53
54
televizí, bylo v loňském roce nařízeno 12 000 exekucí. Je evidentní, že tyto dluhy nemají svou příčinu v neschopnosti platit tyto poplatky, ale píše v laxním přístupu, se kterým se určití občané staví k platbám, které jim ukládá jejich zákonná povinnost.
Neplatič si při založení složenky asi stěží uvědomuje, že může při dluhu, který činí 400 Kč, zaplatit v exekuci i více než dvacetinásobek.
JUDr. Podkonický se ke statistikám exekucí vyjádřil takto: ,,Nejčastěji lidé dluží částky do padesáti tisíc. Zhruba 70 až 75 procent exekucí byla nařízena na majetek fyzických osob. Nejčastější jsou pohledávky do 50 tisíc korun, nejvýše několik stovek tisíc korun, výjimečně jde o milionové částky. Lidé se nyní často ocitají ve spirále, kdy jeden úvěr vykrývají jiným. Z našeho pohledu to nevnímáme úplně ideálně. Spíše bychom byli raději, kdyby ty věci nedocházely až do exekucí a ta čísla klesala, protože mnoho případů by se podle našeho názoru dalo vyřešit i předexekučně. Ale bohužel v České republice je situace taková, že dokud na dlužníka takzvaně „neudeříte“ až v rámci exekuce, tak on nemá důvod splatit své závazky, protože to tady historicky v těch lidech je. Kdybych se vrátil před rok 2001, tak lidé nebyli nuceni cokoliv platit. Díky činnosti soudních exekutorů se situace hodně změnila.“58 Tento názor je pravdivý jen do jisté míry.
Z mého pohledu lze k tomuto prohlášení vznést následující výhradu. Názor, že by exekutoři uvítali, kdyby počet exekucí na malé částky klesal, nepůsobí pravdivě.
Vymáhání právě těchto pohledávek je exekutory vítáno. Jedná se zde o povinné, kteří disponují majetkem, a vymahatelnost těchto částek je takřka 100%. Obvykle postačuje jeden exekuční příkaz na příslušný účet v bance a exekutorova odměna v tomto případě činí minimálně 6.500 Kč bez DPH. Příslušný spis pak může být ukončen v závislosti na rychlosti soudu při vyznačování právní moci i do 2 měsíců.
Nárůst dluhu z několika stovek korun před exekucí na několik tisíc po exekuci mi nepřipadá správný a pro lidi, kteří opravdu jen zapomněli zaplatit pár složenek, frustrující. Myslím si tedy, že právě na straně oprávněných by měla při vymáhání panovat alespoň částečná lidskost. Jedná se zde např. o zmiňované pohledávky České televize. Oprávnění mají stále možnost obrátit se při takto malých pohledávkách na soud, aby nařídil výkon rozhodnutí, jehož náklady se nevyšplhají do tak závratných výšek.
58 Konkurzní noviny, vydání č. 9, ze dne 30. 4. 2008
55
Problémy, které dlouho panovaly v exekučním řízení - náklady exekuce samotné a náklady exekuce při prodeji nemovitosti, byly již ke spokojenosti exekutorů vyřešeny novelami, které nabyly účinnosti v roce 2008.
Dalším nedostatkem exekučního řádu byla nejednoznačnost výkladu pojmu a pravomocí vykonavatele exekutora. Ten má provádět převážně faktické úkony k realizaci exekuce vyklizením, prodejem věci, odebráním věci aj. Změněný § 27 EŘ po novelizaci přesně stanoví, jaké podmínky má zaměstnanec exekutora splňovat, aby mohl být exekutorským vykonavatelem. V únoru 2009 proběhnou první vykonavatelské zkoušky. Je udivující, že toto trvalo celých sedm let od účinnosti exekučního řádu. Není totiž důvodu, aby úkony, které běžně ve výkonu rozhodnutí vykonávají soudní vykonavatelé bez právnického nebo jakéhokoliv jiného vyššího vzdělání, museli v exekučním řízení vykonávat osobně exekutoři nebo exekutorští kandidáti. Exekutor může zmocnit svého zaměstnance v souladu s § 5 a § 27 EŘ,
§ 265 OSŘ a § 45 a násl. vyhlášky MS ČR 37/1992 Sb., aby vykonával jednotlivé úkony během exekučního řízení.
Otázka vyvstala v roce 2004, kdy povinný na takto pověřeném zaměstnanci spáchal pokus vraždy a senát NS se zabýval v rozsudku sp. zn. Tdo 478/2004 také otázkou, zda měl pověřený zaměstnanec během doručování usnesení o nařízení exekuce postavení veřejného činitele. Nenovelizovaný § 56 EŘ totiž neumožňoval výslovně zaměstnancům exekutora doručovat jednotlivé písemnosti. Senát NS tedy nepovažoval tyto úkony za úkony podle exekučního řádu a postavení veřejného činitele zaměstnanci nepřiznal.
Dohru měla ještě celá situace v ojedinělých případech, a to snahou kriminalizovat jednání zaměstnanců exekutora - vykonavatelů, např. rozsudek NS ČR č.j. 4 Tz 32/2006. Celou situaci vyřešila již zmíněná novela §§ 27 EŘ a 56 EŘ.
De lege ferenda
Do budoucna by se mělo počítat při případných novelizacích, zejména s ohledem na obrovské každoroční nárůsty počtu exekucí, s posílením určitých pravomocí exekutorů, ale současně nesmíme při odlehčování zahlceným soudům zapomínat na to, že musí být respektováno ústavní právo na zákonného soudce.
56
Exekutorovi by nově měla připadnout výlučná odpovědnost za řádné přezkoumání formálních náležitostí exekučního titulu. Přestože se úkony exekutora považují za úkony soudu, neměl by mít exekutor větší pravomoci, než jsou dnes přiznány vyššímu soudnímu úředníku nebo asistentovi soudce. Právě tento rámec by plně respektoval právo na zákonného soudce.59
Návrhy na nařízení exekuce by se již neměli podávat u soudu, ale přímo u exekutora, který by měl zajistit odstranění jejich formálních vad. Pokud bude návrh formálně bezvadný, exekutor pak sám požádá soud o pověření exekutora k provedení exekuce, a to nejlépe elektronickou poštou s ověřeným certifikátem. Soud by přestal vydávat usnesení o nařízení exekuce, ale pouze pověří exekutora k provedení exekuce. Obsahově by se jednalo o úřední registraci exekuce, aby bylo možno u soudu ověřit, že exekutor má právo danou exekuci provádět. Exekutor tedy sám vydá a rozešle usnesení o nařízení exekuce.60
Kontrolu nad činností exekutora by měl navíc vykonávat též předseda okresního soudu, do jehož obvodu byl exekutor jmenován, popř. předseda okresního soudu, který exekutora provedením exekuce pověřil. Vychází se zde z premisy, že k exekutorovi má nejblíže soud, do jehož obvodu exekutor spadá, nebo soud, který exekutora provedením exekuce pověřil. V rámci zvýšení transparentnosti vyřizování stížností na postup exekutora by se měla zavést nezávislá kontrolní komise jako zcela nový orgán Komory, v níž by zasedali nejen osoby jmenované Komorou, ale i laici, případně jiné vhodné osoby.61
Vyznačování právních mocí na usnesení o nařízení exekuce je dalším velkým problémem exekučního řízení. Tato povinnost spadá do pravomoci stále přetížených soudů, které pak zbytečně protahují exekuční řízení o několik měsíců, což zatěžuje exekutora, oprávněného i povinného. Proto je zcela na místě příprava novely, jež by tuto nespornou agendu svěřila do pravomoci soudních exekutorů. To by značně urychlilo exekučního řízení a odlehčilo soudům, které by se pak mohly věnovat sporné agendě.
Exekutor vyznačuje právní moc na jiných rozhodnutích a bylo by vhodné zvážit, zda by nebylo účelnější svěřit do jeho kompetence i vyznačení právní moci na usnesení o nařízení exekuce. Nutné je však vzít v úvahu také odpovědnost těchto
59 www.portal.justice/ MS, Důvodová zpráva k novele exekučního řádu, str. 27
60 www.portal.justice/ MS, Důvodová zpráva k novele exekučního řádu, str. 27
61 www.portal.justice/ MS, Důvodová zpráva k novele exekučního řádu, str. 28
57
úkonů, neboť právě na pravomocném usnesení závisí možnost dispozice s majetkem povinných a nikoliv jen jeho zajišťování.
Ve vládě byla projednávána rozsáhlá novelizace exekučního řádu, která přicházela s novinkou, kdy by exekutor ve vykonávacím řízení napříště vystupoval jako soud prvního stupně a sám tedy vydával potřebná usnesení. V § 55b odst. 1 EŘ stanovil výslovně: ,,exekutor při rozhodování činí úkony, které v řízení o výkon rozhodnutí přísluší soudu prvního stupně.“ Tato novelizace měla ulehčit práci soudů tím, že přenáší na exekutora velkou část soudních pravomocí týkajících se exekučního řízení. Rozhodnutí exekutora pak lze napadnout odvoláním ke krajskému soudu s výjimkou výslovně stanovených případů. Tímto se údajně dostatečně zajistila kontrola nad činností exekutora. Novela však nebyla ve většině případů přijímána kladně. Většina exekutorů si uvědomovala zvýšené nároky na svoji administrativu a velkou míru odpovědnosti za vydávané rozhodnutí.
Další novinkou byla i možnost zřizování exekutorských zástavních práv na nemovitostech. Dnes mohou exekutoři dávat exekučnímu soudu pouze návrhy na zřízení soudcovských zástavních práv na nemovitostech. Soudy návrhy nijak nepřezkoumávají a automaticky tyto zástavní práva vydávají. Touto novelou by se tedy dozajista soudům ulehčila příslušná agenda. Dne 27. 11. 2008 vzal ministr spravedlnosti tento rozsáhlý návrh exekučního řádu zpět k přepracování.
Exekuční řád za poslední léta prošel významnými novelizacemi, které do značné míry pozitivně změnily exekuční řízení a další velká novelizace, o níž jsem se zmínil výše, měla zasáhnout do efektivnosti vymáhání pravomocně přiznaných práv.
Jedná se však o politicky příliš ožehavé téma.
Dne 12. 12. 2008 bude mimo jiné v senátu projednávána průlomová novela OSŘ týkající se změny doručování. Vzhledem k velkému objemu doručovaných písemností v justici bude pro část subjektů zavedena povinnost přijímat doručované písemnosti veřejnou datovou sítí. Účastníci si budou moci dále nahlásit přímo do evidence obyvatelstva doručovací adresu odlišnou od adresy trvalého bydliště.
Nevyzvedávání těchto písemností by bylo spojeno s fikcí doručení. Samozřejmě bude zachována možnost prokázat, že osoba z vážných důvodů nebyla schopna zásilku převzít. Novela neřeší, co je tímto vážným důvodem a nechává prostor pro budoucí judikaturu.
58
Objevily se i vážně míněné návrhy změny příslušnosti exekutorských úřadů, jejichž smyslem bylo změnit celorepublikovou působnost exekutorských úřadů na příslušnost místní, a to dle sídla úřadu v obvodu okresního soudu, do kterého byl exekutor jmenován. Oprávněný by byl v tomto případě značně omezen při volbě konkrétního exekutora, neboť by si mohl zvolit exekutora jen v obvodu sídla, či bydliště povinného. Na druhou stranu by však tímto mohly do značné míry poklesnout náklady exekuce vznikající právě z důvodu vzdáleného místa pobytu povinného.
Ani Exekutorská komora ČR nebyla schopna vyjádřit jednotnější názor na tuto případnou novelu upravující místní příslušnosti. Novela by byla vhodná pro exekutory, kteří mají sídlo v ,,atraktivních obvodech“, kde sídlí více firem, případně má trvalý pobyt větší množství fyzických osob. Do jisté míry by se tím umírnil boj exekutorů o jednotlivé zakázky, neboť konkurence by se omezila pouze na daný obvod. Velkou nevýhodou pro oprávněného by byla nutnost ukončení dlouholeté spolupráce s jedním exekutorem.
59