Nejpřirozenější forma výchovy je rodina, zde dítě nenásilnou formou získává základních poznatky a vědomosti o světě. Rodina poskytuje dítěti zázemí, pocit bezpečí a jistoty.
O patologii v rodině mluvíme v případech, kdy se v rodině vyskytnou nezdravé prvky, a vývoj dítěte je ohrožen.
Existuje množství příčin selhání rodiny ve výchově, obecně mluvíme o třech skupinách:
rodiče se nemohou o dítě starat z různých důvodů např. katastrofy, nemoci, války apod.
Ve druhé skupině mluvíme o rodičích, kteří se nedovedou o dítě starat, příčiny jsou vždy vnitřní, rodiče jsou příliš mladí nebo nezralí. V posledních skupině jsou rodiče, kteří se nechtějí o dítě starat, dochází k tzv. sociálnímu osiření, kdy dítě má biologické rodiče, ale ti o něho nejeví zájem, hlavní příčinou je disharmonická nebo psychopatická porucha osobnosti rodiče.
Mezi rizikové faktory podílející se na týrání a zanedbávání dítěte v rodině, patří biologické faktory na straně dítěte, kdy mluvíme o předčasně narozeném dítěti, o dítěti s nízkou porodní hmotností, které vyžaduje větší péči, dále dítě obtížně vychovatelné, projevující se plačtivostí. Další faktory nejrůznějšího druhu a závažnosti jsou na straně dospělého, např.
laktační psychóza, onemocnění mozku, demence. Diskutovaným faktorem se stává otázka transgeneračního přenosu, kdy dítě týrá dospělý, který byl také v mládí týrán. Mezi další faktory můžeme zařadit mikrosystém rodiny, kdy matka neustále střídá partnery nebo i nezaměstnanost a ekonomické problémy.
Mühlpachr (2002) jako příčiny zneužívání a týrání v rodině uvádí faktory na straně rodičů, které mají zdroj v jejich osobnosti, v jejich vlastním vývoji nebo kulturních podmínkách, kde rodina žije. Vliv má i vztah rodičů k sobě, partneři si velmi často řeší přes dítě své vlastní problémy. Dítě je vtahováno do sporů a stává se terčem, na kterém si rodiče vylévají svůj vlastní vztek na partnera. Okolnosti početí a narození dítěte je velmi rozhodující, zvláště v případech, kdy kvůli dítěti je jeden z partnerů tlačen třeba do stavu, který mu nevyhovuje. Zdrojem problémů v souvislosti s týráním a zanedbáváním je často výskyt nějakého postižení u dítěte, nejčastěji je to lehká mozková dysfunkce. Tyto děti se stávají terčem tvrdých trestů a postihů ze strany rodičů.
„Syndrom CAN (Child Abuse and Neglect) je definován jakýmkoli nenáhodným jednáním rodičů nebo jiné dospělé osoby, které je v dané společnosti odmítané a nepřijatelné, jež
poškozuje tělesný, duševní i společenský stav a vývoj dítěte, popř. způsobuje jeho smrt.“(Vágnerová, 1999, s. 320)
Základním rysem CAN je necitlivost a bezohlednost k dítěti, jeho podřízení nebo využívání k uspokojování potřeb dospělého. Rozlišujeme tři základní varianty:
Zanedbávání dítěte – projevuje se hlavně citovou deprivací a sociokulturní deprivací – nedostatkem podnětů, které podporují vývoj dítěte
Týráním, fyzickým či psychickým – projevuje se nadměrným trestáním a zneužitím fyzické síly dospělého vůči dítěti, psychické týrání se projevuje častým kritizováním, ponižováním, citovým vydíráním
Sexuální zneužívání – je charakteristické zneužitím moci nad dítětem pro uspokojení sexuálních potřeb dospělého, při sexuálním týrání zůstává zachována interakce mezi dítětem a rodičem, ale je patologická
Charakteristickým rysem tohoto syndromu je ubližování dítěti, které trpí a tím je ohrožen jeho další vývoj a to jak fyzický tak psychický. Osoby, které dítě týrají, jsou ve většině jeho rodiči, kteří by měli pro dítě představovat bezpečí a jistotu. Obecně můžeme říci, že čím je týrané dítě menší tím je jeho možnost poškození větší. Týráním trpí obecně více dětí než je uvedeno ve statistikách, neboť pro dítě je velmi obtížné se účinně bránit. Na jedné straně díky své nezralosti neví, na koho se obrátit, na druhé straně je to neschopnost sdělit svůj problém cizí osobě. Dítě si tak vytváří obranné mechanismy:
Je to role špatného dítěte - týrané dítě má pocit viny, protože tak se lépe vyrovnává s bitím, když si myslí, že si to zasloužilo. Lpění na týrajících rodičích je velmi nepochopitelné - dítě se snaží získat aspoň minimum pozornosti a lásky od rodičů, většinou to má negativní dopad, protože dítě je obtěžuje.
Identifikace se s agresorem - dítě se s traumatem vyrovnává tak, že začne být útočné a agresivní vůči ostatním dětem. (Vágnerová, 1999)
Zanedbání je charakterizováno nedostatkem péče, které způsobuje dítěti újmu na vývoji.
Tělesné zanedbání je spojeno s uspokojováním základních tělesných potřeb, jako je strava, oblečení, přístřeší, domov, zdravotní péče, ochrana.
Typickým příkladem dětí zanedbaných, jsou děti z rodin rozvrácených, alkoholiků, narkomanů apod. Velkým problémem současnosti jsou děti ze zdánlivě dobrých rodin, které mají vysokou životní úroveň, ale rodiče jsou tak zaneprázdněni, že nemají na děti čas a ty trpí nedostatkem lásky a pozornosti.
Sexuální zneužívání je nepatřičné vystavování dítěte pohlavnímu kontaktu. Zneužívající osoba může být rodič, přítel, příbuzný dobrovolný pracovník či cizí osoba. Pohlavní týrání se dělí na bezdotykové, kde můžeme zařadit nadměrné sexuální aktivity, kde nedochází k tělesnému dotyku, a dotykové, kde dochází k pohlavnímu kontaktu včetně laskání pohlavních orgánů, pohlavnímu styku, orálnímu nebo análnímu. (Mühlpachr, 2002)
Jakékoliv ubližování dětem je velmi složitý problém, neslučitelný s normami naší společnosti. V řešení tohoto problému je nutná hlavně preventivní činnost zaměřená na rodinu, zvýšení povědomí společnosti a aktivní přístup široké veřejnosti k páchání násilí na dětech.
II. PRAKTICKÁ ČÁST
5 ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA VÝZKUMNÉ ČÁSTI PRÁCE
Resocializace klientů výchovného ústavu je dlouhodobý a obtížný proces, který ovlivňuje řada skutečností vyplývajících z této problematiky. Dle mého názoru je efektivita tohoto procesu nejvíce závislá na individualitě osobnosti, na prostředí, ve kterém probíhá, a na formě a způsobu výchovy a vzdělávání. Výzkumná část se bude týkat dvou školských zařízení pro ústavní a ochrannou výchovu. Oficiální názvy těchto zařízení zní: Výchovný ústav, středisko výchovné péče HELP, střední škola a školní jídelna Střílky a Výchovný ústav, střední škola a školní jídelna, Chvalčov, U Revíru 47. Hlavní náplní těchto zařízení je pak výchova a vzdělávání chlapců ve věku 15 až 18 let (v některých případech 14 až 19 let), kterým byla soudem nařízena ústavní výchova nebo uložena ochranná výchova.