Hlavním cílem mé bakalářské práce bylo vyhodnotit kauzální výklad chování pacienta všeobecnými sestrami a zjistit, jestli existují činitelé, kteří mají vliv na tento výklad pacien-tova chování všeobecnými sestrami. Stanovila jsem si dílčí cíle a hypotézy, ke kterým zde uvedu komentář na základě mého průzkumu.
Cíl 1. Ověřit, zda se ve vyhodnocování příčin chování pacienta v modelových situacích všeobecnými sestrami objevuje základní atribuční chyba.
H1: Ve vyhodnocování příčin chování pacienta v modelových situacích všeobecnými sestrami jsou četnější vnitřní atribuce než atribuce situačními, tzn. převládá základní atribuční chyba.
Z průzkumu vyplynulo, že v 87% převládaly v hodnocení všeobecných sester vnitřní atri-buce nad atriatri-bucemi vnějšími. A pouze ve 13% tomu bylo naopak, tedy že převládaly v hodnocení všeobecných sester vnější atribuce nad atribucemi vnitřními. Těchto 13% tvoří vlastně dvě modelové situace: všeo-becná sestra vždy vystupovala jako příčina chování pacienta alespoň v jedné z možností.
Pro podrobnější prozkoumání, do jaké míry hodnocení sester odráží zkušenosti z praxe, bylo provedeno došetření u malého vzorku respondentů (10 respondentů) na míru výskytu situací v praxi. Z došetření vyplynulo, že 4 situace se téměř nevyskytují, 6 situací se vysky-tuje jen občas, 3 situace se vyskytují středněčasto, 2 situace se vyskytují dosti často a žád-ná situace se nevyskytuje velmi často. Pro ilustraci jmenuji frekventované situace (vyskytu-jící se dosti často a středněčasto):
- Pacient se neustále dožaduje sestry prostřednictvím zvonečku – několikrát do hodiny.
- Pacient jedná podrážděně, je slovně agresivní ke zdravotnickému personálu.
- Kdykoliv vejde sestra do pokoje, tak po ní pacient něco požaduje.
- Pacient chce být co nejdříve propuštěn a při každé příležitosti se dotazuje „kdy už půjde domů“.
- Při ošetřování je pacient k sestře fyzicky agresivní, ohání se rukama apod.
A situace, které se téměř nevyskytují:
- Po návštěvě rodiny se pacient rozpláče.
- Pacient nikdy nepoužil zvoneček, aby zavolal sestru, vždy si všechno udělal sám, i když mu to s jeho špatným zdravotním stavem činilo potíže.
- Pacient vyhledává při komunikaci se sestrou její ruku, aby se jí mohl dotknout.
- Pacient každý dotaz, který sestře nebo lékaři položí, začíná slovy „Nezlobte se, …“.
Z uvedeného přehledu frekventovaných a téměř se nevyskytujících situací by se dalo o lecčem polemizovat, např. jestli se téměř nevyskytující situace opravdu nevyskytují, nebo jestli je všeobecné sestry pouze nevnímají, nevidí. Dalo by se říct, že situace frekven-tované vykreslují pacienta jako problémového, nesoběstačného a agresivního. Kdežto situ-ace téměř se nevyskytující popisují pacienta zranitelného, citlivého, zdvořilého…
Z hlediska kauzálního výkladu jsem porovnala situace frekventované a téměř se nevyskytující podle shody odpovědí respondentů. Jak u situací frekventovaných, tak téměř se nevyskytujících v odpovědích respondentů dominuje buď jedna příčina, nebo dvě hlavní.
Hypotéza H1 potvrzena.
Cíl 2. Zjistit vyhoření v jednotlivých oblastech (emocionální vyčerpání, depersonalizace,
Z vyhodnocení MBI dotazníku vyplývá, že z respondentů má vysoké emocionální vyč erpá-ní, tj. 32,9%. Vysokou depersonalizaci má 25,6% respondentů a nízké pracovní uspokojení 42,7% respondentů. K vyhodnocení vlivu vyhoření v jednotlivých oblastech na hodnocení sester jsem porovnala nevyhořelé respondenty postupně s respondenty s vysokým emocio-nálním vyčerpáním, s vysokou mírou depersonalizace a nízkým pracovním uspokojením.
Z porovnání nevyhořelých respondentů s respondenty s vysokým emocionálním vyč erpá-ním (z hlediska přisuzování typu příčin: vnější/vnitřní) nejsou patrné žádné rozdíly. Vnější příčiny průměrně zvolili nevyhořelí respondenti u 2,8 situací a respondenti s vysokým emocionálním vyčerpáním u 2,9 situací. Vnitřní příčiny pak průměrně zvolili nevyhořelí respondenti u 15, 2 situací a respondenti s vysokým emocionálním vyčerpáním u 15,1 situ-ací. Při porovnání nevyhořelých respondentů s respondenty s vysokou mírou depersonali-zace se neobjevují nijak zvlášť velké rozdíly, spíše se jedná také o téměř stejné výsledky.
Nevyhořelí respondenti určili průměrně 2,8 vnějších příčin a 15,2 příčin vnitřních. Respon-denti s vysokou mírou depersonalizace zvolili 3,1 vnějších příčin a 14,9 příčin vnitřních.
Z porovnání nevyhořelých respondentů s respondenty s nízkým pracovním uspokojením nejsou patrny taktéž téměř žádné rozdíly. Vnější příčiny určili nevyhořelí respondenti prů -měrně u 2,8 situací a respondenti s nízkým pracovním uspokojením u 2,9 situací. Příčiny vnitřní pak určili nevyhořelí respondenti u 15,2 situací a respondenti s nízkým pracovním uspokojením u 15,1 situací.
Hodnocení situací, alespoň teda z hlediska přisuzování typu příčin chování (vnitřní/vnější), není závislé na vyhoření v jednotlivých oblastech.
Hypotéza H2 nepotvrzena.
Cíl 3. Vyhodnotit nejvyšší dosažené formální vzdělání všeobecných sester a jeho vliv na kauzální výklad chování pacienta.
H3: Všeobecné sestry s vyšším či vysokoškolským vzděláním přisuzují chování pacienta situační příčiny častěji než všeobecné sestry se středoškolským vzděláním.
Pro splnění tohoto cíle a vyhodnocení hypotézy jsem porovnala respondenty při přisuzování příčin chování pacienta – vnějších (situačních)/vnitřních atribucí - podle jejich nejvyššího dosaženého formálního vzdělání.
Při porovnání nebyly objeveny zásadní rozdíly v přisuzování vnějších a vnitřních příčin se závislostí na nejvyšším dosaženém formálním vzdělání. Respondenti s nejvyšším dosa-ženým formálním vzděláním SZŠ průměrně určili u 3 situací vnější atribuce a u 15 situací vnitřní atribuce. Respondenti s nejvyšším dosaženým formálním vzděláním VOŠ průměrně přisoudili 2,4 situacím vnější atribuce a 15,6 situacím vnitřní atribuce. Vysokoškolsky vzdě -laní respondenti (Bc.) průměrně zvolili u 2,6 situací vnější příčiny chování a u 15,5 situací vnitřní příčiny chování. V kategorii vysokoškolsky vzdělaných respondentů (Mgr.) je zdán-livě rozdíl největší – 4 situacím přisouzeny vnější atribuce a 14 situacím vnitřní atribuce, tenhle fakt však nelze považovat za validní výsledek, protože v kategorii VŠ (Mgr.) byl pouze jeden respondent. Nebyla tedy nalezena souvislost v atribuování na dosaženém vzdě -lání a nepotvrdilo se, že by všeobecné sestry s vyšším či vysokoškolským vzděláním př isu-zovali chování pacienta častěji než všeobecné sestry se středoškolským vzděláním. Domní-vala jsem se, že by tomu tak mohlo být, jelikož jsem předpokládala, že všeobecné sestry s vyšším a vysokoškolským vzděláním mají díky komplexnějšímu studiu (výuka sociolo-gie, psycholosociolo-gie, etiky a jiných behaviorálních věd) větší predispozice chápat pacienta v celém kontextu situace.
Hypotéza H3 nepotvrzena.
Cíl 4. Vyhodnotit délku ošetřovatelské praxe v profesi všeobecných sester a její vliv na kauzální výklad chování pacienta.
H4: Čím delší je profesní praxe všeobecné sestry, tím více při kauzálním hodnocení chová-ní pacienta přisuzuje vnitřní atribuce.
Pro splnění tohoto cíle a vyhodnocení hypotézy jsem porovnala respondenty při přisuzování příčin chování pacienta podle jejich délky ošetřovatelské praxe.
Porovnání hodnocení situací podle délky praxe respondentů neodhalilo jednoznačné rozdí-ly. Výsledky lze považovat za téměř totožné u všech skupin respondentů. Respondenti s délkou praxe 1 - 2 roky průměrně zvolili u 2,5 situace vnější příčiny chování a u 15,5 situací vnitřní příčiny. Respondenti s délkou praxe 3 - 4 let určili průměrně u nejvíce situa-cí vnější příčiny chování – 3,4 situací a u 14,6 situací určili příčiny chování vnitřní.
Respondenti s délkou praxe 6 – 10 let přisoudili průměrně u 2,6 situací příčiny chování vnější a u 15,4 situací příčiny vnitřní. Respondenti s délkou praxe 11 – 20 let zvolili prů -měrně vnější příčiny u 2,9 situací a vnitřní příčiny chování u 15,1 situací. Respondenti s délkou praxe 21 let a více zvolili průměrně vnější příčiny u 2,3 situací a vnitřní příčiny u 15,7 situací.
Předpokládala jsem, že čím delší je ošetřovatelská praxe všeobecné sestry, tím bude mít více zakotvený jednotný vzorec pro hodnocení situací a spíše se bude v hodnocení příčin chování ubírat k vnitřním atribucím. To se však z průzkumu nepotvrdilo. Dalo by se tedy polemizovat o určité „řetězové reakci“, kdy sestry s delší ošetřovatelskou praxí předávají kolegyním s kratší ošetřovatelskou praxí svým chováním, poznámkami a přístupem k pacientům své vzorce výkladu chování pacienta, které pak kolegyně s kratší ošetř ovatel-skou praxí přijímají.
Hypotéza H4 nepotvrzena.
Cíl 5. Vyhodnotit, zda se u modelových situací, kde figuruje sestra, uplatňují egodefenzivní atribuce všeobecných sester.
H5: Všeobecné sestry, bez ohledu na pohlaví, dosažené vzdělání, délku praxe či míru vy-hoření, ve většině případech nevyhodnocují sestru jako příčinu chování, tzn. uplatňují e egodefenzivní atribuce.
Pro vyhodnocení uplatnění egodefenzivních atribucí jsem ze situací v dotazníku vybrala ty, kde sestra vystupuje jako aktér v situaci nebo figuruje v některé z možných příčin chování pacienta.
Ve všech situacích byly egodefenzivních atribuce uplatněny, předpokládáme-li, že se sestra ztotožnila se sestrou v situaci a má tendenci chránit sestry obecně. V devíti situacích z jedenácti bylo uplatnění egodefenzivních atribucí dominantní. Ve zbylých dvou situacích byly egodefenzivní atribuce také uplatněny, avšak s ne tak výraznou převahou. U těchto dvou situací bylo také velké množství všeobecných sester určit negativní sebehodnocení.
Jednalo se o tyto dvě situace:
1. Pacient se dožaduje stále lékaře, sestře se nechce svěřit.
U téhle situace 38 respondentů určilo negativní sebehodnocení (za předpokladu identifika-ce sestrou) – sestra na něj nepůsobí dostatečně profesionálně. Téměř polovina respondentů
Situace, u nichž mohou být uplatněny egodefenzivní atribuce jsem vyhodnotila i z hlediska shody odpovědí respondentů. V každé situaci se vyskytuje buď jedna dominantní odpověď z výraznou převahou respondentů, anebo jsou dvě figurující odpovědi nad ostatními.
Hypotéza H5 potvrzena.
ZÁV Ě R
V mé bakalářské práci, která se nazývá „Chování pacienta a jeho kauzální výklad“, jsem se zabývala zejména tématem atribučních procesů, v užším slova smyslu tedy inter-pretaci chování pacientů všeobecnými sestrami.
V teoretické části práce jsem se pokusila obsáhnout problematiku atribučních procesů v kontextu povolání všeobecné sestry. Proto jsem se také v úvodu teoretické práce zaměřila na změnu chování pacienta při vzniku nemoci, za hospitalizace. Stěžejní část zpracovává sociální kognici, atribuční procesy a atribuční tendence. V závěru teoretické části jsem se pokusila nastínit eventuelní činitele, kteří mohou mít vliv na hodnocení chování pacienta sestrami.
Téma atribučních procesů bylo v 80. letech 20. století jedním z hlavních témat sociální psychologie a je zpracováno zejména v zahraniční literatuře. V naší literatuře se atribuční procesy objevují hlavně v pedagogické psychologii.
V praktické části jsem zpracovala výsledky z průzkumu. Hlavním cílem tohoto průzkumu bylo získání dat, díky nimž by mohli být nastíněni činitelé, kteří ovlivňují porozumění chování pacienta ze strany všeobecných sester, zejména jejich kauzálního výkladu tohoto chování. Na počátku průzkumu bylo stanoveno pět hypotéz, z čehož dvě hypotézy získaná data potvrdila a tři hypotézy nepotvrdila. Z výsledků mého průzkumu nelze tedy žádné č i-nitele jednoznačně stanovit. Ukázalo se však, že sestry při hodnocení situací hojně užívaly egodefenzivních atribucí. Proto by bylo velmi zajímavé provést další průzkum tentokrát u pacientů, kterým by byly přeloženy tytéž situace a výsledky obou průzkumů mezi sebou porovnat.
Domnívám se, že všeobecná sestra by měla mít ponětí o atribučních proces, proto by bylo vhodné, kdyby témata atribučních procesů a sociální kognice byla zařazena do výuky psy-chologie na vysokých školách bakalářského i magisterského typu. Na každém oddělení by také mohla být sestra – supervizorka, která by byla vzdělaná v oblasti atribučních procesů v rámci postgraduálního vzdělávání a její náplní by bylo (mimo náplň práce všeobecné sestry), že by pomáhala sestrám porozumět chování pacienta v konkrétních situacích a při vzniku konfliktu mezi sestrou a pacientem by se snažila objektivně a nestranně nalézt řešení problému.
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
Monografie
1. BERAN, Jiří. Lékařská psychologie v praxi. Vyd. 1. Praha : Grada, 2010. 140 s.
ISBN 978-80-247-1125-6.
2. ČECHOVÁ, V.- MELLANOVÁ, A.- KUČEROVÁ, H. Pedagogika a psychologie II. Vyd. 1. Praha: Informatorium, 2004. 160 s. ISBN 80-7333-028-8.
3. ČECHOVÁ, V.- ROZSYPALOVÁ, M. Obecná psychologie. Vyd. 5. Brno: Národ-ní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2005. 105 s. ISBN 80-7013-343-0.
4. České ošetřovatelství 2: Zajišťování kvality ošetřovatelské péče. Etický kodex sester. Charta práv pacientů. Vyd. 1. Brno: NCONZO, 2006. 47 s. ISBN 80-7013-270-1.
5. HARTL, Pavel; HARTLOVÁ, Helena. Velký psychologický slovník. Vyd. 4., V Portálu 1. Praha: Portál, 2010. 797 s. ISBN 978-80-7367-686-5.
6. HAYES, Nicky; ŠTĚPANÍKOVÁ, Irena. Základy sociální psychologie. Vyd. 3.
Praha: Portál, 2003. 166 s. ISBN 80-7178-763-9.
7. HEWSTONE, Miles; STROEBE, Wolfgang. Sociální psychologie: moderní uč eb-nice sociální psychologie. Vyd. 1. Praha: Portál, 2006. 769 s. ISBN 80-7367-092-5.
8. HILL, Grahame; HARTLOVÁ-CÍSAŘOVÁ, Helena. Moderní psychologie: hlavní oblasti současného studia lidské psychiky. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004. 283 s. ISBN 80-7178-641-1.
9. HOMOLA, Miloslav. Motivace lidského chování. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. 356 s.
10. JANÁČKOVÁ, Laura. Základy zdravotnické psychologie. Praha: Triton, 2008. 99 s. ISBN 978-80-7387-179-6.
11. KASSIN, Saul M. Psychologie. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2007. 771 s. ISBN 978-80-251-1716-3.
12. KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie nemoci. Vyd. 1. Praha: Grada, 2002. 198 s.
ISBN 80-247-0179-0.
13. KŘIVOHLAVÝ, Jaro; PEČENKOVÁ, Jaroslava. Duševní hygiena zdravotní sestry.
Vyd. 1. Praha: Grada, 2004. 78 s. ISBN 80-247-0784-5.
14. KUTNOHORSKÁ, J. Výzkum v ošetřovatelství. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009. 176 s.
ISBN 978-80-247-2713-4.
15. MIKULÁŠTÍK, Milan. Komunikační dovednosti v praxi. 2., dopl. a přeprac. vyd.
Praha: Grada, 2010. 325 s. ISBN 978-80-247-2339-6.
16. NAKONEČNÝ, Milan. Psychologie osobnosti. Vyd. 2. Praha: Academia, 1997.
336 s. ISBN 80-200-1680-5.
17. NAKONEČNÝ, Milan. Sociální psychologie. Vyd. 2., rozš. a přeprac. Praha: Aca-demia, 2009. 498 s. ISBN 978-80-200-1679-9.
18. PLEVOVÁ, Irena. Kauzální atribuce, aneb, Jak pátráme po příčinách životních událostí. Vyd. 1. Olomouc: Hanex, 2007. 140 s. ISBN 978-80-85783-84-1.
19. PLHÁKOVÁ, Alena. Učebnice obecné psychologie. Vyd. 1. Praha: Academia, 2004. 472 s. ISBN 80-200-1086-6.
20. ŘEZÁČ, Jaroslav. Sociální psychologie. Brno: Paido, 1998. 268 s. ISBN 80-85931-48-6.
26. VYMĚTAL, Jan. Lékařská psychologie. 3., aktualiz. vyd. Praha : Portál, 2003. 400 s. ISBN 80-7178-740-X.
27. VÝROST, Jozef; SLAMĚNÍK, Ivan. Sociální psychologie. 2., přeprac. a rozš. vyd.
Praha : Grada, 2008. 404 s. ISBN 978-80-247-1428-8.
28. ZACHAROVÁ, E.- HERMANOVÁ, M.- ŠRÁMKOVÁ, J. Zdravotnická psycho-logie. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-2068-5.
Časopisy
29. HONZÁK, R. Burnout syndrom. Sestra. 2008, roč. 18, č. 4, s. 27 - 28. ISSN 1210-0404.
30. ONDRIOVÁ, I.- SLANINKOVÁ, J. Prevence syndromu vyhoření u zdravotníků při ošetřování terminálně nemocných. Sestra. 2010, roč. 20, č. 10, s. 27 - 28. ISSN 1210-0404.
Elektronické zdroje
31. ŽÍDKOVÁ, Z. PhDr. Zdeňka Žídková [online]. [cit. 2010-12-01]. Dostupné z:
˂ www.psvz.cz/zidkova/doc/mbi.rtf˃.
SEZNAM POUŽITÝCH SYMBOL Ů A ZKRATEK
abs. č. absolutní četnost angl. (z) angličtiny apod. a podobně atd. a tak dále č. číslo
DP depersonalizace EE emocionální vyčerpání
H hypotéza
MBI Maslach Burnout Inventory např. například
ot. č. otázka číslo P příloha
PA pracovní uspokojení rel. č. relativní četnost s. strana
srov. srovnej
SZŠ střední zdravotnická škola tzn. to znamená
tzv. tak zvaný
VOŠ vyšší odborná škola vs. versus
VŠ (Bc.) vysoká škola (získání titulu bakalář) VŠ (Mgr.) vysoká škola (získání titulu magistr) ø aritmetický průměr
SEZNAM OBRÁZK Ů
Obr. 1: Fázový model vzniku burnout syndromu Edelwiche a Brodského ... 37
Obr. 2: Pohlaví respondentů... 44
Obr. 3: Nejvyšší dosažené vzdělání respondentů... 45
Obr. 4: Délka profesní praxe respondentů... 46
Obr. 5: Pacient se neustále dožaduje sestry prostřednictvím zvonečku... 47
Obr. 6: Relativní četnost zvolených vnitřních a vnějších příčin u ot. č. 4 ... 48
Obr. 7: Po návštěvě rodiny se pacient rozpláče ... 49
Obr. 8: Relativní četnost zvolených vnitřních a vnějších příčin u ot. č. 5 ... 49
Obr. 9: Pacient se dožaduje stále lékaře... 50
Obr. 10: Relativní četnost zvolených vnitřních a vnějších příčin u ot. č. 6 ... 51
Obr. 11: Pacient s nikým nemluví... 52
Obr. 12: Relativní četnost zvolených vnitřních a vnějších příčin u ot. č. 7 ... 53
Obr. 13: Pacient nikdy nepoužil zvoneček ... 54
Obr. 14: Relativní četnost zvolených vnitřních a vnějších příčin u ot. č. 8 ... 55
Obr. 23: Pacient vyhledává při komunikaci ruku sestry ... 64
Obr. 24: Relativní četnost zvolených vnitřních a vnějších příčin u ot. č. 13 ... 65
Obr. 25: Pacient začíná slovy „Nezlobte se“ ... 66
Obr. 26: Relativní četnost zvolených vnitřních a vnějších příčin u ot. č. 14 ... 67
Obr. 27: Pacient odmítá užití naordinovaných léků... 68
Obr. 28: Relativní četnost zvolených vnitřních a vnějších příčin u ot. č. 15 ... 68
Obr. 29: Při ošetřování je pacient k sestře fyzicky agresivní ... 70
Obr. 30: Relativní četnost zvolených vnitřních a vnějších příčin u ot. č. 16 ... 71
Obr. 31: Výkon prožívaný bolestivě... 72
Obr. 32: Relativní četnost zvolených vnitřních a vnějších příčin u ot. č. 17 ... 73
Obr. 33: Pacient častuje sestru lichotkami, návrhy a různými poznámkami ... 74
Obr. 34: Relativní četnost zvolených vnitřních a vnějších příčin u ot. č. 18 ... 75
Obr. 35: Míra výskytu situací v praxi – medián, modus... 77
Obr. 36: Četnost situací dle míry výskytu v praxi ... 78
Obr. 37: Situace frekventované... 79
Obr. 38: Situace téměř se nevyskytující... 80
Obr. 39: Porovnání z hlediska výběru atribucí ... 81
Obr. 40: Základní atribuční chyba ... 82
Obr. 41: Uplatnění egodefenzivních atribucí... 83
Obr. 42: Shoda v odpovědích respondentů... 84
Obr. 43: Nevyhořelí respondenti vs. respondenti s vysokým EE... 86
Obr. 44: Nevyhořelí respondenti vs. respondenti s vysokou mírou DP... 87
Obr. 45: Nevyhořelí respondenti vs. respondenti s nízkým PA... 88
Obr. 46: Hodnocení situací dle dosaženého formálního vzdělání ... 89
Obr. 47: Hodnocení situací dle délky praxe... 90
SEZNAM TABULEK
Tab. 1: Psychika pacienta při přechodu do nemocnice ... 15
Tab. 2: Kritéria konceptu kovariance... 29
Tab. 3: Pohlaví respondentů... 44
Tab. 4: Nejvyšší dosažené vzdělání respondentů... 45
Tab. 5: Délka profesní praxe respondentů... 46
Tab. 6: Pacient se neustále dožaduje sestry prostřednictvím zvonečku... 47
Tab. 7: Po návštěvě rodiny se pacient rozpláče ... 49
Tab. 8: Pacient se dožaduje stále lékaře... 50
Tab. 9: Pacient s nikým nemluví... 52
Tab. 10: Pacient nikdy nepoužil zvoneček ... 54
Tab. 11: Pacient jedná podrážděně... 56
Tab. 12: Pacient za vše děkuje... 58
Tab. 13: Pacient něco požaduje ... 60
Tab. 14: Pacient chce být co nejdříve propuštěn ... 62
Tab. 15: Pacient vyhledává při komunikaci ruku sestry ... 64
Tab. 16: Pacient začíná slovy „Nezlobte se“ ... 66
Tab. 17: Pacient odmítá užití naordinovaných léků... 68
Tab. 18: Při ošetřování je pacient k sestře fyzicky agresivní ... 70
Tab. 19: Výkon prožívaný bolestivě... 72
Tab. 20: Pacient častuje sestru lichotkami, návrhy a různými poznámkami ... 74
Tab. 21: Míra výskytu situací v praxi – medián, modus... 76
Tab. 22: Legenda k míře výskytu situací v praxi ... 76
Tab. 28: Uplatnění egodefenzivních atribucí... 83
Tab. 29: Shoda v odpovědích respondentů... 84
Tab. 30: Emocionální vyčerpání respondentů... 85
Tab. 31: Depersonalizace respondentů... 85
Tab. 32: Pracovní uspokojení respondentů... 85
Tab. 33: Nevyhořelí respondenti vs. respondenti s vysokým EE... 86
Tab. 34: Nevyhořelí respondenti vs. respondenti s vysokou mírou DP... 87
Tab. 35: Nevyhořelí respondenti vs. respondenti s nízkým PA... 88
Tab. 36: Hodnocení situací dle dosaženého formálního vzdělání ... 89
Tab. 37: Hodnocení situací dle délky praxe... 90
SEZNAM P Ř ÍLOH
PI Dotazník
PII Dotazník zjištění míry výskytu situací v praxi
P Ř ÍLOHA P I: DOTAZNÍK
Dobrý den,
dovolte mi, abych se Vám krátce představila. Jmenuji se Marie Večeřová a jsem student-kou Fakulty humanitních studií Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, a to oboru Všeobecná sestra. Píši závěrečnou bakalářskou práci zaměřenou na příčinný výklad chování pacienta.
Jenom díky Vaší milé spolupráci budu moci svou práci vyhodnotit, proto Vás tímto prosím o autentické vyplnění dotazníku.
V dotazníku jsou předkládány modelové situace, ve kterých máte zvolit (vybrat) nejprav-děpodobnější příčinu, podle Vašeho názoru, popisovaného chování pacienta. Dotazník vy-plňujte na základě svých zkušeností a cítění. Vždy prosím zakroužkujte jenom jednu mož-nost. Pokud Vás napadá nějaká jiná možnost, zakroužkujte E. jiné a uveďte odpověď.
3. Jak dlouho pracujete v nemocnici?
A. 1 - 2 roky B. 3 – 5 let C. 6 – 10 let D. 11 – 20 let E. 21 let a více
4. Pacient se neustále dožaduje sestry prostřednictvím zvonečku - několikrát do hodi-ny. Proč se tak chová?
5. Po návštěvě rodiny se pacient rozpláče. Proč?
A. kvůli velmi špatnému zdravotnímu stavu spolupacienta musela být návštěva předčasně ukončena
8. Pacient nikdy nepoužil zvoneček, aby zavolal sestru, vždy si všechno udělal sám, i když mu to s jeho špatným zdravotním stavem činilo potíže. Proč tak jedná?
10. Pacient za vše děkuje, za každou drobnost, co pro něj sestra udělá. Proč se tak
A. délka hospitalizace nepříznivě ovlivňuje jeho pracovní život B. život jeho rodiny je narušen jeho nepřítomností
C. z přístupu zdravotníků má pocit, že je na obtíž D. necítí se nemocen, s nemocí se nesmířil E. jiné:
13. Pacient vyhledává při komunikaci se sestrou její ruku, aby se jí mohl dotknout.
Proč tak jedná?
A. sestra mu připomíná blízkého člověka, vyvolává v něm pocit bez-pečí, známosti v cizím prostředí
B. sestra mu nevěnuje dostatečnou pozornost, když ji oslovuje C. sestra se v pokoji zdržuje vždy jen velmi krátce
D. cítí se opuštěný, vyhledává „lidské teplo“ C. mnohokrát byl dříve kritizován za netaktní chování D. rodiče ho to tak naučili
E. jiné:
15. Pacient odmítá užití naordinovaných léků. Proč tak jedná?
17. Sestra provádí u pacienta výkon, který většinou nebývá prožíván výrazně bolestivě, přesto pacient verbalizuje nesnesitelnou bolest. Proč se tak chová?
A. výkon pro něj není bolestivý, ale nepříjemný a chce, aby sestra co nejdříve skončila
B. spolupacient sdělil ostatním, že se jedná o velmi bolestivý zákrok C. sestra provádí zákrok neobratně, dělá chyby
D. chce být středem pozornosti E. jiné:
18. Pacient častuje sestru lichotkami, návrhy a různými poznámkami.
Proč se tak chová?
A. v nemocnici je mezi pacienty rozšířeno, že to zlepší jejich posta-vení a poskytovanou zdravotní péči
B. sestra je atraktivní, svým oblečením zdůrazňuje erotickou př itažli-vost
C. hledá rozptýlení ve stereotypním nemocničním prostředí D. chce sestře upřímně polichotit, ale nezná hranice
C. hledá rozptýlení ve stereotypním nemocničním prostředí D. chce sestře upřímně polichotit, ale nezná hranice