Význam akreditivu a jeho praktické použiti při vývozu čs. zboží.

Bankovní institut vysoká škola Praha

Katedra bankovnictví a pojišťovnictví

Význam akreditivu a jeho praktické použiti při vývozu čs. zboží.

Bakalářská práce

Autor: Rostyslav Boyko

bankovní management

Vedoucí práce: Ing. František Janatka, CSc.

Praha Duben, 2012

Prohlášení:

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu.

Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Plzni dne 10. dubna 2012 Rostyslav Boyko

Poděkování

Děkuji vedoucímu bakalářské práce Ing. Františku Janatkovi, CSc. za cenné rady, odborné připomínky a metodické vedení práce.

Anotace

Bakalářská práce na téma „Význam akreditivu a jeho praktické pouţití při vývozu českého zboţí“ v první kapitole se zabývá popisem tohoto platebního instrumentu, analýzou jeho schopnosti diverzifikovat platební rizika, a to jak na straně exportéra, tak i na straně importéra. V druhé kapitole je popsán akreditiv jako platební prostředek a moţnosti, jak ho realizovat. Třetí kapitola rozebírá akreditiv s odloţenou splatností jako způsob získání levnějšího financování dovozu. Čtvrtá kapitola se zabývá modelovým obchodním případem, který mi umoţňuje ukázat praktické postupy při výpočtu nákladů na akreditiv.

Závěr čtvrté kapitoly je věnován porovnání sazebníků několika vybraných bank za účelem stanovení nejlepší nabídky. V páté kapitole se věnuji výhodám a nevýhodám akreditivu.

Klíčové pojmy: Beneficient, dokumentární akreditiv, e-akreditiv, exportér, importér, , kupní smlouva, platební rizika, příkazce, sazebník.

Abstract

This bachelors work "The importance of credit and its practical use in the exports of Czech goods" deals with the description of the payment instrument in the first chapter, analysis of its ability to diversify risk and payments include both on the part of exporter and importer.The second chapter describes the credit as a meaning of payment options and how to implement it. The third chapter analyzes the deferred payment letter of credit as a way to get cheaper finance imports. The fourth chapter deals with the model business case, allow me to show the practical procedures for calculating the cost of credit. The conclusion of fourth chapter is devoted to the tariff, compared to a few select banks in order to determine the best deal. The fifth chapter are advantages and disadvantages of credit.

Key words: beneficiary, a documentary credit, e-credit, exporter, importer, purchase agrément, credit risk, sender, tariff.

5

OBSAH

Úvod ... 8

1. Charakteristika akreditivu jako platebního instrumentu, zejména při vývozu českého zboží ... 10

1.1. Rizika v mezinárodním obchodě ... 10

1.2. Definice dokumentárního akreditivu ... 12

1.3. Účastníci akreditivního vztahu ... 14

1.4. Otevření dokumentárního akreditivu ... 15

1.5. Právní úprava dokumentárního akreditivu v České republice ... 17

1.6. Jednotné zvyklosti a pravidla pro dokumentární akreditiv – UCP ... 19

1.7. Druhy akreditivu ... 20

1.7.1. Základní druhy akreditivu ... 20

1.7.2. Potvrzený nebo nepotvrzený akreditiv ... 21

1.7.3. Dělení akreditivu dle platebních podmínek ... 23

1.7.4. Dělení akreditivu dle druhu hojení... 23

1.7.5. Zvláštní druhy akreditivu ... 24

1.8. Principy akreditivu ... 26

1.8.1. Princip neodvolatelnosti ... 27

1.8.2. Princip nezávislosti ... 27

6

1.8.3. Princip dokumentárnosti ... 27

1.8.4. Princip vyloučení odpovědnosti bank ... 28

1.9. Formy dokumentárního akreditivu ... 28

1.9.1. Akreditiv v podobě swiftové zprávy ... 29

1.9.2. Akreditiv v podobě telexové zprávy ... 29

1.9.3. Akreditiv v dopisové podobě ... 30

1.9.4. E-akreditiv ... 30

2. Možnosti využití akreditivu jako platebního prostředku ... 32

2.1. Akreditiv pouţitelný platbou na viděnou ... 32

2.2. Akreditiv pouţitelný odloţenou platbou ... 32

2.3. Akreditiv pouţitelný akceptací ... 33

2.4. Akreditiv pouţitelný negociací ... 34

3. Použití akreditivu s odloženou splatností jako jednoho z nejlepších prostředků, jak si zajistit zejména krátkodobé úvěrování českého vývozu ... 36

4. Vlastní postřehy a poznatky ... 39

4.1. Poplatky účtované bankami za otevření a správu akreditivu ... 39

4.1.1. Poplatky za otevření dovozního akreditivu ... 39

4.1.2. Poplatky spojené se zrušením nebo změnou akreditivu ... 41

4.1.3. Poplatky spojené s vyplácením akreditivu ... 42

7

4.1.4. Poplatky za avízo exportérovi ... 43

4.1.5. Další poplatky účtované bankami ve spojení s dokumentárními platbami ... 44

4.2. Modelový obchodní případ ... 44

4.2.1. Kupní smlouva ... 44

4.2.2. Platební podmínka ... 46

4.2.3. Dodací podmínka ... 47

4.2.4. Vypořádání obchodního případu ... 48

4.3. Porovnání a vyhodnocení poplatků za dokumentární akreditiv dle ceníku vybraných bank ... 53

5. Výhody a nevýhody akreditivu ... 55

5.1. Výhody pro exportéra... 55

5.2. Výhody pro importéra ... 56

5.3. Nevýhody akreditivu ... 57

Závěr ... 59

Seznam použité literatury a zdrojů ... 62

Seznam obrázků a tabulek ... 65

Seznam příloh ... 66

8

Úvod

Dokumentární akreditiv je povaţován za jeden z nejstarších bankovních platebních instrumentů. První zmínky o tomto bezpečném, a v dnešní době velmi často pouţívaném platebním nástroji, jsou známé jiţ od 13. století. Historické zdroje poukazují na pouţití akreditivu v platebním styku mezi italskými bankami a bankami v Bruggach. Postupně se šířil celým evropským kontinentem a kolem 17. století se stal oblíbeným i ve Velké Británii, kde ale slouţil nikoliv jako platební záruka, nýbrţ jako cestovní šek. Díky rostoucímu mezinárodnímu obchodu mezi zámořskými koloniemi a Starým světem koncem 18. a začátkem 19. století, bylo třeba najít nový a bezpečný způsob zaplacení dodávky zboţí - placení předem bylo pro dovozce příliš rizikové, naopak placení po dodávce zboţí bylo příliš rizikové pro vývozce.

Ve výše zmíněném období na mezinárodním obchodě dominovala Velká Británie, a tak není divu, ţe se na vývoji akreditivu podílely především největší anglické banky např.

Bank of England. Úkolem akreditivu bylo zajistit dodavateli zaplacení za dodané zboţí, a tím ho ochránit od případné platební nevůle. Zároveň dokumentární akreditiv poskytoval i jistotu dovozci, ţe zaplatí peníze pouze v případě, pokud budou dodrţeny veškeré podmínky dohodnuté v kupní smlouvě, a to jak v ohledu kvality nebo kvantity zboţí, tak i dodrţení termínu dodání.

V případě, ţe dovozce veškeré náleţitosti týkající se smlouvy splnil, banka byla zavázána uhradit poţadovanou částku dovozci na základě poţadovaných dokumentů vztahujících se k dodanému zboţí, jelikoţ poskytnutím závazku zaplatit za zboţí, banka v podstatě poskytovala dovozci úvěr, a tak na sebe přebírala i riziko jeho platební neschopnosti. Aby se předcházelo těmto neţádoucím problémům, byly banky nuceny se proti tomuto nebezpečí pojistit především zástavným právem k dovezenému zboţí. Pokud, bez ohledu na veškeré podniknuté opatření proti platební nevůli nebo platební neschopnosti dovozců, docházelo k potíţím, banky byly schopné zboţí prodat a z výtěţku umořit pohledávku.

Během vědecko-technické revoluce, rostoucího počtu výrobců a jejich vztahů se zahraničními obchodníky, specializaci bankovních činností a technologického rozvoje jako

9

bylo například častější vyuţívání telegrafu pro komunikaci a dohodnutí podmínek kupních smluv, se usnadnilo pouţívání akreditivu.

Po druhé světové válce, která zničila většinu osvědčených a důvěryhodných obchodních vztahů existujících mezi obchodníky po celém světě, bylo třeba vytvářet nové vazby, a to většinou s neznámými firmami. Tyto okolnosti ještě více přispěly pro rozsáhlé pouţití akreditivu. Od 50. let dokumentární akreditiv získává dominantní postavení v USA na tuzemském trhu a byl široce pouţíván i v mezinárodních transakcích po celém světě.

Rozvojem světové ekonomiky čas od času otřesou globální ekonomické turbulence.

Příkladem poslouţí například mexická krize, latinsko-americká krize, rozpad Sovětského svazu a následný kolaps ekonomik v zemích postsovětského bloku vyvolaný přechodem od centrálně řízené ekonomiky k ekonomikám fungujících na trţních principech. Země a podniky si v minulosti zvyknuly obchodovat s ekonomickými subjekty v zemích postiţených krizí tradičním způsobem zaloţeném na důvěře. Najednou musely přehodnotit svůj přístup k řízení rizik a především se zajistit proti rizikům teritoriálním, měnovým a hlavně kreditním a platebním. Z celé řady způsobů jak tato rizika omezit, vyniká akreditiv svou flexibilitou, bezpečností a propracovaností.

Cílem mé práce je popsat význam akreditivu a jeho praktické použití při vývozu českého zboží. Někdy se stává, ţe vznik alternativních prostředků financování obchodů zastíní výhody pouţití akreditivu. Za největší konkurenci je povaţován faktoring a úvěrové pojištění. Tento prostředek se ale ukázal být nadčasovým nástrojem, snadno přizpůsobivým k podmínkám měnící se legislativy, způsobům dopravy a technologického rozvoje.

V práci se pokusím pomocí komparace jednotlivých způsobů realizace platebního styku poukázat na bezpečnost pouţití dokumentárního akreditivu a jeho oblíbenost na světových trzích. Dále poukázat na výhody plynoucí z pouţití dokumentárního akreditivu pro oba účastníky obchodu, jaké jistoty poskytuje vývozcům a před čím chrání dovozce.

10

1. Charakteristika akreditivu jako platebního instrumentu, zejména při vývozu českého zboží

1.1. Rizika v mezinárodním obchodě

Mezinárodní obchod skýtá velké a nepřehledné mnoţství rizik, číhajících na obchodníky na zahraničních trzích. Neznalost partnera, jeho platební morálky a poctivosti, neznalost právních předpisů, rozdílů v obchodních zvyklostech a především také nízká informovanost o vývoji zahraničního trhu v porovnání s trhem tuzemským, dělá tento způsob obchodování více rizikovým. Kromě obvyklých rizik, kterým je výrobce vystaven v tuzemsku, se zde objevují rizika spojená s přepravou, rizika kurzová, trţní, komerční, teritoriální a mnoho dalších.

Vzhledem k předmětu zadání a objemu této práce se podíváme podrobně pouze na rizika komerční, která budeme částečně schopni omezit nebo úplně odstranit pomocí pouţití dokumentárního akreditivu jako platebního prostředku.

Komerční rizika, v „zahraničním obchodě s hmotným zboţím, se nejčastěji můţou projevovat v těchto formách:

odstoupení obchodního partnera od kontraktu nesplnění či vadné plnění kontraktu dodavatelem bezdůvodné nepřevzetí zboţí odběratelem platební nevůle dluţníka

platební neschopnost dluţníka“¹

1 ČERNOHLÁVKOVÁ, E.; MACHKOVÁ, E.; SATO, A. et al. Mezinárodní obchodní operace. 4 vydání.

Praha: Grada Publishing, 2007, s. 244. ISBN 978-80-247-1590-2

11

Komerční rizika mohou postihnout oba ekonomické subjekty (účastníky) obchodní operace ve stejné míře, bez ohledu na příčiny vzniklých problémů. Negativní dopad ohroţuje stabilitu firmy, její důvěryhodnost v očích dalších partnerů, a v případě špatné konstelace událostí, můţe být pro společnost přímo likvidační. Prevence tohoto druhu nebezpečí spočívá ve správném výběru obchodních partnerů, získání co největšího mnoţství informací o nich a hlavně v neustálém sledování jejich finančních i nefinančních signálů. Pokud chce firma dlouhodobě udrţet finanční stabilitu a ziskovost svého podnikání, musí umět řídit riziko a eliminovat ho na nejniţší moţnou úroveň. Do této činnosti patří proces rozpoznávání, řízení a redukce dopadu negativních událostí sniţujících hospodářský výsledek společnosti.

Pouţitím dokumentárního akreditivu výrobce (exportér) plně odstraňuje platební riziko, a to tak, ţe ho nahrazuje rizikem banky odběratele (importéra), který akreditiv vystavuje.

V případě, ţe je toto pro exportéra nedostačující, např. z důvodu existence teritoriálního rizika země odběratele, můţe poţádat svou banku o potvrzení akreditivu. Tímto dojde k diverzifikaci rizika platební neschopnosti odběratele i banky vystavující akreditiv.

Potvrzující banka na sebe přebírá povinnost zaplatit dodavateli. Toto musí učinit bez ohledu na to, v jakém rozsahu dodavatel splnil podmínky kupní smlouvy, pouze však na základě předloţení příslušných dokumentů. V tomto se projevuje podstata nezávislosti dokumentárního akreditivu, a dodavatel tak získává jistotu zaplacení za zboţí nebo sluţby ihned po otevření akreditivu.

Dokumentární akreditiv poskytuje jistoty a výhody i odběratelům (importérům). Obzvlášť v případě akreditivu s odloţenou splatností dochází ke skutečnosti, ţe dodavatel můţe disponovat se zboţím dříve, neţ ve skutečnosti zaplatí. Dovozci tak prakticky vzniká skrytá moţnost získání krátkodobého úvěru pro financování nákupu zboţí. Zároveň má jistotu, ţe jeho peníze budou převedeny na účet exportéra pouze v případě splnění veškerých dohodnutých podmínek ve smlouvě, coţ se doloţí pouze předloţením příslušných dokumentů.

„Ve vztahu k prodávajícímu můţe kupující chránit své zájmy tím, ţe v ţádosti o otevření akreditivu, kterou předkládá vystavující bance, formuluje vhodným způsobem podmínky akreditivu, zejména druh akreditivu, jeho platnost, akreditivní částku a určuje dokumenty, do kterých přenáší své poţadavky na prodávajícího. Předepsané dokumenty bývají voleny tak,

aby svědčily o řádném odeslání zboţí dodavatelem,

12

o hodnotě dodaného zboţí a odpovídaly poţadavkům země dovozu na celní a administrativní projednání importovaného zboţí.“²

Výčet vyjmenovaných platebních rizik není konečný a vše nasvědčuje tomu, ţe komerční rizika budou pouze přibývat. Jedním ze způsobů, jak jim předcházet a bagatelizovat je, jsou dokonalá znalost obchodních partnerů, řádně sepsaná obchodní smlouva a pouţití správných zajišťovacích platebních metod pro vypořádání platebního styku.

1.2. Definice dokumentárního akreditivu

„Dokumentární akreditiv je písemný závazek banky beneficientovi – exportérovi, vystavený na základě instrukcí příkazce – importéra, poskytnout plnění stanovené akreditivem do výše akreditivní částky proti dokumentům předloţeným v rámci platnosti akreditivu a odpovídajícím všem jeho podmínkám.“³

Svojí podstatou dokumentární akreditiv (dokumentary credit, letter of credit – L/C), patří mezi dokumentární, závazkové instrumenty. K poskytování akreditivu jsou oprávněné pouze banky, které jsou k tomuto úkonu oprávněné dle zákona o bankách č. 21/1992 Sb., mimo jiné činností vyjmenované v §1/3 jiţ zmíněného zákona. Banky smí otevírat akreditivy jen, kdyţ tuto činnost mají povolenou v přidělené licenci. Licenci uděluje Česká národní banka a

„obsahuje jmenovité vymezení povolené činnosti a můţe obsahovat vymezení rozsahu povolené činnosti.“⁴

Banka otevírající, respektive potvrzující, akreditiv souhlasí s provedením výplaty beneficientovi náleţících finančních prostředků, a to pouze na základě předloţení akreditivem

2 ČERNOHLÁVKOVÁ, E. FinWeb.cz : Dokumentární akreditiv je vhodný i pro dovozce [online].

[citováno 28. 2. 2012]. Dostupné z http://hn.ihned.cz/c1-15956350-dokumentarni-akreditiv-je-vhodny-i-pro- dovozce

3 ANDERLE, P. Dokumentární akreditiv v praxi. 5. aktualizované a doplněné vydání. Praha : Grada Publishing, 2011, s. 21. ISBN 978-80-247-4017-1

4 Česká republika. Zákon o bankách. In: 21/1992. 20.12.1991, 5/1992. Dostupné z:

http://www.epravo.cz/top/zakony/sbirka-zakonu/zakon-o-bankach-629.html

13

poţadovaných dokumentů. Tyto dokumenty se jeví rozhodujícím prvkem v realizaci celé transakce, protoţe banka se z principu dokumentárnosti nezabývá zboţím nebo sluţbami, které jsou předmětem obchodu, ale výhradně dokumenty, na kterých se dohodnou zúčastněné strany obchodní operace. Volbou a úpravou dokumentů dle „Jednotných zvyklostí a pravidel pro dokumentární akreditivy“⁵ partneři předejdou chybám a nejasnostem plynoucích z nesprávné interpretace termínu nebo pouţití nesprávně vyplněného formuláře. Přesné podmínky a termíny realizace akreditivu, se musí dohodnout jiţ před podpisem kupní smlouvy. Náleţitosti smlouvy musí být přesně formulovány a definovány. Dokumenty se zpravidla volí takové, aby představovaly vlastnický vztah ke zboţí, vypovídaly o jeho skutečném dodání a odpovídaly poţadavkům země importéra na celní a administrativní projednání.

5 „Jednotné zvyklosti a pravidla pro dokumentární akreditivy“ (UCP (Uniform Customs and Practice for Documentary Credits) – Jedná se o publikaci Mezinárodní obchodní komory vydané za účelem unifikace pravidel pro otevření a pouţití dokumentárního akreditivu.

14 Obvykle se setkáváme s následujícími dokumenty:

Tabulka číslo 1: Akreditivní dokumenty

Zdroj: Anderle, P. Dokumentární akreditiv v praxi. 5. aktualizované a doplněné vydání. Praha : Grada Publishing, 2011, s. 115. ISBN 978-80-247-4017-1

1.3. Účastníci akreditivního vztahu

Příkazce akreditivu – ţadatel o dokumentární akreditiv - kupující, importér, odběratel.

Beneficient – oprávněný z akreditivu - prodávající, exportér, dodavatel.

Vystavující banka – banka importéra, na základě ţádosti příkazce otevírá akreditiv ve prospěch beneficienta.

Akreditivní dokumenty

Obchodní dokumenty

obchodní faktura, balící list, vážní list, certifikát o původu zboží, certifikát o kvalitě, inspekční certifikát, zdravotní a jiná osvědčení, certifikát

beneficienta, předávací protokol.

Finanční

dokumenty cizí směnka (trata)

Dopravní dokumenty

konosament, multimodální dopravní dokument, letecký nákladní list, železniční nákladní list, silniční nákladní list, říční nákladní list, kurýrní

a poštovní dokumenty.

Pojistné

dokumenty pojistka, pojistný certifikát.

Zasilatelské dokumenty

zasilatelské potvrzení o převzetí zboží, zasilatelské potvrzeni o odeslání zboží.

15

Avizující banka – banka exportéra, ověřuje a oznamuje akreditiv beneficientovi. Můţe být i jmenovanou bankou (akreditiv bude u ní pouţitelný) a/nebo navíc i potvrzující bankou (pokud se sama zaváţe poskytnout plnění podle akreditivu)

Další banka – další avizující, popřípadě potvrzující banka.

Hojící banka – třetí banka, která na základě zmocnění vystavující bankou ze svého účtu poskytne potvrzující bance tzv. „hojení“, čili zaplatí této bance z účtu vystavující banky částku, kterou vyplatila beneficientovi na základě získaného oprávnění od banky vystavující akreditiv.

1.4. Otevření dokumentárního akreditivu

Proces otevření dokumentárního akreditivu se skládá ze tří kroků. Prvním krokem je dohodnutí podmínek dodacích parit. Tato fáze v mezinárodním obchodě hraje klíčovou roli.

V praxi se primárně pouţívají dodací parity ve znění výkladu Mezinárodní obchodní komory (ICC).

Druhým krokem je podepsání kupní smlouvy. Tato smlouva obsahuje přesnou definici předmětu obchodu – zboţí nebo sluţby (mnoţství, kvalita, způsob dopravy, termín realizace obchodu a platební podmínky). Současně s podepsáním smlouvy importér ţádá svoji banku o otevření dokumentárního akreditivu.

Při třetím a posledním kroku se zboţí dodává na místo určené v kupní smlouvě a exportér předává bance dokumenty potvrzující splnění podmínek pro provedení finančního vypořádání. Následující obrázek graficky znázorňuje celou popsanou operaci.

16

Obrázek číslo 1: Grafické znázornění postupu provádění akreditivní operace.

Zdroj: Anderle, P. Dokumentární akreditiv v praxi. 5.aktualizovane a doplněné vydáni. Praha : Grada Publishing, 2011, s. 24. ISBN 978-80-247-4017-1

1. Po vzájemné dohodě a dle podmínek smlouvy, obsahujících platební podmínku zaplacení pomocí dokumentárního akreditivu, současně určují i potřebné akreditivní dokumenty.

2. Importér ţádá svou banku (vystavující banku), o otevření dokumentárního akreditivu, současně dokládá všechny potřebné dokumenty pro potvrzení své platební schopnosti, bonity atd.

3. V případě, ţe importér splnil veškeré potřebné podmínky, oznamuje vystavující banka otevření akreditivu bance exportéra, zpravidla pomoci swiftové zprávy.⁶

4. Avizující banka, uzná-li akreditiv za pravý, oznamuje ho exportérovi, v praxi to znamená pouze doručení textu zpráv bez vzniku jakéhokoliv závazku. Pokud banka je o to exportérem poţádána, můţe akreditiv za poplatek potvrdit v jeho prospěch

6 Pro mezibankovní komunikaci vyuţívají banky mezinárodní bankovní telekomunikační systém – SWIFT (Society for Worldwide Interbank Financial Telecommunication). Mezi přednosti tohoto systému patří větší bezpečnost, rychlost a sníţení nákladů na přenos informací. - pozn. autora.

17

a stát se tak bankou potvrzující. Tímto krokem avizující banka de facto přebírá závazek vystavující banky zaplatit exportérovi, pokud dokumenty splňují podmínky akreditivu.

5. Exportér odesílá zboţí, které je předmětem kupní smlouvy.

6. Exportér předkládá avizující bance dokumenty potvrzující splnění podmínek akreditivu, přičemţ mezi datem odeslání zboţí a datem předloţení dokumentu nesmí být více neţ 21 dní.

Zde pak jsou dvě moţnosti.

7. Pokud je avizující banka zároveň bankou potvrzující, je povinna zaplatit beneficientovi hodnotu akreditivu v plné výši právě ona.

8. Pokud avizující banka není zároveň bankou potvrzující, posila akreditivní dokumenty k proplaceni bance otevírající akreditiv.

9. Po kontrole dokumentů, a při závěru, ţe dokumenty odpovídají podmínkám akreditivu, musí vystavující banka proplatit hodnotu dokumentů bance avizující (potvrzující).

10. Importér nabývá práva k dispozici s dokumenty prostřednictvím vypořádání se s vystavující bankou. Tento krok ho činí plnohodnotným majitelem zboţí s právem dalšího nakládání s ním dle vlastního uváţení.

1.5. Právní úprava dokumentárního akreditivu v České republice

Právní úpravě akreditivu v České republice se věnuje zákon č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku. Vedle základních ustanovení, tento zákon definuje právní vztahy mezi příkazcem a bankou vystavující akreditiv, dále vznik závazku a povinnosti z něj plynoucí pro všechny zúčastněné strany. Z §682 obchodního zákoníku plyne, ţe smlouvou o otevření akreditivu vzniká bance závazek vůči příkazci, a to závazek poskytnout oprávněné osobě určité plnění, ale pouze pokud on splní v určitém termínu všechny stanovené podmínky. Zároveň odstavec č. 2 §682 vyţaduje pro tuto smlouvu písemnou formu. „Tento závazek nabývá platnosti v okamţiku, kdy banka písemně oznámí oprávněnému, ţe v jeho prospěch otevírá akreditiv a

18

oznámí mu obsah.“⁷ „Pokud banka akreditiv v dohodnutém terminu neotevře, podle §373 obchodního zákoníku má vůči dovozci povinnost uhradit mu tímto vzniklou škodu, ledaţe prokáţe, ţe porušení povinností bylo způsobeno okolnostmi vylučujícími odpovědnost.“⁸ Ze znění §684 plyne povinnost příkazce zaplatit bance úplatu za otevření akreditivu, a to ve výši obvyklé dle platného sazebníku banky v době uzavření smlouvy. Při zvolení výše poplatku vychází banka z kredibility příkazce, pokud je poslední hodnocen kladně a banka má zájem o budoucí spolupráci, muţe poskytnout klientovi individuální zvýhodněnou sazbu za poskytování svých sluţeb.

Podle § 687 upravujícího vztah mezi bankou potvrzující akreditiv a oprávněným z akreditivu má banka, která akreditiv potvrdila stejnou povinnost vůči oprávněnému jako banka, která poţádala o potvrzení. Potvrzující bankou v praxi většinou bývá banka v zemi oprávněného z akreditivu, coţ značně redukuje v mezinárodním obchodě teritoriální riziko.

Téměř na závěr, v §690 obchodní zákoník „stanovuje bance povinnost přezkoumat jí předloţené dokumenty, jejich vzájemnou souvislost, a zda jejich obsah zjevně odpovídá podmínkám stanoveným v akreditivní listině.“⁹ Také ji určuje zodpovědnou za případné zničení, ztrátu nebo poškození dokumentů předaných jí vývozcem.

7 Česká republika. Obchodní zákoník : Smlouva o otevření akreditivu. In: 513/1991. 1991, č. 513. Dostupné z:

http://obchodni-zakonik.eu/smlouva-o-otevreni-akreditivu/

8 Česká republika. Obchodní zákoník : Obchodní závazkové vztahy. In: 513/1991. 1991, č. 513. Dostupné z:

http://obchodni-zakonik.eu/smlouva-o-otevreni-akreditivu/

9 Česká republika. Obchodní zákoník : Smlouva o otevření akreditivu. In: 513/1991. 1991, č. 513. Dostupné z:

http://obchodni-zakonik.eu/smlouva-o-otevreni-akreditivu/

19

1.6. Jednotné zvyklosti a pravidla pro dokumentární akreditiv – UCP Vzhledem k tomu, ţe dokumentární akreditiv je po mnoho let vyuţívaný v nejrůznějších zemích, a to v zemích s odlišnými právními systémy, zvyky a tradicemi. Bylo by proto velmi těţké sloučit legislativu týkající se pouţití akreditivu do jedné modifikované podoby. Aby se předcházelo právním sporům plynoucích z nesprávného tlumočení jednotlivých zásad a principů akreditivu, vydala v roce 1933 Mezinárodní obchodní komora se sídlem v Paříţi první úpravu předpisů týkajících se pouţití dokumentárního akreditivu. Vzhledem k tomu, ţe se v té době otevírání akreditivu v bankovním sektoru řídilo především na základě historicky daných zvyklostí, dostal dokument název „Jednotné zvyklosti a pravidla pro dokumentární akreditiv“¹⁰ – UCP (Uniform Customs and Practice for Documentary Credits). Bohuţel ne všemi účastníky trhu byla tato pravidla akceptovatelná, například někteří vedoucí banky se odmítly těmito pravidly řídit. Tento soubor pravidel je od té doby systematicky revidován a dočkal se řady významných změn. První úprava proběhla v roce 1952 a nesla označení UCP – 151 ale ani tento krok nedonutil anglické banky řídit se dle „Jednotných zvyklostí“, proto další revize z roku 1962 s označením UCP – 222, byla připravována jiţ za jejich účasti. Tato úprava měla konečně úspěch a „Jednotné zvyklosti“ byly přijaty jako celosvětový standart.

V dnešní době platí revize z 1. července roku 2007 a nese název UCP – 600.

Jednotné zvyklosti nemají právní váhu, nicméně „současný obchodní zákoník, zákon č.513/1991 Sb. předpokládá existenci obchodních zvyklostí jako pramenu práva. Pokud se akreditiv v souladu s poţadavkem čl. 1 (UCP 600) na UCP 600 odvolává, podle

§ 264 odst. 2 obchodního zákoníku se tedy jedná o obchodní zvyklosti, k nimţ se má přihlíţet podle smlouvy. V tomto případě se pouţijí před těmi ustanoveními obchodního zákoníku, která nemají donucovací povahu. Dále odst. 1 § 264 stanoví, ţe se při určení práv a povinností ze závazkového vztahu přihlíţí i k obchodním zvyklostem v příslušném obchodním odvětví, pokud nejsou v rozporu s obsahem smlouvy (v našem případě s textem akreditivu) nebo se zákonem (obchodním zákoníkem).

10 Dále jen „Jednotné zvyklosti.“- pozn. autora.

20

Aby se tato pravidla stala závazná pro všechny strany akreditivu, musí na ně být uveden odkaz v samotném dokumentárním akreditivu. Článek č. 1 UCP 600 poţaduje, aby akreditiv výslovně uváděl, ţe se řídí těmito pravidly (např.: This L/C is subject to „UCP, 2007 Revision, ICC Publication No. 600“). Bezpochyby je vhodné v příslušném akreditivu výslovně uvést, jaká revize UCP se na akreditiv vztahuje, abychom se tak vyhnuli případným sporům“¹¹

1.7. Druhy akreditivu

Dokumentární akreditiv je velice flexibilní platební nástroj s mnoha moţnostmi vyuţití a schopností přizpůsobit se na míru individuálním poţadavkům obchodního případu a moţnostem smluvních stran. Pro lepší orientaci v procesu rozhodovaní a výběru druhu akreditivu, který bude nejvhodnější, pouţijeme systém dělení dle Mezinárodní obchodní komory.

1.7.1. Základní druhy akreditivu

Dokumentární akreditiv můţeme rozdělit na dva základní druhy:

Odvolatelný Neodvolatelný

Základní rozdíl mezi nimi spočívá v tom, ţe vystavující banka odvolatelný akreditivu můţe kdykoliv pozměnit nebo úplně odvolat a to z něj činí méně hodnotný zajišťovací platební instrument. V praxi zahraničního obchodu se odvolatelný akreditiv prakticky nevyskytuje, a proto se jím poslední revize UCP 600 uţ se vůbec nezabývá, pouze předepisuje povinnost, ţe pokud ho chce banka učinit odvolatelným, musí přesně a jasně definovat, v které situaci to bude moci učinit.

11ANDRLE, Pavel. Komentář k Jednotným zvyklostem a pravidlům pro dokumentární akreditivy: 3. čast [online]. 09.09.2009 [cit. 2012-04-22]. Dostupné z:

http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/bankovnictvi/komentar-zvyklosti-pravidla-akreditivy/1000464/54514/#b7

21

Pro ostatní případy platí podmínka, ţe pokud banka neuvádí akreditiv jako odvolatelný, tak se stává automaticky neodvolatelným. Potvrzuje to článek 3 UCP 600: „Akreditiv je neodvolatelný, i kdyţ to výslovně neuvád퓹² „Neodvolatelný akreditiv představuje závazek vystavující a popřípadě i dalším zúčastněným bankám zaplatit (ať uţ na viděnou nebo ke dni splatnosti), akceptovat a proplatit směnku, potvrzující banka bude mít závazek negociovat, je- li u ní akreditiv pouţitý negociací¹³, beneficientovi akreditivu, pokud budou splněny podmínky akreditivu.“¹⁴

1.7.2. Potvrzený nebo nepotvrzený akreditiv

Dělením akreditivu na potvrzený a nepotvrzený vznikají dva druhy akreditivu s odlišnou schopností pokrytí platebních rizik.

Potvrzeným akreditivem rozumíme dokumentární akreditiv, který banka mající povinnost akreditiv exportérovi pouze avizovat, na jeho ţádost tento akreditiv potvrzuje. Stává se to v případech, kdy exportér z důvodů např. ekonomické nestability nebo jiných příčin, nedůvěřuje bance importéra. Takto vzniká ve prospěch exportéra vedle závazků zaplatit bankou akreditiv vystavující, ještě jeden závazek – banky akreditiv potvrzující. Pro tuto roli se ale nejlépe hodí třetí banka se sídlem v zemi se stabilizovanou politickou a ekonomickou situací. Tímto vývozce získává jistotu, ţe i v případě, ţe vystavující banka odmítne plnění plynoucí ze závazku z akreditivu, nebo nebude schopna z nějakého důvodu zaplatit, on dostane zaplaceno od banky potvrzující. Potvrzený akreditiv úspěšně diverzifikuje riziko platební neschopnosti importéra a jeho banky, přičemţ velmi účinně sniţuje teritoriální riziko, které např. ve spojení s ekonomikami asijských, jihoamerických nebo postsovětských

12 ANDERLE, P. Dokumentární akreditiv v praxi. 5. aktualizované a doplněné vydání. Praha : Grada Publishing, 2011, s. 22. ISBN 978-80-247-4017-1

13 Termín negociace se v bankovnictví pouţívá v několika různých souvislostech a ne vţdy je správně chápán.

V případě dokumentárního akreditivu to znamená „odkup“ směnky a dokumentů - pozn. autora.

14 ANDERLE, P. Dokumentární akreditiv v praxi. 5. aktualizované a doplněné vydání. Praha : Grada Publishing, 2011, s. 22. ISBN 978-80-247-4017-1

22

zemí, je téměř vţdy velmi aktuální. To vše ale za cenu poměrně vysokých cen za potvrzení akreditivu. Přehled cen je uveden v tabulce č. 2.

Tabulka číslo 2: Přehled bankovních poplatků za potvrzení akreditivu.

Zdroj: vlastní zpracování, informace získaná z ceníků jednotlivých bank ¹⁵

Nepotvrzený dokumentární akreditiv (avizovaný) je akreditiv, který byl exportérovi pouze oznámen. Banka avizující nemá ţádný závazek vůči exportérovi, pouze na ţádost vystavující banky oznamuje exportérovi otevření akreditivu v jeho prospěch. Platí ale, ţe banka můţe proplatit exportérovi hodnotu dokumentu, ale pouze za předpokladu, ţe příslušnou částku dostane od banky vystavující. Tento druh akreditivu se pouţívá jen v případech, kdy vývozce zcela důvěřuje vystavující bance přebírající na sebe riziko platební neschopnosti dovozce a teritoriální riziko je nízké.

15 Výše poplatku získaná ze sazebníků umístěných na webových stránkách jednotlivých bank s aktuální platnosti v době psaní této práce.

Název banky Poplatek za potvrzení akreditivu

ČSOB 0.2 % z častky akreditivu, min 1500,-

Česká spořitelna 0,3 % za 1. započaté čtvrtletí, min. 1 000,-

Komerční banka individuálně v závislosti na míře kreditního rizika, min. 1 500,-

GE Money Bank 0,3 % za 1. započaté čtvrtletí, min. 1 000, 0,1 % za každý další započatý měsíc, min. 1000,-

Citi bank Dle bonity vystavující banky

23

1.7.3. Dělení akreditivu dle platebních podmínek¹⁶

Dle platebních podmínek se dokumentární akreditiv dělí na čtyři druhy:

Akreditiv pouţitelný platbou na viděnou Akreditiv pouţitelný odloţenou platbou Akreditiv pouţitelný akceptací

Akreditiv pouţitelný negociací

1.7.4. Dělení akreditivu dle druhu hojení

Dle druhu hojení dokumentární akreditivy rozlišujeme na kryté a nekryté. V případě krytého akreditivu, rozumíme stav, kdy banka zaplatí hodnotu dokumentu aţ poté, co peníze obdrţí od banky vystavující. Dle dostupných informací, tento druh hojení v praxi není příliš populární, proto většina vypořádání probíhá formou nekrytého akreditivu. U nekrytého akreditivu jmenovaná/potvrzující banka proplácí dokumenty vztahující se k akreditivu ihned, bez zbytečného zdrţování a následně ţádá vystavující banku o hojení (reimbursement claim).

Občas do procesu vypořádání převodu peněz vstupují i další banky, jsou-li k tomuto zmocněny vystavující bankou. Činí takto v případě, kdy banka importéra není příliš důvěryhodná, nebo existují jiná rizika¹⁷ ohroţující bezproblémový průběh obchodního případu a exportér chce mít co největší jistotu zaplacení za své zboţí. Banka, která na sebe přebírá závazek zkontrolovat jí předloţené dokumenty, pokud jsou tyto dokumenty shledány za bezvadné, má dále závazek je exportérovi zaplatit, takovou banku nazýváme bankou hojící.

16 Vzhledem k významu děleni akreditivu dle platebních podmínek, raději této problematice věnují celou 3.

kapitolu - pozn. autora.

17 Jeden z hlavních důvodů pro vstup třetí banky do obchodního vztahu je riziko teritoriální. Pro potřebu eliminace tohoto rizika v tomto případě se osloví velká nadnárodní banka sídlící mimo území importéra – pozn.

autora.

24

Pro splnění tohoto závazku, musí mít vystavující banka veden nostro učet u banky hojící a na tomto účtu mít zajištěné finanční krytí v dostatečné výši.

1.7.5. Zvláštní druhy akreditivu Revolvingový akreditiv

Převoditelný akreditiv Standby akreditiv Back-to-back-akreditiv

Akreditiv s červenou a zelenou doloţkou Realitní akreditiv

Revolvingový akreditiv je akreditiv, který se po vyčerpání své hodnoty znovu navýší na hodnotu původní. Obnovení akreditivu na původní výši můţe probíhat ve vztahu k jeho hodnotě nebo časovému období.

Obnovení akreditivu vzhledem k časovému období probíhá např. tímto způsobem: V případě, ţe je dokumentární akreditiv vystaven na hodnotu 50 tis. Kč měsíčně na dobu tří měsíců, znamená to, ţe po celou tuto dobu, bude akreditiv pouţitelný kaţdý měsíc na částku 50 tis.

Kč. Tento akreditiv můţe mít také formu kumulativní (nevyčerpaná částka se převádí do následujícího měsíce) nebo nekumulativní (nevyčerpaná částka se nepřevádí do následujícího měsíce).

Obnovení akreditivu s ohledem na hodnotu znamená, ţe poté, co byl akreditiv vyčerpán, se jeho výše automaticky obnoví s ohledem na dobu jeho platnosti. Ve spojení s tímto druhem akreditivu existuje jisté bankovní omezení, které omezuje obnovení akreditivu výší celkové částky pouţitelné v rámci tohoto akreditivu, nebo podmiňují toto obnovení svým souhlasem.

Převoditelný akreditiv je zpravidla pouţíván tam, kde obchodní operaci zprostředkovává třetí osoba a za své sluţby vyţaduje provizi. Převoditelnost akreditivu znamená moţnost převodu práv předloţení dokumentů bance k proplacení na jinou osobu, přičemţ se nesmí v ničem lišit od akreditivu původního, s „výjimkami v některých přesně určených bodech,

25

které mohou být zkráceny nebo omezeny: částka akreditivu, jakákoliv jednotková cena v něm uvedená, datum skončení platnosti, poslední datum pro předloţení dokumentu, časové období pro odeslán퓹⁸

Zprostředkovatel (první beneficient) vymění v průběhu vypořádání akreditivu faktury druhého beneficienta (vystaví faktury na vyšší částku), a získá tak rozdíl, který činí jeho provizi za podíl na obchodním případu.

Standby akreditiv je původem z USA a svou pouţitelností nahrazuje bankovní záruky, které v té době nebylo moţné vystavovat díky regulačním opatřením. Pouţití tohoto akreditivu je velmi široké, můţe nahradit téměř všechny druhy záruk, a to jak platebních tak i neplatebních.

Charakteristické pro tento druh akreditivu je, ţe jeho uplatnění předchází opačný vývoj obchodní transakce, neţ u normálního akreditivu. Při předloţení dokumentů předepsaných Standby akreditivem se prokazuje negativní vývoj obchodního případu, selhání a nesplnění jednoho či více bodů smlouvy – zboţí kupříkladu nedorazilo včas, vůbec, nebo v neodpovídající kvalitě. V tomto případě musí banka bezpodmínečně, a na první poţádání beneficienta, proplatit hodnotu dokumentu.

Back-to-back akreditiv. Tento zvláštní druh akreditivu je svou podstatou velmi podobný akreditivu převoditelnému. I v tomto případě se jedná o způsob financování zprostředkovatele, který musí dodat dohodnuté zboţí zajištěné prvním akreditivem importérovi. Mezi tím sám vystupuje jako importér, a jíţ zmíněné zboţí dováţí při uzavření druhého back-to-back akreditivu vystaveného na základě akreditivu prvního. “První akreditiv tedy slouţí jako zajištění akreditivu druhého, který banka na základě prvního akreditivu vystaví. Banka tudíţ podstupuje velké riziko, ţe beneficient jí vystaveného akreditivu předloţí akreditivu odpovídající dokumenty, a ona tak bude muset plnit, ale tyto dokumenty, popř.

doplněné o další dokumenty, nesplní podmínky akreditivu prvního, z kterého má dostat

zaplaceno. V tomto případě banka realizovala ztrátu.

Back-to-back se nazývá tento „druhý“ akreditiv, je-li zajištěn „pouze“ jiným akreditivem.

18 ICC. Jednotné zvyklosti a pravidla pro dokumentární akreditivy. Revize 1993 platná k 1. 1. 1994. Praha : PP AGENCY, 1993, s. 73. ISBN 92.842.1155.7

26

Pokud by vystavující banka byla zajištěna i jiným způsobem (peněţními zdroji apod.), o back-to-back v tomto případě hovořit nelze.“¹⁹

Akreditiv s červenou doložkou (Red Clause L/C) či zelenou doložkou (Green Clause L/C) je vyuţíván ve výjimečných případech. S tímto druhem akreditivu můţe beneficient získat část akreditivní částky dříve, neţ je zboţí odesláno. Aby zaplacení mohlo proběhnout tímto způsobem, musí být odběrateli zboţí vystaveny dokumenty, které potvrzují, ţe objednané zboţí je připraveno k odeslání. V akreditivu se tato transakce projeví tak, ţe částka k vyplacení je sníţená o částku, která byla jiţ zaplacenou. Tento typ akreditivu je příhodný pro prostředníky nebo výrobce, kteří potřebují "předfinancovat" před dodáním zboţí nebo před výrobou. Také je vyuţitelný pro exportéry, kteří mohou tímto způsobem uhradit zboţí ještě před jeho vývozem.

Realitní akreditiv. Tento druh akreditivu se v současnosti stává stále více vyuţívaným.

Podobně jako u předešlého typu, je i zde pouţití motivované především ochranou před různými praktikami některých obchodníku s nemovitostmi, a to zvláště v zemích s niţší vymahatelností práva. V tomto druhu akreditivu se za předmět smlouvy uvádí např. převod pozemků, budov, bytů a nebytových prostor. Banky vystavující akreditiv poţadují doloţení určitých dokumentů, mezi které patří např. kupní smlouva, rozhodnuti katastrálního úřadu o povolení vkladu nebo výpis z katastru nemovitostí.

1.8. Principy akreditivu

Všechny dokumentární akreditivy, aţ na některé výjimky, spojují jejich určité společné rysy.

Charakteristické vlastnosti, které dělají akreditiv výjimečným platebním prostředkem, jsou popsané jako principy, mezi které patří princip neodvolatelnosti (u neodvolatelných akreditivů), princip nezávislosti, princip dokumentárnosti a princip vyloučení odpovědnosti bank.

19 ANDERLE, P. Dokumentární akreditiv v praxi. 5. aktualizované a doplněné vydání. Praha : Grada Publishing, 2011, s. 26. ISBN 978-80-247-4017-1

27 1.8.1. Princip neodvolatelnosti

Tento princip patří mezi nejdůleţitější vlastnost neodvolatelného dokumentárního akreditivu, který také absolutně dominuje ve všech zahraničních obchodních vztazích. Pokud v dokumentárním akreditivu není vysloveně uvedeno, ţe se jedná o akreditiv odvolatelný, dle UCP600 je tento akreditiv automaticky neodvolatelný a „znamená to, ţe vystavující i potvrzující banka jsou akreditivem vázány k poskytnutí plnění proti poţadovaným dokumentům, které byly předloţeny v rámci platnosti akreditivu. Akreditiv nemůţe být zrušen či změněn, aniţ by s tím výslovně souhlasily zúčastněné strany, kterými jsou vystavující banka, potvrzující banka, je-li nějaká, a beneficient.“²⁰ Pokud vystavující banka změní podmínky akreditivu a beneficient není ochoten na nové plnění přistoupit, můţe projevit svůj nesouhlas tím, ţe předloţí akreditivní dokumenty v původním znění. Pro všechny zúčastněné osoby v této obchodní operaci to znamená, ţe akreditivní podmínky zůstaly beze změny.

1.8.2. Princip nezávislosti

Dalším principem akreditivu je princip nezávislosti na ostatních smluvních podmínkách.

Znamená to, ţe akreditiv je zcela oddělen od kupní smlouvy, přepravních smluv, pojištění apod., při jeho posuzování bankami. Pro banky je důleţitá pouze kontrola existence příslušných dokumentů, dále se těmito smlouvami jiţ nezabývají ani v případech, kdy je v akreditivu obsazeno odvolání na tyto dokumenty.

1.8.3. Princip dokumentárnosti

Princip dokumentárnosti vymezuje povinnost banky poskytnout plnění pouze na základě předloţení příslušných dokumentů odpovídajících podmínkám akreditivu. Dle platných zvyklostí a pravidel pro pouţití dokumentárního akreditivu²¹, banky se nebudou zabývat zboţím ani sluţbami vztahujícími se k akreditivu. Zároveň UCP 600 vymezuje dobu na

20 ANDERLE, P. Dokumentární akreditiv v praxi. 2. aktualizované a doplněné vydání. Praha : Grada Publishing, 2003, s. 32. ISBN 80-247-0519-2

21 UCP 600 – Jednotné zvyklosti a pravidla pro dokumentární akreditivy, revize 2007

28

kontrolu těchto dokumentů předloţených bance na přezkoumání nejvýše na pět pracovních dnů, coţ je ve srovnání s UCP 500 z roku 1993 o dva dny méně.

1.8.4. Princip vyloučení odpovědnosti bank

Tento princip vylučuje zodpovědnost bank za „formu, dostatečnost, přesnost, falzifikaci či právní účinnost ţádného dokumentu, za obecné nebo specifické podmínky uvedené v dokumentech, dále za popis, mnoţství, váhu, kvalitu, stav, balení, dodání, hodnotu, nebo existenci zboţí, představovaného jakýmkoli dokumentem, ani za činnosti, dobrou víru, opomenutí, provedení kontraktu nebo finanční situaci odesílatelů, dopravců, zasilatelů, příjemců nebo pojistitelů zboţí nebo jakékoliv jiné osoby“²² Tento princip ale nevylučuje zodpovědnost banky v případě zanedbání svých povinností.

Dále dle UCP 600 banka nenese zodpovědnost za pozdrţení nebo ztráty při předávaní obchodních dopisů, zpráv či dokumentů. Taktéţ nepřijímá ţádnou závaznost za vzniklé chyby, zkomoleniny a omyly při předávání telekomunikačních sdělení. Dále ani v situaci, kdy musí banky přerušit svou obchodní činnost z důvodu vyšší moci, občanských nepokojů nebo válek, v takovém případě se na banky nevztahuje ţádná zodpovědnost za vzniklé ztráty.

V případě obnovení obchodních činností, banky nemají povinnost realizovat platby, jejichţ platnost během výluky vypršela.

V případě, kdy mohou banky při provádění akreditivních instrukcí vyuţívat sluţeb jiných bank, se přenáší zodpovědnost za chybné provedení nebo neprovedení instrukcí na samotného ţadatele o akreditiv.

1.9. Formy dokumentárního akreditivu

Dokumentární akreditiv je písemným závazkem banky, vystaveným na ţádost jejího klienta, provést platbu třetí straně nebo na její řad. Z této definice plyne, ţe akreditiv je listinou, ve které jsou specifikovány veškeré podmínky akreditivu a dle obchodního zákoníku České republiky můţe být v písemné podobě (dopis) či mít formu swiftové zprávy nebo telexu.

22 ANDERLE, P. Dokumentární akreditiv v praxi. 2. aktualizované a doplněné vydání. Praha : Grada Publishing, 2003, s. 32. ISBN 80-247-0519-2

29 1.9.1. Akreditiv v podobě swiftové zprávy

SWIFT (Society for Worldwide Interbank Financial Telecommunication - Společnost pro celosvětovou mezibankovní finanční telekomunikaci) je vyuţívána k přenosu informací mezi tuzemskými bankami i finančními institucemi, tak i k mezinárodnímu platebnímu styku. Společnost byla zřízena na sklonku 60 let, kdy tradiční telekomunikační prostředky nezvládaly nárůst mezinárodních bankovních operací. Přenos dat je zajišťován prostřednictvím počítačově řízeného systému a v dnešní době spojuje okolo 9700 účastníků po celém světě. Systém SWIFT v sobě skýtá řadu výhod:

Je rychlejší neţ pošta nebo telexové spojení

Zvýšila se produktivita díky plné automatizaci zpracování dat Sníţily se náklady na datové spojení

Díky kódování přenášených dat se sníţilo nebezpečí zneuţití obchodní informace Akreditiv doručovaný formou swiftové zprávy má strukturovanou formu, jednotlivá políčka zprávy jsou očíslovaná a mají přesně definované parametry. Dalším přínosem systému je to, ţe akreditiv v podobě swiftové zprávy plně podléhá platnosti poslední revize „Jednotných zvyklostí pravidel pro dokumentární akreditivy“. Příklad dokumentárního akreditivu v podobě swiftové zprávy uvádím v příloze číslo 1.

1.9.2. Akreditiv v podobě telexové zprávy

Telexová podoba dokumentárního akreditivu v České republice se nevyskytuje uţ od roku 2008, kdy byl ukončen provoz dálnopisové sítě. Přenos dat se do této doby realizoval prostřednictvím veřejných telefonních nebo k tomu speciálně určených linek, zprávy byly před odesláním zakódované a druhá strana pomocí určitých dekódovacích tabulek a kódových klíčů zprávu dekódovala. V dnešní době dálnopisný systém k posílání akreditivu vyuţívají jen bezvýznamné banky a finanční instituce, které vzhledem k nízkému objemu zpracovaných dat nemají dostatek prostředků na zapojení do systému SWIFT. Na první pohled se velmi podobají swiftovým zprávám.

30 1.9.3. Akreditiv v dopisové podobě

Dopisová podoba dokumentárního akreditivu se v mezibankovní výměně dat pouţívá jen zřídka. Většinou se s tímto způsobem doručení setkáváme při komunikaci mezi exportérem a jeho bankou po odeslání dohodnutého zboţí importérovi. Dále tento způsob můţe být vhodným okamţikem, kdy chce banka ověřit podpisy dle podpisových vzorů.

1.9.4. E-akreditiv

V prostředí rychle se vyvíjecích technologií a od nástupu éry internetu ani dokumentární akreditiv neunikl pokusům o ještě větší automatizaci, vylepšení chodu datových toků a zajištění větší bezpečnosti procesů. V průběhu 80. let se ve světě zrodilo několik platforem pro práci s akreditivem. Tyto systémy propojily informační systémy bank a nevyţadují pro toto spojení speciální datové sítě, nýbrţ vyuţívají internetového přenosu dat. Další výhodou této integrace je odbourávání nákladných papírových podob dokumentů a jejich nahrazení elektronickými verzemi. V dnešní době mezi nejznámější projekty e-akreditivu patří systémy Hexagon, Identrus a Bolero. Kaţdý z těchto systémů se mírně liší způsoby poţití, ale spojuje je několik společných vlastností: umoţňují např. odesílání instrukcí k vystavení nebo pozdější změně akreditivu, avízo akreditivu a posílání elektronických akreditivních dokumentů mezi importérem a exportérem, mezi přepravcem a pojišťovnou.

Pro zjednodušení pouţívání elektronických dokumentárních akreditivů, vydala bankovní komise při Mezinárodní obchodní komoře Dodatek k UCP 500 pro elektronickou prezentaci, tzv. eUCP, který schválila v listopadu roku 2001 s platností od 1. dubna 2002. Smyslem této publikace bylo taktéţ standardizovat pravidla pouţití akreditivu, splnit role „průvodce“ při přechodu od tradiční papírové formy k elektronické podobě dokumentů a přizpůsobit e- akreditiv celosvětové podnikatelské komunitě.

„Pravidla eUCP, verze 1.0 obsahují dvanáct článků a zabývají se zásadními aspekty elektronické prezentace, mezi něţ patří:

formát, ve kterém mají být elektronické záznamy prezentovány

důsledky situace, kdy je banka otevřena, ale její systém není schopen obdrţet elektronický záznam

31

jak má být zacházeno s oznámením a odmítnutím elektronického záznamu jak mají být definovány originální dokumenty v elektronickém světě

co se stane, kdyţ je elektronický záznam poškozen virem nebo jiným způsobem.

eUCP nejsou tedy revizí UCP, nemohou fungovat samostatně, ale vţdy společně s UCP 500.

Poskytují nezbytná pravidla pro prezentaci elektronických ekvivalentů papírových dokumentů pod dokumentárními akreditivy. eUCP umoţňují smíšenou prezentaci elektronických a papírových dokumentů. Byly vytvořeny s cílem být nezávislé na konkrétních technologiích a na vývoji komerčních elektronických systémů, nezabývají se a ani nedefinují konkrétní technologie nebo systémy, které mají umoţnit elektronickou prezentaci. Tyto technologie se vyvíjejí a eUCP nechávají stranám volnost ve výběru technologie nebo systémů, které mají být pouţity. Rovněţ nespecifikují formát, například e- mail, PDF nebo jiný z různých programů na zpracování dokumentů, který má být pouţit při přenosu elektronických zpráv. Toto je ponecháno na dohodě příslušných stran. “²³

Na závěr podkapitoly o eUCP je nutno dodat, ţe zatím, dle dostupných informací, v České republice nebyl realizován ţádný případ prezentace elektronických dokumentů a mezinárodní bankovní statistiky potvrzují podobný vývoj po celém světě.

23ANDRLE, Pavel. Od UCP 500 až po ISBP : Dokumentární akreditiv a jeho vývoj v posledních deseti letech [online]. 22.5.2003 [cit. 2012-04-22]. Dostupné z: http://bankovnictvi.ihned.cz/3-12811090-napomohla- 900000_d-1c

32

2. Možnosti využití akreditivu jako platebního prostředku

UCP500 jasně stanovuje pravidla pouţití akreditivu. Moţnosti pouţití jsou čtyři. Za prvé se jedná o akreditiv pouţitelný platbou na viděnou, dále pouţitelný odloţenou platbou, pouţitelný akceptací a v poslední řadě jde o akreditiv pouţitelný negociací.

2.1. Akreditiv použitelný platbou na viděnou

V případě platby na viděnou je banka zavázaná akreditivu povinna beneficientovi zaplatit, a to na základě doloţení potřebné dokumentace. Stejnou povinnost vůči beneficientovi má i banka vystavující, ta zaplatí částku dokumentů ihned a podle jeho stanovených pokynů.

Následně na to se tzv. „hojí“, to znamená, ţe přijímá stejný obnos z účtu vystavující banky.

Tento účet je vedený buď u potvrzující banky, nebo u třetí, jiné hojící banky. Není ale moţné, aby potvrzující banka úhradu nějakým způsobem oddalovala z důvodu, aby počkala, aţ obdrţí částku od vystavující banky.

Částka dokumentů můţe být také zaplacena jmenovanou bankou. Dojde k tomu v případě, ţe není akreditiv potvrzen a musí k tomu být jmenovaná banka zmocněna od banky vystavující.

Úhrada je provedena z účtu, který má vystavující banka u banky jmenované, případně z účtu vedeného u banky hojící.

V praxi je moţné se setkat s akreditivy pouţitelnými platbou na viděnou, u kterých je potřeba doloţit směnky vystavené tzv. at sight (na viděnou), a to na banku, u které je akreditiv pouţitelný. Směnku je třeba předloţit beneficientem bezpodmínečně i v případě, ţe nehraje v úkonu ţádnou roli.

2.2. Akreditiv použitelný odloženou platbou

V tomto případě je banka povinná z akreditivu, a to jak vystavující, tak potvrzující, zaplatit beneficientovi v den splatnosti, který je stanovený v podmínkách akreditivu. K tomuto dochází, pokud jsou dokumenty v souladu s podmínkami akreditivu. Tato pouţitelnost akreditivu se neliší od akreditivu pouţitelného platbou na viděnou. Avizující banka musí stejně jako u předchozího typu zkontrolovat předloţené dokumenty

33

a potvrzující nebo jmenovaná banka je proplácí. Jediný a podstatný rozdíl spočívá v tom, ţe banka realizující platbu nebude chtít hojení po dovozci okamţitě, nýbrţ poskytuje mu odklad zaplacení pohledávky.

Jmenovaná banka je povinná zkontrolovat dokumenty v době pěti dnů a případně je můţe také proplatit, pokud je k proplacení pověřena vystavující bankou. Problém by mohl nastat ve chvíli, kdy by vystavující banka zpětně zjistila, ţe dokumenty nejsou v pořádku. V takovém případě nemá jmenovací banka uţ nárok na hojení u vystavující banky. Pokud na nesrovnalosti v dokumentech přijde ještě před proplacením nebo pokud není ochotna je proplatit, tak je posílá bance vystavující.

2.3. Akreditiv použitelný akceptací

Tato forma úhrady dokumentů je formou, při které banka po potvrzení, ţe jsou dokumenty v pořádku, musí akceptovat směnku, která je vydaná na tuto banku a proplatit jí v její splatnosti. Vystavující a potvrzující banka jsou povinny akceptovat směnku, a to v případě, ţe tuto směnku neakceptovala banka, u které byl akreditiv pouţitelný, ale i jmenovaná banka můţe směnku akceptovat, v takovém případě se zavazuje k jejímu proplacení.

Akreditiv můţe být pouţitelný akceptací u jmenované banky, potom je tedy směnka vystavena na tuto banku, a ta je v takovém případě zmocněna vystavující bankou ke kontrole dokumentů. Pokud jsou dokumenty v pořádku, je také zmocněna k akceptaci směnky. Pokud by však došlo k tomu, ţe banka bude směnku akceptovat, ale nezaplatí při splatnosti, tak jí beneficient předloţí bance vystavující nebo potvrzující, a ta je povinna tuto původní směnku proplatit.

Potvrzující banka však má povinnost směnku akceptovat a proplatit. Jestli si směnku nechá banka nebo se vrátí beneficientovi, o tom rozhoduje právě beneficient, ten ji můţe například prodat forfaitérovi, nebo vyinkasovat směnečnou částku prostřednictvím inkasní banky.

34 2.4. Akreditiv použitelný negociací

Termín negociace je v bankovnictví vyuţíván v několika různých případech. Definici negociace je moţné najít v článku 9 UCP 500: „Negociace znamená, ţe banka zmocněná provést negociaci poskytne hodnotu za tratu (traty) a/nebo dokument (dokumenty). Pouhé přezkoumání dokumentů bez poskytnutí hodnoty nepředstavuje negociaci.“²⁴ Negociaci je moţné tedy chápat jako převod směnky nebo dokumentů, popřípadě obojího.

V bankovní praxi se za negociaci povaţuje úplatný převod směnky. Jedná se o proplacení směnky, kterou majitel této směnky (klient) předloţí k zaplacení směnečníkovi.

Klientovi je bankou proplacena směnka v její sto procentní nominální hodnotě, potom si také naúčtuje úroky od doby negociace do zaplacení směnky. Ve většině případů se negociace provádí se zpětným postihem proti klientovi, to jde většinou o směnky na viděnou nebo o vistasměnky, u kterých není jasné datum splatnosti směnky. Jsou samozřejmě i negociace dalších druhů směnek, a to například datosměnek nebo fixních směnek.

Pokud je klientovi bankou zaplacena částka směnky o tzv. diskont, jedná se o úplatný odkup směnky, který se povaţuje za eskont směnky. Diskont je moţné vypočítat jako diskontní úrok x částka směnky x počet dní do splatnosti. Eskontovat je tedy moţné jen akceptovatelné lhůtní směnky a negociovat lze vistasměnky nebo neakceptovatelné lhůtní směnky, v tomto je základní rozdíl mezi negociací a eskontem.

Akreditiv pouţitelný negociací má několik forem:

negociace potvrzující bankou negociace jmenovanou bankou

negociace „jakoukoliv bankou“, která je vyhovující poţadavku akreditivu

24 ANDERLE, P. Dokumentární akreditiv v praxi. 2. Aktualizované a doplněné vydání. Praha : Grada Publishing, 2003, s. 49. ISBN 80-247-0519-2

35

Negociace potvrzující bankou. V případě potvrzující banky je negociace omezena jen na jednu banku, která akreditiv potvrdí a akreditiv je tedy pouţitelný negociací pouze touto bankou, ta je povinna negociaci provést, jestliţe jsou splněny podmínky akreditivu.

Negociace jmenovanou bankou. V tomto případě je negociace také omezená, ale pouze na tuto banku. Stejně jako v předešlém případě je akreditiv pouţitelný negociací pouze touto bankou. Rozdíl je v povinnosti negociace. V tomto případě není jmenovací banka povinna negociaci provést. Je k tomu, v případě splnění podmínek, pouze zmocněna.

Negociace „jakoukoliv bankou“, která je vyhovující požadavku akreditivu. Zde je negociace bez omezení, můţe být provedena jakoukoliv bankou. Většinou je však moţnost zvolení banky nějak omezeno, například na banku nějakého konkrétního státu. Dalším rozdílem je, ţe můţe být akreditiv negociovatelný jakoukoliv bankou, a také je jakákoliv banka oprávněna negociaci provést, ale není to její povinností, tak jako v případě banky jmenované.

Negociace je často vyuţívána ve Spojených státech, jihovýchodní Asii a Tichomoří, Výhodou negociace je, ţe jsou dokumenty zaplaceny beneficientovi od negociační banky ihned (nezáleţí, zda je to směnka splatná na viděnou nebo lhůtní směnka).

36

3. Použití akreditivu s odloženou splatností jako jednoho z nejlepších prostředků, jak si zajistit zejména krátkodobé úvěrování českého vývozu

Jak jiţ bylo zmíněno v kapitole 2.2, dokumentární akreditiv s odloţenou splatností umoţňuje dovozcům platit bance vystavující akreditiv s určitým dohodnutým časovým posunem s moţností nakládat se zboţím, coţ je ujednáno ve smluvních podmínkách. Banka tímto způsobem financuje dovoz zboţí zakoupeného její klientem. Pro dovozce to má ihned několik výhod:

Moţnost disponovat se zboţím ho opravňuje toto zboţí rovnou prodat nebo prodat aţ po opracování a teprve poté za něj bance zaplatit.

Po celou dobu realizace této operace banka poskytuje dovozci skrytý úvěr, který je většinou výhodnější, neţ kdyby se jednalo o řádný podnikatelsky úvěr.

Své vlastní peníze po dobu realizace obchodu podnikatel můţe investovat do jiných projektů.

Naopak vývozce je v případě akreditivu s odloţenou splatností ve velice nevýhodném postavení. Po doručení zboţí kupujícímu, musí dlouho čekat na okamţik, kdy mu bude proplacena faktura bez ohledu na veškeré výrobní a provozní náklady. Tato situace velmi zatěţuje podnik, pokud ale chce zachovat odbyt a dobré vztahy s odběrateli, musí na tuto podmínku přistoupit a počkat nebo vyuţít moţnosti odkupu pohledávky z akreditivu.

Odkup „pohledávky z akreditivu bez postihu je jednou z variant forfaitingu. Představuje odkup (postoupení) dosud nesplatné pohledávky vývozce, která vyplývá z platebního nástroje dokumentárního akreditivu. Odkup probíhá bez zpětného postihu (regresu) vůči tomu, kdo pohledávku prodává a jsou dojednávány na základě předloţení akreditivní listiny dokládající existenci neodvolatelného akreditivu s odloţenou splatností či s akceptací směnky, který byl vystaven nebo potvrzen kvalitní bankou.

37

Vývozce musí dále splnit povinnosti k prokázání účelu forfaitingové operace - k prokázání vývozu předkládá smlouvu o vývozu a dále (obvykle jako součást akreditivních dokumentů) vývozní fakturu a dokumenty prokazující, ţe vývoz za hranice skutečně proběhl.“²⁵ Výsledkem této operace je získání finančních prostředku vývozcem mnohem dříve, neţ pokud by na ně musel počkat do data splatnosti stanoveného v akreditivu.

Tabulka číslo 3: Přehled bankovních poplatků za akreditiv s odloţenou platbou.

Název banky Poplatek za odloženou platbu a přijetí směnky

ČSOB 0,2 % za každý započatý měsíc, min. 1 500,- +

riziková přirážka p.a.

Česká spořitelna 0,3 % do 90dnů lhůty splatnosti, min. 1 000,- 0,1 % za každých započ. 30 dní, min. 1000,-

Komerční banka 0,25 % za každé započaté čtvrtletí, min. 1 000,-

GE Money Bank 0,3 % za první měsíc, min. 1 500,- 0,1 % za každý další započ. měsíc, min. 1 000,-

Citi bank 0,25 % měsíčně, min. 2 000,-

zdroj: vlastní zpracování, informace získaná z ceníků jednotlivých bank

O výhodnosti akreditivu s odloţenou splatností svědčí výše uvedený přehled bankovních poplatků. Uvedené v tabulce nabídky jednotlivých bank se liší výši minimálních sazeb, dále některé z nich umoţňují účtování akreditivu v měsíčních a/nebo čtvrtletních poplatcích.

25 Česká exportní banka: odkup pohledávek z akreditivů bez postihu [online]. 1.6.2011 [cit. 2012-04-22].

Dostupné z: http://www.ceb.cz/content/view/761/25/

38

Soupeření o klienta donutilo banky nabízet poplatky skoro ve stejné výši ve srovnáni s konkurenci. V nabídce akreditivu s odloţenou splatnosti, vítězi s výši svého poplatku ČSOB s pouhými 0.2 % za kaţdý započaty měsíc. Pro ilustraci: Česká spořitelna a GE Money bank tuto sluţbu zpoplatňují 0,3 %. Výše poplatku se určuje z celkové hodnoty akreditivu.