Nebudiž tím ujímáno zásluhy nákladnému a hezkému jinak podniku, avšak takto se píše do paličských denníků, ne do díla monumentálního. Ostatně nadějeme se, že i panu spisovateli (po případě slečně spisovatelce) nadejdou „jasnější a světlejší okamžiky,“ neboť sám končí sermon svůj: „Však ještě přese všechny honosné pokroky stoleti osvícených dávno nezvitězily myšlénky Husovy v plném svém ostrém jasu, ještě duch, příklad
reformatorův a vlastencův plamenně svítí na prastaré hříchy a důrazně učí nás býti lepšími“ My dokládáme „Amen,“
a sice přejeme panu spisovateli (po př.
slečně spisovatelce), aby předešel dobrým příkladem a „stal se lepším“ prozatím alespoň — v dějepise! —
Aristotelova kniha 0 básnictví, kte—
rou přeložil a vysvětlivkami opatřil Fr.
Pavel J. Vychodil, O. S. B. V Brně 1884. Tiskem a nákladem pap. knih
tiskárny bened. rajhradských Str. 55.
Cena 30 kr.
Knížkou tou, jak řečeno v před
mluvě, má býti zahájena. sbírka pře
kladů ňlosoíických spisův Aristotelových.
Budiž dovoleno překladateli samému několika slevy o věci se zmíniti a tím poněkud předmluvu jaksi doplniti. Stu
dium filosofické, jež dle nejvyšší aukto
rity církevní má se osvěžiti studiem scholastiky, nevykoná ovšem důkladněji a vědečtěji úkolu svého, nežli když stopovati bude zároveň prameny scho
lastiky samé. Mezi těmi pak na začátku stojí Aristotelés, jenž váhou“ filosofie své ovládal celý středověk. Protivníci scholastiky věc tu také dobře vědí, a odtud ony útoky na Aristotela, jichžto stále přibývá. Ve filosofii totiž —- vy
vrátiti ho nemohouce — odhazují celý jeho metafysický apparat prostě ku pře
ži'lým starožitnostem, ve vědách pří
rodních pak vyšší. stanovisko jeho filo
sofické mu zpříma vytýkají, ham'ce při
něm nedostatek pozorování, empirismu aj. v. Hájiti holpřijdena jiných příslušných místech: zde to jen budiž podotčeno na důkaz, jakou váhu sami protivníci jemu přičítají, anť jest jim alespoň — nepo
hodlným!
Dle toho není se obávati, že by tedy překlad filosofických spisův Ari
stotelových od někoho byl nazván — zvláště u nás — literárním přepychem, natoť literární zbytečnosti. Spisek tento
—155—
přímo sice nenáleží k těm, jimžto bez
prostředně přísluší ona důležitost nahoře zmíněná; po jiné stránce však váhou svou nepředčí-li nad ně, tož jistě se jim vyrovná, a litovati jest, že tak málo z něho se nás dochovalo. Ve kritice krasovědné zajisté zůstane jak dosud i do budoucnosti jediným pravým zá
kladem, ovšem v tom, co se zachovalo, 'tedy především v theórii básnictva tra
gického a epického. Překladem má tedy studium jeho — u nás opět zvláště nad míru a víru potřebné — usnadněno, témuž účelu mají sloužiti i věcné j-o
známky. Pokud tomu tak bude, ukáže se teprvé. Vaditi tomu snad bude, že překlad jest. co možná věrný, kom
mentář pak místy až nápadně stručný;
o prvém zmínil jsem se v předmluvě, o tomto nelze mi než přisvědčiti, avšak s tou omluvou, že obšírné „studie“
o knize nenáležejí ve překlad sám,“ dále že přes to náleží tam jakýsi přehled různých názorův, alespoň nejhlavnějších, a konečně — což za těch okolností bylo mi nejhlavnější — při nejistém výsledku nevidělo se radno knihu příliš rozšiřovati & zveličovati. Snad bude lze jinde a' jindy nedostatek ten odstraniti.
O jednotlivostech nechtěje se šířiti nechám spisek mluviti sám za sebe a poroučím jej přízni laskavého čtenářstva, jež básnickou četbou se zabývá a jistých názorů krasovědných při ní se přidržuje.
Toliko podávám seznam tiskových vad, jež, bohužel, posledním nedopatřením, se.
Vplížily. Str. 2. ř. 21._ a 8. zdola, pak str. 3. ř. 7. a 5. zdola pominuto budiž zbytečné poukázky 1). Str. 6. řádek 15.
shora v řeckém slově jedno chybné písmě. Str. 9. ř. 3. a str. 30. ř._ 5.
zdola buďtež rozdělena slova chybou souvisle tištěná! Str. 14. ř. 14. zdola spočívátě m. spočítavě; tamt. ř. 7. zdola spojka a náleží do vnitř pomlky. Přízvuk řecký chybně psán str. 40. ř. 13. zdola
a 52. ř. 4. shora. Str. 51. ř. 4. shora v prvém řeckém slově prvé písmě změněno budiž v jiné podobné. Str. 52.
ř. 3. shora slovo řecké změněno budiž dle pozn. 5). Str. 3. ř. 9. zdola vynech „a“.
0 pokroku mravnosti. Proslavil
Dr. Jos. Durdík. Sbírky předn. a
rozprav ser. III. č. 3. V Praze. Nakl.J. Otto. 1884. Str. 35. Cena 40 kr.
Mravnost — mravní chování, mra
vouka, mravověda — pokračuje stále ku předu, zbudována jsouc na základech ovšem nehybných, ač ne vždy a všude známých, ano ani vždy a všude za jisté :. nezvratné uznávaných.
Tuto větu spisek vyslovuje a do
kazuje povšechným rozhledem po dějinách vzdělanosti. Zvláštní zřetel věnován (str.
24. all.) poměru mravnosti a vědění, vůbec vzděláni rozumového. Ve zmí
něném přehledu filosofické éthiky končí spisek (str. 22. sl.) Kantem a Herbartem, jemuž poslednímu éthika jest uměno
slovím vůle; spisek na tom i pře
stává, ovšem dle svého stanoviska.-Jiní jinak soudí, snad větším právem. Avšak tuto není kde rozepisovati se o věci té;
laskavý čtenář budiž na spisek jen upozorněn, an zvláště pro vychovatele obsahuje leckterou pěknou myšlénku.
Jazykových vad jest hojně; zdali subst. verb. „mětí“ (Str. 22. od míti, debere) jest utvořeno šťastně, budiž po
necháno puristům. Sloh jest jak obyčejně plynný; ráz jest vůbec vzletný, idealný, kteroužto stránkou spisek mile jímá.
Cena jest nekřesťansky veliká.
U jesliček. Sbor pro tři ženské hlasy s průvodem harmonia. Na slova Vlad.
Šťastného složil Dr. Jos. Chmelíček. Cena 40 kr. Nákladem „Obzoru“ a tiskem benediktinské knihtiskárny v Brně.
Víme z vlastní zkušenosti, jaká potíž bývá o Vánocích o. vhodné zpěvy či, koledy, jež by se mohly o slavnosti
—156——
vánočního stromku, jesliček, ano i ve chrámu Páně prox ozovati. Stále totéž opa
kovati přece se nemůže, a nových skladeb, které by všem požadavkům zadost' či
nily, jest pramálo. Proto budou zajisté redakci „Obzora“ povděčni zejména du
chovní správcové, ředitelé kůru a učitelé zpěv pěstující vůbec, že se odhodlala vydati svým nákladem dílo, které se loni v Brně s neobyčejným úspěchem potkalo.
Koleda „U jesliček“ byla totiž původně složena pro dívčí sbor chovanek v ústavu Mariánském a tamtéž o slavnosti stromku vánočního ve přítomnosti J. M. nejd. p.
biskupa, J. Exe. p. místodržitele a _jiných , vzácných a četných hostí velmi zdařile provedena. Již tenkráte vyslovena četná přání, aby překrásná skladba ta nezů
stala ve skrytě, nýbrž byla též širším kruhům učiněna přístupnou. Tomuto přání vyhověno a jsme přesvědčeni, že kdekoliv se bude provozovati, potká se se stejnou zálibou.
Přednosti skladby té jsou zejména pěkný, zpěvný text, nápěv k rhytmu i významu slov úplně přiléhající, lahodný, a proto i snadný, jakož i harmonisace v každé příčině dokonalá, začeži jméno proslulého skladatele ručí. Koleda „U jesliček“ jest skutečným obohacením naši hudební literatury, snadno se dá provésti a poslouží zajisté již letos na mnohých místech k oslavě narození Spa
sitelova. Úprava jest slušná, cena (40 kr.) velmi mírna. Objednati lze buď v expedici
„Obzoru“ v besedním domě, nebo v knih
tiskárně benediktinské v Brně.
Cnostní. Novella od El. Oreškové.
Z polštiny přeložil J. Bittner. Nákladem Ed. Valečka v Praze.
Nemysliž nikdo, že se v této no
velle líčí nějaké ctnostné duše, aniž se domnívej, že snad povídka si vytkla za účel tropiti si posměch ze ctnostných, je snad na pranýř „osvícenců“ stavěti,
nýbrž spisovatelka zamýšlí v této po
\
vídce pokárati a zmrskati ctnost ne
pravou, lichou, ctnosť padělanou. Osoby ve hře účinkující rády zahalují plá
štíkem ctnosti své chyby, jež byly na
páchaly v minulosti a jež páchají pod zástěrou ctnosti i ve přítomnosti.
Vyskytují se nám „pactnosti“ ušle
chtilé hrdosti „vyšší“ třídy, úzkostlivé mravopočestnosti, katonské přísnosti mra
vův a marnivé štědrosti a schlubné pobožnosti.
Osoby ty klamou celé město svým životem, kuji veřejné mínění tak dlouho, až konečně jejich podlému pokrytectvu se učiní přítrž p. Gračickým, který jsa povahy mužné, poctivé, štědré pova—
žován byl a pomlouván od domnělých ctnostných osob za podivína, lakomce — a proč?
Protože konal dobré skutky potají, poněvadž jeho srdce bylo veskrze dobro a upřímno, ale skořápka poněkud drsnější.
Mimo to potkáváme se ještě s jinými osobami, jichž pravá ctnosť jsouc po
staven vedle ctnosti pokrytecké tím jasněji zazáří a ostatní nadšením naplní.
Tolik po stránce obsahové.
Po formální však jest nám všelicos nesprávného vytknouti. Kniha se hemží pravopisnými chybami, „cočků “ jest v ní dostatek, vyskytují se hrubá nedopatření jako místo mistrův stojí tam ministrův,
místo Tekla Terezie a. m. j. 0 jednoho korrektora více přibrati by panu na
kladateli neškodilo. ——Schvalujeme čte
nářům dospělým. J. P.
Dvě lásky. Drama v pěti jednáních.
Napsal J. Košcielski. Z polského pře
ložil Arnošt Schwab-Polabský. Překlad z rukop., autoris. V Praze 1884. Nakl.
M. Knapp., knihkupec v Karlíně. „Ochot
nického divadla“ svazek 4 Stran 84.
Cena 30 kr.
Děj kusu toho jest dosti zajímavý, ve hlavní části až pikantní, ač vlastně velmi skrovný, a proto poněkud rozvle
— 157 — čený; raději novella nežli drama. Pro
ochotnická divadla, máme-li na mysli představení hlavně venkovská, hodil by se kus leckterou velmi pěknou stránkou, avšak hlavní tresť, na které zápletka založena, jsou nechutné pletky v man
želství a pod. Proto snad méně jim bude svědčiti, a vůbec látky takové méně lze schvalovati. Přáti jest si tedy, aby „Ochotnické divadlo“ přihlíželonejen k „působivosti“ her uveřejňovaných, nýbrž také, aby působivosť ta byla dobrá, mravně ušlechtilá. Dosavadní svazky jen z části tomu vyhovují.
Ve svazku tomto jazykových chyb mohlo by býti poněkud méně.
Národ, občanský kalendář na oby
čejný rok 1885. Tiskem a nákladem knihtiskárny Frant. Šimáčka v Praze.
Cena 50 kr.
Velmi příjemně jsme byli překva
peni, berouce vzpomenutý kalendář do ruky, vkusnou úpravou a značným množstvím po většině uměleckých vy
obrazení, která kalendáře p. Šimáčkovy charakterisují a zajisté i odporučuji.
— I my nemohli bychom než odporu—
čovati ozdobný tento kalendář, kdyby obsah, a sice hned prvé povídky, kterýchž celkem v kalendáři tomto osm, odpovídal svým obsahem vkusné formě obrázkové. Zdá se, že pan spisovatel ve své „historické“ povídce „Hodina poslední“ namáčel své bez odporu slušné péro ve žluči protijesuitské, které ne
může ani Bambas ve svých „poutavých“
překladech lépe kresliti. Podvod, pře—
tvářku, bai kuplířství ti jesuité, dle pana spisovatele, bez koncese a „daní prováděli; proto nedivíme se nikterak, že Hlasivec, když kolem zahučelo, že
„oni“ (jesuité) jdou, si zakryl očí. Však byl prý také ten starý jesuita kvítko, který když přetvařovati se nemusil, blesky „dštilg“ není také divu, takový jesuita, který si dovolí panu Vřesov
covi říci, že duše jeho dcery, třeba že láskou ku kacíři poněkud poskvrněna byla, vejde do radosti nebeské, už proto,