Dle různých pramenů upravil V. M. Váchál O. Praem.
11.
Od Abrahama až k Mojžíšovi
6. Jeden ze synů Jakubových, kterého Bůh vyvolil, Josef,
zvláštními osudy životními měl býti obrazem budoucího Vykupitele.
Jako v obětování Isáka měla býti znázorněna oběť, smrt Me
siášova, tak v podivuhodných osudech Josefových mělo býti na
značeno ponížení a oslavení Spasitele světa.
a) Josef byl poslán od otce k bratřím, kteří ho vysvlékli, spustili do jámy, prodali za 20 stříbrných — ze závisti, že byl od otce vyznamenán a zvláštními sny měl býti jejich pánem;
a že na hanebné skutky jejich žaloval. Syn boží poslán od Otce k bratřím lidským, jež se vzdálili od Otce. Chladně přijali jej, hrubě a nelidsky jednali s ním, prodán Za 30 stříbrných, vydán cizím lidem, obnažen, z nesmířitelné nenávisti na smrt od50uzen, že nepravosti jejich vytýkal, nebeské pravdy jim nemilé kázal,
—88—
od Otce zázrakv oslaven a předpovídal svou velikost a slávu takže volali: Čím se činíšř: a zvedali kamení a házeli po něm_
(Jan 8. 53)
b) Josef přichází jako otrok do domu Putifira, kde s oškli;
vostí odmítá hříšný návrn cizoložné ženy Putifarovy, a bez vy
šetření nevinen jako zločinec v řetězích do žaláře odveden, k němu dva jiní zločinci přidružení, z nichž jednomu blízké vysvobození předpověděl. Podobně Pán ježíš jako zločinec byl zajat, do domu velekněze vlečen od synagogy, nevěrné a cizoložné choti, jak proroci nazvali, nevinně odsouzen, do žaláře odveden, mezi dvěma zločinci na kříž přibit, a v této nesmírné potupě a ponížení před—
povídá, že co nejdříve bude vysvobozen.
c) Po tříletém žaláři opouští Josef temné vězení, král Farao obléká jej v nádherný šat a zdobí řetězem zlatým, dává voziti po zemi a provolávati, aby všichni klaněli se mu, on že jest po králi první osobou a představeným celého Egypta
Když byl Pán Ježíš 3 dny v hrobě, vstal odtud oděn šatem
nesmrtelnosti a nebeské slávy. Otec nebeský posuzuje jej po pravici své, dává mu všecku moc na nebi i na zemi, aby ve jmenu jeho klekali všichni nebeští,- pozemští i pekelní, a všeliký jazyk vyznával, že Ježíš je ve slávě Boha Otce. (Fil. 2, 11)
d) Farao změnil jmeno Josef a nazval jej spasitelem světa, zachovatelem země (I. M. 41, 45.), poněvadž zachránil všecky před smrtí hladem.
V dokonalejším smyslu nazván byl Kristus jmenem Ježíš, skutečným Spasitelem světa; bez něho nikdo by nebyl uniknul
smrti věčné. ,
Jako Farao posílal všecky k Josefovi, tak Otec nebeský od
kazuje nás všecky na Ježíše Krista, prostředníka a rozdavače milostí božských, který sebe sama podává za pokrm k životu
věčnému.
Doposud všechno podobenství a předobrazení tyká se Vy
kupitele světa stran celého pokolení lidského. Nyní ještě pokud se týká samého národa židovského, když pohrdl Kristem.
e) Zatím co bratři doma trpěli hlad, a domnívali se, že Josef jest dávno mrtev, a zcela naň zapomněli, nalezal se Josefv Egyptě na vrcholu slávy a moci a s láskou vzpomínal na své bratry.
Nouzí donuceni přicházejí k Josefovi nakoupit obilí, nepo
znávají'ho, ač hleděli naň tváři v tvář a slyšeli jeho hlas.
Když pak se jim dal poznat, vzpomněli hned na hanebný zločin, jehož se na něm dopustili a naplnění byli hrůzou a zdě
šením.
Josef je však těší. »Nelekejte se, ani si stěžujte, že jste mne prodali do těchto končin; nebo pro zachování vaše poslal mne Bůh před vámi do Egypta. : Zve je ku hostině, obdařuje dary, naplňuje jejich srdce nevýslovnou radostí a zve je, aby vEgyptě s ním zůstávali.
Zatím, co Ježíš Kristus nebeské království zaujal a jemu jako králi slávy nesčetní národové hold přinášeli, trpěli židé, dle těla
v
bratří Ježíšovi, hroznou bídou duchovní. Poněvadž pohrdli Spa
sitelem, neměli, kdo by jim lámal chléb života, kdo by jim hlásal slovo boží.
Pán _ježíš však nepřestává jich z lásky k Otci svému milo
vati a shovívavě čekati na konečné jejich obrácení.
Ačkoli jim Písmo sv., jež co nejpečlivěji střeží, obraz Vy
kupitele tak živě na oči staví, a mnoho vznešeného o něm vy
pravuje, jest jim stále přece cizím, nepoznávají bo. A když na konci časů otevrou se jim oči a oni v Kristu, kterého ukřižovali, poznají svého Mesiáše, naplnění budou hrůzou a, zděšením nad svým zločinem. Avšak Spasitel ujme se jich s nejněžnější láskou, odpustí nelidský zločin a bude je těšiti, jak to kdysi Petr učinil:
>Vím, bratři, že jste to z nevědomosti učinili; Bůh pak, co před zvěstoval skrze ústa všech proroků, že měl Kristus jeho trpěti — tak naplnil, (Sk. ap. 3. 17. 18.) aby Kristus pak vešel do slávy své. (Luk. 24. 26.) Budou pak míti podílu na milostech a po
žebnáních, vykoupení zde na světě, na věčnosti pak podílu na nebeské slávě. nevýslovné blaženosti ježíše Krista.
Od trpícího josefa učme se odevzdanosti do vůle boží, trpě
livosti, důvěře v Boha, bázni boží a soumtnosti.
Z josetova povýšení učme se znáti, jak prospívá člověku trpělivě snášeti neštěstí.
Stihne li nás neštěstí, pátrejme, není-li to trest boží za nějaký hřích náš. Citíme-li vinu, zvolejme s bratry josetovými: »Zaslou
ženě trpíme, nebot jsme se provinili.: ([. M. 42. 21.)
Josef nestyděl se za bratry ani za otce, ač mu to mohlo u Egypťanů škoditi; neboť měli tito v nenávisti všecky pastýře ovcí. (I. M. 46. 34.)
Na pozvání josefovo odešel také jakub do Egypta a usadil se tam s celou svou rodinou. Před svou smrtí pronesl zvláštní proroctví, že nebude berla odňata od judy, dokavad nepřijde ten, který—přijíti má a kterého očekávají všichni národové.c (l. M. 49. 10.)
A v pravdě nepřišel Kristus, až když na stolci králů judských
„seděl cizinec, Herodes.
astěji zaslíbil Bůh Israelitům zemi Kanán za domov, museli však dříve bezbožní obyvatelé z ní býti vyhlazeni.
A jako kdysi spravedlivý Bůh spustlé lidstvo ztrestal po
topou a ohněm shůry, umínil si,že i Kananejské, kteří děti své bez slitování zabíjeli, obětujíce je modle Molocbu, vydati je meči Israelskýcb.
Avšak teprve až za 400. let po zaslíbenLAbrahamovi, dal vykonati Bůh přísný soud na nich. Dal jim času, aby se mohli vrátiti Bohu. A aby je uchránil před přátelstvím a sňatky s modlo
služebnými Kananity, ustanovil jim Bůh Egypt za dočasný pobyt.
Bylo to v plánu prozřetelnosti boží, že se jakub na vyzvání jose
iovo usadil v Egyptě. Bůh sám přislíbil mu, že se odtud vrátí jako veliký národ.
Velice potěšen shledáním s milovaným synem strávil. těžce
„_90_
zkoušený praotec Jakub posledních 17 let života svého šťastně v Gesseu, krásné & úrodné krajině, kterou Farao dal jemu a jeho synům.
Když pozoroval konec svého života, povolal Josefa k sobě, požehnal jeho dvěma synům a dal jim totéž dědické práva jako svým synům.
Mladšímn Eiraimovi však dal, ne bez vyššího význama před
nost před Manasesem. Církevní otcové vidí tu opět v starším Manasesu či zapomenutém' předobrazeny židy, kteří pohrdnou Mesiášem a zapomenou na svého Boha; v mladším Efraimovi, t. j. »úrodnémc spatřují obraz ještě čestnějšího křestanstva, jež ozdobeno nejvzácnějšími milostmi a cnostmi zaujme místo vyvo leného národa.
Na to shromáždil ostatní své syny kol sebe, udělil každému otcovské požrhnání a osvícen Duchem sv. sdělil jim i budoucí jejich osudy. Zvláštní však a největší požehnání neudělil třem nej
starším synům, Rubenovi, Sžmeonovi a Levimu, kteří se velice prohřešili a svému otci velice trpký zármutek způsobili, ale Judovi, po nich nejstaršímu; tedy čtvrtému. »Judo, tebe chváliti budou bratři svoji; ruka tvá bude na šijích nepřátel tvých, klaněti se budou tobě synové otce tvého. Nebude odňata berla od Judy, dokavadž nepřijde, který má poslán býti, a on bude očekávání národů.: (I. M. 49)
A tento očekávaný není nikdo jiný nežli Spasitel, Ježíš Kristus, který dle těla pocházel z rodu Judy, a nyní jako vítěz nad smrtí a peklem přijímá hold a klanění. Proto nazývá se ve zjevení lvem z kmene Judy (zj. 5. S.), a nepřišel dříve, dokud cizinec, Herodes nezmocnil se královské berly Judovy. Sedmdesát dní truchlil Egypt nad smrtí Jakubovou. Potom Josef se svými bratry, všémi hodnostáři královského dvora a vznešenými celá země v průvodu doprovodili mrtvolu otcovu do země Kanán a uložili do hrobky svých předků, jak jim bylo přikázáno ——
8. V osudech ]osefových a jeho bratří vidíme zvláštní pro vysvěíelnost boží. V zemi Gesten měla se rodina Jakubova roz
množiti ve velký národ; byli svěcení, aáy byli strážci pravého náboženství a učitely národů pohanských, osvojili si vzdělanost egyptskou tehdy proslavenou a prošli školou práce a utupení.
Jejich národnosti a náboženství pti tom nehrozilo žádného nebez—
pečí nebot Egypťané nenáviděli všecky pastýře ovcí. Josefse stal občanem egyptským, vystoupil proto ze svazku rodiny Jakubovy;
proto přijal Jakub dva syny Josefovy za své, a tím nabyli práva na zaslíbeních božských a stali se praotci dvou pokolení israel
ských. —
Od stvoření světa lidstvu ukázána cesta spásy, víra v Boha a budoucího Vykupitele. Proto pravil Ježíš Kristus: Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřijde k otci, leč skrze mne. . — (Jan14. 6)