Koncepce výuky předmětu dramatická výchova,

Ve školním roce 2004/2005 se v ŠVP ZV dané školy poprvé objevuje předmět dramatická výchova jako samostatný předmět povinný pro všechny ročníky prvního a druhého stupně této školy. V rozvrhu každé třídy má tento předmět časovou dotaci jedné hodiny týdně. Každá školní třída je z organizačních důvodů a nároků na úspěšnou realizaci obsahů předmětu dramatická výchova dělena na dvě skupiny. Skupiny jsou označovány, dle toho, zda jejich výuka dramatické výchovy probíhá v sudém týdnu – S, nebo v lichém týdnu L.

Označení a organizace výuky jednotlivých skupin:

Dramatická výchova

1. ročník A, B, C – na výuku se první ročníky v prvním roce realizace výuky nedělí, celá třída tak má výuku dramatické výchovy pravidelně jednou týdně, na výuku zůstávají žáci prvních tříd ve svých třídách. Komentář: třídy nejsou děleny, protože počet žáků nepřekračuje počet dvaceti žáků, ve druhém ročníku, se tři první třídy sdružují pouze do dvou paralelních tříd.

2. ročník A,B - vznikají skupiny 2AS, 2AL, 2BS, 2BL, každá skupina má výuku jednou za čtrnáct dní v prostorách své třídy.

3. ročník A,B - vznikají skupiny 3AS, 3AL, 3BS, 3BL, každá skupina má výuku jednou za čtrnáct dní v divadelním sále.

4. ročník A,B - vznikají skupiny 4AS, 4AL, 4BS, 4BL, každá skupina má výuku jednou za čtrnáct dní v divadelním sále.

5. ročník A,B - vznikají skupiny 5AS, 5AL, 5BS, 5BL, každá skupina má výuku jednou za čtrnáct dní v divadelním sále.

6. ročník A,B - vznikají skupiny 6AS, 6AL, 6BS, 6BL, každá skupina má výuku jednou za čtrnáct dní v divadelním sále.

7. ročník A,B - vznikají skupiny 7AS, 7AL, 7BS, 7BL, každá skupina má výuku jednou za čtrnáct dní v divadelním sále.

8. ročník A,B - vznikají skupiny 8AS, 8AL, 8BS, 8BL, každá skupina má výuku jednou za čtrnáct dní v divadelním sále.

9. ročník A,B - vznikají skupiny 9AS, 9AL, 9BS, 9BL, každá skupina má výuku jednou za čtrnáct dní v divadelním sále.

To znamená realizace jedné vyučovací hodiny dramatické výchovy s 35 skupinami žáků, v rozmezí dvou vyučovacích týdnů.

Volitelný vyučovací předmět divadlo

Volitelný vyučovací předmět Divadlo je určen pro žáky 7, 8, a 9 ročníků, počet žáků ve skupině je limitován počtem dvaceti žáků. Žáci, kteří nenavštěvují volitelný předmět divadlo, mají možnost navštěvovat volitelný předmět – Hudebnění, Výtvarné činnosti a Sport.

Označení a organizace výuky jednotlivých skupin

7. ročník - jedna skupina 7D , výuka probíhá jednou týdně v divadelním sále.

8. ročník - jedna skupina 8D , výuka probíhá jednou týdně v divadelním sále.

9. ročník - jedna skupina 9D , výuka probíhá jednou týdně v divadelním sále.

To znamená realizace výuky volitelného předmětu divadlo se třemi skupinami žáků, v rozmezí jednoho vyučovacího týdne.

Na úvodní hodině dramatické výchovy jsem si v každé skupině udělala formou diskuse a brainstormingu analýzu, jaké zkušenosti děti s dramatickou výchovou mají a jaká jsou jejich očekávání. Až na výjimečné případy, kdy děti navštěvovaly dramatický kroužek, neměla většina z nich představu, co si může pod pojmem dramatická výchova představovat.

Očekávání byla velmi obecná: nebudeme se učit, budeme hrát hry, budeme hrát scénky, bude legrace…

Bylo důležité při zahájení výuky nového, pro mnohé neznámého předmětu, žáky pro práci motivovat a na druhé straně nastolit jasná pravidla, která jsou nezbytná pro kvalitní průběh vyučování tohoto předmětu. Po krátkém úvodu jsem přešla rovnou k praktickým činnostem.

V podstatě se organizace vyučovacích hodin v jednotlivých třídách nelišila, samozřejmě jejich náplň byla svou náročností přizpůsobena schopnostem a věku dětí.

Každá hodina začínala zpravidla komunikačním kruhem. Zaměření se na rozvoj komunikačních kompetencí tvořilo podstatnou část mé práce v hodinách dramatické výchovy. Úvod věnovaný společnému sdílení v rámci komunikačního kruhu, vyslechnutí výpovědi ostatních, vyjádření mého názoru k danému tématu, se ve velké míře podílel na rozvoji právě těchto komunikačních dovedností. Ve všech skupinách napříč oběma stupni jsme při této aktivitě používali fixační předmět, který pomáhal dětem dodržovat pravidla naslouchání a osobní výpovědi.

Používání tohoto předmětu a předmět sám, se stal symbolem hodin dramatické výchovy, přispěl k částečné ritualizaci některých částí vyučovací hodiny, tyto prvky výuky /komunikační kruh, reflexe, diskuse…/ pak napomáhaly k zachování jasné stavby jednotlivých hodin.

Výuka dramatické výchovy v prvních a druhých ročnících byla realizována v prostorách jejich kmenových tříd, kdy zadní část učebny byla upravena tak, aby byl dostatek prostoru pro absolvování veškerých naplánovaných aktivit. Vyučování dramatické výchovy ostatních zbývajících ročníků probíhalo v divadelním sále, který je zbudován v podkroví školy. Jedná se o velmi atraktivní, ale pro soustředěnou práci příliš velký prostor, vlastní práci s dětmi mi komplikovala jeho neútulnost. Děti se nemohly při prvních setkáních, dokud si na práci v tomto prostoru nezvykly, dostatečně soustředit a bylo velmi těžké vytvořit intimní atmosféru. Na druhé straně je výhodou divadelního sálu, že děti mohou i drobné etudy, živé obrazy, bleskové sochy či improvizace realizovat na jevišti, což je pro ně velmi motivující.

Z počátku jsem si nebyla jistá, zda organizace výuky jednotlivých skupin v čtrnáctidenním intervalu, bude efektivně a bez problémů fungovat. Než se

podařilo zautomatizovat tento způsob organizace, nedařilo se na některé aktivity navazovat. Neúspěšná návaznost nastala především v případech, kdy díky okolnostem /škola v přírodě, exkurze, ředitelské volno…/, vznikla ve výuce proluka a já se s některou skupinou žáků viděla až po měsíční pauze. Pokud přihlédneme k přesně stanovené hodinové dotaci předmětu dramatická výchova, v rozvrhu jednotlivých tříd, která je 1 hod. na týden, při dělení třídních kolektivů na dvě skupiny to je 0,5 hod. týdně pro skupinu /1hod. za čtrnáct dní/, jeví se pak způsob organizace výuky – menší skupina dětí jednou za dva týdny, jako vhodný.

S každou skupinou to znamenalo v průměru sedmnáct vyučovacích hodin během jednoho školního roku.

Ukázalo se, že žáci si, díky specifickým postupům výuky v hodinách dramatické výchovy a využívaným strategiím tohoto oboru, přesně pamatují, co zažili při posledním hodině dramatické výchovy, jakou aktivitou vyučovací hodina končila, v jakém momentu tématu/dramatu se nacházeli. Plynule se nám tedy dařilo navazovat na práci z předcházejícího setkání a nedělalo problémy realizovat větší tematické celky, které mnohdy byly obsahem vyučování v rámci třech i více vyučovacích hodin dramatické výchovy, to znamená, že se prolínaly časovým horizontem jednoho až dvou měsíců.

Původní představa toho, co je možné po obsahové stránce v hodinách dramatické výchovy během školního roku zrealizovat se velmi rozcházela s následnou realitou. Obsahy a náplně výuky, které byly písemně zaneseny do školního vzdělávacího programu předmětu dramatická výchova, byly značně předimenzovány.

Na rozdíl od jiných předmětů, jejichž obsah a vliv na rozvoj znalostí a dovedností dětí je uchopitelný a snadněji vyhodnotitelný, vyhodnocují se tyto faktory u dramatické výchovy velmi obtížně. Až v průběhu času může člověk potvrdit, zda metody a postupy dramatické výchovy byly dostatečně nosné a úspěšné, jak se předpokládalo.

Je nezbytné znovu zdůraznit fakt, že u všech žáků se jednalo o první setkání s oborem dramatická výchova jako s povinným výukovým předmětem.

Teoreticky by se vyhodnocení obsahu vzdělávacího programu pro předmět dramatická výchova mělo tedy realizovat po tom, co začínající první ročník dojde až k ukončení docházky v deváté třídě.

Obsah výuky dramatické výchovy se projevuje jako živý organismus, žáci do něj vstupují se svými životními zkušenostmi a názory na dané události, reagují dle svého věku na podněty ze svého okolí a způsob realizace identického programu hodiny dramatické výchovy na 1. st. se bude lišit od toho, co do dané problematiky vnesou žáci z 2. stupně ZŠ.