Nyní ukážeme, že coelibát se stavem kněž
ským se srovnává, ano jest jeho nutným poža
davkem. Jak čteme v knihách starozákonných, nebylo kněžím židovským dovoleno po ten čas, co konali službu v chrámě Jerusalemském. chrám opustiti a do svého domu jíti a sice jedině z té příčiny, by nestýkali se svými manželkami (srovnej případ se Zachariášem); byla-li těmto kněžím aspoň
—6—
po čas “služby jejich přikázána zdrželivost, tím spíše má právo katolická Církev žádati čistotu na svých služebnících, kteří každodenně nejsv. oběť přinášejí, sv. svátosti udělují, kteréžto úkony mají neskonale větší cenu nežli obřady staro
zákonné.
Coelibát kněžský nutně také vyžaduje svědo
mité vykonávání úřadu pastýřského.
Mohl-li by 'pak ženatý kněz své povinnosti náležitě vykonávati? Kristus Pán praví: »Já jsem pastýř dobrý, a dobrý pastýř dává život za ovce své: Kněz tedy musí býti ochoten iživot za své osadníky položiti. Stává se často, že vypuknou nakažlivé nemoci; tu kněz musí býti ochoten jíti k nemocnému, byt i najisto věděl, že se nakazí.
Uvažujme nyní: Kdyby kněz byl otcem četné rodiny, jež by smrtí svého živitele octla se v bídě a nouzi, nesnažil by se této povinnosti se vyhnouti?
A dále čteme vpísmě svatém, vže nikdo ne
může dvěma pánům sloužiti, neb jednoho miluje, aneb druhého nenávidí.“ Jak by mohl kněz sloužiti Bohu a rodině? Myslím, že by každý, jsa od přírody k pozemskému nakloněn, staral se spíše o svou rodinu než o své povinnosti. Hlavně kněz četnou rodinou obdařený neměl by mnoho na církevní záležitosti času; vidíme to i v rodinách mnohých pastorů.
Kněz má dále vynikati svým životem nad ostatní věřící. Kristus pravil: nBuďtež dokonalí jako váš Otec dokonalý jest:; a sám chtěl, by apoštolé byli světlem světa, solí země, vojskem
andělů Božích. A kdo jest nástupcem apoštolů a učenníků? Zajisté nikdo jiný, než biskupové a kněží. A mají—li býti nástupci v jich“ úřadě, musí býti nástupci iv jich dokonalosti. A co jest první podmínkou dnkonalosti, zdaž ne čistota? Kristus praví u sv. Matouše v19. kap. rz. verši: »A jsou panicové, již se umí v panictví oddali pro království nebeském Těmi slovy dal na jevo, že ctnost čistoty jest podmínkou svatosti a dokonao losti. A že čistota jest hlavní oporou svatosti a dokonalosti, učí zkušenost. Nikdy člověk, jenž pozemskými závazky jest poután, na př. otec rodiny, nepovznese se k také dokonalosti, jako člověk od světa odpoutaný, na př. mnich v klá
šteře. Kněží v kázaních mluví o čistotě Ježíše Krista, Panny Marie, sv. Josefa, sv. Aloisia a vybízí lid k následování jich, ale nslova hýbají apříklady táhnou.a Kdyby kněz andělským jazykem mluvil, ale nekoná-li toho sám, co od jiných žádá, marné jest kázaní jeho. A jak říká latiník nvex populi — vox Dein, hlas lidu jest hlas Boží. Kněze, jenž vyniká bezúhonným, čistým životem i za našich dnů lid, aspoň zachovalý, velice ctí a jej si váží, kdežto, když některý v tomto směru pochybí, ztratí na své vážnosti velice. Právě pro čistotu považuje lid kněze za povznešenějšího, nebýti této, kněz by zevšedněl a neměl by vážnosti mezi lidem. A zde se vracím k slovu onoho učitele
»Vy jste kastou.a
Právě tím, kdyby kněží neměli coelibát, byli by kastou. Nyní kněží vycházejí ze všech kruhů
_s—
obecenstva, chudí i bohatí věnují se stavu kněž
skému Ale zrušil;li by se coelibát, potom by to dopadalo, jako u Reků, Rusů a evangelíků; jen synové duchovních stávali by se kněžími a chtěli by dědit fary svých otců a za manželky by brali sobě dcery kněžské. Tedy u Řeků a Rusů, zkrátka u církví východních, není kněžský fcoelibát zá
vazným, ale přes to kněží neženatí těší se daleko větší vážnosti než kněží ženatí; a také kúřadům vyšším jako k biskupstvím, kanonikatům bývají povyšování jen kněží neženatí, kdežto ubozí po pové ženatí zápasí často s bídou, utápí čest a rozum v kořalce, jsouce tak ku posměchu celé obce
Coelibát prý odporuje zákonům přírodním.
Někteří namítají, že coelibát odporuje zá
konům přírodním, ano i ohrožuje zdraví lidské.
Ze by odporoval coelibát zákonům přírodním a že by se musil každý člověk oženiti, nelze ni
kterak pochopiti. Nikde na př.: „V Písmě svatém, ani v starých zákonech Reků, Rímanů a Egyp
ťanů nestojí, že by se musil každý člověk ože
niti Ze by coelibát ohrožoval zdraví lidské, ne
prohlásila dosud žádná lékařská autorita, ano právě naopak; a také 'se jistě žádný kněz neroz
nemohl z toho, že zachovával coelibát, spíše z přílišného namáhání. Proč právě lidé zachová
vající čistotu vypadají zdravě a svěže, kdežto lidé mnoho pudům pohlavním holdující sestárnou před časem a v předčasný klesají hrob? A že by' snad, jak mnozí tvrdí, ohrožovalo to snad po
_g_
měry lidnatosti, jest více než směšno. V Čechách žije mezi 5 až 5'/2 millionem lidí as přes 4000 kněží, ti myslím, jsouce ženatí, by národ mnoho nevytrhli. Ale k tomu, že dnes jest mnoho starých mládenců, kteří zůstávají proto svobodní, poněvadž starost o rodinu jest jim b'říměm, & nežení se proto, aby ve svém prostopášném životě nebyli vyrušováni, k tomu se dnes mlčí. Vždyť mnohým lidem jen z ohledů časných uložen coelibát na př. vojínům, učitelkám, služebníkům u vrchnosti atd.; pakliže stát má to právo a laikov,é proč pak toto právo nemá míti Církev, kteráž vidí v coelibátě duchovenstva blaho své, jeho i vě řících časné a věčně. Ostatně Církev nikoho ne
nutí ke stavu kněžskému; prve než biskup na novosvěcence ruce své vloží, napomíná tyto sám, by uvážili, jaké břímě a povinnosti na se berou.
Jako Církev má právo žádati od manželů věrnost, také má právo žádati od kněží ustavičnou či
stotu. A kdo dnes horuje pro zrušení kněžského coelibátu? Lid, nikoliv, ten jest se svými neže
natými kněžími úplně spokojen, ale několik lidí, kteří kněze nikde nevidí. leč snad, když jej po
tkají natulici, a kterým na Církvi zrovna tak málo záleží, jako nám Cechům na osudech ostrova Kamčatky, ale oni jsou naučení rýpati proti „všemu, a to hlavně katolickému, proto i coelibát jest jim trnem v očích.
Jest to zvláštní, že právě ty listy, které nejvíc zuříproti kněžskému coelibátu, o každém poklesku proti tomuto se široce rozepisují a oby
_10_.
'čejně nadsazují. Dnes jsou rozšiřovateli této my
šlenky někteří odpadli kněží j ko dr. Iška a jiní, kteří pro smyslnou lásku k ženě, svému stavu a slibu se zpronevěřili. Ze ti žádnému soudnému člověku měřítkem jednání býti nemohou, jest samozřejmo. Jejich náhledy v tomto směru kryjí se úplně s náhledy starých zlodějů o zachování majetku.
Proto važme si svých kněží, jaké k nám sv.
Církev posílá. Kristus praví: »Já pak s vámi jsem do skonání světa; a kdyby v tomto směru Církev byla pobloudila, jistě by Kristus s ní nebyl a byl by ji hned od počátku opustil a takového jiStě nikdo nic tvrditi nemůže. Cím více kvete čistota mezi duchovenstvem, tím šta
stnější osada, diecése a země, v níž působí.