Cesta k rozvodu může začít velmi brzy po uzavření manželství. Někteří partneři do-konce připouštějí, že je pochybnosti o volbě partnera přepadly již těsně před svatbou.
Než dojde k realizaci definitivního rozhodnutí se rozvést, procházejí partneři různými fázemi. Jedná se o fáze pochybností a ochladnutí vztahu, poté se mohou střídat fáze odcházení a usmiřování partnerů, které následně mohou vyústit do fáze rozvodových
rodiče, děti a jejich problémy
44
fantazií. Realizace těchto fantazií vedoucí k definitivnímu rozvodu může trvat různě dlouhou dobu.
Doupovcová (in Novák, 2005) ve své diplomové práci na základě výzkumu shromáždila následující znaky rozvodového potenciálu.
Za středně významné znaky rozvodového potenciálu se považují následující situace:
• oba rodiče mají oddělené kontakty s dětmi, děti jsou informovány o nesouladu v manželství,
• přímý kontakt mezi partnery končí hádkou, oba považují své vzájemné postoje a re-akce za nepřátelské, všechen čas tráví každý zvlášť,
• oba hodnotí kvalitu manželství zcela odlišně, protikladně a seznamují se svými problémy své okolí, rodiče, přátele,
• bydlí v jedné domácnosti, ale prostorově se oddělili, finanční hospodaření se též od-dělilo, zmizelo společné hospodaření, stolování.
Za významné znaky rozvodového potenciálu se považují:
• manželé mají mimomanželský vztah,
• u ženy i u muže je vzájemná doteková averze, postoj k partnerovi je charakterizován nezájmem a lhostejností, sex v manželství chybí více než šest měsíců,
• oba uvažují o rozvodu v období relativního klidu, ne situačně, např. po hádce,
• oba mají konkrétní představu o rozvodu včetně potřebných právních úkonů,
• jeden z partnerů kontaktoval advokáta.
Podle Nováka (2005) o emoční formě rozvodu (někteří odborníci užívají termín psy-chorozvod) mluvíme ve smyslu dosažení emoční distance od rozbitého manželství či vztahu s uvědoměním, že se již nikdy tento vztah nevrátí. Patří sem citové i sexuální odpoutání od svého partnera. Dále sem zahrnujeme i nejtěžší krok, tj. oddělení manžel-ství od rodičovmanžel-ství. tímto procesem samozřejmě procházejí i partneři z nesezdaných soužití, kteří možná doufali, že bez sňatku se „náročným“ situacím mohou vyhnout.
Velmi často lidé v rozvodové a porozvodové situaci považují za slabost a selhání, že ně-kolik měsíců prožívají bolestné emoce nebo občas selhávají v denních činnostech a jsou málo výkonní. Své prožívání často hodnotí jako nepřiměřené a nerozumí tomu, co se s nimi vlastně děje.
I když je rozvodová cesta vždy pro každého jiná, má své fáze. Rozvod jako každá ztráta může být bolestný a potřebuje svůj čas k hojení. Když tyto fáze obejdeme, většinou se v nové životní situaci musíme vrátit zpět k ranám, které ještě nebyly dobře zahojeny. Je pravidlem, že následující fáze nemůže dobře proběhnout, jestliže není správně dokon-čena ta předchozí. Na mnoha osobních faktorech a životních okolnostech závisí, jak časově omezené tyto fáze budou. V praxi se však setkáváme s klienty, kteří zřídka pro-jdou všemi fázemi rozvodu, což může mít různé důvody i důsledky. Nelze opominout ani jiný průběh zpracování rozvodu ze strany žen a mužů.
Rozvod se víc dotkne pochopitelně těch partnerů, kteří si rozvod nepřáli. Skutečnost je podle Nováka (2005) mnohem složitější především v tom zjistit, kdo je ten, kdo chce
45 manželství udržet, a kdo rozbít. Někdy je ten, kdo manželství rozbít nechtěl, donucen druhým partnerem k tomu, aby rozvod inicioval proti své vůli. Jindy se ukáže, že partner, který manželství nechtěl ukončit, se o to vlastně snažil jiným způsobem.
Přesto mají ti, co si rozvod přáli, možná trochu výhodu, že do procesu vstupují dob-rovolně a měli dostatek času postupně dozrát ke svému rozhodnutí. Někdy mají pod-poru nezávislou na partnerovi, což též rozchod usnadňuje. I přestože jsou tito partneři připravenější, ukazuje se, že někteří mají problém s vyjádřením emocí nebo jsou sami překvapeni, jak nepřipravené je v tu chvíli zaskočily.
Průběh emočního rozvodu je různými odborníky dělen do odlišných etap a stádií. Ideální situací je, kdyby odmítnutý partner mohl projít všemi fázemi. Poupětová (2009) popisuje následující stadia z pohledu orientace v emocích a v potřebách uzdravení.
a) odmítání skutečnosti či protest
V první fázi odmítnutý partner většinou situaci prožívá buď jako zlý sen, ze kterého se co nevidět probudí, nebo se snaží protestovat a svým chování dává najevo závislost či nezávislost na druhém partnerovi. V závislosti žádá partnera o to, aby mu dal ještě šanci.
Může trvale pozorovat partnera a hledat náznaky, které by mohly znamenat jeho ná-klonnost. Snaží se za každou cenu navázat kontakt, a to i přes děti. Trápí se tím, co by měl udělat jinak, aby partnera dostal zpět. V jiné variantě může dojít k hledání důvodu k rozvodu, např. v mobilu, e-mailové poště. V některých případech se partner, který si rozvod přál, obviňuje nebo dokonce kaje.
b) léčba bolesti
Po prvním otřesu už mají partneři sílu unést, že jejich vztah skončil, a začínají vnímat bo-lest této skutečnosti. Ke slovu se dostávají především emoce. Velmi často jsou zmateni tím, co se děje a kam se na své životní cestě dostali, mají o sobě pochybnosti. Tato fáze je též doprovázena zoufalstvím, které se projevuje smutkem, sebeobviňováním, vzte-kem na partnera a vztevzte-kem na sebe. Vyskytují se prudké výkyvy nálad, pocity zoufalství, bezmoci a beznaděje. Partner žije ve svém světě bolesti a zraněnosti často s tím, že „už to nikdy nebude jako předtím, už si nikdy nenajde nového partnera“ atp.
c) odpoutání a stabilizace
Stav partnera, který prošel předchozím „emoční hojením“, se začíná stabilizovat. Bo-lestné emoční stavy řídnou a ubírají na intenzitě. Opuštěný partner se postupně začíná rozhlížet v nové situaci a zjišťuje její možnosti. Lépe se mu daří v denních činnostech.
Postupně se odpoutává od života se svým bývalým partnerem. Už nemá myšlenky na návrat do vztahu. Zkouší nové věci, navazuje kontakt s přáteli. Začíná aktivně řídit svůj život. Přemýšlí s odstupem nad příčinami krachu vztahu, na svém podílu na něm a sou-vislostmi s vlastním chováním.
rodiče, děti a jejich problémy
46
d) vytvoření nové identity a nové koncepce života
V této fázi partner vnímá realitu bez emoční zátěže a rozchod přestává být prožíván jako trest za selhání. Zvyšuje se porozumění, že manželství dospělo do bodu, ve kterém nemohlo fungovat v podobě, v níž bylo. Partner může vnímat rozvod již jako životní zkušenost, která rozvinula jeho sílu a nové dovednosti, jež se v bývalém vztahu málo projevovaly. Paradoxně se může cítit svobodnější a více sám sebou. Učí se opět risko-vat důvěru ve vztazích. Může si lépe uvědomorisko-vat, co od partnerského vztahu očekává, a jeho očekávání jsou mnohem realističtější.
Je zajímavé, že podle Dudové poslední výzkumy týkající se žen ukazují, že ačkoli je roz-vod pro ženy jednoznačně bolestnou zkušeností, se kterou rozhodně ve své životní biografii nikterak nepočítaly a nepřipravovaly se na ni, je pro většinu z nich příběh roz-chodu zároveň příběhem osvobození. Rozchod pro ně znamenal nabytí ztracené svo-body, které se dobrovolně zřekly ve prospěch manžela.