TEZE DISERTAČNÍ PRÁCE

0

Univerzita Karlova Filozofická fakulta

Ústav románských studií Románské literatury

TEZE DISERTAČNÍ PRÁCE

Proměny domu

(analýza domu v portugalském románu 20. století)

Transformations of the Concept of House

(An Analysis of the House in the 20th Century Portuguese Novel)

Vedoucí práce: Mgr. Šárka Grauová, Ph.D.

2018 Mgr. Karolina Válová

1

Ve vztahu k lidskému myšlení a vnímání světa je prostor spolu s časem jednou z nejvýznamnějších kategorií. Abstraktní pojem prostoru, skrze který si modelujeme podobu světa, je kulturním a sociálním konstruktem, stejně jaké konstruktem sémantickým. Literární prostor se v širším významu slova „prostor“ týká všech složek textu a je zkoumán z mnoha hledisek v různých literárně-vědných oblastech. Jednotlivé přístupy vyplývají z rozdílných podob a funkcí prostoru v díle.

Ve 20. století se dostávají ke slovu vědní obory jako literární topologie a tematologie, které se přednostně věnují zkoumání prostoru v uměleckých textech. Analyzují jej jako samostatnou součást narativního celku. Zajímají se o jeho vývoj a zkoumají vztahy mezi tématem prostoru a žánrem nebo literárně-historickým obdobím. Věnují se pochopitelně různým podobám prostoru ve vztahu k různorodému literárnímu publiku, k literární produkci a k proměnám žánru a syžetu.

Podle teoretičky Alice Jedličkové nalézáme v přístupu k literárnímu prostoru dvě základní tendence. Jedna z nich se zaměřuje především na to, co prostor znázorňuje, druhá naopak sleduje, jak je prostor konstruován.¹ Jedličková upozorňuje, že u první tendence si všímáme přikládání symbolických významů literárního prostoru rovněž tam, kde jde o pouhou věcnou referenci, tedy k entitám fikčního světa. Druhá tendence přístupu k literárnímu prostoru se kromě sledování struktury textu zaměřuje na interpretaci díla v kontextu kultury a společnosti jeho vzniku.

Pro tuto práci je důležitým symbolický přístup k textu při důrazu na analýzu symbolického prostoru. V próze 20. století, zejména v období od prvních románů Marcela Prousta, se vlastně zřídka setkáváme s přímým autorským přístupem k pozorování a následnému popisu skutečnosti. Jako by se vytrácel termín „popis“ a celkový přístup k tradici

„realistického“ prostoru.

Pro tematologii a literární topologii je topos domu jedním z nejvýznamnějších. Ať už ve smyslu lidského obydlí, dočasného útočiště nebo naopak domova. Dům je esenciálním prostorem většiny literárních příběhů, rovněž je jakýmsi statickým protějškem postavy, tvoří její zázemí či naopak cíl jejího směřování. Ve způsobu svého uspořádání může odrážet charakter postavy nebo zdůraznit významný rozpor mezi prostorem a bytostí, která jej obývá.

V průběhu 20. století, v souvislosti s tím, jak se proměňuje role, funkce, podoba i význam

1 Jedličková, Alice. „Prostor fikčního narativu: textová konstrukce, kulturní modely a mentální obrazy“. In Malura, Jan. Tomášek, Martin. Město: Vytváření prostoru v literatuře a výtvarném umění. Ostrava : Filozofická fakulta Ostravské univerzity v Ostravě, 2011, s. 15

2

literární postavy i ostatních konstitutivních prvků narativního textu, dochází k výrazným proměnám i v pojetí prostoru domu. V námi vybraných metodologických publikacích se vyskytuje termín „příbytek“, který v rámci definice lidského obydlí nedělá rozdíly mezi domem, bytem nebo pokojem. Tento termín používá Daniela Hodrová v Citlivém městě, v kapitole nazvané „Příbytek“, stejně jako Zdeněk Hrbata ve své studii „Prostory, místa a jejich konfigurace v literárním díle“, rovněž v kapitole nazvané „Příbytky“. Chápáním domu a jeho částí, kterými jsou byty, samostatné pokoje nebo další běžně neobývané prostory domu, jakožto vzájemných podmnožin tvořících příbytek navazují Hodrová a Hrbata na francouzského filozofa Gastona Bachelarda, který věnoval topologii domu významnou část své monografie Poetika prostoru. Termínem „příbytek“ v rovině svého fenomenologicko-psychoanalytického přístupu označuje Bachelard každý obývaný prostor skýtající pocit bezpečí a stability, sloužící rovněž jako zdroj vzpomínek a vystupující jako model archetypálního bytí. Archetypální bytí spojuje Bachelard s jednotlivými částmi domu, které mají specifické významy.

Disertační práce s názvem Proměny domu (analýza domu v portugalském románu 20. století) mapuje pojetí, zobrazení a především proměny prostoru domu, pojímaného též jako archetypální prostorová univerzálie v portugalském románu 20. století. Po úvodu a shrnutí heterogenních literárně-teoretických přístupů k analýze domu se ve druhé kapitole soustředí zejména na topologický rozbor a dále na rozbor symbolického prostoru. Zatímco druhá kapitola práce je věnována přehledu různých literárně-teoretických přístupů k analýze domu, třetí kapitola v diachronním náhledu nastiňuje možné obrazy domů v dílech jednotlivých portugalských spisovatelů. V této části práce nastíníme v diachronním náhledu různé obrazy domu v dílech jednotlivých portugalských spisovatelů 20. století. Není snahou podat všezahrnující encyklopedický seznam všech autorů literárních děl „s domy“, natož přehled literárních období či směrů. Cílem je na příkladech se stručným komentářem představit různé podoby domu jako samostatného toposu. Jednotným kritériem výběru byl v próze tematizovaný dům určený primárně k obývání, který není pouhou kulisou či místem děje, ale stává se alegorickým, metonymickým či symbolickým prostorem. Záměrně jsme tedy opomenuli budovy jako školy, internáty, kostely, radnice, hospody, hradní věže, vyšetřovací místnosti, vězení apod. Do výčtu jsme naopak zahrnuli ubytovny a dlouhodobě pronajímané hotelové pokoje simulující protagonistům próz dům-domov. Jedna celá podkapitola je detailněji věnovaná dílu Eçy de Queiróse, v jehož románech z poslední třetiny 19. století nacházíme počátky nejrůznějších paralel mezi obrazy obývaného prostoru a obrazy společnosti. Další dvě

3

kapitoly jsou rozděleny na domy vyskytující v portugalské literatuře v letech 1900-1974 a na domy po Karafiátové revoluci.

Obsahem závěrečných tří kapitol je vlastní podrobný literárněvědný rozbor zvolených románů, který se pokouší o hledání nových interpretačních pohledů a rozkrývání širších významů děl. Metodologický postup je nutným souborem různých, v úvodu práce zmíněných přístupů. Ovlivněn je však zejména scenériemi Janusze Sławińského, studií Jurije Lotmana o významu prostoru charakterizovaného pomocí opozic a teorií chronotopu Michaila M.

Bachtina.

V závěru práce je zodpovězena otázka, zda existuje tematická provázanost mezi zmiňovanými díly ve vztahu k domu? Výsledky literárních analýz jsou v závěru práce uvedeny do souvislostí se sociopolitickým vývojem Portugalska. Sledované opakující se motivy v jednotlivých domech zobrazených v portugalských prózách 20. století ústí v navrhované členění do určitých tematických okruhů.

Čtvrtá kapitola práce má název „Dům-bojiště (v novele Včela v dešti Carlose de Oliveiry).

Včela v dešti (Uma Abelha na Chuva, 1953) je poslední novelou z tzv. gândarské tetralogie, souboru próz, které Carlos de Oliveira, žijící v letech 1921–1981, situoval do Gândary, kraje svého dětství ve středním Portugalsku. Zatímco v autorově počáteční tvorbě je patrné silné regionální zakotvení a přitakání neorealismu, v tvorbě pozdější, mnohokrát přepracovávané, dominuje hra se symboly, univerzální témata a psychologické prokreslení hlavních postav.

Dům v novele Včela v dešti funguje jako bitevní pole mezi nesourodou manželskou dvojicí, zchudlou šlechtičnou Mariou dos Prazeres a bohatým sedlákem Álvarem Silvestrem, stejně jako bitevní pole mezi třídami, respektive mezi mužem a ženou. Prostor domu Silvestrových je v této próze konfrontován s několika dalšími prostory, například s těsnou dvoukolkou nebo vesnickým seníkem. Včela v dešti je typickou prózou typu idyly, která se postupně mění na anti-idylu, charakterizovanou Michailem M. Bachtinem.

Během cesty dvoukolkou jsou manželé Álvaro Silvestre a Maria dos Prazeres nuceni sedět vedle sebe. Kvůli vzájemné nesnášenlivosti nejsou zvyklí trávit čas bok po boku a i na cestovní lavici si navzájem znepříjemňují společný čas a přetlačují se o prostor. V románu můžeme rovněž nalézt portugalskou variantu vztahu ženy z nefunkčního manželství, která se cítí být přitahována nekultivovaným chudákem, ale se zdravými instinkty z románu Milenec

4

Lady Chatterleyové (Lady Chatterley´s Lover, 1928) od Davida Herberta Lawrence. Přestože je Maria silně ovlivněna aristokratickým původem a umělým, „civilizovaným“ světem, v němž se před sňatkem pohybovala, podvědomě cítí pokoru k řádu přírody, v němž tvorové žijí ve vzájemné symbióze. Obrazem tohoto vztahu je pro Marii vztah kočího a zapřažené klisny. Když na Marii v těsném prostoru dvoukolky padá Álvarovo tělo, nejprve uhýbá do kouta, ale poté si důrazně vymezí vlastní prostor loktem. Prostřednictvím nastaveného špičatého lokte Maria brání své území a staví si kolem sebe jakousi hradbu. Podobně se v jejich společném domě záměrně snaží vytvářet nejrůznější překážky a hradby, které záměrně a přiznaně staví mezi sebe a manžela. Jejich vzájemný vztah již není ani snahou o kompromis ani o sdílení čehokoli společného, veškerý dialog vždy skončí konfrontací a potřebou partnerského vymezování.

Dalším z druhů překážky či hradby jsou zamčené dveře od pokoje, za nimiž nechává Maria Álvara schválně stát především proto, aby jej ponížila. Ve svém pokoji vytváří pro ostatní neprostupné opevnění z nábytku, celé stěny jsou očalouněné, na zemi je silný koberec.

Záminkou pro dobrovolnou izolaci zejména od manžela je její boj proti chladu

Protikladem k prázdné a studené, respektive žádné manželské posteli Silvestrových, se stává hromada sena, na níž lehají mladí milenci: hrnčířova dcera Clara a Jacinto, kočí Silvestrových. Náhodou kolem procházející Álvaro nedopatřením zaslechne jejich rozhovor o Clařině těhotenství a plánech na společnou budoucnost. Domovem mladých se pro tuto chvíli, přeneseně však i domem budoucnosti, stává seník nebo ještě lépe pouhá kupka sena. Jejich dům je však domem lásky a může být kdekoli a z jakéhokoli materiálu.

Metaforický název knihy je vysvětlen přirovnáním domu Silvestrových k úlu, jehož roj zahnívá. Maria je v pozici včelí královny, které všichni z roje slouží a ona je nechává ve své blízkosti, soustřeďuje kolem svého domu, ať již jde o přátele nebo služebnictvo. Zlobou nakažené slepě poslouchající „zaslepené“ včely místo medu produkují žluč, kterou poté vědomě rozšiřují dál. Hořká a jedovatá žluč v novele stojí jako protikladný symbol dokonalému a sladkému medu. Tuto souvztažnost podporuje slovní hříčka založená na rýmujících se portugalských slovech „mel“ (med) a „fel“ (žluč).

Jacintova smrt, částečně zapříčiněná Álvarem, vyburcuje obyvatele Corgosu, kteří se během vyšetřování nikoli z pouhé zvědavosti, ale spontánně a „uvědoměle“ srotí na dvoře Silvestrových. Zatím nejsou schopní nějakého razantního činu nebo doslova „revoluce“, jediným projevem odporu je kámen hozený do okna panského domu. Tento nepatrný skutek předznamenává konec dosud přežívajících feudálních a patriarchálních pořádků.

Pátá kapitola práce má název „Dům-život (v románu Navždycky Vergília Ferreiry)“.

5

Vergílio Ferreira je považován za jednoho z nejvýraznějších představitelů existencialismu v portugalské literatuře. Těžiště jeho rozsáhlého díla, rovněž esejistického a povídkového, spočívalo v románové tvorbě silně ovlivněné filozofií, která byla celoživotní zálibou promovaného filologa a posléze středoškolského profesora. Román Navždycky (Para Sempre) z roku 1983 patří do skupiny textůs autobiografickými prvky spojených tematikou stáří, smrti a všeobecně prchavosti lidského života, které dohromady představující rozsáhlou studii o člověku a smyslu jeho bytí.

Hlavní hrdina románu Navždycky, čerstvý důchodce Paulo, se stěhuje do domu svého dětství, v němž byl vychováván dvěma tetami. Byt v hlavním městě mění za neudržované a dlouho opuštěné stavení na zapadlém venkově. Přijíždí sám, bez přátel a ostatních členů rodiny, je vdovec a s dospělou dcerou neudržuje kontakt.

Je mu jasné, že do domu přichází „uchystat si budoucnost, přichystat se na smrt“, tedy nějak dožít. Román zachycuje krátké období horkého letního odpoledne dne příjezdu. Paulo se prochází domem, otvírá okna i dveře a znovu pro sebe „objevuje“ dům. Postupně navštíví všechny místnosti, nachází kusy nábytku, pohozené věci patřící dříve jemu nebo různým členům rodiny. Vzpomíná, rekapituluje život a zamýšlí se nad dávno uplynulými událostmi, znovu se v duchu setkává se zemřelými členy rodiny. Prožívá opět dětství, dospívání i osudovou lásku a zároveň se smiřuje s neutěšenou realitou. Chvílemi se zasní nebo se pokouší o vize vlastní budoucnosti. Snaží se znovu sžít s domem, který pro něj představuje jakýsi předstupeň věčnosti (para sempre), naznačené již v názvu díla, protože tuší, že prostřednictvím pobytu v něm se uzavře jeho kruh života a smrti.

Zdeněk Hrbata definuje „dům vzpomínek“, který zadržuje tajemství celých pokolení a zároveň znehybňuje nebo naopak uvolňuje „bytí“ času. Paulův dům je rozhodně domem vzpomínek. Paulo se při procházení domem dostává přes bezpečné prostory, jako jsou pokoje a ložnice, až do míst záhady a nebezpečí, kterým je například sklep. Důvěrná místa stojí v protikladu místům zapovězeným. Na obou typech míst se ovšem vyskytují symbolické předměty, které jsou jednak zásadními a opakovanými motivy syžetu, ale také fungují jako jakési klíče ke vzpomínkám a snění. V románu Navždycky jsou těmito symbolickými předměty housle, hodiny, slamák s modrou stuhou a soška anděla s ulomeným křídlem, které po bachelardovském způsobu skládají obraz Paulova života, který je obrazem domu.

Šestá kapitola práce se jmenuje „Dům-průsečík paměti (v románu Zahrada bez hranic Lídie Jorgeové)“.

Lídia Jorgeová, vydala román Zahrada bez hranic (O Jardim sem Limites, 1995), v němž se zabývá kolektivní a individuální pamětí, portugalskou identitou v osobní i národní rovině a

6

především napětím mezi generacemi, které roku 1974 oddělila Karafiátová revoluce. Román je zasazen do závěru osmdesátých let 20. století. Do doby, kdy jsou rány a bolestivé křivdy způsobené čtyřicet let trvajícím autoritářským režimem Antonia de Oliveiry Salazara a jeho nástupce Marcela Caetana dosud živé. Do doby, kdy pamětníci ještě nestihli změnit pohled na svět a zvyknout si na nové fungování, na komunikaci bez cenzury a bez špehování tajnou policií PIDE. Kolonií definitivně zbavené a relativně chudé Portugalsko se navíc od roku 1986 stalo součástí Evropského hospodářského společenství. Demokratické směřování bylo doprovázeno nezvykle prudkým ekonomickým rozvojem a také určitým tlakem na společnost, jejíž mladší část se tehdy ráda nechala přimět ke konzumu a mnohdy nekritickému obdivu všeho

„vyspělého“ a „amerického“. Ve všech sférách života začal být slyšet dlouho umlčovaný ženský hlas. Navzdory tolika pozitivním změnám se však mohlo zdát, že svobodná komunikace v náhle otevřené společnosti nikdy nebyla tak složitá.

Dějištěm románu je lisabonský Dům Papoušků (Casa da Arara). V přízemí domu žije rodina, manželský pár středního věku, Julieta a Eduardo Lanuitovi se dvěma dětmi. První patro zahrnující sedm malých pokojíků a dvě koupelny, Lanuitovi pronajímají. Skupinou nájemců je šest lidí ve věku kolem dvaceti let, kteří z různých důvodů opustili svou rodinu a v metropoli se rozhodli žít na vlastní pěst.

Analýza mnohovrstvého postmoderního příběhu je rozdělená na osm „uzemí“ patřících jednotlivým obyvatelům domu. Patří mezi ně například „území kuchyňského stolu“, které je příznačné pro Julietu trpící údělem ženy v domácnosti. „Území minulosti“ označuje zahradní domek, který si Eudardo zřídil na dvorku domu a který představuje zvláštní pracovnu. V ní sepisuje knihu, v níž chce podat co nejobjektivnější svědectví o událostech kolem Karafiátové revoluce. Z jeho introspektivních úvah vyvstává, že se jedná o nekonečný proces, jehož výsledkem nemá být kniha, ale zúčtování s minulostí. Od reality odtržený intelektuál Eduardo však neumí zapomínat. Stává se obětí vlastní paměti, protože minulost ho neustále pronásleduje.

„Území Static Mana“ poté náleží třetí hlavní postavě, Leonardovi, který žije asketickým životem a veškerý pobyt v Domě papoušků je podřízen jeho tréninku v dobrovolné nehybnosti.

Nejprve se snaží překonat rekord svého manhattanského idolu. Po dosažení vysněného času se snaží vytvořit rekord vlastní. I ten neustále překonává. Pomáhá si k němu speciální dietou a praktikováním orientálních cviků. Nehromadí věci a pohrdá materiálním světem. A také světem vášní. Postupně své tělo „umrtvuje“, nehybnost zasahuje i srdce a to mu ve chvíli dosažení maximálního několikadenního rekordu skutečně přestane bít. Leonardo se více než věčnosti nebo jakési blažené nirváně přibližuje spíše „nicotě“, o níž často hovoří.

7

Román Zahrada bez hranic na modelu dvou pater domu představuje odlišnou společensko-politickou situací způsobené generační rozpory a vzájemnou neschopnost dialogu na všech úrovních.

V evropské literatuře se dům jako samostatný topos začíná častěji objevovat v 19. století v souvislosti s vzestupem měšťanstva. Společně s novým stavem lidského bytí a vědomí, které po fázi expanze do světa začaly směřovat opět do soukromí. Ne však znovu za pomyslné hradby měst, ale do bezpečí čtyř stěn měšťanského domu.

Od období realismu získává téma domu specifické postavení v románové tvorbě, stává se totiž častou metonymií pro určitý výsek společnosti, pro zobrazení země nebo dokonce celého světa. Částečnou zásluhu na tom nese jeden z průkopníků realismu Honoré de Balzac, v jehož díle nacházíme obrazy četných budov a obydlí, jejichž prostřednictvím jsou zobrazovány všechny vrstvy tehdejší francouzské společnosti. Balzakův popis domu tvoří kondenzovanou informaci o svých obyvatelích a je významnou složkou jeho cyklu Lidské komedie.

V portugalském prostředí se o vykreslení aktuálního společensko-kulturního panoramatu v podobě rozsáhlého souboru próz nazvaného Výjevy z portugalského života snažil výrazný představitel realismu a naturalismu Eça de Queirós. V jeho románech z poslední třetiny 19.

století nacházíme počátky nejrůznějších paralel mezi obrazy obývaného prostoru a obrazy společnosti. Tematizovaný dům určený primárně k obývání v nich není pouhou kulisou či místem děje, ale stává se alegorickým, metonymickým či symbolickým prostorem. Queirós ve svých románech nastínil témata, která prochází ve vztahu k domům až do období postmoderny a pravděpodobně se budou v různých obměnách objevovat i dále. Sledovaná kontinuita opakujících se motivů v jednotlivých domech zobrazených v portugalských prózách 20. století ústí v navrhované členění do tematických okruhů nazvaných „domy-rody“, „domy-projekty“

a „domy-hnízda“.

U okruhu „domy-rody“ se jedná především o určitou, často až fatální, provázanost mezi domem a rodem, spojovanou též s motivem návratu do předchozího bydliště, ve většině případů v době nepřítomnosti zcela opuštěného. Zásadní vztah mezi domem a rodem,² v němž vzhled domu jakoby zrcadlově odráží vzestup či pád rodu, se výrazně objevuje v románu Maiové, kde je rovněž představen opakovaný trojgenerační model zobrazované rodiny. Ten se nejčastějšího zpracování dočkal v období neorealismu, zejména v novelách Dům na duně a Včela v dešti popisujících úpadek a postupný zánik venkovských rodových sídel, konec „feudálního“

2 Portugalské slovo „casa“ zahrnuje oba významy.

8

uspořádání a otřes patriarchálními hodnotami. Totéž se opakuje i u děl z druhé poloviny 20.

století, kdy omezení moci a vlivu posledního potomka rodu zpravidla znamená konec do té doby akceptovaného systému (O delfínu nebo Příručka inkvizitorů). S podobnou tematikou je pracováno i v románu Vítr hvízdající v jeřábech, kde je ovšem protagonistkou žena, která si nakonec po překonání mnoha předsudků obhájí právo ve zděděné vile zůstat. V tomto případě ovšem rovněž platí, že rodová sídla a postava neplodného posledního zástupce dynastie se objevují jako obrazy přelomových okamžiků, po nichž dochází k zásadním celospolečenským změnám.

K „domům-rodům“ se váže rovněž motiv návratu do dříve obývaného domu. Hlavní hrdinové se vrací z dlouhých cest, z nichž některé byly vlastně útěky, přijíždí zpět z koloniálních válek, nebo se životním obloukem dostávají zpět do domu svého dětství a dospívání. Vždy se jedná o jaksi nový začátek, který vyžaduje osobní zpovědi, přiznání, odpuštění, přijetí, nové definování vlastní identity nezřídka s existenciálními a metafyzickými přesahy. Zvláštní skupinu tvoří domy z románů Navždycky a Ve jménu země, v nichž se protagonista vrací do bývalého obydlí strávit poslední čas života, tedy přichystat se na smrt.

Příběh umělce restaurujícího starou kapli z tematicky podobného Posledního zpěvu ovšem spadá spíše do okruhu „domů-projektů“.

U „domů-projektů“ se většinou jedná o měnící se, záměrně přetvářený a opakovaně budovaný dům, který je pojímaný více jako atribut postavy, než místo určené k bydlení.

Z politických důvodů zapálený šlechtický palác se objevil v divadelní hře Mnich Luís de Sousa již v období romantismu a hned dvě naprosto protichůdné speciálně zkonstruované stavby, přetechnizovanou a bukolickou, najdeme v Queirósově románu Kráčej a čti. Svérázným projektem je ovšem i Leonardův meditační a cvičební pokoj v Zahradě bez hranic nebo Marií záměrně nábytkem zastavěný a prostřednictvím vlastních předmětů vymezený pokoj ve Včele v dešti.

„Domy-hnízda“ zdůrazňují téma „ženského prostoru“ v rámci domu, na který je nahlíženo jinou optikou, než na „prostor mužský“, snad proto, že historicky žena svou roli zpravidla v portugalské patriarchální společnosti neurčovala, což je jev sledovatelný již od doby zámořských objevů. „Domov-hnízdo“ je prostorem tradičně vyhrazeným ženě pro vlastní realizaci budování rodinného krbu a výchově dětí, je ovšem rovněž prostorem uzavřeným, izolovaným a mnohdy nabývajícím až podoby vězení, jak je tematizováno ve Včele v dešti, v Zahradě bez hranic, v Pobřeží šepotů a mnoha dalších dílech). Žena proto měla potřebu o své místo bojovat (Včela v dešti) nebo z něj unikat (Navždycky, Zahrada bez hranic). K otevření prostoru a zrušení genderových hranic dochází až v románech z porevolučních osmdesátých a

9

devadesátých let (Mlčení). Důležitý motiv, který se váže k tomuto okruhu je mlčení, dokonce až naprosté ticho,³ které je příznakem nejen samoty, ukrývání a strachu, ale též obtížné komunikace. K nemluvnému životu v „paralelních světech“ dochází v domácnostech mezi mužem a ženou (Včela v dešti, Navždycky a mnoho jiných), stejně jako mezi příslušníky různých generací, jak je patrné například z próz Dům na duně, Zahrada bez hranic nebo z povídek „Šaty barvy ohně“ a „Dnes v noci se mnou zůstaň“.

Zmíněné lhostejné i zlověstné ticho však jako by se vinulo celou portugalskou prózou 20. století, které bylo ve znamení pocitů provinčnosti a zaostalosti, aby bylo mezi lety 1928- 1974 vystřídáno zastrašováním a cenzurou Salazarova autoritářského režimu a skončilo bolestnou sebereflexí a zklamáním z porevolučního vývoje. V této atmosféře bylo snad pro autory i čtenáře snazší promítnout názory a pocity do schematické podoby prostoru domu.

3 Portugalské slovo „silêncio“ lze přeložit výrazy „mlčení“ i „ticho“.

10

Seznam použité literatury

Primární literatura

J O R G E , L í d i a . O J a r d i m s e m L i m i t e s. L i s b o a : D o m Q u i x o t e , 2 0 0 2 F E R R E I R A , V e r g í l i o . N a v ž d y c k y. P ř e l . Š á r k a G r a u o v á , P r a h a : M l a d á

f r o n t a , 2 0 0 0

F E R R E I R A , V e r g í l i o . P a r a S e m p r e. L i s b o a : B e r t r a n d E d i t o r a , 1 9 8 3 O L I V E I R A , C a r l o s d e . U m a A b e l h a n a C h u v a, L i s b o a : S á d a C o s t a

E d i t o r a , 1 9 8 6

O L I V E I R A , C a r l o s d e . „ V č e l a v d e š t i “ . I n P ě t p o r t u g a l s k ý c h n o v e l. P ř e l . M a r i e A d á m k o v á . P r a h a : O d e o n , 1 9 8 7

Sekundární literatura

A N T U N E S , A n t ó n i o L o b o . J i d á š o v a d í r a. P ř e l . L a d a W e i s s o v á . P r a h a : M l a d á f r o n t a , 2 0 0 2

A U G É , M a r c : „ N o v é s v ě t y “ . I n A n t r o p o l o g i e s o u č a s n ý c h s v ě t ů. P ř e l . I v a n a H o l z b a c h o vá . B r n o : A t l a n t i s , 1 9 9 9

B A C H E L A R D , G a s t o n . P o e t i k a p r o s t o r u. P ř e l . J o s e f H r d l i č k a . P r a h a : M a l v e r n , 2 0 0 9

B A C H T I N , M i c h a i l M i c h a j l o vi č . R o m á n j a k o d i a l o g. P ř e l . D a n i e l a H o d r o vá . P r a h a : O d e o n , 1 9 8 0

B A U M A N , Z y g m u n t . Ú v a h y o p o s t m o d e r n í d o b ě. P ř e l . M i l o s l a v P e t r u s e k . P r a h a : S o c i o l o gi c ké n a k l a d a t e l s t ví , 1 9 9 5

B E C K E R , U d o . S l o v n í k s y m b o l ů. P ř e l . P e t r P a t o č k a P r a h a : P o r t á l , 2 0 0 7 B Í L E K , P e t r A . . H l e d á n í j a z y k a i n t e r p r e t a c e. B r n o : H o s t , 2 0 0 3

B L A N C H O T , M a u r i c e . L i t e r á r n í p r o s t o r . P ř e l . M a r i e K o h o u t o v á a M i c h a l P a c v o ň . P r a h a : H e r r m a n n & s y n o v é , 1 9 9 9

C A B R A L , M a r i a M a n u e l a A l f o n s o L a c e r d a . „ I n q u i e t a ç ã o p ó s - m o d e r n a “ , R e v i s t a d a F a c u l d a d e d e L e t r a s ― L í n g u a s e L i t e r a t u r a s , 1 9 9 7 , I I . S é r i e , V o l . X IV

C O R R E I A , L o u r e n ç o , A n t o n i n o M á r c i o. E s t r a n h a m e n t o , d e s e n c o n t r o s e s o l i d ã o : a r e p r e s e n t a ç ã o d a f a m í l i a n a f i c ç ã o d e C a r l o s d e

11

O l i v e i r a. S ã o P a u l o : U n i ve r s i d a d e d e S ã o P a u l o , 2 0 0 9 C O S T A D E F I G U E I R E D O , C a r l a E d i n a . J u v e n t u d e e V e l h i c e n a

N a r r a t i v a d e B r a n q u i n h o d a F o n s e c a. T e s e d e d o u t o r a m e n t o . A v e i r o : U n i v e r s i d a d e d e A v e i r o . 2 0 0 6

D i c i o n á r i o d e L i t e r a t u r a P o r t u g u e s a, M A C H A D O , Á l v a r o M a n u e l . L i s b o a : E d i t o r i a l P r e s e n ç a , 1 9 9 6

D ě j i n y p o r t u g a l s k é l i t e r a t u r y. S A R A I V A , A n t ó n i o J o s é ― L O P E S , Ó s c a r . P r a h a : O d e o n , 1 9 7 2

G A R R E T T , A l m e i d a . M n i c h L u í s d e S o u s a, P ř e l . M a r i e H a vl í k o v á , P r a h a : T o r s t , 2 0 1 1

G A V I L A N E S L A S O , J o s é L u i s . V e r g í l i o F e r r e i r a . E s p a ç o S i m b ó l i c o e M e t a f í s i c o. L i s b o a : P u b l i c a ç õ e s D o m Q u i x o t e , 1 9 8 9

G E R S Ã O , T e o l i n d a . M l č e n í. P ř e l . L a d a W e i s s o v á . P r a h a : T o r s t , 2 0 0 9 G R A U O V Á , Š á r k a . „ P r o t o ž e j s m e ži v i a c e l á v e l i k o s t t a k p r o n á s t r v á “

( O t á z k a t r a n s c e n d e n c e u M a u r i c e M e r l e a u - P o n t y h o a V e r g í l i a F e r r e i r y ) I n S v ě t l i t e r a t u r y 2 0 0 7 , r o č . X V I I , č . 3 5

E s t u d o s s o b r e V e r g í l i o F e r r e i r a. G O D I N H O , H e l d e r . L i s b o a : I m p r e n s a N a c i o n a l - C a s a d a M o e d a , 1 9 8 2

F E R R E I R A , V e r g í l i o . E s p a ç o d o I n v i s í v e l 1 , L i s b o a : B e r t r a n d E d i t o r a , 1 9 9 0

F O N S E C A , B r a n q u i n h o d a . B a r o n a j i n é p r ó z y. P ř e l . M a r i e H a v l í k o v á a L a d i s l a v V á c l a ví k . P r a h a : T r i á d a , 2 0 1 3

F O U C A U L T , M i c h e l . „ O j i n ý c h p r o s t o r e c h “ . I n M y š l e n í v n ě j š k u. P ř e l . Č e s t m í r P e l i k á n . P r a h a : H e r r m a n n a s y n o v é , 2 0 0 3

H A U S E N B L A S , K a r e l . „ Z o b r a z e n í p r o s t o r u v M á c h o v ě M á j i “ . I n V ý s t a v b a j a z y k o v ý c h p r o j e v ů a s t y l. P r a h a : U n i v e r z i t a K a r l o v a , 1 9 7 2

H E I D E G G E R , M a r t i n . B á s n i c k y b y d l í č l o v ě k. P ř e l . I v a n C h v a t í k . P r a h a : O i k o y m e n h , 1 9 9 3

H i s t ó r i a d a l i t e r a t u r a p o r t u g u e s a ( 7^a p a r t e ― A s c o r r e n t e s

c o n t e m p o r â n e a s ) : L O P E S , Ó s c a r e M A R I N H O , M a r i a d e F á t i m a . L i s b o a : A l f a , 2 0 0 2

H O D R O V Á , D a n i e l a . M í s t a s t a j e m s t v í m ( k a p i t o l y z l i t e r á r n í t o p o l o g i e ). P r a h a : K o n i a s c h L a t i n P r e s s , 1 9 9 4

H O D R O V Á , D a n i e l a a k o l e k t i v . . . . n a o k r a j i c h a o s u . . . P r a h a : T o r s t , 2 0 0 1

H O D R O V Á , D a n i e l a a k o l e k t i v . P o e t i k a m í s t. J i n o č a n y : H & H , 1 9 9 7

12

H R B A T A , Z d e n ě k . “ P r o s t o r y , m í s t a a j ej i c h k o n f i g u r a c e v l i t e r á r n í m d í l e ” . I n Č e r v e n k a , M i r o s l a v e t a l . N a c e s t ě k e s m y s l u : p o e t i k a l i t e r á r n í h o d í l a 2 0 . s t o l e t í . P r a h a : T o r s t , 2 0 0 5

H U T C H E O N , L i n d a . “ C u l t u r a l C r i t i q u e ” I n M o d e r n i t y a n d M o d e r n i s m , P o s t m o d e r n i t y a n d P o s t m o d e r n i s m. N o . 5 . M i n n e s o t a : U n i v e r s i t y o f

M i n n e s o t a P r e s s , 1 9 8 6 - 1 9 8 7

I n O t h e r W o r d s / P o r O u t r a s P a l a v r a s . A L O N S O , C l á u d i a P a z o s ( e o c o l e c t i v o d e a u t o r e s ) , D a r t m o u t h : U n i v e r s i t y o f M a s s a c h u s e t t s , 1 9 9 9

J E D L I Č K O V Á , A l i c e . „ P r o s t o r f i k č n í h o n a r a t i v u : t e x t o vá k o n s t r u k c e , k u l t u r n í m o d e l y a m e n t á l n í o b r a z y “ , I n M ě s t o : V y t v á ř e n í p r o s t o r u v l i t e r a t u ř e a v ý t v a r n é m u m ě n í. I n M a l u r a , J a n . T o m á š e k , M a r t i n . M ě s t o : V y t v á ř e n í p r o s t o r u v l i t e r a t u ř e a v ý t v a r n é m u m ě n í.

O s t r a v a : F i l o z o f i c k á f a k u l t a O s t r a v s k é u n i v e r zi t y v O s t r a v ě , 2 0 1 1

J O R G E , L í d i a . A C o s t a d o s M u r m ú r i o s. L i s b o a : D o m Q u i x o t e , 2 0 0 4 J O R G E , L í d i a . O V e n t o A s s o b i a n d o n a s G r u a s. L i s b o a : D o m Q u i x o t e ,

2 0 0 2

J O R G E , L í d i a . „ A vi t a l i d a d e d o r o m a n c e “ , J o r n a l d e L e t r a s, n ° 9 3 4 , 2 0 0 6

G A R R E T T , A l m e i d a . M n i c h L u í s d e S o u s a. P ř e l . M a r i e H a vl í k o v á . P r a h a : T o r s t , 2 0 1 1

G U E D E S , M a r i a E s t e l a . „ C é u e t e r r a n a p o e s i a d e C a r l o s d e O l i v e i r a “ I n C o m u n i c a ç ã o a o I X C o l ó q u i o I n t e r n a c i o n a l – D i s c u r s o s e

P r á t i c a s A l q u í m i c a s. L i s b o a : B e n e d i t a , 2 0 1 0

G U E D E S , M a r i a E s t e l a . „ E s p a c i a l i z a ç ã o n a o b r a d e C a r l o s d e O l i v e i r a “ I n T r i p l o V d e A r t e s , R e l i g i õ e s e C i ê n c i a s , N . 2 1 , 2 0 1 1

G E R S Ã O , T e o l i n d a . M l č e n í. P ř e l . L a d a W e i s s o v á . P r a h a : T o r s t , 2 0 0 9 K O L A Ř Í K , P a v e l . P r o m ě n y s u b j e k t u v č a s o p r o s t o r o v é m r á m c i t ř í

r o m á n ů V e r g í l i a F e r r e i r y ( M u d a n ç a , A p a r i ç ã o , P a r a S e m p r e ). D i p l o m o v á p r á c e . P r a h a F F U K , 2 0 0 4

L A C H M A N N , R e n a t e . M e m o r i a F a n t a s t i k a. P ř e l . T o m á š G l a n c . P r a h a : H e r m a n n a s y n o v é , 2 0 0 2

L e t r a s e L e t r a s, n^o 5 5 D o s s i e r , 9 / 9 1

L A W R E N C E , D a v i d H e r b e r t . S y n o v é a m i l e n c i, p ř e l . K a t e ř i n a H i l s k á , F r ý d e k M í s t e k : A l p r e s s , 2 0 0 5

L E G O F F , J a c q u e s . P a m ě ť a d ě j i n y. P ř e l . I r e n a K o z e l s k á , A r g o : P r a h a ,

13 2 0 0 7

L I M A , I s a b e l P i r e s d e . V o z e s e O l h a r e s n o f e m i n i n o. P o r t o : E d i ç õ e s A f r o n t a m e n t o , 2 0 0 1

L O U R E N Ç O , E d u a r d o . C h a o s a n á d h e r a. P ř e l . P a vl a L i d m i l o v á a V l a s t a D u f k o v á . P r a h a : D a u p h i n , 2 0 0 2

L O U R E N Ç O , E d u a r d o . O l a b i r i n t o d a s a u d a d e. L i s b o a : P u b l i c a ç ã o D o m Q u i x o t e , 1 9 8 2

L U R K E R , M a n f r e d . S l o v n í k b i b l i c k ý c h o b r a z ů a s y m b o l ů. P ř e l . R ů že n a D o s t á l o v á a k o l e kt i v. P r a h a : V yš e h r a d , 1 9 9 9

M A C H A D O . J o s é P e d r o . D i c i o n á r i o e t i m o l ó g i c o d a l i n g u a p o r t u g u e s a. B e l o H o r i z o n t e : L i v r o s H o r i z o n t e , 2 0 0 3

M A T H A U S E R , Z d e n ě k . M e t o d o l o g i c k é m e d i t a c e a n e b T a j e m s t v í s y m b o l u. B r n o : B l o k , 1 9 8 8

M A R T E L O , R o s a M a r i a . C a s a s d e s t r u í d a s . „ A r e vi s i t a ç ã o d e C a s a n a D u n a e m F i n i s t e r r a d e C a r l o s d e O l i v e i r a “ I n L í n g u a s e

L i t e r a t u r a s . R e v i s t a d a F a c u l d a d e d e L e t r a s. P o r t o . X V I I , 2 0 0 0 M E D I N A , J o ã o . E ç a d e Q u e i r o z e a g e r a ç ã o d e 7 0, L i s b o a : M o r a e s

E d i t o r e s , 1 9 8 0

M E D E I R O S , P a u l o d e . “ C a s a s a s s o m b r a d a s ” I n F E R R E I R A , A n a P a u l a

& R i b e i r o , M a r g a r i d a ( o r g . ) . F a n t a s m a s e f a n t a s i a s i m p e r i a i s n o i m a g i n á r i o p o r t u g u ê s c o n t e m p o r â n e o. P o r t o : C a m p o d a s L e t r a s , 2 0 0 3

M I N U Z Z I P I N T O , L u a r a . „ O J a r d i m s e m l i m i t e s , d e L í d i a J o r g e – o u , p o r o u t r a s p a l a vr a s , a s i t u a ç ã o d o P o r t u ga l p ó s - 2 5 d e a b r i l “ . L e t r ô n i c a - R e v i s t a D i g i t a l d a P U C R S , N ° 9 , P o r t o A l e gr e : U n i v e r s i d a d e P U C R S , 2 0 1 6

M R Á ZK O V Á , B a r b o r a . Á g u a , t e r r a , f o g o e a r : o u s o e a f u n ç ã o d o s q u a t r o e l e m e n t o s n a t u r a i s n a o b r a d e C a r l o s d e O l i v e i r a. D i p l o m o v á p r á c e . B r n o : F F M U , 2 0 1 3

O L I V E I R A , C a r l o s d e . C a s a n a d u n a. C o i m b r a : C o i m b r a E d i t o r a , 1 9 4 4 P a r a u m l e i t o r i g n o r a d o . E n s a i o s s o b r e a f i c ç ã o d e L í d i a J o r g e. L i s b o a : T e x t o E d i t o r e s , 2 0 0 9

P o é t i c a s d o e s p a ç o l i t e r á r i o. F I L H O , O zí r i s B o r g e s . B A R B O S A , S i d n e y e c o l e c t i v o . S ã o C a r l o s : C l a r a l u z , 2 0 0 9

P A P O U L A , T a l i t a d a R o c h a P e s s ô a R e z e n d e . E s p a ç o s e m t r â n s i t o : U m a l e i t u r a d e O v e n t o a s s o b i a n d o n a s g r u a s d e L í d i a J o r g e. R i o d e J a n e i r o : U n i v e r s i d a d e F e d e r a l d o R i o d e J a n e i r o , 2 0 0 9

14

P E D R O S A , I n ê s . „ D n e s v n o c i s e m n o u z ů s t a ň “ I n P l a v – m ě s í č n í k p r o s v ě t o v o u l i t e r a t u r u . P ř e l . K a r o l i n a V á l o v á , č . 1 0 , 2 0 0 9

P E D R O S A , I n ê s . N a s T u a s M ã o s. L i s b o a : D o m Q u i x o t e , 1 9 9 7 P E C H A R , J i ř í . P r o s t o r i m a g i n a c e. P r a h a : P s y c h o a n a l y t i c k é

n a k l a d a t e l s t ví , 1 9 9 2

P Ě T O V Á , M a r i e . „ P r o s t o r o v o s t č l o v ě k a a s v ě t a u p o z d n í h o H e i d e g g e r a “ I n N o v o t n ý J a r o s l a v: Č l o v ě k m e z i r o z p r o s t r a n ě n o s t í a k r a j i n o u . S t u d i e k r o z m a n i t o s t i c h á p á n í p r o s t o r u. P r a h a : T o g g a , 2 0 0 8 . P A I V A , J o s é R o d r i gu e s d e . V e r g í l i o F e r r e i r a : P a r a s e m p r e , r o m a n c e -

s í n t e s e e ú l t i m a f r o n t e i r a d e u m t e r r i t ó r i o f i c c i o n a l. R e c i f e : E d i t o r a U n i ve r s i t á r i a . 2 0 0 7

P I N T A S I L G O , M^a. d e L o u r d e s : O s n o v o s f e m i n i s m o s. L i s b o a : M o r a e s E d i t o r e s , 1 9 8 1

P I R E S , J o s é C a r d o s o . O d e l f í n u. P ř e l . P a vl a L i d m i l o v á . P r a h a : D a u p h i n , 1 9 9 8

P O E , E d ga r A l l a n . „ Z á n i k d o m u U s h e r ů “ , I n J á m a a k y v a d l o, P ř e l . J o s e f S c h w a r z . O d e o n : P r a h a , 1 9 7 8

R O D R I G U E S , I s a b e l C r i s t i n a . A p o é t i c a d o r o m a n c e e m V e r g í l i o F e r r e i r a, L i s b o a : E d i ç õ e s C o l i b r i , 2 0 0 0

Q U E I R Ó S , E ç a d e . K r á č e j a č t i . P ř e l . M a r i e H a v l í k o v á . P r a h a : A c a d e m i a , 2 0 0 0

Q U E I R Ó S , E ç a d e . M a i o v é ( e p i s o d a z r o m a n t i c k é h o ž i v o t a ). P ř e l . Z d e n ě k H a m p e j s . P r a h a : S t á t n í n a kl a d a t e l s t ví k r á s n é l i t e r a t u r y , h u d b y a u m ě n í ( S N K L H U ) , 1 9 5 7

Q U E I R Ó S , E ç a d e . O s M a i a s .P o r t o : P o r t o E d i t o r a , 2 0 1 2

R E A L , M i g u e l . A v o c a ç ã o h i s t ó r i c a d e P o r t u g a l. L i s b o a : E s f e r a d o C a o s , 2 0 1 2 .

R E I S , C a r l o s . “ E ç a d e Q u e i r ó s e o d i s c u r s o d a H i s t ó r i a ” I n E s t u d o s q u e i r o s i a n o s . E n s a i o s s o b r e E ç a d e Q u e i r ó s e a s u a o b r a. L i s b o a : E d i t o r i a l P r e s e n ç a , 1 9 9 9

R E I S , C a r l o s . I n t r o d u ç ã o à l e i t u r a d ´ O s M a i a s. C o i m b r a : L i v r a r i a A l m e d i n a , 1 9 8 8

R E I S , C a r l o s . “ L í d i a J o r ge : E m b u s c a d o f i n a l f e l i z” . T r a b a l h o d e c a s a . I n J o r n a l d e L e t r a s , A r t e s e I d e i a s. N ú m e r o 8 5 8 , 2 0 0 3

R E I S , C a r l o s . O D i s c u r s o I d e o l ó g i c o d o N e o - R e a l i s m o P o r t u g u ê s. C o i m b r a : L i v r a r i a A l m e d i n a , 1 9 8 3

R E I S , C a r l o s . I n t r o d u ç ã o à L e i t u r a d e U m a A b e l h a n a C h u v a. C o i m b r a :

15 L i v r a r i a A l m e d i n a , 1 9 8 0

R I B E I R O , B e r n a r d i m . K n i h a s t e s k u. P ř e l . M a r i e H a v l í k o v á . P r a h a : A r g o , 2 0 0 8

R I C H T E R O V Á , S y l vi e . M í s t o d o m o v a. B r n o : H o s t , 2 0 0 4

S A N T O S , C a r i n a F a u s t i n o . A E s c r i t a F e m i n i n a e a G u e r r a C o l o n i a l. L i s b o a : V e g a E d i t o r a , 2 0 0 3

S E I X O , M . A l z i r a . A p a l a v r a d o r o m a n c e – E n s a i o s d e g e n e a o l o g i a e A n á l i s e. L i s b o a : L i v r o s H o r i z o n t e , 1 9 8 6

S Ł A W I Ń S K I , J a n u s z . „ P r o s t o r v l i t e r a t u ř e : z á kl a d n í r o z d ě l e n í a ú v o d n í s a m o z ř e j m o s t i “ . P ř e l . P e t r V i d l á k . I n O d p o e t i k y k d i s k u r s u . V ý b o r z p o l s k é l i t e r á r n í t e o r i e 7 0 . - 9 0 . l e t X X s t o l e t í. B r n o : H o s t , 2 0 0 2

S l o v n í k s p i s o v a t e l ů Š p a n ě l s k a a P o r t u g a l s k a .: H O D O U Š E K , E d u a r d a k o l e k t i v . P r a h a : L i b r i , 1 9 9 9

S O B R A L , M a n u e l J o s é : M e m ó r i a e I d e n t i d a d e N a c i o n a l: c o n c i d e r a ç õ e s d e c a r á c t e r g e r a l e o c a s o p o r t u g u ê s. L i s b o a : E d i ç õ e s

A f r o n t a m e n t o , 2 0 0 6

S O U S A , J o s é A n t u n e s d e . V e r g í l i o F e r r e i r a e a f i l o s o f i a d a s u a o b r a l i t e r á r i a. L i s b o a : I n s t i t u t o P i a g e t , 2 0 1 0

S y m b o l v l i d s k é m v n í m á n í , m y š l e n í a v y j a d ř o v á n í. K o l e k t i v a u t o r ů . P r a h a : F i l o z o f i c k ý ú s t a v Č S A V , 1 9 9 2

S V A T O Ň O V Á , K a t e ř i n a . 2 ½ D a n e b p r o s t o r ( v e ) f i l m u v k o n t e x t u l i t e r a t u r y a v ý t v a r n é h o u m ě n í. P r a h a : C a s a b l a n c a , 2 0 0 8

Š P Á N K O V Á . S i l vi e . A n t ó n i o L o b o A n t u n e s : r o z p ě t í r o m á n u. D i s e r t a č n í p r á c e . P r a h a : F i l o z o f i c k á f a k u l t a U K , 2 0 1 0

T O D O R O V , T z v e t a n : P o e t i k a p r ó z y. P ř e l . L i b u š e V a l e n t o vá a J i ř í P e l á n . P r a h a : T r i á d a , 2 0 0 0

T U T I K I A N , J a n e . I n q u i e t o s o l h a r e s : A c o n s t r u ç ã o d o p r o c e s s o d e

i d e n t i d a d e n a c i o n a l n a s o b r a s d e L í d i a J o r g e e O r l a n d a A m a r í l i s. S ã o P a u l o : A r t e - C i ê n c i a , 1 9 9 9

V Á L O V Á , K a r o l i n a . „ R o z p a d a j í c í s e d v o u k o l k a n a b l á t i v é c e s t ě ( P r o s t o r d o m u v r o m á n u C a r l o s e d e O l i v e i r y V č e l a v d e š t i ) “ I n S v ě t l i t e r a t u r y 2 0 1 7, r o č . X X V I I , č . 5 6

V Á L O V Á , K a r o l i n a . „ A s c a s a s d a s C a s a s : N o s r o m a n c e s O s M a i a s e a C i d a d e e a s S e r r a s d e E ç a d e Q u e i r ó s “ I n A c t a U n i v e r s i t a t i s C a r o l i n a e P h i l o l o g i c a 1 / 2 0 1 5 , R o m a n i s t i c a P r a g e n s i a X X

16

V Á L O V Á , K a r o l i n a . „ R e s i d ê n c i a d a d i n a s t i a – u m t e m a n a l i t e r a t u r a p o r t u g u e s a “ I n L í n g u a P o r t u g u e s a n a E u r o p a C e n t r a l : e s t u d o s e p e r s p e t i v a s. R A M O S , J o a q u i m C o e l h o . G R A U O V Á , Š á r k a . J I N D R O V Á , J a r o s l a v a ( e d s . ) . P r a g u e : C h a r l e s U n i v e r s i t y , 2 0 1 6 V A S C O N C E L O S , J o s é C a r l o s d e . „ A m a t é r i a d o s s o n h o s “ . J o r n a l d e

L e t r a s, 2 0 0 7 , n ° 9 5 1

V e r g í l i o F e r r e i r a . C i n q u e n t a a n o s d e v i d a l i t e r á r i a . A c t a s d o C o l ó q u i o i n t e r d i s c i p l i n a r. F O N S E C A , F e r n a n d a I r e n e e c o l e c t i v o . P o r t o : F u n d a ç ã o E n g . A n t ó n i o d e A l m e i d a , 1 9 9 5

V R U B L O V Á , K a r o l í n a . P o d o b y p a m ě t i v r o m á n e c h L í d i i J o r ge o v é . D i p l o m o v á p r á c e . P r a h a : F i l o z o f i c k á f a k u l t a , U n i v e r zi t a K a r l o v a , 2 0 0 8

Z I L L I , T e r e z i n h a d e L o u r d e s C o e l h o . R u í n a s d a m e m ó r i a : u m a a r q u e o l o g i a d a n a r r a t i v a : o j a r d i m s e m l i m i t e s . S ã o P a u l o : H u c i t e c , 2 0 0 4 .

Z O R A N , G a b r i e l . „ K t e o r i i n a r a t i v n í h o p r o s t o r u “ . A l u z e , č . 1 , 2 0 0 9

Elektronické zdroje

Č A P L Y G I N O V Á , O l g a . V Á L O V Á , K a r o l i n a . „ T o p o s d o m u a j eh o

m e t a m o r f ó z y : p r o m ě n a p o d o b y d o m u v d i a c h r o n n í m n á h l e d u “ I n Č l o v ě k. I n t e r n e t o v ý č a s o p i s F F U K .

[ o n l i n e ] [ c i t . 3 1 . 7 . 2 0 1 4 ] D o s t u p n é z :

< h t t p : / / c l o v e k . f f . c u n i . c z / v i e w . p h p ? c i s l o c l a n k u = 2 0 1 4 0 7 3 1 0 >

M E D E I R O S , P a u l o d e . R e v i s i t a n d o L í d i a J o r g e. [ o n l i n e ] [ c i t . 3 . p r o s i n c e 2 0 1 3 ] D o s t u p n é z :

< h t t p : / / w w w . e d i t i o n w e b . c o m / N o t i c i a s / N o t i c i a s . a s p x ? n i d = 1 3 3 3 & e d i t o r i a = 8 & s u b = 2 9 >

O L I V E I R A , J u r e m a J o s é d e . U m a a u t o - a n á l i s e e m A c o s t a d o s m u r m ú r i o s , d e L í d i a J o r g e . [ o n l i n e ] [ c i t . 1 1 . l e d n a 2 0 1 5 ] D o s t u p n é z :

< h t t p : / / b i b l i o t e c a v i r t u a l . c l a c s o . o r g . a r / a r / l i b r o s / a l a d a a / o l i v e . r t f >

17

P A I V A , J o s é R o d r i gu e s d e . V e r g í l i o F e r r e i r a : P a r a s e m p r e , r o m a n c e - s í n t e s e e ú l t i m a f r o n t e i r a d e u m t e r r i t ó r i o f i c c i o n a l. T e s e d e D o u t o r a d o .

[ o n l i n e ] [ c i t . 2 8 . d u b n a 2 0 1 7 ] D o s t u p n é z :

< h t t p s : / / r e p o s i t o r i o . u f p e . b r / h a n d l e / 1 2 3 4 5 6 7 8 9 / 7 5 8 6 >

S A N T O S Z A N E L A T T O , R o s a n a C r i s t i n a . T u d o o q u e é r e a l d i s s o l v e s e n a c h u v a. T e r r a r o x a e o u t r a s t e r r a s – R e v i s t a d e E s t u d o s L i t e r á r i o s . V o l u m e 1 0 / 2 0 0 7 [ o n l i n e ] [ c i t . 2 0 . b ř e z n a 2 0 1 5 ] D o s t u p n é z :

< h t t p : / / w w w . u e l . b r / c c h / p o s / l e t r a s / t e r r a r o x a >

S C H M I D T , S i m o n e P e r e i r a . P a r a a r e - i n s c r i ç ã o d a s e s t ó r i a s d o g ê n e r o n o r o m a n c e p o r t u g u ê s c o n t e m p o r â n e o. [ o n l i n e ] [ c i t . 2 0 . l i s t o p a d u 2 0 1 0 ] D o s t u p n é z :

< w w w . s c i e l o . b r / s c i e l o . p h p ? s c r i p t = s c i _ a r t t e x t & p i d = S 0 1 0 4 - 0 2 6 X 2 0 0 1 0 0 0 1 0 0 0 1 9 & l n g = e n & n r m = i s o >

18

Přehled odborné činnosti

Konference s aktivní účastí

2012 1. Kolokvium společnosti českých portugalistů, Praha Název příspěvku: Dům v portugalském románu 2013 2. Kolokvium společnosti českých portugalistů, Praha

Název příspěvku: Dům v románu O Jardim sem Limites

2014 Língua Portuguesa na Europa Central: estudos e perspetivas, Praha

Název příspěvku: Residência da dinastia - um tema na literatura portuguesa 2014 3. Kolokvium společnosti českých portugalistů, Brno

Název příspěvku: Včely v dešti Carlose de Oliveiry

2016 Česká romanistika v evropském kontextu – XVIII. Mezinárodní setkání romanistů, Olomouc Název příspěvku: Problematika holandského stolečku

2017 seminář Brasil 2017, Praha

Název příspěvku: Hořící Atheneum Raula Pompéi 2017 6. Kolokvium společnosti českých portugalistů, Praha

Název příspěvku: Když se muži dívají z okna 2017 Dny lusofonních kultur, Olomouc

Název příspěvku: Muži, ženy a jejich domy v díle Carlose de Oliveiry 2017 Pensar o passado, compreender o presente, idealizar o futuro, Praha

Název příspěvku: Os marginalizados em O Vento Assobiando nas Gruas de Lídia Jorge Další činnost: moderování doktorandské sekce

2017 IV Dni Románskych Štúdií (Hranice jazyka, literatúry a kultúry románskeho sveta vo vzájomnom vzťahu a v kontexte stredovýchodej Európy, Bratislava

Název příspěvku: Quatro percecões de Almada Negreiros

Překlady

Pedrosa, Inês. „Dnes v noci se mnou zůstaň“ In Plav – měsíčník pro světovou literaturu. N. 10, 2009

19

Přednášky a kurzy

(na Ústavu románských studií FF UK)

Brazilská povídka 20. století (ZS, od 2016/2017) Čtení textů portugalské literatury (od 2016/2017) Úvod do četby literárního textu (ZS, od 2016/2017) Portugalská literatura 20. století (od 2016/2017)

Portugalština II (od 2017/2018)

Přehled dějin portugalské literatury (od 2016/2017) Portugalský seminář k bakalářské práci (LS, od 2017/2018)

Další odborná činnost

2007-2016 práce pro projekt srovnávacích korpusů InterCorp na FF UK

Publikační činnost – články

„Filosofie kultury Eduarda Lourença“ In Svět literatury, ročník XX, číslo 42, 2010

„Alberto Caeiro - „básník s pastýřskou holí"“. In Svět literatury. ročník XXII, číslo 45, 2011

Topos domu a jeho metamorfózy“. Člověk, časopis pro humanitní a společenské vědy, číslo 29, 2014 (studie napsaná společně s Olgou Čaplyginovou)

„As casas das Casas: Nos romances Os Maias e A Cidade e As Serras de Eça de Queirós“. In Acta Universitatis Carolinae - Philologica - Romanistica Pragensia, číslo 20, 2015

„Residência da dinastia - um tema na literatura portuguesa“. In Língua Portuguesa na Europa Central:

estudos e perspetivas. Praha: Charles University in Prague, Karolinum Press, 2016

"Rozpadající se dvoukolka na blátivé cestě: Prostor domu v románu Carlose de Oliveiry Včela v dešti"

In Svět literatury, ročník XXVII, číslo 56, 2017

20 články v tisku

„Os marginalizados em O Vento Assobiando nas Gruas de Lídia Jorge“

In Acta z konference „ Pensar o passado, compreender o presente, idealizar o futuro“ v Praze 2017

„Quatro percecões de Almada Negreiros“

In Acta z konference „IV Dni Románskych Štúdií (Hranice jazyka, literatúry a kultúry románskeho sveta vo vzájomnom vzťahu a v kontexte stredovýchodej Európy)" v Bratislave 2017

Účast na vnitřních grantech FF UK

Projekt: Poetika a čas v první polovině 20. století, 2010-2011 Hlavní řešitelka: Eva Blinková Pelánová

Výstup v podobě článku: „Alberto Caeiro - „básník s pastýřskou holí"

Projekt: Racionalita ve vědách o člověku / VVZ – Kultury jako metafory světa

Výstup v podobě článku: „As casas das Casas: Nos romances Os Maias e A Cidade e As Serras de Eça de Queirós“

Projekt: Topos domu a jeho metamorfózy, 2013-2014 Hlavní řešitelka: Olga Čaplyginová

Výstup v podobě článku: „Topos domu a jeho metamorfózy“