V YSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V P RAZE Fakulta financí a účetnictví
katedra finančního účetnictví a auditingu
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
2021 Anna Mihulková
V YSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V P RAZE Fakulta financí a účetnictví
katedra finančního účetnictví a auditingu studijní obor: Účetnictví a finanční řízení podniku
Oceňování zásob v účetnictví s důrazem na ocenění při vyskladnění
Autor bakalářské práce: Anna Mihulková
Vedoucí bakalářské práce: Ing. Richard Stiebal
Rok obhajoby: 2021
Čestné prohlášení
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Oceňování zásob v účetnictví s důrazem na ocenění při vyskladnění“ vypracovala samostatně a veškerou použitou literaturu a další prameny jsem řádně označila a uvedla v přiloženém seznamu.
V Praze dne 10. 5. 2021
...
Anna Mihulková
Poděkování
Ráda bych poděkovala svému vedoucímu práce Ing. Richardu Stiebalovi za ochotu a cenné rady, které mi při zpracovávání práce velmi pomohly.
Abstrakt
Hlavním cílem této bakalářské práce je popsat problematiku oceňování zásob, zejména při jejich vyskladnění a pomocí průzkumu zjistit četnost používání jednotlivých oceňovacích technik u společností v ČR. Práce je rozdělena do dvou částí, přičemž teoretická část se zabývá oceňováním v obecné rovině i vymezením nejdůležitějších rozdílů v pojetí oceňování třemi účetními standardizacemi ve všech rozhodných okamžicích. Kapitola o vyskladnění se mimo jiné zaměřuje na znázornění dopadů jednotlivých oceňovacích technik na účetní výkazy. V rámci praktické části je četnost využití oceňovacích technik zkoumána na základě dvou kritérií, a to dle poměru zásob netto ku aktivům netto a dle odvětví. Na základě analýzy účetních závěrek vybraných společností bylo zjištěno, že společnosti podnikající v některých odvětvích preferují oceňování úbytků pomocí cen nejstarších dodávek, nicméně nejčastější způsob účetního vyskladňování představuje v českém prostředí metoda průměrování.
Klíčová slova
ČÚP, IFRS, oceňovací techniky, oceňování, US GAAP, účetní výkazy, zásoby
Abstract
The main aim of this bachelor thesis is to describe inventory valuation issue, especially valuation in case of inventory decrease and to determine the frequency of use of valuation methods in companies in the Czech Republic. The thesis is divided in two parts, while the theoretical part deals with valuation in general and the definition of the most important differences in the concept of valuation by three accounting standardizations at all decisive moments. The chapter focusing on valuation in case of decrease, among other things, illustrates the effects of inventory valuation methods on the financial statements. In the practical part, the frequency of use of valuation methods is examined on the basis of two criteria, according to the ratio of inventories to net assets and according to industry. Based on the analysis of the financial statements of selected companies, it was found that companies doing business in some sectors prefer FIFO method, however, the most common valuation method in the Czech Republic is the averaging method.
Key words
Czech accounting rules, IFRS, valuation methods, valuation, US GAAP, financial statements, inventory
Obsah
Úvod ... 7
1 Účetní systémy ... 8
1.1 US GAAP ... 8
1.2 IFRS ... 9
1.3 České účetní předpisy ... 10
1.4 Účetní systémy v kontextu práce ... 10
2 Vymezení zásob ... 11
2.1 Vymezení zásob v souladu ČÚP ... 11
2.2 Vymezení zásob v souladu s IAS 2 a ASC 330 ... 12
3 Problematika oceňování ... 14
3.1 Prvotní ocenění ... 15
3.1.1 Nakupované zásoby ... 15
3.1.2 Zásoby vlastní výroby ... 16
3.2 Ocenění úbytků zásob ... 18
3.2.1 Dopady oceňovacích technik na účetní výkazy ... 24
3.2.2 Oceňovací techniky v souladu s jednotlivými úpravami účetnictví ... 27
3.3 Ocenění k rozvahovému dni ... 30
3.3.1 Ocenění k rozvahovému dni v souladu s ČÚP ... 30
3.3.2 Ocenění k rozvahovému dni v souladu s IAS 2 ... 31
3.3.3 Ocenění k rozvahovému dni v souladu s ASC 330 ... 31
4 Praktická část ... 34
Závěr ... 43
Seznam použité literatury a pramenů ... 45
Seznam obrázků a tabulek ... 48 Příloha – seznam analyzovaných společností
7
Úvod
Zásoby tvoří významnou součást oběžných aktiv u většiny podniků, a proto je pečlivě sledován a posuzován především jejich obrat jakožto jeden z hlavních zdrojů pro generování zisku společnosti. Dostatečná pozornost by měla být věnována právě problematice jejich oceňování, neboť způsob ocenění následně ovlivňuje rozvahu, položky výsledovky či ukazatele finanční analýzy ze zmíněných výkazů vycházející.
V mé bakalářské práci se proto věnuji oceňování zásob ve všech rozhodujících okamžicích, ale největší pozornost je v rámci teoretické části věnována ocenění při vyskladnění. Práce vymezuje a charakterizuje obecné pojmy, které se vztahují k oceňování zásob nakupovaných i vyráběných a dále popisuje pojetí problematiky českými účetními předpisy, mezinárodními standardy finančního výkaznictví (IFRS) a americkými účetními standardy (US GAAP), neboť pohled jednotlivých účetních úprav na různé problematiky se častokrát velmi odlišuje.
Cílem teoretické části bakalářské práce je náležitě popsat, jak na oceňování zásob pohlížejí jednotlivé účetní standardizace, znázornit dopady ocenění na účetní výkazy a následně shrnout nejpodstatnější rozdíly a podobnosti mezi účetními pravidly, co se oceňování zásob týče. Kapitola zaměřující se na ocenění při vyskladnění slouží také jako podklad pro navazující praktickou část práce.
Praktická část si klade za cíl zjistit četnost používání jednotlivých vyskladňovacích technik společnostmi, které podnikají na území ČR a zformulovat obecný závěr z průzkumu vycházející. Vzorek firem bude vybrán pomocí stratifikovaného náhodného výběru ze základního souboru zvoleného na základě určitých charakteristik. Následně dojde k analýze účetních závěrek vybraných firem se zaměřením na zjištění, jakým způsobem společnosti účetně vyskladňují své nakupované zásoby. Analýza získaných dat bude provedena na základě dvou kritérií, a to dle odvětví činnosti a dle podílu hodnoty zásob netto na aktivech netto s cílem zjistit, zdali je výběr konkrétní techniky ovlivněn právě některým z daných kritérií.
8
1 Účetní systémy
Jak již bylo naznačeno v úvodu, každá kapitola práce obsahuje pohled tří úprav účetnictví, a to českých účetních předpisů, IFRS a US GAAP.
Většina zemí včetně České republiky upravuje účetnictví podle vlastních národních standardů. Konkrétně v ČR jsou účetní předpisy součástí legislativní úpravy ve formě zákona, doprovodných vyhlášek a navazujících standardů. Úprava účetnictví je tedy velmi detailně vymezená, stanovuje konkrétní postupy účtování i podobu účtové osnovy.
Naproti tomu standardy IFRS a US GAAP upravují spíše účetní výkaznictví a zpravidla se vyhýbají určování závazných způsobů účtování. US GAAP jsou založeny
na pravidlech a mohou pro jednotlivá odvětví stanovovat různé pokyny. Podstata IFRS tkví spíše v obecných principech, které vyžadují rozumný úsudek a interpretaci k tomu určit, jak mají být aplikovány v konkrétní situaci.
1.1 US GAAP
Americké všeobecně uznávané účetní principy (US Generally Accepted Accounting Principles, US GAAP) představují ze všech pro práci vybraných účetních úprav nejstarší účetní systém. Jejich vývoj započal již na konci 20. let minulého století v rámci reakce na světovou hospodářskou krizi.
V současné době se US GAAP používají pouze v USA a jsou považovány za nejpropracovanější účetní systém na světě (Jílek, 2018, str. 23). Standardy vydává Rada pro finanční účetní standardy (Financial Accounting Standards Board, FASB) a slouží zejména pro americké emitenty veřejně obchodovaných cenných papírů. Konkrétně se jimi řídí nevládní jednotky, státní a místní vlády a jednotky federální vlády, přičemž US GAAP
pro nevládní jednotky jsou určené pro podnikatelské společnosti a neziskové organizace (Jílek, 2018, str. 15).
Přestože US GAAP představují soubor účetních standardů USA, díky ekonomickému významu Spojených států a kvalitě tohoto systému mají velký význam i pro celosvětovou harmonizaci účetnictví. Společnosti, které chtějí na Newyorské burze, jakožto nejvýznamnější burze světa, kótovat své cenné papíry, mají povinnost sestavovat své účetní závěrky podle US GAAP. Pokud se jedná o společnosti mezinárodní, Newyorská burza akceptuje též výkazy sestavené podle IFRS (Dvořáková, 2017, str. 17).
9
1.2 IFRS
Historie mezinárodních standardů finančního výkaznictví (International Financial Reporting Standards, IFRS) je mnohem kratší než historie US GAAP. V roce 1973 začaly vznikat jejich předchůdci, a to mezinárodní účetní standardy (IAS), které častokrát pouze přejímaly některé části z amerických účetních zásad. Od roku 2001 vydává standardy Rada pro mezinárodní účetní standardy (International Accounting Standards Board, IASB) pod názvem mezinárodní standardy účetního výkaznictví (IFRS) s tím, že starší IAS zůstaly i nadále součástí mezinárodních standardů (Jílek, 2018, str. 31).
Mezinárodní standardy finančního výkaznictví ovšem neobsahují pouze jednotlivé standardy, nýbrž i další části, a to:
• koncepční rámec finančního výkaznictví,
• vlastní mezinárodní standardy finančního výkaznictví,
• standard pro malé a střední podniky (SME),
• jednotlivé interpretace, slovník výrazů (glossary) a rejstřík (index) (Jílek, 2018, str. 32–37; Dvořáková, 2017, str. 22).
Narozdíl od US GAAP mají IFRS mnohem širší světovou působnost. Mezinárodní standardy finančního výkaznictví se používají ve více než 110 zemích světa, a to v mnoha zemích Jižní Ameriky a Asie včetně Ruska, dále také v Kanadě, Austrálii a Oceánii,
částech Afriky a v Evropské unii. Podle dat IFRS Nadace z roku 2018 celých 87 % z celkového počtu jurisdikcí vyžaduje po všech nebo většině tuzemských společnostech
aplikaci IFRS (IFRS Nadace, 2018).
Od roku 2005, tedy od účetního období následujícího po okamžiku vstupu České republiky do EU platí povinnost či možnost řídit se IFRS pro určité účetní jednotky i na našem území (Jílek, 2018, str. 153). Tyto účetní jednotky poté musí sestavovat účetní závěrku podle IFRS a pro potřeby zjištění základu daně z příjmů i podle české legislativy.
IFRS používají jak podnikatelské, tak neziskové subjekty. Podobně jako US GAAP jsou primárně určeny pro emitenty cenných papírů veřejně obchodovaných v daném státě (Jílek, 2018, str. 15).
Za nevýhodu IFRS ve srovnání s americkými standardy lze považovat skutečnost, že ne všechny země se řídí originálními standardy vydávanými IASB. Některé státy si IFRS modifikují do žádoucí podoby, čímž dochází k narušení konzistence vykazování.
10
1.3 České účetní předpisy
V případě českých účetních předpisů není jednoduché určit, kdy započal jejich vývoj.
Zákony upravující české účetnictví a další disciplíny vznikaly již v průběhu 20. století, nicméně legislativní úprava účetnictví v ČR v podobě známé dodnes, vznikla až v roce 1991 ve formě zákona o účetnictví – Zákon č. 563/1991 Sb. Zákon o účetnictví je platný od 31. 12. 1991 a účinnosti nabyl 1. 1. 1992.
Zákon o účetnictví je platný pro všechny účetní jednotky a zároveň ho doplňuje:
• 7 základních a několik dodatečných vyhlášek, jež provádějí některá ustanovení zákona o účetnictví. Každou vyhláškou se řídí určitý okruh účetních jednotek podle jejich charakteru a činnosti;
• 6 souborů českých účetních standardů (ČÚS) ministerstva financí, které navazují na vyhlášky.
České účetní předpisy se vztahují primárně na individuální a konsolidované účetní závěrky těch společností, které nejsou emitenty cenných papírů obchodovaných na regulovaném trhu.
1.4 Účetní systémy v kontextu práce
Pro potřeby této bakalářské práce bude rozebrán pohled vybraných předpisů na oceňování zásob v kontextu české účetní legislativy a pohled vymezených standardů v rámci účetních systémů IFRS a US GAAP.
Z české účetní legislativy (dále jen „ČÚP“ nebo také „české účetní předpisy“) se bude práce zabývat zákonem č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoÚ“), vyhláškou č. 500/2002 Sb., pro podnikatele účtující v soustavě podvojného účetnictví (dále jen „Vyhláška“), a také velmi okrajově českými účetními standardy pro podnikatele, tj. standardy pro účetní jednotky účtující podle vyhlášky č. 500/2002 Sb. (dále jen „ČÚS“).1
V rámci IFRS se práce zaměří primárně na standard IAS 2 – Zásoby (Inventories).2 Kromě IAS 2 budou v práci okrajově zmíněny i jiné standardy, které mají s oceňováním zásob určitou souvislost, např. IAS 23 – Výpůjční náklady (Borrowing Costs).
Problematikou zásob se v US GAAP zabývá sekce ASC 330, která obsahuje několik podtémat rozdělených dle odvětví činnosti. Tato práce bude ovšem rozebírat oceňování zásob pouze v obecné rovině, tudíž se zaměří na kodifikaci ASC 330-10.
1 Bakalářská práce je zpracována dle právního stavu uvedených účetních předpisů k 30. 4. 2021.
2 Vývoj a stručná historie IAS 2 je k nalezení v plném znění standardu.
11
2 Vymezení zásob
Ještě před samotným nahlédnutím na oceňování zásob je nezbytné jejich vymezení.
Zásoby lze charakterizovat jako krátkodobá nakupovaná, vyrobená či vyráběná aktiva, která účetní jednotka jednorázově spotřebuje ve výrobě nebo prodá. V případě jejich prodeje vzniká účetní jednotce užitek.
Následující kapitola přináší základní přehled o pojetí zásob jednotlivými standardizacemi.
2.1 Vymezení zásob v souladu ČÚP
Obrázek 1: Klasifikace zásob (pojetí ČÚP)
Zdroj: vlastní zpracování podle § 9 Vyhlášky
Nakupované zásoby
Mezi nakupované zásoby se zahrnuje, jak je z obrázku 1 patrné, především:
• materiál, v rozvaze vykazovaný jako „C.I.1 Materiál“;
• zboží, v rozvaze vykazované jako „C.I.3.2 Zboží“;
• zvířata, v rozvaze vykazovaná jako „C.I.4 Mladá a ostatní zvířata a jejich skupiny“ (§ 9 Vyhlášky).
Zboží tvoří nejdůležitější skupinu nakupovaných zásob zejména u účetních jednotek, které s ním v rámci své hlavní činnosti obchodují. Účetní jednotka pořizuje zboží od jiných výrobců a prodejců za účelem jeho dalšího prodeje po případné kompletaci v nezměněné podobě.
Zásoby
Nakupované
Materiál
Zboží
Vlastní výroba
Nedokončená výroba
Polotovary
Výrobky
Zvířata Poskytnuté zálohy na
zásoby
12 Materiál bývá naopak vstupem do výrobního procesu, tzn. že je nakoupen za účelem jeho spotřeby při vytváření vlastních výkonů, které následně účetní jednotka opět prodává odběratelům či zákazníkům.
Zásoby vlastní výroby
Zásoby vlastní výroby, jak už název sám napovídá, představují výsledek zpracovacích činností samotné účetní jednotky.
Konkrétně se jedná o výrobní činnost mezi jejíž produkty patří:
• nedokončená výroba a polotovary, v rozvaze vykazované jako „C.I.2 Nedokončená výroba a polotvary“;
• výrobky, v rozvaze vykazované jako „C.I.3.1 Výrobky“;
• zvířata (vlastní chov), v rozvaze vykazovaná jako „C.I.4 Mladá a ostatní zvířata a jejich skupiny“ (§ 9 Vyhlášky).
Nedokončená výroba společně s polotovary se podle ČÚP vykazuje v rozvaze souhrnně, což ovšem neznamená, že jsou tyto položky zaměnitelné.
Nedokončenou výrobou se myslí zhotovovaný výrobek, který již prošel jedním či více výrobními stupni, a tedy již dále není materiálem, ale současně ani hotovým výrobkem.
Stejně tak se může jednat o nedokončené nevýrobní činnosti, při kterých nevznikají hmotné produkty, např. nedokončené práce na poskytované službě.
Polotovarem je oproti výše zmíněné skupině zásob nedokončený produkt, který sice neprošel všemi výrobními stupni, ale nachází se již v bodě určité funkční způsobilosti, tzn.
že ho lze samostatně prodat. Kromě prodeje mohou být polotovary dohotoveny při dalším výrobním procesu do formy hotového výrobku.
Výrobky představují finální produkt primárně určený k prodeji, případně ke spotřebě v rámci účetní jednotky.
2.2 Vymezení zásob v souladu s IAS 2 a ASC 330
IAS 2.6 a ASC 330-10-20 udávají, že dané aktivum lze klasifikovat jako zásobu, pokud je:
• drženo za účelem prodeje v rámci běžné činnosti podniku, tj. zboží a výrobky;
• ve fázi výrobního procesu za účelem následného prodeje, tj. nedokončená výroba a polotovary;
• ve formě materiálu či surovin pro účel spotřeby ve výrobě nebo při poskytování služeb.
13 Pohled IAS 2
Do vlastní výroby zahrnuje standard kromě výrobků a nedokončené výroby i náklady vynaložené na služby, u kterých ještě nedošlo k uznání výnosů s nimi souvisejících, tzn.
že nedošlo k dokončení a realizaci služeb (Dvořáková, 2017, str. 183).
IAS 2.2 také říká, že působnost standardu se vztahuje na všechny zásoby kromě:
• finančních instrumentů upravených v IAS 32 a IFRS 9,
• biologických aktiv vztahujících se k zemědělským aktivitám a produkci do momentu sklizně upravených v IAS 41 – Zemědělství.
Stejně tak, jako vymezuje IAS 2 druhy položek, které neupravuje, uvádí také zásoby, pro něž neplatí standardem vymezené oceňování, a to:
• oceňování zásob výrobců zemědělských a lesních výrobků, nerostných rud a zemědělské produkce, pokud se oceňují čistou realizovatelnou hodnotou,
• komodity držené k obchodování, které jsou oceňovány v reálné hodnotě snížené o náklady na prodej (IAS 2.3).
Narozdíl od české legislativy do zásob podle IFRS nepatří významné náhradní díly z důvodů odlišné likvidnosti, která je vyvolaná odlišným způsobem využití oproti ostatním zásobám. Náhradní díly, které budou využívány v rámci dlouhodobých aktiv je třeba
klasifikovat právě jako aktiva dlouhodobá v souladu s IAS 16 – Pozemky, budovy a zařízení (Dvořáková, 2017, str. 184).
Pohled ASC 330
ASC 330-10-20 kromě výše uvedeného vymezení explicitně varuje před zahrnutím odpisovatelných aktiv, která byla vyřazena z používání a určena k prodeji. Taková aktiva nejsou součástí zásob. Materiál nakoupený za účelem spotřeby ve výrobě lze podle standardu použít i pro zkonstruování dlouhodobého aktiva nebo pro další potřeby nesouvisející s výrobou, přičemž takto využité zásoby nevyžadují žádnou specifickou klasifikaci.
14
3 Problematika oceňování
Oceňování představuje jakýsi metodický prvek pro účetní práci s daty. Má za úkol kvantifikovat reálné jevy jako peněžní částky pro zaznamenání daných jevů do účetnictví s cílem zachování co nejlepší vypovídací schopnosti účetní závěrky (Janhuba a kol., 2016, str. 41).
Přístupů k oceňování segmentů účetní závěrky je mnoho a hrají významnou roli při regulaci účetnictví na národní úrovni i v rámci mezinárodní harmonizace účetnictví.
Kritéria pro výběr oceňovací báze stanovují tvůrci daných standardů s tím, že by měli zohlednit zájmy vybraných skupin uživatelů účetních informací. Každá skupina těchto
uživatelů má rozdílné zájmy a potřeby. Pokud reguluje v dané zemi účetnictví stát a dochází zde k úzkému propojení mezi účetnictvím a daněmi, bude nejspíše přístup
k oceňování ovlivněn daňovými zájmy státu jako např. v ČR (Strouhal a kol., 2013, str.
27).3
Jestliže za stanovením účetních pravidel stojí profesní organizace (např. IASB či FASB) a nikoliv stát, snaží se daná organizace přizpůsobovat účetní výkaznictví včetně
definic oceňovacích bází různým skupinám uživatelů. Ovšem i profesní organizace se musí rozhodovat, jaké uživatele účetních informací i s jejich preferencemi upřednostní (Strouhal a kol., 2013, str. 28).
Pokud by oceňování ve finančním účetnictví nebylo regulováno, vedení účetních jednotek by mohlo podle svých záměrů manipulovat s vykazovanými informacemi.
Vybraný způsob ocenění totiž ovlivňuje výši základních finančních veličin zjišťovaných v účetnictví a posléze uváděných ve výkazech (Fireš a Zelenka, 1997, str. 24).
Ať už se jedná o národní úpravu účetnictví nebo IFRS, je pro ně charakteristické používání několika oceňovacích bází, a právě vymezení a popis některých z nich bude předmětem této kapitoly. Zásoby (i ostatní položky rozvahy) se zpravila oceňují ke třem okamžikům:
• při nabytí (pořízení) zásob,
• při pozbytí zásob,
• v průběhu držení zásob, zejména k rozvahovému dni.
Problematika ocenění zásob ve všech uvedených momentech bude níže podle ČÚP, IFRS a US GAAP podrobněji rozebrána.
3 Podrobněji vysvětleno v kapitole 3.2.2.
15
3.1 Prvotní ocenění
Prvním momentem, kdy je zapotřebí vyčíslit hodnotu zásob a zaznamenat ji do účetnictví, se stává okamžik jejich pořízení či vyrobení (vyrábění). Ocenění zásob při prvotním rozpoznání se provádí na bázi tzv. historických nákladů, jenž vychází z individuálních podmínek nabytí aktiva účetní jednotkou.
V případě zásob nakupovaných se hovoří o tzv. pořizovací ceně, která zahrnuje cenu pořízení zásoby a další náklady s pořízením související. Položky aktivované do hodnoty zásob představují takové náklady, které je nutné vynaložit za účelem užívání efektu potenciálně obsaženého v nakupované zásobě. Položky zahrnované do pořizovací ceny jsou vymezeny v rámci účetních pravidel aplikovaných v dané zemi, proto může být ocenění při pořízení v rámci jednotlivých účetních předpisů odlišné. Prvotní ocenění nakupovaných zásob bývá oproti ocenění vlastní výroby bezproblémové, jelikož pořizovací cenu lze bezprostředně doložit pomocí faktury s cenou nákupu apod.
Zásoby vlastní produkce se totiž oceňují tzv. vlastními náklady, které byly účetní jednotkou vynaloženy za účelem vytvoření aktiva. Vlastní náklady mohou být vyčísleny buď ve skutečné výši nebo na základě tzv. kalkulací nákladů na jednotku výkonu4, které nezjišťuje přímo finanční účetnictví, nýbrž účetnictví manažerské. Oceňování zásob vytvořených vlastní činností je velmi citlivou oblastí, neboť nesprávná alokace5 zejména výrobní režie může vést k nadhodnocení konečného zůstatku, což ovlivňuje další finanční veličiny.
3.1.1 Nakupované zásoby
Přístup k prvotnímu ocenění nakupovaných zásob se v rámci jednotlivých účetních úprav příliš neliší. ASC 330 sice nenabízí konkrétní výčet výdajů, které by měly do ocenění vstoupit, ale obecná charakteristika položek zvyšující ocenění napovídá, že mezi pořizovací náklady se podobně jako u ČÚP a IAS 2 zahrnuje:
• cena pořízení samotné zásoby,
• dopravné,
• clo,
• nerefundovatelné daně,6
4 Kalkulace představuje činnost směřující ke stanovení nákladů a dalších hodnotových veličin na výkon.
Výkonem může být např. výrobek či služba.
5 Alokace znamená přiřazování nákladů jednotlivým výkonům.
6 Např. DPH u účetní jednotky, která nemá nárok na odpočet, není tedy plátce DPH.
16
• náklady na manipulaci se skladovanými zásobami či úpravy skladovaných zásob apod. (§ 49 odst. 1 Vyhlášky; IAS 2.11)
Ustanovení § 49 odst. 1 Vyhlášky narozdíl od standardů explicitně vymezuje i položky, které do ocenění zásob naopak zahrnuty být nesmějí. Jedná se o:
• úroky z úvěrů a zápůjček poskytnutých na jejich pořízení,
• kursové rozdíly,
• smluvní pokuty a úroky z prodlení,
• jiné sankce ze smluvních vztahů.
IAS 2 se oproti ČÚP zabývá také úpravou problematiky časové hodnoty peněz.
Jestliže účetní jednotka nakoupené zásoby neuhradí ihned, ale až po uplynutí určité doby po dodání, vykáže v účetnictví jejich současnou hodnotu, tzn. nákupní cenu za běžných úvěrových podmínek. Současnou hodnotu lze zjistit pomocí vzorce pro diskontování.
Rozdíl mezi současnou hodnotou a zaplacenou částkou tvoří úrok vykazovaný jako náklad po celou dobu financování (IAS 2.18; Strouhal a kol., 2013, str. 102).
3.1.2 Zásoby vlastní výroby
Pohled účetních úprav na problematiku oceňování zásob vlastní výroby se poměrně výrazně odlišuje. Nejvýznamnější principy a odlišnosti standardizací v pojetí oceňování zásob vyrobených ve vlastní režii přibližuje následující podkapitola.
Pohled ČÚP
Požadavky Českých účetních předpisů na aktivaci nákladů do hodnoty zásob znázorňuje následující tabulka.
Tabulka 1: Způsoby ocenění zásob vlastní výroby na úrovni vlastních nákladů
Položka vlastních zásob Ocenění na úrovni Nedokončená výroba ve výrobě
s krátkodobým nepřetržitým cyklem Přímý materiál Výrobky nebo polotovary ve výrobě
s krátkodobým nepřetržitým cyklem Přímý materiál + přímé mzdy Zásoby vlastní výroby v hromadné a
sériové výrobě
Veškeré přímé náklady (přímý materiál, přímé mzdy, ostatní přímé náklady) Zásoby vlastní výroby v malosériové a
kusové nebo zakázkové výrobě + ve výrobě s dlouhodobým cyklem
Veškeré přímé náklady + variabilní a fixní nepřímé výrobní náklady + (správní režie u výrobních cyklů delších než 1 rok)
Zdroj: Strouhal a kol., 2013, str. 97
17 Z důvodu nejednoznačné identifikace nepřímých nákladů aktivovaných do ocenění, je podle § 49 odst. 5 Vyhlášky nutné, aby účetní jednotka stanovila vnitropodnikové směrnice v souladu s účetními předpisy při respektování principu významnosti a věrného a poctivého zobrazení majetku. Vyhláška také zakazuje zahrnout do hodnoty zásob prodejní náklady.
Co se týče úroků, účetní jednotka si může zvolit s přihlédnutím k povaze financování výroby, zdali je do ocenění zásob zahrne (Kubátová, 2019).
Pohled standardů
Ocenění zásob vlastní činnosti tvoří i podle IAS 2 přímé a nepřímé výrobní náklady s tím, že standard povoluje též aktivaci:
• ostatních nákladů v rozsahu, ve kterém byly vynaloženy za účelem uvedení zásob na jejich současné místo a do současného stavu, např. nevýrobní režie nebo náklady na návrh výrobků pro konkrétní zákazníky (IAS 2.15),
• výpůjčních nákladů, např. úroků.
Pravidla pro možnost zahrnutí výpůjčních nákladů do hodnoty tzv. způsobilých aktiv upravuje standard IAS 23 – Výpůjční náklady. Úroky lze aktivovat v případě, že daná zásoba vyžaduje značné období k tomu, aby se stala způsobilá pro zamýšlené použití či prodej. Do hodnoty aktiv s krátkým výrobním cyklem či aktiv nakoupených tedy není možné výpůjční náklady aktivovat.
IAS 2 společně s ASC 330 také klade velký důraz na alokování fixní výrobní režie na základě normální úrovně kapacity výrobního zařízení. Normální úroveň kapacity představuje kapacitu očekávaného objemu produkce, který bude při běžných podmínkách v rámci několika období v průměru dosažen. V případě, že se v daném období vyrobí méně výrobků než obvykle, nesmí být k jednotce výkonu přiřazena větší část fixní výrobní režie jako důsledek nehospodárnosti podniku. Nealokovaná fixní režie se stává v období, ve kterém byla vynaložena nákladem. Tímto pravidlem se standardy snaží zabránit
nadhodnocení vyráběných zásob v obdobích, kdy výrobní kapacita není plně využita a předcházet tak neoprávněnému zlepšení výsledku hospodaření. Naopak v obdobích
s vyšším objemem výroby se podíl fixní režie na jednotku produkce snižuje (IAS 2.13;
ASC 330-10-30).
Standardy se obecně snaží zamezit aktivování neproduktivně vynaložených nákladů a také nákladů, které nesouvisejí s výrobním procesem. Kromě pravidel pro alokaci fixní výrobní režie, jež slouží jako prostředek pro dosažení tohoto cíle, vymezují standardy další náklady nevstupující do ocenění, a to:
18
• nadměrné množství odpadu,
• neúčelně vynaložená práce,
• náklady na skladování, pokud nejsou nezbytné ve výrobním procesu,
• správní režie, která nepřispívá k uvedení zásob na jejich současné místo a do současného stavu,
• prodejní náklady (IAS 2.16; ASC 330-10-30).
V současné době již nelze úplně tvrdit, že by se v českém účetnictví ignorovala problematika neúčelně vynaložených nákladů či alokace fixní výrobní režie. Národní účetní rada (NÚR) totiž poprvé v roce 2016 s následnými aktualizacemi schválila interpretaci I–35 (Oceňování zásob vytvořených vlastní činností). Na první pohled je patrné, že interpretace vychází z IAS 2 a tudíž náležitě vysvětluje, jak nejlépe po vzoru IFRS oceňovat zásoby vlastní výroby. Účetní jednotky, které vedou účetnictví dle ČÚP tak získávají informace např. právě o tom, jaké náklady by se měly stát součástí ceny zásoby a jaké náklady je naopak lepší zahrnout do nákladů období (Národní účetní rada, I–35).
3.2 Ocenění úbytků zásob
Úbytek zásob ze skladu představuje další moment, kdy se řeší otázka jejich ocenění.
Vyúčtování spotřeby by obecně mělo být provedeno identickou cenou jako při jejich pořízení, popřípadě při jejich výrobě. Problém ovšem nastává u ocenění výdeje či spotřeby zásob, kdy účetní jednotka opakovaně pořizuje vetší množství jednoho druhu zásob v různých cenách a ve stejném období tyto zásoby kontinuálně a hromadně ze skladu vydává či spotřebovává. Identifikovat pohyb takových zásob pro účely účtování do spotřeby může být komplikované, a proto se v účetnictví zavedlo používání tzv.
oceňovacích technik (nebo tzv. nákladových vzorců). Ať už si podnik zvolí jakoukoliv oceňovací techniku, účetní zachycení vyskladnění nezávisí na skutečném průběhu spotřeby, ale řídí se dříve stanoveným pravidlem (Janhuba a kol., 2016, str. 44).
Zásoby lze při jejich úbytku ocenit těmito způsoby:
• FIFO (First In First Out),
• LIFO (Last In First Out),
• VAP (vážený aritmetický průměr),
• skutečná (individuální) pořizovací cena,
• pevné skladní ceny se samostatným vykázáním oceňovacích odchylek.
19 Metoda individuální pořizovací ceny
Při využívání této metody je nutné oceňovat individuální pořizovací cenou nejen každou dodávku, ale také každý úbytek zásob. Tuto techniku lze aplikovat jen v omezených případech, a to buď u společností s malým množstvím zásob nebo u zásob unikátních a velmi drahých (Kovanicová, 2009, str. 253). Může se jednat například o umělecká díla, automobily či nemovitosti u obchodníků s nemovitostmi. Společnosti s větším množstvím zásob jednoho druhu využívají zjednodušené oceňovací techniky uvedené níže.
Metoda pevných skladních cen
Pokud účetní jednotka zvolí tuto metodu, je zapotřebí, aby si na počátku sledovaného účetního období určila pro každý druh zásob pevnou skladní cenu. Stanovení této ceny není vázáno žádným předpisem. Účetní jednotka má možnost zvolit si libovolný postup pro její určení, nicméně by se měla snažit o co nejvěrohodnější zobrazení skutečného stavu.
Ve většině případů účetní jednotky vycházejí z cen, za které nejčastěji nakupují, popřípadě z cen zásob na skladě. Při každém novém dodání se poté zaúčtují kladné či záporné oceňovací odchylky na zvláštní účet pro vyjádření skutečné pořizovací ceny.
Při vedení účetnictví podle českých předpisů se syntetický účet zásob (materiál – 112, zboží – 132) rozdělí na několik analytických účtů (AÚ):
• AÚ pro vyjádření pevné skladové ceny,
• AÚ znázorňující rozdíl mezi skutečnou pořizovací cenou a pevnou cenou, tedy oceňovací odchylky,
• popřípadě AÚ pro vedlejší pořizovací náklady (Jindrová a kol., 2021).
Zásoby se následně vyskladňují v pevných skladních cenách s přídavkem procentuálně vyčísleného podílu spotřebované odchylky. Způsob rozpouštění odchylek si účetní jednotka stanoví ve své vnitřní směrnici, ale nejčastěji se využívá výpočet podle následujícího vzorce.
Vzorec pro výpočet rozpouštěné odchylky (RO)
𝑅𝑂 = 𝑠𝑝𝑜𝑡ř𝑒𝑏𝑎 𝑧𝑎 𝑜𝑏𝑑𝑜𝑏í
(𝑃𝑆 𝑠𝑘𝑙𝑎𝑑𝑢 + 𝑝ří𝑗𝑒𝑚 𝑣 𝑝𝑒𝑣𝑛ý𝑐ℎ 𝑐𝑒𝑛á𝑐ℎ) × 𝑠𝑡𝑎𝑣 𝑛𝑎 𝐴Ú 𝑜𝑑𝑐ℎ𝑦𝑙𝑒𝑘
Pozn: PS skladu = počáteční stav skladu
20 Příklad 1: Ocenění zásob metodou pevných skladních cen
Účetní jednotka zvolila pro materiál na skladě pevnou cenu 10 Kč/mj7. Počáteční stav materiálu je 50 mj po 10 Kč/mj, celková hodnota tedy činí 500 Kč. Během roku účetní jednotka nakoupila dalších 50 mj po 15 Kč/mj a následně 70 mj spotřebovala.
Tabulka 2: Účtování a ocenění pomocí metody pevných cen (Kč)
MD DAL
Počáteční stav
- AÚ pevných cen 500
1) Nákup materiálu - AÚ pevných cen - AÚ cenových odchylek - Faktura od dodavatele
500 250
750 2) Spotřeba materiálu
- AÚ pevných cen - AÚ cenových odchylek
- Náklad na spotřebu 875
700 175*
Konečný stav
- AÚ pevných cen - AÚ cenových odchylek
300 75
Zdroj: vlastní zpracování
* Výpočet rozpouštěné odchylky:
700 Kč / (500 Kč + 500 Kč) × 250 Kč = 175 Kč Metoda váženého aritmetického průměru
Při aplikaci této oceňovací techniky podnik oceňuje zásoby na skladě cenou zjištěnou váženým aritmetickým průměrem z individuálních pořizovacích cen jednotlivých dodávek. Aritmetický průměr je zde vážen pomocí množství zásob v každém samostatném nákupu. Metoda VAP se využívá zejména u homogenních zásob, kdy je téměř nemožné zjistit skutečný fyzický tok aktiva.
Pokud podnik aplikuje FIFO a LIFO, znamená to, že své zásoby na skladě eviduje pomocí jednotlivých pořizovacích cen a až pro potřeby ocenění při vyskladnění použije zmíněné techniky. Při aplikaci metody VAP podnik zjišťuje vážený aritmetický průměr v určených intervalech nehledě na to, jestli se zásoby zrovna vyskladňují či nikoliv. Průměr
7 mj = měrná jednotka
21 je možné počítat za určitou periodu (nejčastěji měsíc) s tím, že vypočítanou průměrnou cenou se ocení všechny výdaje zásob v následujícím období. Vážený aritmetický průměr lze rovněž zjišťovat průběžně, při každé nové dodávce. Postup pro používání této metody by si měla nastavit daná účetní jednotka ve svých vnitropodnikových směrnicích (Kovanicová, 2009, str. 254).
Vzorec pro výpočet váženého aritmetického průměru
𝑉𝐴𝑃 =∑𝑝𝑖𝑞𝑖
∑𝑞𝑖
kde 𝑉𝐴𝑃 – vážený aritmetický průměr (v Kč/jednotka),
∑ – symbol pro sumu, označuje součet jakékoliv posloupnosti 𝑎𝑖, 𝑝𝑖 – cena za jednotku,
𝑞𝑖 – počet jednotek.
Pro potřeby dalšího rozebrání problematiky se následující příklady řídí předpokladem, že každá dodávka zásob je o něco dražší než ta předchozí v důsledku inflace. Uvedený nárůst cen během jednotlivých měsíců je nadhodnocený z důvodu lepší demonstrace rozdílů mezi používáním jednotlivých oceňovacích technik.
Tabulka 3: Ocenění zásob VAP počítaným průběžně
Datum Pohyb
Přírůstek/
Úbytek (ks)
Stav zásob
(ks)
PC na jednotku
(Kč/ks)
Přírůstek/
Úbytek (Kč)
Stav zásob
(Kč)
VAP (Kč/ks)
1. 1. PS --- 50 10 --- 500 10
5. 3. Nákup + 100 150 15 + 1 500 2 000 13,3
20. 4. Nákup + 100 250 20 + 2 000 4 000 16
15. 6. Prodej − 130 120 --- − 2 080 1 920 16
30. 8. Nákup + 100 220 25 + 2 500 4 420 20,09
8. 10. Prodej − 150 70 --- − 3 014 1 406 20,09
31. 12. KS --- 70 --- --- 1 406 20,09
Pozn: PC = pořizovací cena, PS = počáteční stav, KS = konečný stav Zdroj: vlastní zpracování
Tabulka je rozdělena na tři části oddělené tlustými čarami. První část reprezentuje přírůstky či úbytky zásob vyjádřené v kusech a jejich konečný zůstatek na skladě po provedení transakce, tedy nákupu či prodeji, rovněž v kusech. Druhá část vyjadřuje pořizovací cenu nakoupených zásob na jednotku i celkem, celkovou hodnotu vyskladněných zásob a poté opět konečný stav zásob na skladě po provedení transakce v Kč. Poslední sloupec reprezentuje hodnotu váženého aritmetického průměru v jednotlivých okamžicích.
Výpočet hodnoty zásob vyskladněných dne 15. 6.:
1) Výpočet ceny na jednotku zásob pomocí váženého aritmetického průměru:
22
• (50 ks × 10 Kč/ks + 100 ks × 15 Kč/ks + 100 ks × 20 Kč/ks) = 4 000 Kč
• 4 000 Kč / (50 ks + 100 ks + 100 ks) = 16 Kč/ks 2) Hodnota vyskladněných zásob:
• 130 ks × 16 Kč/ks = 2 080 Kč
Výpočet hodnoty zásob vyskladněných dne 8. 10.:
1) Výpočet ceny na jednotku zásob pomocí váženého aritmetického průměru:
• 120 ks × 16 Kč/ks + 100 ks × 25 Kč/ks = 4 420 Kč
• 4 420 Kč / (120 ks + 100 ks) = 20,09 Kč/ks 2) Hodnota vyskladněných zásob:
• 150 ks × 20,09 Kč/ks ≐ 3 014 Kč
Při použití metody VAP se ocenění zůstatku zásob na skladě i ocenění nákladů na spotřebu či prodej neliší od přístupu ocenění pevnými cenami. Rozdílný je pouze způsob účtování. Každá z těchto variant se při praktickém používání pojí s různými nevýhodami, jejichž posouzení může účetním jednotkám pomoci při rozhodování, který způsob zvolit.
Aplikace metody VAP se pojí s obtížemi dodržet jednotný postup výpočtu nové průměrné ceny při řadě několika přírůstků a úbytků během jednoho dne. V účetnictví se jako nejmenší časová jednotka používá den, což pro ocenění zásob nepostačuje, závisí totiž na přesném pořadí zahrnutí změn do skladové evidence (Pekárek, 2009). Za účelem řádného vypočtu průměrné ceny se předpokládá znalost stavu zásob v celé firmě při každém novém nákupu. Účetní jednotky ovšem mívají v praxi zásoby v několika prodejnách, což znemožňuje zjistit v daný okamžik jejich přesný stav. Obdobná situace nastává i v případě, kdy je zásoba v reklamačním řízení u dodavatele. Ani při vrácení zboží zákazníkem častokrát nelze určit, jakou cenu použít pro znovupřijetí na sklad za účelem nového zprůměrování (Účtování ve stálých cenách, APSI).
V případě použití metody pevných cen může být časově náročnější v průměru jednou za měsíc počítat a účetně rozpouštět cenové odchylky a spotřebu (Účtování ve stálých cenách, APSI).
Metoda FIFO
Pokud podnik aplikuje metodu FIFO, oceňuje zásoby při jejich nabytí individuálními pořizovacími náklady, ale v momentě úbytku použije právě způsob „první do skladu, první ze skladu“. Jak již název sám napovídá, úbytek zásob se oceňuje nejstaršími pořizovacími cenami, za které byly zásoby naskladněny, tzn. že zásoby, které na skladě zůstanou, jsou oceněny pořizovacími cenami nejnovějších dodávek.
23
Tabulka 4: Ocenění zásob při vyskladnění pomocí metody FIFO
Datum Pohyb
Přírůstek/
Úbytek (ks)
Stav zásob
(ks)
PC na jednotku
(Kč/ks)
Přírůstek/
Úbytek (Kč)
Stav zásob
(Kč)
1. 1. PS --- 50 10 --- 500
5. 3. Nákup + 100 150 15 + 1 500 2 000
20. 4. Nákup + 100 250 20 + 2 000 4 000
15. 6. Prodej − 130 120 --- − 1 700 2 300
30. 8. Nákup + 100 220 25 + 2 500 4 800
8. 10. Prodej − 150 70 --- − 3 050 1 750
31. 12. KS --- 70 25 --- 1 750
Pozn: PC = pořizovací cena, PS = počáteční stav, KS = konečný stav Zdroj: vlastní zpracování
Výpočet hodnoty zásob vyskladněných dne 15. 6.:
50 ks × 10 Kč/ks + 80 ks × 15 Kč/ks = 1 700 Kč Výpočet hodnoty zásob vyskladněných dne 8. 10.:
20 ks × 15 Kč/ks + 100 ks × 20 Kč/ks + 30 ks × 25 Kč/ks = 3 050 Kč
Při prodeji 15. 6. jsou účetně vyskladněny veškeré zásoby na skladě k počátku roku (50 ks) a část dodávky z 5. 3. (80 ks). Při Vyskladnění zásob 8. 10. se účetně zaznamená úbytek zbytku dodávky z 5. 3. (20 ks), úbytek celé dodávky z 20. 4. (100 ks) a úbytek části dodávky z 30. 8. (30 ks). Konečný stav zásob na skladě tvoří zbytek poslední dodávky (70 ks po 25 Kč/ks), tedy necelá várka z 30. 8. v celkové hodnotě 1 750 Kč.
Metoda LIFO
Opačným postupem oceňování, který lze aplikovat je metoda LIFO, tedy „poslední do skladu, první ze kladu.“ Úbytek zásob se oceňuje pořizovacími cenami nejnovějších dodávek, tudíž konečný stav zásob na skladě je vyjádřen v cenách nejstarších dodávek.
Tabulka 5: Ocenění zásob při vyskladnění pomocí metody LIFO
Datum Pohyb
Přírůstek/
Úbytek (ks)
Stav zásob
(ks)
PC na jednotku
(Kč/ks)
Přírůstek/
Úbytek (Kč)
Stav zásob
(Kč)
1. 1. PS --- 50 10 --- 500
5. 3. Nákup + 100 150 15 + 1 500 2 000
20. 4. Nákup + 100 250 20 + 2 000 4 000
15. 6. Prodej − 130 120 --- − 2 450 1 550
30. 8. Nákup + 100 220 25 + 2 500 4 050
8. 10. Prodej − 150 70 --- − 3 250 800
31. 12. KS --- 70 --- --- 800
Pozn: PC = pořizovací cena, PS = počáteční stav, KS = konečný stav Zdroj: vlastní zpracování
Výpočet hodnoty zásob vyskladněných dne 15. 6.:
100 ks × 20 Kč/ks + 30 ks × 15 Kč/ks = 2 450 Kč
24 Výpočet hodnoty zásob vyskladněných dne 8. 10.:
100 ks × 25 Kč/ks + 50 ks × 15 Kč/ks = 3 250 Kč
Při vyskladnění 15. 6. tvoří účetní úbytek zásob celá dodávka z 20. 4. (100 ks) a část dodávky z 5. 3. (30 ks). V rámci prodeje zásob 8. 10. se účetně vyskladní kompletně dodávka z 30. 8. (100 ks) a část várky z 5. 3. (50 ks), protože novější dodávka z 20. 4. již byla vyskladněna při prodeji 15. 6. Na konci roku je na skladě 70 kusů v celkové hodnotě 800 Kč (50 ks po 10 Kč/ks a 20 ks po 15 Kč/ks).
3.2.1 Dopady oceňovacích technik na účetní výkazy
Již v úvodu této kapitoly bylo zmíněno, že oceňování položek rozvahy, tedy i zásob, má vliv na řadu dalších finančních veličin. Způsob, který si účetní jednotka zvolí pro oceňování úbytků zásob velmi významně ovlivní výši nákladů, hrubou marži, výsledek hospodaření, výši daňové povinnosti a celkovou výši aktiv vykázaných v rozvaze.
Následující příklad shrnuje nejdůležitější výpočty předchozích příkladů za účelem porovnání dopadu metod FIFO, LIFO a VAP na položky výsledovky a rozvahy. Vzhledem k tomu, že výše uvedené příklady počítají se stále rostoucími cenami dodávek v důsledku
inflace, lze rozdíly mezi oceňovacími technikami a jejich dopady dobře znázornit a okomentovat.
Příklad 2: Souhrnný zkrácený výkaz o finanční situaci
Tržby z prodeje zboží činí 7 000 Kč, číselné hodnoty vztahující se ke stavu a pohybu zboží jsou převzaty z tabulky 3, 4 a 5. Ostatní provozní náklady jsou ve výši 500 Kč. Sazba daně činí 19 %. Náklady na prodané zboží uvedené v tabulce lze zjistit následovně:
náklady na prodané zboží = PS zboží + nakoupené zboží − KS zboží
Tabulka 6: Dopady oceňovacích technik na položky rozvahy a výkazu zisku a ztráty (Kč)
FIFO LIFO VAP
Tržby z prodeje zboží 7 000 7 000 7 000
Počáteční stav zboží 500 500 500
Nakoupené zboží 6 000 6 000 6 000
Zboží určené k prodeji 6 500 6 500 6 500
Konečný stav zboží 1 750 800 1 406
Náklady na prodané zboží 4 750 5 700 5 094
25
FIFO LIFO VAP
Hrubá marže8 2 250 1 300 1 906
Ostatní provozní náklady 500 500 500
VH před zdaněním 1 750 800 1 406
Daň 333 152 267
VH po zdanění 1 417 648 1 139
Zdroj: vlastní zpracování podle Žárové, 2020
Právě za předpokladu trvající inflace bývají náklady na prodané zásoby nejnižší při použití metody FIFO, neboť při jejich vyskladňování mají přednost nejstarší dodávky, které jsou také nejlevnější. Na skladě poté zůstanou novější dražší zásoby, což zapříčiní jejich vysokou hodnotu v rozvaze. Nízká hodnota nákladů má za následek naopak vysokou hrubou marži, následně i výsledek hospodaření před zdaněním, vyšší daňovou povinnost a v porovnání s ostatními technikami i nejvyšší výsledek hospodaření po dani.
Použití metody LIFO se vyznačuje přesně opačnými výsledky než aplikace FIFO. Při prodeji zásob se účetně vyskladňují nejnovější, tedy nejdražší dodávky, což má za následek vysokou hodnotu nákladů na prodané zásoby. Konečný stav zásob vykázaný v rozvaze je tudíž mnohem nižší než u metody FIFO. Kvůli vyšším nákladům je nižší hrubá marže, stejně tak i základ daně (upravený VH před zdaněním), výsledná daň a výsledek hospodaření po dani.
Výsledkem aplikace metody váženého aritmetického průměru jsou hodnoty někde mezi hodnotami zjištěnými podle FIFO a LIFO, a to u všech sledovaných položek. Žádné extrémní výsledky proto při použití VAP nevznikají.
Vliv nesprávného ocenění na finanční výkazy
V podnikové praxi může docházet k situacím, kdy účetní jednotka zásoby ocení nesprávně, např. omylem aplikuje jinou oceňovací techniku, než stanovuje vnitřní směrnice či jiným způsobem dojde k nesprávnému ocenění zásob. Chybně stanovený zůstatek zásob ovlivňuje další položky rozvahy i výsledovky následujícím způsobem.
8 hrubá marže = tržby z prodeje zboží snížené o náklady prodaného zboží
26
Tabulka 7: Dopady vzniklých pochybení na výkaz zisku a ztráty
Pokud chyba způsobí: Náklady na prodané zásoby jsou: Výsledek hospodaření je:
Podhodnocení PS Podhodnoceny Nadhodnocen
Nadhodnocení PS Nadhodnoceny Podhodnocen
Podhodnocení KS Nadhodnoceny Podhodnocen
Nadhodnocení KS Podhodnoceny Nadhodnocen
Zdroj: vlastní zpracování
Závěry uvedené v tabulce vycházejí z principů vztahů mezi zůstatkem zásob na skladě, náklady na prodané zásoby a výsledkem hospodaření objasněných v předchozím příkladě. Je-li PS zásob nižší, budou při jejich prodeji nižší i náklady, a naopak výsledek hospodaření bude vyšší. Analogicky lze odvodit výsledky ostatních situací.
V případě, že pochybení není řešeno a účetní jednotka beze změny započne další účetní období, bude mít v novém období předešlá chyba úplně opačný efekt jak na náklady, tak na výsledek hospodaření. Důvodem je skutečnost, že konečný stav zásob v období pochybení se zároveň stává počátečním zůstatkem v následujícím účetním období.
Souhrnná výše nákladů na prodané zásoby a výše výsledku hospodaření za obě období je tedy správná, ale přiřazení hodnot těchto položek k jednotlivým obdobím se stává chybným. Vzhledem k tomu, že z výkazu zisku a ztráty čerpá informace řada uživatelů, kteří spoléhají na správnost vykazovaných položek, je důležité, aby k takovýmto chybám nedocházelo (Inventory errors and financial statements, c2020).
Tabulka 8: Dopady vzniklých pochybení na rozvahu
Kvůli chybě je KS: Celková aktiva jsou: Vliv na závazky: Vlastní kapitál je:
Nadhodnocen Nadhodnocena Žádný Nadhodnocen
Podhodnocen Podhodnocena Žádný Podhodnocen
Zdroj: vlastní zpracování
Vztah mezi výší konečného stavu zásob, tedy celkových aktiv a výší vlastního kapitálu je vyjádřen následovně:
vlastní kapitál = celková aktiva − závazky
V případě, že dojde k nadhodnocení aktiv, např. v důsledku nadhodnocení konečného zůstatku zásob a hodnota závazků se nezmění, bude výše vlastního kapitálu také nadhodnocena. V opačném případě platí totožná logická úvaha.
V dalším účetním období nemá pochybení na rozvahu vliv za předpokladu, že účetní jednotka přesně určí zůstatek zásob v tomto období (Inventory errors and financial statements, c2020).
27
3.2.2 Oceňovací techniky v souladu s jednotlivými úpravami účetnictví
Jak je z předchozího textu patrné, v teorii účetnictví existuje řada způsobů, jakými lze oceňovat úbytky zásob. Jednotlivé účetní předpisy ovšem většinou jasně stanovují oceňovací způsoby, jež lze v praxi používat. Postoj ČÚP, IAS 2 a ASC 330 k daným metodám shrnuje následující výklad.
Pohled ČÚP
Ustanovení § 25 odst. 4 ZoÚ jasně stanovuje, že účetní jednotky aplikují u stejných druhů zásob metodu váženého aritmetického průměru nebo FIFO a stejně tak ZoÚ zakazuje měnit během účetního období způsob oceňování. ČÚS 015 bod 3.3 také povoluje rozdělení pořizovací ceny zásob na předem stanovenou (pevnou) cenu a odchylku od skutečné ceny pořízení. Ustanovení § 49 odst. 3 Vyhlášky dodává, že v rámci jednoho analytického účtu nelze kombinovat ocenění pomocí FIFO a VAP a v případě aplikace VAP je průměr počítán alespoň jednou do měsíce. Možnost použít ocenění ve skutečných pořizovacích cenách ČÚP explicitně nezmiňují, nicméně lze odvodit, že právě tento způsob představuje esenciální řešení oceňování úbytků.
Podle české účetní legislativy není možné použít metodu LIFO. Již v úvodu této kapitoly bylo zmíněno, že přístup k oceňování závisí na regulaci účetnictví, která může být prováděna buď státem nebo profesní organizací. Vzhledem k tomu, že české účetnictví upravuje legislativa, pravděpodobnost podřízení ČÚP daňovým zájmům je vyšší, nežli u regulace účetnictví prováděné IASB či FASB. Použití techniky LIFO má v době inflace za následek nízký výsledek hospodaření, který se stává po určitých úpravách i základem daně. Výsledná daňová povinnost pro účetní jednotky by byla nižší než u metody FIFO, proto nejsou důsledky techniky LIFO v zájmu státního rozpočtu.
Pohled IAS 2
Standard hovoří o možnosti použít u nezaměnitelných zásob individuální pořizovací ceny a co se týče oceňovacích technik, povoluje stejně jako ČÚP pouze FIFO a VAP.
Stejně tak je možné použít metodu pevné ceny, v terminologii IFRS zvanou jako „metoda standardních nákladů (standard cost method)“ (IAS 2.21, 23, 25).
Zásoby, které jsou podobné povahy a pro účetní jednotku mají totožné využití musí být oceňovány stejným nákladovým vzorcem. Pokud je ovšem určitý druh zásoby podnikem využíván ve dvou odlišných provozních úsecích, lze aplikovat rozdílné oceňovací techniky. Nicméně různé zeměpisné umístění zásob či nesoulad některých daňových pravidel není dostatečným argumentem pro aplikaci rozdílných oceňovacích technik (IAS 2.25, 26).
28 Metoda LIFO je podle současného pojetí IFRS zakázaná, ale dříve ji standardy uváděly jako alternativní řešení. Mimo to IAS 2 také určoval specifické požadavky na zveřejňování informací v příloze účetní závěrky při aplikaci techniky LIFO. Jakmile ovšem došlo ke srovnávání mezinárodních účetních standardů s US GAAP, bylo tvůrcům standardů IAS/IFRS vytýkáno přílišné množství alternativních řešení v různých oblastech, včetně zásob. V důsledku této kritiky byla alternativní možnost použít metodu LIFO v roce 2003 zrušena (Hinke, 2007, str. 46).
Pohled ASC 330
Americké účetní standardy se od předchozích úprav účetnictví liší právě povolením využít pro ocenění techniku LIFO. Mimo to také povolují aplikovat individuální pořizovací cenu, FIFO a VAP s tím, že účetní jednotka by si měla zvolit takovou metodu, která za daných okolností nejlépe reflektuje výnosy období (ASC 330-10-30-9). Standard také dodává, že ačkoliv by se oceňovací metoda měla vybrat na základě individuálních podmínek, finanční výkazy poskytují užitečnější informace, pokud všechny subjekty v daném odvětví aplikují totožný způsob ocenění (ASC 330-10-30-14).
LIFO
Byť je aplikace metody LIFO spojena s řadou problémů, např. nízkým základem daně (což znamená problém spíše pro případy, kdy účetnictví reguluje stát) a většina účetních předpisů ji zakazuje, za její nepochybnou výhodu lze považovat skutečnost reálnějšího vyjádření zisku.
Při zjišťování výsledku hospodaření by měl být kladen důraz nejen na to, aby se náklady a výnosy vztahovaly ke stejnému objemu výkonů a časovému období, ale také aby vycházely se stejné úrovně ocenění. K této myšlence se právě nejvíce přibližuje metoda LIFO, která k tržbám za prodej přiřazuje nejbližší úroveň ocenění prodaných výkonů, tedy nákladů, které byly vynaloženy při jejich výrobě či pořízení (Král, 2014).
Pokud se ovšem LIFO aplikuje na dlouhodobější bázi, dochází k potřebě přeceňovat stav na skladě, který je z účetního hlediska (často nekorespondující s realitou) podhodnocen prvně přechodem na LIFO a posléze se stav skladu pouze jednorázově upravuje. A právě pro úpravy, které spočívají v přecenění zásob na vyšší úroveň, v běžných konceptech finančního účetnictví založeného na historické bázi, není dostatečná koncepční opora (Král, 2014).
Navzdory zmíněným problémům s metodou LIFO spojených se i přesto ve světě stále hojně využívá, v rámci Evropy např. v Nizozemí, Litvě a Rumunsku (Strouhal a kol., 2013, str. 94).
29 LIFO reserve
Účetní jednotky řídící se americkými standardy mají povinnost zjišťovat a následně i vykazovat tzv. LIFO reserve. LIFO reserve lze charakterizovat jako účet, či jednoduše řečeno účetní výraz, který vyjadřuje rozdíl mezi hodnotou zásob v rozvaze, zjištěnou na základě použití metody FIFO a LIFO. Společnosti, které se rozhodnou vykazovat zásoby na základě LIFO, mají povinnost uvést, o jakou částku by se vykazovaná hodnota zásob lišila v případě použití FIFO. Vzhledem k tomu, že v období růstu cen je zůstatek zásob vyšší při aplikaci FIFO, platí tento vzorec:
zůstatek zásob (FIFO) = zůstatek zásob (LIFO) + LIFO reserve
Veškeré změny na účtu a následně vykazované položce LIFO reserve jsou sledovány
investory, kterým je tak umožněno monitorovat inflaci, její dopady na hodnotu zásob a také určit případnou úsporu na dani. Výpočet této položky je obecně velmi důležitý pro
demonstraci odlišností aplikace jednotlivých metod a dále mezi nimi vytváří rovnováhu za účelem co nejkomplexnějšího přehledu o finanční situaci účetní jednotky („What is a LIFO reserve?“ c2015–2021).
V praxi firmy velmi často při přípravě finančních výkazů pracují s oběma oceňovacími technikami současně. Pro interní potřeby, tedy za účelem informování akcionářů, jež profitují z dosaženého zisku, se běžně používá metoda FIFO. Použití této techniky povede ke skutečnému či přiměřeně očekávanému zisku, kterého společnost pravděpodobně dosáhne. Naopak za účelem sestavení výkazů pro externí potřeby, zejména pro stanovení výše daňové povinnosti, je nejčastěji používáno LIFO právě z důvodu nižší daně v porovnání s FIFO („What is a LIFO reserve?“ c2015–2021).
Následující tabulka ukazuje způsob výpočtu částky daně, kterou podnik ušetří díky vykazování na základě metody LIFO. Hodnoty zásob jsou opět převzaty z tabulky 4 a 5.
Tabulka 9: LIFO reserve a daňová úspora (Kč)
Hodnota zásob v rozvaze (použití LIFO) 800 Hodnota zásob v případě použití FIFO 1 750
LIFO reserve 1 750 − 800 = 950
Daňová sazba 19 %
Úspora na dani 950 × 0,19 = 180,5
Zdroj: vlastní zpracování podle Roe, 2021
30
3.3 Ocenění k rozvahovému dni
Zásobám, které se během účetního období neprodají či nespotřebují a zůstávají tedy k rozvahovému dni v evidenci účetnictví, musí být věnována stejně velká pozornost jako v momentě jejich pořízení a vyskladnění.
První část této kapitoly pojednává o způsobu prvotního ocenění zásob, tedy o použití pořizovacích neboli historických nákladů. Tato oceňovací báze se pojí s řadou výhod, např.
se snadnou průkazností, realizovatelností a vysokou mírou eliminace průniků subjektivních vlivů do oceňování. Naopak velkou nevýhodou může být její vazba na minulost a nemožnost původní pořizovací náklady zvyšovat, nýbrž jen snižovat. Na konci účetního období je tedy konkrétně u zásob řešena otázka snižování původních pořizovacích nákladů v důsledku snížení jejich hodnoty či jiných důvodů (Strouhal a kol., 2013, str. 38).
V případě zásob může v průběhu jejich držení docházet k situacím, kdy očekávané budoucí užitky z nich plynoucí jsou nižší než jejich účetní ocenění. Nižšími budoucími užitky je myšleno snížení jejich prodejní ceny, ať už v důsledku poškození a zastarání či změnou poptávky na trhu. Proto se u zásob provádí test na snížení hodnoty na základě porovnání jejich účetní hodnoty s tzv. čistou realizovatelnou hodnotou (Strouhal a kol., 2013, str. 38 a 41).
Čistá realizovaná hodnota jednoduše řečeno vyjadřuje odhad prodejní ceny snížené o náklady na prodej, nicméně její přesná definice se v rámci jednotlivých národních účetních pravidel může nepatrně odlišovat. Jestliže je účetní ocenění vyšší než čistá realizovatelná hodnota, tak došlo ke snížení hodnoty zásob a je třeba v souladu s akruálním principem a principem opatrnosti snížit i účetní ocenění. V případě, že se obě hodnoty rovnají, v účetnictví nedochází k žádné změně a pokud naopak čistá realizovatelná hodnota převýší tu účetní, opět se díky zásadě opatrnosti v účetnictví nic nemění.
Korekce pořizovací ceny se v tomto případě provádí pomocí opravných položek, které mají za následek nižší netto hodnotu zásob i nižší výsledek hospodaření, protože se účtují do nákladů. Jestliže se v dalším účetním období užitná hodnota zásoby opět zvýší, původní snížení je zrušeno a výsledek hospodaření je zlepšen, nicméně zvýšení hodnoty nesmí za žádných okolností přesáhnout původní pořizovací (historickou cenu). I pohled na zpětné zvýšení hodnoty se mezi různými úpravami účetnictví liší (Strouhal a kol., 2013, str. 38 a 39).
3.3.1 Ocenění k rozvahovému dni v souladu s ČÚP
České účetní předpisy udávají povinnost provést u majetku a závazků nejen na konci účetního období tzv. inventarizaci, na jejímž základě může dojít ke změně celkové hodnoty
31 aktiv, tedy i zásob. Inventarizace představuje proces zjišťování skutečného stavu majetku a závazků a následného porovnání zjištěného stavu s tím v účetnictví (§ 29 odst. 1 ZoÚ).
Výsledkem inventarizace může být:
• přebytek zásob, v případě, že fyzický stav je vyšší než účetní;
• manko na zásobách, v případě, že fyzický stav je nižší než účetní;
- ztráty do normy přirozeného úbytku, - manko zaviněné,
• rozdíl mezi tržní hodnotou a účetní hodnotou zásob.
Účtování přebytku a manka se liší u zásob nakupovaných a vyráběných, konkrétní postupy účtování jsou uvedeny v ČÚS 007.
Tržní hodnota uvedená v posledním bodě vyjadřuje v podstatě již zmíněnou čistou realizovatelnou hodnotu, kterou § 26 odst. 1 ZoÚ definuje jako prodejní cenu sníženou o náklady s prodejem spojené. Jak již bylo zmíněno, pro snížení hodnoty na čistou realizovatelnou se použijí opravné položky, které jsou v rozvaze vykázány ve sloupci
„korekce“. Jejich tvorbu upravuje ČÚS 005, který povoluje opravné položky při opětném zvýšení hodnoty zásob snížit či úplně zrušit.
3.3.2 Ocenění k rozvahovému dni v souladu s IAS 2
Standard uvádí, že hodnota materiálu, který je držen pro účely zpracování ve výrobě, není snižována pod úroveň původních pořizovacích nákladů, pokud výrobky vyhotovené z daného materiálu budou prodány za stejnou, či vyšší cenu, než činí náklady pořízení.
Pokud ovšem pokles ceny materiálu způsobí, že čistá realizovatelná hodnota výrobků je nižší než účetní, hodnota materiálu musí být snížena (IAS 2.32).
Jestliže pominou okolnosti, za kterých bylo třeba snížit hodnotu zásoby nebo prokazatelně dojde ke zvýšení čisté realizovatelné hodnoty, přecenění se zruší takovým způsobem, aby byly zásoby oceněny na nižší z úrovní nákladů pořízení či revidované čisté realizovatelné hodnoty (IAS 2.33).
3.3.3 Ocenění k rozvahovému dni v souladu s ASC 330
US GAAP rozdělují zásoby pro účely jejich ocenění na konci účetního období do následujících dvou skupin:
a) zásoby oceňované FIFO a VAP, tedy jakýmkoliv jiným způsobem než LIFO a metodou maloobchodního prodeje9,
9 Metoda maloobchodního prodeje je založena na principu sledování zásob v prodejních cenách.
32 b) zásoby oceňované LIFO a metodou maloobchodního prodeje (ASC 330-35-
1 A).
První skupina zásob má být oceněna na nižší z úrovní nákladů na jejich pořízení a čisté realizovatelné hodnoty (net realisable value).
Zásoby, na něž byl aplikován způsob LIFO a metoda maloobchodního prodeje, se oceňují na nižší z úrovní nákladů na jejich pořízení a tržní hodnoty (market value). Tržní hodnota pro ocenění zásob v pojetí US GAAP znamená „cenu, za kterou by bylo možné zásobu v současnosti nahradit buď nákupem či reprodukcí a zároveň splňuje oba následující požadavky:
• tržní hodnota nepřevýší čistou realizovatelnou hodnotu a zároveň
• nebude nižší než čistá realizovatelná hodnota snížená o běžnou ziskovou marži“ (ASC 330-10-20, [přeloženo autorkou práce]).
Ať je ocenění zásoby sníženo na kteroukoliv z těchto dvou hodnot, US GAAP narozdíl od českého účetnictví a IFRS nepovoluje opětovné navýšení již snížené hodnoty.
Následující tabulka ukazuje rozdíl mezi snížením hodnoty na čistou realizovatelnou hodnotu a na tržní hodnotu.
Tabulka 10: Net realisable value vs. market value (Kč)
Situace A Situace B Situace C
Pořizovací cena 140 140 140
NRV (max.) 110 100 120
MV 100 120 90
NRV − běžná zisková marže (min.) 90 90 100
Snížení hodnoty na NRV − 30 − 40 − 20
Snížení hodnoty na MV − 40 − 40 − 40
Pozn: NRV = net realisable value (čistá realizovatelná hodnota), MV = market value (tržní hodnota) Zdroj: vlastní zpracování podle Roe, 2021
Pokud se hodnota zásoby snižuje na NRV, je NRV porovnána s pořizovací cenou a na zbylé řádky tabulky není brán ohled.
Základní princip v případě oceňování podle MV tvoří srovnání MV s NRV, jakožto maximální hodnotou a MV s NRV sníženou o běžnou ziskovou marži, jakožto minimální hodnotou. U situace A si lze všimnout, že hodnota MV se nachází mezi hraničními hodnotami, tudíž je následně porovnána s pořizovací cenou. Situace B vyjadřuje případ, kdy je MV vyšší než NRV, tudíž pro porovnání s pořizovací cenou lze použít pouze maximální hodnotu, tedy NRV. Situace C znázorňuje okamžik, kdy je MV naopak nižší
33 než minimální hodnota, tedy NRV − běžná zisková marže. Proto musí být s pořizovací cenou porovnána právě tato minimální hodnota.
