývaly podobnou činností, došlo 9. ledna 2008 k jejich sloučení. Nová organizace nese název Asociace pro kapitálový trh. K 31. květnu 2009 měla asociace 41 řádných členů a 33 přidruţených členů.³⁰

Posláním a filozofií Asociace pro kapitálový trh České republiky je usilovat o rozvoj kolektivního investování v České republice a jeho přibliţování ke standardním podmínkám vyspělých zemí, zejména pak Evropské unie. S tímto cílem se Asociace podílí na tvorbě podmínek a pravidel, jeţ by měly napomoci prosazování principů poctivého obchodního styku, ochrany dobrých mravů a posílení obecné důvěry v kolektivní investování. V souladu s obecně závaznými právními předpisy, Stanovami Asociace, Etickým kodexem a Závaznými pokyny Asociace usměrňuje, reguluje a kontroluje aktivity svých členů.

29http://www.akatcr-puvodni.cz/webmagazine/home.asp?idk=308

30 Akatcr.cz [online]. 2009 [cit. 2010-09-30]. AKAT ČR. Dostupné z WWW:

<http://www.akatcr.cz/download/702-akatcr_vyrocni_zprava_cz_2008-09.pdf>.

Posláním a filozofií Asociace pro kapitálový trh České republiky je usilovat o rozvoj kolektivního investování v České republice a jeho přibliţování ke standardním podmínkám vyspělých zemí, zejména pak Evropské unie. S tímto cílem se Asociace podílí na tvorbě podmínek a pravidel, jeţ by měly napomoci prosazování principů poctivého obchodního styku, ochrany dobrých mravů a posílení obecné důvěry v kolektivní investování. V souladu s obecně závaznými právními předpisy, Stanovami Asociace, Etickým kodexem a Závaznými pokyny Asociace usměrňuje, reguluje a kontroluje aktivity svých členů.

Své aktivity AKAT ČR soustřeďuje do řady oblastí, z nichţ jako prioritní lze uvést následující čtyři: zdokonalování dobrovolné samoregulace členů, právo, komunikace s investory a jejich vzdělávání, mezinárodní aktivity.

Samoregulace - Cílem Asociace je postupné a sbliţování pravidel obsaţených v těchto dokumentech standardy Evropské unie a zejména pak zdokonalování kontroly jejich dodrţování, vyvozování závěrů z případů jejich porušení a samozřejmě také aktivní předcházení takovým případům.

Právo - AKAT ČR povaţuje za nezbytné neustále posilovat své postavení jako neopominutelného odborného partnera při přípravě všech právních a daňových norem ovlivňujících kapitálový trh a oblast kolektivního investování.

Komunikace - Členové Asociace jsou přesvědčeni, ţe je velmi účelné soustavně společně usilovat o prezentaci nové situace v odvětví fondů, vyvíjet aktivity v oblasti výchovy investorů. Mezinárodní aktivity - aktivity v rámci EFAMA Asociaci velmi pomáhají při řešení všech otázek kolektivního investování a asset managementu souvisejících se začleňováním naší země do evropských struktur, ve sledování evropských i světových trendů v oblasti kolektivního investování.³¹

31 Akatcr.cz [online]. 2010 [cit. 2010-09-30]. AKAT ČR. Dostupné z WWW:

Obrázek 1: Rozdělení trhu – domácí a zahraniční fondy k 31.12.2009 ³²

3.1 Typy fondů kolektivního investování

3.1.1 Fondy peněžního trhu

V současné době nízkých úrokových sazeb uvaţuje stále více střadatelů o zhodnocování svých finančních prostředků, které by jim přineslo vyšší výnos, neţ který mohou získat na běţných a termínovaných účtech. Pro konzervativní vkladatele bank, kteří nechtějí nést vyšší riziko, jsou fondy peněţního trhu alternativou, jak naloţit se svými úsporami. Otevřené podílové fondy peněţního trhu patří k nejméně rizikovým. Při investování je třeba vţdy vzít v úvahu investiční trojúhelník: výnos - riziko - likvidita. Při investování platí přímá úměra - čím vyšší výnos, tím vyšší riziko kolísání hodnoty podílového listu. Protoţe u fondů peněţního trhu je riziko kolísání výkonnosti fondu minimální, výnosy se pohybují lehce nad úrovní úrokových sazeb na termínovaných účtech. Metodika klasifikace fondů, která je závazná pro členy AKAT ČR, určuje skladbu investičních nástrojů a to tak, ţe fond musí trvale investovat na trhu dluhopisů nebo

32 Akatcr.cz [online]. 2010 [cit. 2010-09-30]. AKAT ČR. Dostupné z WWW:

<http://www.akatcr.cz/public/vypisUniversal.do?typZpravy=8>.

na peněţním trhu (př. pokladniční poukázky). Celková modifikovaná durace nesmí překročit hodnotu 1. (Modifikovaná durace určuje procentní změnu kurzu při změně výnosnosti o jeden procentní bod.) Mezi největší výhody investování do otevřených podílových fondů patří to, ţe výnos z prodeje cenných papírů nepodléhá sráţkové dani z příjmu, pokud podílník drţí podílové listy déle neţ 6 měsíců.

K nevýhodám naopak patří fakt, ţe peněţní prostředky uloţené v otevřených podílových fondech nejsou ze zákona pojištěny. Tento fakt můţe potenciální podílníky odradit, ale tato obava je minimalizována díky fungujícímu managementu a kvalitnímu řízení.

3.1.2 Dluhopisové fondy

Z hlediska rizikovosti se dluhopisové fondy řadí hned za fondy peněţního trhu. S vyšším rizikem se pojí i vyšší potenciál výnosu.

Dluhopisové fondy jsou určeny pro investory s delším investičním horizontem, který by měl dosahovat nejméně tří a více let. Pokud investor zvaţuje investici na delší dobu, pak lze dluhopisové fondy povaţovat za určitou alternativu peněţního trhu, který je vhodný pro krátkodobé investice. Zákon č. 190/2004 Sb., o dluhopisech vymezuje dluhopis jako zastupitelný cenný papír, s nímţ je spojeno právo na splacení dluţné částky a povinnost emitenta toto právo uspokojit, můţe být vydán v listinné nebo zaknihované podobě. Dluhopisy jsou cenné papíry, jejichţ doba do splatnosti je zpravidla delší neţ jeden rok.

Dluhopisy samy o sobě jsou velmi širokým pojmem, který lze rozdělit na několik skupin dle rizikovosti. Rizikovost dluhopisů ovlivňuje jak doba splatnosti, tak bonita emitenta. S rostoucí dobou splatnosti roste i riziko jeho splacení, ale zároveň i dluhopisový výnos. Výnosem dluhopisu je odměna za to, ţe půjčuji emitentovi peníze na dobu určitou a čím je tato doba delší, tím je odměna vyšší. Dalším hlediskem je kreditní bonita emitenta, která je měřena ratingovými agenturami (S&P, Moody's). Čím je bonita emitenta horší, tím roste riziko, ţe v termínu splatnosti dluhopisu nedojde k jeho splacení. Toto riziko je oceněno rizikovou prémií v podobě většího výnosu oproti dluhopisům, které

vydávají emitenti s velmi dobrou bonitou (př. státní dluhopisy). Tato hlediska rozlišují dluhopisy z pohledu jejich výnosového potenciálu a rizika. Investor musí vědět, ţe mezi dluhopisy jsou značné rozdíly ve výnosech a rizicích. Nejméně rizikové jsou státní dluhopisy, po nich hned korporátní dluhopisy investičního stupně (rating dle agentury S&P není horší neţ BBB). Následují je rizikové dluhopisy s vysokým výnosem (High Yield dluhopisy), coţ jsou dluhopisy s horší bonitou (mimo investiční stupeň) a dluhopisy rozvíjejících se zemí (tzv. Emerging Markets). Emerging Markets dluhopisy jsou rizikové pro nestabilitu ekonomik zemí, které je emitují. Toto rozdělení dluhopisů se odráţí v členění dluhopisových fondů. Rizikovost dluhopisů High Yield a Emerging Markets se blíţí akciovým trhům. Mezi zákonitosti mající vliv na vývoj dluhopisů patří inflace, potaţmo změny úrokových sazeb.

Pokud rostou úrokové sazby, zároveň roste výnos dluhopisu, současně však klesá cena dluhopisu, coţ se projeví v poklesu trţní hodnoty podílového listu dluhopisového fondu. Důleţitost dluhopisů je umocněna faktem, ţe jsou velmi málo závislé na vývoji akciových trhů.

Investováním do dluhopisů docílíme nutného rozloţení z pohledu tříd aktiv (peněţní trh, dluhopisy, akcie, nemovitosti, alternativní investice), které pozitivně ovlivní celou investici. Dle klasifikace fondů (metodika závazná pro členy AKAT ČR) dluhopisový fond trvale investuje na trhu dluhopisů, doplňkové investování do akcií je moţné, ale podíl akcií nesmí překročit 10% aktiv fondu. Dluhopisové fondy zahrnují i indexové a garantované fondy vázané na obligační indexy.³³

3.1.3 Akciové fondy

Nejrizikovější skupinou fondů jsou fondy akciové. Investor zde můţe dosáhnout v dlouhodobém horizontu nejvyššího zhodnocení. Investiční cíle ovlivní výběr typu akcií. Některé fondy preferují pouze nejkvalitnější akcie zavedených firem, tzv. Blue Chips, které vyplácejí dividendy.

33 Akatcr.cz [online]. 13. 6. 2006 [cit. 2010-09-28]. AKAT ČR. Dostupné z WWW:

<http://www.akatcr.cz/download/53-metodika_klasifikace_20060613.pdf>.

Dividenda je právo na podíl na zisku společnosti.³⁴ Jiné fondy investují do akcií zaměřených na technologie, kde je vysoký potenciál růstu.

Existují i fondy orientované na akcie firem, které jsou zahrnuty v určitém burzovním indexu, jejichţ výkonnost můţe dosahovat podobný výsledek, jako zvolený burzovní akciový index. Zaměření fondů můţe být směrováno do určitého sektoru nebo regionu. Dle AKAT ČR je tento typ fondů definován jako fond, který trvale investuje na akciovém trhu minimálně 66% aktiv (tj. do akcií a instrumentů nesoucích riziko akcií). Akciové fondy zahrnují i indexové a garantované fondy vázané na akciové indexy. Doplňkově se stanovuje, zda fond patří do kategorie sektorových fondů, která zahrnuje akciové fondy investující výhradně do určitého ekonomického sektoru. ³⁵

3.1.4 Smíšené fondy

Tyto fondy jsou označovány téţ balancované. Smíšené fondy stojí mezi fondy akciovými a dluhopisovými. Investují do všech základních tříd aktiv současně, tj. do nástrojů peněţního trhu, do dluhopisů a do akcií. Jsou vhodné pro střednědobé aţ dlouhodobé investování v horizontu 3 aţ 5 let v závislosti na různé míře kolísavosti. Míru kolísání lze odvodit dle toho, jaký poměr mohou v portfoliu fondu zaujímat dluhopisová a akciová sloţka. Hlavní přidaná hodnota smíšených fondů spočívá v aktivním přesouvání investic mezi jednotlivými sloţkami aktiv podle aktuálních vyhlídek na trhu.³⁶ Lze je dělit podle způsobu investování na defenzivní (konzervativní), neutrální a ofenzivní (agresivní), záleţí na poměru sloţky akciové a dluhopisové.

Ve fondech defenzivních převaţují aktiva uloţená v dluhopisech a nástrojích peněţního trhu, ve fondech ofenzivních převaţuje sloţka

34 § 178 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník

35 Akatcr.cz [online]. 13. 6. 2006 [cit. 2010-09-28]. AKAT ČR. Dostupné z WWW:

<http://www.akatcr.cz/download/53-metodika_klasifikace_20060613.pdf>.

36ISCS.CZ [online]. 2010 [cit. 2010-09-30]. Investiční společnost České spořitelny, a.s.

akciová. Podstatné pro zařazení do kategorie je nastavení limitů pro jednotlivé typy investic a na jejich vyuţívání portfolio manaţerem daného fondu. Kaţdý investor by si měl před investicí zjistit strategii daného fondu. Můţe se stát, ţe při velmi širokém nastavení limitů pro jednotlivá aktiva, se z původně konzervativního smíšeného fondu můţe stát agresivní smíšený fond a naopak.

3.1.5 Fondy fondů

Tento typ fondu trvale investuje minimálně 66% aktiv do podílových listů a akcií fondů. Doplňkově se fondy fondů rozdělují podle toho, do jakých fondů investují, na převáţně akciové, převáţně dluhopisové a smíšené.³⁷ Takto sloţené portfolio zajišťuje dvojitou diverzifikaci rizika, investor se tak můţe podílet na portfoliu mnoha fondů, které spravují různé společnosti. K nedostatkům těchto fondů patří nákladovost, která tak sniţuje konečné výnosy. Někteří správci orientují své portfolio pouze na cenné papíry fondů ze své vlastní finanční skupiny, čímţ dosahují podstatně niţší nákladovosti. Fondy fondů mohou být a většinou jsou profilově orientovány. Profilový fond nabízí investiční strategii podle postoje k riziku, tím pádem by měl být jednodušší výběr pro investora.

3.1.6 Zajištěné fondy

Zajištěné fondy jsou vhodnou investicí především pro konzervativní investory mající averzi k riziku. Výhodou těchto fondů je garance návratnosti vloţených prostředků na úkor výše výnosu. Zajištěné fondy se zakládají na dobu určitou, zpravidla na 3 aţ 5 let. Podílové listy je moţné nakupovat jen v upisovacím období (zpravidla několik týdnů).

Garantovanou částku fond vyplácí aţ k datu splatnosti fondu. Drţitel podílových listů můţe tyto prodat před splatností za cenu trţní, obvykle s výstupním poplatkem. Lze říci, ţe likvidita zajištěných fondů je tedy menší oproti otevřeným podílovým fondům.

Konstrukce zajištěných fondů umoţňuje garanci návratnosti vloţené

37 Akatcr.cz [online]. 13. 6. 2006 [cit. 2010-09-28]. AKAT ČR. Dostupné z WWW:

<http://www.akatcr.cz/download/53-metodika_klasifikace_20060613.pdf>.

částky, neboť většina prostředků fondu je zainvestována do bezpečných dluhopisů, které zajišťují výplatu vloţené částky. Menší část prostředků je pak zainvestována do opcí, které jsou rizikovější a mají zajistit potenciální výnos z růstu akciových trhů.

Obrázek 2: Rozdělení dle typů fondů k 31. 12. 2009 ³⁸

38 Akatcr.cz [online]. 2010 [cit. 2010-09-30]. AKAT ČR. Dostupné z WWW:

4 Porovnání jednorázové a pravidelné investice

Pro kaţdého investora je důleţité se rozhodnout, zda upřednostní dosaţení vyššího výnosu i za cenu vyššího rizika, nebo bude-li poţadovat za cenu niţšího rizika dosaţení výnosu menšího. V dnešní době jsou pravidelné investice velmi vhodné a velmi rozšířené pro investory, kteří nemají příliš velký vlastní kapitál. Velkou výhodou je to, ţe můţeme začít investovat po malých částkách (u některých podílových fondů je minimum 100 Kč) a tuto částku můţeme upravovat podle chuti a potřeby. To je příleţitost pro investory, kteří se chtějí podílet na růstu kapitálových trhů, ale nemají dostatek prostředků pro investici např. do akcií či dluhopisů. Tito investoři zároveň poţadují vyšší výnos neţ na spořicích a vkladových účtech. Pokud máme určitou částku, kterou chceme zainvestovat, máme moţnost volby, zda ji investujeme najednou, nebo ji rozloţíme do pravidelných investic. V případě, ţe danou částku rozdělíme do pravidelných investic, sníţíme riziko podkladového aktiva, do kterého investujeme. Z toho ale vyplývá, ţe nikdy nedosáhneme maximálního výnosu za předpokladu, ţe podkladové aktivum trvale roste. Vše je závislé na vývoji podkladového aktiva. Investujeme-li určenou částku jednorázově, výnosnost investice je závislá pouze na ceně počáteční a konečné. V případě rozdělení částky do pravidelné investice, se bude kaţdá měsíční investice chovat samostatně a kaţdá bude mít jiný výnos či ztrátu.

Základními principy pro pravidelné investování jsou princip

"průměrování cen" a princip "sněhové koule". Princip průměrování cen (Cost-Average effect) je zaloţen na tom, ţe investice provádíme v pravidelných intervalech. Většinou to bývá interval měsíční, zřídka interval čtvrtletní. Kaţdý tento interval investujeme stejnou částku, ale nakoupíme pokaţdé jiný počet podílových listů fondu, jehoţ ceny