Role biopsie prostaty při verifikaci karcinomu prostaty

51

má své místo i v úzké skupině pacientů, kteří dle laboratorních metod jsou suspektní na high-risk nebo lokálně pokročilý KP a provedení jednoho celotělového stagingu může být použito k vedení biopsie prostaty a následně k rozhodnutí o správné léčbě.

52

Graf 6: Záchyt KP dle Gleason skóre u skupiny 148 pacientů podstupujících primobiopsii prostaty pomocí cílené biopsie prostaty MR / TRUS softwarovou fúzí v období od 1/2017 do 12/2018

Graf 7: Záchyt KP dle Gleason skóre u skupiny 109 pacientů podstupujících re-biopsii prostaty pomocí cílené biopsie prostaty MR / TRUS softwarovou fúzí v období od 1/2017 do 12/2018

Dále byl hodnocen záchyt KP pro jednotlivé kategorie PIRADS verze 2 u obou skupin. Výsledky znázorňují grafy 8 a 9. Je patrný trend vzrůstající detekce signifikantního KP s vyšší kategorií PIRADS, což potvrzuje výsledky světových studií, že MR prostaty dokáže zobrazit zejména KP s GS ≥ 7.

0 10 20 30 40 50 60

GS 6 GS 7 3+4 GS 7 4+3 GS 8 GS9

52

27

10 3 3

0 5 10 15 20 25 30 35 40

GS 6 GS 7 3+4 GS 7 4+3 GS 8 GS 9

39

13

8 1 2

53

Graf 8: Zastoupení jednotlivých Gleason skóre dle PIRADS kategorie verze 2 u skupiny 148 pacientů po primobiopsii prostaty pomocí cílené biopsie prostaty MR / TRUS softwarovou fúzí v období od 1/2017 do 12/2018

Graf 9: Zastoupení jednotlivých Gleason skóre dle PIRADS kategorie verze 2 u skupiny 109 pacientů po re-biopsii prostaty pomocí cílené biopsie prostaty MR / TRUS softwarovou fúzí v období od 1/2017 do 12/2018

Cílená biopsie prostaty softwarovou fúzí MR / TRUS se stala standardem k detekci KP na našem pracovišti a do 12/2019 bylo takto vyšetřeno již 495 pacientů.

Odlišujeme se od světové literatury ve vysokém záchytu nízkorizikového KP (GS=6).

Vysvětlujeme si to velkou zkušeností radiologů v popisech 3T mpMR prostaty, které je standardně prováděno již od roku 2012 a díky perfektnímu označení suspektních ložisek jsme schopni cílit biopsii i do míst s nižší aktivitou.

0 5 10 15 20 25

PIRADS 1 PIRADS 2 PIRADS 3 PIRADS 4 PIRADS 5

GS 6 GS 7 3+4 GS 7 4+3 GS 8 GS 9

0 5 10 15 20 25

PIRADS 1 PIRADS 2 PIRADS 3 PIRADS 4 PIRADS 5

GS 6 GS 7 3+4 GS 7 4+3 GS 8 GS 9

54

8 Diskuze

Vzhledem k variabilní agresivitě KP je přesná a precizní diagnostika zásadní. Se zavedením PSA do klinické praxe se zvýšila detekce KP zejména v nižších stádiích.

Moderní diagnostika je ovšem cílena na záchyt signifikantního KP. Pacienti proto musejí být řádně stratifikováni, k čemuž je potřeba dalších specifických testů. Na tomto podkladě jsme se rozhodli sestrojit algoritmus, který má napomoci k rychlé a jasné detekci KP. První algoritmus byl sestrojen již v roce 2016 (obrázek 28).

Obrázek 28: Schéma prvního diagnostického algoritmu u karcinomu prostaty z roku 2016

K základnímu laboratornímu vyšetření pomocí PSA jsme se rozhodli přidat PHI s cílem lépe rozlišit pacienty, kteří by měli být dále vyšetřováni a snížit tak počet opakovaných biopsií prostaty a zmírnit overdiagnostiku KP. PHI jsme začali používat v roce 2010 a byla publikována pilotni studie s cílem zlepšit celkovou senzitivitu a specificitu v porovnání se standardními markery (PSA, freePSA) a navrhnout cut-off hladinu pro PHI v časné detekci KP. Studie potvrdila, že PHI významně zpřesní diferenciálni diagnostickou rozvahu mezi BPH a KP. Byla nastavena cut-off hodnota PHI pro detekci KP ≥ 40⁹⁸. Postupem času se PHI začalo používat i na ostatních urologických pracovištích. Fiala a kol. publikovali práci zaměřenou na využítí PHI v diagnostice KP u pacientů s elevací PSA. PHI bylo stanoveno u 217 pacientů a výsledky ukázaly, že PHI zpřesňuje indikaci k provedení re-biopsie, redukuje počet pacientů k biopsii na nezbytně nutný a tím i snižuje výskyt přidružených komplikací

55

spjatých s odběrem biopsie⁹⁹. Další práce z České republiky hodnotila senzitivitu PHI pro predikci pozitivní biopsie prostaty a záchyt high-risk KP ve srovnání s PSA.

Hodnota mediánu PHI u pacientů s KP byla statisticky signifikantně vyšší než ve skupině bez KP (63,0 vs. 33,9). V predikci přítomnosti KP v biopsii byla senzitivita i specificita PHI významně vyšší než u PSA¹⁰⁰.

Cut-off hladina PHI pro detekci KP v algoritmu byla stanovena na ≥ 40, zatímco hladina pro high-risk nebo lokálně pokročilý KP byla podrobena úpravám. Podle našeho posledního objemného souboru pacientů po radikální prostatektomii (787 pacientů) byly hladiny z ≥ 80 upraveny na ≥ 100 jako signifikantní pro GS ≥ 8 nebo kategorii pT3.

PHI se zdá být vhodným markerem k detekci signifikantního KP a tak stratifikaci pacienta v dalším vyšetřování. Konkurovat mu může 4K skóre test. Parekh a kol.

hodnotili 4Kskóre test v predikci KP GS ≥ 7, vyšetřili 1012 mužů před biopsií prostaty.

U 46% mužů byl diagnostikován KP, z toho u 23% GS ≥ 7, takže je též užitečný k detekci signifikantního KP. Zároveň 4K skóre test prokázal schopnost redukovat počet zbytečných biopsií o 30 – 58 %¹⁰¹. 4K skóre test byl také hodnocen ve spojitosti s mpMR prostaty. Marzouk a kol. prokázali, že použití tohoto testu u pacientů ještě před mpMR prostaty, dokáže redukovat nutnost provedení mpMR prostaty u 26% pacientů¹⁰². V detekci signifikantního KP mají PHI a 4K skóre test srovnatelné výsledky (AUC 0,71 vs. 0,72), ale finanční náklady na provedení 4K skóre jsou významně vyšší¹⁰³.

Hodnota PHI je detekována krevním testem, kde mohou být současně stanoveny i ostatní parametry (PSA, fPSA, [-2]proPSA) jako tzn. panel PSA. Stanovení PHI je v České republice od roku 2017 hrazeno z veřejného zdravotního pojištění a proto se nabízí jako nejlepší možný doplňující marker. Na rozdíl například od stanovení PCA 3 genu, který je detekován z moči, po masáži prostaty, nevystavuje PHI pacienta dalším vyšetřovacím metodám.

Zobrazení prostaty s cílem detekovat KP je v radiodiagnostice problematickým odvětvím. MR prostaty se stala nejlepší metodou, jak zobrazit morfologii prostaty, ale i detekovat suspektní ložisko z KP. První zobrazení prostaty pomocí MR bylo popsáno již v roce 1984. Od té doby si protokol MR prostaty prošel mnoha změnami do dnešní podoby mpMR. Nejprve byly do klinické praxe zavedeny endorektální cívky za účelem zvýšit rozlišení a sjenotit signál, ale za cenu vyšší invazivity vyšetření. Postupně byly zavedeny systémy s vyšší magnetickou indukcí, z 1,5T se začaly používat 3T přístoje. Díky zlepšené rozlišovací kvalitě bylo odstoupeno od používání endorektálních cívek a místo nich se používají cívky povrchové se zachováním kvality obrazu¹⁰⁴.

Jedna z prvních českých prací hodnotících MR prostaty v detekci KP byla publikována v České urologii, kde MR prostaty bylo provedeno u pacientů s histologicky ověřeným KP indikovaných k radikální prostatektomii a byly srovnávány výsledky definitivního histologického preparátu s výsledky z MR. Nález

56

na MR se s histologickým nálezem shodoval v 73 % případů se senzitivitou 76 % a specificitou 80 %. Další porovnání bylo u pacientů s předchozí negativní biopsií prostaty a trvající elevací PSA. Shoda MR a histologického nálezu byla u 61 % pacientů. Třetím soubor obsahoval pacienty po radikální prostatektomii s biochemickou recidivou s cílem prokázat lokální recidivu KP. Dle MR nebyla detekována žádná lokální recidiva a výsledky byly potvrzené cílenou biopsií¹⁰⁵. Na našem pracovišti byly hodnoceny první zkušenosti s využitím 3T mpMR prostaty v porovnání s výsledky TRUS biopsie prostaty ve dvou obdobích (4/2011 – 4/2013, 5/2013 – 12/2013). Byla hodnocena senzitivita a specificita 3T mpMRI prostaty v detekci KP. V prvním období byla senzitivita 87,6 % a specificita 56,5 %, zatímco ve druhé období 81,4 % resp. 68,4 %. Byl zde zaznamenán i rozdíl v úspěšnosti jednotlivých radiologů, kde významný podíl má jeho zkušenost s popisy tohoto vyšetření. Vyšetření MR prostaty je vhodnou metodou k zobrazení suspektních ložisek KP a jeho následnému cílení při biopsii prostaty, ale též je možné využít MR prostaty u pacientů s již verifikovaným KP k zpřesnění stagingu a k rozhodnutí o typu léčby¹⁰⁶. MpMR prostaty má své využití i u pacientů s KP v režimu active surveillance. Provedení mpMR prostaty v rámci sledování a následná cílená biopsie vede k zvýšení detekce rizikového KP a tak k ukončení režimu active surveillance a zahájení radikální terapie a tím zvýší bezpečnost této strategie pro pacienty¹⁰⁷. V našem algoritmu je MR prostaty postavená v druhé kroku vyšetřování a to ještě před biopsií prostaty. Což má vést k další triáži pacientů ve smyslu potvrzení nebo vyvrácení přítomnostu suspektního ložiska, ale též ke zhodnocení ev. zvětšených lymfatických uzlin a celé anatomie malé pánve v případě plánovaní radikální prostatektomie.

V poslední době je rozvíjející se trend v kombinaci molekulárních markerů a MR prostaty, který vede ke zlepšení diagnostiky než vyšetření provedená samostatně.

Gnanapragasam a kol. publikovali, že přidání PHI ve vyšetřovacím schématu u pacientů indikovaných k opakované biopsii prostaty (n= 279), kteří měli suspektní ložisko na MR prostaty zlepšilo predikci signifikantního KP (AUC 0,75) ve srovnání s PSA a MR samostatně (AUC 0,69)¹⁰⁸. Ve studii PRIM použití PHI a mpMRI prostaty dohromady, před rozhodnutím o biopsii, redukovalo počet biopsií o 40%¹⁰⁹.

Zobrazovací metody KP prodělaly v posledních letech mimořádný vývoj a to hlavně na poli hybridního zobrazení pomocí PET / CT a PET / MR. Pro vlastní zobrazení nádoru, ale i pro hodnocení uzlinových a kostních metastáz byl nejprve využit cholin značený fluorem 18. Dalším radiofarmakem k detekci skeletových metastáz u KP je možné použití ¹⁸F-NAF, který je schopen zobrazit osteoblastickou aktivitu metastatických ložisek. V algoritmu byl tento celotělový staging nejprve zařazen s ¹⁸F-cholinem. Od roku 2015 byly k ¹⁸F-cholin PET / MR indikováni pacienti s high-risk KP před radikální prostatektomií s pánevní lymfadenektomií. Následně byly výsledky ze zobrazovacího vyšetření porovnány s výsledky definitivní histologie.

Vyšetření ¹⁸F-cholin PET / MR nedokázalo detekovat mikrometastázy do lymfatických uzlin, ale vedlo ke změně v terapeutickém postupu. V takovém případě

57

se jednalo o detekci vícečetných uzlinových metastáz nebo kostních metastáz¹¹⁰. Další využití cholinového PET / CT bylo publikováno autory Kudláčková a kol., kde

18F-Cholin PET / CT bylo provedeno u pacientů s opakovaně negativní biopsií prostaty a trvajícím podezřením na KP. Snímky z ¹⁸F-cholin PET / CT byly využity k cílené biopsii prostaty. KP byl zachycen u 46 % pacientů a ve všech případě bylo verifikováno GS > 7¹¹¹.

S uvedením radiofarmaka ⁶⁸Ga-PSMA-11 pro zobrazování pomocí PET / CT a méně častěji PET / MR do klinické praxe došlo k významnému zvratu v diagnostice KP.

Popisovaná vysoká senzitivita i specificita odstartovala nárůst v počtu klinických studií zabívajících se, jak primárním stagingem, tak restagingem při biochemické recidivě KP. A vyšetření ⁶⁸Ga-PSMA-11 PET / CT prakticky vytěsnilo dříve používaný

18F-cholin⁷⁴. Proto i v našem algoritmu bylo u přísně indikované skupiny pacientů PET / MR s ¹⁸F-cholinem nahrazeno ⁶⁸Ga-PSMA-11.

Cílená biopsie prostaty softwarovou fúzí je nyní doporučována odbornými společnostmi už jako standardní metoda k histologické verifikaci KP, minimálně při indikaci re-biopsie prostaty. Všeobecně častěji užívaný přístup je transrektální, ale v poslední době roste na popularitě provádění biopsie transperineálně. Je to jistě dáno obavou z infekčních komplikací a s tím spjaté antibiotické profylaxe a náročnější přípravy pacienta. V jednom z největších systematických přehledů zaměřeném na infekční komplikace po biopsii prostaty popisuje Bennett a kol.

prevalenci sepse 0,8 % u transrektálního přístupu a 0,1 % u přístupu transperineálního a prevalence hospitalizace byla 1,1 % vs. 0,9 %¹¹². Významná studie podporující preferenci transperineální biopsie „TREXIT 2020“, která popisuje vysoký výskyt infekcí spjatých s transrektální biopsií až v 10 % včetně záchytu multirezistentních bakterií s mortalitou 0,13 %. V souvislosti s infekčními komplikacími má transrektální biopsie prostaty i finanční zátěž. Dále je popisována srovnatelná detekce signifikantního KP, jak u biopsie transrektální, tak transperineální¹¹³. Někteří autoři uvádějí zvýšenou míru akutní močové retence při přístupu transperineálním jako argument proti jejímu používání. Objemná studie z North York General Hospital v Torontu, v Kanadě uvádí pouze 1,6 % akutních močových retencí¹¹⁴, zatímco ve studii PICTURE byla akutní močová retence až v 24

%¹¹⁵. Až do nedávné doby byla nejvíce odrazující logistika provedení transperineální biopsie, která vyžadovala celkovou anestezii. Se zlepšení přístrojové techniky je možno provést transperineální biopsii již v místním znecitlivění. Dle doporučených postupů Evropské urologické společnosti pro rok 2021 je transperineální biopsie prostaty preferovaným přístupem v souvislosti se snížením rizika infekčních komplikací a s nutností rutinní chirurgické desinfekci kůže hráze⁶.

Výsledky ze zahraničních studií potvrzují i práce českých autorů, kteří provedli 208 cílených MR / TRUS fúzích biopsií prostaty transperineálním přístupem. Bylo zachyceno 52,9 % KP ve skupině primobiopsií a 53,6 % KP u pacientů podstupujících re-biopsii prostaty. Stran infekčních komplikací, byly zaznamenáni pouze 2 pacienti mající dysurické obtíže, nicméně bez průkazu bakteriální infekce¹¹⁶.

58

Na našem pracovišti je zatím prováděna biopsie prostaty pouze transrektálně. Dle recentní literatury je transperineální biopsie doporučována u pacientů s vyšším rizikem infekčních komplikací a též je výhodná k cílení do ložisek v anteriorních segmentech prostaty. Jak bylo výše zmíněno, algoritmus je pravidelně upravován na základě nejnovětších poznatků a začlenění transperineální biopsie jistě bude jednou z nich.

Výše popsaný diagnostický algoritmus KP má i několik omezení. Při použití vysoce specifických zobrazovacích metod s nejnovějšími radiotracery, může dojít k tomu, že tato radiofarmaka nejsou široce dostupná. Algoritmus byl nicméně navržen právě s cílem začlenit tyto nejmodernější diagnostické metody a jejich zavedení do klinické praxe za účelem dosažení jasné indikace.

Vzhledem k nízké dostupnosti hybridních skenerů PET / MR, lze toho vyšetření nahradit PET / CT. V takovém případě však ztrácíme možnost použití snímků MR pro cílenou biopsii prostaty a jsme nuceni provést další vyšetření v podobě mpMR prostaty, což oddaluje další rozhodnutí a zahájení léčby. Dále hybridní zobrazovací metoda PET / MR má výhodu snížené dávky záření ve srovnání s PET / CT.

Přestože se PSMA-PET jeví jako výborná zobrazovací metoda, jeho dostupnost je omezená a je spojena se značnými náklady. Kromě toho, že pacienti již obvykle podstoupí mpMR prostaty, existuje zde možnost jednorázové stagingové modality ve formě celotělové magnetické rezonance ( whole-body, Wb-MR). Dle doporučených postupů Evropské urologické asociace má Wb-MR větší senzitivitu než konvenční zobrazovací metody, ale i než cholin PET / CT při detekci kostních metastáz. Avšak cholin PET / CT měl vyšší specificitu pro diagnostické hodnocení⁶. Wb-MR s DWI je efektivní metoda v celkovém stagingu KP, jelikož dokáže detekovat metastázy v nezvětšených lymfatických uzlinách a časné intramedulární kostní metastázy před objevením kortikální destrukce nebo reaktivních procesů¹¹⁷. Studie LOCATE navržená pro srovnání detekce KP pomocí konvenčních zobrazovacích metod s Wb-MR jistě přinese slibné výsledky¹¹⁸. Vzhledem k tomu, že Wb-MR není standarní zobrazovací metodou v naší nemocnici, nebyla tato alternativa vzata v potaz při tvorbě diagnostického algoritmu.

V současné době je mpMR prostaty standardní metoda v zobrazování KP a hraje důležitou roli v detekci suspektních lézí, k využití pro cílenou biopsii prostaty, lokálnímu stagingu a zhodnocení rizikovosti KP. Mnoho studií srovnávalo zobrazovací protokol biparametrické MR (bpMR) skládající se z T2WI a DWI se standardním multiparametrickým zobrazovacím protokolem pro detekci KP a nebyl nalezen signifikantní rozdíl v detekci KP^119–121. Naše nemocnice se drží standardu v provedení mpMR prostaty. Což je založeno na získaných znalostech ze zkušeností, že DCE může v některých případech pomoci detekovat KP v periferní i tranzitorní zóně. DCE se též někdy označuje jako záložní sekvence, zvláště tehdy, když je DWI se zhoršenou kvalitou díky artefaktům⁵⁴. Ve verzi 2.1 PIRADS klasifikace je DCE

59

použito k rozlišení skóre 3 a 4 v periferní zóně. Pokud máme skóre 3 na DWI a je přítomno časné sycení kontrastní látkou, nález je upgradován na skóre 4, což může pomoci dosáhnout přesnější klasifikaci agresivity a následně individualizované léčby KP⁵³.

Pevně veříme, že námi navržený algoritmus povede ke zlepšení přežití pacientů s KP. Díky opětovným úpravám o nejaktuálnější poznatky se snažíme nabídnout pacientům co nejlepší diagnostiku se důrazem na individualizovaný přístup.

60

9 Závěr

Námi navržený diagnostický algoritmus KP má sloužit jako nástroj k počáteční stratifikaci pacienta a dle zařazení do podskupin k provedení zobrazovacích vyšetření a následně specializované biopsii prostaty k nejrychlejší a nejpřesnější detekci KP. Takto navržený postup vede ke správnému rozhodnutí o terapeutické modalitě. Byl použit široký soubor pacientů pro jednotlivé kroky v algoritmu k ověření vyšetřovacích postupů. V našich souborech PHI prokázalo dobrou detekci KP, ale též dokáže filtrovat pacienty se signifikantním KP, je silným prediktorem agresivního typu KP a ve spojení s PSA tvoří první krok k zařazení nebo naopak vyřazení pacienta v dalším diagnostickém postupu. PHI byl též cíleně vybrán jako doplňující marker také vzhledem k jeho všeobecné dostupnosti a financování z veřejného zdravotního pojištění.

V dalším kroku provedením 3T mpMR prostaty dokážeme dále rozčlenit pacienty a indikovat je k pouhému sledování či biopsii prostaty. Tu provádíme na základě mpMR, je-li nalezna léze, tak cílně, u primobiopsí vždy dolněná o systemtickou, kvůli komplexnímu histologického zhodnocení. Dle výsledků je zřejmé, že mpMR prostaty hodnocená pomocí PIRADS kategorie je schopna určit rozsah onemocnění, lokalizovat ložisko suspektní z KP, ale též hraje důležitou roli v plánování operačního postupu díky perfektnímu anatomickému zobrazení pánevních orgánů. Dokáže zhodnotit objem prostaty se zobrazením event. středního laloku prostaty s prominencí endovesikálně, posoudí sílu stěny močového měchýře, určí vzdálenost močového měchýře od semenných váčku, vztah ureterálních ústí k prostatě, objem pediklů prostaty a nevově cévních svazků, vztah prostaty k rektu apod. Nápomocná je též kategorizace nálezů pomocí PIRADS, kde kategorie 5 je velice suspektní pro nález KP všeobecně, ale hlavně pro detekci signifikantního KP.

Zařazení vyššího stupně zobrazování pomocí ⁶⁸Ga-PSMA PET / MR nám poskytne informace o celkovém rozsahu onemocnění a také pomůže při rozhodování o terapii.

To je zejména důležité u pacientů s high-risk KP, kde nález původně indikovaný k operačnímu řešení může být lokálně pokročilý a nebo již generalizovaný a v takovém případě by pacient nebyl adekvátně léčen dle jeho stadia onemocnění. Výsledky také nasvědčují, že toto vyšetření provedené v první stratifikaci pacienta na základě významně elevovaných hladin PSA a PHI, může být použito jak k provedení biopsie prostaty, tak současně ke zhodnocení operability nálezu a tím samozřejmě k definitivnímu rozhodnutí o léčbě. A tak se poměrně finančně náročné vyšetření se stává tzn. „one-stop shop“ diagnostickou modalitou, která je ve výsledku méně náročná jak pro pacienta, tak časově a v neposlední řadě i finančně ve srovnání s konvenčními zobrazovacími metodami (CT plic, břicha a pánve, scintigrafie kostí).

Zavedením cílené biopsie prostaty do praxe, došlo ke snížení počtu odebraných vzorků a zejména k vysoké detekci KP a tak se snížil i počet pacientů podstupujících re-biopsie prostaty. Proto je důležité takto vedenou cílenou biopsii prostaty zařadit v dalším kroku diagnostického postupu již u pacientů podstupující první biopsii prostaty. V medicíně 21. století není již místo k provádění biopsií prostaty pouze systematicky, „naslepo”, aniž bychom věděli, kde a jestli vůbec je přítomno ložisko KP. Diagnostický algoritmus má sloužit ke komplexnímu zhodnocení problematiky

61

KP, za použití pokročilých diagnostických metod nám umožňuje vyspělou úroveň péče zaměřenou na individualizaci diagnostiky i terapie pacientů.

62

10 Seznam použité literatury

(1) Gandaglia, G.; Ploussard, G.; Valerio, M.; Mattei, A.; Fiori, C.; Fossati, N.; Stabile, A.; Beauval, J.-B.; Malavaud, B.; Roumiguié, M.; Robesti, D.; Dell’Oglio, P.; Moschini, M.; Zamboni, S.;

Rakauskas, A.; De Cobelli, F.; Porpiglia, F.; Montorsi, F.; Briganti, A. A Novel Nomogram to Identify Candidates for Extended Pelvic Lymph Node Dissection Among Patients with Clinically Localized Prostate Cancer Diagnosed with Magnetic Resonance Imaging-Targeted and Systematic Biopsies. European Urology 2019, 75 (3), 506–514.

https://doi.org/10.1016/j.eururo.2018.10.012.

(2) 1. GLOBOCAN Database, Https://Gco.Iarc.Fr/Today/Data/Factsheets/Cancers/27-Prostate-Fact-Sheet.Pdf., Accessed on January 30th, 2020.

(3) Kucera, R.; Pecen, L.; Topolcan, O.; Dahal, A. R.; Costigliola, V.; Giordano, F. A.;

Golubnitschaja, O. Prostate Cancer Management: Long-Term Beliefs, Epidemic

Developments in the Early Twenty-First Century and 3PM Dimensional Solutions. EPMA Journal 2020, 11 (3), 399–418. https://doi.org/10.1007/s13167-020-00214-1.

(4) SVOD Report https://svod.cz/report.php?diag=C61 (accessed 2021 -04 -11).

(5) Catalona, W. J. Prostate Cancer Screening. Med Clin North Am 2018, 102 (2), 199–214.

https://doi.org/10.1016/j.mcna.2017.11.001.

(6) Mottet, N.; van den Bergh, R. C. N.; Briers, E.; Van den Broeck, T.; Cumberbatch, M. G.; De Santis, M.; Fanti, S.; Fossati, N.; Gandaglia, G.; Gillessen, S.; Grivas, N.; Grummet, J.; Henry, A.

M.; van der Kwast, T. H.; Lam, T. B.; Lardas, M.; Liew, M.; Mason, M. D.; Moris, L.; Oprea-Lager, D. E.; van der Poel, H. G.; Rouvière, O.; Schoots, I. G.; Tilki, D.; Wiegel, T.; Willemse, P.-P. M.; Cornford, P.-P. EAU-EANM-ESTRO-ESUR-SIOG Guidelines on Prostate Cancer—2020 Update. Part 1: Screening, Diagnosis, and Local Treatment with Curative Intent. European Urology 2021, 79 (2), 243–262. https://doi.org/10.1016/j.eururo.2020.09.042.

(7) Humphrey, P. A. Histological Variants of Prostatic Carcinoma and Their Significance.

Histopathology 2012, 60 (1), 59–74. https://doi.org/10.1111/j.1365-2559.2011.04039.x.

(8) Balk, S. P.; Ko, Y.-J.; Bubley, G. J. Biology of Prostate-Specific Antigen. JCO 2003, 21 (2), 383–

391. https://doi.org/10.1200/JCO.2003.02.083.

(9) Stamey, T. A.; Yang, N.; Hay, A. R.; McNeal, J. E.; Freiha, F. S.; Redwine, E. Prostate-Specific Antigen as a Serum Marker for Adenocarcinoma of the Prostate. N Engl J Med 1987, 317 (15), 909–916. https://doi.org/10.1056/NEJM198710083171501.

(10) Catalona, W. J.; Smith, D. S.; Ratliff, T. L.; Basler, J. W. Detection of Organ-Confined Prostate Cancer Is Increased Through Prostate-Specific Antigen—Based Screening. JAMA 1993, 270 (8), 948–954. https://doi.org/10.1001/jama.1993.03510080052031.

(11) Catalona William J.; Richie Jerome P.; Ahmann Frederick R.; Hudson M’Liss A.; Scardino Peter T.; Flanigan Robert C.; Dekernion Jean B.; Ratliff Timothy L.; Kavoussi Louis R.; Dalkin Bruce L.; Waters W. Bedford; Macfarlane Michael T.; Southwick Paula C. Comparison of Digital Rectal Examination and Serum Prostate Specific Antigen in the Early Detection of Prostate Cancer: Results of a Multicenter Clinical Trial of 6,630 Men. Journal of Urology 1994, 151 (5), 1283–1290. https://doi.org/10.1016/S0022-5347(17)35233-3.

(12) Gann, P.; Hennekens, C.; Stampfer, M. A Prospective Evaluation of Plasma Prostate-Specific Antigen for Detection of Prostatic Cancer. JAMA 1995, 273 (4), 289–294.

https://doi.org/10.1001/jama.1995.03520280035036.

(13) Šafařík L, Novák K, Stolz J, Novák J, Dvořáček J. Detekce Karcinomu Prostaty Transrektální Biopsií: Porovnání Senzitivity Při Odběru 8 a 10 Vzorků a Při Opakované Biopsii pro Předchozí Negativní Výsledek. Czech urology 2000, 4 (3), 5–44.

(14) Partin, A. W.; Catalona, W. J.; Southwick, P. C.; Subong, E. N. P.; Gasior, G. H.; Chan, D. W.

Analysis of Percent Free Prostate-Specific Antigen (PSA) for Prostate Cancer Detection:

Influence of Total Psa, Prostate Volume, and Age. Urology 1996, 48 (6, Supplement 1), 55–

61. https://doi.org/10.1016/S0090-4295(96)00611-5.

63

(15) Catalona, W. J.; Richie, J. P.; deKernion, J. B.; Ahmann, F. R.; Ratliff, T. L.; Dalkin, B. L.;

Kavoussi, L. R.; MacFarlane, M. T.; Southwick, P. C. Comparison of Prostate Specific Antigen Concentration Versus Prostate Specific Antigen Density in the Early Detection of Prostate Cancer: Receiver Operating Characteristic Curves. The Journal of Urology 1994, 152 (6, Part 1), 2031–2036. https://doi.org/10.1016/S0022-5347(17)32299-1.

(16) Hansen, N. L.; Barrett, T.; Koo, B.; Doble, A.; Gnanapragasam, V.; Warren, A.; Kastner, C.;

Bratt, O. The Influence of Prostate-Specific Antigen Density on Positive and Negative Predictive Values of Multiparametric Magnetic Resonance Imaging to Detect Gleason Score 7–10 Prostate Cancer in a Repeat Biopsy Setting. BJU International 2017, 119 (5), 724–730.

https://doi.org/10.1111/bju.13619.

(17) Kalish, J.; Cooner, W. H.; Graham, S. D. Serum PSA Adjusted for Volume of Transition Zone (PSAT) Is More Accurate than PSA Adjusted for Total Gland Volume (PSAD) in Detecting Adenocarcinoma of the Prostate. Urology 1994, 43 (5), 601–606.

https://doi.org/10.1016/0090-4295(94)90170-8.

(18) Hradil, D.; Student, V.; Kral, M. Diagnostika a Staging Karcinomu Prostaty. Oncology 2014, 8 (1), 15–18.

(19) Novak, V.; Vesely, S. PSA a Jeho Izoformy Jako Moderni Markery Karcinomu Prostaty. Czech urology 2019, 23 (3), 194–202.

(20) Belej, K.; Kaplan, O.; Kohler, O.; Kocarek, J.; Drlik, P. Hodnoceni Zmen Prostatickeho Specifickeho Antigenu v Case. Urology for Practice 2011, 12 (4), 208–212.

(21) Carter, H. B.; Pearson, J. D.; Metter, E. J.; Brant, L. J.; Chan, D. W.; Andres, R.; Fozard, J. L.;

Walsh, P. C. Longitudinal Evaluation of Prostate-Specific Antigen Levels in Men With and Without Prostate Disease. JAMA 1992, 267 (16), 2215–2220.

https://doi.org/10.1001/jama.1992.03480160073037.

(22) Oesterling, J. E.; Jacobsen, S. J.; Chute, C. G.; Guess, H. A.; Girman, C. J.; Panser, L. A.; Lieber, M. M. Serum Prostate-Specific Antigen in a Community-Based Population of Healthy Men:

Establishment of Age-Specific Reference Ranges. JAMA 1993, 270 (7), 860–864.

https://doi.org/10.1001/jama.1993.03510070082041.

(23) Mikolajczyk, S. D.; Catalona, W. J.; Evans, C. L.; Linton, H. J.; Millar, L. S.; Marker, K. M.; Katir, D.; Amirkhan, A.; Rittenhouse, H. G. Proenzyme Forms of Prostate-Specific Antigen in Serum Improve the Detection of Prostate Cancer. Clinical Chemistry 2004, 50 (6), 1017–1025.

https://doi.org/10.1373/clinchem.2003.026823.

(24) Mikolajczyk, S. D.; Rittenhouse, H. G. Pro PSA: A More Cancer Specific Form of Prostate Specific Antigen for the Early Detection of Prostate Cancer. The Keio Journal of Medicine 2003, 52 (2), 86–91. https://doi.org/10.2302/kjm.52.86.

(25) Catalona, W. J.; Partin, A. W.; Sanda, M. G.; Wei, J. T.; Klee, G. G.; Bangma, C. H.; Slawin, K.

M.; Marks, L. S.; Loeb, S.; Broyles, D. L.; Shin, S. S.; Cruz, A. B.; Chan, D. W.; Sokoll, L. J.;

Roberts, W. L.; van Schaik, R. H. N.; Mizrahi, I. A. A Multicenter Study of [-2]pro-Prostate Specific Antigen Combined with Prostate Specific Antigen and Free Prostate Specific Antigen for Prostate Cancer Detection in the 2.0 to 10.0 Ng/Ml Prostate Specific Antigen Range. J Urol 2011, 185 (5), 1650–1655. https://doi.org/10.1016/j.juro.2010.12.032.

(26) Loeb, S.; Catalona, W. The Prostate Health Index: A New Test for the Detection of Prostate Cancer. Therapeutic advances in urology 2014, 6, 74–77.

https://doi.org/10.1177/1756287213513488.

(27) Fossati, N.; Buffi, N. M.; Haese, A.; Stephan, C.; Larcher, A.; McNicholas, T.; de la Taille, A.;

Freschi, M.; Lughezzani, G.; Abrate, A.; Bini, V.; Palou Redorta, J.; Graefen, M.; Guazzoni, G.;

Lazzeri, M. Preoperative Prostate-Specific Antigen Isoform P2PSA and Its Derivatives,

%p2PSA and Prostate Health Index, Predict Pathologic Outcomes in Patients Undergoing Radical Prostatectomy for Prostate Cancer: Results from a Multicentric European Prospective Study. European Urology 2015, 68 (1), 132–138.

https://doi.org/10.1016/j.eururo.2014.07.034.

64

(28) Guazzoni, G.; Nava, L.; Lazzeri, M.; Scattoni, V.; Lughezzani, G.; Maccagnano, C.; Dorigatti, F.;

Ceriotti, F.; Pontillo, M.; Bini, V.; Freschi, M.; Montorsi, F.; Rigatti, P. Prostate-Specific Antigen (PSA) Isoform P2PSA Significantly Improves the Prediction of Prostate Cancer at Initial Extended Prostate Biopsies in Patients with Total PSA Between 2.0 and 10 Ng/Ml:

Results of a Prospective Study in a Clinical Setting. European Urology 2011, 60 (2), 214–222.

https://doi.org/10.1016/j.eururo.2011.03.052.

(29) Lazzeri, M.; Haese, A.; Abrate, A.; de la Taille, A.; Redorta, J. P.; McNicholas, T.; Lughezzani, G.; Lista, G.; Larcher, A.; Bini, V.; Cestari, A.; Buffi, N.; Graefen, M.; Bosset, O.; Corvoisier, P.

L.; Breda, A.; de la Torre, P.; Fowler, L.; Roux, J.; Guazzoni, G. Clinical Performance of Serum Prostate-Specific Antigen Isoform [-2]ProPSA (P2PSA) and Its Derivatives, %p2PSA and the Prostate Health Index (PHI), in Men with a Family History of Prostate Cancer: Results from a Multicentre European Study, the PROMEtheuS Project. BJU International 2013, 112 (3), 313–

321. https://doi.org/10.1111/bju.12217.

(30) Semjonow, A.; Köpke, T.; Eltze, E.; Pepping-Schefers, B.; Bürgel, H.; Darte, C. Pre-Analytical in-Vitro Stability of [-2]ProPSA in Blood and Serum. Clinical Biochemistry 2010, 43 (10), 926–

928. https://doi.org/10.1016/j.clinbiochem.2010.04.062.

(31) Fuchsova, R.; Topolcan, O.; Windrichova, J.; Hora, M.; Dolejsova, O.; Pecen, L.; Kasik, P.;

Novak, J.; Casova, M.; Smejkal, J. PHI in the Early Detection of Prostate Cancer. 3.

(32) Vickers, A. J.; Cronin, A. M.; Aus, G.; Pihl, C.-G.; Becker, C.; Pettersson, K.; Scardino, P. T.;

Hugosson, J.; Lilja, H. A Panel of Kallikrein Markers Can Reduce Unnecessary Biopsy for Prostate Cancer: Data from the European Randomized Study of Prostate Cancer Screening in Göteborg, Sweden. BMC Medicine 2008, 6 (1), 19. https://doi.org/10.1186/1741-7015-6-19.

(33) Russo, G. I.; Regis, F.; Castelli, T.; Favilla, V.; Privitera, S.; Giardina, R.; Cimino, S.; Morgia, G. A Systematic Review and Meta-Analysis of the Diagnostic Accuracy of Prostate Health Index and 4-Kallikrein Panel Score in Predicting Overall and High-Grade Prostate Cancer. Clinical Genitourinary Cancer 2017, 15 (4), 429-439.e1. https://doi.org/10.1016/j.clgc.2016.12.022.

(34) Deras Ina L.; Aubin Sheila M.J.; Blase Amy; Day John R.; Koo Seongjoon; Partin Alan W.; Ellis William J.; Marks Leonard S.; Fradet Yves; Rittenhouse Harry; Groskopf Jack. PCA3: A

Molecular Urine Assay for Predicting Prostate Biopsy Outcome. Journal of Urology 2008, 179 (4), 1587–1592. https://doi.org/10.1016/j.juro.2007.11.038.

(35) Nicholson, A.; Mahon, J.; Boland, A.; Beale, S.; Dwan, K.; Fleeman, N.; Hockenhull, J.; Dundar, Y. The Clinical Effectiveness and Cost-Effectiveness of the PROGENSA® Prostate Cancer Antigen 3 Assay and the Prostate Health Index in the Diagnosis of Prostate Cancer: A Systematic Review and Economic Evaluation. Health Technol Assess 2015, 19 (87).

https://doi.org/10.3310/hta19870.

(36) Seisen, T.; Rouprêt, M.; Brault, D.; Léon, P.; Cancel-Tassin, G.; Compérat, E.; Renard-Penna, R.; Mozer, P.; Guechot, J.; Cussenot, O. Accuracy of the Prostate Health Index versus the Urinary Prostate Cancer Antigen 3 Score to Predict Overall and Significant Prostate Cancer at Initial Biopsy. The Prostate 2015, 75 (1), 103–111. https://doi.org/10.1002/pros.22898.

(37) Van Neste, L.; Hendriks, R. J.; Dijkstra, S.; Trooskens, G.; Cornel, E. B.; Jannink, S. A.; de Jong, H.; Hessels, D.; Smit, F. P.; Melchers, W. J. G.; Leyten, G. H. J. M.; de Reijke, T. M.; Vergunst, H.; Kil, P.; Knipscheer, B. C.; Hulsbergen-van de Kaa, C. A.; Mulders, P. F. A.; van Oort, I. M.;

Van Criekinge, W.; Schalken, J. A. Detection of High-Grade Prostate Cancer Using a Urinary Molecular Biomarker–Based Risk Score. European Urology 2016, 70 (5), 740–748.

https://doi.org/10.1016/j.eururo.2016.04.012.

(38) McKiernan, J.; Donovan, M. J.; O’Neill, V.; Bentink, S.; Noerholm, M.; Belzer, S.; Skog, J.;

Kattan, M. W.; Partin, A.; Andriole, G.; Brown, G.; Wei, J. T.; Thompson, I. M., Jr; Carroll, P. A Novel Urine Exosome Gene Expression Assay to Predict High-Grade Prostate Cancer at Initial Biopsy. JAMA Oncology 2016, 2 (7), 882–889. https://doi.org/10.1001/jamaoncol.2016.0097.

(39) Tomlins, S. A.; Day, J. R.; Lonigro, R. J.; Hovelson, D. H.; Siddiqui, J.; Kunju, L. P.; Dunn, R. L.;

Meyer, S.; Hodge, P.; Groskopf, J.; Wei, J. T.; Chinnaiyan, A. M. Urine TMPRSS2:ERG Plus

In document Univerzita Karlova v Praze, Lékařská Fakulta v Plzni Urologická klinika (Stránka 58-86)