Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta mezinárodních vztah ů Hlavní specializace: Mezinárodní obchod
Vedlejší specializace: Management
Název diplomové práce:
Hospodá ř ské vztahy Č R a Rakouska s p ř ihlédnutím ke kulturním odlišnostem
Vypracovala: Lucie Landová
Vedoucí diplomové práce: Ing. Františka Müllerová
P r o h l á š e n í
Prohlašuji, že diplomovou práci na téma
" Hospodá ř ské vztahy Č R a Rakouska s p ř ihlédnutím ke kulturním odlišnostem"
jsem vypracovala samostatn ě .
Použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v p ř iloženém seznamu literatury.
V Praze dne 18.4.2007 Podpis
POD Ě KOVÁNÍ
Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí diplomové práce, Ing. Františce Müllerové,
za cenné připomínky, trpělivost a ochotu při vedení této diplomové práce. Rovněž bych chtěla poděkovat své rodině a všem ostatním, kdo mě při psaní této práce podpořili.
Obsah
ÚVOD... 1
1. OBECNÁ CHARAKTERISTIKA RAKOUSKA ... 3
1.1. Základní údaje ... 3
1.2. Členství v mezinárodních organizacích ... 4
1.3. Stručný přehled historie... 5
1.4. Vnitropolitická situace ... 7
1.4.1. Politický systém... 7
1.4.2. Současná politická situace ... 8
2. EKONOMICKÁ CHARAKTERISTIKA ZEMĚ... 10
2.1. Vývoj základních makroekonomických ukazatelů... 10
2.1.1. Hrubý domácí produkt ... 12
2.1.2. Inflace ... 12
2.1.3. Zaměstnanost a nezaměstnanost ... 13
2.1.4. Státní rozpočet a veřejný dluh... 14
2.1.5. Platební bilance ... 15
2.1.6. Daňové zatížení... 15
2.2. Sektorová struktura hospodářství... 17
2.2.1. Primární sektor ... 18
2.2.2. Sekundární sektor... 19
2.2.3. Terciální sektor ... 21
2.3. Doprava ... 22
2.4. Zahraniční obchod... 23
2.4.1. Teritoriální struktura zahraničního obchodu Rakouska ... 24
2.4.2. Komoditní struktura zahraničního obchodu Rakouska ... 25
2.4.3. Ochrana domácího trhu ... 26
2.5. Přímé zahraniční investice ... 26
2.5.1. Teritoriální struktura přímých zahraničních investic ... 27
3. HOSPODÁŘSKÉ VZTAHY ČR A RAKOUSKA... 29
3.1. Právní úprava vzájemných hospodářských vztahů... 29
3.2. Obchodní bilance ... 30
3.2.1. Vývoj do roku 2000 ... 30
3.2.2. Vývoj po roce 2000 ... 30
3.2.3. Komoditní struktura vzájemného obchodu... 32
3.2.4. Nejvýznamnější společnosti ve vzájemném obchodu... 35
3.3. Bilance služeb ... 36
3.3.1. Bilance vzájemné výměny služeb... 36
3.3.2. Struktura vzájemné výměny služeb... 37
3.4. Přímé zahraniční investice ČR - Rakousko ... 38
3.4.1. PZI Rakouska v ČR ... 38
3.4.2. PZI ČR v Rakousku ... 40
3.4.3. Očekávaný budoucí vývoj vzájemných PZI ... 41
3.5. Perspektivy vzájemných hospodářských vztahů... 41
3.5.1. Investiční klima v Rakousku ... 41
3.5.2. Přechodné období na volný pohyb pracovních sil ... 42
3.5.3. Perspektivní oblasti pro vývoz ČR ... 43
3.5.4. Podpůrné služby pro vývozce do ČR ... 45
3.6. Významné instituce v oblasti česko-rakouských vztahů... 47
3.6.1. CzechTrade – Česká agentura na podporu obchodu ... 47
3.6.2. Austrian Business Agency ... 48
3.6.3. Tschechisches Zentrum – České centrum, Czech Tourism... 48
3.6.4. Institut pro regionální spolupráci ... 49
3.7. Příklady úspěšných firem... 50
3.7.1. BIOMAC ... 50
3.7.2. Energie AG Bohemia s. r. o. ... 51
3.8. Přeshraniční spolupráce ČR - Rakousko... 53
4. KULTURNÍ SROVNÁNÍ ČR A RAKOUSKA... 54
4.1. Typické znaky rakouské kultury... 54
4.1.1. Vztahy mezi lidmi ... 54
4.1.2. Verbální a neverbální komunikace... 54
4.1.3. Jídlo a stolování... 55
4.1.4. Víra, hodnoty a normy ... 55
4.1.5. Pracovní návyky... 56
4.2. Obchodní jednání v Rakousku ... 56
4.3. České kulturní standardy... 59
4.4. Srovnání české a rakouské kultury pomocí kulturních dimenzí G. Hofstedeho... 62
4.4.1. Hofstedeho kulturní dimenze... 62
4.4.2. Srovnání ČR a Rakouska dle Hofstedeho kulturních dimenzí ... 63
ZÁVĚR ... 66
POUŽITÉ ZDROJE ... 68
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ... 71
SEZNAM TABULEK... 72
SEZNAM PŘÍLOH... 73
Úvod
Vývoj České republiky a Rakouska byl vždy velmi úzce spjat – bylo to dáno jednak geografickou blízkostí obou teritorií, jednak i po mnoho století trvajícím společným rozvojem v rámci habsburské monarchie. Období nadvlády Habsburků nebylo českým lidem přijímáno bez výhrad, přesto však spoluutvářelo další směřování českého národa a jeho mentality. V dobách Rakouska-Uherska patřily Čechy k nejrozvinutějším částem monarchie, což jistě podpořilo i celosvětovou úspěšnost Československa v období první republiky. Po 2. světové válce se vývoj obou zemí na několik desetiletí diametrálně odlišil, po událostech roku 1968 se Rakousko stalo útočištěm mnoha československých emigrantů. Zlom nastal až po roce 1989. Není od věci zmínit, že právě rakouská ekonomika se stala v tomto období jakýmsi vzorem pro transformaci českého státu. Rakousko se zdálo být cílem, kterého bude možné v našich podmínkách dosáhnout; Německo bylo považováno za příliš bohaté a vyspělé. V průběhu let ovšem Rakousko svého západního souseda předčilo a vyšplhalo se mezi nejvyspělejší země EU, snaha o dosažení stejné úrovně tedy pro Českou republiku představuje značně ambiciózní cíl.
V současné době opět stojíme s Rakouskem společně v integraci zvané Evropská unie. Ač je hlavní myšlenkou tohoto seskupení integrace v celoevropském měřítku, dochází v našich poměrech zejména k prohlubování styků s teritorii nejbližšími, sousedními. Právě díky bohaté společné historii je nyní na co navazovat. Česká mentalita je rakouské velmi blízká, obecně se s Rakušany ztotožňujeme daleko více než třeba s německým národem. Rakušané nám jsou bližší svojí povahou, tím, že tolik nelpí na čase, nejsou tak „pedantští“, bydlí v podobně velké zemi. Na druhou stranu čas od času vyvstávají mezi oběma národy i situace konfliktní, ať se již jedná o Benešovy dekrety či protesty proti jaderné elektrárně Temelín.
Všechny tyto aspekty přispívají k tomu, že vztahy mezi ČR a Rakouskem – ať již hospodářské či jakékoliv jiné – mají dlouhou tradici a jsou velmi pestré. K mohutnému rozvoji vzájemné spolupráce obou zemí dochází zejména v posledních dvou dekádách, kromě zahraničního obchodu například též při kooperaci v příhraničních oblastech.
Vzájemná spolupráce byla ještě více umocněna naším vstupem do EU. Přestože je spolupráce ČR a Rakouska na vysoké úrovni, je zde stále prostor pro četné inovace a další rozvoj vzájemné obchodní výměny. Některé oblasti zůstávají nadále nevyužité a skýtají potenciál pro budoucí spolupráci. Mnoho rakouských firem již u nás založilo své pobočky
– českých firem v Rakousku bychom však našli poskrovnu. Důkazem o nevyváženosti vzájemných obchodních vztahů je i fakt, že Rakousko je pro ČR pátým největším odbytištěm, zatímco vývoz Rakouska do ČR stojí až na osmém místě.
Rakousko je stejné – a přeci jiné. Blízkost Alp a sepětí s přírodou určily v minulosti poněkud odlišný vývoj země, což je i dnes dobře vidět v oblastech jako je třídění odpadů, využití vodní a větrné energie či dostupnost biopotravin v obchodech. V tomto ohledu máme co dohánět, v mnoha jiných oblastech je však Česká republika již dnes schopna stát se pro Rakousko plnohodnotným partnerem.
Předkládaná diplomová práce se zaměřuje na významné aspekty, které mají vliv na hospodářské vztahy ČR a Rakouska. Jejím cílem je postihnout hlavní rysy jejich vývoje a budoucích prognóz a nastínit možné oblasti, jež by bylo vhodné v budoucnu dále rozvíjet.
Práce je členěna do 4 kapitol. Po úvodním nastínění problematiky je následující kapitola věnována obecné charakteristice Rakouska, jeho historickému vývoji, současným demografickým charakteristikám a vnitropolitické situaci. Kapitola „Ekonomická charakteristika Rakouska“ popisuje zaměření rakouské ekonomiky, faktory, jež měly vliv na její vývoj, význam průmyslu, zemědělství a služeb, analyzuje hlavní makroekonomické ukazatele a jejich vývoj v posledních letech ve vztahu k ČR a také vývoj společného zahraničního obchodu.
Na tento přehled o rakouské ekonomice navazuje stěžejní kapitola zabývající se vývojem hospodářských vztahů mezi ČR a Rakouskem až do současnosti. Zvláštní důraz je věnován problematice přímých zahraničních investic obou teritorií, perspektivám vzájemné obchodní výměny, a důležitým orgánům se vztahem k česko-rakouské ekonomické spolupráci. Na závěr kapitoly jsou pojednány příklady dvou firem, jimž se úspěšně podařilo proniknout na teritorium sousední země.
Poslední kapitola se věnuje rakouským kulturním a obchodním zvyklostem, přičemž důraz je kladen zejména na srovnání s českou realitou a zdůraznění významných odlišných i shodných znaků.
V závěru jsou shrnuty hlavní myšlenky diplomové práce a její výsledky. Rovněž jsou zde uvedena doporučení pro budoucí vývoj vztahů ČR a Rakouska a klíčové oblasti, jimž by měla být v následujících letech věnována pozornost.
1. Obecná charakteristika Rakouska
1.1. Základní údaje
Rakousko (oficiální název Rakouská republika, Republik Österreich) je svou rozlohou 83 858 km2 a počtem obyvatel 8,1 milionů srovnatelné s Českou republikou. Kvůli existenci Alp je však k trvalému osídlení vhodných pouze cca 60% celkové rozlohy Rakouska.
Necelých 10% obyvatelstva je tvořeno národnostními menšinami, zejména Srby a Černohorci, Turky, obyvateli Bosny a Hercegoviny a Němci. V menší míře jsou zastoupeni též příslušníci dalších sousedních států, jež byly v minulosti součástí rakousko-uherské monarchie. Češi jsou dle statistik zastoupeni 1%, což představuje necelých 8 tisíc obyvatel.
Počet obyvatel s českým či slovenským původem však podle odhadůčiní až 1 milion1. Asi 400 000 Rakušanů žije v zahraničí, většinou v Německu. Otázka menšin je v Rakousku aktuální, problémovými skupinami jsou především Turci ve Vídni a dále Slovinci ve spolkové zemi Korutany.
Rakousko je silně nábožensky orientované, pouhých 14% obyvatel se nepřiklání k žádnému vyznání. Téměř ¾ obyvatelstva vyznávají římsko-katolickou víru. Náboženství ovlivňuje běžný život, o čemž svědčí např. časté návštěvy kostela a zákonem striktně předepsané dodržování pracovního klidu v neděli, které se týká i obchodů, a to včetně velkých nákupních center2. Rovněž většina státních svátků vychází z náboženské tradice.
Úředním jazykem v Rakousku je němčina, která se však v jednotlivých spolkových zemích často značně odlišuje od své spisovné podoby3. Obyvatelé hovoří různými dialekty, jež byly ovlivněny přistěhovalci a také sousedními zeměmi. Vídeňský dialekt byl významně ovlivněn slovanskými jazyky, ve Vorarlbersku má patrný vliv švýcarská němčina, v Tyrolsku italština.
Rakousko hraničí s 8 zeměmi: Českou a Slovenskou republikou, Maďarskem, Slovinskem, Itálií, Švýcarskem, Lichtenštejnskem a Německem, s nímž má nejdelší společnou hranici.
1 O tom svědčí četnost výskytu příjmení s jasněčeským původem – Prochazka, Nowotny, Praschak atd.
2 V současné době probíhá v Rakousku debata o uvolnění tohoto pravidla, četné analýzy dokládají únik příjmů obchodníků, obchody by však měly být otevřeny na principu dobrovolnosti a jejich zaměstnanci by neměli být k práci v neděli nuceni.
3 Rakušané sami říkají, že hovoří „österreichisch“, tedy „rakouštinou“.
Spolková republika Rakousko je tvořena 9 spolkovými zeměmi:
Spolková země Český překlad Hlavní město
Wien Vídeň Wien
Niederösterreich Horní Rakousko St. Pölten Oberösterreich Dolní Rakousko Linz
Burgenland Burgenland Eisenstadt
Kärnten Korutany Klagenfurt
Steiermark Štýrsko Graz
Tirol Tyrolsko Innsbruck
Salzburg Solnohradsko Salzburg
Vorarlberg Vorarlbersko Bregenz
Hlavní město Vídeň je se svými 1,615 miliony obyvatel největším městem Rakouska.
Vídeň je významným centrem politiky, historie, kultury, školství, dopravy a obchodu, sídlem mezinárodních firem i organizací. Dalšími významnými městy jsou hlavní města jednotlivých spolkových republik, v jejichž okolí je koncentrováno obyvatelstvo, pracovní příležitosti i hlavní subjekty hospodářství.
Rakousko je z 63% tvořeno Alpami, což do značné míry ovlivnilo podobu hospodářství.
Průmysl je soustředěn do větších měst, zemědělství je intenzivní, v alpských oblastech převládá chov dobytka, tzv. Almwirtschaft (viz Kap. 2.2.1.1.). Rakousko je typické též množstvím vinohradů a díky četným lesům zde hraje důležitou roli dřevařský průmysl.
K říční dopravě je využívána řeka Dunaj. Velký význam pro ekonomiku má též cestovní ruch, zejména v alpských oblastech a v okolí jezerních plošin. [46]
1.2. Č lenství v mezinárodních organizacích
Rakousko je členem mnoha mezinárodních organizací a regionálních uskupení. Největší význam má bezpochyby členství v EU (od 1.1.1995, předtím od roku 1959 členem EFTA) a Evropské hospodářské a měnové unii (od 1.1.1999). V návaznosti na tato členství přijalo Rakousko k 1.3.2002 jako jedinou platnou peněžní jednotku euro, současně zanikla původní měna schilling. Od 27.10.1997 je Rakousko členem Schengenské dohody.
Od roku 1955 je Rakousko členem OSN a jejích přidružených organizací. Vídeň se v roce 1979 stala vedle New Yorku a Ženevě třetím ze sídel OSN. Ve Vídni sídlí od roku 1957 též IAAE (Mezinárodní agentura pro atomovou energii).
V neposlední řadě je Rakousko členem Rady Evropy (od 1956), OBSE (Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě), OECD (Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj), WTO (Světová obchodní organizace), Mezinárodního měnového fondu a Skupiny světové banky.
Rakousko jako neutrální stát není členem NATO (Severoatlantická aliance), v roce 1995 se však připojilo k programu Partnership for Peace (Partnerství pro mír), který umožňuje nečlenským zemím spolupracovat s NATO. [46]
1.3. Stru č ný p ř ehled historie
Území dnešního Rakousko bylo osídleno již odedávna, po období střídání nájezdních kmenů dobyli území na počátku našeho letopočtu Římané a přinesli sem svou vyspělou kulturu a později i křesťanskou víru. Tehdejší římský tábor Vindobona se nacházel přibližně v místech dnešního historického centra Vídně.
Na sklonku prvního tisíciletí připadlo území na 300 let rodu Babenbergů, za jejich vlády se Vídeň stala centrem regionu, rovněž se poprvé objevuje název území „Ostarrichi“, z nějž se později vyvinulo dnešní „Österreich“.
Vláda dynastie Habsburků trvala od roku 1282 až do konce 1. světové války, tedy více než 600 let. Habsburkové dokázali sňatkovou politikou rozšířit svůj vliv po celé Evropě, do jejich moci se v 16. století dostaly též Čechy a Maďarsko. Třicetiletá válka habsburskou expanzi na nějaký čas zbrzdila. Koncem 17. století získalo Rakousko část tehdejších tureckých balkánských zemí, a to díky Princi Evženu Savojskému, jemuž se podařilo porazit Turky, kteří obléhali Vídeň.
V letech 1740 až 1780 vládla zemi Marie Terezie, jež se stala jednou z nejvýznamnějších ženských postav světové historie. Za její vlády došlo ke sjednocení všech habsburských držav v jediný centrálně řízený stát, k obnově financí, průmyslu a obchodu, bylo zrušeno mučení a zavedena povinná školní docházka. V reformách pokračoval syn Josef II., který nechal zrušit nevolnictví, zajistil náboženskou svobodu i pro nekatolíky tzv. tolerančním patentem a nechal zrušit všechny kláštery, které se nezabývaly společensky prospěšnou činností.
Napoleonské války na počátku 19. století představovaly vážné ohrožení pro rakouský absolutismus, po porážce Napoleona v bitvě u Lipska roku 1813 byly v Evropě zpět nastoleny staré vztahy. Následující mírové období utvořilo vhodné podmínky pro rozvoj
průmyslu, železnice, techniky a hospodářství. Revoluční rok 1848 přinesl konec Metternichova absolutismu, byla zrušena robota a na trůn nastoupil císař František Josef I.
Roku 1867 se stalo Maďarsko druhým právoplatným členem multinárodnostního císařství a vznikla tak císařská a královská monarchie Rakousko-Uhersko. To vyvolalo u ostatních národů nespokojenost, zejména u Čechů a Srbů, neboť jejich práva a požadavky zůstaly nesplněny, a vedlo později k rozpadu monarchie.
Koncem 19. století vznikl mezi Rakouskem, Německem a Itálií tzv. Trojspolek, jeho protiváhou se na začátku 20. století stala Trojdohoda mezi Anglií, Francií a Ruskem. Oba tyto mocenské bloky měli zájem rozšířit svá teritoria, konflikt vyústil v roce 1914 v 1. světovou válku. Podnětem k jejímu vypuknutí se stala vražda rakouského následníka trůnu Františka Ferdinanda d’Este v Sarajevu.
Válka trvající 4 roky skončila kapitulací Rakouska a rozpadem monarchie na jednotlivé státy. Dne 12.11.1918 byla vyhlášena Rakouská republika. Poválečná léta byla pro Rakousko obtížná, neboť země ztratila svá odbytiště i zdroje pro výrobu a trpěla kritickým nedostatkem potravin, průmyslových výrobků a vysokou inflací.
20. a 30. léta byla charakterizována množstvím lidových povstání a vznikem fašistických stran, jež usilovaly o připojení Rakouska k německé Třetí říši. K tzv. „Anschlussu“ došlo 12.3.1938, součástí Německa zůstalo Rakousko po celou dobu 2. světové války.
Po válce byla země v troskách, tempo poválečné obnovy bylo urychleno díky investicím, jež umožnil Marshallův plán. Rakousko bylo rozděleno do 4 okupačních zón, které vítězná spojenecká vojska USA, Anglie, Francie a Ruska spravovala až do roku 1955, kdy byla podpisem Státní smlouvy obnovena suverenita země. 26.10.1955 byl podepsán Ústavní zákon o neutralitě Rakouska.
V 2. polovině 20. století se Rakousko vyvíjelo v demokratický stát s vysokou životní úrovní, orientovalo se především na státy západní Evropy. Po roce 1989 se Rakousko otevřelo i zemím z regionu střední a východní Evropy, stalo se součástí Evropského hospodářského prostoru, významný mezník představoval vstup do EU v roce 1995. Nyní se Rakousko řadí mezi nejvyspělejší státy světa a je významným centrem kultury, politiky i mezinárodních organizací a proslulou turistickou destinací. [6]
1.4. Vnitropolitická situace
1.4.1. Politický systém
Spolková republika Rakousko je parlamentní demokracií. Právní základ tvoří spolková ústava, státní smlouva z roku 1955 a zákon o neutralitě z téhož roku. Spolková ústava vychází z ústavy z roku 1920, naposledy byla měněna v roce 1998. Ústava stojí na principech republiky, demokracie, spolkového a právního státu a principu oddělení zákonodárné, výkonné a soudní moci.
Hlavou státu a jeho nejvyšším reprezentantem je spolkový prezident, od roku 2004 je jím Heinz Fischer. Prezident je volen lidem přímo na období 6 let, opětovné zvolení je možné pouze jednou. Prezident zastupuje zemi navenek a svolává schůze Národní rady. Jmenuje spolkového kancléře a na jeho návrh i ostatní členy vlády, má právo Národní radu rozpustit. Uzavírá státní smlouvy, do jeho rukou skládají slavnostní slib zemští hejtmané, kteří stojí v čele zemských vlád jednotlivých spolkových zemí. Prezident je právně odpovědný za porušení ústavy. Je nejvyšším velitelem spolkové armády. Může být sesazen na základě referenda.
Rakouský parlament má 2 komory: Národní a Spolkovou radu, obě jsou zákonodárným orgánem. Národní rada schvaluje spolkové zákony, může zbavit úřadu vládu nebo její jednotlivé členy. Národní rada je volena na základě poměrného systému na 4 roky, má 183 poslanců.
Téměř všechny zákony odsouhlasené Národní radou musí být ještě předloženy Spolkové radě. Ta může proti nim vznést námitku, která má ale pouze odkladný účinek. Spolková rada má nyní 64 členů. Jednotlivé spolkové země jsou zastoupeny v poměru dle počtu obyvatel. Poslanci Spolkové rady jsou vysíláni zemskými sněmy jednotlivých spolkových zemí.
Aktivní volební právo mají všichni rakouští občané, kteří v den voleb dovršili 19 let, od roku 1990 se mohou voleb účastnit i Rakušané žijící v zahraničí. Pasivní volební právo mají občané starší 21 let.
V čele spolkové vlády stojí spolkový kancléř, který je jmenován prezidentem na 6 let a má v rukou fakticky veškerou výkonnou moc. Kancléř je zpravidla zástupce nejsilnější politické strany. Vláda předkládá návrhy zákonů k projednání parlamentu, rozhodnutí musí být činěna jednomyslně. [6]
1.4.2. Sou č asná politická situace
Nejvýznamnějšími politickými stranami jsou v současnosti:
- Österreichische Volkspartei (ÖVP) – Rakouská lidová strana
- Sozialdemokratische Partei Österreichs (SPÖ) – Sociálně demokratická strana Rakouska
- Freiheitliche Partei Österreichs (FPÖ) – Svobodná strana Rakouska
- Bündnis Zukunft Österreich (BZÖ) – Spojenectví pro budoucnost Rakouska - Die Grünen – Strana zelených
- Liberales Forum – Liberální forum
Od roku 1945 se u moci pravidelně střídají 2 nejsilnější strany – ÖVP a SPÖ. Po volbách v roce 1999 došlo k utvoření koalice ÖVP a FPÖ. V roce 2002 byly v důsledku vládní krize vyhlášeny předčasné volby, jejichž výsledkem byla opět koalice ÖVP a FPÖ, která trvala až do dalších voleb v říjnu 2006. Kvůli politice zaměřené proti národnostním menšinám, již prosazoval předseda FPÖ Jörga Haidera, bylo Rakousko vystaveno kritice a sankcím ze strany EU. Na jaře roku 2005 v důsledku vnitřních sporů FPÖ založil Haider vlastní stranu BZÖ, do níž přešlo dosavadní vedení FPÖ včetně ministrů. Tehdejší kancléř Schüssel (ÖVP) se rozhodl pokračovat ve vládní koalici s nově utvořenou BZÖ, přestože tato strana neměla oficiálně mandát od voličstva.
Následující volby se konaly 1.10.2006. Šance obou hlavních kandidátů, ÖVP a SPÖ, byly velmi vyrovnané. Podle průzkumů veřejného mínění měla větší podporu voličů ÖVP, pozice SPÖ byla otřesena aférou odborářské banky BAWAG. Předvolební kampaň ÖVP byla pozitivně laděna a vyzdvihovala příznivou hospodářskou situaci Rakouska, vysokou kvalitu života a vůdčí schopnosti kancléře Schüssela, SPÖ se ve své kampani naopak zaměřila na společenské vrstvy, kterým hospodářský růst a blahobyt unikaly. [46]
Vítěznou stranou se překvapivě stala SPÖ, rozdíl mezi SPÖ a ÖVP však činil pouhé 1 procento (viz Tab. 1). Volební výsledek neumožnil sestavit většinovou vládu z jedné velké a jedné malé strany, rovněž vznik trojkoalice byl znemožněn. Patová situace trvala až do 11.1.2007, kdy se vlády oficiálně ujala tzv. velká koalice složená z obou největších stran SPÖ a ÖVP. Vzniku této koalice předcházela obtížná a zdlouhavá vyjednávání.
Kancléřem se stal předseda SPÖ Alfred Gusenbauer, vláda má celkem 20 členů4, obě vládní strany jsou v ní zastoupeny rovnoměrně. [32]
Tab. 1 - Výsledky parlamentních voleb
2006: volební účast 74,2% 2002: volební účast 84%
Politická strana Výsledek Počet mandátů Výsledek Počet mandátů
SPÖ 35,30% 68 36,90% 69
ÖVP 34,30% 66 42,30% 79
Zelení 11,05% 21 9% 17
FPÖ 11,04% 21 10,20% 18
BZÖ 4,10% 7 - -
Zdroj: [46], str. 13
4 Vicekancléř Molterer zastává rovněž funkci ministra financí, celkově je tedy ve vládě 21 funkcí.
2. Ekonomická charakteristika zem ě
2.1. Vývoj základních makroekonomických ukazatel ů
Tab. 2 - Rakousko – makroekonomické ukazatele 2000-2008
2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006* 2007* 2008*
HDP nom.
(mld. EUR) 210,39 215,59 221,01 226,97 235,82 245,10 256,02 267,20 277,77 Reálný růst HDP
(%, stálé ceny
1995) 3,4 0,8 0,9 1,1 2,4 2,0 3,2 2,7 2,3
HDP na obyv.
(tis. EUR) 26,3 26,8 27,3 27,9 28,9 29,8 31,6 33 34,3
Míra inflace (%) 2,3 2,7 1,8 1,3 2,1 2,3 1,4 1,6 1,7
Míra
nezaměstnanosti (%, rakouská
metodika) 5,8 6,1 6,9 7,0 7,1 7,3 6,8 6,5 6,4
Míra
nezaměstnanosti (%, metodika
Eurostat5) 3,6 3,6 4,2 4,3 4,8 5,2 4,9 4,6 4,5
Soukromá
spotřeba 3,9 1,0 0,1 1,3 1,9 1,7 1,9 2,1 2,0
Hrubé investice 6,5 -1,5 -6,0 5,9 0,6 0,3 5,4 4,9 3,4
- do vybavení 12,5 1,9 -7,9 6,8 -0,7 0,1 5,5 6,5 4,5
- stavební 2,1 -4,2 -4,5 5,1 1,6 0,4 5,0 3,7 2,5
Reálný růst zpracovatelského
průmyslu 6,5 2,0 0,4 0,1 2,3 2,6 6,8 5,0 3,0
* prognóza Zdroje: [34], [33]
Tabulka ukazuje vývoj nejvýznamnějších makroekonomických ukazatelů v období 2000 - 2005, zahrnuty jsou i odhady a prognózy na roky 2006, 2007 a 2008.
Rok 2000 byl s poměrně nízkou mírou nezaměstnanosti a vysokou hodnotou růstu HDP posledním rokem konjunktury v rámci předchozího hospodářského cyklu. V následujícím roce růst HDP v důsledku vnějších šoků prudce zpomalil, jeho dynamika se obnovovala pozvolna. Po rozšíření EU o 10 nových členských států v roce 2004 se mimořádně zvýšil rakouský export a průmyslová výroba, což bylo příčinou nadprůměrného tempa růstu HDP v tomto roce. V následujícím roce se růst HDP opět snížil, v roce 2006 však díky oživení v zemích důležitých obchodních partnerů Rakouska6 rakouský export opět zrychlil růst
5 Vysvětlení rozdílu metodiky Rakouska a Eurostatu při výpočtu míry nezaměstnanosti viz Kap. 2.1.3.
6 Zejména Německa.
HDP, podle odhadů až na 3,1%. Zároveň poprvé po 6 letech klesla míra nezaměstnanosti7. Míra inflace vykazovala v průběhu sledovaného období klesající trend, nárůst patrný v letech 2004 a 2005 byl způsoben prudkým zdražením ropy.
Prognózy označily rok 2006 za nejúspěšnější rok rakouské ekonomiky od roku 2000, i pro následující 2 roky se předpokládá příznivý vývoj všech makroekonomických ukazatelů. Rakousko v roce 2006 profitovalo díky konjunkturnímu rozmachu v Evropě. V důsledku zvýšené zahraniční poptávky vzrostl rakouský export i průmyslová výroba. Potřeba nových kapacit vyvolala oživení investic a tvorbu nových pracovních míst, což přispělo ke snížení míry nezaměstnanosti. Stabilní ceny ropy působily na pokles inflace, reálné příjmy domácností tak rostly a došlo k oživení spotřebitelské poptávky. V důsledku vyšší spotřebitelské a investiční poptávky vzrostl import, takže navzdory zrychlení exportu se očekává přínos čistého exportu v růstu HDP v porovnání s rokem 2005 zhruba stejný.
Také v roce 2007 bude domácí poptávka posilovat hospodářský růst, v důsledku vnějších faktorů však bude menší než v roce 2006. Oslabení růstu by mělo pokračovat i v roce 2008, přesto by mělo růst rakouské hospodářství větším tempem, než bude průměr EU.
Hospodářský vývoj v roce 2008 bude záviset rovněž na hospodářské politice nové rakouské vlády. [52]
7 Na míře nezaměstnanosti se příznivě podepsalo i nebývale teplé počasí na konci roku 2006, které umožnilo práci i v sezónních odvětvích, jako např. stavebnictví.
2.1.1. Hrubý domácí produkt
Hodnoty reálného růstu HDP Rakouska dlouhodobě oscilují kolem průměru EU.
S celkovou nominální hodnotou HDP za rok 2005 245,1 mld. EUR se Rakousko na celkovém HDP EU podílí 2,2%8. Údaj o HDP na obyvatele v běžných cenách řadí Rakousko na 10. místo, v paritě kupních sil je však po Lucembursku, Irsku a Nizozemsku čtvrtou nejlepší zemí v rámci EU. [30]
Po vysoké hodnotě reálného růstu HDP v roce 2000 ve výši 3,4% následoval propad, který byl opět obnoven až v roce 2004, kdy růst vykázal hodnotu 2,4%. Obdobný vývoj byl zaznamenán i v ostatních zemích eurozóny. Hlavním impulsem pro růst HDP Rakouska byla zahraniční poptávka. Příznivý vývoj pokračoval v roce 2006, kdy růst dosáhl podle odhadů 3,1%. Pro další roky jsou rovněž očekávány vysoké hodnoty růstu, pro rok 2007 2,7%, pro rok 2008 2,3%.
Největší podíl na HDP dlouhodobě vykazuje zpracovatelský průmysl, dále lze jmenovat realitní a tržní služby, finanční sektor, energetika a stavebnictví. K odvětvím se zanedbatelným významem patří zemědělství a těžba nerostných surovin. [34]
2.1.2. Inflace
Míra inflace se v Rakousku pohybuje pod unijním průměrem. Ve srovnání všech členských zemí Rakousko zaujímá 4. místo9. [46]
V letech 2000 a 2001 vzrostla kvůli vysokým cenám energie na 2,3% a 2,7%, poté její hodnota opět klesala. V letech 2004 a 2005 došlo opět k nárůstu inflace na 2,1% a 2,3%.
Hlavní příčinou byl růst cen ropy, který zdražil ceny elektřiny a pohonných hmot, růst cen bydlení a zvýšení tabákové daně. Bydlení a doprava jsou přitom položky s velkou váhou ve spotřebním koši. Ceny výrobců byly růstem cen energií ovlivněny ještě významněji10. Výrazně rostly též ceny alkoholu, zdravotnických a sociálních služeb, vzdělávání. Zlevnění bylo zaznamenáno u telekomunikačních služeb a zboží dlouhodobé spotřeby, zejména domácí elektroniky. Za rok 2006 je očekávána míra inflace 1,4%, v následujících 2 letech má mírně stoupnout na 1,6-1,7%. [52]
8 HDP ČR činilo v roce 2005 99,7 mld. EUR, tedy asi 40% rakouského HDP.
9 Po Švédsku, Finsku a Německu.
10 Průměrný inflační index cen výrobcůčinil 3,2%.
2.1.3. Zam ě stnanost a nezam ě stnanost
Rakousko má dlouhodobě nejnižší hodnoty nezaměstnanosti v rámci EU. Zatímco unijní průměr činil v posledních letech 8,5-9%, dosahovalo Rakousko dle metodiky Eurostatu 4,2-5% míru nezaměstnanosti.
Při měření nezaměstnanosti je důležité rozlišovat použitou metodiku. Eurostat vztahuje počet nezaměstnaných i k osobám samostatně výdělečně činným, zatímco rakouská národní evidence osoby samostatně výdělečně činné nezahrnuje. Míra nezaměstnanosti je proto dle rakouské metodiky vždy vyšší11.
V posledních letech míra nezaměstnanosti pomalu rostla, a to i přes skutečnost, že se zvyšoval počet pracovních míst v důsledku hospodářského růstu. Zatímco v roce 2000 činila nezaměstnanost dle metodiky Eurostatu 3,6%, bylo to v roce 2005 již 5,2%. Příčinou převisu nabídky nových pracovních sil byl příliv cizinců a rostoucí podíl ekonomicky aktivního obyvatelstva12. [46]
V roce 2006 se poprvé projevil klesající trend nezaměstnanosti, prognózy očekávají hodnotu 4,9%. Do budoucna je v důsledku pokračující konjunktury očekáván pokračující pokles nezaměstnanosti. [52]
Dle regionů je nejvyšší podíl nezaměstnaných ve Vídni (9,7%), což je v porovnání s ČR poněkud nestandardní situace – v hlavním městě Praze je nezaměstnanost v celorepublikovém srovnání dlouhodobě nejnižší a pohybuje se kolem 3%. Vysoká nezaměstnanost je rovněž v Burgenlandsku (9,0%) a Korutanech (8,2%). Nejnižší míra nezaměstnanosti je ve spolkových zemích Tyrolsko (5,8%), Salcbursko (5,1%) a Horní Rakousko (4,7%).
11 Pro rok 2005 činí 7,3%, pro rok 2006 6,8%.
12 Mezi ekonomicky aktivního obyvatelstva jsou zařazováni zaměstnaní a nezaměstnaní ve věku 15 – 64 let.
V Rakousku v roce 2005 meziročně vzrostl podíl ekonomicky aktivního obyvatelstva na celkovém počtu obyvatel z 66,7 na 67,3%.
2.1.4. Státní rozpo č et a ve ř ejný dluh
Tab. 3 - Rakousko – státní rozpočet a veřejný dluh 2001 - 2006
Rok/agregát Výdaje (mil. EUR)
Příjmy (mil. EUR)
Saldo státního rozpočtu (mil.
EUR)
% HDP
Veřejný dluh v % HDP
2001 60 409 58 994 - 1 415 - 0,7 66,3
2002 61 818 59 428 - 2 390 - 1,1 66,0
2003 61 387 57 842 - 3 497 - 1,5 64,4
2004 64 977 60 347 - 4 630 - 2,0 63,6
2005 65 989 61 441 - 4 548 - 1,9 62,9
2006 66 172 60 360 -5 812 -2,3 62,3
Zdroj: [37], [30]
Při předkládání rozpočtu pro rok 2005 měla vláda stanoveny cíle dosáhnout vyrovnaného rozpočtu v období konjunktury, snížit daňovou kvótu na 40 % HDP do roku 2010, což by mělo Rakousko zatraktivnit jako hospodářské místo, a zvýšit růst a zaměstnanost v důsledku strukturálních reforem a investic. Očekávalo se dále snížení příjmů v důsledku přijetí daňové reformy.
Nakonec skutečné výdaje i příjmy za rok 2005 převýšily očekávané hodnoty, v důsledku čehož činil skutečný deficit 4 548 mil. EUR namísto očekávaných 5 251 mil. EUR. Poprvé po mnoha letech tak došlo ke snížení deficitu státního rozpočtu. V roce 2006 deficit státního rozpočtu opět vzrostl na 2,3% HDP, tato hodnota však vyhovuje maastrichtskému požadavku na deficit státního rozpočtu v maximální výši 3% HDP.
Veřejný dluh Rakouska přesahuje mírně požadovanou hodnotou maastrichtského kritéria 60% HDP. Rakouské hodnoty odpovídají přibližně průměru EU, který činil v roce 2006 62,5%. V následujících letech je očekáván spíše pokles deficitu veřejného dluhu. [37]
2.1.5. Platební bilance
Tab. 4 - Rakousko – vývoj platební bilance 2001 – 2005 (mil. EUR)
Titul/rok 2001 2002 2003 2004 2005
Saldo běžného účtu PB celkem - 4 132 + 747 - 478 1.076 3.242 Saldo bilance zboží - 1 403 +3 765 + 967 + 2 498 + 2.327 Saldo bilance služeb + 2 064 + 617 + 1 647 + 1 898 + 4.142
Kapitálová bilance (saldo) + 4 183 - 3 449 - 496 –568 –738
PZI + 3 108 - 5 791 + 7 –3.552 –787
Portfoliové investice + 6 333 - 4 347 + 4 032 –1.068 –10.926
Majetkové převody (saldo) - 592 - 385 + 13 - 275 - 189
Zdroj: [31]
Tab. 4 ukazuje vývoj rakouské platební bilance od roku 2001. Saldo bilance zboží je dle statistiky Rakouské národní banky od roku 2002 aktivní, což je zřejmě důsledkem proexportní politiky vlády13. Již zmiňovaným (viz Kap. 2.2.3.2) významným faktorem, který stabilizuje platební bilanci, je dlouhodobě aktivní bilance cestovního ruchu14. V roce 2005 docílilo Rakousko poměrně vyrovnané bilance mezi aktivními a pasivními přímými investicemi při jejich značné hodnotě. Negativně ovlivnily bilanci portfoliové investice, zejména v důsledku masivního nárůstu investic do zahraničních cenných papírů.
2.1.6. Da ň ové zatížení
Významná změna ve zdanění rakouských podnikatelských subjektů nastala po provedení daňové reformy, která vstoupila v platnost 1.1.2005. Tato reforma je označována jako nejvýznamnější daňová reforma od doby vzniku 2. rakouské republiky. Hlavními principy této reformy bylo:
- snížení daně z příjmu právnických osob ze 34 na 25%;
- zavedení tzv. skupinového zdanění (Gruppenbesteuerung) – doposud mohly být zúčtovány zisky a ztráty uvnitř jedné podnikatelské skupiny (tvořené mateřskou a dceřinými společnostmi) pouze, pokud zde existoval tzv. organizační princip (finanční, hospodářské a organizační propojení); od roku 2005 stačí pro skupinové zdanění pouze finanční propojení v rámci skupiny;
13 Dle celní statistiky obchodní výměny zboží však převažuje hodnota dovozu nad hodnotou vývozu a saldo obchodní bilance dle Statistik Austria je tak pasivní – viz Kap. 2.4.
14 V Tab. 4 zahrnuto v bilanci služeb.
- zavedení nových sazeb daně z příjmu fyzických osob; od roku 2005 platí místo systému hraničních daňových sazeb jednoduchý a transparentní progresivní průměrný tarif (viz Tab. 5).
Tab. 5 – Přehled sazeb daně z příjmu fyzických osob platných od 1.1.2005 Výše příjmu za rok v EUR Daňový tarif v %
do 10.000 včetně 0,0
do 25.000 včetně 23,0
do 51.000 včetně 33,5
nad 51.000 50,0
Zdroj: [46], str. 38
Snížením korporátní daně se Rakousko zařadilo mezi státy EU s nízkými daňovými sazbami pro podnikatele15. Díky možnosti skupinového zdanění je pro mezinárodní koncerny, ale i pro menší zahraniční podnikatele výhodnější přenést své aktivity do rakouských dceřiných firem. Daň z příjmu fyzických osob je přehlednější, nejvyšší možná sazba 50% je však na evropské poměry dosti vysoká16. Podrobněji k tématu daňové reformy viz [37].
15 V EU15 nabízí výhodnější daňovou sazbu již jen Irsko, a sice 12,5%.
16 Vyšší sazbu mají již jen severské země (Finsko, Švédsko a Dánsko) a Nizozemsko.
2.2. Sektorová struktura hospodá ř ství
Rakousko má stejně jako ostatní vyspělé země moderní postindustriální strukturu hospodářství SIA17 s převažujícím sektorem služeb. Zvláštností je poměrně vysoký podíl sekundárního sektoru (průmysl a stavebnictví), který se na hrubé přidané hodnotě podílí celkem 30,7%. Průmyslová výroba navíc vykazuje vysoký průměrný růst, takže je tento podíl dlouhodobě konstantní.
Tab. 6 - Rakousko – sektorová struktura hospodářství v roce 2005
Hrubá přidaná hodnota
(běžné ceny, mld. EUR)
Podíl na hrubé přidané hodnotě
(%)
Podíl na zaměstnanosti
(%)
Primární sektor 3,40 1,5 0,9
Sekundární sektor 67,68 30,7 27,3
- z toho: průmysl 51,05 23,1 19,7
stavebnictví 16,63 7,6 7,6
Terciární sektor 149,60 67,8 71,8
Celkem18 220,68 100,0 100,0
Zdroje: [30], [34]
Jednotlivé sektory hospodářství jsou teritoriálně nerovnoměrně rozmístěny, což je způsobeno zejména krajinnou různorodostí Rakouska. Západ země je tvořen Alpami, kde jsou osídlení a ekonomická činnost možné pouze v údolích. V této oblasti dominuje cestovní ruch a díky rozsáhlých lesům též dřevařský průmysl. Většina průmyslu a zemědělství je umístěna v severní a východní části země. Průmysl je většinou koncentrován do velkých městech a jejich okolí, zemědělství převažuje ve spolkové zemi Dolní Rakousko a na východě Rakouska. Důležitým faktorem je také přítomnost řeky Dunaj, která je nejen nositelem vodní energie, ale rovněž umožnila spojení Rakouska s Černým mořem. [46]
Pro Rakousko jsou typické velké rozdíly mezi centry a periferiemi. Monopolní postavení zaujímá Vídeň, která má 20% veškerého obyvatelstva a produkuje 27% HDP. Pokud bychom zahrnuli i okolí Vídně, činí hodnoty 42,5% obyvatelstva a 45% HDP. V okolí velkých měst je koncentrována většina obyvatelstva i firem, nalezneme zde i nejvyšší hodnoty HDP na obyvatele. Nejvýznamnější centra leží na jihovýchodní ose Klagenfurt - Graz – Wien a severozápadní ose Linz – Salzburg – Intal – Vorarlberg. Díky turistice vykazuje vysoké hodnoty HDP na obyvatele i alpská oblast. Periferie jsou naopak oblasti
17 SIA = Service, Industry, Agriculture, neboli služby, průmysl, zemědělství.
18 Rozdíl mezi hrubou přidanou hodnotou a HDP činí položka daně z výroby minus subvence zboží.
nerozvinuté, s nedostatkem pracovních příležitostí a špatnou dostupností služeb. Nejnižší hodnoty HDP na obyvatele vykazuje jihovýchodní část Štýrska, Burgenlandsko a části Horního a Dolního Rakouska ležící u hranic s ČR. [48]
2.2.1. Primární sektor
Do primárního sektoru řadí rakouské statistiky zemědělství, lesnictví a rybolov, který však má pouze okrajový význam. Podíl primárního sektoru na celkové zaměstnanosti se v uplynulém období snižoval, nyní činí pouhých 0,9%.
2.2.1.1. Zemědělství
V roce 2005 hodnota zemědělské produkce meziročně o 7 % poklesla, což bylo způsobeno především změnami v účtování podpor19. Převažující část hrubé přidané hodnoty zemědělství vytváří rostlinná a živočišná výroba, zbytek hodnoty tvoří zemědělské služby a nezemědělská vedlejší činnost. Hodnota rostlinné výroby meziročně o 17% klesla, zejména v důsledku odbourání většiny přímých plateb, nižšího objemu výroby a klesajících tržních cen. Živočišná výroba meziročně o 2% vzrostla. Příčinami byl růst cen v oblasti chovu prasat a produkce mléka.
V Rakousku i nadále převažuje hospodaření na malých farmách20. Projevuje se trend poklesu počtu zemědělských a lesnických provozů, přičemž pozvolna roste velikost provozních jednotek. Více než polovina provozů vykonává zemědělskou činnost jen jako vedlejší. Téměř 40% provozů se nachází v horských oblastech, kde převažuje tzv. Almwirtschaft21. Rakouské zemědělství klade velký důraz na ekologičnost a propagaci domácích regionálních výrobků. [46]
19 V roce 2005 Rakousko implementovalo systém jednotných plateb přímo na farmu, jenž vychází z reformy Společné zemědělské politiky EU z roku 2003.
20 60% provozů obhospodařuje méně než 20 ha plochy, pouze 4% obhospodařují plochu větší než 100 ha.
21 Almwirtschaft neboli chov dobytka v teplém období v nadmořských výškách kolem 1000 - 2000 m n. m.
představuje jedinou možnou formu zemědělství v horských oblastech. V Evropě se vyskytuje zejména v oblasti Alp a Pyrenejí.
2.2.2. Sekundární sektor
Sekundární sektor je tvořen těžebním, zpracovatelským, energetickým průmyslem a stavebnictvím, jež bývá vykazováno odděleně. Na zaměstnanosti se podílí 27,3%, převažující je zaměstnanost v oblasti zpracovatelského průmyslu s hodnotou 18,4%. Podíl těžby, zpracovatelského a energetického průmyslu na hrubé přidané hodnotě činí 23,1%, což je lehce nad průměrem současné EU22.
2.2.2.1. Zpracovatelský průmysl
Na zaměstnanosti i přidané hodnotě výrobního sektoru se nadprůměrnou měrou podílí malé firmy živnostenského charakteru. Členění průmyslu v Rakousku se liší od mezinárodních standardů. Pro větší podniky je používán pojem „průmysl“ („Industrie“), menší provozy a OSVČ jsou označovány jako „řemesla“ („Gewerbe“)23. Obě skupiny výrobců jsou souhrnně označovány jako „zpracovatelský průmysl“
(„Sachgütererzeugung“).
Zpracovatelský průmysl tvoří 28 000 firem a 590 000 zaměstnanců. Drtivá většina zaměstnanců pracuje pouze v 6 600 z těchto firem. Podíl zpracovatelského průmyslu na hrubé přidané hodnotě činí 20,2%. Průmysl je koncentrován v okolí Vídně a v městských aglomeracích měst Linec, Štýrský Hradec, Steyr, Wels, Salzburg, méně již na západě ve městech Innsbruck, Bregenz a Dornbirn. Průmyslově nadprůměrně vyspělé je Horní Rakousko, které těsně sousedí s ČR a má tak významný vliv na charakter vzájemného obchodu. Ve Vorarlbersku a poblíž hranic s ČR je rozvinut textilní průmysl.
Až na několik málo výjimek je rakouský průmysl v soukromých rukou24. V rukou státu byla dříve těžba železa, oceli, ropy, zemního plynu a chemický průmysl. Nejvýznamnější podíl na celkové hodnotě produkce zpracovatelského průmyslu má výroba a zpracování kovů a kovových výrobků, strojírenství, automobilový průmysl a výroba potravin, pochutin a nápojů. [34] Kromě těchto odvětví má pro rakouské hospodářství velký význam i zpracování ropy a tabáku, jež jsou v rukou výhradních producentů OMV a Austria Tabak.
Rakouský průmysl velkou měrou závisí na německém exportu, často je označován jako
„subdodavatel německého průmyslu“. Obrat průmyslu je stejným dílem realizován v
22 Průměr pro EU 27 činí 20,3%. Nejvyšší podíl 31,6% měla v roce 2005 ČR.
23 Skupina řemesel zahrnuje i drobné poskytovatele služeb.
24 Výjimkou je 31,5% podíl na rafinérsko-plynařském gigantu OMV a společnost GKB-Bergbau (zbytková společnost po zprivatizovaném důlním holdingu ÖBAG, která má na starosti sanaci po uzavřených dolech).
zahraničí i na domácím trhu. Klíčový význam má zahraniční spolupráce pro kožedělnou výrobu (88%) a automobilový průmysl (74%), hranici 70% překračují strojírenství, chemický průmysl, zařízení na výrobu elektrické energie a textilní průmysl.
Zpracovatelský průmysl v posledních letech kopíroval vývoj rakouského HDP. Po vysoké hodnotě reálného růstu 6,5% v roce 2000 následoval útlum, oživení lze pozorovat od roku 2004. Za rok 2006 je očekávána nebývale vysoká hodnota růstu 6,8%. I v následujících letech má zpracovatelský průmysl vykazovat vysoký růst (viz prognózy v Tab. 2).
2.2.2.2. Energetika
Přidaná hodnota energetiky vzrostla v roce 2005 meziročně reálně o 6,2% na 5,6 mld. EUR, což představuje podíl 2,3% na celkové přidané hodnotě v národním hospodářství. [34]
Z celkové spotřeby energie v Rakousku 1,4 mil. terrajoulů je necelý 1 mil. terrajoulů importován. Import tvoří z 50% ropa, z 25% zemní plyn, uhlí asi z 16% a elektřina z 6%.
Podíl primárních zdrojů na celkové domácí výrobě je následující: ropa 43%, zemní plyn 23%, obnovitelné zdroje 22% (z toho vodní elektrárny 9,4%, biogenní paliva 5,5%, dřevo 4,4%, spalování odpadů 1,4%, geotermální a solární ohřev 0,6%, větrná energie 0,2%), uhlí 12%. Na celkové výrobě elektrické energie se velké vodní elektrárny podílí 54,4%.
37,7% produkce zabezpečuje výroba v tepelných elektrárnách.
Rakousko bylo ještě v 90. letech čistým vývozcem elektřiny, nyní má již několik let celkové negativní saldo v obchodu s elektřinou25. Rakousko intenzivně využívá alternativní zdroje energie. Důvodem jsou zejména rostoucí ceny energetických surovin, snaha snížit importní závislost, nedostatek jiných vlastních zdrojů a absolutní odmítnutí jaderné energie. Oblast alternativních zdrojů energie26 je rychle rostoucím a perspektivním průmyslovým odvětvím. Podíl těchto zdrojů na výrobě elektřiny je však zatím zanedbatelný, dosahuje asi 0,5%. [46]
25 Dlouhodobě negativní saldo má i s Německem (v roce 2005 8 GWh ) a ČR (6,1 GWh).
26 Patří sem větrná a sluneční energie, zpracování biomasy, dřevěného odpadu a ostatních biogenních paliv, geotermální energie, spalovatelné odpady.
2.2.2.3. Stavebnictví
Hrubá přidaná hodnota stavebnictví činila v roce 2005 16,6 mld. EUR, což představuje podíl 7,6% na celkové přidané hodnotě. Stejnou měrou se stavebnictví podílí i na zaměstnanosti. Hodnota stavební produkce vykázala meziroční růst o 2,2%, který byl důsledkem zejména růstu inženýrského stavitelství díky mohutným veřejným investicím do výstavby infrastruktury a doprovodných stavebních řemesel. Pozemní stavitelství prakticky stagnovalo, neboť byla v důsledku růstu nákladů na bydlení oslabena poptávka po nových bytech. Výrazný růst zaznamenaly i průmyslové stavby.
2.2.3. Terciální sektor
Terciální sektor neboli sektor služeb tvoří 4 hlavní skupiny činností: ubytovací a pohostinská činnost, doprava a spoje, bankovnictví a pojišťovnictví a realitní a podnikatelské služby. Služby se na celkové přidané hodnotě podílí 67,8%, rozhodující je i jejich význam pro zaměstnanost, na níž se podílí 71,8%, tento podíl přitom neustále roste.
2.2.3.1. Obchod
Obchod představuje jednu z nejvýznamnějších složek terciálního sektoru, jeho příspěvek k celkové přidané hodnotě činí 12,8%. Obchod rovněž vykazuje vysokou dynamiku zakládání nových podnikatelských subjektů.
Čistý obrat maloobchodu vzrostl v roce 2005 reálně o 1,5%. To bylo způsobeno daňovou reformou, která znamenala zvýšení příjmů obyvatel a umožnila tak rozvoj maloobchodu.
Nadprůměrné přírůstky zaznamenal prodej elektrických spotřebičů, osobních počítačů, ošacení a bot, poklesl obchod s automobily a prodej pohonných hmot. Příčinou byla slabá poptávka po automobilech a zdražení pohonných hmot. Obrat velkoobchodu rostl navzdory dobrému exportu reálně pouze 0,1%. Obrat celého obchodu rostl nominálně o 2,3%, reálně pouze o 0,1%. Pro rok 2006 bylo očekáváno výrazné zlepšení. [46]
2.2.3.2. Cestovní ruch
Cestovní ruch je mimořádně významnou částí rakouského hospodářství a jako celek představuje nejvýznamnější exportní odvětví. Příjmy z cestovního ruchu činily v roce 2005 15,8 mld. EUR, což představuje příspěvek 6,4% k rakouskému HDP. Při zahrnutí nepřímých efektů cestovního ruchu je jeho podíl na HDP 8,7%. Přínos cestovního ruchu od roku 2000 rostl průměrným tempem 4,3% ročně.
Hlavní význam cestovního ruchu spočívá v jeho pozitivním vlivu na platební bilanci a krytí jejího deficitu. Dále díky němu též vzniká řada pracovních míst a působí tak příznivě na regionální rozvoj.
Domácí cestovní ruch se podílí na celkovém počtu přenocování zhruba čtvrtinou. Nejvíce zahraničních turistů přijíždí tradičně ze sousedního Německa27, počty dalších cizinců jsou mnohem nižší28. ČR se na celkovém počtu přenocování podílí 1%. Dle Rakouské turistické centrály přijelo v roce 2005 do Rakouska 317 600 Čechů, což představuje nárůst o 7,6%. [46]
Mezi hlavní turistické oblasti patří Alpy, historická města Vídeň, Salzburg, Graz, oblast jezerních plošin na jihu Rakouska, Neziderské jezero či jezero Bodensee.
Cestovnímu ruchu je v Rakousku věnována mimořádná podpora, instituce Österreich Werbung má 27 zastoupení v zahraničí, cestovní ruch propagují rovněž obchodní oddělení Hospodářské komory Rakouska. Cestovní ruch ČR v Rakousko propaguje pobočka CzechTourism ve Vídni, v Rakousku je zastoupen též Čedok, ČSA a České dráhy.
2.3. Doprava
Rakousko je tranzitní zemí. Napříč zemí vede několik hlavních dopravních koridorů: tzv.
RMD Kanal29, Intal – Innsbruck – Südtirol, Salzburg – Klagenfurt (tzv. Tauernroute), Passau – Linz – Graz (tzv. Pyhrnroute), významný je i koridor Wien – Graz – Klagenfurt – Itálie, který v minulosti spojoval monarchii s jejím důležitým přístavem Triest. [48]
Nejrozšířenějším způsobem přepravy zboží v Rakousku je silniční nákladní doprava.
Třetinu jejího výkonu tvoří vnitrostátní doprava, 50% export a import zboží, zbytek připadá na tranzit a ostatní dopravu. Od roku 2004 uplatňuje Rakousko elektronické mýtné pro nákladní auta, pojízdné pracovní stroje nad 3,5 t a autobusy, které využívají rychlostní silnice a dálnice.
V železniční přepravě dominuje zahraniční obchod a tranzit, domácí přeprava zaujímá méně než čtvrtinu. Význam nákladní železniční dopravy se od roku 1990 snižuje, zejména
27 Podíl 58% na počtu přenocování cizinců.
28 Pořadí dle počtu přenocování je následující: 1. Německo, 2. Nizozemsko, 3. Velká Británie, 4. Švýcarsko, 5. Belgie, 6. Francie, 7. USA, 8. Maďarsko, 9. Dánsko, 10. ČR.
29 Rhein-Main-Donau Kanal, neboli plavební kanál spojující řeky Rýn, Mohan a Dunaj.
v souvislosti s růstem kamionové dopravy. Osobní železniční doprava oproti tomu vykazuje dlouhodobě růstový trend. 336 km dlouhý splavný úsek Dunaje je využíván k nákladní lodní dopravě. Podíl vnitrostátní dopravy je zanedbatelný, drtivá většina připadá na mezistátní dopravu, dvě třetiny přitom tvoří dovoz zboží. Nejdůležitějšími přístavy jsou Wien, Linz a Krems.
Osobní letecká doprava vykazuje v posledních letech rychlý růst, v roce 2005 poprvé překročil počet přepravených osob 20 milionů. Rakousko má celkem 6 významných letišť, tři čtvrtiny letecké dopravy však prochází vídeňským letištěm ve Schwechatu. [46]
2.4. Zahrani č ní obchod
Tab. 7 - Rakousko - obchodní bilance 2002-2006 (v mil. EUR)
2002 02/01 2003 03/02 2004 04/03 2005 05/04 2006 06/05 Vývoz 77 400 104,2 78 903 101,9 89 848 113,9 93 996 104,6 106 760 113,6 Dovoz 77 104 98,0 80 993 105,0 91 094 112,5 95 493 104,8 106 915 112,0
Bilance +296 - 2 091 - 1 247 -1 497 -155
Zdroj: [34]
Zahraniční obchod Rakouska se v posledních letech vyvíjel velmi příznivě. Růst vývozu i dovozu byl stabilní, mimořádně vysoký růst dosáhly oba v roce 2004, kdy růst exportu činil 13,9% a růst importu 12,5%. Zároveň se snížil deficit obchodní bilance na úroveň mezi 1,2 – 2,1 mld. EUR30. Růst exportu byl zapříčiněn zvýšenou zahraniční poptávkou a je od roku 2004 významným faktorem růstu rakouské ekonomiky31. Následující tabulka ukazuje rostoucí trend podílu zahraničního obchodu na HDP.
Tab. 8 - Rakousko – vývoj podílu zahraničního obchodu na HDP v %
Agregát/rok 1997 2001 2002 2003 2004 2005
Vývoz – užší pojetí (zboží) 28,1 34,6 35,4 34,9 37,7 37,9
Vývoz – širší pojetí
(včetně služeb) 39,7 47,8 48,7 48,4 51,0 51,7
Dovoz – užší pojetí (zboží) 30,0 35,1 33,6 34,4 36,2 36,5
Dovoz – širší pojetí
(včetně služeb) 39,5 45,3 43,9 44,8 46,1 46,4
Zdroj: [31]
30 Viz Tab. 4.
31 Dle údajů Spolkového ministerstva hospodářství a práce generoval přírůstek exportu v roce 2005 až 38.000 nových pracovních míst a ovlivnil růst HDP z 50 %.
Za mohutným rozvojem rakouského zahraničního obchodu stojí i program „Go international“, který na přelomu let 2003 a 2004 spustilo Spolkové ministerstvo hospodářství a práce a Hospodářská komora Rakouska. V rámci tohoto programu Rakousko investovalo 100 mil. EUR, cílem programu bylo zvýšit počet firem zapojených do exportu na 30 00032, dosáhnout v roce 2007 hodnoty exportu 100 mld. EUR33 a 40% podílu exportu zboží na HDP. Splnění všech cílů je v současnosti hodnoceno jako reálné, kromě toho došlo i k nárůstu exportu služeb, jejichž objem přesáhl 37 mld. EUR34, rovněž se zvýšil objem přímých zahraničních investic. Podíl vývozu zboží a služeb na HDP je velmi vysoký, podle některých údajů dokonce 4. nejvyšší na světě. [46]
2.4.1. Teritoriální struktura zahrani č ního obchodu Rakouska
Rakousko nejvíce obchoduje se zeměmi EU, jejich podíl na vývozu činí 70,5% a na dovozu 74,2%. Nejvýznamnějším obchodním partnerem je Německo35, pasivní bilance s ním determinuje celkově pasivní obchodní bilance Rakouska. Na druhém místě je Itálie, třetím největším odbytištěm rakouského zboží je USA. Mezi významné obchodní partnery patří též Francie, Velká Británie, Švýcarsko. Vysoké tempo růstu 25% dosahuje dovoz z Číny. Z vývozních teritorií rostl nejrychleji vývoz do Ruska, a sice tempem 31,2%.
Po rozšíření EU v roce 2004 rostl obchod s novými členskými zeměmi rychleji než celkový rakouský obchod, nyní se toto tempo zpomalilo, i nadále však tyto země představují významného obchodního partnera, nejdynamičtěji se rozvíjí obchod s Polskem a Slovinskem. Maďarsko je sedmým a ČR osmým největším dovozcem rakouského zboží, ve vývozu do Rakouska zaujímá ČR shodně s USA páté místo a Maďarsko deváté. Velmi rychle se vyvíjí obchod s některými jihovýchodní Evropy, zejména s Bulharskem, Rumunskem a Ukrajinou. [34] Blíže k teritoriální struktuře zahraničního obchodu Rakouska viz Příloha 5.
32 V roce 2000 se tento počet pohyboval kolem 20 000, nyní je do exportu zapojeno 26 000 firem.
33 V roce 2005 činila hodnota exportu 94 mld. EUR.
34 To představuje 2 % v celosvětovém vývozu neboli 13. pozici.
35 Podíl Německa na rakouském exportu činí 32%, podíl na importu 42,5%.
