Klasickou sociologickou funkcionální definici zdraví , respektive nemoci nabízí Parsons (1951), který pojímá k oncept nemoci jako sociální roli. Parsons vycházející ze strukturálního funkcional ismu tvrdí, že sám nemocný jedinec je povinen vyváznout z nežádoucího stavu, přičemž má povinnosti ale i úlevy vyplývající z jeho role. Zdraví je pak normálním stavem vyžadovaným pro každodenní fungování jedince a celé společnosti. Funkcionální chápání zdr aví se objevuje i v laických konceptech. Zdraví jako podmínka dobrého života a fu ngování v něm, ať už s ohledem na práci či radosti života, figurovalo například ve výpovědi Daniely:
„Tak možná ti to zaručí ňákej když tě teda nepřejede auto, tak ňákej delší život, kvalitnější. Když jseš zdravá, můžeš chodit do práce, můžeš studovat, můžeš cestovat, a neležíš doma v posteli. Vlastně zdravej člověk je výkonnej člověk, šťastnej člověk. Já třeba vim, že při svý práci mám vlastně práci, dvě skoro, když počítám i agenturu i časopis, studuju, mám spoustu zájmů, a kdybych měla bejt nemocná, tak byla strašně nešťastná, protože by mi to tyhle věci brzdilo. Takže zdraví je prostě takovej základ, no, ale jsem fakt flákač.“ (Daniela)
Významné postavení v koncepcích zdraví u bio konzumentů zaujímá strava. Domnívám se, že vztahování koncepcí zdraví ke stravě není výsledkem zaměření rozhovoru, ale je zapříčiněno faktem, že zdraví a strava jsou podle výpovědí bio konzumentů asociovány. Což dokazuje i akcentování zdraví v definicích a motivech ke konzumaci bi o. Všichni současně spojovali zdraví s životním stylem. Životní styl je klíčovým zájmem v dnešní veřejné debatě o zdraví. Ve spojení se zdravím jsou často skloňovány pojmy jako jídlo, užití drog, kouření, volný čas, sportov ní aktivity, sexuální aktivity, aspekty péče o tělo . Životní styl je provázán se spotřebou. Přesvědčení a praktiky životního stylu jsou společensky zakořeněné. Zdraví je produktem sociálních a faktorů chování spíše než jen souhrn biologických funkcí (Nettleton 2006: 34).
7 KONZUMERISMUS A BIO KONZUMENTI
Pravidelný spotřebitel bio produktů má vyšší vzdělání, vykazuje dobrou informovanost a pravděpodobně se k bio životnímu stylu dostal díky určité životní události jako například narození dítěte či z vážných zdravotních potíží. Občasný konzument nalézá spíše pohnutky ke koupi bio potravin z důvodů módního trendu či objevujících se potravních skandálů. Dle vysledovaných charakteristik světové spotřeby biopotravin vypadá typický konzument následovně: žije většinou ve velkém městě, při nákupu dává přednost kvalitě, původu a způsobu zpracování potravin, má vyšší vzdělání a patří spíše k vyšší střední třídě, bydlí v domácnosti se středními až vyššími příjmy a má relativně velkou kupní sílu ( Šarapatka, Urban et al. 2005: 208-209).
Zajímavým faktem je, že ačkoliv se studující vyznačují menšími příjmy, jsou i přesto mezi konzumenty bio. Studující participantky většinou žijí z kapesného pohybujícího se v řádu několika tisíc. Některé z nich při studiu pracují a mají tedy měsíční příjem vyšší nebo žijí v domácnosti s další osobou, s kterou se dělí o výdaje. Všichni participanti uvedli potraviny (biopotraviny) jako důležitou a velkou výdajovou položku.
Objevuje se u nich ale ochota si za biopotraviny připlatit (z různých výše uvedených důvodů). V těchto případech pravděpodobně převyšuje hodnotová stránka nad finanční.
Konzumenti bio se mezi sebou liší tím, kde bioprodukty nakupují.
Výběr je ovlivněn nejen hodnotami a životním stylem spotřebitele, ale také jeho finančními možno stmi a dostupností příslušných forem bio prodeje.
Mezi participanty výzkumu se ale místa nákupu obvykle vyskytovala v kombinacích. Asi nejvýraznějším vlivem na to, jak bio konzumenti definují bio, jsou světonázor a životní styl. Typy konzumentů podle jejic h vlastních motivů a životního stylu: vegetariáni (ve všech formách),
environmentalisti (zahrnující permakulturu), jedinci orientující se na zdravou výživu, rodiče mladších dětí.12
Někteří bio spotřebitelé mohou patřit i mezi takzvané LOHAS.
Zkratka LOHAS pochází z anglického názvu Lifestyles of Health and Sustainability (Životní styly pro zdraví a udržitelnost) . Tržní nabídka LOHAS nabízí zboží a služby orientované na zdraví, životní prostředí, sociální spravedlnost, osobní rozvoj a udržitelný život. Konzumenti LOHAS patří do skupiny lidí spíše s vyšším socio-ekonomickým statusem, obvykle mají vyšší vzdělání. Tato skupina lidí se zaměřuje na dlouhodobě udržitelný rozvoj a na ekologické iniciativy. Spotřebitelé LOHAS nakupují mimo biopotraviny také další produkty a služby jako například vozidla na alternativní pohon, ekologické domy, energeticky úspornou elektroniku;
sociálně odpovědné formy investování; bio a přírodní produkty osobní péče; přírodní produkty pro domácnost, papírové zboží a ekologické čistící prostředky; doplňkovou, alternativní a preven tivní medicínu (přírodní léčbu, čínskou medicínu a podobně), produkty Fair Trade;
vybírají si ekologickou dopravu z pohledu úspor energie a snižování emisí; využívají obnovitelné zdroje energie , zajímají se o literaturu a produkty z oblasti jógy, holistické ho zdraví (Woolverton, Dimitri 2010;
Šánová et al. 2010).
Podle autora Paula H. Raye a autorky Ruth Anderson (2001), kteří provedli výzkum životních stylů ve Spojených státech amerických , je LOHAS významnou skupinou v rámci kulturně kreativní subkultury. Tato subkultura (jedna ze tří, další dvě jsou tradicionalisti a modernisti) se zaměřuje na produkty vysoké kvality, které jsou současně etické. Kulturně kreativní konzumenti zohledňují při svém nákupu etické aspekty, jsou při výběru kreativní, zodpovědní vůči svému svědomí a orientovaní na zdraví a požitek.
12 K této „typologii“ jsem dospěla na základě srovnání lidí participujících na mém výzkumu, s výpomocí Kláry, provozovatelky obchodu s bioprodukty, a také na základě rešerše,
Kulturně kreativní jsou kategorií intenzivních čtenářů, ne příliš častých diváků televize, lidí odmítajících reklamy a sledujících kvalitu zpráv. Tito jedinci se prosazují v umění, usilují o autenticitu a kvalitu.
Nakupují v souladu s vysokou informovaností, čtou informace na obalech produktů. Novinky neprosazují za každou cenu, ale technická zlepšení (zejména ta ekologicky příznivá) využívají. Složení stravy je pro ně důležité, poptávají se po zdravé výživě a biopotravinách. Domov je pro ně zásadní, avšak odmítají vnější symboly statutu . Shánějí k bydlení domy, které renovují. Ideálem je pro ně dům v tradiční městské čtvrti s velkou zahradou. Tato kategorie sociálně zodpovědných lidí se ve větší míře objevuje zejména na západ od našich hranic, v Německu, ve Velké Británii, ve Spojených státech amerických (Ray, Anderson 2001; Šánová 2010). O přítomnosti LOHAS aktérů (respektive konzumentů) v České republice svědčí i zaměření Bio Summitu z roku 2010 (Václavík, Parma 2010).
Nicméně zůstává otázka, zda o dpovídají podniky na environmentální problémy. Firmy mají specifickou pozici, mohou svým chováním redukovat dopady na životní prostředí (či jiné sociální aspekty ) a také mohou jít příkladem jiným firmám. Pokud bude přetrvávat poptávka zákazníků po bioproduktech, firmám se vyšší náklady na environmentálně příznivé produkty vyplatí. Avšak ekonomické podmínky mohou ovlivnit tyto změny. Andrea Woolverton a Carolyn Dimitri (2010) ovšem upozorňují na to, že zatím neexistuje prokazatelný způsob měření vlivu sociálně zodpovědných firem a bio značení na životní prostředí či další sociální aspekty. Shrnují, že environmentálně a sociálně uvědomělý obchod je rostoucí oblastí v podnikání. Firmy mohou profitovat a zároveň mohou minimalizovat dopad zvyšující se spotřeby tím, že budou nabízet sociálně zodpovědné služby a/nebo environmentálně příznivé produkty. Nicméně zůstává důležitá otázka, jaké jsou environmentální cíle společno sti a jak moc je společnost zavázaná tyto cíle plnit? Závazek by pravděpodobně
zejména internetových stránek doporučených mými participanty. Tyto „typy“ zákazníků mi potvrdila i Zdenka, která pracuje v bio prodejně.
vyžadoval významnou změnu ve vzorcích spotřeby, a jak upozorňuje i Librová (1994) celkové změny jednání.
Na účet konzumentství je přičítána vina za zničené životní prostředí. Moderní konzumní společnost je obviňována z výrazného rozporu mezi současnou spotřebou zdrojů a zachováním planety pro příští generace. Konzumenti v dnešní době nesou hlavní podíl na vině za znečištěné životní prostředí. Nápravou má být změna každodenního chování vedeného dle zásad dlouhodobě udržitelné spotřeby. Je třeba šetřit energiemi a objevuje se požadavek občansky zodpovědného spotřebitele (Lipovetsky 2007: 373). Podle Lipovetskyho konzumní společnost v důsledku ekologických opatření nezanikne. Šetření fosilních zdrojů energie a využívání stále do větší míry obnovitelných zdrojů mají konzum umožnit. Zprostředkuje to technický pokrok, vyšší informovanost a zodpovědnost obyvatelstva, veřejně stanovená pravidla . Ekologický průmysl, čisté technologie, te rciace ekonomiky a dematerializace spotřeby poskytují možnost, jak sloučit konzum s dlouhodobou ochranou životního prostředí (Lipovetsky 2007: 375).
Jsou LOHAS, a úžeji bio životní styl, přístupy, které nabourávají princip neustálého konzumního růstu? Nikoliv nutně. LOHAS či bio konzumenti nejsou proti k onzumu jako takovému. Sami jsou konzumenty, ale jiného typu, než jsou spotřebitelé, kteří touží po stále větším množství zboží a po nejnovějších produktech . LOHAS či bio konzumenti jsou angažovanými a zodpovědnými spotřebiteli, kteří při nákupu reflektují etické a občanské otázky. Neodcházejí z konzumentské sféry, naopak v některých oblastech utrácejí více než průměrný spotřebitel. Je pro ně důležité nakupovat kvalitní a ekologicky ohleduplné zboží. Tento trend alternativního konzumentsví vykresluje určitou tendenci dnešního individualismu, který se vyznačuje nedůvěrou k velkým podnikům, snahou o promýšlení vlastního chování a požadavkem kvality. Je pro ně typická informovanost, dynamika subjektivní autonomie, snaha o kvalitní život, vytváření osobní identity, odmítání nepromyšleného (až bezvědomého) konzumentství. Alterkonzumenti se vyhýbají reklamnímu vymývání mozků
a snaží se vymezovat vůči masové konformitě, usilují o autonomii a promyšlenost své spotřeby , ale to neznamená, že by bojovali pro ti konzumní společnosti. Naopak, individualizace konzumu, diverzifikace a fragmentace spotřeby a nátlak na výrobce usilující o rozšíření členění trhu tím vším spíše alterkonzumentství prokazuje završení samotné podstaty (hyper)konzumní společnosti (Lipovetsky 2007: 377 -378).
8 ZÁVĚR
Představa konzumerismu se nepochybně týká skrytých vlastností spotřeby a zejména ideologických dimenzí konzumní společnosti. Logika trhu v naší současné společnosti, spotřeba je svým způsobem kulturou.
Hodnoty a životní styly jsou spojené se spotřebou, ať už má jakoukoliv podobu (Bauman 2004: 60). Konzumenti ztělesňují moderní logiku, právo na výběr (Gabriel, Lang 2006: 1). Bio konzumenti zdůrazňují svoji svobodu volby a vědění o síle vlastní volby, pomocí níž dávají najevo své hodnoty (zejména ekologické). Ačkoliv nelze ztotožňovat bio konzumenty a environmentalisty, je patrné, že ekologické motivy koupě biopotravin jsou vedle etických a zdravotních, rozhodující. Mohlo by se zdát, že konzum a ekologické chování jsou neslučitelné. Bio konzumenti dokazují, že konzumovat lze ekologicky. A to je podstatné. Ekologické chování bychom v jeho „nejčistší podobě“ hledali u jedinců prosazujících záměrnou skromnost.
Lipovetsky (2007), ale také například Ga briel a Lang (2006) tvrdí, že v době konzumního rozmachu postrádá třída svou důležitost. Třída mizí jako rozlišující činitel, ale rozhodně nemizí stratifikační rozdíly mezi lidmi či spíše mezi skupinami lidí, naopak ty lze prostřednictvím odlišujících se životních stylů sledovat (Šafr 2008). Bio konzumenti se vyznačují spíše vyšším vzděláním a vyššími příjmy, ale zejména velkým kulturním kapitálem. Absence vyšších příjmů je u studujících kompenzována šetřením v jiných oblastech výdajů. Můžeme tak sledovat situaci, kdy jsou rozhodující v okolnosti nákupu vyznávané hodnoty a motivy (etické, zdravotní a podobně) .
Bio konzumenti jsou lidé, jimž z velké části záleží na životním prostředí a chtějí ho pomocí „zeleného a etického“ konzumu podporovat.
Bio konzumenti ve svém životním stylu nezůstávají jen u ekologické motivace, ale vedou je i jiné důvody jako zdraví vlastní nebo svých dětí, potřeba nákupu kvalitních potravin, chuť a autentičnost bioproduktů.
V textu používám bio označení i pro životní styl, a to z toho důvodu, protože současní badatelé jako Bauman, Giddens či Lipovetsky v podstatě přiznávají velkou roli spotřebě v naší společnosti. Tvrdí, že konzum tvoří naši identitu a životní styly, z toho předpokladu jsem vycházela při hledání participantů. Koupě bio produktů svým způsobem odráží hodnoty participantů a ty jsou důležitým prvkem ovlivňujícím styl života.
Nicméně uvažujeme-li bio jako životní styl, to jest, bereme ho jako ve značné míře konzistentní životní způsob jednotlivce, jehož jednotlivé části jsou ve vzájemném souladu, vycházejí z jednotného základu, respektive mají určitou jednotící linii, která se prolíná všemi podstatnými činnostmi, vztahy, zvyklostmi nositele daného životního stylu (Duffková 2006: 2), pak musíme u bio spotřebitelů vyhodnotit jejich hloubku ztotožnění se a přijetí bio jako součástí každodenní reality. Jak můžeme pozorovat na výzkumném vzorku participantů, míra ztotožnění se liší.
Zaměříme-li se pouze na akt nákupu, výběr potravin, produktů, pak by bylo vhodné hovořit spíše o sp otřebitelském stylu. Bio je často dáváno do souvislosti s módním trendem a od takového se většina respondentů distancovala.
Je bezpochyby, že kategorie bio hraje významnou roli v rámci životních stylů participantů, ale je spíše součástí jiných životních s tylů, než aby byl označován participanty za životní styl sám o sobě. Mezi participanty jsou těmito styly ekologicky šetrný styl života (ten je blízko pojetí bio stylu), permakulturní styl života (zahrnující i samozásobitelskou složku, přičemž u zástupkyň p ermakultury byla jakási tendence ztotožnit se s bio, i když ve smyslu ekologického zemědělství a udržitelného rozvoje, než s výrobky se značkou bio, ty jsou spíše využívány jako ukazatel environmentálních hodnot směrem k výrobcům), veganství a vegetariánství.
Indikuje fenomén bio nějakou sociální změnu v konzumní společnosti? Přináší bio fenomén environmentalistickou revoluci nebo je jen součástí hyperkonzumerismu? Žádné takto velké cíle si bio neklade.
Bio je jiná, environmentálně (alespoň částečně) uv ědomělá spotřeba. Je alternativou vůči destruktivnímu konzumu.
9 SEZNAM POUŽITÉ LITER ATURY A PRAMENŮ
Bauman, Zygmunt. 2002. Tekutá modernita. Praha: Mladá fronta.
Bauman, Zygmunt, Tim May. 2004. Myslet sociologicky. Netradiční uvedení do sociologie. Praha: Sociologické nakladatelství.
Bártlová, Sylva. 2005. Sociologie medicíny a zdravotnictví. Praha:
Grada Publishing.
Bartoš, František. 2007. „Gilles Lipovetsky: Historický proces individualizace – osa dynamiky sociálních jevů.“ Pp. 505-524 in Šubrt, Jiří (ed.). Historická sociologie: Teorie dlouhodobých vývojových procesů . Plzeň: Aleš Čeněk.
Beck, Ulrich. 2011. Riziková společnost. Praha: Sociologické nakladatelství.
Blaxter, Mildred. 2010. Health. Cambridge: Polity Press.
Bourdieu, Pierre. 1984. Distinction: A Social Critique of the Judgement of Taste. Cambridge, Massachusetts: Harvard University Press.
Bowling, Ann. 2002. Research Methods in Health: Investigating health and health services. Maidenhead: Open University Press
Brown, Phil, Stephen Zavestoski ( eds.). 2005. Social Movements in health. Oxford: Blackwell.
Bury, Michael, Jonathan Gabe (eds .). 2004. The Sociology of Health and Illness: a Reader. London: Routledge.
Calnan, Michael. 2004. „‚Lifestyle‘ and its Social Meaning.“ Pp. 59 -68 in Michael Bury, Jonathan Gabe (eds.). The Sociology of Health and Illness: a Reader. London: Routledge.
Cockerham, William C. 2007. Social Causes of Health and Disease. Cambridge: Polity Press.
Duffková, Jana. 2006. „Životní způsob/styl a jeho variantnost: Malé zamyšlení nad tím, co všechno se může skrývat pod označením
‚alternativní životní styl‘,“ Pp. 79 -90 (resp. 2-12) in Aktuální problémy životního stylu. Praha: Univerzita Karlova v Praze – Filozofická fakulta.
Dostupné z: <http://jana-duffkova.rubicus.com/sociolo gie-zivotniho-stylu/state-a-jine-texty/>.
Duffková, Jana, Lukáš Urban, Josef Dubský. 2008. Sociologie životního stylu. Plzeň: Aleš Čeněk.
Gabriel, Yiannis, Tim Lang. 2006. The Unmanageable Consumer:
Contemporary Consumption and Its Fragmentation. London: Sage Publications.
Giddens, Anthony. 1991. Modernity and Self-Identity: Self and Society in the Late Modern Age. Stanford: Stanford University Press.
Giddens, Anthony. 2010. Důsledky modernity. Praha: Sociologické nakladatelství.
Grunert, Klaus G. 2006. „Future trends and consumer lifestyles with regard to meat consumption.“ Meat Science 74: 149–160.
Grunert, Klaus G., Toula Perrea, Yanfeng Zhou, Guang Huang, Bjarne T. Sørensen, Athanasios Krystallis . 2011. „Is food-related lifestyle (FRL) able to reveal f ood consumption patterns in non-Western cultural environments? Its adaptation and application in urban China.“
Appetite 56: 357–367.
Hansen, Emily, Gary Easthope. 2007. Lifestyle in Medicine. London, New York: Routledge.
Hertz, Noreena. 2003. Plíživý převrat: Globální kapitalismus a smrt demokracie. Praha: Dokořán.
Hrešanová, Ema. 2008. Kultury dvou porodnic: Etnografická studie. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni.
Hughner, Renée Shaw, Pierre McDonagh, Andrea Prothero , Clifford J. Shultz II, Julie Stanton. 2007. „Who are organic food consumers? A compilation and review of why people purchase organic food.“ Journal of Consumer Behaviour 6: 94–110.
Kjærnes, Unni. 2012. „Ethics and Action: A Relational Perspective on Consumer Choice in the European Politics of Food.“ Journal of Agricultural & Environmental Ethics 25 (2):145–162.
Kubátová, Helena. 2010. Sociologie životního způsobu. Praha:
Grada Publishing.
Librová, Hana. 1994. Pestří a zelení: Kapitoly o dobrovolné skromnosti. Brno: Veronica.
Lipovetsky, Gilles. 2007. Paradoxní štěstí. Esej o hyperkonzumní společnosti. Praha: Prostor.
Machonin, Pavel. 1996. „Životní styl.“ Pp. 106-114 in Pavel Machonin, Milan Tuček (eds.). Česká společnost v transformaci:
K proměnám sociální struktury. Praha: Sociologické nakladatelství.
Machonin, Pavel. 2005. Česká společnost a sociologické poznání.
Problémy společenské transformace a modernizace od poloviny šedesátých let 20. století do současnosti. Praha: ISV nakladatelství.
Martucccelli, Danilo. 2008. Sociologie modernity: itinerář 20. století. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.
Nettleton, Sarah. 2006. The Sociology of Health and Illness. Cambridge: Polity Press.
Padel, Susanne, Carolyn Foster. 2005. "Exploring the gap between attitudes and behaviour: Understanding why consumers buy or do not buy organic food." British Food Journal 107 (8): 606 – 625.
Parsons, Talcott. 1951. The Social System. New York: Free Press.
Pérez-Cueto, Federico J.A., Wim Verbeke, Marcia Dutra de Barcellos, Olga Kehagia, George Chryssochoidis, Joachim Scholderer, Klaus G. Grunert. 2010. „Food-related lifestyles and their association to obesity in five European countries .“Appetite 54: 156–162.
Popay, Jennie, Grateh Williams, Carol Thomas, Anthony Gatrell.
1998. „Theorising Inequalities in Health: the Place of Lay Knowledge .“
Pp. 59-83 in Bartley, Mel. Blane, David. Smith, George Davey.
The Sociology of Health Inequalities. Oxford: Blackwell Publishers.
Ray, Paul H., Sherry Ruth Anderson. 2001. The Cultural Creatives:
How 50 Milion People Are Changing The World. Three Rivers Press.
Robertson, Ronald. 1995. „Glocalization: Time -space and homogeneity-heterogeneity,“ Pp. 25 -44 in Featherstone, Mike, Scott Lash, Ronald Robertson (eds.). Global Modernities. London: Sage Publicat ions.
Savage, Michael, James Barlow, Peter Dickens, Tony Fielding.
1992. Property, bureaucracy and culture: Middle-class formation in contemporary Britain. London: Routledge.
Scholderer, Joachim, Karen Brunsø, Lone Bredahl, Klaus G.
Grunert. 2004. „Cross-cultural validity of the food -related lifestyles instrument (FRL) within Western Europe. “Appetite 42: 197–211.
Siró, István, Emese Kápolna, Beáta Kápolna, Andrea Lugasi. 2008.
„Functional food. Product development, marketing and consumer acceptance - a review.“Appetite 51: 456–467.
Strauss, Anselm, Juliet Corbin . 1999. Základy kvalitativního výzkumu.Boskovice: Nakladatelství Albert a Sdružení Podané ruce.
Szakály, Zoltán, Viktória Szente, György Kövér, Zsolt Polereczki, Orsolya Szigeti. 2012. „The influence of lifestyle on health behavior and preference for functional foods .“Appetite 58: 406–413.
Šafr, Jiří. 2008. Životní styl a sociální třídy: vytváření symbolické kulturní hranice diferenciací vkusu a spotřeby. Praha: Sociologický ústav AV ČR.
Šarapatka, Bořivoj, Jiří Urban et al. 2005. Ekologické zemědělství. Šumperk: PRO-BIO Svaz ekologických zemědělců.
Velký sociologický slovník. 1996. Praha: Karolinum.
Wallston, B. S., Wallston, K. A. 1978 . „Locus of control and health:
A Review of the literature. “Health Education Monographs, 6, 107-117.
Woolverton, Andrea, Carolyn Dimitri. 2010. „Green marketing: Are environmental and social objectives compatible with pro fit maximization?“
Renewable Agriculture and Food Systems 25 (2): 90–98.
Wycherley, Aoife, Mary McCarthy, Cathal Cowan. 2008. „Speciality food orientation of food related lifestyle (FRL) segments in Great Britain.“
Food Quality and Preference 19: 498–510.
Internetové zdroje:
ABCERT. Certifikace ekologického zemědělství a bioprodukce. 2012. [online]. [cit. 7. 4. 2012]. Dostupné z: < http://www.abcert.cz/>.
BIO měsíčník. 2009. [online]. [cit. 11. 5. 2011]. Dostupné z:
<http://www.vhpress.cz/index.php?page=casopis >.
Biofach. The World of Organic Agriculture: Statistics & Emerging trends 2008. 2008. [online]. [cit. 7. 7. 2012]. Dostupné z:
<http://www.soel.de/fachthemen/downloads/s_74_10.pdf >.
Biokont. Inspekce a certifikace bio. [online]. [cit. 7. 4. 2012].
Dostupné z: <http://www.biokont.cz/ >.
Definition of Health. About WHO. [online]. [cit. 23. 3. 2012].
Dostupné z: <https://apps.who.int/aboutwho/en/definition.html >.
Foodnet: informační systém PK ČR. Informační brožura o GDA.
[online]. [cit. 18. 7. 2012]. Dostupné z:
<http://zdravi.foodnet.cz/cze/pages/informacni -brozura >.
Hrabalová, Andrea. Statistická šetření ekologického zemědělství provedená v roce 2010 - zpráva o trhu s biopotravinami výstup tématického úkolu MZe ČR č. 4212/2011. 2011. [online]. [cit. 11. 6. 2012].
Dostupné z: <http://eagri.cz/public/web/mze/zemedelstvi/ekologicke -zemedelstvi/statistika-a-pruzkumy/statisticka-setreni-ekologickeho.html >.
KEZ. Kontrola ekologického zemědělství. 2009. [online]. [cit. 7. 4.
2012]. Dostupné z: < http://www.kez.cz/>.
Kopec, Karel. 2006. „ Etika managementu jakosti potravin, zvláště ovoce a zeleniny.“ Časopis Výživa a potraviny. [online] [cit. 10. 4. 2012].
Dostupné z: <http://www.vyzivaspol.cz/clanky -casopis/etika-managementu-jakosti-potravin-zvlaste-ovoce-a-zeleniny.html>.
Permakultura (CS). Co je permakultura? 2012. [online]. [cit. 19. 7.
2012]. Dostupné z: <http://www.permakultura.cz/ >.
Spotřebitel chce být informován. Foodnet: Informační systém PK ČR – Zdravý životní styl. 2011. [online]. [cit. 7. 4 . 2012]. Dostupné z:
<http://zdravi.foodnet.cz/ >.
Šánová, Petra, Miroslava Navrátilová, Tom Václavík . 2010.
„Skupina LOHAS spotřebitelů nabízí velký potenciál .“ Bio-info. [online].
[cit. 7. 4. 2012]. Dostupné z: < http://www.bio-info.cz/zpravy/tema-mesice-leden-2010-skupina-lohas-spotrebitelu-nabizi>.
Václavík, Tom, Antonín Parma. 2010. „ Bio Summit 2010 uká zal cestu vpřed pro udržitelné a etické podnikání .“ Incoma Gfk. [online] [cit. 7.
4. 2012 ]. Dostupné z:
<http://www.incoma.cz/cz/ols/reader.aspx?msg=1086&lng=CZ&ctr=203 >
Tisková zpráva STEM/MARK . 2011. „Značka Klasa mezi českými spotřebiteli již zdomácněla .“ [online] [cit. 7. 4. 2012]. Dostupné z:
<http://www.stemmark.cz/download/press_release_spotrebitelske_znacky _2011.pdf>.
Zelený kruh o.s. 2007. „Ekologická stopa.“ Hra o Zemi. [online] [cit.
7. 7. 2012]. Dostupné z: <http://www.hraozemi.cz/ekostopa/>.
Značení ekologické produkce. KEZ. 2009. [online]. [cit. 7. 4. 2012].
Dostupné z: <http://www.kez.cz/narizeni -komise-es-7102009-a-8892008-a-narizeni-rady-es-8342007>.
Právní předpisy:
Úplné znění zákona č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. 2000. [online] [cit. 7. 4. 2012]. Dostupné z:
<http://www.kez.cz/sites/default/files/dokumenty/Z_242 -2000-Uplne-zneni.pdf>.
Nařízení rady (ES) č. 834/2007 ze dne 28. června 20 07 o ekologické produkci a označování ekologických produktů a o zrušení nařízení (EHS) č. 2092/91. 2007. [online] [cit. 7. 4. 2012]. Dostupné z: <
http://www.kez.cz/sites/default/files/dokumenty/NR -834_a_NK-889_24012012.pdf>.