Detailní závěry z výzkumu

Vprůběhu našeho dotazníkového výzkumu a během rozhovorů jsme se zabývali postupně několika tématy. Zmapovali jsme základní charakteristiky zkoumaného vzorku. Zabývali jsme se kombinacemi pracovních jazyků, přičemž jsme se zaměřili především na jazyky C. Dále jsme zkoumali způsoby studia češtiny, mj. i ve srovnání se studiem ostatních pracovních jazyků. V další části jsme vymezili problémy, se kterými se setkávají tlumočníci při tlumočení pro instituce Evropské unie (se zaměřením na češtinu jako jazyk C).

Jaká je pozice češtiny jako jazyka C? U zkoumané populace je čeština třetím nejpoužívanějším jazykem C. První nejpoužívanější je angličtina, druhá francouzština.

Slovenštinu má jako pracovní jazyk C asi jedna třetina dotázaných. Průměrně tlumočí respondenti zčeštiny přibližně 4 roky, téměř tři čtvrtiny z nich však pracují pro Evropskou unii déle a češtinu si přidali v průběhu své kariéry.

Tlumočníci si v průběhu své kariéry přidávají další jazyky C, což lze doložit tendencí ke zvýšení počtu jazyků C vzávislosti na délce vykonávání tlumočnické profese.

Mají však maximálně jeden jazyk B, což je vsouladu s jazykovou politikou EU.

Jaké strategie používají tlumočníci při osvojování češtiny? V období studia češtiny navštívila většina tlumočníků Českou republiku za účelem zdokonalení svých jazykových dovedností. Dále je častou studijní strategií samostudium, studium v jazykové škole a vkurzech EU. Objevily se však obtíže, co se týče teoretické definice pojmu samostudium (tato položka byla relativně málo diferencující).

Respondenti, kteří uvedli jako důvod studia češtiny „další pracovní jazyk“, relativně častěji navštěvovali kurzy EU. Nadpoloviční většina z těch, kteří navštěvovali kurzy Evropské unie, také uvedla, že pro ně byl tento způsob studia stejný, jako způsob studia ostatních pracovních jazyků. Ti, kteří uvedli, že se češtinu učili odlišně, většinou evropské kurzy nenavštěvovali. Čeština není typickým středoškolským ani vysokoškolským jazykem. Zanalýzy polootevřených odpovědí a rozhovorů vyplývá hypotéza, že se čeština odlišuje svou relativně vysokou obtížností. Dále respondenti

CV

několikrát napsali, že se ji učili až v dospělém věku. Někteří dotázaní uvedli, že se češtinu učili poněkud nesystematicky a vycházeli při tom spíše zmluveného jazyka.

Tlumočníci se češtinu učí v průměru 5 let, což odpovídá pravidlům Evropské unie.

Někteří (celkem 8 respondentů) však uvedli, že se ji učili déle (od 6 do 9 let).

Vojedinělých případech dotázaní nedokázali délku studia určit (např. když vyrůstali ve smíšené rodině).

Nejčastějším motivem pro studium češtiny je přidání dalšího pracovního jazyka.

Důležitý je relativně často také zájem o Českou republiku, popř. češtinu.

Téměř všichni jsou s volbou češtiny spokojeni a svého rozhodnutí nelitují.

Tlumočnice, se kterou jsme provedli rozhovor B, by se však pravděpodobně rozhodla jinak, kdyby mohla „vrátit čas“ a zvolit si jiný jazyk. Uvedla, že je pro ni

„údržba“ češtiny jako pracovního jazyka náročná.

Jaké jsou problémy tlumočníků při výkonu tlumočnické profese? Podle nadpoloviční většiny tlumočníků mluví čeští řečníci příliš rychle. Dále respondenti uvedli, že čeští řečníci mluví srozumitelně, nepoužívají neobvyklý idiolekt ani neslušné výrazy, užívají vhodně pauzy. Otázky intonace, segmentace a opravování řečeného nebyly dostatečně diferencující.

Co se týče logičnosti řečníkova projevu, byly odpovědi rozloženy rovnoměrně do všech kategorií (logický, nelogický, střední hodnota). V rozhovorech se ukázalo, že může mít celá problematika souvislosti s českou kulturou, myšlením, historickým vývojem a vzdělávacím systémem. Bylo by vhodné tuto problematiku hlouběji dále studovat.

Analýza tabulky četností ukazuje na závislost mezi „logičností projevu“ a

„zamlžováním skutečností“. Také vrozhovorech byla tato problematika dána do souvislosti.

Text byl jak v dotaznících, tak i vrozhovorech většinou označený jako čtený. Zároveň ti, co označili text za čtený, relativně často uvedli, že je řečníkův projev moc rychlý.

Pokud se řečník ve svém projevu zřejmě zmýlí, většina tlumočníků to dá ve svém přetlumočení nějakým způsobem najevo.

Podle respondentů většinou české projevy neobsahují gramatické chyby ani nesprávný slovosled. Slovosled je však ve vztahu ke gramatickým chybám relativně méně správný.

Celých 40 % tlumočníků označilo text za informačně přesycený. Text nemate svou ironičností.

CVI

Co se týče výskytu některých jevů, mají tlumočníci relativně častěji problémy s neznámými jmény v textu a sodkazy na jiné texty. Relativně nejméně potíží způsobují aktuality, kulturní reálie a termíny. Tyto výsledky by se daly interpretovat tak, že tlumočníci mají dobré kulturní a odborné vzdělání a zároveň se také zajímají o aktuální dění, přesto nemohou „znát všechno“. Jen stěží si lze např. vyhledat úplně všechna jména, která by se mohla v textech vyskytnout.

Většina tlumočníků nemá problém zachovat rétorický efekt řečníkova projevu, pětina jich však má pocit, že je pro ni obtížné patřičný „výraz“ zachovat. Stejné výsledky byly také naměřeny, co se týče možnosti nalézt přesný ekvivalent řečeného.

Celá třetina dotázaných má pocit, že je nucena originál výrazně zkracovat.

Nadpoloviční většina však výrazně zkracovat nemusí. Tuto odpověď relativně často uváděly osoby, které se domnívají, že je rychlost řečníkova projevu vhodná.

Zajímali jsme se také o to, jak vnímají tlumočníci své posluchače. Většina dotázaných se domnívá, že jsou očekávání posluchačů realistická.

Jaké je pracovní prostředí tlumočníků v Evropských institucích? Většina respondentů uvedla, že je jejich pracovní prostředí tiché, svhodnou teplotou. Technické vybavení je dostatečné a přenos zvuku kvalitní. Čtyři pětiny uvedly, že mají možnost vidět řečníka.

Při rozhovoru B se zjistilo, že řečník skutečně není vždy vidět, což je však podle dotázané relativně menší problém, než hluk, který způsobují kolegové v kabině. Jako relativně nejhorší se v dotaznících ukázala kvalita vzduchu. Při rozhovoru byla jako další problém zmíněna nedostatečná jazyková vybavenost kabiny pro

„exotickou“ češtinu. O problému počtu tlumočníků z novějších zemí EU jsme pojednali vteoretické části.

Ve výzkumu jsme se okrajově dotkli také tématu pilotáže. Až na dvě řecké tlumočnice dotázaní uvedli, že je jejich tlumočení někdy zdrojem pro ostatní kolegy. Vrozhovorech pak respondenti uvedli, že je pilotáž potřebným nouzovým řešením a může být slabým článkem celého řetězu. Při tomto druhu tlumočení cítí zodpovědnost vůči kolegům a snaží seo maximálně zřetelné přetlumočení.

CVII

Celá třetina dotázaných uvedla, že nemá dostatek dokumentů na přípravu.

Komplexnost problému byla dále osvětlena vdodatcích k otázkám a rozhovorech.

Respondenti uvedli, že nejsou vždy všechny dokumenty dostupné včeštině. Dostupnost je podle nich také odlišná podle instituce. To však nebylo možné na základě dat z dotazníku statisticky doložit.

Nadpoloviční většina tlumočníků se domnívá, že mají dostatek času na přípravu.

Vrozhovorech jsme se dále dozvěděli, že se někdy může stát, že bude tlumočník zavolán na poslední chvíli a nebude tak mít možnost přípravy. Stává se to např., když někdo onemocní.

Čtyři pětiny dotázaných uvedly, že jejich práce není fyzicky náročná. Dvě třetiny však uvedly, že je náročná psychicky.

CVIII