Menstruační cyklus

Menstruace je pravidelně se opakující krvácení z ženských pohlavních orgánů. Toto krvácení u žen nastává v takzvaném reprodukčním období, tedy v době mezi pubertou a menopauzou. Ke krvácení dochází z důvodu obnovování endometria, které musí být připraveno pro přijetí oplodněného vajíčka (Koliba, 2010).

Menstruace je nepochybně pravidelnou a zcela přirozenou součástí života dospělých žen. I přesto ji nemalá část z nich prožívá jako velmi nepříjemné a mnohdy bolestivé období, které se opakuje každý měsíc (Koliba, 2010).

Menstruace je stále více či méně tabuizovaným tématem. O ženském cyklu obecně panovaly a stále panují různé mýty od křesťanské církve po různé primitivní národy (Kolářová, 2003).

Z náboženského hlediska je menstruace ve většině náboženství považována za symbol

„nečistoty“, z toho důvodu bylo například v období Nové říše starého Egypta ženám zakázáno

16 vykonávat kněžské povolání. V dnešní době naštěstí církve od těchto historických pravidel ustupují, ovšem v povědomí věřících jsou stále uchovány (Křepelka, 2015).

2.3.1 Fyziologie menstruačního cyklu

Průměrný věk, kdy dochází k první menstruaci je celosvětově 13,5 roku, první menstruaci říkáme manarche. Průměrný věk poslední menstruace, tedy menopauzy je 49,24 let (Křepelka, 2015).

Délka normálního cyklu je průměrně 29,5 dne, za normální se obvykle pokládá délka mezi 21-35 dny. Krvácení obvykle trvá asi 5 dnů a krevní ztráta činí v průměru 35ml, za patologickou ztrátu se pak považuje více než 80ml, v praxi je ale měření krevní ztráty velmi obtížné a vykazují velkou chybu (Roztočil, 2011).

Každá dívka má již při narození ve svých vaječnících 200 000 - 400 000 folikulů, z nichž ale během života dospěje k ovulaci zhruba pouhých 400 a jen několik jich je oplodněno (Kolářová, 2003). Aby mohlo dojít k oplodnění vajíčka nebo menstruaci, musí nastat několik důležitých událostí.

Základem menstruačního cyklu je dozrávání vajíčka, ke kterému dochází v Graafově folikulu, z něhož se vajíčko uvolní díky působícímu tlaku kapaliny, která se ve folikulu vytváří. Tento děj, při které se uvolňuje vajíčko z folikulu, se nazývá ovulace, a nastává zhruba 11. – 14. den cyklu, to znamená zhruba v jeho polovině (Mourek, 2012). Při ovulaci na sobě ženy mohou pozorovat různé příznaky, které ji provázejí – slabé krvácení, mohou pociťovat tlak v podbřišku, napětí nebo i bolest na straně kde k ovulaci došlo, může se zvýšit sekrece žláz zevních rodidel, nebo je zvýšena sexuální aktivita (Kobilková, 2005).

Po prasknutí folikulu se z něj stává corpus luteum (žluté tělísko), které dočasně funguje jako žláza s vnitřní sekrecí a produkuje progesteron a malé množství estrogenů. Pokud nedojde k oplodnění vajíčka, žluté tělísko po šesti dnech zaniká, pokud žena otěhotní, corpus luteum se mění na corpus luteum graviditatis a produkcí hormonů pak umožní usazení oplodněného vajíčka v děloze (Kolářová, 2003; Kobilková, 2005).

Poté, co je děložní sliznice vypuzena během menstruačního krvácení, opět začíná její růst, tvoří se zde sekreční žlázky a sliznice se připravuje pro nidaci oplozeného vajíčka. Po ovulaci dochází k sekreční fázi, při níž se buňky endometria obohacují o živiny, stáčejí se arterioly a sliznice je následně připravena pro přijetí oplozeného vajíčka. V druhé části sekreční fáze dosáhne vlivem estrogenů výška endometria 5-6 mm a pokud nedojde k oplodnění vajíčka a jeho usazení v děložní sliznici, prudce klesne hladina estrogenů, zaniká corpus luteum sliznice se začne odlučovat a dochází k menstruačnímu krvácení.

17 Mechanismus krvácení: poklesem estrogenů dojde k ischemickým změnám endometria, vlivem prostaglandinů nastávají spastické kontrakce spirálních artérií, odlučují se nekrotické buňky.

Nekrózou jsou narušeny i arterioly, se sliznicí odchází tedy i krev (Mourek, 2012).

Celý cyklus je řízen hormony hypotalamu, hypofýzy a vaječníků, přičemž všechna tato centra spolu komunikují. V hypotalamu je produkován hormon GnRH, který je následně transportován do předního laloku hypofýzy, kde aktivuje sekreci gonádotropinů – luteinizačního (LH) a folikulstimulujícího (FSH). Estrogeny jsou produkovány ovariálními folikuly, ale také nadledvinami a placentou. Gestageny jsou produkovány žlutým tělískem, trofoblastem a placentou. Připravují ženu na těhotenství a mají tlumivý efekt (Křepelka, 2015).

2.3.2 Patologie menstruačního cyklu

Poruch menstruačního cyklu je velké množství a dají se třídit do různých kategorií dle různých specifik, každý autor je tedy třídí jinak. Dle Kobilkové (2005) třídíme poruchy menstruačního cyklu do skupin na: poruchy při zachovalé cykličnosti, poruchy frekvence krvácení, poruchy intenzity krvácení, acyklická krvácení, amenoreu a samostatně také dysmenoreu a premenstruační syndrom.

Mezi poruchy při zachovalém cyklu patří anovulační cyklus, při kterém nenastala ovulace a chybí žluté tělísko, jedná se o pseudomenstruaci. Mezi další poruchy při zachované rytmičnosti patří:

intermenstruační krvácení vyskytující se uprostřed cyklu a je spojené s ovulací, premenstruační krvácení, které má obvykle charakter špinění (spotting) a nastává pár dní před menstruací, a postmenstruační krvácení, které navazuje na menstruaci a příčinou může být delší trvání zániku žlutého tělíska.

Do poruch frekvence cyklu patří: oligomenorea, což je méně časté krvácení, při němž cyklus trvá déle než 35 dní a polymenorea, při které je menstruační cyklus kratší než 21 dní.

Při poruchách intenzity krvácení se buď jedná o abnormálně slabé krvácení, kdy je krevní ztráta menší než 50ml a nazýváme ho hypomenorea. Naopak velmi silné krvácení, často v koagulech a převyšující krevní ztrátou 150ml označujeme jako hypermenorea, krvácení delší než 7 dní je menoragie. (Kobilková, 2005)

Jako metroragii označujeme krvácení, které nastává zcela mimo cyklus a nevykazuje žádnou pravidelnost a jedná se tedy o krvácení acyklické. Často je příznakem řady organických poruch jako jsou myomy, polypy nebo karcinomy endometria (Křepelka, 2015; Kobilková, 2005).

Amenorea znamená nepřítomnost menstruace. Za primární dysmenoreu označujeme stav, kdy se u dívky nedostavila menstruace do 13ti let a zároveň se u ní projevují poruchy vývoje nebo růstu sekundárních pohlavních znaků. Pokud jsou tyto znaky vyvinuty, je hranice pro diagnózu

18 primární amenorey posunuta na 15 let. Jako sekundární amenorea se označuje stav, kdy se u ženy, která již alespoň jednou menstruovala, objeví absence krvácení po dobu delší než 6 měsíců (Křepelka, 2015).

Premenstruační syndrom slučuje řadu příznaků, které mají psychický, somatický i vegetativní původ a objevují se obvykle 10 dní před menstruací. Mezi příznaky patří psychická tenze (podrážděnost, deprese), bolesti hlavy, oligurie, citlivost prsů, nadýmání (Kobilková, 2005).

Problematice dysmenorhey se budeme podrobněji věnovat v následující kapitole.