ANO NE
Absolvování vzdělávání 7 96
Zájem o vzdělávání 63 40
Ovládání cizího jazyka 73 30
V posledních dvou letech se většina respondentů nezúčastnila vzdělávání v oblasti inter-kulturní komunikace. Nepříliš uspokojivé je ale procento respondentů – 38,8 %, kteří o nabídku dalšího vzdělávání v interkulturní komunikaci zájem nemají. Vysvětlením by byla skutečnost, že 55,3 % respondentů výzkumného souboru disponuje vysokoškolským titu-lem a v rámci studia absolvovali multikulturní vzdělávání, jak také někteří uvádí v dotaz-níku, a považují je za postačující.
Naproti tomu 70,9 % respondentů ovládá alespoň hovorově některý cizí jazyk. Jazyko-vá vybavenost je u pracovníků ve veřejné správě, kteří přicházejí do kontaktu s příslušníky jiných etnik a kultur, jedním z důležitých kritérií ve výběrovém řízení na tyto pozice. Berry (1992, cit. podle Kolman, 2005, s. 140) však uvádí, že není zatím dosti jasně řečeno, nako-lik se problémy jazykové a problémy spjaté s nonverbální komunikací podílejí na nesná-zích při interkulturní komunikaci.
4.4 Metody sběru dat
V rámci kvantitativního designu výzkumu byly využity dvě metody sběru dat, které se jevily jako nejvhodnější pro získání objektivních informací pro empirický výzkum. Kom-binovali jsme dva nástroje – standardizovaný, vědecky prověřený Inventář CCAI (Cross-cultural Adaptability Inventory) a vlastní zkonstruovaný dotazník. V obou byla použita
metoda škálování, v dotazníku i položky uzavřené a polouzavřené. U škálových položek je prezentováno určité tvrzení a po respondentovi se požaduje vyjádření stupně jeho souhlasu resp. nesouhlasu na hodnotící škále. (Chráska, 2007, s. 167)
4.4.1 Inventář interkulturální adaptability CCAI
Nástroj CCAI byl vytvořen autorkami Colleen Kelleyovou, PhD a Judith Meyersovou (1995, s. 2), PsyD ve Spojených státech amerických, ve společnosti NCS Pearson v Minneapolis, se záměrem odpovědět na některé důležité otázky, týkající se života jedince v multikulturní společnosti. Český překlad, který byl poskytnut Národnímu ústavu pro vzdělávání v Praze pro projekt Rozvoj lidských zdrojů, financovaný z prostředků Evrop-ského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR, je k dispozici v knihovně tohoto ústavu.
Pro použití k našemu výzkumu jsme si Inventář CCAI z knihovny zapůjčili. Tento nástroj se svým charakterem jeví jako vhodný způsob ke zkoumání kompetencí k interkulturní komunikaci. CCAI se nezaměřuje na jednu specifickou kulturu – byl vytvořen tak, aby byl použitelný pro obecnou kulturu. Přístup založený na obecné kultuře je zaměřen na univer-zální aspekty kulturního přizpůsobování se. Jednotlivec, který je univerzálně adaptabilní, se dokáže přizpůsobit zvláštnostem jakékoli kultury.
Inventář obsahuje 50 položek – tvrzení, jejichž pravdivost vyznačuje respondent v šesti kategoriích na škále (viz Příloha II). V manuálu pro vyhodnocení výsledků jsou uvedeny standardizované střední hodnoty, medián jednotlivých dimenzí (viz. níže uvedená tabulka) pro porovnání s dosaženými hodnotami respondenta. Střední hodnota je vyznačena také na profilu CCAI. (Kelleyová, Meyersová, 1995, s. 4)
Tabulka 5. Medián, střední hodnota na profilu CCAI (Kelleyová, Meyersová, 1995, s. 78)
CCAI pomáhá při zhodnocení čtyř charakteristik, které souvisejí s interkulturní adaptabi-litou. Patří mezi ně: emocionální odolnost, flexibilita/otevřenost jiným kulturám, citlivost vnímání, osobní autonomie:
emocionální odolnost
Situace, kdy dochází k setkávání s lidmi jiných etnik a kultur může vyvolávat pocit úzkosti, nepohodlí, strachu „z neznámého“, pocity nedůvěry. Proto je důležité umět si udržet pozitivní postoj, tolerovat silné emoce, vyrovnat s nejednoznačností a stre-sem a přitom si udržet sebeúctu a sebevědomí. Zahrnuje to také důvěru ve vlastní schopnosti, pozitivně reagovat na nové zkušenosti.
flexibilita a otevřenost
Schopnost adaptovat se na jiné způsoby myšlení a jednání, být otevřený vůči lidem, kteří se od nás liší i vůči jejich odlišnému myšlení. Projevovat toleranci, flexibilitu a snahu dobře vycházet se všemi typy lidí.
pronikavost vnímání
Pronikavost vnímání se spojena se všímavostí ve vztazích s lidmi a vůči odlišnému, citlivost vůči verbálním i neverbálním projevům při komunikaci. Zahrnuje také vní-mání kontextu komunikace, citlivost vůči tomu, jak působíme na jiné lidi a schopnost přesně komunikovat. Tuto dovednost můžeme pojmenovat jako interkulturní senzi-tivitu, schopnost porozumět emocím lidí, ale také schopnost objektivně interpretovat informace, tedy efektivně komunikovat.
osobní autonomie
Hlavní charakteristikou této dimenze je silné vědomí vlastní identity, znát sebe sama.
Schopnost uchovat si své vlastní hodnoty a přesvědčení, nést zodpovědnost za své jednání a přitom respektovat rozhodnutí druhých.
Inventář CCAI je také sebehodnotící nástroj, určený k osobnímu rozvoji v oblasti interkul-turní přizpůsobivosti, proto jsme v úvodu dotazníku nabídli respondentům možnost indivi-duálního sdělení výsledku. V případě zájmu respondenta o zpětnou vazbu, uvede v pravém horním rohu dotazníku číselný kód, který zašle na emailovou adresu uvedenou pod zprá-vou. Obratem obdrží výsledky svého testu. Na základě výsledků výzkumu se může roz-hodnout pro další vzdělávání nebo získávání dovedností, které potřebuje k rozšíření inter-kulturních kompetencí.
(Kelleyová, Meyersová, 1995, s. 10-11)
4.4.2 Dotazník
Dotazník pro náš výzkum byl vytvořen především pro získání demografických údajů o respondentovi, ale obsahuje i doplňující otázky, jejichž odpovědi nám poskytnou informa-ce pro kvalifikované zodpovězení výzkumných otázek (viz Příloha I). Použili jsme zde také metodu škálování, a to u tvrzení týkajících se interakce s klienty jiných etnik a kultur, multikulturních vědomostí respondentů, ale také u tvrzení souvisejících s překážkami, kte-ré mohou bránit efektivní interkulturní komunikaci. Respondenti byli v dotazníku upozor-něni, aby si přečetli pečlivě jednotlivá tvrzení a zvolili tu odpověď na čtyřbodové škále, která je jim v současné době vlastní.
Při konstrukci dotazníku jsme věnovali značnou pozornost výběru otázek týkajících se multikulturní osobnostní i vědomostní charakteristiky respondenta, aby nebyly shodné s položkami v inventáři CCAI. Několik podobných otázek bylo ponecháno záměrně za úče-lem vytvoření kontrolních otázek. Kontrolní položky mají za úkol prověřit věrohodnost zjišťovaných údajů. (Chráska, 2007, s. 165)
Obsah dotazníku:
úvod – představení, zdůvodnění výzkumu, kontakt pro sdělení výsledků výzkumu
otázky týkající se demografických údajů respondenta – věk, pohlaví, délka praxe (1 – 3) a jeho vzdělání (4 – 7)
otázky vztahující se k bariérám v interkulturní komunikaci (8 – 12)
poděkování za vyplnění dotazníku
V dotazníku byly použity uzavřené položky – dichotomické a polytomické a také položky polouzavřené.
Stránky inventáře i dotazníku byly označeny stejným pořadovým číslem pro přehled-nost a možpřehled-nost komplexního individuálního zhodnocení v případě zájmu respondenta o zpětnou vazbu.
Při studiu již realizovaných výzkumů jsme se seznámili i s rizikovým faktorem kvanti-tativního výzkumu metodou dotazníkového šetření, a tím je nižší návratnost dotazníků než 100% a taky skutečnost, že anonymita může svádět k neodpovědnému vyplňování dotazní-ků. Tyto faktory však akceptujeme vzhledem k výhodám dotazníkového šetření, a to je možnost oslovení velkého počtu respondentů v krátkém časovém úseku.
Dotazník je hojně využívaný evaluační nástroj, sloužící ke zjišťování informací od po-četné cílové skupiny. (Ferjenčík, 2000, s. 24)
4.5 Průběh výzkumu
Výzkum jsme začali připravovat a následně realizovat v zimním semestru 2012 po do-hodě s ředitelem krajské pobočky Úřadu práce ČR ve Zlíně, panem Mgr. Petrem Janíčkem.
Probíhal přímo na krajské pobočce Úřadu práce ČR ve Zlíně a na jeho kontaktních praco-vištích v Uherském Brodě, Uherském Hradišti a ve Vsetíně, tak jak vzešlo z náhodného výběru.
Prakticky jsme prostý náhodný výběr realizovali napsáním názvů jednotlivých oddělení ÚP i míst jejich působnosti na ústřižky papíru, u kontaktních míst s malým počtem za-městnanců jsme uvedli pouze název kontaktního místa. Každá jednotka měla tedy šanci dostat se do výběru. Z ústřižků jsme mechanickým losováním provedli výběr výzkumného souboru. U každého oddělení byl uveden počet zaměstnanců, a jelikož jsme zamýšleli dis-tribuovat 160 ks dotazníků, v losování se pokračovalo až do dosažení tohoto počtu pracov-níků. Dotazníky byly předány v tištěné podobě vylosovaným kontaktním pobočkám, resp.
jejich vedoucím pracovníkům, kteří nám pomohli distribuovat dotazníkové formuláře lini-ovým pracovníkům ÚP. Byla zajištěna anonymita dotazníkového šetření, aby respondenti měli záruku, že zjištěné skutečnosti nebudou zneužity proti nim.
Skutečná míra návratnosti dotazníků 64,4 %, se nám jeví jako přiměřená, vzhledem k časové zaneprázdněnosti zaměstnanců ÚP. Dotazníkového šetření se aktivně zúčastnilo 103 zaměstnanců úřadu práce.
4.6 Způsob zpracování dat
4.6.1 Zpracování dat z dotazníku
Po shromáždění vyplněných dotazníků byla provedena kontrola z hlediska jejich ko-rektnosti, dále analýza dat, jejich zpracování a vyhodnocení. Kategorizace a třídění získa-ných dat je nezbytným krokem před statistickým zpracováním výsledků výzkumu. (Chrás-ka, 2007, s. 175) Data získaná dotazníkovým šetřením byla pro přehlednost zanesena do tabulek a grafů v programu Excel a stala se podkladem pro sledované výstupy. Položky
dotazníku, týkající se vztahu k interkulturní komunikaci, jsme rozdělili do čtyř tabulek, ve kterých jsou seskupena tvrzení vztahující se k určité oblasti možného výskytu problému a překážek v interkulturní adaptabilitě posuzovatele.
4.6.2 Zpracování vyhodnocených položek Inventáře CCAI
Respondenti vyznačili své odpovědi na šestistupňové škále, a tím nevědomě určili i jejich hodnoty, neboť se průpisem zaznamenaly na spodním listu inventáře, kde jsou uve-deny. Po součtu hodnot v jednotlivých dimenzích CCAI (Emocionální odolnosti, Flexibili-ty a otevřenosti, Pronikavosti vnímání, Osobní autonomie) jsme výsledky shromáždili v tabulce (viz Příloha III). Z ní jsme čerpali údaje pro statistické zpracování, ale také čet-nosti hodnot v níže uvedených intervalech.
Tabulka 6. Ekvivalenty devítibodové škály (Kelleyová, Meyersová, 1995, s. 23)
Výše uvedená tabulka ukazuje ekvivalenty devítibodové škály pro výsledky na čtyřech stupnicích CCAI a pro celkové výsledky. Výsledky devítibodové škály jsou standardní výsledky vyjádřené v celých číslech od 1 do 9. Mají normální rozdělení se střední hodno-tou 5 a směrodatnou odchylkou 2. Výsledky devítibodové škály popisují relativní výkon ve větších blocích. Jejich výhodou je jednoduchost a nemají tendenci přehnaně interpretovat drobné rozdíly, což se někdy stává při použití ekvivalentů percentilů.
Způsob ověřování hypotéz
K ověření hypotéz byl použit parametrický test jednofaktorové analýzy rozptylu, ně-kdy se používá také anglický akronym ANOVA (ANalysis Of VAriance). Tento test
umožňuje ověřit, zda na hodnotu náhodné veličiny pro jednotlivce nebo výzkumný vzorek má statisticky významný vliv hodnota některého znaku, který se u jedince nebo výzkum-ného vzorku dá pozorovat. K použití této statistické metody nás vedlo zjištění, že náš vý-zkumný soubor pochází z normálního rozdělení a splňuje tak jeden z předpokladů použití analýzy rozptylu ANOVA. Dále byla splněna i podmínka homogenity rozptylu mezi sku-pinami. Pokud by nebyly splněny tyto teoretické předpoklady, nebyla by zaručena správ-nost výsledku. (Chráska, 2007, s. 47) Zjištěná data z Inventáře CCAI byla zanesena do tabulky v programu Excel, dále rozčleněna do stanovených intervalů a na základě nastave-ných vzorců propočteny průměry jednotlivých položek. Tyto údaje byly důležité pro zpra-cování analýzy rozptylu v počítačovém programu Statistica Base 10. Pomocí tohoto pro-gramu jsme ověřili platnost nulových hypotéz a zjistili, ve které zkoumané kategorii exis-tuje statisticky významný rozdíl. Analýza rozptylu je pro více znaků výpočetně značně náročná metoda, a proto je použití počítačového softwaru potřebné.
4.7 Výsledky výzkumu
4.7.1 Výsledky zpracování dat vlastního zkonstruovaného dotazníku
Při vyhodnocování bylo postupováno dle položek dotazníku. Otázky č. 1 – 7 se týkaly demografických údajů a vzdělání respondentů a jejich hodnoty jsou uvedeny v popisu vý-zkumného souboru.
Graf 4. Projevy emocí a jejich intenzita při setkání s lidmi odlišných kultur a etnik (vlastní výzkum)
0% 20% 40% 60% 80% 100%
úzkost kulturní nadřazenost nepohodlí očekávání problému strach z "neznámého"
pocit nedůvěry
5 4 3 2 1
V otázce č. 8: „Které emoce a s jakou intenzitou prožíváte při setkání s příslušníkem jiného etnika a kultury?“ označili respondenti jednu nebo více z nabízených možností a na stupnici zaznamenali její intenzitu. Výsledky šetření jsou interpretovány na výše uvedeném grafu.
Za pozitivní lze považovat skutečnost, že respondenti volili ve velké míře stupeň inten-zity emocí č. 1, tedy nejmenší intenzitu, z čehož bychom mohli dedukovat vyšší míru emo-cionální odolnosti, jež je významnou složkou kompetencí k interkulturní komunikaci. Nej-výrazněji se zde projevil pocit „očekávání problému“, a to především v síle intenzity a s ním související „strach z neznámého“ a „pocit nedůvěry“. Položka „kulturní nadřazenost“
dosahuje na grafu nejnižších hodnot a ideálem pro úspěšné zvládání interkulturní komuni-kace, by byla nulová hodnota u této položky.
Graf 5. Aspekty podílející se na vzniku stereotypů (vlastní výzkum)
V otázce č. 9 „Které aspekty se nejvíce podílejí na vytváření stereotypů souvisejících s etnickými menšinami“, respondenti označili z nabízených alternativ ty, které považovali za významné. Jak je patrné z grafického znázornění, 55,3 % respondentů se domnívá, že na úsudek jedince má vliv televize, pak následuje osobní zkušenost se 43,7 %, dále výchova v rodině 40,8 % a veřejné mínění označilo 35,9 % respondentů. Tisk a rozhlas dosáhli niž-ších hodnot, ne však zanedbatelných.
Z tohoto zjištění lze vyvodit, že respondenti vnímají negativní vliv médií na utváření
tisk rozhlas televize veřejné
mínění výchova v
příkladem pro stereotypizaci bývá právě mediální zpodobňování menšin a cizinců.“ (Jirák, Köpplová, 2003, s. 144) Média do značné míry konstituují rysy normality ve společnosti, a tím ovlivňují veřejné mínění. Napomáhají k utváření představ o skupinách a kulturách, s kterými mnohdy v běžném životě nepřijdeme do styku. Stereotypy jsou součástí každo-denní sociální konstrukce reality. Bohužel jsou i zdrojem předsudků a mohou vést až k diskriminaci.
Otázku č. 10 jsme z důvodu přehlednější interpretace výsledků rozdělili do tří oblastí podle jednotlivých témat, ke kterým se otázky vztahovaly. Vznikly tři tabulky: Chyby v sociální percepci, Význam jazyka v interkulturní komunikaci, Multikulturní znalosti.
Do níže uvedených tabulek jsme zaznamenali četnosti hodnot ekvivalentů na posuzova-cí škále. V každé tabulce jsou seskupena tvrzení podle oblastí možného výskytu problémů a překážek při interkulturní komunikaci.
Tabulka 7. Chyby v sociální percepci (vlastní výzkum)
Chyby v sociální percepci
souhlasím spíše souhlasím spíše nesouhlasím nesouhlasím
Efekt prvního dojmu ovlivňuje jednání vůči klientovi a
můj úsudek o něm. 26 46 21 10
Utvářím si dojem o příslušníku určitého etnika a kultury
na základě vlastních minulých zkušeností. 24 49 16 14 Mám tendenci hodnotit příslušníky jiných kultur podle
zvyků a hodnot naší kultury. 12 39 33 19
Prožívané pocity a emoce při vzájemné interakci
ovlivňu-jí způsob sdělení zprávy i jeovlivňu-jí přijetí klientem. 42 49 8 4
S ovlivněním komunikace efektem „prvního dojmu“ při jednání s klienty souhlasilo nebo spíše souhlasilo 69,9 % respondentů. Omyl plynoucí z prvního dojmu (availability error) je podle Hayesové (2003, s. 69) pravděpodobně nejvýznamnější percepční chybou, která vysvětluje iracionální chování jedince a ovlivňuje jeho úsudek o druhém člověku.
Alarmující však je zjištění Hodgese (1974, cit. podle Hayesové, 2003), že svých prvních dojmů se těžko vzdáváme, zvláště tehdy, jsou-li negativní.
Dle vlastních minulých zkušeností, tedy podle zakódovaných stereotypů, si vytváří dojem o příslušníku určitého etnika 70,9 % respondentů. Toto zjištění potvrzuje názor No-vého i Schroll-Machl (2005, s. 42), že stereotypy jsou rozšířené a těžko změnitelné, proto-že mají řadu pozitivních efektů pro vlastní identitu. Umožňují jedinci orientaci v sociálním světě, zajišťují mu pocit příslušnosti k pozitivně hodnocené sociální skupině, bohužel také legitimují jeho agresivní chování vůči příslušníkům cizí kultury. Nutno k tomu dodat, že bez stereotypů se v životě neobejdeme. Vždyť očekávat určité chování od určité skupiny lidí je přirozené. Nebezpečím je, pokud stereotypy přerostou v předsudky, neboť hranice mezi nimi je propustná.
Posuzovat příslušníky jiných kultur podle hodnot, které jim nejsou vlastní, je charakte-ristickým projevem etnocentrismu. S tendencí k takovým postojům souhlasilo nebo spíše souhlasilo 49,5 % posuzovatelů, zbývajících 18,4 % je ze svého jednání zcela vyloučilo a 32,1 % spíše předpokládá, že se v jeho jednání vlivy etnocentrismu neobjevují. Etnocent-rismus bývá definován jako tendence sociálních skupin věřit v to, že jejich hodnoty jsou lepší než hodnoty skupin jiných. Obhajoba vlastních hodnot je z funkcionalistického hle-diska pochopitelná. Vyvstává však otázka, do jaké míry etnocentrické postoje souvisejí s rasismem. Tyto dva pojmy nelze směšovat, protože mezi obhajobou vlastních hodnot a přesvědčením o vlastní nadřazenosti nad určitou skupinou je velký rozdíl.
Prostřednictvím neverbální komunikace dáváme komunikačnímu partnerovi nevědomě informace o vlastních emocích, napětí a rozpoložení. O tom, že emoce ovlivňují také způ-sob sdělení a přijetí zprávy klientem je přesvědčeno nebo téměř přesvědčeno 88,4 % re-spondentů. Předpokládáme, že toto vysoké procento kladného hodnocení pramení z praktických zkušeností s vlivem emocí na kvalitu vnímání komunikačních partnerů. Bez emocí komunikovat nelze, ale pokud jedinec nedokáže své emoce korigovat, stávají se možnými zdroji problémů v sociální percepci. Naše vnímání není reálné, je subjektivní konstrukcí, která je citově zabarvena.
Chyby v sociálním vnímání velmi znesnadňují interkulturní komunikaci, ale pokud si je uvědomujeme, dokážeme je eliminovat.
Za jednu z hlavních překážek v interkulturní komunikaci, dle níže uvedené tabulky, po-važuje 74,8 % respondentů jazykovou bariéru. Nejedná se pouze o neznalost jazyka, kte-rým disponuje klient, ale také o akcent v jeho mluvě. S vlivem akcentu na porozumění při
komunikaci souhlasí 49,5 % posuzovatelů a 65,1 % uvádí neporozumění významu slov při použití slangu, žargonu nebo dialektu u klientů.
Tabulka 8. Význam jazyka v interkulturní komunikaci (vlastní výzkum)
Význam jazyka v IK
souhlasím spíše souhlasím spíše nesouhlasím nesouhlasím
Akcent v mluvě klienta jiného etnika nebo kultury způsobuje
jazykovou bariéru a je příčinou neporozumění při komunikaci. 19 32 33 19 Použití slangu, žargonu nebo dialektu mění význam slov a je
brzdou efektivní IK. 19 48 26 10
Jazyková bariéra je jednou z hlavních překážek IK.
41 37 18 7
Dominantní role přirozených jazyků jednotlivých národů vždy byla a je zcela evidentní.
Na interkulturní komunikaci však zároveň působí překážky způsobované samotnými jazy-ky a vzájemné dorozumívání tím může být velice ztěžováno. Podle současného vědeckého zdroje, kterým je Atlas of the Worlds Languages, dosahuje počet živých jazyků ve světě více než šest tisíc. Pozitivní je to, že dvanácti nejvíce zastoupenými jazyky mluví více než 50 % světové populace. Z hlediska vztahu k interkulturní komunikaci je nutno mít na zře-teli tři faktory týkající se jazyků: populační obsáhlost, komunikační relevanci (důležitost) a příbuznost jazyků. (Průcha, 2010, s. 69)
Tabulka 9. Multikulturní znalosti (vlastní výzkum)
Multikulturní znalosti
souhlasím spíše souhlasím spíše nesouhlasím nesouhlasím
Znám komunikační zvyklosti a tradice příslušníků
růz-ných etnik a kultur pobývajících v našem kraji. 10 36 36 21 Neverbální znaky a symboly interpretují a vnímají různé
kulturní skupiny jinak, což způsobuje problémy při IK. 22 49 25 7 Interkulturní učení přispívá ke zlepšení IK a k překonání
bariér. 38 53 10 2
Znalost nebo alespoň částečnou znalost verbálních komunikačních stylů příslušníků jiných etnik a kultur označilo kladně 44,7 % respondentů a povědomí o nonverbální podo-bě znaků a symbolů a také o jejich rozdílném vnímání má 68,9 % respondentů. Bez zájmu o multikulturní vzdělávání lze tyto znalosti jen obtížně získat, a o tom vypovídá i vysoké procento respondentů - 88,4 %, kteří souhlasí nebo spíše souhlasí s tvrzením, že „interkul-turní učení přispívá ke zlepšení IK a k překonávání bariér při komunikaci“.
Tabulka 10. Postoj k diverzně (vlastní výzkum)
Postoj k diverzně
souhlasím spíše souhlasím spíše nesouhlasím nesouhlasím
Respektuji při interkulturní komunikaci (dále jen IK) jiné
kódy, konvence a formy chování než je moje norma. 32 48 16 7 Přistupuji k příslušníkům jiných etnik s větší citlivostí a
sho-vívavostí než k českým klientům. 27 46 20 10
V sociální politice lze zaznamenat prvky pozitivní
diskrimi-nace vůči určitým etnickým menšinám. 23 43 20 17
Předmětem interkulturních psychologických komparací se staly rozdíly ve všech sfé-rách lidského chování, při komunikaci se tato různorodost projeví téměř vždy, aniž si to obě strany uvědomují. Respektování jiných kódů chování, které označilo 88,4 % respon-dentů je znakem tolerance a kladného postoje k diverzitě.
Pozitivní diskriminace, které se týká poslední tvrzení, je mementem dnešní doby a vy-volává jen napětí a antipatie, především vůči romské národnosti. Názor, že v systému naší sociální politiky prvky pozitivní diskriminace vůči určitým etnickým skupinám lze
Pozitivní diskriminace, které se týká poslední tvrzení, je mementem dnešní doby a vy-volává jen napětí a antipatie, především vůči romské národnosti. Názor, že v systému naší sociální politiky prvky pozitivní diskriminace vůči určitým etnickým skupinám lze