Tato kategorie zahrnuje zkušenosti participantek s dětmi z pěstounských rodin. Každá participantka měla různé zkušenosti, které se v některých případech shodovaly. Objevovaly se však jedinečné zkušenosti, ať už první setkání s dětmi z pěstounské péče nebo lží. Celkově tato kategorie vypovídá o jednotlivých zkušenostech, které jsou obohacené o informace z jiného výzkumu.
Participantky uváděly zkušenost s přibližně 18 dětmi z pěstounských rodin. V době realizace rozhovorů měla každá z nich minimálně jedno dítě, které nastoupilo v září roku 2020. Téměř všechny měly zkušenost s pěstounským dítětem. Svou první zkušenost s dětmi z pěstounské rodiny uváděla P2, která měla sourozence v pěstounské péči poprvé od září roku 2020. U obou dětí zmínila, že měly poruchu ADHD (porucha pozornosti s hyperaktivitou). P2 zmínila, že byla překvapená, jak vše dopadne. Vyjádřila také své obavy s prací s těmito dětmi, protože se jednalo o její první zkušenost, jak s dítětem z pěstounské péče, tak s dítětem s ADHD „až jsem byla sama překvapená, protože jsem se bála, tím, že jsem neměla nikdy dítě z pěstounské péče a jednak dítě, které bylo ADHD, tak jsem se trošičku obávala“.
Nejčastější zkušenosti měly participantky s dětmi, které přicházely s minulostí drogově závislých rodičů. Dobrou zkušenost uváděly v rámci spolupráce s pěstouny, kterou si pochvalovaly. P3 uvedla: „pěstouni spolupracují v pořádku“. Pouze ve dvou případech uváděly nespokojenost se spoluprací, které jsem uvedla v kategorii Osobnost pěstouna.
Jednalo se o problém s omlouváním a sociálním zanedbáním.
V rámci získaných zkušeností, reagovaly na téma rodiny jeho úpravou nebo se o něm nezmiňovaly. P1 uvedla: „snažili jsme se to probrat i někde v soukromí, aby jako věděla, že to není nic špatnýho“. Zkušenější participantky se snažily připravit ostatní děti v mateřské škole na příchod dítěte z pěstounské rodiny „věnovaly se, aby ho ty děti přijaly“ (P3).
Další ze zkušeností byla potřeba blízkého kontaktu ze strany dětí. Participantky uváděly potřebu lásky u dětí, které měly větší potřebu se přijít pomazlit nebo obejmout. V jednom případě si vytvořilo pěstounské dítě silnější vztah k učitelce. Dítě se na tuto participantku neustále vyptávalo a vyhledávalo její pozornost (P2) „když to přeženu, tak mě miluje, když přijdu objímá mě. Každý den se ptá kolegyně, kdy už přijdu“.
Jedna z posledních zkušeností patřila adaptaci a socializací dítěte, které proběhly až na výjimky v pořádku (P1) „adaptoval se dobře“. Zkušenost s adaptací uváděla ve své svém výzkumu také Sychrová (2015), která se zaměřovala na vstup dětí do základní školy. Ta se setkala u dětí z pěstounské péče s odklady školní docházky ať už v rámci „nepřipravenosti dítěte, handicapu dítěte nebo na popud odborného posudku z poradny“ (Sychrová, 2015, str. 135).
Dále uvádím respektování pravidel, která děti až na výjimky přijaly bez problémů. Jedna s participantek uvedla, že setkávají s horším pochopením pravidel, když se pěstounské děti ocitnou poprvé v mateřské škole. P4: „což ale u těhle dětí se nám stává jakoby, když nastoupěj do školky a pochopí naše pravidla“.
V praktické části jsem zmiňovala psaní posudku na dítě, s touto zkušeností se setkala pouze jedna z participantek, která jej zmínila. P1: „Vždycky jednou za čas přijde žádost o sepsaní posudku na dítě“.
Jako poslední se objevila zkušenost se lží. Jednalo se o chlapce, který se nedokázal přiznat, že něco rozbil nebo někomu ublížil. Stávalo se tak při situačním učení, kdy se měly děti omluvit, když někomu ublíží nebo něco rozbijí. P5: „všichni ho viděli, ví, že to udělal, ne já jsem to nebyl, ale my jsme tě viděli, já jsem to nebyl“.
7 SHRNUTÍ VÝSLEDKŮ A DISKUZE
V rámci této kapitoly se zaměřuji na shrnutí výzkumu, naplnění výzkumných otázek a diskusi. Výzkumem mě provázela hlavní výzkumná otázka: Jaké jsou vybrané specifické projevy dětí z pěstounských rodin v mateřské škole?
Pomocí dílčích otázek jsem identifikovala specifické projevy, kterými byly agrese, vzdor a pečující tendence. V dílčích cílech mě zajímalo, jak lze charakterizovat chování dítěte k učitelce mateřské školy, jaké jsou vztahy mezi dětmi z pěstounských rodin a vrstevníky v prostředí mateřské školy a jaké jsou zkušenosti učitelek s dětmi s pěstounských rodin v mateřské škole.
V rámci prvního dílčího cíle jsem zjistila, že se dítě chová k učitelce jako k autoritě, kterou respektuje, pokud mu v tom nebrání určité projevy chování, kterými byla agrese nebo vzdor.
Některé děti vyžadují navázání silnější vazby mezi učitelem a dítětem, které můžeme považovat za neobvyklé, protože ne všechny pěstounské děti takto silný vztah potřebují.
Mnohdy jim stačí pouze potřeba ujištění a lásky ze strany učitele.
V případě druhé výzkumné otázky jsem se zaměřovala na vztahy mezi dětmi z pěstounských rodin a vrstevníky. Tak jako v případě učitelek, i zde se objevily agresivní projevy vůči dětem, které nastávaly převážně při volné hře (spory s řízením hry nebo o hračky).
Překvapivým zjištěním byla potřeba dětí z pěstounských rodin opečovávat děti mladší, které cíleně vyhledávaly a pomáhaly jim např. s oblékáním. Objevily se i pěstounské děti, které měly empatické cítění (když bylo některé z dětí ve třídě smutné, šly se je zeptat, jestli je v pořádku) nebo děti, jejichž vřelost se projevovala častým objímáním. Z výzkumu tedy vyplývá, že jsou vztahy mezi vrstevníky založeny jak na pozitivních, tak negativních projevech chování.
V poslední dílčí otázce, která se týkala zkušenosti učitelek, jsem zjistila, že mají učitelky jak pozitivní, tak negativní zkušenosti s dětmi z pěstounských rodin. Setkaly se jak s dětmi, u kterých nezaznamenaly žádné problémy, tak s dětmi, které se projevovaly určitým specifickým chováním nebo měly problém s adaptací na mateřskou školu. V případě zkušeností s prací s těmito dětmi byla většina učitelek připravena upravit vzdělávací témata v mateřské škole nebo připravit ostatní děti na příchod pěstounského dítěte do mateřské školy.
V rámci celého výzkumu můžu říct, že se děti z pěstounských rodin projevují určitými specifickými projevy chování, které se mohou odvíjet od minulosti dítěte a jeho pobytu
v pěstounské rodině. Musíme si však uvědomit, že toto zjištění je platné pouze pro daný výzkumný soubor, ve kterém byly také děti, které neměly žádné problémy. Z tohoto důvodu nemůžeme předpokládat, že se s těmito projevy chování setkáme u všech pěstounských dětí.
Diskuse
Dětem z pěstounských rodin v mateřské škole není podle mého názoru věnována dostatečná pozornost. Nezaregistrovala jsem dostatečně kvalitní výzkumy, které by se věnovaly působení těchto dětí v mateřských školách. Bylo by určitě zajímavé, kdyby se tohoto tématu chytili zkušení odborníci a zkoumali tuto problematiku. Myslím, že by se dal zrealizovat jak kvalitativní, tak kvantitativní design výzkumu.
Důvodů, proč bych doporučila se tímto tématem nadále zabývat, je několik. Již nyní je kolem nás spousta dětí, které v pěstounské péči jsou nebo čekají na umístění do vhodné rodiny.
Aktuálně se také projednává zákon o zrušení dětských domovů pro děti do 3 let, který bude mít za následek potřebu nárůstu pěstounů, a tudíž i dětí, které budou muset být k pěstounům přesunuty. Děti přicházejí do pěstounských rodin s různými typy znevýhodnění právě z biologických rodin a pěstounské rodiny jsou první, které se musí s těmito následky vypořádat. Mnohdy se toto znevýhodnění může projevit až v mateřské škole, kdy se jedná pro dítě o obrovskou změnu. Mým posledním důvodem je zkoumání různých oblastí, a to nejen chování. V mateřské škole je spousta oblastí, na které se můžeme zaměřit. Myslím, že tou nejzajímavější by v našich podmínkách mohla být připravenost dětí z pěstounských rodin na základní školu.
Pro možné navazující výzkumy bych doporučila metodu pozorování v mateřské škole, které mi bohužel nebylo umožněno z důvodu dlouhodobě nepříznivé epidemiologické situace.
Tato metoda by mohla obohatit mnou provedenou metodu polostrukturovaného interview.
V průběhu svého výzkumu jsem udělala spousty chyb, které vnímám jako limity výzkumu.
Tyto limity byly nejčastěji zapříčiněny mou nezralostí jako výzkumníka. Jednalo se o mou první zkušenost s takto rozsáhlým výzkumem, proto bych se ráda v příštím výzkumu těchto chyb začátečníka vyvarovala. Jednalo se například o chyby ve vedení rozhovoru nebo získávání výzkumného souboru. K odbourání těchto chyb jsou podle mého názoru potřebné dlouhodobé zkušenosti s různými typy výzkumů. Jako poslední limit výzkumu bych uvedla nepříznivou epidemiologickou situaci, která měla na celkový průběh výzkumu značný vliv.
Ať už se jednalo o plánování nebo realizaci samotného výzkumu.
8 DOPORUČENÍ PRO PRAXI
Pro pedagogy mateřských škol bych doporučila, aby se lépe informovali o problematice pěstounské péče, a to absolvováním odborných seminářů nebo v rámci dalšího seberozvoje pomocí odborné literatury. Tuto snahu jistě ocení jak pěstouni, tak děti, se kterými se pedagogové setkají. Můžeme tak zabránit nejen nepříjemnostem s oslovováním, ale také nabídnout pomocnou ruku s vyřizováním formálních náležitostí.
U pěstounských dětí se můžeme v mateřské škole setkat se psaním posudku na dítě, které je v pěstounské péči. Tento posudek si může vyžádat soud. Je proto dobré se zaměřit na jeho formální i obsahovou stránku, kterou můžeme zjistit od svých kolegů, kteří se s psaním posudku setkali nebo u soudu.
V přístupu k pěstounským dětem bych doporučila více empatie a trpělivosti. Pokud se dítě projevuje nežádoucím způsobem, je potřeba přijít na to, z jakého důvodu dané dítě reaguje.
Pokud nevíte, co je příčinou tohoto chování snažte, se na děti nekřičet a netrestat je. Děti samy si kolikrát neuvědomují, proč takto zareagovaly. Je tedy potřeba si vzít dítě bokem, promluvit si s ním, ukázat mu, že umíme naslouchat a být mu oporou. Mnohdy těmto dětem stačí, když jim projevíte lásku a náklonnost, které se jim nemuselo dostávat.
Klíčem ke zvládání těchto problémů bude vždy komunikace s pěstouny. Pokud budou pěstouni sdílní a vybudujete si s nimi dobrý vztah, můžete o dítěti zjistit mnohem víc. Sami pěstouni můžou mít v péči první dítě a budou rádi, za vaše rady a zkušenosti.
Podobný názor má také Grohová (2011), která uvádí, že: bychom měli být k pěstounským dětem trpěliví. Díky mírnějšímu přístupu můžeme dítěti usnadnit nejen adaptaci na mateřskou školu, ale také umožnit dítěti jeho rozvoj. Měli bychom předpokládat, že s dítětem mohlo být zacházeno špatně. Dát mu tak najevo, že se na nás může spolehnout, jsme jeho oporou a máme jej rádi. Důležité je také naslouchání těmto dětem. Dále je doporučen čitelný přístup. Dítě potřebuje vědět, že jsme laskaví, ale zároveň nás musí vidět jako autoritu, s jasně stanovenými pravidly. S Pravidly je zapotřebí děti seznámit, v případě potřeby je zopakovat a ujistit se, že došlo k jejich pochopení. V rámci vzájemné komunikace bychom měli ke každému dítěti přistupovat zcela individuálně a nechat mu dostatečný prostor na vyjádření, podle jeho vlastního způsobu vyjádření např. malbou, hudbou, hraním rolí. Důležitým nástrojem je také pochvala. Děti z pěstounské rodiny ocení jakoukoliv pochvalu, avšak v rozumné a nenucené míře. Dobrá pochvala může dítěti pomoci nalézt ztracené sebevědomí. V neposlední řadě bychom měli v mateřské škole předcházet
stresovým situacím. Místo ve třídě bychom si v případě nežádoucí situace měly vzít dítě stranou a promluvit si s ním individuálně, ať už se jedná o citlivé téma pro dítě nebo nežádoucí projev chování. To souvisí s vnímavostí k potřebám dítěte, kdy bychom se měli snažit upravit témata probíraná v mateřské školy, aby se při nich dítě necítilo nepříjemně např. vynechat nebo upravit téma spjaté s rodinou (Grohová, 2011).
Nejdůležitější je však toto téma neodmítat a být mu otevření. Postoj nikdy jsem se s takovým dítětem nesetkal nikomu nepomůže. Ve výsledku před sebou budete mít pěstounské dítě a budete se muset naučit, jak k němu přistupovat, ať už to bude dítě přicházející s handicapem, dítě z minorit, nebo dítě na první pohled zdravé a spokojené. Důležité je tyto děti neodsoudit, ale stát se jim průvodcem.
ZÁVĚR
V rámci své bakalářské práce jsem se zabývala dítětem z pěstounské rodiny v prostředí mateřské školy. V teoretické části jsem se zaměřila na představení pěstounské péče, jejího vývoje a současného pojetí, abych toto téma přiblížila pedagogům mateřských škol. Dále jsem se zaměřila na příchod dítěte do pěstounské rodiny, kdy jsem definovala pojem pěstounská rodina. V této kapitole jsem představila, s čím se dítě po příchodu musí vypořádat a jakými fázemi dítě prochází při příchodu do nové rodiny. Závěrečnou kapitolu teoretické části jsem věnovala projevům chování dětí z pěstounských rodin v mateřské škole a poukázala na různé pohledy odborníků, na význam vstupu dítěte z pěstounské rodiny do mateřské školy. Na toto téma jsem navázala socializací dítěte a důležitostí členství v sociální skupině
Ve výzkumné části jsem zjišťovala, s jakými specifickými projevy se můžeme u dětí z pěstounských rodin setkat. Zjistila jsem, že se jednalo o projevy agrese, vzdoru a pečující tendence, u kterých jsem dále zjistila jejich příčiny, kterými byly minulost dítěte a vliv pěstouna na výchovu dítěte. Ve výzkumu jsem také zjistila, že téma rodiny je pro děti z pěstounských rodin citlivé v případě, že jsou si vědomy situace, ve které se nachází.
Výsledky výzkumu shledávám zajímavými a mohou být odrazovým můstkem pro další výzkumníky, kdy by mohla vzniknout odborná studie, která se bude touto problematikou zabývat. Doufám také, že tato práce pomůže pedagogům mateřských škol a nabídne jim ucelený a užitečný přehled věnující se problematice dětí z pěstounských rodin v mateřských školách.
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
1. Bubleová, V. (2014). Výzkum praxe náhradní rodinné péče v České republice a zkušenosti aktérů s touto praxí. Praha: Středisko náhradní rodinné péče.
2. Grohová, J. (2011). Dítě v náhradní rodině potřebuje i vaši pomoc!: informace a pracovní listy pro pedagogy. Praha: Středisko náhradní rodinné péče.
3. Helus, Z. (2018). Úvod do psychologie (2., přepracované a doplněné vydání). Praha:
Grada.
4. Kolář, Z. (2012). Výkladový slovník z pedagogiky: 583 vybraných hesel. Praha:
Grada
5. Kolektiv autorů. (2018). Dobrý pěstoun: náhradní rodinná péče. Tábor: Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR.
6. Koluchová, J. Matějček, Z. (Ed.). (2002). Osvojení a pěstounská péče. Praha: Portál 7. Lynch, F. L., Dickerson, J. F., Pears, K. C., & Fisher, P. A. (2017). Cost Effectiveness of a School Readiness Intervention for Foster Children. Children and youth services review, 81, 63–71. DOI.org/10.1016/j.childyouth.2017.07.011.
8. Michalová, Z. (2012). Předškolák s problémovým chováním: projevy, prevence a možnosti ovlivnění. Praha: Portál.
9. Pazlarová, H. (Ed.). (2016). Pěstounská péče: manuál pro pomáhající profese. Praha:
Portál.
10. Procházka, M. (2012). Sociální pedagogika. Praha: Grada.
11. Průcha, J., Walterová, E., & Mareš, J. (2013). Pedagogický slovník (7., aktualiz. a rozš. vyd). Praha: Portál.
12. Smolíková, V. (2014). Tradice pěstounské péče v českých zemích. Ostrava: Key Publishing.
13. Schofield, G., & Beek, M. (2018). Attachment Handbook for Foster Care and Adoption. London: CoramBAAF Adoption & Fostering Academy.
14. Skutil, M. (2011). Základy pedagogicko-psychologického výzkumu pro studenty učitelství. Praha: Portál.
15. Sychrová, A. (2015). Pedagogické aspekty náhradní rodinné péče. Pardubice:
Univerzita Pardubice, Fakulta filozofická
16. Švaříček, R., & Šeďová, K. (2014). Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách (Vyd. 2). Praha: Portál.
17. Vágnerová, M. (2012). Psychický vývoj dítěte v náhradní rodinné péči. Praha:
Středisko náhradní rodinné péče.
18. Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie: dětství a dospívání (Vyd. 2., dopl. a přeprac). Praha: Karolinum.
19. Vanderfaeillie, J., Van Holen, F., Vanschoonlandt, F., Robberechts, M., &
Stroobants, T. (2013). Children placed in long-term family foster care: A longitudinal study into the development of problem behavior and associated factors. Children and
Youth Services Review, 35(4), 587 - 593.
https://doi.org/10.1016/j.childyouth.2012.12.012
20. Zákon č. 89/2012 Sb., Nový občanský zákoník (2014). Nový občanský zákoník ze dne 3. února 2012.
21. Zákon č. 359/ 1999 Sb., zákon o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších přepisů. (2018).
https://www.podnikatel.cz/zakony/zakon-o-socialne-pravni-ochrane-deti/f4822303/
22. Zezulová, D. (2012). Pěstounská péče a adopce. Praha: Portál.
SEZNAM POUŽITÝCH SYMBOLŮ A ZKRATEK
ADHD Attention Deficit Hyperactivity Disorder KITS Kids in Transition to School
MŠ Mateřská škola
OSPOD Orgán sociálně-právní ochrany dětí
SEZNAM OBRÁZKŮ
Obrázek 1 Schéma kategorií a podkategorií ... 32
SEZNAM PŘÍLOH
Příloha PI – Úryvek rozhovoru s učitelkou MŠ
PŘÍLOHA P I: ÚRYVEK ROZHOVORU S UČITELKOU MŠ
Souhlasíte s nahráním rozhovoru za účelem zpracování a analyzování dat?
Ano souhlasím
Jak dlouho pracujete v mateřské škole?
V mateřské škole pracuji od roku 2007, tedy 12 a půl roku.
Setkala jste se v průběhu své praxe s dětmi z pěstounských rodin?
Setkala 2x. Vlastně s dvěmi rodinami, takže mám dvě zkušenosti.
Máte nyní v mateřské škole nějaké děti z pěstounské péče?
Mám právě ve třídě jedno děvčátko a jejího sourozence v druhé třídě.
Můžeme začít u té holčičky, poprosím Vás abyste ji stručně charakterizovala (kolik má let, rodinné zázemí)?
Jedná se o holčičku, která k nám do školky přišla před 3 lety, kdy vlastně si ji do pěstounské péče vzala, abych to teď řekla správně mám pocit prateta. Je to vlastně dcera jejího synovce, takže to tak je. Vzala si ji spolu s bratrem. Co vím, tak děti mají ještě jednoho sourozence a ten teda přiznám se, že nevím, kde skončil. Ani nevím, jestli je to chlapec nebo holčička. A vlastně to děvčátko jako se projevovalo poměrně normálně, jakože neměla žádný větší obtíže.
Samozřejmě, že akorát na to, že nebyla vývojově na tom asi tak jako vrstevníci, že tam byly nějaké obtíže z té rozumové oblasti. Byla taková tišší, ne vyloženě bázlivá, spíš jako opravdu taková introvertní no. Nicméně jako když byla potřeba, tak komunikovala. No a těďka aktuálně vlastně děvčátko je myslím, že podzimní a má odklad. Takže půjde těďka v září do školy už bude pomalu osmiletá.
Jaká byla příčina toho odkladu?
Bylo toho z toho důvodu, že po celou dobu docházky tak nedařilo se dohnat vlastně nebo respektive ty výstupy, kterým ona měla mít, tak nebyly takový. Měla prostě pořád určitý problémy v té rozumové oblasti. V poznávací, pojmenovat vlastně některý základní prvky, jevy. I v předmatematické oblasti měla nějaké obtíže atd. A vlastně loni, když jsme to řešili s tou pěstounkou. Ona ji teda říká babičko, tak ta vlastně neviděla nějaký důvody k tomu odkladu. My jsme samozřejmě navrhovaly šetření v poradně. Ona s ní asi někam docházela.
Nevím přesně jak to pěstouni mají, jestli musí s těma dětma chodit na nějaký kontrolní vyšetření nebo určitě k nim jezdí nějaký sociální pracovník. Vždycky jednou za čas přijde
žádost o sepsání posudku na dítě, což teda děláme. Přiznám se, že nevím, jestli musí chodit k psychologovi nebo takto. No a vlastně přišel kolem toho května, června možná, kdy vlastně tady ta babička nebo pěstounka oznámila, že děvčátko bude nastupovat do školy, do vedlejší obce, kde je škola trošku menší než v té naší. Tak jsme se s ní jako s předškolačkou rozloučily na slavnostním rozloučením předškoláků atd. A potom vlastně já nevím, někdy ke konci června babička oznámila teda, že holčička zůstává u nás ve školce, že si to rozmysleli, že dají nakonec na rady naše i asi zřejmě podstoupily nějaký vyšetření nebo na základě i možní doporučení té paní z té sociálky nebo kdo je má vlastně v péči. Tak ještě tento rok dochází do školky s tím, že vlastně u té holčičky to bylo náročnější v tom, že byla hodně často nemocná, ta docházka byla taková bídná bych řekla. Takže si jako myslím, že to byl taky jeden z důvodů proč třeba se to nedařilo nějak jako zlepšit nebo ji pomoct, aby ty problémy v těch oblastech, které měla jsme nějak odstranili.
Mělo na ten odklad vliv, to, že je z pěstounské rodiny?
Určitě ta holčička vzhledem k tomu, z jaké rodiny byla odebraná, tak ten start do toho života nebyl ideální, prostě byla nějak jako zanedbaná sociálně, nemyslím tělesně, ale sociálně.
Nebyla na tom, tak jak vrstevníci s tím, že vlastně teď v té pěstounské péči nejsem si úplně jistá, jako nechci někomu škodit, ale nemyslím si, že tam dochází k tomu rozvoji, tak jak by mělo. Ta prateta si je vzala asi jako že nikdo jiný nebyl. Asi i tím, že je starší, tak nemá tolik času, energie možná chuti s těma dětma pracovat. I ta nemocnost, to omlouvání, bylo to prapodivný. Vždycky, teď to zlehčím, ta paní se ji dělo to nejhorší já nevím, prostě nemohla,
Nebyla na tom, tak jak vrstevníci s tím, že vlastně teď v té pěstounské péči nejsem si úplně jistá, jako nechci někomu škodit, ale nemyslím si, že tam dochází k tomu rozvoji, tak jak by mělo. Ta prateta si je vzala asi jako že nikdo jiný nebyl. Asi i tím, že je starší, tak nemá tolik času, energie možná chuti s těma dětma pracovat. I ta nemocnost, to omlouvání, bylo to prapodivný. Vždycky, teď to zlehčím, ta paní se ji dělo to nejhorší já nevím, prostě nemohla,