].Mnozíznají mnoho a sebe neznají,jíné si prohlížejí a sami sebe zanedbáva'í. Boha hledají pomocí těchto vnějšíchvěcí,nevšímajlsisvých vnitřních věcí,nadnčž Bůh je vnitřnější. Proto od vnějších přejdu k vnitřním a od vnitřních vystoupím k vyšším,abych mohl poznat, odkud pocházím akamjdu,cojsem,nebo odkud jsem a tak pomocí poznání sebe budu moci přistoupitik po
znávání Boha. Neboť kolik okročím v poznání sebe, tolik vystoupím v poznáníllBOha,
2. Podle vnitřního člověka nalézám ve své mysli tři věci, jimiž na Boha vz omínám, jej pozoruji, po něm toužím. Jsou to tyto tri: pamět, rozum a vůle neboli láska. Pomocí paměti se rozpomínání, rozumem po—
zoruji, vůlí objímám. Když se rozpomínám na Boha, nalézám jej ve své paměti a v ní z něho a v něm se těším, podle toho, jak sám mně ráčí udělíti. Rozum pozoruje, co jest Bůh sám v sobě, co v andělích, co ve svatých, cov lidech, co ve tvorech. Sám v sobějest nepoch0pitelný, poněvadž je počátek i konec, počá
tek bez konce, konec bez konce. Sám na sobě pozná
vám, jak je Bůh nevyzpytatelný, poněvadž nemohu pochopit sama sebe, jehož on učinil. Andělům je tou
žebným, neboť touží na něj patřiti. Svatým jest potě
šením, neboť se v něm ustavičně radují plni štěstí. Ve stvořeníje podiv uh odnýmeboť mocívše tvoří,moudře spravuje a dobrotivě řídí.
3. V lidech jest lásky hodný, ncboťjest jejich Bohem a oni jsou jeho lid. Sám v nich přebývá jako ve své svatyni &oni jsou jeho chrámy. Neopovrhuje jednot
livci ani množstvím. Kdokoliv na něj vzpomíná, jej chápe a miluje, jest s ním. Jsme povinní jej milovat, neboť on sám nás dříve miloval. Kobrazu a odoben—
ství svému nás učinil, což nechtěl dáti žádanému ji—
nému tvoru. K obrazu Božímu jsme učinění, to jest, k pochopení a poznání Syna, skrze něhož chápeme a poznáváme Otce a k němu máme přístup. Taková pří
buznost jest mezi nimi (lidmi) a Synem Božím, že on sám jest obrazem Božíma my podle jeho obrazujsme učinění. A toto poznání dosvědčuje také samo po
dobenství, neboť nejsme učinčni jen k obrazu, nýbrž i k podobenství. Proto je nutno, aby to, co je podle obrazu, bylo shodno s obrazem a neosvojovalo si na—
darmo jméno obrazu.
4. Zpřítomněme si tedy v sobě jeho obraz v touze po míru, v pozorování pravdy a v lásce dobročinnosti.
Uchovávejme jej v paměti, nosme jej ve svědomí a všude přítomného uctívejme. Neboť naše m 'sljiž tím jest jeho obrazem,žejej chápe ažemůže býtjeho účast
na. Není proto duše jeho obrazem, že na sebe vzpo
míná, sebe poznává a miluje, nýbrž proto, že dovede mysliti, poznávati a milovati toho, od něhož je stvo—
řena; jestliže to činí, je moudrá.
Nic totiž není tak odobné oné nejvyšší Moudrosti, než rozumná duše, terá pomocí paměti, rozumu a vůle spočine v nevy ravitelné Trojici. Nemůže však v ní spočinouti, leč říve na ni vzpomene, ji poznává
&miluje. Vzpomíná tedy na Boha, k jehož obrazu je učiněna, jej poznává, miluje &ctí, s nímž může být vždy blažena.
5. Blahoslavená duše, u níž Bůh nalézá pokoj a v 'e
jímž stánku odpočívá. Blahoslavená, která může řici:
Ten, jenž mě stvořil, spočinul v mém stánku. Nebude moci jí odepříti odpočinku nebeského Proč tedy si ho nevšímáme a hledámeBoha vně,jenž jest v nás,jestliže my chceme býti v Bohu? Vpravděje s námi, ano v nás, avšak dotud jen Věrou, dokud si nezasloužíme jej vi
děti,jak jest. Víme, praví apoštol, že Kristus věrou pře
bývá v našich srdcích; poněvadž Kristus ve víře,víra v duši, duše v srdci, srdce v prsou. Věrou tedy ctím Boha Stvořitele, kláním se Vykupiteli, očekávám Spa
sitele. Věřím,žejej vidím ve všech tvorech,žejej mám v sobě, a co jest nad toto všechno nevypravitelnější a blaživějšía příjemnější, že jej poznávám v sobě. A po
znati Otce, Syna s Duchem sv. je život věčný, doko
nalá blaženost, ne'vyšší rozkoš.
6. Ani oko nevidělo, ani ucho neslyšelo ani na srdce lidské nevstoupilo, jaká jasnost, jaká líbeznost, jaká rozkoš nás očekává v onom vidění, kdy spatříme Boha tváří v tvář, jenž je světlo osvícených, mír bojovníků, vlast vracejících se, život žijících, koruna vítězů. Tak ve své duši nalézáni jak 'si obraz oné nejvyšší Trojice.
Celý můj život musí směrovati k tomu, abych tuto nej
světějšíTrojici ctil, ji poznávala miloval, na ní se roz
pomínal, jí se těšil, ji objímal &na ni nazíral. Duše je obrazem Boha,v níž jsou tři věci: pamět, rozum a vůle.
Paměti přikládáme vše, co víme, 1když nepřemýšlíme odkud. Rozumu přikládáme vše, co uvažováním na
lézáme jako správné, což také svěřujeme paměti. Pa
mětíjsmepodobniOtci,rozumem Synu,vůlíDuchu sv.
Nic v nás není tak podobno Duchu sv., jako vůli, čili láska, nebo milování, což jest vznešenější vůle. Neboť milování je darem Páně, takže nic není nad tento dar vznešenější. Vždyť milování, jež jest z Boha a jest Bůh, jmenuje se vlastně Duch svatý, skrze něhož láska Boží rozlita jest v našich srdcích, skrze něhož celá Trojice v nás pi'ebýVá. S. Bernard: Meditationes hl. 1.
Pracovna.
Dběťzapomenutí.
Strážce majáku. Zapomenut v moři. Vlny se s roz
[Ošírozbíjejí o tvrdé stěny světelné věže. Vlny a jen ,rlny &voda, neútěšná, zoufalá voda. A jedno světlo, eden bod, 0 nějž možno se opříti v tom třeštění vod.
1. 'eden člověk to světlo hýčká, opatruje, vede. Jeho ruka jistě metá jeho dobrotivou jistotu do dálky těm, kteří chtějí si odpočinout na něčem pevném, kteří hledají opříti se o něco, co se nekymácí.
Jeden člověk. Sám. Na majáku. llledá lodi, sytí je světlem, zachycuje je jistotou. A lodi jdou dále. Dů
stojník lodní s uspokojením kvituje bezvadnou službu a jde dál. Má toho tolik v hlavě. A kromě něho nikdo nevzpomene na toho tam, který v hrůze samoty dává bezpečí lidem klidným a veselým a hledícím si spo
lečností zpříjemniti dlouhou cestu.
Strážce majáku! Všichni plující mimo žijí z jeho bdělosti, z jeho přesnosti a — jeho oběti. Kolik jich bylo jím zachráněno a kolik o tom ví,kolik sina strážce vzpomene?
Strážcové majáků! Pracující v tichu, skrytosti, sa—
motě,kteří stavíte kámen ke kameni v království Kris
tově, kteří stavíte cesty bezpečné, o nichž klidně tisícové kráčejí. Kráčejí, klidně, něk y i trochu sebe
vědomě a o nás nevědí. Nevědí o duších, které sví
tily svou modlitbou,svou obětí nenáročnou,které kolik nás vytrhly z hříchu, zarazily před skaliskem, v němž by nás naše pýcha rozdrtila.
Jste neznámí, tiší pracovníci, tiší stavitelé,tiší stráž
cové. Svět vás neznal a neznají vás ani ti, které za
chraňujete.
Skrytí kněží, zdánlivě bez zvláštních talentů, kněží, kteří nejsou skvělými řečníky, ani neumíte oslepovati lehkým slohem, ale kteří umíte kněžsky žít, kteří do—
vedete jíti za dušemi, kteří dovedete jim celým svým bytím svítiti, kteří je dovedete hledati.
Duše neznámé pracujících, obětujících se, modlí
cích se sester klášterních, které ve své čisté, naivní, tak krásně a dětsky naivní prostotě každým krokem svým ve spojení s Ježíšem Kristem chtějí podpírati ty, kteří potřebují jejich sesterské-ho ramene.
Duše neznámé : babiček a prostých žen a poctivých mužů našich chrámů, kteří svým růžencem, svým opravdovým křesťanskýmživotem v tichu voláte krá
loství Ježíšovo na zeml.
Umělci odkopnutí, neuznaní, vysmívaní, odpadky almužny jak dotěrnícizopasníci živení!Svou krví,svo u bídou vykupujete světlo krásy nám, žíznícím po je
jím projevu, abychom v jejím světle se jaksi přiblížili pravdě.
Nebo'te se být neznámými strážci majáků: pravdy, čistoty, krásy, lásky Kristovy. Cím samozi'ejmčji si be
rou bližní vaše světlo, tím více děkujte Bohu, že je tomu tak, že nikoho svou osobou nezdržujete, že mo
hou přes vás, vaším světlem, co nejrychleji dostati se.
k přístavu — ke Kristu! „
Aby jen On kraloval, aby jen jemu byla sláva. Cím méně se o nás ví, čím méně nám lidé přímo, osobně a vědomě jsou zavázáni, tím vděčnčjší budou Kristu.
Tak rozumíme radě Tomáše a Kempis: Ama ne—
sciri et pro nihilo reputari. Vždyť všechno nakonec On dává, vždyť nakonec my jsme jeho nástroje. Ne
chtějmesivíceosobovatiÍVězme,že,kdybych0mchtěli své jméno vykřikovat, když někoho zachraňujeme, když mu světlo vrháme, že béřeme jaksi sílu, protože důvěru, Slovu Božímu, jeho hlasu, jímž voláme.
Cím více se utvrdíme v myšlence, že On všechno a my Nic, čím více dáme Ježíši ze svých činů, slov a zásad vyzařovati a čím více zmizíme my z majáku, my se svými vadami, chybami, sklony, jež pravem vzbuzují nedůvěru, tím více bližních se přichytí na—
šeho světla, protože to nebude světlo naše, nýbrž naše
Jím, jeho v nás. Braito.
U Pia X.
Po hrobu apoštolském nejvíce mne táhne do vele—
chrámu sv. Petra —Pius X. Zase klečím před pros
tým, bílým náhrobkem s prostým nápisem: Pius X.
Pius X. Stále hoří u jeho hrobu svíce, stále jest hrob zasypán květy. Ne drahými, ne vzácnými. I ty svíčky jsou čoudivé,lacinédrobnésvíčkyJiozsvěcujíjeprosté ženy, hranatí dělníci, bledá děvčata. Stále a stále ob—
léhají modlící se jeho hrob, modlí se, slzy se jim lesk
nou v očích, líbají kámen ukrývající drahé tělo.
Naproti Benedikt XV., jehož srdce musilo býti za
sypáno výkřikymilionů umírajících,papež, jenž musil být diplomatem. Smutek, hluboký smutek ležel v jeho vy lakaném obličeji,když jsem ho naposled viděl ně
ko ik dní před jeho smrtí. A nikdo se u jeho hrobu nezastaví. Lidé prcha'í před válkou a před vzpomín
kou na ni ina ty,kteřl ji chtěli zlomiti. Tak zapomněli i na Benedikta XV.
Pius X. — jenž zahřměl vítězně do věků, jenž svou paží zvedl zástupy křesťanů.Poznal, že naší duši, naší době chybí Láska, Ježíš a proto všechny i děti zval.
volal, vybízel ke Kristu Eucharistickému. Byl to tuhý boj se zbytky jansenismu, joseňnismu. Pius jej do
bojoval. Dnes přece je lépe. Duchovní život přece vy
kvétá na všech stranách v církvi, přece jen se mnoho duší vrací do nitra, přece jen mnoho duší více miluje Boha. Byla jim dána denní posila.
Proto je tak pravdivý pomník Pia X. v levé lodi sv. Petra.Ve výši stojí bílá postava velekněžská.Dobrá, otcovská tvář nikoho neodráží, nikoho neodpuzuje,
&jeho ruce tak mile, tak ozývavě rozpjaté: Pojďte, pojďte mé děti: Vím o vasich bolestech, těžkostech.
Pojďte se mnou ke Kristu. Trpíte nedostatkem Boha.
Proto: Omnia instaurare in Christo: Vše v Kristu vy
stavěti! V Kristu vybudovati život vnitřní, veřejný, rodinu, vědu . . .
Pius X. vítěz nad modernismem, modernismeni theologickým, filosofickým a praktick'qn. Zdrtil po děsných bojích, v němž podlehlo toli kněží v Ně
mecku a ve Francii, tuto stohlavou saň, která chtěla především přizpůsobiti Krista „dnešní době“, ohavná zvrácenost! Pius X. volá: Doba, lidé, srdce musejí se přetvořitipodle Krista.Kristus dnes ]ako včera,on zítra,
on i na věky, vždy týž! Jím počíná vehementní vze—
(lmutí svaté vědy.
Pius X., který chtěl oběť nejsv. a modlitbu církve odíti ryzostí a čistotou, která jim patří! Reformátor liturgie. Zel, že ho bylo málo poslechnuto, že Pius XI.
musí konstatovati, že po všech konstitucích a dekre
tech nebylo skoro nic — provedeno. A přece, kde provedli dekrety Pia X. 0 posv. hudbě, o posv. zpěvu, jak vrátili scbranost, zbožnost a vroucnost posv. ob—
řadům . . .
Pius X., který odsunul spoustu balvanů nařízení a zákonů,vnichž vyznati se bylo velkým uměním,a jenž pořádá nový zákoník církevního práva, takže dnes každý může a má věděti velmi snadno, co jest jeho povinností neb právem.
Pius X.,otecphudých, přítelpronásledovaných, jenž miloval pokorné, svaté, jenž opravdu učinil všechno, co učinit mohl.
Klečím před tebou, svatý Otče Pie X., a prosím tě za své, za ty, kteří vyrostli z tvé lásky, z tvé péče, kte
rým jsi otevřel cestu k Ježíši. Vypros jim, at dorostou všichni v Ježíši!
Drazí, jste povinni díkem velkému &svatému pa
peži Piu X. Spojte se v modlitbách, aby Bůh ráčil oslaviti svého věrného sluhu poctou blahoslavenců na našich oltářích.Modlete sevroucněza šťastnývýsle
dek procesu o jeho blahopřání. .Braíto.
rv V
Aen.
Z duchovního života.
MESCHLEB: Le livre des exercices de St. Ignace (Lethiclleux 1929, 3 díly, 20 frs). Příručka nad jiné užitečná dnes, kd exer
ciční hnuti u nás utěšeně vzkvétá. P. Meschler b losvedčený excrcitátor. Proto jsou jeho výklady věrné & lné zivota. Velmi jest dobré, že vždy před výkladem stojí originalní text sv. Ignáce.
Velmi dobré jsou doklady a poznámky ohledně užitečnosti a po
třeby duchovních cvičení. Druhý a třetí díl jSOurozvedením mc
iitací 2 dílu prvého a jsou vhodným vodítkem pro cxercitátora lámec života ] . Krista dává jim velkou sílu a pusobivost. Vřele.
loporučuji toto laciné a přesné vydání životního dila Meschle
'ova. , Braito.
CROONENBORCH M. : L'oraíson simplifiée. (Editions S. Mi
:hel Ličge,',4Place St. Michel, str. 224, cena: 9 fr.) Kniha si opravdu zasloužila řekladu z flámštiny. Poučuje jasně a prostě ovnitřní modlitbě. Šení to učené hádání o metod , není to unavování ubo
hého rozumu, ani vzdalování věřících o hlubin vnitřní modlitby, n 'brž živý,dpevný a přesný návod, jak celou duši ponořiti do Boha.
hřálopravi el, hodně života a porozumění a proto kniha užitečná
&dobrá. Braíto.
GEREST O. P.: Veritas — Sous l'e'gide de la l'íergejiděle. (Lavrě chrétienne raisonnée et meditée, Ill. vol. —str. 400, cena 18 frs.
— Lethielleux, Paris.) Vzorné kniha k ončení o pravdách víry, k rozjímání o nich. Pravá pokladnice myšlenek, námětů k přednás
kám a kázáním. Tento svazek probírá život křesťana podle vzoru Nejsv. Panny. Celý život P. Marie jestprobrán a vedle něho posta
ven život náš k porovnání a následovaní. Sťastné rozdělení knihy podle života P. Marie, života rozjímavého a činného dává cenné pokyny pro oba proudy života křesťanského. Braito.
PERCH P. H.: Afutterund Klosterfrau. (Herder, Freiburg 1929, str. 258, cena 6-40 Mk.) Dílo přeložené z dánštiny. Dánský tisk přivítal originál a neobvyklým nadšením a určil ji za jednu z nej
větších literárních událostí dánských. Jsou to dopisy dámy, která konvertovala ke katolicismu a odchází ke karmelitkám Sante Bri
gitta v Rímě. Celým životem snaží se úporně o dokonalost muž
nou a pevnou. Tento 133silné, nadšené a vřelé duše nesoujejí dopisy vlastním dětem. opisy čisté, tiché radosti z Boha, jež touží všechny viděti napojen podobnou radostí. Braíto.
BICHSTÁTTER C.: or0l0gium Sapientiae B. Henrici Susonís.
(Marietti —Torino 1929, —lOLire, p.270.) Záslužné nové &vkusné vydání tohoto latinského díla Susonova. Richstátter oužívá to
hoto vydání zároveň k Vyřizování účtů z metodou SaurlJreau-Arin
toro-Garri ou -- jménem Susovým a velkého badatele o Susovi Deniflem. Žeto laciné, ale vzhledem k dobrému vydání Horologia rádi to Richstatterovi odpustíme. Braito.
LERCARIS. J.: Afensíseucharistícus. (Marietti, Torino,l930, str.
30, 250 hre.) Zhuštěné, dobré myšlenky k přípravě a k díkuči
nění pro mši sv. 3 sv. přijímání, Poslouží nč 'dy, když jsme una
vení &hledáme myšlenku, abychom mohli odrazit od břehu.
Braito.
Z různých polí.
BAUR L.-DECKEB: Schaffenslust und Lebensfreude. (Herder, Freiburg, 1929, str. 462, cena 450 Mk.) S radostí vzal jsem do ruky tuto krásnou, vkusně v pravenou knihu a ponořil jsem se do jejího obsahu. Chce to býti průvodce mládeže., která chce býti obchodně a průmyslově tvořivou, a to v křesťanském duchu.
Není to ale čítanka v běžném slova smyslu. V díle mluví nejlepší
němečtí spisovatelé o všem, co hýbá srdcem a čehož rozvinutí čekáme od budoucích generací. Dopo učuji. E. M.
LARCENA: La roseraíe du Saint. ( ditions St. Michel, Liěge, 130 str., — 8 frs.) Román duše. Dobrý román mladého talentu.
Šťastně vyřešena vůdčí myšlenka: nahlédnouti co možná nejlépe do lidské duše při ději co možná nejchudším, úm slně chudém, ab vvnikl hlavní děj v duši. Román snah snazíeí se odčiniti děsn ' 'hřích rouhavého, svatokrádežného, d ouhého pokrytectví ve vecech nejsvětějších. Autor dává nejle ší naděje. S. B.
FEDERER: Von.Hei/igen, Báubem unÍvon dar Gerechtigkcit.
(Herder, Freiburg, 1929, str. 182, cena: 360 Mk.) Vůněltalie táhne se všemi těmito skvělými obrazy. Obraz rosté, čisté a krásné du
chovnosti. Autor dostoupil skutečně vrcliíolusvého umění podati věc bezprostředně, takřka za duši věc zachytiti a duši ji zase přímo k radosti dáti. Tyhle Federerovy věci by si Opravdu zasloužily překladu. asopisy a kalendáře měly b ' věru dobrou stravu pro své čtenáře. Federerovi lidé jsou lidé zijící z přírody, dobrého Pána Boha, tak živě a opravdově! Kniha vskutku potěší a vnese aspoň paprsek světla do duše.B. P US S. ]. Myšlenka smíru. (V)—dalySestry NeposkvrněnéhoS. B.
Početí P. Marie v Přerově. Cena 12 Kč.) Hluboké poučení 0 pod
statě &významu usmiřování v křesťanském životě nalezne každý v knize této. Spasitel, ač mohl sám, řece chtěl míti v díle smíru spolupracovníky, jimiž mají býti všiclini křesťané.Aby si to každý uvědomil, jest cílem této knížky. Všechno to poutavě líčí spi
sovatel. Dej Bůh, aby všichni, kdož knihu budou čísti, pochopili tuto povinnost &nastoupili v řady těch, kteří již tak činí. Sestry Ne oskvr. Početí překladem tím v 'konaly velmi mnoho.
EBONYM ]URAK O. P.: „Náš apoštol - sv. Hyacint.“ Nákla
dem „Růže dominikánské“ v Praze (str. 208, cena 9' —Kč, pro stud. 7' —Kč). V době probouzejícího se zájmu o misijní hnutí u nás jako na zavolanou přichází první český životopis největšího středočeského misionáře Slovana - sv. Hyacinta, 'terý jest na
šemu národu tak blízký svým rodem i svou činností a zároveň tak -- neznámý. Autorovi se podařilo podati dokonalý obraz vel
kého polského národního světce a ravého syna sv, Dominika podle výsledků nejnově'šího badání.$ro náš narod má tato kniha též ten význam, že sv, _uvedl do naší vlasti řád dominikánský a obsahuje stručný přehled činnosti tohoto řádu u nás až do 0
slední doby. Kniha je krásně vypravena a má kromě přílohy 2 drc
voryty od A. Hrabala v textu.