novil Pán«
Ježíš před Pilátem. 27, 11—31.
“ Ježíš pak byl postaven před vladaře.
I otázal se ho vladař: »Ty jsi král židov
ský?« Ježíš mu řekl: »Ty to pravíš.«
" A když velekněží a starší na něho žalo
vali, neodpověděl nic. " Tu řekl mu Pilát:
»Neslyšíš, jak hrozné věci proti tobě do
svědčují?« "“Ale on mu neodpověděl na žádné slovo, takže se vladař velmi divil.
O slavnosti vladař propouštíval lidu jednoho vězně, kterého chtěli. “ Měl pak tehdy pověstného vězně, který slul Bara
báš. " Když se tedy sešli, řekl jim Pilát:
»Koho chcete, abych vám propustil, Bara
báše či Ježíše, jenž slove Mesiáš?« “ Ne
boť věděl, že ho vydali ze závisti. " Ale když seděl na soudné stolici, vzkázala mu manželka jeho: »Nic neměj s tímto spra
vedlivým; neboť jsem dnes ve snách mno
ho vytrpěla pro něho.« “ Velekněží však
— U1—14. Viz Mark. 15, 2—5.; Luk. 28, 2—7.; Jan 18, 28—38.
14. Mat. 27, 15—%.; Mark. 15, 6—15.; Luk. 23, 13—25.; Jan 18, 39—40.
Matouš 27, 21231. 115
a starší přemluvili lid, aby prosili za Ba
rabáše, Ježíše pak aby zahubili. "I pro
mluvil vladař a řekl jim: »Kterého z těch dvou chcete, abych vám propustil?« A oni řekli: »Barabáše.« “ Dí jim Pilát: »Co tedy mám učiniti s Ježíšem, jenž slove Mesiáš?«
Řkou všichni: »Ukřižován buď.« " Dí jim vladař: »Co zlého učinil?« Ale oni křičeli ještě více: »Ukřižován buď.« “ Vida tedy Pilát, že nic neprospívá, ale že bouře vzrůstá, vzal vodu a umyl si ruce před li
dem řka: »Nevinen jsem krví tohoto spra
vedlivého; vy se hleďte!« " A všechen lid odpověděl: »Krev jeho na nás i na naše děti.« “ "Tu propustil jim Barabáše, Ježíše pak dal zbičovat a vydal jim ho, aby byl ukřižován.
""Tehda vojáci vladařovi vzavše Ježíše do soudního dvora, shromáždili k němu celou četu “ a svlékše ho, přioděli jej pláš
těm šarlatovým: “ a spletše korunu z trní, vložili mu ji na hlavu a (dali) mu třtinu do pravice, a klekajíce před ním posmívali se mu řkouce: »Zdráv buď, králi židov
skýl« “ A když ho poplivali, vzali třtinu a bili ho do hlavy. "“A když se mu na
posmívali, svlékli mu plášť a oblékli ho rouchem jeho a odvedli jej, aby ho ukři
žovali.
26. Jan 19, 4—5.; 12—16.
Ježíš Kristus ukřižován a pohřben.
27, 32—00.
" Vycházejíce pak nalezli člověka z Cy
reny, jménem Šimona; toho přinutili, aby vzal a nesl kříž jeho. “ A přišli na místo, které. slulo Golgota, to jest místo lebčí,
"TI dali mu píti vína smíšeného se žlučí.
Okusil, ale píti nechtěl. " Když jej pak ukřižovali, rozdělili si roucho jeho, meta
jíce o ně los [aby se vyplnilo, co bylo po
věděno skrze proroka slovy: »Rozdě
lují sobě roucha moje, o můj oděv metají si los«|. "A sedíce
hlídali ho tam. " I dali mu nad hlavu nápis viny jeho: »Tento jest Ježíš, král židov
ský.« " Potom ukřižovali s ním dva lotry, jednoho po pravici, druhého po levici.
“ "Tipak, kteří tudy chodili, rouhali se mu potřásajíce hlavou svou “ a říkajíce: »Ha, jenž boříš chrám Boží a ve třech dnech jej zase vystavuješ, pomoz sám sobě. Jsi-li Syn Boží, sestup s kříže.«c“ Podobně i vele
kněží posmívajíce se mu se zákoníky a staršími říkali: “ »Jiným pomohl, sám sobě pomoci nemůže; je-li králem israel
ským, ať nyní sestoupí s kříže, a uvěříme v něho. “ Doufal v Boha, ať ho nyní vy
32.—34. Mark. 15, 20—22.; Luk. 23, 26—32.; Jan 19, 16—17.
34. Žalm 68, 22.
85. Jan 19, 19—23, Žalm 2, 19.
39.—44, Mark. 15, 29—32.; Luk. 23, 35—43.
svobodí, má-li v něm zálibu; vždyť pravil:
„Syn Boží jsem“.« “ Taktéž tupili ho i lotři, kteří s ním byli ukřižováni.
S Od šesté hodiny pak nastala tma po celé zemi až do hodiny deváté. “ A kolem hodiny deváté zvolal Ježíš silným hlasem:
»Eli, Eli, lamma sabaktani,« to jest: »Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?«
" Někteří pak z těch, kteří tam stáli, usly
ševše to pravili: »Eliáše volá tento.«
*A hned jeden z nich běžel a vzav houbu, naplnil ji octem a vloživ ji na třtinu po
dával mu píti. “ Druzí však říkali: »Počkej, ať uvidíme, přijde-li Eliáš, aby ho vysvo
bodil.« " Ale Ježíš zvolav silným hlasem, vypustil duši. “ A ejhle, opona chrámová se roztrhla ve dvě půle od vrchu až dolů, a země se otřásla a skály se rozpukly,
"a hroby se otevřely. A mnoho těl ze
snulých světců vstalo " a vyšedše z hrobů po jeho vzkříšení, vešli do svatého města a ukázali se mnohým. *“Setník pak a ti, kteří s ním byli na stráži u Ježíše, vidouce zemětřesení, a to, co se dělo, báli se velice a pravili: »Opravdu Syn Boží byl tento.«
45.—50. Mark. 15, 33—37.; Luk. 23, 41—46.; Jan 19, 25—30.
45.Odšesté... do hodiny deváté, t.j.
podle našeho počítání od hodiny 12 (v poledne) do 3. hod. odpoledne.
46. Žalm 21.
51.. Mark. 15, 38.; Luk. 23, 45, 54. Luk. 23, 47. n.
"Byly pak tam mnohé ženy, které byly šly za Ježíšem z Galileje, posluhujíce mu;
ty se z daleka dívaly; "mezi nimi byla Ma
ria Magdalena a Maria matka Jakubova a Josefova, a matka synů Zebedeových.
" Když pak se připozdilo, přišel jeden člověk bohatý z Arimatie, jménem Josef, který byl také učedníkem Ježíšovým. " Ten přišel k Pilátovi a vyprosil si tělo Ježí
šovo. Tu Pilát rozkázal tělo mu dáti.
A Josef vzav tělo, zavinul je v čisté plátno “ a položil do nového hrobu svého, který byl vytesal ve skále, přivalil veliký kámen ke dveřím hrobovým a odešel.
“ Byla pak tam Maria Magdalena a druhá Maria; seděly proti hrobu.
%Druhého dne, který jest po pátku, se
šli se velekněží a fariseové k Pilátovi
"a řekli: »Pane, my jsme se rozpomenuli, že ten svůdce ještě zaživa řekl: „Po třech dnech vstanu“. “ Rozkaž tedy hlídati hrob až do třetího dne, aby snad učedníci jeho nepřišli a neukradli ho a lidu neřekli:
„Vstal z mrtvých“. I byl by poslední blud horší prvního.« " Řekl jim Pilát: »Máte stráž, jděte, hlídejte ho, jak rozumíte.«
SI odešli a osadili hrob strážnými, zapeče
tivše kámen.
bo. n. Mark. 15, 40—41.; Luk. 23, 49.
57.—61. Mark. 15, 42—47.; Luk. 24, 50—56.; Jan 19, 31—42.
Kristus vstav z mrtvých ukazuje se svým věrným a dává apoštolům poslání světové.
28, 1—20.
28, ' Po sobotě, když už svítalo na ne
děli, přišla Maria Magdalena a druhá Ma
ria podívat se na hrob. *A ejhle, nastalo veliké zemětřesení; neboť anděl Páně se
stoupil s nebe a přistoupiv odvalil kámen a posadil se na něm. *Obličej jeho byl ja
ko blesk a roucho měl bílé jako sníh. “Ze strachu před ním strážní se zděsili a tak
řka zmrtvěli. *I promluvil anděl a řekl ženám: »Vy se nebojte! Neboť vím, že hledáte Ježíše, který byl ukřižován. “Není ho tuto; vstalť jest, jak byl řekl; pojďte a vizte místo, kde Pán byl položen. *A ode
jdouce rychle, povězte učedníkům jeho, že vstal z mrtvých; a ejhle, předchází vás do Galileje; tam jej uvidíte; hle, pověděl jsem vám to.« "I odešly rychle od hrobu s velikou bázní a radostí a běžely to zvěs
tovat učedníkům jeho. *Ahle, Ježíš potkal se s nimi a řekl: »Buďte zdrávy!« A ony přistoupivše objaly nohy jeho a poklonily se mu. "“Tu jim řekl Ježíš: »Nebojte se.
Jděte, zvěstujte bratřím mým, ať odejdou do Galileje; tam mě uvidí.«
"Když pak šly, ejhle, přišli někteří ze
28. Mark. 16, 1—8.; Luk. 24 1—8.; Jan 2, 12.
1. Druhá Maria, totiž matka apoštola Jakuba Mal. a Josefa. (Mark. 16, 1.)
stráže do města a oznámili velekněžím všecko, co se stalo. " "Tise shromáždili se staršími a uradivše se, dali vojákům mno
ho peněz " řkouce: »Řekněte: „V noci při
šli jeho učedníci a ukradli jej, když jsme spali“. “ A uslyší-li o tom vladař, uchlá
cholíme ho a vás zabezpečíme.« "I vzali peníze a učinili, jak byli navedeni. A roz
hlásila se ta věc u židův až do dneška.
“ Jedenáct učedníků pak odešlo do Gali
leje na horu, kam Ježíš jim byl uložil,
"a uzřevše ho, poklonili se mu; někteří však pochybovali. "I přistoupil Ježíš a promluvil k nim řka: »Dána jest mi veškerá moc na nebi i na zemi. " Jděte tedy a učte všecky národy. Křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.
"A učte je zachovávati všecko, co jsem vám přikázal. A ejhle, já jsem s vámi po všecky dni až do konce světa.«
O evangeliu sv. Marka. 121
O evangeliu sv. Marka
Evangelista tento připomíná se častěji ve Skut.
apošt., kde slove brzy Jan, brzy Marek, brzy Jan zvaný Marek. Byl syn jakési Marie, která měla v Jerusalemě dům a u níž scházeli se první křesťané ke službám Božím. Byl příbuzný, snad bratranec, sv.
Barnabáše a pocházel as z pokolení Levi, neboť i Barnabáš byl levita. Sv. Petr nazývá jej v prvním listě svém (5, 13) svým synem, zajisté proto, že jej pokřtil a tak Kristu zplodil. Na některých cestách byl průvodcem sv. apoštolů Petra a Pavla. Pavla provázel na první cestě jeho, ale došel s ním pouze do Perge v Pamfylii. Odtud vrátil se z neznámých příčin. Věc ta rozmrzela sv. Pavla tou měrou, že jej nevzal s sebou na druhou cestu apoštolskou, ač si toho Barnabáš přál. Odebral se tedy Barnabáš se sv.
Markem na ostrov Cyprus. Avšak neshoda takto vzniklá brzy se urovnala; neboť, když sv. Pavel dlel po prvé v Římě ve vazbě, byl mu Marek po ruce, a když po druhé tam strádal ve vězení, žádal Timo
thea, aby přivedl s sebou Marka, poněvadž jest mu
užitečný k službě. (2 Tim.4, 11.)
Sv. Petra provázel do Říma, pravděpodobněji ni
koliv již na první cestě jeho r. 42., nýbrž až na cestě druhé po r. 53. Tam napsal evangelium své, hlavně podle kázání sv. Petra. Z Říma odebral se do Alexandrie a založil tam obec křesťanskou, kterou spravoval jako biskup až do r. 62. Ustanoviv nástup
cem svým Aniana, vrátil se do Říma abyl tam po ruce i Pavlovi, který tam byl právě držen ve vazbě (Kolos. 4, 10., Filem. 24.),i Petrovi, který vzkázal od něho pozdrav svým čtenářům. (1. Petr. 5, 13.) Z Říma odcestoval nejspíše r. 64. do Malé Asie, ale vrátil se tam nepochybně zase, a to as v prvních
122 O evangeliu sv. Marka.
měsících r. 67. Alespoň sv. Pavel žádal si toho, když dlel v Římě ve vazbě po druhé. Po smrti sv. Petra a Pavla vrátil se asi brzy opět do Alexandrie, neboť podle podání zemřel tam smrtí mučednickou. Roku 828 převezli kupci benátští ostatky jeho do Benátek.
Zobrazuje se obyčejně se symbolem. lva, neboť své evangelium začíná vypravováním o Janově kázání na poušti, kde lvi bývají domovem.
Evangelium své napsal nejspíše r. 55., a to pro