získání informací o očekávaných výsledcích, porovnání informací se stanovením výsledků, srovnání plánovaných ošetřovatelských činností s výsledky u klienta a také revizi plánu péče a v neposlední řadě modifikaci plánu péče. Při vyhodnocování výsledků se vyhodnocuje, zda bylo cíle dosaženo plně, dosaženo pouze částečně nebo cíle nebylo dosaženo (23, 32).
žebříček, předpoklady pro učení, psychický a zdravotní stav, styly učení a sociálně kulturní zázemí edukanta (18, 58).
1.10.2 Edukační proces - Projektování
Na základě zjištěných informací o edukantovi a jejich analýzy stanovíme edukační potřeby. Za edukační potřeby lze považovat deficit v oblasti vědomostí, dovedností a návyků, které mohou negativně ovlivnit zdraví edukanta v současnosti i v budoucnosti. Tento deficit se zaznamená do edukační dokumentace (18, 45).
Projektování edukace v sobě zahrnuje proces plánování a přípravy. Na základě
získaných anamnestických údajů o klientovi prostřednictvím komunikace se rozhodneme o tom, kterým směrem se bude naše edukace ubírat. Je důležité si klást
celou řadu otázek jako proč edukujeme, koho a co edukujeme, jak edukujeme, kde a za jakých podmínek a také s jakým výsledkem. Je důležité jednoznačně vědět čeho chceme u klienta dosáhnout a stanovit si tak edukační cíl, který může být krátkodobý nebo dlouhodobý. Musí být přiměřený a kontrolovatelný. Pro formulaci cílů používáme slovesa ve spojení s tím, co má exulant umět. Nejznámější je klasifikace vzdělávacích cílů podle B. S. Blouma. Cíle se většinou nesoustředí na jednu kategorii v rámci edukace, ale v procesu dochází k jejich vzájemné kombinaci. Cíli přizpůsobujeme metody, formy a obsah edukace tak, aby byly ve vzájemné harmonii. Tato fáze zahrnuje v sobě fázi stanovení ošetřovatelské diagnózy a plánování ošetřovatelské péče v ošetřovatelském procesu (18, 51, 52, 58).
1.10.3 Edukační proces - Realizace edukačního procesu
Edukaci realizujeme na základě zjištěných edukačních potřeb klienta, které jsme si stanovili na základě sběru informací. Realizace by měla vycházet z plánu edukace, který jsme si stanovili ve fázi projektování edukace. Na této fázi by se měl podílet celý multidisciplinární tým, ale ta zatím vázne. Úspěch edukace může ovlivnit celá řada faktorů, které bychom neměli opomenout. Jde o fyziologicko-biologické faktory jako
je pohlaví, věk, úroveň smyslového vnímání a zdravotní stav klienta. Dále jde o psychicko-duchovní faktory jako je psychický stav, postoje, návyky, zkušenost, víra,
styly učení. Jako další to jsou sociálně- kulturní faktory a faktory prostředí. Fáze přípravy lze rozdělit na přípravu zdravotníka, exulanta a prostředí (18, 55).
Příprava zdravotníka na realizaci edukace hlavně dlouhodobé spočívá v seznámení se s hlavními cíly a plánem edukace. Příprava závisí na charakteru edukační lekce. Nejvhodnějším způsobem je písemná podoba, která obsahuje téma, cíl, metodu, formu, obsah edukace, pomůcky a způsob hodnocení. Příprava edukanta spočívá v jeho seznámení s důvody edukace. Je na jeho rozhodnutí zda bude ochoten se edukace zúčastnit. Vliv na realizaci edukace má zdravotní stav klienta. Příprava prostředí je důležitou součástí edukace. Prostředí by mělo být klidné, vhodně upravené a připravené včas před samotnou edukací (18, 58).
Samotnou realizaci edukace mohou ovlivnit edukační bariéry jak ze strany
exulanta tak i ze strany zdravotníka. Jde nejčastěji o zhoršení stavu klienta nebo nedostatek času ze strany zdravotníka. Tato fáze spolu s fází následující odpovídá
fázi realizace ošetřovatelského plánu v ošetřovatelském procesu (18, 32, 58).
1.10.4 Edukační proces - Upevňování a prohlubování učiva
Tato fáze je jedním z nezbytných kroků uchování vědomostí v dlouhodobé paměti, protože téměř 50 % osvojeného učiva je zapomenuto do druhého dne. Právě proto je důležité systematicky opakovat a procvičovat tak, aby docházelo k fixaci již naučeného. Ve zdravotnictví je právě tato fáze velmi často opomíjená (18).
1.10.5 Edukační proces – Zpětná vazba
V této poslední fázi hodnotíme výsledky klienta, tedy edukanta, ale také svoje, tedy výsledky edukátora. Hodnocení výsledků nám dává možnost zpětné
vazby mezi námi a edukantem. Tato fáze odpovídá fázi hodnocení v ošetřovatelském procesu. Hodnotit můžeme různé oblasti edukačního procesu, ale nejčastěji hodnotí edukátor edukanta, jakých výsledků a efektů edukace bylo u něj dosaženo. Hodnotit může, ale také sám edukant edukační proces většinou anonymně pomocí dotazníků.
Jsou případy, kdy se nepovede plánované cíle splnit. Je celá řada příčin proč těchto cílů nebylo dasaženo jako například nesprávné stanovení edukační diagnózy, vytýčení
nereálných cílů, chyby v komunikaci, žádná motivace a další. Hodnotíme na konci nebo v průběhu edukace. Hodnocení je buď formální nebo neformální a dále formativní nebo sumativní ( 18, 32, 58).
Formativní hodnocení je zaměřeno na odhalování chyb a nedostatků v průběhu edukace. Každý je hodnocen samostatně a jednotlivci nejsou mezi sebou porovnáváni.
Cílem tohoto hodnocení je zjistit momentální stav edukantových vědomostí, dovedností a návyků. Využívá se hlavně tam, kde chceme edukanta motivovat. Sumativní hodnocení se provádí na konci určitého období a cílem je zhodnotit pokroky edukanta.
V celoživotním vzdělávání zdravotníků mívá často podobu zkoušek (18, 58).
1.10.6 Dokumentace v edukačním procesu
Každé zdravotnické zařízení má povinnost vést zdravotnickou dokumentaci.
Upravuje to zákon č. 20/1966 § 67b , o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů. Edukační záznam by měl být součástí zdravotnické dokumentace. Edukační záznam by měl obsahovat úroveń znalosti edukanta na začátku a na konci edukace, cíl edukace, použité metody a formy edukace, obsah edukace, bariéry edukace, učební pomůcky, kdo a co edukoval, hodnocení cílů a podpis edukátora i edukanta (18, 58).
1.10.7 Edukační metody
Edukační metoda je cílevědomé a promyšlené působení edukátora na edukanta tak, aby ho aktivizoval v jeho učení za účelem splnění cílů. Při volbě edukační metody
je nutno přihlédnout k osobnosti edukanta, jeho vědomostem, dovednostem a zkušenostem. Je celá řada edukačních metod a za zmínku ve zdravotnictví patří
vysvětlování, rozhovor, instruktáž a praktické cvičení, přednáška, diskuse, konzultace a mnoho dalších (18, 58).
1.10.8 Učební pomůcky a didaktická technika
Učební pomůcky a technika pomáhají zvýšit efektivitu edukace a podporují splnění edukačních cílů. Učební pomůcky mají funkci motivační, názornou, aktivační, propojují teorií s praxí. Lze je rozdělit na textové, vizuální, auditivní, audiovizuální
a počítačové. Při jejich volbě přihlížeme ke stanovenému cíli, věku a zdravotnímu stavu edukanta. Při používání učebních pomůcek a didaktické techniky musíme vždy zvážit jejich vhodnost zařazení do procesu edukace. Málo pomůcek znamená učit suchou teorii a moc pomůcek znamená nesoustředěnost edukanta (18, 58).
2 CÍLE PRÁCE A HYPOTÉZY