> říká, chudoba, která takřka
přenesena Boha starosto sebe. Tak se stává nášživot je
diným klidným, prostým, čím dále“nezištnějším a čistším pohledemdítěte k Otci. Teprve tehdy. sestane životBoží
"jediným zdrojem.našeho života-i po stránce subjektivní, Pak teprve.duše rozumíjenom Bohua všemůostatnímu rozumí jenom v Bohu. Tíhne k němu ajemným duchov
ním hmatem přebírápouze to, co se chvěje božským vlně
ním. Proto-také soudí všechno pod zorným úhlem této jediné svrchované; naprosté moudrosti. Jenom v jejím světle se na všechno dívá, v jejím světle všechno oceňuje.
Člověk se nedočká onoho dokonalého naplnění; po'kte
rémžizni.od poznání prvého dobra, dokud se nevydá-je
-nomBohuv úplném odvrácení se od všeho, coby ho mohlo lákat k sobě, ale tak jenom zdržovat od "JedinéhoPotřeb
ného. 0: Braito;
STUDNICE. ŽIVÉ VODY
U Jakubovy, studnice čekal Spasitel na ženu.Samařskou.
Ukazovaljí nanedostatky této vody, slibuje jí Živou'vo
du; ale přéce začíná od toho; co je v tomto okamžiku oné . ženětak blízké.
k
© Takový byl způsob Kristův, kterým učil“ Jeho slovo.bylo
' živé, byločerpáno .ze života aproto tak otvíralo cestu
k.vyššímuživotu.“ a . ,
Nadpřirozenýživot přece není mrtvým, neživým sche
matem,-proto- jest třeba již: jednou řádně 'vymýtiti způ“
sob, který by'chtěl-učiniti že slova Božího z pojedná
vání o Božíchvěcech, najmě o nadpřirozených skutečnos
tech mrtvou spleť starých, vyvětralých frází. . Celýsvět je přecenaplněn stopami Božími. Ve všem je Bůh. A všeho lze a proto třeba použíti jakožto cesty k Bo
hu. Ve všem možno najíti stopy po oné žízni člověkově po jednom potřebném. © ť
Zatím náš sloh náboženských.a nábožnýchhovorů, ká
zání a přednášek,článků a knih připomíná staré kytice ze slaměnek, chrastí to, zaprášené a vybledlé je to, nevkusné a nakonec to ještě píchá a připomíná to vkus našichbabi
ček. Tolikto zavání etažérem plným porculánových figu
reka váziček... „ ———
- Vraťmeposvátným řečem, svatým slovům, slovům 0 ži
vém Bohu a o živé cestě naší k němu, vrafme jim ono ži
votné:chvění, které přece mají míti, protože Bůh jeplnost života a náš náboženský život přece znamená účastna plném Božím:životě, znamenánejvětší obohacení. našeho života. Pak budou naše slova účinněji působiti, budou
strhovati.. a...
Nedivme se, kdyžjinak jest naše působení venkoncem neúčinné. Lidé mají v rukou kousek světa, trochu pozem- *
ské radosti. Jestliže :jim nedovedeme ukázati plnost ra
dosti a živéBoží bohatství, nedivme se, kdyžsi lidé ještě křečovitějisevrou v-rukou špetku své domnělé jistoty. .
Ukažme próto lidem, že neztrácejí to, co myslíže mají, nýbrž že.teprve najdou, co stále hlédali. Síla slova sva
tých byl život, který se rozléval z jejich slov. Onižili z té
to plnosti slova“o Bohu a proto dovedli také druhé touto životnouplností zaplavit. o Braito.
BUH.AZEO'*'
Všechny námitky proti Bohu, pročdopustil zlo,padají nejenomtím, že si řekneme;jak můžeme my mu rozuměti, nejenom tím, že si řekneme, On -je svou podstatou, on mu
sí svou podstatou býti:dobrý a proto on jediný sám do
vede vysvětliti svou dobrotou, proč dopustil zlé, on jediný je dovede|také k většímu dobru použiti, ale ještě krásnější odpověď na tuto otázku, proč dopustil Bůh zlé, jest kříž.
Bůh stává se člověkem a umírá ve strašných mukách za nás. Nakonec vzal Bohočlověk na sebe. veškeré zlo, nako
nec on:za ně zaplatil. Dal-se člověkem odsouditi a ukři
Žžovati.Procítil,: prožil, nesl bolesti:a zlo všech lidí všech století, že pud tím až vzdychal. Mně odpověď kříže doko“
nale postačí.Protože je tu nakonec zlo zaselámáno lás
61
kou a k tomu-takovouláskou, která dovede za mne:umří
ti, která umírá i-za ty, kteří si toho nepřejí, kteří:o to ne
stojí. Nakonectedy vítězí Láska, nakonec se tedy mohla Láska:ukázati tak viditelně, tak-silně, tak. nepochopitel
ně... Nepochopitelně..Nesmíte přece -srovnávati' lásku Božís láskou svou“Člověk by nebyl schopný takové lásky.
-To dovede jenom láska Boží. Proto věřím této Lásce, vě
řím, že nedopustila zlé ze slabosti, z tvrdosti,: protože: by jejím vyvrcholením nemohlo"býtiobětování tak naprosté a všeobecné, nezištné a dojemné.. -Braito.
JSEM V CIZINĚ A SÁM.
: Požehnaná osamocenost;která touží po naplnění.To je BS předsíň Božího přiblížení. Zkušenost, že nakonec všechny kůr květy povadnou, dozní melodie'a v "duši zůstáne smutek soumraku krásných chvil a velkých slov. V:takové chvíli stoji Bůhpředbranami..
s To on vyhloubil v duši hlad a žízeň po sobě, kterounic hh jiného nedovede zasypati, neřku-li nasytit. Proto, když
přijde ona požehnaná chvíle, a pocitiš, žé jsi daleko od všech věcí a že ti lidé již. nerozumí, otevři se Bohu,otevři se každému jeho hlasu. Buď připraven, že může promlůviti.
nejrůznějšímzpůsobem. Že nebude vždycky hladiti: Ně
kdy se ohlásí nad to ještě vichřici. Ale, rozhodně v kaž
dém případě je hodně blízko.
Nezanedbej té příležitosti a snaž se s ním dohovořiti, sblížiti, důvěrně s ním obejmouti. Neboť taková osamoce
nost jest vždycky známkou ukončení“Jednoho životního období, znamením, že zase začíná nový život.
„Snadse pak vrátíš zase k bíatříma jak říkáme, do svě-<
„ta. Alebudeš mítioči proměněny. Bude se v nich odrážeti Boží „pokoja tak: sebudou tvé oči teď jinak dívati nasvět a na lidi a také jim budešjinak rozuměti. Poznáš svou vlastní příbuznost s bratry a s věcmiv plenu Boží lásky.
je. Vrátíš se k nim jako bohatec, jako znající tajemství. Abys ' za chvíli prošel novým podobným tavením. Braito.
W USTAVIČNĚ ŽIVÁZÁLOHA
Kristus ustanovil Církev, ne aby pouze shromažďovala B lidi svaté, nýbrž aby posvěcovalalidi, kteří.ještě:svatými nejsou. Dokladempro to -je křesťanská svátost mrtvých, která přijímánepřátele Boží, aby z nich učinila dítky. Boží.
Proto není správné poukazovati:na:t0, že nejsou sva
tými všichni, kteří žijí ve společnosti Církve. Svatou je Cirkev ve svém společenství, svatou je jako Kristovo tělo a jako společnostzahrnuje také lidi nesvaté, aletak, jak je kdo s níspojen, jest svatý. Každý je svatý v míře.své 4: účasti na společenství Kristově, s Kristem. Svatá jest již je i pouhá:vnější příslušnost“a proto: ani-tu nesmíme trhati
„deeprm ro
M svaté společenství, a tím více se těžiště je
| a lehkomyslně vydávati u druhých v nebezpečí.u nalo
mených třtin a doutnajících knotů.
Tím, čím je kdo.nesvatý, žije mimo Krista, mimo jeho
i : ho údovství
*-wGírkvi překlání se strany živého společenství na přísluš
nost.ke vnější. společnosti. Neštěstí tolika českých .kato
L líků záleží právě v tom, že-se spokojují s příslušností vněj
- ší ke vnější společnosti.a nechápou střed Církve i jeho společnosti v živém spojení s Církví — mystickým tělem a s jeho hlavou — Kristem. Proto vidí v Církvi církev — zájmovou :skupinu.kněží anebo -náboženské sdružení lidí vyznávajících totéž náboženství, v-jejich očích ovšem za
se: určité náboženské „přesvědčení“, není-li to: ještě méně, jako třeba nějaký „světový křesťanský názor“.
Ono svaté společenství ale nemůže býti ničím znesvěce
no, zeslabeno. Nemusí čekati na svaté údy, protože je do
konale svaté Kristem a všemi, tak, jako žijí v tomto spo
lečenství z Krista. Ale čeká tu na ty, kteří tvoří jeji spo
Ječnost, kteří. jsou anebo mohou -býti jejími údy, aby se staly údy-nejenom této společnosti, nýbrž samého Krista.
Aby jeho život se přelil do života co nejvíce věřících, aby je co nejvíce posvětil. A co nejyíce jich, aby též bylo Kris
tem posvěceno... ——————— ,
Tak tu stojí Církevjako stála živá studnice živévody, pravd vždy připravených křešení všech otázek, které se vyrojí, stojí tu Církevs živou vodou Kristova života k lé
čenívšech dobových neduhů, jak se v každémstoletí ob
jevují.., o JÁ m
Svátá tedy; ne když my jsme-Svatí,nýbrž my se můžeme státi svatými-z-ní, protože ona je svatou... Kristem, kte
rý ji posvětil'a který spojil její údy se sebou. Jak kdo je spojen s touto svatostí, tak je v Církvi a proto:nemůže ani stín naší nesvatosti nani padnouti a všechna naše sva-
tost jenomz tohoto spojení je možná. Braito.
POHORŠENÍ
Největším pohoršením dnešních křesťanů. jest, že pře
„stali pohoršovati buržoasní společnost,-žese přizpůsobili, že se stali slušnými, hodnými... takže nakonec se malí a utištění domnívají, že utichl hlas Kristův, takže. považují křesťanství-za spoluviníka,'za spřežence nepřátel utlačo
vaných. Mnozí křesťanéi z těch, kteří mluvili za křesťan
ství, to přímonebo nepřímo potvrzovali. Tak je podezírá
no křesťanství Toho, jenž převrátil stoly .„penězoměnců.
—— ., „ Braito.
VEŠLÉPĚJÍCHNEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE
Když ;povolal Bůh člověka vlitím milosti k nadpřiroze
nému životu, povolal jej tímk účasti na životě Božím. Ale život božských osob není jenom životem jedné každé 080
by zvláště, nýbrž právě vyvrcholuje -v.onom ustavičném 63
souvztažném:životě všech tří božských Osob, vnichž se osoby rozlišují od. sebezase právě-tím, jak: se vzájemně cele odnášejí jedna ke- druhé, takže každá osoba. božská jest živoucí vzájemností.
Toto společenství se musí nějak projeviti ii v duchovním křesťanskémživotě. A projevuje se v onom svatémspo
lečenství lásky. Proto -jekřesťanská láska, láska Kristova, v níž je každý bližší zástupcem Kristovým,.vůči němuž se vykonáváláska i neláška naše vůči bližním, tak podstat
noukřesťanství. |
„Tak nepřitahuje Bůh nikoho k sobě, aniž by ho zároveň nepřitáhl k velké lásce k bližnímu, k lásce, která dovede zapomenoutina sebe, která dovede.vyrůsti až.k nepocho
pitelné lásce Pavlově, který, ačkoliv toužil býti již uvol
proklet:od Krista-pro své bratry. Tak prožil ono svaté podstatné spojení všech v Kristu a přesKrista s nejsvě
tější Trojicí a tak s naprostou Jednotou Boží..
Dobro se rozlévá“ Bůh, naprosté dobro, rozlévá se ve svém vnitřním životě nejsvětější Trojice a čím je kdo blíže této nejsvětější Trojici, musí se rozlévati, musí se dávati.
A musí se dávati a rozlévati tak; jak je mu to právě dáno.
Tedy, svým bližním. Kde je nějaké dobro, nějaká hodnota
„jest dána, aby serozdávala. Nerozdává-li.se, není hodno
ja tou, nýbrž prokletím, jak' je toviděti u kapitálu, jejžne
„chce.boháč užíti tak, jak-je toho jeho: přirozeností, totiž ve prospěch bližních, protože když byl všemdán“život, všemmá také sloužiti to, cojest určeno k životu, "tedy
% i tento mrtvý studenýkapitál..
+ Teprve rozdáváním stává se člověk :dobřým sám také