Druhá kategorie se nazývá „Když jsem přišel“ a je vytvořená pomocí dvou následujících kódů: okolnosti; uvnitř i venku.
Kategorie bude obsahovat získaná data, která se zaměřují na první pocity klientů, když přišli do Probační a mediační služby. Dále co očekávali a jakým způsobem vnímají PMS.
Respondenti uvádějí, že si pamatují den, kdy přišli do PMS poprvé. Ne na každého to pů-sobilo pozitivně. Počáteční očekávání a nejistota doprovázely každého z respondentů. Re-spondent 4 uvádí: „Bylo to poprvé na soudu. Dříve Probační a mediační služba sídlila tam a pokud se mám zaměřit na toto prostředí, tak justice a soudy na mě působí vždy tak smí-šeně, mám smíšené pocity. Nevěděl jsem, co čekat a nevěděl jsem, do čeho jdu. Takže jsem očekával, co bude, když sem přijdu. Nepůsobilo to na mě tak strašně, jak jsem čekal. Když jsem v telefonu slyšel pana úředníka, byl jsem upřímně nervózní. Ale při příchodu sem ta nervozita trošku odpadla.“ Z této výpovědi můžeme usoudit, že klienti často přemýšlí nad tím, co je očekává při první návštěvě PMS. Někteří respondenti očekávali i daleko horší první setkání. Respondentka 3 uvádí: „Na soudě to bylo poprvé a bylo to hodně emotivní, strhující. Nevěděla jsem nic, co mě čeká, od koho co můžu čekat, kdo na mě bude řvát, kdo se jak ke mně bude chovat. Takže jsem byla plná očekávání a byla jsem zvědavá, jak to bude probíhat. Zároveň jsem měla i strach,…. když jsem přišla, tak jsem hodně brečela.
Návrat do reality byl těžký. Když vás pustí z vězení, jste propuštěna během hodiny. Vyjdete a nemáte u sebe nic, žádné peníze, mobil a jste strašně zmatená.“ Z výpovědi lze usoudit, že měl respondent špatnou zkušenost z návratu z vězení, proto se obával, co ho čeká na středisku PMS a s kým bude řešit své problémy. Naopak respondent 2 tvrdí: „Konkrétně tady přátelským dojmem. Působí tu pracovníci tak, že nejsou ti, co nám chtějí ublížit.“
Je důležité, aby prostředí, ve kterém chtějí úředníci pomoci svým klientům řešit problémy, nepůsobilo na klienty depresivně a autoritativně. Jak jsme zmínili v teoretické části, pro-bační úředník by neměl působit na klienta pouze jako ten, co nad ním vykonává dohled, ale také by měl působit tak, aby klient věděl, že mu chce úředník poskytnout pomoc.
To potvrzuje výpověď respondentky 3: „Vždy dobře, na tom soudu to bylo demotivující.
Příjemné to tu je. Na soudě to nebylo zrovna vhodné prostředí pro mě.“ Prostředí PMS by mělo být především pohodové a vyhovující pro pracovníky, kteří v prostředí PMS nejvíce tráví čas. Respondent 1 tvrdí: „Naprosto všechno v pořádku, dostačující, nemám připo-mínky. Oni tu tráví nejvíce času, takže by si měli více přizpůsobit to prostředí, ve kterém pracují, aby se cítili příjemně. Oni jsou tu více času než já. Takže záleží na nich, jak si to prostředí přizpůsobí. Na mě to tu působí dobře.“
Z některých výpovědí respondentů můžeme potvrdit, že jsou s prostředím spokojení a cítí se uvnitř PMS dobře. Respondent 6 tvrdí: „Ano, vždy se tu cítím tak, jak bych měl. Prostě dobře.“ Respondent 5 tvrdí: „…uvnitř se cítím dobře.“
Také respondent 4 souhlasí s předešlými výpověďmi a tvrdí: „….Ale pokud mám hodnotit jako prostředí uvnitř, neměnil bych nic. Je to příjemné a takové přiměřené prostředí. Hlav-ně by se v tom prostředí měli cítit dobře pracovníci.“
Ze zjištěných výzkumných dat můžeme potvrdit, že se klienti nesetkali s tím, že by měli být někdy s vnitřním prostředím PMS nespokojení. Vždy probíhá vše tak, jak by mělo.
Respondent 1 uvádí: „Ne, vše je tak, jak má být. Nikdy jsem nic nevnímal špatně. Vždy se tu cítím dobře a neměl jsem nikdy důvod se tu cítit špatně.“ Respondent 4 tvrdí: „Nikdy, chodím sem rád. Nevadí mi tu nic. Je tu ticho při sezení.“
V rámci získaných dat jsme zjistili, že PMS dříve sídlila na soudě, ale nově se přestěhovala do vlastní budovy. Respondenti uváděli nespokojenost pouze s vnějším prostředím kvůli rekonstrukci budovy. Např. respondent 4 popisuje: „No ze začátku mi docela dost vadila rekonstrukce. Probíhaly tady opravy a já nevím co všechno a někdy jsem vnímal, že mě to ruší.“
Ze získaných dat můžeme potvrdit to, že pokud klienti dodržují plán a své povinnosti, ne-mají proč chodit do PMS s odporem. Respondent 2 tvrdí: „Spíš jde o to, že je to moje po-vinnost, potkat se musíme a pokud vím, že vše dělám tak, jak je, tak strach nemám. Když se něco nedaří, tak je to jiné, třeba když zaplatím později výživné… Takže pokud sem jdu s čistým svědomím, nemám proč se tu cítit špatně nebo mít strach.“
V rámci rozhovorů jsme se zaměřili i na názor respondentů, zda si myslí, že by schůzky měli probíhat pouze v PMS nebo mimo zařízení. Ze získaných dat jsme zjistili, že jsou respondenti spokojení se schůzkami v prostředí PMS a nemyslí si, že by se prostředím změnila podstata schůzky. Respondent 5 uvádí: „Já nevím, jak pro koho asi, pro mě je to lepší tady.“ Respondent 6 tvrdí: „Nevím, jak u ostatních klientů, ale u mě to na prostředí nezávisí. Nemyslím si, že by se tím prostředím změnilo to, co se má odehrát na schůzce.“
Někteří respondenti jsou názoru, že prostředí PMS, které působí autoritativně, je nejlepší verzí pro schůzky. Respondent 2 skutečnost potvrzuje: „To prostředí je tady vhodné, neut-rální. Jste na půdě jejich a je to potřeba vědět. Když překročíte dveře z venku sem, je po-třeba vědět, že se musíte chovat podle pravidel.“
Z výpovědí je patrné, že jsou respondenti názoru, že pokud by se schůzky realizovali mimo prostředí PMS, klienti by toho zneužívali a necítili by určitý respekt. Respondentka 3 tvrdí:
„Určitě by toho využívali klienti, teda aspoň si to myslím. Někde bokem se něco domlouvá a je to takové, prostě nevím no, nechala bych to tak, aby klienti chodili sem. Když jdete potom někam ven, ty hranice a pravidla a vše, co by se mělo dodržovat, se pak dodržují podle mě hůře.“ Stejného názoru je respondent 4, který tvrdí: „…kdybychom se scházeli někde doma nebo v kavárně, tak je to prostě domácí a klient se cítí jinak. Nevadilo by mi to, neviděl bych v tom rozdíl, možná omezení zase kaváren lidmi. Kavárna je neutrální pro mě prostředí, myslím si, že by se náplň schůzky neměnila. Ale asi bych to neměnil, klient se cítí v tom domácím prostředí nebo i jinde může připravit na různé věci. Takže bych to ne-chal tady s nějakými pravidly.“ Respondent 2 doplňuje: „Venku se může klient chovat ji-nak. Venku by to bylo takové spíš kamarádské bez hranic a pravidel, což se mi nezdá, jestli je dobrý nápad.“
Respondent 2 uvádí i další negativní důvody, jaké by narušovaly samotnou schůzku. „Po-kud by se jednalo o kavárny, nevím, jestli by to bylo dobré z důvodu, že se tam nachází ostatní lidé a můžou tvořit šum. Taky by to bylo komplikované, kdyby třeba bylo v kavárně málo míst a neměli bychom si kam sednout.“