Přínos průřezového tématu Environmentální výchova k rozvoji

Environmentální výchova by měla rozvíjet osobnosti žáků v oblasti vědomostí, dovedností, schopností, postojů i hodnot, které uvedeme v následujících bodech.

Přínos Environmentální výchovy v oblasti vědomostí, dovedností a schopností

 Rozvíjí porozumění souvislostem v biosféře, vztahům člověka a prostředí a důsledkům lidských činností na prostředí.

 Vede k uvědomování si podmínek života a možnosti jejich ohrožování.

 Přispívá k poznávání a chápání souvislostí mezi vývojem lidské populace a vztahy k prostředí v různých oblastech světa.

 Umožňuje pochopení souvislostí mezi lokálními a globálními problémy a vlastní odpovědností ve vztazích k prostředí.

 Poskytuje znalosti, dovednosti, a pěstuje návyky nezbytné pro každodenní žádoucí jednání občana vůči prostředí.

 Ukazuje modelové příklady jednání z hledisek životního prostředí a udržitelného rozvoje žádoucích i nežádoucích.

 Napomáhá rozvíjení spolupráce v péči o životní prostředí na místní, regionální, evropské i mezinárodní úrovni.

 Seznamuje s principy udržitelnosti rozvoje společnosti.

 Učí hodnotit objektivnost a závažnost informací týkajících se ekologických problémů.

 Učí komunikovat o problémech životního prostředí, vyjadřovat, racionálně obhajovat a zdůvodňovat své názory a stanoviska. (RVP ZV, 2007, s. 109-110)

Přínos Environmentální výchovy v oblasti postojů a hodnot

 Přispívá k vnímání života jako nejvyšší hodnoty.

 Vede k odpovědnosti ve vztahu k biosféře, k ochraně přírody a přírodních zdrojů.

 Vede k pochopení významu a nezbytnosti udržitelného rozvoje jako pozitivní perspektivy dalšího vývoje lidské společnosti.

 Podněcuje aktivitu, tvořivost, toleranci, vstřícnost a ohleduplnost ve vztahu k prostředí.

 Přispívá k utváření zdravého životního stylu a k vnímání estetických hodnot prostředí.

 Vede k angažovanosti v řešení problémů spojených s ochranou životního prostředí.

 Vede k vnímavému a citlivému přístupu k přírodě a přírodnímu a kulturnímu dědictví. (RVP ZV, 2007, s. 110)

Environmentální kompetence pro žáky

Environmentální kompetence pro žáky na základní škole obsahují soubor environmentálních dovedností. V jednotlivých bodech uvedeme stručné rozpracování environmentálních kompetencí do kategorie environmentálních dovedností včetně jejich utváření, aktualizace a rozvoje, jak uvádí Olšovský (2011):

 Kompetence k učení environmentální problematiky – žáci vyhledávají, zpracovávají, třídí, ověřují a propojují environmentální informace z různých zdrojů (např. z učebnic, atlasů, slovníků, encyklopedií a internetu). Žáci experimentují a využívají učební pomůcky a materiály k environmentální problematice. Tyto akti-vity u žáků rozvíjejí kreativitu a kognitivní procesy v oblasti trvale udržitelného rozvoje. Žáci používají odbornou environmentální terminologii, využívají environ-mentální vědomosti a dovednosti v běžném životě. Interpretují a srovnávají získané environmentální informace a rozlišují detaily.

 Kompetence k řešení environmentálních problémů – žáci rozpoznávají a formulují environmentální problémy současného světa při využití dostupných metod a prostředků, které mají v daném okamžiku k dispozici (např. metodami pozorování, měření, experimentování, grafické a matematické prostředky). Žáci vyjadřují a formulují environmentální problém, který se objevil při vlastním vzdělávání a výchově nebo v praktickém životě. Žáci hledají, navrhují a ověřují správnost řešení environmentálních problémů z každodenního života. Žáci jsou schopni posuzovat a nalézat řešení daného environmentálního problému z hlediska jeho správnosti a efektivnosti, hledají a napravují chybná řešení. Žáci vzájemně spolupracují při hledání řešení environmentálních problémů.

 Kompetence komunikativní v environmentální oblasti – žáci se logicky a přesně vyjadřují k environmentálnímu problému včetně ústního i písemného kultivovaného projevu. Utvářejí a rozvíjejí schopnosti prezentace a obhajoby vlastního postoje i názoru, umí kriticky hodnotit vlastní práci. Žáci přijímají, respektují a naslouchají názory ostatních. Výstižně formulují otázky k danému problému, vhodně komunikují s jinými žáky a učiteli. Žáci rozumí různým typům environmentálně zaměřených textů, grafů, záznamů a obrazových materiálů.

 Kompetence sociální a personální v environmentální oblasti – žáci spolupracují ve skupině při řešení environmentálních úloh a jiných experimentálních činností podle pravidel a jsou schopni přijímat různé role ve skupině. Jsou schopni kritického myšlení k sobě, ostatním i k životnímu prostředí. Žáci vytvářejí a rozvíjejí mezilidské vztahy i vztahy k přírodě a k její ochraně. Utvářejí si zdravé sebevědomí a pocit zodpovědnosti k životnímu prostředí.

 Kompetence občanské v environmentální oblasti – žáci přirozeně respektují environmentální práva a povinnosti, mají úctu k životu ve všech jeho formách.

Zodpovědně se chovají a jednají vůči přírodě a životnímu prostředí v běžném životě. Žáci mají pozitivní vztah a úctu k přírodním a kulturním hodnotám předchozí i současné generace. Dodržují pravidla slušného, ohleduplného a bezpeč-ného chování vzhledem k jejich věku a znalostem, orientaci a pochopení základních environmentálních a ekologických problémů. Zapojují se do environmentálních aktivit směřujících k šetrnému chování k životnímu prostředí, k vlastnímu draví i zdraví ostatních lidí.

 Kompetence pracovní v environmentální oblasti – žáci se seznamují s laboratorními pomůckami a přístroji, které mohou používat v praktickém zkou-mání a poznávání přírody v rámci aktivity školy nebo v osobním životě.

Žáci si osvojují a rozvíjejí praktické dovednosti pro jednání a pobyt v přírodě a při zacházení s přírodou, aby byli schopni stejné principy uplatňovat v každodenním životě. Zodpovědně nakládají s přírodními zdroji včetně odpadů v souladu se strategií udržitelného rozvoje. Žáci bezpečně manipulují s pomůckami, přístroji, nástroji a materiály při jejich používání v průběhu výuky s environmentálně zaměřenou tematikou. Získané environmentální vědomosti a dovednosti aplikují v praxi, rozvíjejí osobní a odborný potenciál pro svůj vlastní a profesní život.

(Olšovský, 2011, s. 45-57)