NACISTICKÁ OKUPACE ČESKÝCH ZEMÍ JAKO POKUS O DESTRUKCI ČESKÉ
V. NACISTICKÁ OKUPACE ČESKÝCH ZEMÍ A NORIMBERSKÝ PROCES
Nacistické dobyvačné praxi a jejímu zdůvodňování se už za války postavi-lo mezinárodní společenství vedené protihitlerovskou koalicí. Cíle měpostavi-lo jasné: porazit nacistické Německo a jeho spojence, obnovit okupované státy (zbavené německé a ma-ďarské menšiny) a razantně se vypořádat s nacistickými zločiny. Tento program, k ně-muž se přihlásil i československý zahraniční a domácí odboj, byl posléze uskutečněn.32
28 VOŠTA, L.: O německé okupaci českých zemí za druhé světové války. Právník, 1947, s. 65–73.
29 TÁBORSKÝ, E.: Okupace Československa a mezinárodní právo. Dnešek, 1947, č. 5, s. 77.
30 DRÁBEK, J.: Okupace Československa a mezinárodní právo. Dnešek, 1947, č. 4, s. 54–57. MORÁVEK, J.: Okupace Československa a mezinárodní právo. Dnešek, 1947, č. 9, s. 134–135. HOBZA, Přehled…, s. 161 an.
31 BECKMANN, R.: Hitlerova válka proti Československu ve světle mezinárodního práva. Praha, 1948.
32 K tomu BRANDES, D.: Exil v Londýně 1939–1943. Praha, 2003. KUKLÍK, J.: Londýnský exil a obnova československého státu 1938–1945. Praha, 1998. Zde je rozebrána Benešova teorie právní kontinuity čs.
státu, s níž se exil postavil proti nacistické agresi. Mnichov a další vývoj měla za pouhá fakta, která nemo-hou zpochybnit nepřerušenou existenci republiky v předválečných hranicích.
Viditelnou formální tečku za bezprávím války a okupace představoval Norimber-ský proces. Tento proces neměl za cíl jen zjednání spravedlnosti potrestáním předních nacistů a jejich organizací, a tím obnovení důvěry lidí v právo. Šlo mu také o rozkrytí a důkladné zmapování nacistických praktik. Měl nalézt historickou pravdu a tu vtělit do rozsudku, který se měl stát výstrahou do budoucna. Žádná právnická sofistika nebo zneužívání principů jako nullum crimen sine lege nebo zákaz retroaktivity mu neměly zabránit nalezení práva a spravedlnosti. O férovosti a věcné podloženosti tohoto procesu můžeme jen stěží pochybovat, i když se to dnes někdy děje. Jednalo se o spravedlivý proces, nikoli o právo vítězů.33
Norimberský proces přinesl zásadní zjištění také o nacistickém okupačním režimu v českých zemích a v jeho rámci byla vyvozena odpovědnost některých jeho čelných představitelů, eventuálně těch, kteří z Berlína vše řídili. Československo zde zastupo-vala sovětská žaloba, která vycházela především z Československé úřední zprávy pro stíhání a souzení hlavních německých válečných zločinců.34 K dispozici měli sovětští žalobci také celou řadu dalších důkazů.
První část zmíněné úřední zprávy se zaměřila na postižení přípravy nacistické agrese vůči Československu. Popsán zde byl plán nacistických špiček na zničení Českosloven-ska a jeho postupná realizace ve spolupráci s Henleinovým sudetoněmeckým hnutím.
Zdůrazněno bylo, že nacistické Německo chtělo nejprve zlikvidovat čs. stát a pak i jeho národ. Poukazovalo se na to, že nacisté vedli proti Československu válku po léta, dříve než mu byla zasazena skutečná rána Mnichovem. Detailní pozornost byla věnována destruktivní taktice Sudetoněmecké strany a metodám předválečného nacistického pod-vracení čs. státu.
Druhá část zprávy ukazovala, jak Němci používali klamu jako normální diplomatic-ké metody a že jejich repertoár zahrnoval i vydírání a přímou agresi. Konstatuje se v ní, že při tom došlo k porušení smluvních závazků Německa vůči Československu (např.
československo-německé arbitrážní smlouvy sjednané v prosinci 1925) a že tím byla dlážděna cesta k přijetí mnichovských ujednání.
Třetí část zprávy mapovala postupnou likvidaci Československa – od záboru české-ho pohraničí na základě Mnicčeské-hovské dočeské-hody až po obsazení zbytku českých zemí a zří-zení Protektorátu Čechy a Morava. Připomněla se zde absolutní neplatnost Mnichovské smlouvy od samého počátku a zřejmá snaha Němců ji nenaplnit, obejít a porušit s cílem
„učinit Československo zralé pro totální obsazení“. Rozebrána tu byla i berlínská jed-nání čs. delegace s Hitlerem a spol. předcházející obsazení českého vnitrozemí v březnu 1939 a důvody nulity uzavřené „dohody“. Na závěr byly stručně představeny plány nacistů na zotročení českého národa a germanizaci českých zemí.
Čtvrtá část zprávy se týkala okupačních praktik nacistů v českých zemích. Předsta-vila nacistický okupační režim jako systém totalitní, genocidní a koloniální, v němž se Němci necítili vázáni ani svými vlastními předpisy. Pod německou nadvládou
do-33 O Norimberském procesu existuje bohatá literatura. Viz např. HEYDECKER, J. – LEEB, J.: Norimberský proces. Praha, 2007. DELPLA, F.: Norimberský proces. Praha, 2009. Legitimitu tohoto procesu zpochyb-ňuje např. IRVING, D.: Norimberk: Poslední bitva. Praha, 2009. Není sám. Jejich účelové argumenty však neobstojí.
34 Tato zpráva byla otištěna ve sbírce Československo a Norimberský proces. Praha, 1946, s. 69 an.
šlo k odstranění lidských práv, demokracie a samosprávy. Vedle politického útlaku byl systematicky ničen český kulturní život a zaváděna germanizace. Došlo k vyhlazování české inteligence, k masakrům studentů, k zavírání českých škol, k potlačování českého národního vědomí a jeho projevů, jakož i k loupení kulturních památek. Pronásledovány byly církve. Nacistický atak na hospodářskou sféru byl motivován snahou o co největší vytěžení a ovládnutí okupovaného území. To zahrnovalo přímé loupeže, hospodářskou germanizaci (uchvácení majetku a postů), restrukturalizaci, finanční drancování a zot-ročení obyvatel nucenou prací. Svébytnou kapitolou byly nacistická válka proti Židům a všudypřítomný teror. Ten se opíral o rozsáhlý a všemocný policejní a justiční aparát, nadaný mimořádnými pravomocemi a prostředky (např. možnost uložení „ochranné“
vazby, aplikace mučení, výkon poprav), a kulminoval za výjimečných stavů.
Tato úřední zpráva, spolu s množstvím příloh, byla sovětskou obžalobou předložena soudu pod názvem „Německé zločiny proti Československu“ a stala se jedním z klí-čových důkazů, k němuž soud přihlížel při posuzování viny obžalovaných nacistů. Na jejím základě a na bázi dalších provedených důkazů mohli být odsouzeni vysocí před-stavitelé nacistického okupačního režimu v českých zemích, jejich berlínští nadřízení a ti, kteří agresi proti Československu připravovali.35
Pro poznání naší okupační reality mělo největší význam odsouzení někdejšího říš-ského protektora K. von Neuratha, proto se u něj krátce zastavme. Neurath byl obžalo-ván z podílu na přípravě nacistické agrese (zločin proti míru), dále z toho, že jako říšský protektor řídil a zúčastnil se páchání válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Za vinu se mu kladl podíl na germanizaci vedené snahou zničit český národ, na kořistění, teroru a útlaku Židů.
Neurath se snažil hájit tím, že za vše mohl bezpečnostní aparát řízený K. H. Fran-kem, potažmo přímo Berlín, a sebe líčil jako velkorysého a umírněného politika mající-ho na paměti křesťanskou morálku a blamající-ho národů. Soud mu naštěstí neuvěřil, naopak měl za bezpečně prokázaná fakta tvrzená obžalobou. Jako polehčující okolnosti byly uznány Neurathovy intervence za některé zatčené. V úvahu bylo vzato, že od podzimu 1941 až do léta 1943 jako protektor fakticky nepůsobil. Neurath byl uznán vinným ve smyslu obžaloby a potrestán patnácti lety žaláře. Celý trest však nevykonal. Po prodě-laném infarktu byl v r. 1954 propuštěn na svobodu a zemřel o dva roky později.36
Odsouzen v Norimberku byl i další říšský protektor, bývalý říšský ministr vnitra W. Frick. Většina toho, co spáchal, se však netýkala protektorátu. Pokud šlo o pro-tektorát, byl uznán jako nejvyšší říšská autorita zde odpovědným za útisk v této zemi vykonávaný po srpnu 1943, jako je terorizování obyvatelstva, otrocká práce a deportace Židů za účelem jejich vyhubení, a to i když byl jeho post v podstatě jen reprezentativní a skutečnou moc měl Frank. Trestem pro něj byla smrt oběšením.37
35 Podrobněji Československo a Norimberský proces…, s. 353 an.
36 Tamtéž, s. 52, 375, 384 an., 401 an. Heydecker a Leeb ve výše citované práci (s. 593) uvádějí, že poměrně nízký trest pro Neuratha způsobila kontroverze mezi soudci v pohledu na jeho vinu. Mírnost výsledného kompromisu vtěleného do rozsudku vzbudila obecný úžas.
37 Československo a Norimberský proces…, s. 49 an., 398 an. Srov. Český národ soudí K. H. Franka. Praha, 1947.
Odsouzení obou těchto čelných funkcionářů nacistického okupačního režimu v čes-kých zemích bylo definitivním potvrzením charakteru tohoto systému. O jeho podstatě nemohl dále nikdo pochybovat.