„Podle odborníků je dítě s AS buď silně náchylné ke vzteku, nebo je naopak nadmíru klidné a poslušné“ (Preiβmann, 2010, s. 43). Děti s Aspergerovým syndromem se často vztekají v situacích, kdy jsou zmateny, přetíženy nebo se cítí ohroženě, například v neznámém prostředí nebo v blízkosti lidí, na které mají negativní vzpomínky. Dále se vztekem projevují, když jsou v situaci, ve které si nejsou jisti svým chováním, také když chtějí něco, co má někdo jiný. Mohou se vztekat i v situacích, kdy se jim daný úkol nebo činnost nepovede, když při hře prohrají nebo když jsou nuceni změnit aktivitu, do které jsou v dané chvíli ponořeni. Často jsou děti s Aspergerovým syndromem zlostné a agresivní vůči svým rodičům. Důvodem může být nepřiměřený dohled, kontrola nebo nadměrné ochraňování (Pešek, 2017, s. 36–37).
8.1 Z
VLÁDÁNÍ VZTEKU A ZLOSTI U DĚTÍ SA
SPERGEROVÝM SYNDROMEMCílem zvládnutí vzteku a zlosti u dětí s Aspergerovým syndromem je identifikování a zmírňování stresorů. Je dobré naučit tyto stresory snižovat a předcházet jim. Situace, při kterých může dojít ke spuštění stresorů, jsou například náhlé změny v původně plánovaném programu, tlak ze strany rodičů nebo učitelů nebo zvýšený a naštvaný tón hlasu. Vždy je dobré předejít u dítěte s Aspergerovým syndromem tomu, aby se nudilo, ale zároveň ho nepřetěžovat. Efektivnější je dělat mezi činnostmi krátké pauzy, a poté se k úkolu opět vrátit. Když si dítě žádá něco, co má jiné dítě, zkusme ho naučit slušně o danou věc požádat, aniž by se vztekalo. Prostřednictvím symbolů nebo obrázků je dobré seznámit ho s denním programem a připravit na možné změny. Pro přechod mezi aktivitami a činnostmi můžeme využít jasné signály, např.: „Až za chvíli uslyšíš zvonit budík, bude čas přestat si hrát s kostkami a jít obědvat“ (Pešek, 2017, s. 36–38).
Rodiče a učitelé dětí s Aspergerovým syndromem by měli rozpoznávat varovné signály předcházející výbuchům zlosti nebo vzteku. „Jde například o určitý ‚blýskavý‘ výraz v očích, koulení očima, podrážděný nebo kňouravý tón hlasu, různé zvuky, například vrčení, napětí v těle projevující se v zatínání pěstí nebo zubů, zrychlené a povrchové dýchání, špulení rtů, mluvení sprostými slovy aj“ (Pešek, 2017, s. 38–39). Nejen rodiče a učitelé, ale i „... dítě s AS se musí naučit rozpoznat vztek u sebe i u jiných a naučit se ho ovládnout, jinak by vztekem či agresivitou řešilo problémy“ (Boyd, 2011, s. 43).
VZTEK A ZLOST U DĚTÍ S ASPERGEROVÝM SYNDROMEM
24 Existuje také několik strategií a rad, jak na narůstající vztek u dětí reagovat, proto si zde několik z nich uvedeme. První strategií je dát dítěti nebo sobě pauzu. Během této pauzy může provádět řadu uklidňujících činností, ale záleží na tom, jak moc se zlobí. Dítěti, které se lehce zlobí nebo vzteká, může pomoci jemu příjemná nebo klidná činnost. Dítě, které už se znatelně vzteká a začíná zuřit, může odejít z místnosti a uklidnit se. K činnosti se opět vrátí, až se uklidní, což může trvat různě dlouhou dobu. Pauzu může vyhlásit rodič, učitel nebo asistent. Další strategií je odvedení pozornosti dítěte. Rodiče nebo učitelé mohou při narůstajícím vzteku nebo zlosti odvést jeho pozornost k jinému tématu nebo aktivitě.
Důležité však je, aby toto téma nebo aktivita byla pro dítě zajímavá. Další účinnou strategií, kterou můžeme použít pro snížení vzteku a zlosti dítěte, je mluvení o pocitech. Můžeme mluvit nejen o zlosti a vzteku, ale i pocitech, které jsou se vztekem často spojeny, jako je strach, bezmoc nebo stud. Efektivní je se dítěte ptát, jak se aktuálně cítí, co se v něm právě odehrává, jak silnou cítí zlost od jedničky do pětky, atd. Poslední techniku, kterou si zde uvedeme je cvičení svalové relaxace. „Tato metoda ovšem vyžaduje přiměřenou soustředěnost a trpělivost, což je pro mnohé děti s AS značně obtížné“ (Pešek, 2017, s. 40).
Pomocí této relaxace se napínají a uvolňují svalové partie těla. Důležité je tuto relaxaci cvičit pravidelně a opakovat ji nejlépe dvakrát za den. Rodič nebo učitel by měl provádět cviky s dítětem, nejlépe v místnosti, která na dítě působí klidně a je bez výrazných podnětů (Pešek, 2017, s. 39–40).
Za zmínku stojí určitě také stimming, což je určitý způsob chování, kterým se děti s Aspergerovým syndromem uklidňují, pokud jsou například rozrušené, přetížené, pociťují bolest nebo pokud pociťují úzkost. Stimming je anglická zkratka pro sebestimulační chování. Děti stimují hlavně z toho důvodu, aby se zbavily nepříjemných pocitů a špatné energie. „K běžným stimům patří kývání, houpání, točení nebo víření (kolem své osy nebo různými předměty), pobrukování, třepání rukama, poklepávání, tleskání, luskání prstů a tak dále“ (Simone, 2018, s. 49). K dalším stimům patří například skákání na míči, hraní si s hračkami, hlazení různých druhů látek, kousání nehtů, vyťukávání rytmu, mluvení si pro sebe, dívání se na mraky nebo houpání se na patách a mnoho dalších. V případě, kdy se dítě zdrží stimování, když v danou chvíli prožívá úzkost nebo napětí, a nemůže tak uvolnit nahromaděné napětí, hrozí mu meltdown (autistická krize), migréna nebo tik. Některé tiky mohou být zcela mimovolné, například cukání oka nebo pusy, ale některé tiky jsou mimovolné pouze částečně. Stimming nemusíme u dětí pozorovat pouze v situacích, kdy se
VZTEK A ZLOST U DĚTÍ S ASPERGEROVÝM SYNDROMEM
25 potřebují zbavit nepříjemných pocitů. Mnoho lidí s Aspergerovým syndromem stimuje v situacích, kdy jsou nadšeni nebo v situacích, kdy u nich dojde k výbuchu pozitivních emocí.
Pokud vaše dítě stimuje z úzkosti a napětí, vždy je dobré zjistit, co je trápí, a posléze se snažit to napravit nebo odstranit. Je možné, že pociťuje smyslové přetížení. Pokud dítě stimuje ve společnosti lidí, třeba je v blízkosti někdo, z koho nemá příjemný pocit. Pokud z radosti, pomozte mu stimování převést do užitečné činnosti nebo aktivity. Jestliže vaše dítě rádo a často skáče, zkuste mu koupit trampolínu; pokud často stimuje poklepáváním lze to převést na bubnování a jiné další činnosti (Simone, 2018, s. 49–55).
TERAPIE U DĚTÍ S ASPERGEROVÝM SYNDROMEM
26